Sp. zn. sukls 
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 
 
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU 
 
Abiraterone Vipharm 500 mg potahované tablety 
 
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 
 
Jedna tableta obsahuje abirateroni acetas 500 mg. 
 
Pomocné látky se známým účinkem
Jedna tableta obsahuje 241 mg laktosy a 12 mg sodíku. 
 
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 
 
 
3. LÉKOVÁ FORMA 
 
Potahovaná tableta 
Oválné nachové potahované tablety dlouhé přibližně 19 mm a široké 11 mm, s vyraženým „A7TN“ na 
jedné straně a „500“ na druhé straně. 
 
 
4. KLINICKÉ ÚDAJE 
 
4.1 Terapeutické indikace 
 
Přípravek Abiraterone Vipharm je indikován spolu s prednisonem nebo prednisolonem: 
- k léčbě nově diagnostikovaného, vysoce rizikového metastazujícího hormonálně senzitivního 
karcinomu prostaty (metastatic hormone sensitive prostate cancer, mHSPC) u dospělých mužů v 
kombinaci s androgen-deprivační léčbou (ADT) (viz bod 5.1) 
- k léčbě metastazujícího karcinomu prostaty rezistentního na kastraci (metastatic castration 
resistant prostate cancer, mCRPC) u dospělých mužů, kteří jsou asymptomatičtí nebo mírně 
symptomatičtí po selhání androgen-deprivační léčby a u nichž dosud nebyla chemoterapie 
klinicky indikována (viz bod 5.1) 
- k léčbě mCRPC u dospělých mužů, u nichž došlo k progresi onemocnění při chemoterapeutickém 
režimu založeném na docetaxelu nebo po něm. 
 
4.2 Dávkování a způsob podání 
 
Tento přípravek má být předepisován lékařem se specializací v příslušném oboru. 
 
Dávkování 
 
Doporučená dávka je 1000 mg (dvě 500mg tablety) jako jednorázová denní dávka, která se nesmí užít 
s jídlem (viz „Způsob podání“ níže). Užívání tablet s jídlem zvyšuje systémovou expozici abirateronu 
(viz body 4.5 a 5.2). 
 
Dávkování prednisonu nebo prednisolonu
Při mHSPC se Abiraterone Vipharm užívá s 5 mg prednisonu nebo prednisolonu denně.  
 
Při mCRPC se Abiraterone Vipharm užívá s 10 mg prednisonu nebo prednisolonu denně. 
 
U pacientů bez chirurgické kastrace musí léková kastrace pomocí analog hormonu uvolňujícího 
luteinizační hormon (LHRH) během léčby pokračovat. 
 
Doporučené sledování
Před zahájením léčby, každé dva týdny během prvních tří měsíců léčby a dále jednou měsíčně je nutno 
měřit hodnoty transamináz v séru. Jednou měsíčně je nutno kontrolovat krevní tlak, hladinu draslíku  
v séru a retenci tekutin. Pacienty se závažným rizikem městnavého srdečního selhání je však nutno 
během prvních tří měsíců léčby monitorovat každé 2 týdny, a dále pak měsíčně (viz bod 4.4). 
 
U pacientů s již přítomnou hypokalemií nebo u pacientů, u kterých se během léčby přípravkem 
Abiraterone Vipharm vyvine hypokalemie, je nutno zvážit udržování hladin draslíku na ≥4,0 mmol/l.  
U pacientů, u kterých se vyvinou toxicity stupně ≥3, včetně hypertenze, hypokalemie, edému a jiných 
nemineralokortikoidních toxicit, je nutno léčbu ukončit a zahájit potřebná léčebná opatření. Léčbu 
přípravkem Abiraterone Vipharm nelze obnovit, dokud se příznaky toxicity nezlepší na stupeň 1 nebo 
dokud se nevrátí k výchozím hodnotám. 
V případě vynechání dávky buď přípravku Abiraterone Vipharm nebo prednisonu či prednisolonu se 
v léčbě pokračuje další den obvyklou denní dávkou. 
 
Hepatotoxicita
U pacientů, u nichž se během léčby vyvine hepatotoxicita [zvýšení alaninaminotransferázy (ALT) 
nebo aspartátaminotransferázy (AST) na více než 5násobek horní hranice normálu (ULN)], je nutno 
okamžitě přerušit léčbu (viz bod 4.4). Po návratu funkčních jaterních testů k výchozímu stavu je 
možno u pacienta znovu zahájit léčbu se sníženou dávkou 500 mg (jedna 500mg tableta) jednou 
denně. U pacientů, u nichž byla léčba znovu zahájena, je nutno monitorovat transaminázy alespoň 
jednou za dva týdny po dobu tří měsíců a dále jednou za měsíc. Objeví-li se hepatotoxicita i u snížené 
dávky 500 mg denně, má být léčba ukončena. 
 
Pokud se u pacienta kdykoli během léčby objeví závažná hepatotoxicita (ALT nebo AST 20násobná 
oproti ULN), je nutno léčbu ukončit a u těchto pacientů nemá být léčba znovu zahájena. 
 
Porucha funkce jater
U pacientů s již existující lehkou poruchou funkce jater, Child-Pugh třídy A, není nutná úprava dávky. 
 
Ukázalo se, že středně těžká porucha funkce jater (Child-Pugh třídy B) zvyšuje systémovou expozici 
abirateronu po jednorázovém perorálním podání 1000 mg abirateron-acetátu přibližně čtyřikrát (viz 
bod 5.2). Neexistují údaje o klinické bezpečnosti a účinnosti opakovaných dávek abirateron-acetátu po 
podání pacientům se středně těžkou nebo těžkou poruchou funkce jater (Child-Pugh třídy B nebo C). 
Úpravu dávky nelze předvídat. U pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater je nutno užití 
přípravku Abiraterone Vipharm důkladně posoudit, přínos má jasně převažovat možné riziko (viz 
body 4.2 a 5.2). Pacientům s těžkou poruchou funkce jater se přípravek Abiraterone Vipharm nesmí 
podávat (viz body 4.3, 4.4 a 5.2). 
 
Porucha funkce ledvin
U pacientů s poruchou funkce ledvin není nutná úprava dávky (viz bod 5.2). U pacientů s karcinomem 
prostaty a těžkou poruchou funkce ledvin však nejsou žádné klinické zkušenosti. U těchto pacientů je 
nutná opatrnost (viz bod 4.4). 
 
Pediatrická populace
Neexistuje žádné relevantní použití přípravku Abiraterone Vipharm u pediatrické populace. 
 
Způsob podání
Přípravek Abiraterone Vipharm je určen k perorálnímu podání. 
Tablety se užívají alespoň jednu hodinu před nebo alespoň dvě hodiny po jídle. Tablety se polykají 
celé a zapíjejí se vodou. 
 
4.3 Kontraindikace 
 
- Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. 
- Těhotné ženy nebo ženy, které mohou otěhotnět (viz bod 4.6). 
- Těžká porucha funkce jater [Child-Pugh třídy C (viz body 4.2, 4.4 a 5.2)]. 
- Přípravek Abiraterone Vipharm s prednisonem nebo prednisolonem je kontraindikován v 
kombinaci s Ra-223. 
 
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití 
 
Hypertenze, hypokalemie, retence tekutin a srdeční selhání způsobené vzestupem mineralokortikoidů 
Abiraterone Vipharm může způsobit hypertenzi, hypokalemii a retenci tekutin (viz bod 4.8) v 
důsledku zvýšených hladin mineralokortikoidů, které se objeví na základě inhibice CYP17 (viz bod 
5.1). Při současném podání s kortikoidem dojde ke snížení vylučování adrenokortikotropního hormonu 
(ACTH), což má za následek snížení incidence a závažnosti těchto nežádoucích účinků. Opatrnosti je 
zapotřebí při léčbě pacientů, u nichž může zvýšení krevního tlaku, hypokalemie (např. u pacientů 
užívajících srdeční glykosidy) nebo retence tekutin (např. u pacientů se srdečním selháním, závažnou 
nebo nestabilní anginou pectoris, nedávno prodělaným infarktem myokardu nebo komorovou arytmií a 
u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin) negativně ovlivnit jejich základní onemocnění. 
 
Přípravek Abiraterone Vipharm má být používán s opatrností u pacientů s anamnézou 
kardiovaskulárního onemocnění. Studie fáze 3 s abirateronem  vyloučila pacienty s nekontrolovanou 
hypertenzí, klinicky významným onemocněním srdce, které se klinicky projevovalo jako infarkt 
myokardu nebo arteriální trombotické příhody v posledních 6 měsících, pacienty se závažnou nebo 
nestabilní anginou nebo srdečním selháním třídy III nebo IV (studie 301) podle New York Heart 
Association (NYHA) nebo srdečním selháním třídy II až IV (studie 3011 a 302) nebo se snížením 
ejekční frakce pod 50 %. Ze studií 3011 a 302 byli vyloučeni pacienti s fibrilací síní nebo dalšími 
srdečními arytmiemi vyžadujícími podávání léčiv. Bezpečnost u pacientů s ejekční frakcí levé komory 
(LVEF) <50 % nebo srdečního selhání třídy III nebo IV NYHA (ve studii 301) nebo srdečního selhání 
třídy II až IV (ve studiích 3011 a 302) nebyla stanovena (viz body 4.8 a 5.1). 
 
