Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
ARKETIS 20 mg tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna tableta obsahuje paroxetinum 20 mg (jako paroxetini hydrochloridum).
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Tablety.
Ploché, téměř bílé, kulaté tablety se zkosenými hranami, na jedné straně s vyraženým označením „20“,
na druhé straně s půlicí rýhou. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
• Depresivní epizody
• Obsedantně-kompulzivní porucha
• Panická porucha s agorafobií nebo bez ní
• Sociální úzkostná porucha / sociální fobie
• Generalizovaná úzkostná porucha
• Posttraumatická stresová porucha
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Depresivní epizody
Doporučené dávkování je 20 mg denně. Obvykle se zlepšení stavu u pacientů projeví už po prvním
týdnu léčby, ale bývá evidentní až od druhého týdne léčby. Tak jako u všech antidepresivních léků se
musí dávkování hodnotit a podle potřeby upravovat v průběhu 3 až 4 týdnů od začátku léčby a potom
vždy, pokud se to bude považovat za klinicky vhodné. U některých pacientů s nedostatečnou odpovědí
na 20 mg se tato dávka může podle odpovědi pacienta postupně zvyšovat po 10 mg až na maximální
dávku 50 mg/den.
Pacienti s depresí mají být léčeni dostatečně dlouho - nejméně 6 měsíců, aby se zajistilo, že u nich již
nepřetrvávají žádné symptomy.
Obsedantně-kompulzivní porucha (OCD)
Doporučená denní dávka je 40 mg. Pacienti mají začít dávkou 20 mg denně a tato dávka se může
postupně zvyšovat po 10 mg až do výše doporučené dávky. V případě, že po několika týdnech podávání
doporučené dávky nebude pozorována dostatečná odpověď, může být u některých pacientů přínosné
postupné zvýšení dávky až na 60 mg denně. Pacienti s OCD se mají léčit dostatečně dlouho, aby se
zajistilo, že u nich již nepřetrvávají žádné symptomy. Tato doba může trvat několik měsíců i déle (viz
bod 5.1).
Panická porucha
Doporučené dávkování je 40 mg denně. Pacienti mají začít s dávkou 10 mg denně a tato dávka se může
podle odpovědi pacienta postupně zvyšovat po 10 mg až na doporučenou dávku.
Nízká úvodní dávka se doporučuje proto, aby se minimalizovalo potenciální zhoršení symptomů
panického syndromu, k čemuž obvykle dochází v časných stádiích léčby této poruchy. V případě, že po
několika týdnech léčby doporučenou dávkou nebude pozorovaná dostatečná odpověď, může být
u některých pacientů přínosné postupné zvýšení dávky až na 60 mg denně.
Pacienti s panickou poruchou se mají léčit dostatečně dlouho, aby se zajistilo, že u nich již nepřetrvávají
žádné symptomy. To může trvat několik měsíců i déle (viz bod 5.1).
Sociální úzkostná porucha / Sociální fobie
Doporučené dávkování je 20 mg denně. V případě, že po několika týdnech léčby doporučenou dávkou
nebude pozorovaná dostatečná odpověď, může být u některých pacientů vhodné postupné zvyšování
dávky po 10 mg až na 50 mg denně. Dlouhodobé užívání se musí pravidelně vyhodnocovat (viz bod 5.1).
Generalizovaná úzkostná porucha
Doporučené dávkování je 20 mg denně. V případě, že po několika týdnech léčby doporučenou dávkou
nebude pozorovaná dostatečná odpověď, může být u některých pacientů vhodné postupné zvyšování
dávky po 10 mg až na 50 mg denně. Dlouhodobé užívání se musí pravidelně vyhodnocovat (viz bod 5.1).
Posttraumatická stresová porucha
Doporučené dávkování je 20 mg denně. V případě, že po několika týdnech léčby doporučenou dávkou
nebude pozorovaná dostatečná odpověď, může být u některých pacientů vhodné postupné zvyšování
dávky po 10 mg až na 50 mg denně. Dlouhodobé užívání se musí pravidelně vyhodnocovat (viz bod 5.1).
VŠEOBECNÉ INFORMACE
Příznaky z vysazení pozorované po přerušení podávání paroxetinu
Náhlému přerušení užívání se musí zabránit (viz body 4.4 a 4.8). Režim postupného snižování dávky
uplatněný v klinických studiích spočívá ve snižování denní dávky po 10 mg v týdenních intervalech.
Pokud se po snížení dávky nebo po přerušení léčby objeví nesnesitelné symptomy, může se zvážit
pokračování v léčbě předtím předepsanou dávkou. Následně může lékař pokračovat ve snižování dávky,
ale pomaleji.
ZVLÁŠTNÍ SKUPINY PACIENTŮ
Pediatrická populace
• Děti a dospívající (7–17 let)
Paroxetin se nesmí používat k léčbě dětí a dospívajících, protože v kontrolovaných klinických studiích
se zjistilo, že paroxetin je spojován se zvýšeným rizikem sebevražedného a nepřátelského chování
(hostility). V těchto studiích kromě toho nebyla dostatečně potvrzena účinnost (viz body 4.4 a 4.8).
• Děti do 7 let
U dětí do 7 let nebylo použití paroxetinu zkoumáno. Paroxetin se nemá používat, protože v této skupině
nebyla potvrzena jeho bezpečnost a účinnost.
• Starší lidé
U starších lidí se vyskytují zvýšené plazmatické koncentrace paroxetinu, dosažené hodnoty se však
překrývají s rozmezím hodnot pozorovaných u mladších pacientů. Dávkování se má začít počáteční
dávkou pro dospělé. U některých pacientů může být zvyšování dávky užitečné, ale nemá se přesáhnout
maximální dávka 40 mg denně.
• Porucha funkce ledvin/jater
U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu je menší než 30 ml/min) nebo
u pacientů s poruchou funkce jater dochází ke zvýšení plazmatických koncentrací paroxetinu.
Dávkování se proto musí omezit na spodní hranici doporučeného dávkování.
Způsob podání
Paroxetin se doporučuje užívat jednou denně ráno společně s jídlem.
Aby nedošlo k nepříjemnému místnímu dráždění (jako je hořká chuť v ústech, pálení v krku, dráždivý
kašel nebo pocit dušení), tableta se nesmí cucat, žvýkat nebo podržet v ústech, ale má se okamžitě celá
spolknout společně s větším množstvím vody (nejméně 1 sklenice 150 ml).
Perorální podání.
4.3 Kontraindikace
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
Paroxetin je kontraindikovaný v kombinaci s inhibitory monoaminooxidázy (IMAO).
Za výjimečných okolností může být v kombinaci s paroxetinem podán linezolid (antibiotikum, které je
reverzibilní neselektivní IMAO). Musí však být zajištěno pečlivé sledování příznaků serotoninového
syndromu a měření krevního tlaku (viz bod 4.5).
Léčba paroxetinem se může začít:
• po dvou týdnech po přerušení podávání ireverzibilního IMAO, nebo
• nejméně po 24 hodinách po přerušení podávání reverzibilního IMAO (např. moklobemid,
linezolid, methylthioninium chlorid (methylenová modř - předoperační vizualizační činidlo,
které je reverzibilním neselektivním IMAO).
Mezi přerušením léčby paroxetinem a začátkem léčby jakýmkoliv IMAO musí uplynout nejméně jeden
týden.
Paroxetin by neměl být používán v kombinaci s thioridazinem, protože tak jako jiné léky, které inhibují
jaterní enzym CYP450 2D6, může paroxetin zvýšit plazmatické hladiny thioridazinu (viz bod 4.5).
Podávání samotného thioridazinu může vést k prodloužení QTc intervalu ve spojení se závažnou
komorovou arytmií jako je torsades de pointes a náhlou smrtí.
Paroxetin by neměl být používán v kombinaci s pimozidem (viz bod 4.5).
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Léčbu paroxetinem lze opatrně začít až po dvou týdnech po ukončení léčby ireverzibilním IMAO anebo
po 24 hodinách po ukončení léčby reverzibilním IMAO. Dávky paroxetinu se mají postupně zvyšovat
do té doby, než se dosáhne optimální odpovědi (viz body 4.3 a 4.5).
Pediatrická populace
Paroxetin by neměl být použit k terapii dětí a dospívajících do 18 let. Sebevražedné chování (pokus
o sebevraždu a sebevražedné myšlenky) a hostilita (převážně agresivita, opoziční chování a hněv) byly
v klinických studiích mnohem častěji pozorovány u dětí a dospívajících léčených antidepresivy
v porovnání s těmi, kteří byli léčeni placebem. Nicméně jestliže je na základě klinické potřeby přeci jen
rozhodnuto o léčbě, pak by pacient měl být pečlivě sledován pro výskyt sebevražedných symptomů.
Navíc nejsou k dispozici dostačující údaje o dlouhodobé bezpečnosti použití u dětí a dospívajících
týkající se růstu, dospívání a rozvoje kognitivních a behaviorálních funkcí.
