Amlodipin viatris

U lidí jsou omezené zkušenosti s úmyslným předávkováním.

Symptomy
Dostupné údaje naznačují, že celkové předávkování by mohlo vést k závažné periferní vazodilataci
a pravděpodobně k reflexní tachykardii. Byla hlášena výrazná a pravděpodobně déle trvající systémová
hypotenze vedoucí až k šoku s fatálním koncem.

Nekardiogenní plicní edém byl vzácně hlášen v důsledku předávkování amlodipinem, nástup se může
projevit až opožděně (24–48 hodin po požití) a může vyžadovat ventilační podporu. Včasná resuscitační
opatření (včetně hypervolemie) k udržení perfuze a srdečního výdeje mohou být spouštějící faktory.

Léčba
Klinicky významná hypotenze v důsledku předávkování amlodipinem vyžaduje aktivní kardiovaskulární
podporu zahrnující časté monitorování srdeční a respirační funkce, elevace končetin a sledování cirkulujícího
objemu tekutin a objemu vyloučené moči.

Vazokonstrikční látky mohou být užitečné při obnově vaskulárního tonu a krevního tlaku, pokud ovšem
jejich aplikace není kontraindikována. Intravenózní podání kalcium glukonátu může být přínosné pro
zvrácení účinků blokády kalciových kanálů.

V některých případech je užitečné provést výplach žaludku. U zdravých dobrovolníků bylo prokázáno, že
podání aktivního uhlí až do 2 hodin po požití 10 mg amlodipinu snižuje rychlost absorpce amlodipinu.

Vzhledem k tomu, že amlodipin se ve značné míře váže na bílkoviny, dialýza nemá větší význam.