Před zahájením léčby pacientů s významným rizikem městnavého srdečního selhání (např.  
s anamnézou srdečního selhání, nekontrolované hypertenze nebo srdečních příhod, jako například 
ischemická choroba srdeční) je nutno zvážit zhodnocení srdečních funkcí (např. echokardiogram). 
Před zahájením léčby přípravkem Abiraterone Vipharm je nutno léčit srdeční selhání a optimalizovat 
funkci srdce. Je nutno upravit a kontrolovat hypertenzi, hypokalemii a retenci tekutin. Během léčby je 
nutno monitorovat krevní tlak, sérové hladiny draslíku, retenci tekutin (přírůstek tělesné hmotnosti, 
periferní otoky) a další známky a příznaky městnavého srdečního selhání každé 2 týdny během měsíců a dále měsíčně, a abnormality korigovat. U pacientů s hypokalemií bylo pozorováno 
prodloužení QT intervalu v souvislosti s léčbou přípravkem Abiraterone Vipharm. Provede se 
vyšetření funkce srdce, jak je klinicky indikováno, zahájí se vhodná léčba, a je-li přítomen klinicky 
významný pokles funkce srdce (viz bod 4.2), zváží se ukončení léčby tímto přípravkem. 
 
Hepatotoxicita a porucha funkce jater
V kontrolovaných klinických studiích se vyskytla významná zvýšení hodnot jaterních enzymů, což 
vedlo k ukončení léčby nebo změnám dávkování (viz bod 4.8). Před zahájením léčby, každé dva týdny 
během prvních tří měsíců léčby a dále jednou měsíčně je nutno měřit hodnoty transamináz v séru. 
Objeví-li se klinické příznaky nasvědčující hepatotoxicitě, je nutno okamžitě stanovit transaminázy v 
séru. Pokud kdykoli dojde ke zvýšení ALT nebo AST nad 5násobek ULN, je nutno léčbu přerušit a 
pečlivě sledovat funkci jater. Léčbu lze znovu zahájit po navrácení jaterních testů pacienta k výchozím 
hodnotám a s podáváním nižší dávky (viz bod 4.2). 
 
Vyvine-li se u pacientů kdykoli během léčby závažná hepatotoxicita (ALT nebo AST odpovídající 
20násobku ULN), je nutno léčbu ukončit a u těchto pacientů se nemá léčba znovu zahajovat. 
 
Pacienti s aktivní nebo symptomatickou virovou hepatitidou byli z klinických studií vyloučeni, 
neexistují tedy údaje, které by použití přípravku Abiraterone Vipharm v této populaci podporovaly. 
 
Nejsou dostupné údaje o klinické bezpečnosti a účinnosti opakovaných dávek abirateron-acetátu při 
podání pacientům se středně těžkou nebo těžkou poruchou funkce jater (Child-Pugh třídy B nebo C). 
U pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater je nutno užití přípravku Abiraterone Vipharm 
důkladně posoudit, přínos má jasně převažovat možné riziko (viz body 4.2 a 5.2). Pacientům s těžkou 
poruchou funkce jater se přípravek Abiraterone Vipharm nesmí podávat (viz body 4.2, 4.3 a 5.2). 
 
Po uvedení na trh byly vzácně hlášeny případy akutního selhání jater a fulminantní hepatitidy, některé 
s fatálními následky (viz bod 4.8). 
 
Ukončení léčby kortikosteroidy a zvládání stresových situací
Po ukončení podávání prednisonu nebo prednisolonu se doporučuje opatrnost a pacienty je nutno 
monitorovat, zda se u nich nerozvíjí adrenokortikální insuficience. Pokračuje-li se v léčbě přípravkem 
Abiraterone Vipharm po vysazení kortikosteroidů, je nutno pacienty sledovat, zda se u nich neobjeví 
příznaky zvýšené hladiny mineralokortikoidů (viz informace výše). 
 
U pacientů, kterým je podáván prednison nebo prednisolon a kteří jsou vystaveni neobvyklému stresu, 
může být indikováno zvýšené dávkování kortikosteroidů před stresovou situací, během ní i po ní. 
 
Kostní denzita
U mužů s metastazujícím pokročilým karcinomem prostaty se může vyskytnout snížená kostní denzita. 
Podávání přípravku Abiraterone Vipharm v kombinaci s glukokortikoidy může tento účinek zvýšit. 
 
Předchozí podávání ketokonazolu
U pacientů, kterým byl k léčbě karcinomu prostaty dříve podáván ketokonazol, lze očekávat snížený 
výskyt odpovědí. 
 
Hyperglykemie
Užívání glukokortikoidů může zvyšovat hyperglykemii, proto je u pacientů s diabetem nutno často 
měřit glykemii. 
 
Hypoglykemie
Při podávání přípravku Abiraterone Vipharm v kombinaci s prednisonem/prednisolonem pacientům 
s již existujícím diabetem, kteří užívají pioglitazon nebo repaglinid (viz bod 4.5), byly hlášeny případy 
hypoglykemie, proto je u pacientů s diabetem nutno často měřit glykemii. 
 
Užívání s chemoterapií
Bezpečnost a účinnost současného užívání přípravku Abiraterone Vipharm s cytotoxickou 
chemoterapií nebyly stanoveny (viz bod 5.1). 
 
Potenciální rizika
U mužů s metastazujícím karcinomem prostaty včetně pacientů léčených přípravkem Abiraterone 
Vipharm se mohou objevit anemie a sexuální dysfunkce. 
 
Účinky na kosterní svalstvo 
U pacientů léčených přípravkem Abiraterone Vipharm byly hlášeny případy myopatie a 
rhabdomyolýzy. Většina případů se vyvinula během prvních 6 měsíců léčby a ustoupila po ukončení 
podávání přípravku Abiraterone Vipharm. U pacientů léčených současně přípravky, o kterých je 
známo, že jsou spojeny s myopatií/rhabdomyolýzou, se doporučuje opatrnost. 
 
Interakce s jinými léčivými přípravky
Z důvodu rizika snížené expozice abirateronem (viz bod 4.5) je nutné vyvarovat se během léčby 
podávání silných induktorů CYP3A4, ledaže by nebyla k dispozici jiná terapeutická alternativa. 
 
Kombinace abirateronu a prednisonu/prednisolonu s Ra-Léčba abirateronem a prednisonem/prednisolonem v kombinaci s Ra-223 je kontraindikována (viz bod 
4.3) z důvodu zvýšeného rizika fraktur a sklonu ke zvýšené mortalitě mezi asymptomatickými nebo 
mírně symptomatickými pacienty s karcinomem prostaty, což bylo pozorováno v klinických studiích.  
 
Následnou léčbu Ra-223 se doporučuje nezahajovat alespoň 5 dní po poslední dávce přípravku 
Abiraterone Vipharm v kombinaci s prednisonem/prednisolonem.  
 
Pomocné látky
Tento léčivý přípravek obsahuje laktózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí 
galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek 
užívat.  
 
Tento léčivý přípravek obsahuje 24 mg sodíku v jedné dávce, tj. ve dvou 500mg potahovaných 
tabletách, což odpovídá 1 % doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO 
pro dospělého, který činí 2 g sodíku. 
 
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 
 
Vliv potravy na abirateron-acetát
Podání s jídlem významně zvyšuje absorpci abirateron-acetátu. Účinnost a bezpečnost při podávání 
s jídlem nebyla stanovena, proto se nesmí tento přípravek užívat s jídlem (viz body 4.2 a 5.2). 
 
Interakce s jinými léčivými přípravky
Potenciál jiných léčivých přípravků ovlivňovat expozici abirateron-acetátu 
V klinické studii farmakokinetických interakcí u zdravých dobrovolníků, kteří byli předléčeni 
rifampicinem, silným induktorem CYP3A4, v dávce 600 mg denně po dobu 6 dní, po které 
následovala jednorázová dávka 1000 mg abirateron-acetátu, se průměrná plazmatická AUC∞ 
abirateronu snížila o 55 %. 
 
Během léčby je nutno se vyvarovat podávání silných induktorů CYP3A4 (např. fenytoinu, 
karbamazepinu, rifampicinu, rifabutinu, rifapentinu, fenobarbitalu, třezalce tečkované [Hypericum 
perforatum]), ledaže by nebyla k dispozici jiná alternativní léčba. 
 
V samostatné klinické studii farmakokinetických interakcí u zdravých dobrovolníků nemělo současné 
podávání ketokonazolu, silného inhibitoru CYP3A4, klinicky významný účinek na farmakokinetiku 
abirateronu. 
 
Potenciál ovlivňovat expozice jiných léčivých přípravků
Abirateron je inhibitorem jaterních enzymů CYP2D6 a CYP2C8, které metabolizují léčiva. Ve studii 
ke stanovení účinků abirateron-acetátu (podaného spolu s prednisonem) na jednorázovou dávku 
dextromethorfanu, který je substrátem CYP2D6, byla systémová expozice (AUC) dextromethorfanu 
zvýšena přibližně 2,9násobně. AUC24 dextrorfanu, aktivního metabolitu dextromethorfanu, byla 
zvýšena přibližně o 33 %. 
 
Opatrnost se doporučuje při současném podávání s léčivými přípravky aktivovanými nebo 
metabolizovanými CYP2D6, zejména s léčivými přípravky, které mají úzký terapeutický index. Je 
nutno zvážit snížení dávek léčivých přípravků metabolizovaných CYP2D6 s úzkým terapeutickým 
indexem. Příkladem léčivých přípravků metabolizovaných CYP2D6 jsou metoprolol, propranolol, 
desipramin, venlafaxin, haloperidol, risperidon, propafenon, flekainid, kodein, oxykodon a tramadol 
(poslední tři léčivé látky potřebují CYP2D6 k vytvoření svých účinných analgetických metabolitů). 
 