Sebevražda/sebevražedné myšlenky nebo zhoršení klinického stavu
Deprese je spojena se zvýšeným rizikem sebevražedných myšlenek, sebepoškozování a sebevraždy
(příhody související se sebevraždou). Riziko přetrvává, dokud nedojde k významné remisi. Protože se
zlepšení nemusí projevit během několika prvních nebo i dalších týdnů léčby, měli by být pacienti pečlivě
sledováni až do té doby, dokud k tomuto zlepšení nedojde. Všeobecnou klinickou zkušeností je, že se
riziko sebevraždy může zvýšit v časných stádiích uzdravování.
Také další psychické stavy, u nichž je paroxetin předepisován, mohou být spojeny se zvýšeným rizikem
příhod souvisejících se sebevraždou. Navíc mohou být tyto stavy komorbidní s depresivní epizodou. Při
léčbě pacientů s dalšími psychiatrickými onemocněními se proto musí dodržovat stejná opatření, jako
při léčbě pacientů s depresivní epizodou.
Pacienti, kteří mají v anamnéze před zahájením léčby příhody související se sebevraždou, nebo ti kteří
vykazují významný stupeň sebevražedné představivosti před zahájením léčby, mají vyšší riziko
sebevražedných myšlenek nebo pokusů o sebevraždu a musí být během léčby pečlivě sledováni.
Meta-analýza placebem kontrolovaných klinických studií antidepresiv prováděných na dospělých
trpících psychiatrickými poruchami prokázala ve srovnání s placebem vyšší riziko sebevražedného
chování u mladých dospělých do 25 let léčených antidepresivy (viz také bod 5.1).
Pacienti, a zvláště ti, kteří mají zvýšené riziko, by měli být během léčby pečlivě sledováni, a to
především na začátku léčby a po změně dávkování. Pacienti (a jejich ošetřovatelé) by měli být
upozorněni na to, že je nutné sledovat jakékoliv zhoršení jejich stavu, výskyt sebevražedného chování
nebo myšlenek a neobvyklých změn chování a na to, že pokud se tyto příznaky objeví, musí okamžitě
vyhledat lékařskou pomoc.
Akatizie/psychomotorický neklid
Použití paroxetinu bylo spojeno s rozvojem akatizie, která je charakterizována vnitřním pocitem neklidu
a psychomotorickou agitovaností, jako je neschopnost sedět nebo stát v klidu, obvykle spojené se
subjektivní tísní. Akatizie je nejčastější během prvních týdnů léčby. U pacientů, u nichž dojde k těmto
symptomům, může být zvyšování dávky škodlivé.
Serotoninový syndrom/neuroleptický maligní syndrom
Ve vzácných případech může v souvislosti s léčbou paroxetinem dojít k rozvoji serotoninového
syndromu nebo příznaků podobných neuroleptickému malignímu syndromu, zvláště pokud se podává
v kombinaci s dalšími serotonergními a/nebo neuroleptickými léky. Vzhledem k tomu, že tyto syndromy
mohou vést k potenciálně život ohrožujícím stavům, musí se léčba paroxetinem přerušit, pokud se
takové příznaky (charakterizované skupinou symptomů jako jsou hypertermie, rigidita, myoklonie,
autonomní nestabilita s možnými rychlými výkyvy vitálních funkcí, změny v duševním stavu zahrnující
zmatenost, podrážděnost, extrémní agitovanost s progresí do deliria a komatu) vyskytnou a musí se začít
podpůrná symptomatická léčba. Paroxetin se nesmí používat s prekurzory serotoninu (jako je L-
tryptofan, oxitriptan) z důvodu rizika serotonergního syndromu (viz body 4.3 a 4.5).
Mánie
Tak jako u všech antidepresiv se paroxetin musí používat opatrně u pacientů s mánií v anamnéze.
Podávání paroxetinu se musí přerušit u každého pacienta, u něhož začne manická fáze.
Sexuální dysfunkce
Selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI)/inhibitory zpětného vychytávání
serotoninu a noradrenalinu (norepinefrinu) (SNRI) mohou způsobit příznaky sexuální dysfunkce (viz
bod 4.8). Byly hlášeny případy dlouhodobé sexuální dysfunkce, kdy příznaky přetrvávaly i po přerušení
léčby SSRI/SNRI.
Porucha funkce ledvin/jater
Opatrnost se doporučuje u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin nebo u pacientů s poruchou funkce
jater (viz bod 4.2).
Diabetes
U pacientů s diabetem může léčba SSRI ovlivnit kompenzaci diabetu. Je možné, že bude nutné upravit
dávkování inzulinu a/nebo perorálních antidiabetik. Kromě toho některé studie naznačují, že pokud je
paroxetin podáván současně s pravastatinem může se vyskytnout zvýšená glykémie (viz bod 4.5).
Epilepsie
Tak jako u ostatních antidepresiv se paroxetin musí používat opatrně u pacientů s epilepsií.
Záchvaty
Celkový výskyt záchvatů je u pacientů léčených paroxetinem menší než 0,1 %. Podávání léku se musí
přerušit, pokud u pacienta dojde k záchvatu.
Elektrokonvulzivní léčba (ECT)
Se souběžným použitím paroxetinu a ECT je málo klinických zkušeností.
Glaukom
Tak jako u ostatních léků ze skupiny SSRI může paroxetin způsobovat mydriázu, a proto se musí
u pacientů, kteří trpí glaukomem s uzavřeným úhlem nebo s glaukomem v anamnéze, používat
s opatrností.
Onemocnění srdce
U pacientů s onemocněním srdce je nutné dodržovat obvyklá opatření.
Hyponatrémie
Hyponatrémie byla hlášena vzácně, zvláště u starších lidí. Opatrnosti je potřeba i u pacientů vystavených
riziku vzniku hyponatrémie, např. z důvodu současně používaných léků a cirhózy. Hyponatrémie po
přerušení léčby paroxetinem obvykle odezní.
Krvácení
U léků ze skupiny SSRI byly hlášeny případy krvácení do kůže jako je ekchymóza a purpura. Hlášeny
byly i další projevy krvácení, např. gastrointestinální a gynekologické krvácení. Starší lidé mohou být
vystaveni zvýšenému riziku krvácení nesouvisejícího s menstruací.
Opatrnost se doporučuje u pacientů užívajících léky ze skupiny SSRI současně s perorálními
antikoagulancii, s léky, o kterých je známo, že ovlivňují funkci krevních destiček anebo s dalšími léky,
které mohou zvýšit riziko krvácení (např. s atypickými antipsychotiky jako je klozapin, fenothiaziny,
většina TCA, kyselina acetylsalicylová, NSAID, inhibitory COX-2), stejně i u pacientů, kteří mají
v anamnéze poruchy krvácení anebo stavy, které je mohou predisponovat ke krvácení (viz bod 4.8).
SSRI/SNRI mohou zvýšit riziko poporodního krvácení (viz body 4.6 a 4.8).
Interakce s tamoxifenem
Paroxetin, silný inhibitor CYP2D6, může způsobovat snížení koncentrace endoxifenu, jednoho
z nejdůležitějších aktivních metabolitů tamoxifenu. Proto by se paroxetin během léčby tamoxifenem
pokud možno neměl užívat (viz bod 4.5).
Příznaky z vysazení pozorované po přerušení léčby paroxetinem
Příznaky z vysazení se po přerušení léčby vyskytují často, zvláště pokud je přerušení náhlé (viz bod
4.8). V klinických studiích se nežádoucí účinky po přerušení léčby vyskytly u 30 % pacientů léčených
paroxetinem oproti 20 % pacientů léčených placebem. Výskyt příznaků z vysazení není stejný jako u
léků, které vytváří návyk nebo závislost.
Riziko výskytu příznaků z vysazení může záviset na několika faktorech, včetně délky trvání léčby,
použité dávky a rychlosti snižování dávky.
Byly hlášeny závratě, smyslové poruchy (včetně parestézie, pocitů elektrických šoků a tinnitu), poruchy
spánku (včetně intenzivních snů), agitovanost nebo úzkost, nauzea, tremor, zmatenost, pocení, bolest
hlavy, průjem, palpitace, emocionální nestabilita, podrážděnost a zrakové poruchy. Tyto symptomy jsou
obvykle mírné až středně těžké intenzity, u některých pacientů však mohou být těžké. Obvykle se
vyskytují během prvních dní po přerušení léčby, ale vzácně byly symptomy hlášeny u pacientů, kteří
neúmyslně vynechali dávku. Tyto symptomy jsou obvykle přechodné a odezní do dvou týdnů, i když
u některých jedinců mohou přetrvávat déle (2–3 měsíce i déle).
Z tohoto důvodu se při přerušení léčby doporučuje, aby se dávka paroxetinu snižovala postupně po dobu
několika týdnů anebo měsíců podle potřeb pacienta (viz Příznaky z vysazení pozorované po přerušení
léčby paroxetinem, bod 4.2).
