Betaxolol pmcs

Těhotenství
Teratogenita: Studie na zvířatech neprokázaly teratogenní účinek. U lidských jedinců nebyly dosud
hlášeny žádné teratogenní účinky.
Beta-blokátory snižují placentární perfúzi, což může vést k intrauterinní smrti plodu, potratům a
předčasným porodům. Navíc se mohou u plodu vyskytnout nežádoucí účinky (zejména hypoglykémie
a bradykardie).
Novorozenci: U matek léčených beta-blokátory přetrvává jejich působení u novorozenců několik dnů
po narození. Existuje zvýšené riziko srdečních a plicních komplikací v postnatálním období. Pokud se
vyskytne srdeční selhání, je nutná hospitalizace novorozence na jednotce intenzivní péče (viz bod 4.9),
nesmí se podávat plazmaexpandery (riziko akutního edému plic). Rovněž byly hlášeny bradykardie,
respirační obtíže a hypoglykémie.
Doporučuje se, aby novorozenci byli velmi pečlivě sledováni (srdeční frekvence, glykémie) na
neonatalogické jednotce intenzivní péče během prvních tří až pěti dnů po porodu.
Použití betaxololu během těhotenství není doporučeno, pokud terapeutický přínos nepřevažuje možná
rizika.

Kojení
Betaxolol je vylučován do mateřského mléka. Nebezpečí vzniku bradykardie a hypoglykémie
u kojenců nebylo hodnoceno, kojení proto není během léčby doporučeno.