V klinické studii lékových interakcí týkajících se CYP2C8 u zdravých jedinců byla systémová 
expozice AUC pioglitazonu zvýšena o 46 % a AUC aktivních metabolitů pioglitazonu MIII a MIV 
byla u každého snížena o 10 %, pokud byl pioglitazon podáván společně s jednorázovou dávkou 000 mg abirateron-acetátu.  
U pacientů mají být sledovány známky toxicity související se substrátem CYP2C8 s úzkým 
terapeutickým indexem, jsou-li užívány současně. Příklady léčivých přípravků metabolizovaných 
pomocí CYP2C8 zahrnují pioglitazon a repaglinid (viz bod 4.4). 
 
Údaje získané in vitro ukázaly, že hlavní metabolity abirateron-sulfát a N-oxid abirateron-sulfát 
inhibují jaterní transportér OATP1B1 a v důsledku toho může dojít ke zvýšení koncentrace léčivých 
látek vylučovaných OATP1B1. Nejsou k dispozici žádné klinické údaje, které by potvrdily interakce s 
tímto transportérem. 
 
Užívání s přípravky, které prodlužují QT interval
Vzhledem k tomu, že androgen-deprivační léčba může prodlužovat QT interval, je doporučena 
opatrnost, pokud je přípravek Abiraterone Vipharm užíván spolu s léčivými přípravky, které 
prodlužují interval QT nebo s léčivými přípravky, které mohou indukovat torsades de pointes, jako 
jsou antiarytmika třídy IA (např. chinidin, disopyramid) nebo třídy III (např. amiodaron, sotalol, 
dofetilid, ibutilid), methadon, moxifloxacin, antipsychotika atd. 
 
Užívání se spironolaktonem
Spironolakton se váže na androgenní receptory a může zvyšovat hladiny prostatického specifického 
antigenu (PSA). Užívání s přípravkem Abiraterone Vipharm se nedoporučuje (viz bod 5.1). 
 
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení 
 
Ženy ve fertilním věku
Neexistují údaje o podávání přípravku Abiraterone Vipharm v těhotenství a tento přípravek není určen 
k podávání ženám ve fertilním věku. 
 
Antikoncepce u mužů a žen
Není známo, zda jsou abirateron nebo jeho metabolity přítomny ve spermatu. Při sexuální aktivitě 
s těhotnou ženou musí pacient použít kondom. Při sexuální aktivitě s ženou ve fertilním věku musí 
pacient použít kondom a zároveň další účinnou antikoncepční metodu. Studie na zvířatech ukázaly 
reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). 
 
Těhotenství
Přípravek Abiraterone Vipharm není určen ženám a je kontraindikován u těhotných žen nebo u žen, 
které by mohly otěhotnět (viz body 4.3 a 5.3). 
 
Kojení
Přípravek Abiraterone Vipharm není určen k podávání ženám. 
 
Fertilita
Abirateron ovlivňoval fertilitu u samců i samic potkanů, ale tyto účinky byly plně reverzibilní (viz bod 
5.3). 
 
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 
 
Přípravek Abiraterone Vipharm nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit a 
obsluhovat stroje. 
 
4.8 Nežádoucí účinky 
 
Souhrn bezpečnostního profilu
V analýze nežádoucích účinků sdružených studií fáze 3 s arbirateron-acetátem byly nežádoucími 
účinky pozorovanými u ≥10 % pacientů periferní otok, hypokalemie, hypertenze, infekce močových 
cest a zvýšení alaninaminotransferázy a/nebo zvýšení aspartátaminotransferázy. 
Další závažné nežádoucí účinky zahrnují srdeční onemocnění, hepatotoxicitu, fraktury a alergickou 
alveolitidu. 
 
Přípravek Abiraterone Vipharm může způsobit hypertenzi, hypokalemii a retenci tekutin jakožto 
farmakodynamický následek jeho mechanismu účinku. Ve studiích fáze 3 byly předpokládané 
mineralokortikoidní nežádoucí účinky pozorovány častěji u pacientů léčených abirateron-acetátem než 
u pacientů léčených placebem: hypokalemie 18 % vs. 8 %, hypertenze 22 % vs. 16 % a retence tekutin 
(periferní otok) 23 % vs. 17 %. U pacientů léčených abirateron-acetátem oproti pacientům léčeným 
placebem: hypokalemie stupňů 3 a 4 dle CTCAE (Obecná terminologická kritéria nežádoucích účinků, 
verze 4.0) byla pozorována u 6 % vs. 1 %, hypertenze stupňů 3 a 4 dle CTCAE (verze 4.0) se vyskytla 
u 7 % vs. 5 % pacientů a retence tekutin (periferní edém) stupňů 3 a 4 dle CTCA byla pozorována u % vs. 1 % pacientů.  
Mineralokortikoidní účinky byly většinou lékařsky úspěšně zvládnutelné. Současné podávání 
kortikosteroidů incidenci a závažnost těchto nežádoucích účinků snižuje (viz bod 4.4). 
 
Tabulkový seznam nežádoucích účinků
Ve studiích u pacientů s pokročilým metastazujícím karcinomem prostaty, kterým byl podáván 
analog LHRH nebo pacientů dříve léčených orchiektomií, byl abiratoren-acetát podáván v dávce 
1000 mg denně v kombinaci s nízkou dávkou prednisonu nebo prednisolonu (buď 5 nebo 10 mg 
denně v závislosti na indikaci). 
 
Nežádoucí účinky pozorované v klinických studiích a v rámci sledování po uvedení abirateron-
acetátu na trh jsou uvedeny dále dle kategorií četnosti. Kategorie četnosti jsou definovány jako: 
velmi časté (≥1/10); časté (≥1/100 až <1/10); méně časté (≥1/1000 až <1/100); vzácné (≥1/10 až <1/1000); velmi vzácné (<1/10 000) a není známo (z dostupných údajů nelze určit). 
 
V každé skupině četnosti jsou nežádoucí účinky uvedeny s klesající závažností. 
 
Tabulka 1     Nežádoucí účinky zjištěné v klinických hodnoceních a po uvedení na trh 
Třídy orgánových systémů Nežádoucí účinek a frekvence
Infekce a infestace Velmi časté: infekce močových cest  
Časté: sepse 
Poruchy imunitního systému Není známo: anafylaktické reakce 
Endokrinní poruchy Méně časté: adrenální insuficience 
Poruchy metabolismu a výživy Velmi časté: hypokalemie 
Časté: hypertriglyceridemie 
Srdeční poruchy Časté: srdeční selhání*, angina pectoris,   
fibrilace síní, tachykardie 
Méně časté: jiné arytmie 
Není známo: infarkt myokardu, prodloužení QT intervalu 
(viz body 4.4 a 4.5) 
Cévní poruchy Velmi časté: hypertenze 
Respirační, hrudní a mediastinální 
poruchy
Vzácné: alergická alveolitidaa 
Gastrointestinální poruchy Velmi časté: průjem  
Časté: dyspepsie 
Poruchy jater a žlučových cest Velmi časté: zvýšení ALT a/nebo zvýšení ASTb  
Vzácné: fulminantní hepatitida, akutní selhání jater 
Poruchy kůže a podkožní tkáně Časté: vyrážka 
Poruchy svalové a kosterní 
soustavy a pojivové tkáně
Méně časté: myopatie, rhabdomyolýza 
Poruchy ledvin a močových cest Časté: hematurie 
Celkové poruchy a reakce v místě 
aplikace
Velmi časté: periferní edém 
Poranění, otravy a procedurální 
komplikace
Časté: fraktury** 
* Srdeční selhání zahrnuje také městnavé srdeční selhání, dysfunkci levé komory a snížení ejekční frakce 
** Fraktury zahrnují osteoporózu a všechny zlomeniny s výjimkou patologických fraktur  
a. Spontánní hlášení po uvedení na trh 
b. Zvýšení alaninaminotransferázy a/nebo aspartátaminotransferázy zahrnuje zvýšení ALT, zvýšení AST a 
abnormální jaterní funkce. 
 
U pacientů léčených abirateron-acetátem se vyskytly následující nežádoucí účinky CTCAE (verze 4.0) 
stupně 3 závažnosti: hypokalemie 5 %, infekce močových cest 2 %, zvýšení alaninaminotrasferázy 
a/nebo aspartátaminotransferázy 4 %, hypertenze 6 %, fraktury 2 %, periferní otok, srdeční selhání a 
fibrilace síní, vše s frekvencí 1 %. Hypertriglyceridemie a angina pectoris CTCAE (verze 4.0) stupně se vyskytly u <1 % pacientů. Infekce močových cest, zvýšení alaninaminotrasferázy a/nebo 
aspartátaminotransferázy, hypokalemie, srdeční selhání, fibrilace síní a fraktury CTCAE (verze 4.0) 
stupně 4 se vyskytly u <1 % pacientů. 
 
U hormonálně senzitivní populace byla pozorována vyšší incidence hypertenze a hypokalemie (studie 
3011). U hormonálně senzitivní populace (studie 3011) byla hypertenze hlášena u 36,7 % pacientů v 
porovnání s 11,8 % ve studii 301 a 20,2 % ve studii 302. U hormonálně senzitivní populace (studie 
3011) byla hypokalémie pozorována u 20,4 % pacientů v porovnání s 19,2 % ve studii 301 a 14,9 % 
ve studii 302.  
 