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Serotonergní léky
Tak jako u ostatních léků ze skupiny SSRI, může současné podávání se serotonergními léky vést
k výskytu účinků souvisejících s 5-HT (serotoninový syndrom: viz bod 4.4). Pokud jsou serotonergní
léky jako L-tryptofan, triptany, buprenorfin, tramadol a petidin, linezolid, methylthioninium chlorid
(methylenová modř), SSRI, lithium a přípravky obsahující třezalku tečkovanou - Hypericum perforatum
podávány současně s paroxetinem, doporučuje se opatrnost a pečlivé klinické sledování pacienta.
Opatrnost se doporučuje také u fentanylu užívaného při celkové anestezii nebo při léčbě chronické
bolesti. Současné užívání paroxetinu a IMAO je kontraindikováno z důvodu rizika vzniku
serotoninového syndromu (viz bod 4.3).
Pimozid
Při podání jedné nízké dávky pimozidu (2 mg) spolu s 60 mg paroxetinu byly během studie pozorovány
v průměru 2,5krát vyšší hladiny pimozidu. To lze vysvětlit známými CYP2D6 inhibičními vlastnostmi
paroxetinu. Vzhledem k nízkému terapeutickému indexu pimozidu a jeho známé schopnosti prodlužovat
interval QT je současné použití pimozidu a paroxetinu kontraindikováno (viz bod 4.3).
Enzymy metabolizující léky
Metabolismus a farmakokinetiku paroxetinu může ovlivnit indukce nebo inhibice enzymů
metabolizujících léky. Pokud se paroxetin má podávat současně se známým inhibitorem enzymů
metabolizujících léky, musí se zvážit podání dávek na spodní hranici doporučeného dávkování.
Pokud se má lék podávat současně se známými induktory enzymů metabolizujících léky (např.
s karbamazepinem, rifampicinem, fenobarbitalem, fenytoinem) nebo s fosamprenavirem/ritonavirem,
není potřebná úprava úvodního dávkování. Jakákoliv úprava dávkování paroxetinu (ať už po zahájení
léčby nebo po přerušení podávání induktoru enzymů) se má řídit klinickým účinkem (snášenlivost
a účinnost).
Neuromuskulární blokátory
SSRI mohou snižovat plazmatickou aktivitu cholinesterázy, což vede k prodloužení neuromuskulárně
blokačního působení mivakuria a suxamethonia.
Fosamprenavir/ritonavir
Současné podávání fosamprenaviru/ritonaviru v dávce 700/100 mg podávané dvakrát denně
a paroxetinu v dávce 20 mg podávané jedenkrát denně zdravým dobrovolníkům po dobu 10 dní vede
k signifikantnímu snížení plazmatických hladin paroxetinu přibližně o 55 %. Plazmatické hladiny
fosamprenaviru/ritonaviru byly během současného podávání s paroxetinem blízké referenčním
hodnotám jiných studií, což naznačuje, že paroxetin neměl signifikantní vliv na metabolismus
fosamprenaviru/ritonaviru. Údaje o efektu dlouhodobého současného podávání paroxetinu
a fosamprenaviru/ritonaviru (přesahujícího 10 dní) nejsou k dispozici.
Procyklidin
Každodenní podávání paroxetinu významně zvyšuje plazmatické hladiny procyklidinu. Pokud se projeví
anticholinergní účinky, musí se dávka procyklidinu snížit.
Antikonvulziva
Karbamazepin, fenytoin, valproát sodný: Nezdá se, že by současné podávání mělo účinek na
farmakokinetický nebo farmakodynamický profil u pacientů s epilepsií.
Inhibiční potenciál paroxetinu vůči CYP2DTak jako ostatní antidepresiva, včetně ostatních SSRI, inhibuje paroxetin jaterní enzym CYP2Dcytochromu P450. Inhibice CYP2D6 může vést ke zvýšeným plazmatickým koncentracím současně
podávaných léků, které jsou metabolizovány tímto enzymem. Patří mezi ně některá tricyklická
antidepresiva (např. klomipramin, nortriptylin a desipramin), fenothiazinová neuroleptika (např.
perfenazin a thioridazin, viz bod 4.3), risperidon, atomoxetin, některá antiarytmika typu 1c (např.
propafenon a flekainid) a metoprolol. Nedoporučuje používat paroxetin v kombinaci s metoprololem,
který se podává při srdeční nedostatečnosti, a to z důvodu nízkého terapeutického indexu metoprololu
u této indikace.
V literatuře byla popsána farmakokinetická interakce mezi inhibitory CYP2D6 a tamoxifenem
projevující se 65–75% snížením plazmatických hladin jednoho z aktivních metabolitů tamoxifenu –
endoxifenu. V některých studiích bylo hlášeno snížení účinnosti tamoxifenu při současném použití
s některými SSRI. Protože nelze vyloučit snížení účinku tamoxifenu, jeho současné podávání se silnými
inhibitory CYP2D6 (včetně paroxetinu) je třeba se pokud možno vyhnout (viz bod 4.4).
Alkohol
Tak jako u ostatních psychotropních léků se pacienti musí upozornit na to, že se během užívání
paroxetinu mají vyvarovat konzumace alkoholu.
Perorální antikoagulancia
Mezi paroxetinem a perorálními antikoagulancii se může vyskytnout farmakodynamická interakce.
Současné použití paroxetinu a perorálních antikoagulancií může vést ke zvýšené antikoagulační aktivitě
a riziku krvácení. Paroxetin se proto musí používat opatrně u pacientů, kteří jsou léčeni perorálními
antikoagulancii (viz bod 4.4).
NSAID/kyselina acetylsalicylová a další antikoagulační léky
Mezi paroxetinem a NSAID/kyselinou acetylsalicylovou může dojít k farmakodynamické interakci.
Současné použití paroxetinu a NSAID/kyseliny acetylsalicylové může vést ke zvýšenému riziku
krvácení (viz bod 4.4).
Opatrnost se doporučuje u pacientů užívajících SSRI současně s perorálními antikoagulancii, s léky,
o kterých víme, že ovlivňují funkci krevních destiček anebo s dalšími léky, které mohou zvýšit riziko
krvácení (např. s atypickými antipsychotiky jako je klozapin, fenothiaziny, většina TCA, kyselina
acetylsalicylová, NSAID, inhibitory COX-2), stejně jako u pacientů, kteří mají v anamnéze poruchy
krvácení nebo stavy, které je mohou predisponovat ke krvácení.
Pravastatin
V klinických studiích byly pozorovány interakce mezi paroxetinem a pravastatinem naznačující, že
současné podávání paroxetinu a pravastatinu může vést ke zvýšení hladiny glukosy v krvi. Pacienti
s diabetes mellitus užívající současně paroxetin a pravastatin mohou vyžadovat úpravu dávek
perorálních hypoglykemických přípravků a/nebo inzulinu (viz bod 4.4).
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství
Některé epidemiologické studie ukazují na zvýšené riziko vrozených malformací, zvláště
kardiovaskulárních (např. defekty komorového a síňového septa) spojených s užíváním paroxetinu
během prvního trimestru. Mechanismus není znám. Data ukazují, že riziko narození dítěte
s kardiovaskulárním defektem je menší než 2/100 v porovnání s výskytem těchto defektů v populaci
obecně, který je přibližně 1/100.
Paroxetin se má užívat v průběhu těhotenství jen v případě nutnosti. U žen, které plánují otěhotnění nebo
které otěhotní v průběhu léčby, musí lékař zvážit alternativní léčbu. Je třeba se vyhnout náhlému
přerušení léčby v průběhu těhotenství (viz Příznaky z vysazení pozorované po přerušení podávání
paroxetinu, bod 4.2).
Pokud matky pokračovaly v užívání paroxetinu v pozdějších stádiích těhotenství, zvláště ve třetím
trimestru, je třeba novorozence sledovat.
U novorozence, jehož matka užívala paroxetin v pozdějších stádiích těhotenství, se mohou vyskytnout
následující symptomy: respirační potíže, cyanóza, apnoe, záchvaty, nestabilita teploty, porucha příjmu
potravy, zvracení, hypoglykémie, hypertonie, hypotonie, hyperreflexie, tremor, nervozita, podrážděnost,
letargie, nepřetržitý pláč, spavost a poruchy spánku. Tyto symptomy mohou být buď důsledkem
serotonergních účinků anebo abstinenčních příznaků. Ve většině případů začnou komplikace okamžitě
nebo krátce po porodu (do 24 hodin).
Epidemiologické údaje naznačují, že užívání SSRI během těhotenství, zvláště v jeho pozdním stádiu,
může zvýšit riziko perzistující plicní hypertenze novorozenců (PPHN). Zjištěné riziko je přibližně
případů na 1000 těhotenství. V běžné populaci se objevují 1 až 2 případy PPHN na 1000 těhotenství.
Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu, ale neprokázaly přímé škodlivé účinky na
těhotenství, embryonální/fetální vývoj, porod nebo postnatální vývoj (viz bod 5.3).
Observační údaje naznačují zvýšené riziko (méně než dvojnásobné) poporodního krvácení po expozici
SSRI/SNRI během posledního měsíce před porodem (viz body 4.4 a 4.8).
