Candezek Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti

Kandesartan-cilexetil

Absorpce a distribuce
Po perorálním podání je kandesartan-cilexetil přeměněn na aktivní látku kandesartan. Absolutní
biologická dostupnost kandesartanu po podání perorálního roztoku kandesartan-cilexetilu je přibližně
40 %. Relativní biologická dostupnost přípravku v tobolkách ve srovnání se stejným perorálním
roztokem je přibližně 34 % při velmi malé variabilitě. Odhadovaná absolutní biologická dostupnost
tobolek je tedy 14 %. Průměrné maximální koncentrace v séru (Cmax) se dosahuje za 3–4 hodiny po
požití v tobolkách. Koncentrace kandesartanu v séru se v terapeutickém rozmezí zvyšují lineárně se
zvyšujícími se dávkami. Nebyly pozorovány žádné rozdíly ve farmakokinetice kandesartanu

v souvislosti s pohlavím. Plocha pod křivkou koncentrace kandesartanu v séru oproti času (AUC) není
významně ovlivněna jídlem.
Kandesartan se ve vysoké míře váže na protein v plazmě (z více než 99 %). Zdánlivý distribuční
objem kandesartanu je 0,1 l/kg. Biologická dostupnost kandesartanu není ovlivněna jídlem.

Biotransformace a eliminace
Kandesartan je eliminován převážně nezměněný močí a žlučí a pouze v menší míře je eliminován
jaterním metabolismem (CYP2C9). Dostupné studie interakcí nenaznačují žádný účinek na CYP2C9 a
CYP3A4. Na základě údajů in vitro se neočekávají interakce in vivo s léky, jejichž metabolismus
závisí na izoenzymech cytochromu P450 CYP1A2, CYP2A6, CYP2C9, CYP2C19, CYP2D6,
CYP2E1 nebo CYP3A4. Terminální poločas kandesartanu je přibližně 9 hodin. Po více dávkách
nedochází k akumulaci.
Celková plazmatická clearance kandesartanu je přibližně 0,37 ml/min/kg, renální clearance je přibližně
0,19 ml/min/kg. Renální eliminace kandesartanu se děje jak glomerulární filtrací, tak aktivní tubulární
sekrecí. Po perorální dávce kandesartan-cilexetilu značeného 14C se přibližně 26 % dávky vyloučí do
moči jako kandesartan a 7 % jako neaktivní metabolit a 56 % dávky se objeví ve stolici jako
kandesartan a 10 % jako neaktivní metabolit.

Farmakokinetika u zvláštních populací
U starších osob (nad 65 roků) je Cmax kandesartanu zvýšena přibližně o 50 % a AUC přibližně
o 80 % ve srovnání s mladými subjekty. Odpověď krevního tlaku a incidence nežádoucích příhod po
podání dané dávky kandesartanu jsou však u mladších a starších pacientů podobné (viz bod 4.2).
U pacientů s mírnou až středně závažnou poruchou funkce ledvin se Cmax a AUC kandesartanu po
podání opakovaných dávek zvýšily přibližně o 50 % a o 70 %, t½ však byl oproti pacientům
s normální renální funkcí nezměněn. Odpovídající změny u pacientů se závažnou poruchou funkce
ledvin činily přibližně 50 %, resp. 110 %. U pacientů se závažnou poruchou funkce ledvin byl
terminální poločas
t½ kandesartanu přibližně dvojnásobný. AUC kandesartanu u pacientů podstupujících hemodialýzu
byla podobná jako u pacientů se závažnou poruchou funkce ledvin. Ve dvou studiích, které obě
zahrnovaly pacienty s mírnou, až středně závažnou poruchou funkce jater bylo zjištěno zvýšení AUC
kandesartanu přibližně o 20 % v jedné a o 80 % ve druhé studii (viz bod 4.2). Nejsou k dispozici žádné
zkušenosti u pacientů se závažnou poruchou funkce jater.

Amlodipin

Absorpce, distribuce, vazba na plazmatické proteiny: Po perorálním podání terapeutických dávek se
amlodipin dobře absorbuje; maximálních hladin v krvi je dosahováno za 6–12 hodin po podání dávky.
Odhadovaná absolutní biologická dostupnost je 64 až 80 %. Distribuční objem je přibližně 21 l/kg.
Studie in vitro prokázaly, že přibližně 97,5 % amlodipinu v krevním oběhu je navázáno na proteiny
v plazmě. Biologická dostupnost amlodipinu není ovlivněna jídlem.

Biotransformace/eliminace
Terminální poločas eliminace z plazmy je přibližně 35–50 hodin a odpovídá podávání jednou denně.
Amlodipin je rozsáhle metabolizován játry na neaktivní metabolity, přičemž přibližně 10 % výchozí
sloučeniny a 60 % metabolitů se vylučuje do moči.

Použití při poruše funkce jater
K dispozici jsou velmi omezené klinické údaje o podávání amlodipinu pacientům s poruchou funkce
jater. Pacienti s nedostatečnou funkcí jater mají sníženou clearanci amlodipinu, což vede k delšímu
poločasu a zvýšení AUC přibližně o 40–60 %.

Použití u starších osob
Čas do dosažení maximálních koncentrací amlodipinu v plazmě je podobný u starších a mladších
subjektů. Clearance amlodipinu má tendenci ke sníženým hodnotám s následným zvýšením AUC a

poločasu eliminace u starších pacientů. U pacientů ze studované věkové skupiny s městnavým
srdečním selháním bylo zjištěno očekávané zvýšení AUC a prodloužení poločasu eliminace.