Incidence a závažnost nežádoucích účinků byla vyšší v podskupině pacientů s výchozím stupněm 
výkonnostního stavu ECOG2 a rovněž u starších pacientů (≥75 let). 
 
Popis vybraných nežádoucích účinků 
Kardiovaskulární účinky
Ze všech tří studií fáze 3 byli vyloučeni pacienti s nekontrolovanou hypertenzí, klinicky významným 
onemocněním srdce, které se klinicky projevovalo jako infarkt myokardu nebo arteriální trombotické 
příhody v předchozích 6 měsících, pacienti se závažnou nebo nestabilní anginou pectoris nebo 
selháváním srdce NYHA třídy III nebo IV (studie 301) nebo třídy II až IV (studie 3011 a 302) nebo s 
naměřenou ejekční frakcí <50 %. Všichni zahrnutí pacienti (jak pacienti s aktivní medikací, tak i 
pacienti na placebu) byli zároveň léčeni androgen-deprivační léčbou zejména s použitím analogů 
LHRH, což bylo spojeno s diabetem, infarktem myokardu, cerebrovaskulární příhodou a náhlou 
srdeční smrtí. Výskyt kardiovaskulárních nežádoucích účinků ve studiích fáze 3 u pacientů užívajících 
abirateron-acetát byl ve srovnání s placebem následující: fibrilace síní 2,6 % vs. 2,0 %, tachykardie 1,% vs. 1,0 %, angina pectoris 1,7 % vs. 0,8 %, srdeční selhání 0,7 % vs. 0,2 % a arytmie 0,7 % vs. 0,%. 
 
Hepatotoxicita
U pacientů léčených abirateron-acetátem byla hlášena hepatotoxicita se zvýšením ALT, AST a 
celkového bilirubinu. Napříč klinickými studiemi fáze 3 byla hepatotoxicita stupně 3 a 4 (např. 
zvýšení ALT nebo AST >5násobek horní hranice normálu nebo zvýšení bilirubinu >1,5násobek horní 
hranice normálu) hlášena u 6 % pacientů léčených abirateron-acetátem, typicky během prvních měsíců po zahájení léčby. Ve studii 3011 byla hepatotoxicita stupně 3 nebo 4 pozorována u 8,4 % 
pacientů léčených abirateron-acetátem. U deseti pacientů, kteří dostávali abirateron-acetát, bylo kvůli 
hepatotoxicitě jeho podávání ukončeno, dva měli hepatotoxicitu stupně 2, šest mělo hepatotoxicitu 
stupně 3 a dva měli hepatotoxicitu stupně 4. Žádný pacient ve studii 3011na hepatotoxicitu nezemřel. 
Ve studiích fáze 3 bylo zhoršení jaterních testů pravděpodobnější u pacientů, jejichž jaterní testy byly 
zvýšeny již na počátku, ve srovnání s pacienty, jejichž jaterní testy byly na počátku normální. Došlo-li 
ke zvýšení ALT nebo AST na >5násobek horní hranice normálu nebo ke zvýšení bilirubinu na 
>3násobek horní hranice normálu, bylo podávání abirateron-acetátu přerušeno nebo ukončeno. Ve 
dvou případech došlo k významnému zvýšení hodnot výsledků jaterních testů (viz bod 4.4). U těchto 
dvou pacientů s normální funkcí jater na počátku léčby došlo ke zvýšení ALT nebo AST na 15 až 
40násobek horní hranice normálu a ke zvýšení bilirubinu na 2 až 6násobek horní hranice normálu. Po 
ukončení léčby došlo u obou pacientů k normalizaci jaterních testů a jeden z pacientů byl znovu léčen 
bez opakovaného zvýšení jejich hodnot. Ve studii 302 byla zvýšení ALT nebo AST stupně 3 nebo pozorována u 35 (6,5 %) pacientů léčených abirateron-acetátem.  
Zvýšené hladiny aminotransferáz se vrátily k normálu u všech kromě 3 pacientů (2 s novými 
mnohočetnými metastázami v játrech a 1 se zvýšením AST přibližně 3 týdny po poslední dávce 
abirateron-acetátu). Ve studiích fáze 3 byla ukončení léčby kvůli zvýšením ALT nebo AST nebo 
abnormálním jaterním funkcím hlášena u 1,1 % pacientů léčených abirateron-acetátem a u 0,6 % 
pacientů léčených placebem. Kvůli hepatotoxicitě nebyla hlášena žádná úmrtí. 
V klinických studiích bylo riziko hepatotoxicity omezeno vyloučením pacientů s výchozí hepatitidou 
nebo významnými abnormalitami v jaterních testech. Ze studie 3011 byli vyloučeni pacienti s 
výchozími hodnotami ALT a AST >2,5násobek horní hranice normálu, bilirubinu >1,5násobek horní 
hranice normálu a pacienti s aktivní nebo symptomatickou virovou hepatitidou nebo s chronickým 
onemocněním jater; ascitem nebo krvácivými poruchami sekundárními k dysfunkci jater. Ze studie 
301 byli vyloučeni pacienti s výchozí hodnotou ALT a AST ≥2,5násobek horní hranice normálu bez 
přítomnosti metastáz v játrech a pacientů s výchozí hodnotou ALT a AST >5násobek horní hranice 
normálu, pokud v játrech byly přítomny metastázy. Pro studii 302 nebyli pacienti s metastázami v 
játrech vhodní a pacienti s výchozí hodnotou ALT a AST ≥2,5násobek horní hranice normálu byli ze 
studie vyloučeni. Objevující se zvýšení jaterních testů u pacientů v klinických studiích bylo rázně 
řešeno požadavkem přerušení léčby a povolením jejího obnovení po návratu jaterních testů na výchozí 
hodnoty (viz bod 4.2). U pacientů s ALT nebo AST >20násobek horní hranice normálu nebyla léčba 
znovu zahájena. Bezpečnost opětovného zahájení léčby u takovýchto pacientů není známa. 
Mechanismus hepatotoxicity nebyl vysvětlen. 
 
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby 
hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu: 
 
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek 
 
4.9 Předávkování 
 
Zkušenosti s předávkováním u člověka jsou omezené. 
 
Specifické antidotum neexistuje. V případě předávkování je nutno ukončit podávání a zahájit obecná 
podpůrná opatření včetně monitorování arytmií, hypokalemie a známek a příznaků retence tekutin. Je 
také nutno vyšetřit funkci jater. 
 
 
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 
 
5.1 Farmakodynamické vlastnosti 
 
Farmakoterapeutická skupina: hormonální léčiva používaná v onkologii, jiní antagonisté hormonů a 
příbuzné látky, ATC kód: L02BX 
Mechanismus účinku
Abirateron-acetát (Abiraterone Vipharm) se in vivo metabolizuje na abirateron, inhibitor biosyntézy 
androgenů. Abirateron selektivně inhibuje enzym 17α-hydroxylázu/C17, 20-lyázu (CYP17).  
Tento enzym je exprimován a je nutný pro biosyntézu androgenů ve tkáních varlat, nadledvin a 
v nádorové tkáni prostaty. CYP17 katalyzuje přeměnu pregnenolonu a progesteronu na prekurzory 
testosteronu, DHEA, resp. androstendionu 17α-hydroxylací a štěpením vazby C17, 20. Inhibice 
CYP17 vede též ke zvýšené produkci mineralokortikoidů nadledvinami (viz bod 4.4). 
 
Androgen-senzitivní karcinom prostaty reaguje na léčbu, která snižuje hladiny androgenů. Androgen-
deprivační terapie, jako je léčba analogy LHRH nebo orchiektomie, snižují produkci androgenů ve 
varlatech, ale neovlivňují produkci androgenů nadledvinami nebo v tumoru. Léčba přípravkem 
Abiraterone Vipharm, je-li podána s analogy LHRH (nebo s orchiektomií), snižuje hladinu 
testosteronu v séru na nedetekovatelné hodnoty (za použití komerčních metod stanovení). 
 
Farmakodynamické účinky
Přípravek Abiraterone Vipharm snižuje hladinu testosteronu a jiných androgenů v séru na hladiny 
nižší, než které jsou dosaženy samotnými analogy LHRH nebo orchiektomií. To je způsobeno 
selektivní inhibicí enzymu CYP17 potřebného k biosyntéze androgenů. U pacientů s karcinomem 
prostaty slouží jako specifický biomarker PSA. Ve fázi 3 klinické studie u pacientů, u kterých selhala 
předchozí léčba taxany, došlo k poklesu hladin PSA alespoň o 50 % oproti výchozímu stavu u 38 % 
pacientů léčených abirateron-acetátem ve srovnání s 10 % pacientů léčených placebem. 
 