Kojení
Malé množství paroxetinu se vylučuje do mateřského mléka. V publikovaných studiích byly sérové
koncentrace u kojených dětí nedetekovatelné (méně než 2 ng/ml) anebo velmi nízké (méně než 4 ng/ml).
U těchto kojenců nebyly pozorovány žádné známky účinku léku. Jelikož se nepředpokládá žádný vliv,
je možné kojení zvážit.
Fertilita
Studie na zvířatech prokázaly, že paroxetin může ovlivnit kvalitu spermií (viz bod 5.3). Data získaná
z lidského materiálu in vitro mohou naznačovat účinky na kvalitu spermií, avšak spontánní hlášení
u některých SSRI (včetně paroxetinu) prokázala, že vliv na kvalitu spermií je pravděpodobně
reverzibilní. Vliv na lidskou fertilitu zatím nebyl pozorován.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Klinické zkušenosti ukázaly, že léčba paroxetinem není spojena s ovlivněním kognitivních nebo
psychomotorických funkcí. Tak jako u všech léků působících na psychiku však musí pacienti být
opatrní, pokud jde o jejich schopnost řídit vozidlo a obsluhovat stroje.
I když paroxetin nezvyšuje účinky alkoholu na mentální a motorické funkce, současné užívání
paroxetinu a alkoholu se nedoporučuje.
4.8 Nežádoucí účinky
S pokračující léčbou se může intenzita a frekvence některých níže uvedených nežádoucích účinků
snižovat a obvykle není nutno léčbu ukončit. Nežádoucí účinky jsou seřazeny podle orgánových systémů
a frekvence výskytu. Frekvence výskytu nežádoucích účinků jsou definovány takto:
Velmi časté (≥ 1/10)
Časté (≥ 1/100 až < 1/10)
Méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100)
Vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000)
Velmi vzácné (< 1/10 000)
Není známo (z dostupných údajů nelze určit)
Poruchy krve a lymfatického systému
Méně časté: abnormální krvácení převážně do kůže a sliznic (včetně ekchymosy a gynekologického
krvácení)
Velmi vzácné: trombocytopenie
Poruchy imunitního systému
Velmi vzácné: těžké a potenciálně život ohrožující alergické reakce (včetně anafylaktoidních reakcí
a angioedému)
Endokrinní poruchy
Velmi vzácné: syndrom nepřiměřené sekrece antidiuretického hormonu (SIADH)
Poruchy metabolismu a výživy
Časté: zvýšené hladiny cholesterolu, snížená chuť k jídlu
Méně časté: u diabetických pacientů byly hlášeny změny kontroly glykémie (viz bod 4.4)
Vzácné: hyponatrémie
Hyponatrémie se vyskytovala většinou u starších pacientů, což může být někdy způsobeno syndromem
nepřiměřené sekrece antidiuretického hormonu (SIADH).
Psychiatrické poruchy
Časté: spavost, nespavost, motorický neklid (agitovanost), abnormální sny (včetně nočních můr)
Méně časté: zmatenost, halucinace
Vzácné: manické reakce, úzkost, depersonalizace, záchvaty paniky, akatizie (viz bod 4.4)
Není známo: sebevražedné myšlenky a sebevražedné chování*, agrese**, bruxismus
*Během užívání paroxetinu nebo záhy po přerušení léčby byly hlášeny případy sebevražedných myšlenek
a sebevražedného chování (viz bod 4.4).
** Po uvedení přípravku na trh byly pozorovány případy agrese.
Tyto symptomy mohou být i důsledkem základního onemocnění.
Poruchy nervového systému
Časté: závrať, třes, bolest hlavy, poruchy soustředění
Méně časté: extrapyramidové poruchy
Vzácné: křeče, syndrom neklidných nohou (RLS)
Velmi vzácné: serotoninový syndrom (mezi symptomy patří agitovanost, zmatenost, pocení, halucinace,
hyperreflexie, myoklonie, svalový třes, tachykardie a tremor)
U pacientů užívajících neuroleptika nebo trpících poruchami motoriky byly ojediněle pozorovány
poruchy extrapyramidových funkcí včetně orofaciální dystonie.
Poruchy oka
Časté: rozmazané vidění
Méně časté: mydriáza (viz bod 4.4)
Velmi vzácné: akutní glaukom
Poruchy ucha a labyrintu
Neznámá frekvence: tinnitus
Srdeční poruchy
Méně časté: sinusová tachykardie
Vzácné: bradykardie
Cévní poruchy
Méně časté: přechodné zvýšení nebo snížení krevního tlaku, posturální hypotenze
Při užívání paroxetinu může dojít k přechodnému zvýšení nebo snížení krevního tlaku, a to obvykle
u pacientů, kteří již dříve trpěli hypertenzí či úzkostí.
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Časté: zívání
Gastrointestinální poruchy
Velmi časté: nauzea
Časté: zácpa, průjem, zvracení, sucho v ústech
Velmi vzácné: gastrointestinální krvácení
Není známo: mikroskopická kolitida
Poruchy jater a žlučových cest
Vzácné: zvýšení hodnot jaterních enzymů
Velmi vzácné: poruchy funkce jater (např. hepatitida, někdy spojená se žloutenkou a/nebo selháním
jater)
Bylo pozorováno zvýšení hodnot jaterních enzymů. Při postmarketingovém sledování byly u pacientů
užívajících paroxetin velmi vzácně hlášeny jaterní poruchy (např. hepatitida, někdy spojená se
žloutenkou a/nebo selháním jater). Dojde-li k dlouhodobému zvýšení hodnot jaterních testů, mělo by se
zvážit vysazení paroxetinu.
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Časté: pocení
Méně časté: kožní vyrážky, pruritus
Velmi vzácné: závažné kožní reakce (včetně erythema multiforme, Stevens-Johnsonova syndromu
a toxické epidermální nekrolýzy), kopřivka, fotosenzitivní reakce
Poruchy ledvin a močových cest
Méně časté: retence moči, močová inkontinence
Poruchy reprodukčního systému a prsu
Velmi časté: poruchy sexuálních funkcí
Vzácné: hyperprolaktinémie/galaktorea, menstruační poruchy (včetně menoragie, metroragie,
amenorey, opožděné a nepravidelná menstruace).
Velmi vzácné: priapismus
Není známo: poporodní krvácení. Tento nežádoucí účinek byl hlášen u terapeutické skupiny SSRI/SNRI
(viz body 4.4 a 4.6).
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Vzácné: artralgie, myalgie
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Časté: astenie, přírůstek tělesné hmotnosti
Velmi vzácné: periferní edém
Účinky skupiny léčiv
Epidemiologické studie, provedené především u pacientů ve věku 50 let a výše, ukázaly zvýšené riziko
fraktur kostí u pacientů, kteří užívají selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) nebo
tricyklická (TCA) antidepresiva. Mechanismus vzniku tohoto rizika není znám.
PŘÍZNAKY Z VYSAZENÍ POZOROVANÉ PO PŘERUŠENÍ LÉČBY PAROXETINEM
Časté: závrať, smyslové poruchy, poruchy spánku, úzkost, bolest hlavy
Méně časté: agitovanost, nauzea, tremor, zmatenost, pocení, emocionální nestabilita, zrakové poruchy,
palpitace, průjem, podrážděnost
Vysazení paroxetinu (zvláště pokud je náhlé) často vede k příznakům z vysazení. Hlášené byly závratě,
smyslové poruchy (včetně parestezie, pocitů elektrických šoků a tinnitu), poruchy spánku (včetně
intenzivních snů), agitovanost nebo úzkost, nauzea, tremor, zmatenost, pocení, bolest hlavy, průjem,
palpitace, emocionální nestabilita, podrážděnost a zrakové poruchy. Tyto symptomy jsou obvykle mírné
až středně těžké intenzity a přechodné, ale u některých pacientů mohou být těžké a/nebo dlouhodobé.
Z tohoto důvodu se doporučuje postupné snižování dávky v případě, že už léčba paroxetinem není nutná
(viz body 4.2 a 4.4).
NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY ZÍSKANÉ Z PEDIATRICKÝCH KLINICKÝCH STUDIÍ
Byly pozorovány tyto nežádoucí účinky: zvýšená míra sebevražedného chování (zahrnující pokusy
o sebevraždu a sebevražedné myšlenky), sebepoškozující chování a zvýšená míra nepřátelství.
Sebevražedné myšlenky a pokusy o sebevraždu byly pozorované hlavně v klinických studiích
u dospívajících s depresivní epizodou. Zvýšená míra nepřátelského chování se vyskytovala hlavně u dětí
s obsedantně-kompulzivní poruchou a zvláště u mladších dětí ve věku do 12 let.
Další pozorované nežádoucí účinky jsou: snížená chuť k jídlu, tremor, pocení, hyperkineze, agitovanost,
emocionální labilita (včetně pláče a změn nálady), nežádoucí účinky spojené s krvácením, zejména kůže
a sliznic.
