Moxifloxacin olikla

V neklinických studiích byly pozorovány účinky pouze po expozicích, považovaných za značně
přesahující maximální expozice po podání do oka u člověka, což signalizovalo malý význam pro
klinické použití.

Stejně jako ostatní chinolony, byl také moxifloxacin in vitro genotoxický v bakteriích a buňkách savců.
Vzhledem k tomu, že tyto účinky mohou být pozorovány při interakci s bakteriální gyrázou a ve značně
vyšší koncentraci při interakci s topizomerázou II v savčích buňkách, lze předpokládat prahovou
hladinu genotoxicity. V testech in vivo, nebyla nalezena žádná známka genotoxicity, navzdory vysokým
dávkám moxifloxacinu. Terapeutické dávky pro použití u člověka proto poskytují adekvátní rozmezí
bezpečnosti. Žádné známky karcinogenních účinků nebyly pozorovány v počátečním propagačním
modelu u potkanů.
Narozdíl od ostatních chinolonů se u moxifloxacinu v rozsáhlých studiích in vitro a in vivo neprokázaly
žádné fototoxické a fotogenotoxické vlastnosti.