Klinická účinnost a bezpečnost
Účinnost byla stanovena ve třech randomizovaných placebem kontrolovaných multicentrických 
studiích fáze 3 (studie 3011, 302 a 301) u pacientů s mHSPC a mCRPC. Do studie 3011 byli zařazeni 
pacienti, u kterých byl nově diagnostikován (do 3 měsíců od randomizace) mHSPC, kteří měli vysoce 
rizikové prognostické faktory. Vysoce riziková prognóza byla definována jako přítomnost alespoň 2 z 
následujících 3 rizikových faktorů: (1) Gleasonovo skóre ≥8; (2) přítomnost 3 nebo více lézí na 
kostním skenu; (3) přítomnost měřitelné viscerální (kromě onemocnění lymfatických uzlin) metastázy. 
V aktivním rameni se abirateron-acetát podával v dávce 1000 mg denně v kombinaci s nízkou dávkou 
prednisonu 5 mg jednou denně vedle ADT (agonista LHRH nebo orchiektomie), což byla standardní 
léčba. Pacienti v kontrolním rameni dostávali ADT a placebo místo abirateron-acetátu a prednisonu. 
Ve studii 302 byli zahrnuti pacienti bez předchozí léčby docetaxelem, zatímco ve studii 301 byli 
zahrnuti pacienti, kteří dostávali dříve docetaxel. Pacienti užívali analog LHRH nebo podstoupili 
orchiektomii. V rameni s aktivní léčbou byl abirateron-acetát podáván v dávce 1000 mg denně v 
kombinaci s nízkou dávkou prednisonu nebo prednisolonu 5 mg dvakrát denně. Kontrolní skupinu 
tvořili pacienti, kteří dostávali placebo a nízkou dávku prednisonu nebo prednisolonu 5 mg dvakrát 
denně. 
 
Změny v sérových koncentracích PSA samy o sobě ne vždy předpovídají klinický přínos. Ve všech 
studiích bylo tedy doporučeno, aby pacienti dostávali léčbu až do dosažení kritérií pro ukončení, která 
jsou specifikována pro každé hodnocení dále. 
 
Ve všech studiích nebylo užívání se spironolaktonem povoleno, protože spironolakton se váže na 
androgenní receptor a může zvyšovat hladiny PSA. 
 
Studie 3011 (pacienti s nově diagnostikovaným, vysoce rizikovým mHSPC) 
Ve studii 3011 (n = 1199) byl medián věku zařazených pacientů 67 let. Rozdělení počtu pacientů 
léčených abirateron-acetátem podle příslušnosti k rasové skupině byl následující: kavkazská 832  
(69,4 %), asijská 246 (20,5 %), černá nebo afroamerická 25 (2,1 %), jiná 80 (6,7 %), 
neznámá/nehlášená 13 (1,1 %) a Američané indiánského původu nebo původní obyvatelé Aljašky (0,3 %). U 97 % pacientů byl výkonnostní stav dle ECOG 0 nebo 1. Pacienti se známými mozkovými 
metastázami, s nekontrolovanou hypertenzí, klinicky významným srdečním onemocněním nebo 
srdečním selháním třídy II – IV dle NYHA nebyli zařazováni. Pacienti, kteří byli dříve léčeni 
farmakoterapeuticky, radiační terapií nebo chirurgicky z důvodu metastazujícího karcinomu prostaty, 
nebyli zařazeni s výjimkou ADT po dobu až 3 měsíců nebo 1 cyklu paliativní radiace nebo chirurgické 
terapie z důvodu léčby příznaků vyplývajících z metastazujícího onemocnění. Primárními cílovými 
parametry studie byly celkové přežití (OS) a přežití bez radiografické progrese nemoci (rPFS). Medián 
výchozího skóre bolesti, měřeno pomocí Brief Pain Inventory Short Form (BPI-SF), byl v obou 
skupinách (v aktivní léčebné skupině a ve skupině s placebem) 2,0. Vedle primárních cílových 
parametrů studie byl léčebný přínos také hodnocen na základě doby do skeletální příhody (skeletal-
related event, SRE), doby do následné léčby karcinomu prostaty, doby do zahájení chemoterapie, doby 
do progrese bolesti a doby do progrese PSA. V léčbě se pokračovalo do progrese nemoci, odvolání 
souhlasu, výskytu nepřijatelné toxicity nebo úmrtí. 
 
Přežití bez radiografické progrese bylo definováno jako doba od randomizace do výskytu 
radiografické progrese nebo úmrtí z jakékoli příčiny. Radiografická progrese zahrnovala progresi 
podle skenu kostí (podle modifikovaného PCWG2) nebo progresi lézí měkkých tkání podle CT nebo 
NMR (podle RECIST 1.1). 
 
Mezi léčebnými skupinami byl pozorován významný rozdíl v rPFS (viz tabulka 2 a obrázek 1). 
 
Tabulka 2 Přežití bez radiografické progrese – stratifikovaná analýza; populace pacientů 
zamýšlených léčit (intend-to-treat) (studie PCR3011) 
 Abirateron-acetát 
s prednisonem (AA-P)  
Placebo 
Randomizované subjekty 597 Příhoda 239 (40,0 %) 354 (58,8 %)
Cenzorováno 358 (60,0 %) 248 (41,2 %) 
  
Doba do příhody (měsíce)   
Medián (95% CI) 
33,02 (29,57; NE) 14,78 (14,69; 18,27) 
Rozmezí (0,0+; 41,0+) (0,0+; 40,6+) 
  
Hodnota pa < 0,0001 
Poměr rizik (95% CI)b 0,466 (0,394; 0,550) 
Poznámka: += cenzorované pozorování, NE=neodhadnutelné. Radiografická progrese a úmrtí jsou v definici 
příhody rPFS zahrnuty. AA-P= subjekty, které dostávaly abirateron-acetát a prednison.  
a. Hodnota p pochází z log-rank testu stratifikovaného podle skóre stavu výkonnosti dle ECOG (0/1 nebo 2) a 
viscerální léze (nepřítomné nebo přítomné). 
b. Poměr rizik pochází ze stratifikovaného proporčního modelu rizik. Poměr rizik <1 je ve prospěch AA-P. 
 
Obrázek 1: Kaplan-Meierova křivka přežití bez radiografické progrese; populace pacientů 
zamýšlených léčit (intend-to-treat) (studie PCR3011) 
 
 
Bylo pozorováno statisticky významné zlepšení OS ve prospěch AA-P plus ADT při 34% snížení 
rizika úmrtí v porovnání s placebem plus ADT (poměr rizik = 0,66; 95% interval spolehlivosti: 0,56, 
0,78; p <0,0001) (viz tabulka 3 a obrázek 2). 
 
Tabulka 3  Celkové přežití pacientů léčených abirateron-acetátem nebo placebem ve studii PCR(populace pacientů zamýšlených léčit (intend-to-treat))  
Celkové přežití Abirateron-acetát s 
prednisonem 
(n=597)
Placebo 
(n=602) 
Úmrtí (%) 275 (46 %) 343 (57 %)
Medián přežití (měsíce) 53,3 36,(95% CI) (48,2; NE) (33,5; 40,0) 
Poměr rizik (95% CI)1 0,66 (0,56; 0,78)
NE = nelze odhadnout
Poměr rizik pochází ze stratifikovaného proporčního modelu rizik. Poměr rizik <1 je ve prospěch abirateron-
acetátu v kombinaci s prednisonem. 
 
  
Obrázek 2 Kaplan-Meierova křivka celkového přežití; populace podle léčebného záměru (intend-to-
treat) (analýza ve studii PCR3011) 
 
Analýzy podskupin konzistentně upřednostňují léčbu abirateron-acetátem. Léčebné účinky AA-P na 
rPFS a OS u všech předem definovaných podskupin byly příznivé a konzistentní v celé hodnocené 
populaci, s výjimkou podskupiny se skóre 2 dle ECOG, kde nebyl pozorován žádný trend k přínosu, 
nicméně malá velikost vzorku (n=40) omezuje jakékoli smysluplné závěry. 
 
Kromě pozorovaných zlepšení celkového přežití a rPFS byly u léčby abirateron-acetátem v porovnání 
s placebem prokázány přínosy ve všech prospektivně definovaných sekundárních cílových 
parametrech studie. 
 
Studie 302 (pacienti bez předchozí chemoterapie)
Tato studie zahrnovala pacienty, kteří dříve nedostávali chemoterapii a kteří byli asymptomatičtí nebo 
mírně symptomatičtí a u nichž chemoterapie dosud nebyla klinicky indikována. Skóre 0 – 1 na Brief 
Pain Inventory-Short Form (BPI-SF) nejhorší bolesti během posledních 24 hodin bylo považováno za 
asymptomatické a skóre 2 – 3 za mírně symptomatické. 
 
Ve studii 302 (n = 1088) byl u pacientů léčených abirateron-acetátem a prednisonem nebo 
prednisolonem medián věku 71 let a u pacientů léčených placebem a prednisonem nebo 
prednisolonem byl medián věku 70 let. Počet pacientů léčených abirateron-acetátem byl podle rasy  
520 bělochů (95,4 %), 15 černochů (2,8 %), 4 Asiaté (0,7 %) a 6 ostatních (1,1 %). Eastern 
Cooperative Oncology Group (ECOG) skóre bylo 0 u 76 % pacientů a 1 u 24 % pacientů v obou 
ramenech. Padesát procent pacientů mělo pouze metastázy v kostech, dalších 31 % pacientů mělo 
metastázy v kostech a měkkých tkáních nebo lymfatických uzlinách a 19 % pacientů mělo metastázy 
pouze v měkkých tkáních nebo lymfatických uzlinách. Pacienti s viscerálními metastázami byli 
vyloučeni. Společnými primárními cílovými parametry bylo celkové přežití a přežití bez radiografické 
progrese (rPFS). Navíc k hodnocení společných primárních cílových parametrů byl přínos hodnocen 
také za použití doby do použití opioidu pro nádorovou bolest, doby do zahájení cytotoxické 
chemoterapie, doby do zhoršení ECOG skóre o ≥1 stupeň a doby do progrese PSA založené na 
kritériích Prostate Cancer Working Group-2 (PCWG2). Podání léčby ve studii bylo ukončeno v době 
jednoznačné klinické progrese.  
 