Účinky pozorované po přerušení podávání nebo snížení dávky paroxetinu jsou: emocionální labilita
(včetně pláče, změn nálady, sebepoškozování, sebevražedných myšlenek a pokusů o sebevraždu),
nervozita, závrať, nauzea a bolest břicha (viz bod 4.4).
Pro více informací o pediatrických klinických studiích viz též bod 5.1.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Symptomy
Z dostupných informací o předávkování paroxetinem je zřejmé jeho široké bezpečnostní rozmezí.
Zkušenosti s předávkováním paroxetinem ukázaly, že kromě příznaků uvedených v bodě 4.8 byly
hlášeny horečka a mimovolné svalové kontrakce. Pacienti se obvykle uzdravili bez závažných následků,
a to i v případech kdy užili jednotlivé dávky až 2000 mg. Vzácně byly hlášeny nežádoucí účinky jako
bezvědomí nebo změny EKG, velmi vzácně s fatálním výsledkem, a to zvláště v případech, kdy byl
paroxetin kombinován s dalšími psychotropními látkami, ať už s alkoholem nebo bez něj.
Léčba
Není známo specifické antidotum.
Léčba by měla spočívat v aplikaci všeobecných opatření, která jsou platná pro léčbu předávkování
jakýmkoliv antidepresivem.
Během několika hodin po předávkování může být zváženo podání 20–30 g aktivního uhlí, aby se snížila
absorpce paroxetinu. Doporučuje se podpůrná péče s častým monitorováním vitálních funkcí a pečlivé
sledování. Péče o pacienta by měla být podle klinické indikace.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: Antidepresiva - selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu.
ATC kód: N06AB05.
Mechanismus účinku
Paroxetin je účinný a selektivní inhibitor vychytávání 5-hydroxytryptaminu (5-HT, serotoninu)
a předpokládá se, že jeho antidepresivní účinek a účinnost v léčbě OCD, sociální úzkostné
poruchy/sociální fobie, generalizované úzkostné poruchy, posttraumatické stresové poruchy a panické
poruchy souvisí právě se specifickou inhibicí vychytávání 5-HT v mozkových neuronech.
Paroxetin není chemicky příbuzný s tricyklickými nebo tetracyklickými antidepresivy, ani s většinou
ostatních antidepresiv.
Paroxetin má nízkou afinitu k muskarinovým cholinergním receptorům. Při studiích prováděných na
zvířatech byly zjištěny jen slabé anticholinergní vlastnosti.
Ve shodě s uvedenou selektivitou ukazují studie prováděné in vitro, že paroxetin má na rozdíl od
tricyklických antidepresiv nízkou afinitu k alfa1-, alfa2- a beta-adrenergním receptorům,
k dopaminovým (D2), různým 5-HT1, 5-HT2 a histaminovým (H1) receptorům. Této nízké interakci
s postsynaptickými receptory in vitro odpovídají i výsledky studií in vivo, při nichž nedochází k útlumu
CNS ani k hypotenznímu účinku.
Farmakodynamické účinky
Paroxetin neovlivňuje psychomotorické funkce a nepotencuje depresivní účinek etanolu.
Tak jako u ostatních selektivních inhibitorů zpětného vychytávání 5-HT, paroxetin způsobuje příznaky
nadměrné stimulace 5-HT receptorů, podá-li se zvířatům, kterým byly předtím podány jiné inhibitory
monoaminooxidázy (IMAO) nebo tryptofan.
Behaviorální a EEG studie naznačují, že paroxetin má v dávce, která obvykle převyšuje dávky potřebné
pro inhibici resorpce 5-HT, slabý stimulační účinek. Stimulace není amfetaminové povahy.
Na základě studií na zvířatech se prokázalo, že kardiovaskulární systém snáší paroxetin bez obtíží.
Paroxetin nevyvolává po podání zdravým dobrovolníkům klinicky významné změny krevního tlaku,
tepové frekvence ani EKG.
Klinické studie svědčí o tom, že paroxetin má na rozdíl od antidepresiv, které inhibují zpětné
vychytávání noradrenalinu, mnohem menší tendenci inhibovat antihypertenzivní účinky guanetidinu.
V léčbě depresivních poruch je účinnost paroxetinu srovnatelná se standardními antidepresivy.
Existují určité důkazy o tom, že paroxetin může být terapeuticky úspěšný i u pacientů, kteří na léčbu
standardními antidepresivy nereagují.
Ranní užívání paroxetinu nemá negativní vliv na kvalitu ani na délku spánku. Kromě toho je
pravděpodobné, že jako reakci na léčbu budou pacienti pozorovat zlepšení spánku.
Analýza sebevražednosti u dospělých
Na paroxetin zaměřená analýza placebem kontrolovaných klinických studií prováděných na dospělých
trpících psychiatrickými poruchami prokázala vyšší frekvenci výskytu sebevražedného chování
u mladých dospělých (ve věku 18 až 24 let) léčených paroxetinem ve srovnání s placebem (2,19 % oproti
0,92 %). Ve starších věkových skupinách nebylo takové zvýšení pozorováno. U dospělých trpících
depresivní poruchou (ve všech věkových skupinách) došlo ke zvýšení frekvence výskytu
sebevražedného chování u pacientů léčených paroxetinem ve srovnání s placebem 0,32 % oproti 0,05 %;
ve všech těchto případech se jednalo o pokusy o sebevraždu. Většina těchto pokusů u paroxetinu (z 11) byla však pozorovaná u mladších dospělých (viz také bod 4.4).
Odpověď na dávku
Ve studiích s fixní dávkou je křivka odpovědi na dávku plochá, což svědčí o tom, že neexistuje výhoda
týkající se účinnosti při používání vyšších než doporučených dávek. Existují však některé klinické údaje
svědčící o tom, že pro některé pacienty může být titrace dávky směrem nahoru přínosná.
Dlouhodobá účinnost
Dlouhodobá účinnost paroxetinu u deprese byla prokázána v 52týdenní studii za použití udržovací dávky
s koncepcí prevence relapsu: relaps mělo 12 % pacientů užívajících paroxetin (20–40 mg denně) oproti
28 % pacientů užívajících placebo.
Dlouhodobá účinnost paroxetinu v léčbě OCD byla studována ve třech 24týdenních studiích za použití
udržovací dávky s koncepcí prevence relapsu. V jedné ze tří studií bylo dosaženo významného rozdílu
v podílu jedinců s relapsem mezi paroxetinem (38 %) oproti placebu (59 %).
Dlouhodobá účinnost paroxetinu v léčbě panické poruchy byla prokázána ve 24týdenní studii za použití
udržovací dávky s koncepcí prevence relapsu: relaps mělo 5 % pacientů užívajících paroxetin (10–mg denně) oproti 30 % pacientů užívajících placebo. Tato studie byla podpořená 36týdenní studií, kde
se užívaly udržovací dávky.
Dlouhodobá účinnost paroxetinu v léčbě sociální úzkostné poruchy, generalizované úzkostné poruchy
a posttraumatické stresové poruchy nebyla dostatečně prokázána.
Nežádoucí účinky v pediatrických klinických studiích
V krátkodobých (do 10–12 týdnů) pediatrických klinických studiích prováděných u dětí a dospívajících
byly s frekvencí nejméně u 2 % pacientů a s četností výskytu nejméně dvojnásobnou oproti placebu
pozorovány následující nežádoucí účinky: zvýšená míra sebevražedného chování (zahrnující pokusy
o sebevraždu a sebevražedné myšlenky), sebepoškozující chování a zvýšená hostilita. Sebevražedné
myšlenky a pokusy o sebevraždu byly pozorované hlavně v klinických studiích u dospívajících
s depresivní epizodou. Zvýšená hostilita se vyskytovala hlavně u dětí s obsedantně-kompulzivní
poruchou a zvláště u mladších dětí ve věku do 12 let. Další nežádoucí účinky, které byly častěji
pozorované u skupiny užívající paroxetin, než u skupiny s placebem, byly snížená chuť k jídlu, tremor,
pocení, hyperkineze, agitovanost, emocionální labilita (včetně pláče a změn nálady).
Ve studiích s režimem postupného snižování dávky byly v průběhu snižování dávky nebo po přerušení
podávání paroxetinu hlášeny následující symptomy (frekvence nejméně u 2 % pacientů a četnost
výskytu nejméně dvojnásobná oproti placebu): emocionální labilita (včetně pláče, změn nálady,
sebepoškozování, sebevražedných myšlenek a pokusů o sebevraždu), nervozita, závrať, nauzea a bolest
břicha (viz bod 4.4).
U pěti paralelních skupinových studií s dobou léčby od 8 týdnů do 8 měsíců byly u pacientů léčených
paroxetinem pozorovány nežádoucí účinky spojené s krvácením (zejména kůže a sliznic) s frekvencí
1,74 % oproti 0,74 % u pacientů, kteří dostávali placebo.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce
Paroxetin se po perorálním podání dobře vstřebává a podléhá first-pass metabolismu. V důsledku first-
pass metabolismu je množství paroxetinu dostupné pro systémovou cirkulaci menší než množství, které
se vstřebá z gastrointestinálního traktu. Dochází k částečné saturaci first-pass účinku a ke snížení
plazmatické clearance, protože se při vyšších jednorázových dávkách nebo po podání opakované dávky
zvýší tělesná zátěž. To má za následek disproporční zvýšení plazmatických koncentrací paroxetinu a z
tohoto důvodu nejsou konstantní farmakokinetické parametry, což vede k nelineární kinetice.
Nelinearita je však obvykle malá a omezuje se na jedince, kteří dosáhnou při nízkých dávkách nízké
plazmatické hladiny.
Systémové hladiny v rovnovážném stavu se dosahují po 7 až 14 dnech po zahájení léčby u přípravků
s okamžitým anebo kontrolovaným uvolňováním a nezdá se, že by se farmakokinetické parametry
během dlouhodobé léčby měnily.
Distribuce
Paroxetin je intenzivně distribuován do tkání a farmakokinetické výpočty svědčí o tom, že v plazmě
zůstává jen 1 % celkového množství paroxetinu. Při terapeutických koncentracích se asi 95 %
paroxetinu v plazmě váže na proteiny. Plazmatické koncentrace paroxetinu nekorelují s klinickým
účinkem (nežádoucí účinky a účinnost).
Biotransformace
Hlavními metabolity paroxetinu jsou polární a konjugované produkty oxidace a metylace, které se
snadno vylučují. Vzhledem k jejich relativní farmakologické neúčinnosti je nepravděpodobné, že by
přispívaly k terapeutickému účinku paroxetinu. Metabolismus neovlivňuje selektivní účinek paroxetinu
na zpětné vychytávání 5-HT v neuronech.
Eliminace
Močí se v nezměněné formě obvykle vyloučí méně než 2 % podaného paroxetinu, zatímco 64 % podané
dávky se vyloučí ve formě metabolitů. Přibližně 36 % podané dávky se vylučuje stolicí, pravděpodobně
prostřednictvím žluče, z toho méně než 1 % připadá na nemetabolizovaný paroxetin. Paroxetin se tedy
vylučuje převážně ve formě metabolitů.
Vylučování metabolitů je dvoufázové. Primárně je výsledkem first-pass metabolismu a sekundárně je
ovlivněné systémovou eliminací paroxetinu. Poločas vylučování je proměnlivý, obvykle bývá asi 1 den.
ZVLÁŠTNÍ SKUPINY PACIENTŮ
Starší pacienti a pacienti s poruchou funkce ledvin/jater
U starších lidí a u jedinců s těžkou poruchou funkce ledvin nebo u jedinců s poruchou funkce jater
dochází ke zvýšení plazmatických koncentrací paroxetinu. Rozsah plazmatických koncentrací se však
překrývá s rozmezím hodnot pozorovaných u zdravých dospělých.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Toxikologické studie se prováděly na opicích a bílých potkanech. U obou živočišných druhů jsou
metabolické procesy podobné jako u lidí. Podobně jako po podávání ostatních lipofilních aminů včetně
tricyklických antidepresiv, byla po podávání paroxetinu u potkanů podle očekávání zjištěna
fosfolipidóza. Fosfolipidóza nebyla zjištěna u primátů ani při podávání paroxetinu po dobu až jednoho
roku v dávkách 6x převyšujících doporučený rozsah klinických dávek.
Kancerogenese
Paroxetin nevykazoval ve dvouletých studiích na myších a potkanech kancerogenní účinek.
Genotoxicita
Při celé řadě testů in vitro ani in vivo nebyla zjištěna genotoxicita.
Studie reprodukční toxicity u potkanů prokázaly, že paroxetin ovlivňuje fertilitu samců a samic snížením
indexu fertility a četnosti březosti. U potkanů byla pozorována zvýšená mortalita mláďat a opožděná
osifikace. Poslední uvedené účinky pravděpodobně souvisí s maternální toxicitou a nejsou považovány
za přímý účinek na plod/novorozence.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
mikrokrystalická celulosa (E 460)
dihydrát hydrogenfosforečnanu vápenatého (E 341)
sodná sůl kroskarmelosy (E 468)
koloidní bezvodý oxid křemičitý (E 551)
magnesium-stearát (E 470b)
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
roky
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.
6.5 Druh obalu a obsah balení
PVC/Al blistr
Velikost balení: 10, 14, 20, 28, 30, 50, 56, 60, 90, 98, 100, 120, 180 a 500 tablet
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku
Žádné zvláštní požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
MEDOCHEMIE Ltd., 1-10 Constantinoupoleos Street, 3011 Limassol, Kypr
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA
30/494/06-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 20. 12. Datum posledního prodloužení registrace: 19. 1. 10. DATUM REVIZE TEXTU
3. 2.
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
ARKETIS 20 mg tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna tableta obsahuje paroxetinum 20 mg (jako paroxetini hydrochloridum).
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Tablety.
Ploché, téměř bílé, kulaté tablety se zkosenými hranami, na jedné straně s vyraženým označením „20“,
na druhé straně s půlicí rýhou. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
• Depresivní epizody
• Obsedantně-kompulzivní porucha
• Panická porucha s agorafobií nebo bez ní
• Sociální úzkostná porucha / sociální fobie
• Generalizovaná úzkostná porucha
• Posttraumatická stresová porucha
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Depresivní epizody
Doporučené dávkování je 20 mg denně. Obvykle se zlepšení stavu u pacientů projeví už po prvním
týdnu léčby, ale bývá evidentní až od druhého týdne léčby. Tak jako u všech antidepresivních léků se
musí dávkování hodnotit a podle potřeby upravovat v průběhu 3 až 4 týdnů od začátku léčby a potom
vždy, pokud se to bude považovat za klinicky vhodné. U některých pacientů s nedostatečnou odpovědí
na 20 mg se tato dávka může podle odpovědi pacienta postupně zvyšovat po 10 mg až na maximální
dávku 50 mg/den.
Pacienti s depresí mají být léčeni dostatečně dlouho - nejméně 6 měsíců, aby se zajistilo, že u nich již
nepřetrvávají žádné symptomy.
Obsedantně-kompulzivní porucha (OCD)
Doporučená denní dávka je 40 mg. Pacienti mají začít dávkou 20 mg denně a tato dávka se může
postupně zvyšovat po 10 mg až do výše doporučené dávky. V případě, že po několika týdnech podávání
doporučené dávky nebude pozorována dostatečná odpověď, může být u některých pacientů přínosné
postupné zvýšení dávky až na 60 mg denně. Pacienti s OCD se mají léčit dostatečně dlouho, aby se
zajistilo, že u nich již nepřetrvávají žádné symptomy. Tato doba může trvat několik měsíců i déle (viz
bod 5.1).
Panická porucha
Doporučené dávkování je 40 mg denně. Pacienti mají začít s dávkou 10 mg denně a tato dávka se může
podle odpovědi pacienta postupně zvyšovat po 10 mg až na doporučenou dávku.
Nízká úvodní dávka se doporučuje proto, aby se minimalizovalo potenciální zhoršení symptomů
panického syndromu, k čemuž obvykle dochází v časných stádiích léčby této poruchy. V případě, že po
několika týdnech léčby doporučenou dávkou nebude pozorovaná dostatečná odpověď, může být
u některých pacientů přínosné postupné zvýšení dávky až na 60 mg denně.
Pacienti s panickou poruchou se mají léčit dostatečně dlouho, aby se zajistilo, že u nich již nepřetrvávají
žádné symptomy. To může trvat několik měsíců i déle (viz bod 5.1).
Sociální úzkostná porucha / Sociální fobie
Doporučené dávkování je 20 mg denně. V případě, že po několika týdnech léčby doporučenou dávkou
nebude pozorovaná dostatečná odpověď, může být u některých pacientů vhodné postupné zvyšování
dávky po 10 mg až na 50 mg denně. Dlouhodobé užívání se musí pravidelně vyhodnocovat (viz bod 5.1).
Generalizovaná úzkostná porucha
Doporučené dávkování je 20 mg denně. V případě, že po několika týdnech léčby doporučenou dávkou
nebude pozorovaná dostatečná odpověď, může být u některých pacientů vhodné postupné zvyšování
dávky po 10 mg až na 50 mg denně. Dlouhodobé užívání se musí pravidelně vyhodnocovat (viz bod 5.1).
Posttraumatická stresová porucha
Doporučené dávkování je 20 mg denně. V případě, že po několika týdnech léčby doporučenou dávkou
nebude pozorovaná dostatečná odpověď, může být u některých pacientů vhodné postupné zvyšování
dávky po 10 mg až na 50 mg denně. Dlouhodobé užívání se musí pravidelně vyhodnocovat (viz bod 5.1).
VŠEOBECNÉ INFORMACE
Příznaky z vysazení pozorované po přerušení podávání paroxetinu
Náhlému přerušení užívání se musí zabránit (viz body 4.4 a 4.8). Režim postupného snižování dávky
uplatněný v klinických studiích spočívá ve snižování denní dávky po 10 mg v týdenních intervalech.