Léčbu bylo také možno ukončit v době potvrzené radiografické progrese, podle uvážení zkoušejícího. 
Přežití bez radiografické progrese (rPFS) bylo hodnoceno s použitím sekvenčního zobrazovacího 
sledování tak, jak jsou definována kritérii PCWG2 (pro kostní léze) a modifikovanými kritérii 
Response Evaluation Criteria In Solid Tumors (RECIST) (pro léze měkkých tkání). Analýza rPFS 
používala centrální vyhodnocování radiografické progrese. 
 
V plánované rPFS analýze bylo 401 příhod, 150 (28 %) pacientů léčených abirateron-acetátem a (46 %) pacientů léčených placebem mělo radiografický průkaz progrese nebo zemřeli. Byl pozorován 
významný rozdíl mezi rPFS mezi skupinami léčby (viz tabulka 4 a obrázek 3). 
 
Tabulka 4   Studie 302: Přežití bez radiografické progrese u pacientů léčených buď abirateron-
acetátem nebo placebem v kombinaci s prednisonem nebo prednisolonem a 
analogem LHRH nebo předchozí orchiektomií 
 Abirateron-acetát  
(n = 546) 
Placebo 
(n = 542) 
Přežití bez radiografické
progrese (rPFS) 
  
Progrese nebo úmrtí 150 (28 %) 251 (46 %)
Medián rPFS v měsících 
(95% CI) 
Nedosaženo 
(11,66; NE)
8,(8,12; 8,54) 
hodnota p* < 0,Poměr rizik** 
(95% CI) 0,425 (0,347; 0,522) 
NE = nebylo stanoveno
*p-hodnota je odvozena z log-rank testu stratifikovaného podle výchozího ECOG skóre (nebo 1) 
** Poměr rizik <1je ve prospěch abirateron-acetátu 
 
Obrázek 3: Kaplan Meierovy křivky přežití bez radiografické progrese u pacientů léčených buď 
abirateron-acetátem nebo placebem v kombinaci s prednisonem nebo prednisolonem 
a analogem LHRH nebo předchozí orchiektomií 
 
AA 546 489 340 164 46 12 Placebo 542 400 204 90 30 3  
--- Placebo −− AA 
AA = abirateron-acetát 
Avšak údaje pacientů byly sbírány až do druhé průběžné analýzy celkového přežití (overall survival, 
OS). Radiografické hodnocení rPFS provedené zkoušejícím následně po analýze senzitivity je 
uvedeno v tabulce 5 a na obrázku 4. 
 
Ěst set sedm pacientů mělo radiografickou progresi nebo zemřelo: 271 (50 %) ve skupině s abirateron-
acetátem a 336 (62 %) ve skupině s placebem. Léčba abirateron-acetátem snižovala riziko 
radiografické progrese nebo úmrtí o 47 % ve srovnání s placebem (poměr rizik = 0,530; 95% CI: 
[0,451 - 0,623]; p <0,0001). Medián rPFS byl 16,5 měsíce ve skupině s abirateron-acetátem a 8,měsíce ve skupině s placebem. 
 
Tabulka 5     Studie 302: Přežití bez radiografické progrese u pacientů léčených buď  
abirateron-acetátem nebo placebem v kombinaci s prednisonem nebo 
prednisolonem a analogem LHRH nebo předchozí orchiektomií (při druhé 
průběžné analýze hodnocení OS zkoušejícím) 
 
 Abirateron-acetát  
(n = 546) 
Placebo 
(n = 542) 
Přežití bez radiografické
progrese (rPFS) 
  
Progrese nebo úmrtí 271 (50 %) 336 (62 %)
Medián rPFS v měsících 
(95% CI) 
16,(13,80; 16,79)
8,(8,05; 9,43) 
hodnota p* <0,Poměr rizik** 
(95% CI) 0,530 (0,451; 0,623) 
*p-hodnota je odvozena z log-rank testu stratifikovaného podle výchozího ECOG skóre (nebo 1)  
** Poměr rizik <1 je ve prospěch abirateron-acetátu  
Obrázek 4 Kaplan Meierovy křivky přežití bez radiografické progrese u pacientů léčených buď 
abirateron-acetátem nebo placebem v kombinaci s prednisonem nebo prednisolonem 
a analogem LHRH nebo předchozí orchiektomií (při druhé průběžné analýze 
hodnocení OS zkoušejícím) 
 
AA = abirateron-acetát 
Plánovaná předběžná analýza (interim analysis, IA) OS byla provedena po 333 pozorovaných úmrtích. 
Studie bylo na základě pozorovaného významného klinického přínosu odslepena a pacientům ve 
skupině s placebem byla nabídnuta léčba abirateron-acetátem. Celkové přežití bylo delší u abirateron-
acetátu než u placeba s 25% snížením rizika úmrtí (poměr rizik = 0,752; 95% CI: [0,606; 0,934], 
p=0,0097), ale data k celkovému přežití nebyla dostatečně zralá a průběžné výsledky nedosáhly 
předem specifikovanou hodnotu statistické významnosti (viz tabulka 4). Přežití bylo po této předběžné 
analýze dále sledováno. 
 
Po zaznamenání 741 úmrtí byla provedena plánovaná konečná analýza celkového přežití (medián 
sledování byl 49 měsíců). Zemřelo šedesát pět procent (354 z 546) pacientů léčených abirateron-
acetátem ve srovnání se 71 % (387 z 542) pacientů léčených placebem. Byl prokázán statisticky 
významný přínos v celkovém přežití ve prospěch skupiny léčené abirateron-acetátem se snížením 
rizika úmrtí o 19,4 % (HR=0,806; 95% CI: [0,697; 0,931], p=0,0033) a zlepšením mediánu celkového 
přežití o 4,4 měsíce (abirateron-acetát 34,7 měsíce, placebo 30,3 měsíců) (viz tabulka 6 a obrázek 5). 
Toto zlepšení bylo prokázáno navzdory tomu, že 44 % pacientů v rameni s placebem užívalo 
abirateron-acetát jako následnou léčbu. 
 
Tabulka 6   Studie 302: Celkové přežití pacientů léčených buď abirateron-acetátem nebo 
placebem v kombinaci s prednisonem nebo prednisolonem a analogem LHRH nebo 
předchozí orchiektomií 
 Abiraterone 
Vipharm (n 
= 546) 
Placebo 
(n = 542)
Předběžná analýza celkového 
přežití 
 
Úmrtí (%) 147 (27 %) 186 (34 %) 
Medián přežití (měsíce) 
(95% CI) 
Nedosaženo (NE, 
NE)
27,(25,95; NE) 
hodnota p* 0,Poměr rizik** 
(95% CI) 0,752 (0,606; 0,934) 
Závěrečná analýza celkového 
přežití 
Úmrtí (%) 354 (65 %) 387 (71 %) 
Medián přežití (měsíce) 
(95% CI)
34,7 (32,7; 36,8) 30,2 (28,7; 33,3) 
hodnota p* 0,Poměr rizik** 
(95% CI) 0,806 (0,697; 0,931) 
NE = nebylo stanoveno
*p-hodnota je odvozena z log-rank testu stratifikovaného podle výchozího ECOG skóre (nebo 1)  
** Poměr rizik <1 je ve prospěch abirateron-acetátu 
 
Obrázek 5  Kaplan Meierovy křivky přežití u pacientů léčených buď abirateron-acetátem nebo 
placebem v kombinaci s prednisonem nebo prednisolonem a analogem LHRH nebo 
předchozí orchiektomií, závěrečná analýza 
 
Měsíce od randomizace 
 
Kromě pozorovaného zlepšení celkového přežití a rPFS byl u léčby abirateron-acetátem oproti placebu 
prokázán přínos ve všech měřených sekundárních cílových parametrech, jak je uvedeno dále: 
Doba do progrese založená na kritériích PCWG2: Medián doby do progrese PSA byl 11,1 měsíce u 
pacientů dostávajících abirateron-acetát a 5,6 měsíce u pacientů užívajících placebo [poměr rizik = 
0,488; 95% CI: (0,420; 0,568), p <0,0001]. Doba do PSA progrese byla při léčbě abirateron-acetátem 
přibližně dvojnásobná (poměr rizik = 0,488). Podíl pacientů s potvrzenou PSA odpovědí byl vyšší ve 
skupině s abirateron-acetátem než ve skupině s placebem (62 % vs. 24 %; p <0,0001). U pacientů s 
měřitelným onemocněním měkkých tkání byly při léčbě abirateron-acetátem pozorovány významně 
vyšší počty kompletních nebo parciálních odpovědí nádoru. 
 
Doba do použití opiodu kvůli nádorové bolesti: Medián doby do použití opioidu kvůli bolesti spojené s 
nádorem prostaty byl v době konečné analýzy 33,4 měsíce u pacientů užívajících abirateron-acetát a 
23,4 měsíce u pacientů dostávajících placebo [poměr rizik = 0,721 95%CI: [0,614; 0,846], p = 
0,0001). 
 
Doba do zahájení cytotoxické chemoterapie: Medián doby do zahájení cytotoxické léčby byl u 
pacientů užívajících abirateron-acetát 25,2 měsíce a 16,8 měsíce u pacientů dostávajících placebo 
[poměr rizik = 0,580; 95%CI: (0,487; 0,691), p <0,0001]. 
 