Pokud se po snížení dávky nebo po přerušení léčby objeví nesnesitelné symptomy, může se zvážit
pokračování v léčbě předtím předepsanou dávkou. Následně může lékař pokračovat ve snižování dávky,
ale pomaleji.
ZVLÁŠTNÍ SKUPINY PACIENTŮ
Pediatrická populace
• Děti a dospívající (7–17 let)
Paroxetin se nesmí používat k léčbě dětí a dospívajících, protože v kontrolovaných klinických studiích
se zjistilo, že paroxetin je spojován se zvýšeným rizikem sebevražedného a nepřátelského chování
(hostility). V těchto studiích kromě toho nebyla dostatečně potvrzena účinnost (viz body 4.4 a 4.8).
• Děti do 7 let
U dětí do 7 let nebylo použití paroxetinu zkoumáno. Paroxetin se nemá používat, protože v této skupině
nebyla potvrzena jeho bezpečnost a účinnost.
• Starší lidé
U starších lidí se vyskytují zvýšené plazmatické koncentrace paroxetinu, dosažené hodnoty se však
překrývají s rozmezím hodnot pozorovaných u mladších pacientů. Dávkování se má začít počáteční
dávkou pro dospělé. U některých pacientů může být zvyšování dávky užitečné, ale nemá se přesáhnout
maximální dávka 40 mg denně.
• Porucha funkce ledvin/jater
U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu je menší než 30 ml/min) nebo
u pacientů s poruchou funkce jater dochází ke zvýšení plazmatických koncentrací paroxetinu.
Dávkování se proto musí omezit na spodní hranici doporučeného dávkování.
Způsob podání
Paroxetin se doporučuje užívat jednou denně ráno společně s jídlem.
Aby nedošlo k nepříjemnému místnímu dráždění (jako je hořká chuť v ústech, pálení v krku, dráždivý
kašel nebo pocit dušení), tableta se nesmí cucat, žvýkat nebo podržet v ústech, ale má se okamžitě celá
spolknout společně s větším množstvím vody (nejméně 1 sklenice 150 ml).
Perorální podání.
4.3 Kontraindikace
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
Paroxetin je kontraindikovaný v kombinaci s inhibitory monoaminooxidázy (IMAO).
Za výjimečných okolností může být v kombinaci s paroxetinem podán linezolid (antibiotikum, které je
reverzibilní neselektivní IMAO). Musí však být zajištěno pečlivé sledování příznaků serotoninového
syndromu a měření krevního tlaku (viz bod 4.5).
Léčba paroxetinem se může začít:
• po dvou týdnech po přerušení podávání ireverzibilního IMAO, nebo
• nejméně po 24 hodinách po přerušení podávání reverzibilního IMAO (např. moklobemid,
linezolid, methylthioninium chlorid (methylenová modř - předoperační vizualizační činidlo,
které je reverzibilním neselektivním IMAO).
Mezi přerušením léčby paroxetinem a začátkem léčby jakýmkoliv IMAO musí uplynout nejméně jeden
týden.
Paroxetin by neměl být používán v kombinaci s thioridazinem, protože tak jako jiné léky, které inhibují
jaterní enzym CYP450 2D6, může paroxetin zvýšit plazmatické hladiny thioridazinu (viz bod 4.5).
Podávání samotného thioridazinu může vést k prodloužení QTc intervalu ve spojení se závažnou
komorovou arytmií jako je torsades de pointes a náhlou smrtí.
Paroxetin by neměl být používán v kombinaci s pimozidem (viz bod 4.5).
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Léčbu paroxetinem lze opatrně začít až po dvou týdnech po ukončení léčby ireverzibilním IMAO anebo
po 24 hodinách po ukončení léčby reverzibilním IMAO. Dávky paroxetinu se mají postupně zvyšovat
do té doby, než se dosáhne optimální odpovědi (viz body 4.3 a 4.5).
Pediatrická populace
Paroxetin by neměl být použit k terapii dětí a dospívajících do 18 let. Sebevražedné chování (pokus
o sebevraždu a sebevražedné myšlenky) a hostilita (převážně agresivita, opoziční chování a hněv) byly
v klinických studiích mnohem častěji pozorovány u dětí a dospívajících léčených antidepresivy
v porovnání s těmi, kteří byli léčeni placebem. Nicméně jestliže je na základě klinické potřeby přeci jen
rozhodnuto o léčbě, pak by pacient měl být pečlivě sledován pro výskyt sebevražedných symptomů.
Navíc nejsou k dispozici dostačující údaje o dlouhodobé bezpečnosti použití u dětí a dospívajících
týkající se růstu, dospívání a rozvoje kognitivních a behaviorálních funkcí.
Sebevražda/sebevražedné myšlenky nebo zhoršení klinického stavu
Deprese je spojena se zvýšeným rizikem sebevražedných myšlenek, sebepoškozování a sebevraždy
(příhody související se sebevraždou). Riziko přetrvává, dokud nedojde k významné remisi. Protože se
zlepšení nemusí projevit během několika prvních nebo i dalších týdnů léčby, měli by být pacienti pečlivě
sledováni až do té doby, dokud k tomuto zlepšení nedojde. Všeobecnou klinickou zkušeností je, že se
riziko sebevraždy může zvýšit v časných stádiích uzdravování.
Také další psychické stavy, u nichž je paroxetin předepisován, mohou být spojeny se zvýšeným rizikem
příhod souvisejících se sebevraždou. Navíc mohou být tyto stavy komorbidní s depresivní epizodou. Při
léčbě pacientů s dalšími psychiatrickými onemocněními se proto musí dodržovat stejná opatření, jako
při léčbě pacientů s depresivní epizodou.
Pacienti, kteří mají v anamnéze před zahájením léčby příhody související se sebevraždou, nebo ti kteří
vykazují významný stupeň sebevražedné představivosti před zahájením léčby, mají vyšší riziko
sebevražedných myšlenek nebo pokusů o sebevraždu a musí být během léčby pečlivě sledováni.
Meta-analýza placebem kontrolovaných klinických studií antidepresiv prováděných na dospělých
trpících psychiatrickými poruchami prokázala ve srovnání s placebem vyšší riziko sebevražedného
chování u mladých dospělých do 25 let léčených antidepresivy (viz také bod 5.1).
Pacienti, a zvláště ti, kteří mají zvýšené riziko, by měli být během léčby pečlivě sledováni, a to
především na začátku léčby a po změně dávkování. Pacienti (a jejich ošetřovatelé) by měli být
upozorněni na to, že je nutné sledovat jakékoliv zhoršení jejich stavu, výskyt sebevražedného chování
nebo myšlenek a neobvyklých změn chování a na to, že pokud se tyto příznaky objeví, musí okamžitě
vyhledat lékařskou pomoc.
Akatizie/psychomotorický neklid
Použití paroxetinu bylo spojeno s rozvojem akatizie, která je charakterizována vnitřním pocitem neklidu
a psychomotorickou agitovaností, jako je neschopnost sedět nebo stát v klidu, obvykle spojené se
subjektivní tísní. Akatizie je nejčastější během prvních týdnů léčby. U pacientů, u nichž dojde k těmto
symptomům, může být zvyšování dávky škodlivé.
Serotoninový syndrom/neuroleptický maligní syndrom
Ve vzácných případech může v souvislosti s léčbou paroxetinem dojít k rozvoji serotoninového
syndromu nebo příznaků podobných neuroleptickému malignímu syndromu, zvláště pokud se podává
v kombinaci s dalšími serotonergními a/nebo neuroleptickými léky. Vzhledem k tomu, že tyto syndromy
mohou vést k potenciálně život ohrožujícím stavům, musí se léčba paroxetinem přerušit, pokud se
takové příznaky (charakterizované skupinou symptomů jako jsou hypertermie, rigidita, myoklonie,
autonomní nestabilita s možnými rychlými výkyvy vitálních funkcí, změny v duševním stavu zahrnující
zmatenost, podrážděnost, extrémní agitovanost s progresí do deliria a komatu) vyskytnou a musí se začít
podpůrná symptomatická léčba. Paroxetin se nesmí používat s prekurzory serotoninu (jako je L-
tryptofan, oxitriptan) z důvodu rizika serotonergního syndromu (viz body 4.3 a 4.5).
Mánie
Tak jako u všech antidepresiv se paroxetin musí používat opatrně u pacientů s mánií v anamnéze.
Podávání paroxetinu se musí přerušit u každého pacienta, u něhož začne manická fáze.
Sexuální dysfunkce
Selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI)/inhibitory zpětného vychytávání
serotoninu a noradrenalinu (norepinefrinu) (SNRI) mohou způsobit příznaky sexuální dysfunkce (viz
bod 4.8). Byly hlášeny případy dlouhodobé sexuální dysfunkce, kdy příznaky přetrvávaly i po přerušení
léčby SSRI/SNRI.