Doba do zhoršení skóre ECOG o ≥1 bod: Medián doby do zhoršení skóre ECOG o ≥1 bod byl u 
pacientů dostávajících abirateron-acetát 12,3 měsíce a 10,9 měsíce u pacientů dostávajících 
placebo [poměr rizik = 0,821; 95%CI: (0,714; 0,943), p = 0,0053]. 
 
Následující studované cílové parametry prokázaly statisticky významnou výhodu ve prospěch léčby 
abirateron-acetátem: 
 
Objektivní odpověď: Objektivní odpověď byla definována jako podíl pacientů s měřitelným 
onemocněním, kteří dosáhli kompletní nebo parciální odpovědi podle RECIST kritérií (pro hodnocení 
lymfatických uzlin jako cílových lézí byla vyžadována počáteční velikost ≥2 cm). Podíl pacientů s 
měřitelným onemocněním na počátku, kteří měli objektivní odpověď, byl ve skupině s abirateron-
acetátem 36 % a ve skupině s placebem 16 % (p <0,0001). 
 
Bolest: Léčba abirateron-acetátem významně snižovala riziko progrese průměrné intenzity bolesti o 
18 % ve srovnání s placebem (p = 0,0490). Medián doby do progrese byl 26,7 měsíce ve skupině s 
abirateron-acetátem a 18,4 měsíce ve skupině s placebem. 
 
Doba do snížení FACT-P (celkové skóre): Léčba abirateron-acetátem snižovala ve srovnání s 
placebem riziko snížení FACT-P (celkové skóre) o 22 % (p = 0,0028). Medián doby do snížení 
FACT-P (celkové skóre) byl 12,7 měsíce ve skupině s abirateron-acetátem a 8,3 měsíce ve skupině s 
placebem. 
 
Studie 301 (pacienti, kteří dříve dostávali chemoterapii)
Studie 301 zahrnovala pacienty, kteří byli dříve léčeni docetaxelem. Nebylo požadováno, aby pacienti 
dosáhli progrese během léčby docetaxelem, protože toxicita této chemoterapie může vést k vysazení. 
Pacienti dostávali ve studii léčbu až do doby, než byla pozorována progrese PSA (potvrzený 25% 
vzestup nad pacientův výchozí stav/nadir) zároveň s protokolem definovanou radiologickou progresí a 
symptomatickou nebo klinickou progresí. Z této studie byli vyloučeni pacienti s předchozí léčbou 
karcinomu prostaty ketokonazolem. Primárním cílovým parametrem účinnosti bylo celkové přežití. 
 
Medián věku pacientů zahrnutých do studie byl 69 let (rozpětí 39 – 95). Počet pacientů léčených 
abirateron-acetátem podle rasy byl následující: 737 bělochů (93,2 %), 28 černochů (3,5 %), 11 Asiatů 
(1,4 %) a 14 ostatních (1,8 %). Jedenáct procent zahrnutých pacientů mělo ECOG skóre 2; u 70 % 
existoval radiologický průkaz progrese onemocnění buď se zvýšením PSA, nebo bez něj; 70 % 
dostávalo v minulosti cytotoxickou chemoterapii a 30 % podstoupilo dvě chemoterapie. Metastázy v 
játrech byly přítomny u 11 % pacientů léčených abirateron-acetátem. 
 
Podle plánované analýzy provedené po 552 pozorovaných úmrtích zemřelo ve skupině léčené 
abirateron-acetátem 42 % (333 ze 797) pacientů ve srovnání s placebem, kde zemřelo 55 % (219 z 
398). U pacientů léčených abirateron-acetátem bylo pozorováno statisticky významné zlepšení 
mediánu celkového přežití (viz tabulka 7). 
 
Tabulka 7     Celkové přežití pacientů léčených buď abirateron-acetátem nebo placebem v 
kombinaci s prednisonem nebo prednisolonem a zároveň analogem LHRH nebo 
předchozí orchiektomií 
 Abirateron-acetát 
(n = 797) 
Placebo 
(n = 398) 
Primární analýza přežití  
Úmrtí (%) 333 (42 %) 219 (55 %) 
Medián přežití (měsíce) 
(95% CI)
14,8 (14,1; 15,4) 10,9 (10,2; 12,0) 
p hodnotaa < 0,Poměr rizik (95% CI)b 0,646 (0,543; 0,768) 
Aktualizovaná analýza přežití  
Úmrtí (%) 501 (63 %) 274 (69 %) 
Medián přežití (měsíce) 
(95% CI)
15,8 (14,8; 17,0) 11,2 (10,4; 13,1) 
Poměr rizik (95% CI)b 0,740 (0,638; 0,859)
a. hodnota  p je  odvozena  z  log-rank testu stratifikovaného podle ECOG skóre účinnosti (0 - 1  vs.  2), skóre 
bolesti (chybějící vs. přítomna), počtu předchozích chemoterapeutických režimů (1 vs. 2), a typu progrese 
onemocnění (pouze PSA vs. radiografická). 
b. Poměr rizik je odvozen ze stratifikovaného proporcionálního modelu rizika. Poměr rizik <1 je ve prospěch 
abirateron-acetátu 
 
Ve všech časových bodech vyhodnocení po několika úvodních měsících léčby přežívalo více pacientů 
léčených abirateron-acetátem ve srovnání s pacienty léčenými placebem (viz obrázek 6). 
 
Obrázek 6  Kaplan Meierovy křivky přežití pro pacienty léčené buď abirateron-acetátem nebo 
placebem v kombinaci s prednisonem nebo prednisolonem a zároveň analogem 
LHRH nebo předchozí orchiektomií 
 
AA = abirateron-acetát
 
Analýza přežití u podskupin ukázala přínos léčby abirateron-acetátem pro přežití (viz obrázek 7). 
 
Obrázek 7 Celkové přežití podle podskupin: poměr rizik a 95% interval spolehlivosti 
 
 
 
AA = abirateron-acetát; BPI = Brief Pain Inventory (dotazník bolesti); CI = interval spolehlivosti; ECOG = 
skóre účinnosti východní pracovní onkologické skupiny; HR = poměr rizik; NE = nelze vyhodnotit 
 
Kromě pozorovaného zlepšení celkového přežití byly všechny sekundární cílové parametry studie 
lepší pro abirateron-acetát a zlepšení bylo po úpravě pro opakované testování statisticky signifikantní: 
 
U pacientů dostávajících abirateron-acetát se objevil významně vyšší celkový počet odpovědí týkající 
se PSA (definováno jako 50% snížení oproti výchozímu stavu), a to 38 % oproti placebu, kde byl 
podíl odpovědi 10 %, p < 0,0001. 
 
Medián doby do progrese PSA byl 10,2 měsíce u pacientů léčených abirateron-acetátem a 6,6 měsíce u 
pacientů léčených placebem [HR = 0,580; 95% CI: (0,462; 0,728), p <0,0001]. 
 
Medián přežití bez radiologické progrese byl 5,6 měsíce u pacientů léčených abirateron-acetátem a 3,měsíce u pacientů, kteří dostávali placebo [HR = 0,673; 95% CI: (0,585; 0,776), p <0,0001]. 
 
Bolest
Podíl pacientů se zmírněním bolesti byl statisticky významně vyšší ve skupině s abirateron-acetátem 
oproti skupině s placebem (44 % vs. 27 %, p = 0,0002). Pacient se zmírněním bolesti byl definován 
jako ten, u kterého došlo během 24 hodin alespoň ke 30% zmírnění od výchozího stavu dle BPI-SF 
skóre intenzity nejhorší bolesti, aniž by tomuto pacientovi byla podávána další analgetika, přičemž 
toto zlepšení bylo pozorováno ve dvou po sobě jdoucích vyhodnoceních s odstupem čtyř týdnů. Úleva 
od bolesti byla hodnocena pouze u pacientů s výchozím skóre bolesti ≥4 a nejméně jedním skóre 
bolesti po zahájení léčby (n = 512). 
 
Ke zhoršení bolesti po 6 měsících (22 % vs. 28 %), po 12 měsících (30 % vs. 38 %) a po 18 měsících 
(35 % vs. 46 %) došlo u menšího podílu pacientů léčených abirateron-acetátem oproti placebu. 
Zhoršení bolesti bylo definováno jako zvýšení BPI-SF skóre intenzity nejhorší bolesti oproti 
výchozímu stavu o ≥30 % během předchozích 24 hodin, aniž došlo ke snížení podávání analgetik a 
které bylo pozorováno ve dvou po sobě jdoucích návštěvách. Doba do progrese bolesti u 25. percentilu 
byla 7,4 měsíce ve skupině s abirateron-acetátem oproti 4,7 měsíce ve skupině s placebem. 
 
Skeletální účinky
Nižší podíl skeletálních účinků se projevil u skupiny pacientů léčených abirateron-acetátem oproti 
skupině s placebem po 6 měsících (18 % vs. 28 %), po 12 měsících (30 % vs. 40 %) a po 18 měsících 
(35 % vs. 40 %). Doba do prvního skeletálního účinku na 25. percentilu u skupiny s abirateron-
acetátem (9,9 měsíce) byla dvojnásobná oproti kontrolní skupině (4,9 měsíce). Skeletální účinek byl 
definován jako patologická fraktura, komprese páteře, paliativní radiace kostí nebo chirurgie kostí. 
 
Pediatrická populace
Evropská agentura pro léčivé přípravky rozhodla o zproštění povinnosti předložit výsledky studií 
s referenčním přípravkem obsahujícím abirateron-acetát u všech podskupin pediatrické populace u 
pokročilého karcinomu prostaty. Informace o pediatrickém použití viz bod 4.2. 
 
5.2 Farmakokinetické vlastnosti 
 
Farmakokinetika abirateronu a abirateron-acetátu po perorálním podání abirateron-acetátu byla 
studována u zdravých subjektů, pacientů s metastazujícím pokročilým karcinomem prostaty a u 
subjektů bez zhoubného nádoru s poruchou funkce jater nebo ledvin. Abirateron-acetát je in vivo 
rychle metabolizován na abirateron, inhibitor biosyntézy androgenů (viz bod 5.1). 
 
Absorpce
Po perorálním podání abirateron-acetátu nalačno je doba do dosažení maximální koncentrace 
abirateronu v plazmě přibližně 2 hodiny. 
 
Podání abirateron-acetátu s potravou vede ve srovnání s podáním nalačno až k 10násobnému (AUC) a 
až 17násobnému (Cmax) vzestupu průměrné hodnoty systémové expozice abirateronu v závislosti na 
obsahu tuku v potravě. Při obvyklém složení a obsahu potravy může podání abirateron-acetátu vést k 
velmi variabilním expozicím. Proto se abirateron-acetát nesmí užívat spolu s jídlem. Je nutno ho 
užívat alespoň jednu hodinu před nebo alespoň dvě hodiny po jídle. Tablety se polykají celé, zapíjejí 
se vodou (viz bod 4.2). 
 
Distribuce
Vazba 14C-abirateronu na lidské plazmatické bílkoviny je 99,8 %. Zdánlivý distribuční objem je 
přibližně 5 630 l, což ukazuje, že abirateron je extenzivně distribuován do periferních tkání. 
 
Biotransformace
Po perorálním podání 14C-abirateron-acetátu v tobolce se abirateron-acetát hydrolyzuje na abirateron, 
ten je potom dále metabolizován, včetně sulfatace, hydroxylace a oxidace, převážně v játrech. Většina 
cirkulující radioaktivity (přibližně 92 %) je nalezena ve formě metabolitů abirateronu. Z detekovatelných metabolitů jsou 2 metabolity hlavní, abirateron-sulfát a N-oxid abirateron-sulfátu, z 
nichž každý vykazuje přibližně 43 % celkové radioaktivity. 
 
Eliminace
Průměrný plazmatický poločas abirateronu na základě stanovení u zdravých subjektů je přibližně hodin. Po perorálním podání 1 000 mg 14C-abirateron-acetátu se přibližně 88 % radioaktivity objeví ve 
stolici a přibližně 5 % v moči. Hlavní sloučeniny přítomné ve stolici jsou nezměněný abirateron-acetát 
a abirateron (přibližně 55 %, resp. 22 % podané dávky). 
 
Porucha funkce jater
Farmakokinetika abirateron-acetátu byla zkoumána u subjektů s lehkou nebo středně těžkou poruchou 
funkce jater (Child-Pugh tříd A a B) a u zdravých kontrolních subjektů. Systémová expozice 
abirateronu po jednorázovém perorálním podání dávky 1 000 mg se u pacientů s lehkou poruchou 
funkce jater zvýšila přibližně o 11 % a u pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater přibližně o 
260 %. Průměrný poločas abirateronu je prodloužen přibližně na 18 hodin u pacientů s lehkou 
poruchou funkce jater a na 19 hodin u pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater. 
 
V další studii byla zkoumána farmakokinetika abirateronu u subjektů s již existující těžkou (n = 8) 
poruchou funkce jater (Child- Pugh třída C) a v kontrolní skupině u 8 zdravých subjektů s normální 
funkcí jater. AUC abirateronu se zvýšilo přibližně o 600 % a podíl volného léčiva se zvýšil o 80 % u 
subjektů s těžkou poruchou funkce jater ve srovnání s jedinci s normální funkcí jater. 
 
U pacientů s lehkou poruchou funkce jater není nutná úprava dávkování. 
U pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater je nutno užití abirateron-acetátu důkladně 
posoudit, přínos má jasně převažovat možné riziko (viz body 4.2 a 4.4). Pacientům s těžkou poruchou 
funkce jater se abirateron-acetát nesmí podávat (viz body 4.2, 4.3 a 4.4). 
 
U pacientů, u kterých vznikne hepatotoxicita během léčby, může být nutné léčbu přerušit nebo dávku 
upravit (viz body 4.2 a 4.4). 
 
Porucha funkce ledvin
Farmakokinetika abirateron-acetátu byla srovnávána u pacientů s onemocněním ledvin v terminálním 
stadiu stabilizovaných na hemodialýze proti kontrolním subjektům s normální funkcí ledvin. 
Systémová expozice abirateronu po jednorázovém perorálním podání dávky 1 000 mg se u pacientů s 
onemocněním ledvin v terminálním stadiu na hemodialýze nezvýšila. Podání u pacientů s poruchou 
funkce ledvin, včetně těžké poruchy funkce ledvin, nevyžaduje snížení dávky (viz bod 4.2). 
U pacientů s karcinomem prostaty a s těžkou poruchou funkce ledvin však není klinická zkušenost.  
U těchto pacientů se doporučuje opatrnost. 
 
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 
 
Ve všech studiích toxicity na zvířatech byly hladiny cirkulujícího testosteronu výrazně sníženy. V 
důsledku toho byly pozorovány snížené hmotnosti orgánů, morfologické a/nebo histopatologické 
změny reprodukčních orgánů, nadledvin, hypofýzy a mléčných žláz. Všechny změny byly úplně nebo 
částečně reverzibilní. Změny na reprodukčních orgánech a na orgánech citlivých na androgeny jsou 
konzistentní s farmakologií abirateronu. Všechny hormonální změny související s léčbou se 
znormalizovaly nebo se zdálo, že se normalizují po 4týdenním rekonvalescenčním období. 
 
Ve studiích fertility jak u samců tak i samic potkanů snižoval abirateron-acetát fertilitu, což bylo 
kompletně reverzibilní mezi 4. až 16. týdnem po ukončení jeho podávání. 
 
Ve studiích vývojové toxicity u potkanů ovlivňoval abirateron-acetát březost, včetně snížení hmotnosti 
plodu a přežití. Byly pozorovány účinky na externí pohlavní orgány, ačkoli abirateron-acetát nebyl 
teratogenní. 
 
V těchto studiích fertility a vývojové toxicity provedených u potkanů byly všechny účinky spojené s 
farmakologickou aktivitou abirateronu. 
 
Kromě změn na reprodukčních orgánech pozorovaných ve studiích toxicity na zvířatech nenasvědčují 
předklinické údaje založené na konvenčních studiích bezpečnosti, toxicity po opakovaném podání, 
genotoxicity a kancerogenního potenciálu zvláštnímu riziku pro člověka. Abirateron-acetát nebyl 
kancerogenní v 6měsíční studii u transgenních myší (Tg.rasH2). Ve 24měsíční studii kancerogenity u 
potkanů zvýšil abirateron-acetát incidenci nádorů z intersticiálních buněk varlat. Tento nález je dáván 
do souvislosti s farmakologickým působením abirateronu a je považován za specifický pro potkany. 
Abirateron-acetát nebyl kancerogenní u samic potkanů. 
 
Léčivá látka abirateron představuje riziko pro životní prostředí zejména pro vodní toky a ryby. 
 
 
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 
 
6.1 Seznam pomocných látek 
 
Jádro tablety 
Monohydrát laktosy
Mikrokrystalická celulosa 
Sodná sůl kroskarmelosy
Hypromelosa 
Natrium-lauryl-sulfát 
Koloidní bezvodý oxid křemičitý 
Magnesium-stearát 
Potahová vrstva tablety (Potahová soustava Opadry II 85Ffialová ) 
Polyvinylalkohol 
Oxid titaničitý (E 171) 
Makrogol
Mastek 
Červený oxid železitý (E 172)
Černý oxid železitý (E 172) 
6.2 Inkompatibility 
 
Neuplatňuje se.  
 
6.3 Doba použitelnosti 
 
roky 
 
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání 
 
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání. 
 
6.5 Druh obalu a obsah balení 
 
PVC/PVDC/Al blistry
Balení obsahuje 56, 56x1, 60 nebo 60x1 potahovaných tablet. 
 
nebo 
 
Kulaté bílé HDPE lahvičky uzavřené polypropylenovým dětským bezpečnostním uzávěrem. 
Balení obsahuje jednu lahvičku s 60 tabletami. 
 
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 
 
 
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním 
 
Vzhledem k mechanismu účinku může tento léčivý přípravek poškodit vyvíjející se plod, proto by 
těhotné ženy a ženy, které mohou být těhotné, nemají zacházet s přípravkem bez ochrany, např. 
rukavic. 
 
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad má být zlikvidován v souladu s místními požadavky. 
Tento léčivý přípravek může představovat riziko pro vodní prostředí (viz bod 5.3) 
 
 
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 
 
Vipharm S.A. 
ul. A. i F. Radziwiłłów 05-850 Ożarów Mazowiecki 
Polsko 
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA 
 
44/302/20-C 
 
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 
 
Datum první registrace: 10. 2.  
 
 
10. DATUM REVIZE TEXTU 
 
10. 2.