Porucha funkce ledvin/jater
Opatrnost se doporučuje u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin nebo u pacientů s poruchou funkce
jater (viz bod 4.2).
Diabetes
U pacientů s diabetem může léčba SSRI ovlivnit kompenzaci diabetu. Je možné, že bude nutné upravit
dávkování inzulinu a/nebo perorálních antidiabetik. Kromě toho některé studie naznačují, že pokud je
paroxetin podáván současně s pravastatinem může se vyskytnout zvýšená glykémie (viz bod 4.5).
Epilepsie
Tak jako u ostatních antidepresiv se paroxetin musí používat opatrně u pacientů s epilepsií.
Záchvaty
Celkový výskyt záchvatů je u pacientů léčených paroxetinem menší než 0,1 %. Podávání léku se musí
přerušit, pokud u pacienta dojde k záchvatu.
Elektrokonvulzivní léčba (ECT)
Se souběžným použitím paroxetinu a ECT je málo klinických zkušeností.
Glaukom
Tak jako u ostatních léků ze skupiny SSRI může paroxetin způsobovat mydriázu, a proto se musí
u pacientů, kteří trpí glaukomem s uzavřeným úhlem nebo s glaukomem v anamnéze, používat
s opatrností.
Onemocnění srdce
U pacientů s onemocněním srdce je nutné dodržovat obvyklá opatření.
Hyponatrémie
Hyponatrémie byla hlášena vzácně, zvláště u starších lidí. Opatrnosti je potřeba i u pacientů vystavených
riziku vzniku hyponatrémie, např. z důvodu současně používaných léků a cirhózy. Hyponatrémie po
přerušení léčby paroxetinem obvykle odezní.
Krvácení
U léků ze skupiny SSRI byly hlášeny případy krvácení do kůže jako je ekchymóza a purpura. Hlášeny
byly i další projevy krvácení, např. gastrointestinální a gynekologické krvácení. Starší lidé mohou být
vystaveni zvýšenému riziku krvácení nesouvisejícího s menstruací.
Opatrnost se doporučuje u pacientů užívajících léky ze skupiny SSRI současně s perorálními
antikoagulancii, s léky, o kterých je známo, že ovlivňují funkci krevních destiček anebo s dalšími léky,
které mohou zvýšit riziko krvácení (např. s atypickými antipsychotiky jako je klozapin, fenothiaziny,
většina TCA, kyselina acetylsalicylová, NSAID, inhibitory COX-2), stejně i u pacientů, kteří mají
v anamnéze poruchy krvácení anebo stavy, které je mohou predisponovat ke krvácení (viz bod 4.8).
SSRI/SNRI mohou zvýšit riziko poporodního krvácení (viz body 4.6 a 4.8).
Interakce s tamoxifenem
Paroxetin, silný inhibitor CYP2D6, může způsobovat snížení koncentrace endoxifenu, jednoho
z nejdůležitějších aktivních metabolitů tamoxifenu. Proto by se paroxetin během léčby tamoxifenem
pokud možno neměl užívat (viz bod 4.5).
Příznaky z vysazení pozorované po přerušení léčby paroxetinem
Příznaky z vysazení se po přerušení léčby vyskytují často, zvláště pokud je přerušení náhlé (viz bod
4.8). V klinických studiích se nežádoucí účinky po přerušení léčby vyskytly u 30 % pacientů léčených
paroxetinem oproti 20 % pacientů léčených placebem. Výskyt příznaků z vysazení není stejný jako u
léků, které vytváří návyk nebo závislost.
Riziko výskytu příznaků z vysazení může záviset na několika faktorech, včetně délky trvání léčby,
použité dávky a rychlosti snižování dávky.
Byly hlášeny závratě, smyslové poruchy (včetně parestézie, pocitů elektrických šoků a tinnitu), poruchy
spánku (včetně intenzivních snů), agitovanost nebo úzkost, nauzea, tremor, zmatenost, pocení, bolest
hlavy, průjem, palpitace, emocionální nestabilita, podrážděnost a zrakové poruchy. Tyto symptomy jsou
obvykle mírné až středně těžké intenzity, u některých pacientů však mohou být těžké. Obvykle se
vyskytují během prvních dní po přerušení léčby, ale vzácně byly symptomy hlášeny u pacientů, kteří
neúmyslně vynechali dávku. Tyto symptomy jsou obvykle přechodné a odezní do dvou týdnů, i když
u některých jedinců mohou přetrvávat déle (2–3 měsíce i déle).
Z tohoto důvodu se při přerušení léčby doporučuje, aby se dávka paroxetinu snižovala postupně po dobu
několika týdnů anebo měsíců podle potřeb pacienta (viz Příznaky z vysazení pozorované po přerušení
léčby paroxetinem, bod 4.2).
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Serotonergní léky
Tak jako u ostatních léků ze skupiny SSRI, může současné podávání se serotonergními léky vést
k výskytu účinků souvisejících s 5-HT (serotoninový syndrom: viz bod 4.4). Pokud jsou serotonergní
léky jako L-tryptofan, triptany, buprenorfin, tramadol a petidin, linezolid, methylthioninium chlorid
(methylenová modř), SSRI, lithium a přípravky obsahující třezalku tečkovanou - Hypericum perforatum
podávány současně s paroxetinem, doporučuje se opatrnost a pečlivé klinické sledování pacienta.
Opatrnost se doporučuje také u fentanylu užívaného při celkové anestezii nebo při léčbě chronické
bolesti. Současné užívání paroxetinu a IMAO je kontraindikováno z důvodu rizika vzniku
serotoninového syndromu (viz bod 4.3).
Pimozid
Při podání jedné nízké dávky pimozidu (2 mg) spolu s 60 mg paroxetinu byly během studie pozorovány
v průměru 2,5krát vyšší hladiny pimozidu. To lze vysvětlit známými CYP2D6 inhibičními vlastnostmi
paroxetinu. Vzhledem k nízkému terapeutickému indexu pimozidu a jeho známé schopnosti prodlužovat
interval QT je současné použití pimozidu a paroxetinu kontraindikováno (viz bod 4.3).
Enzymy metabolizující léky
Metabolismus a farmakokinetiku paroxetinu může ovlivnit indukce nebo inhibice enzymů
metabolizujících léky. Pokud se paroxetin má podávat současně se známým inhibitorem enzymů
metabolizujících léky, musí se zvážit podání dávek na spodní hranici doporučeného dávkování.
Pokud se má lék podávat současně se známými induktory enzymů metabolizujících léky (např.
s karbamazepinem, rifampicinem, fenobarbitalem, fenytoinem) nebo s fosamprenavirem/ritonavirem,
není potřebná úprava úvodního dávkování. Jakákoliv úprava dávkování paroxetinu (ať už po zahájení
léčby nebo po přerušení podávání induktoru enzymů) se má řídit klinickým účinkem (snášenlivost
a účinnost).
Neuromuskulární blokátory
SSRI mohou snižovat plazmatickou aktivitu cholinesterázy, což vede k prodloužení neuromuskulárně
blokačního působení mivakuria a suxamethonia.
Fosamprenavir/ritonavir
Současné podávání fosamprenaviru/ritonaviru v dávce 700/100 mg podávané dvakrát denně
a paroxetinu v dávce 20 mg podávané jedenkrát denně zdravým dobrovolníkům po dobu 10 dní vede
k signifikantnímu snížení plazmatických hladin paroxetinu přibližně o 55 %. Plazmatické hladiny
fosamprenaviru/ritonaviru byly během současného podávání s paroxetinem blízké referenčním
hodnotám jiných studií, což naznačuje, že paroxetin neměl signifikantní vliv na metabolismus
fosamprenaviru/ritonaviru. Údaje o efektu dlouhodobého současného podávání paroxetinu
a fosamprenaviru/ritonaviru (přesahujícího 10 dní) nejsou k dispozici.
Procyklidin
Každodenní podávání paroxetinu významně zvyšuje plazmatické hladiny procyklidinu. Pokud se projeví
anticholinergní účinky, musí se dávka procyklidinu snížit.
Antikonvulziva
Karbamazepin, fenytoin, valproát sodný: Nezdá se, že by současné podávání mělo účinek na
farmakokinetický nebo farmakodynamický profil u pacientů s epilepsií.
Inhibiční potenciál paroxetinu vůči CYP2DTak jako ostatní antidepresiva, včetně ostatních SSRI, inhibuje paroxetin jaterní enzym CYP2Dcytochromu P450. Inhibice CYP2D6 může vést ke zvýšeným plazmatickým koncentracím současně
podávaných léků, které jsou metabolizovány tímto enzymem. Patří mezi ně některá tricyklická
antidepresiva (např. klomipramin, nortriptylin a desipramin), fenothiazinová neuroleptika (např.
perfenazin a thioridazin, viz bod 4.3), risperidon, atomoxetin, některá antiarytmika typu 1c (např.
propafenon a flekainid) a metoprolol. Nedoporučuje používat paroxetin v kombinaci s metoprololem,
který se podává při srdeční nedostatečnosti, a to z důvodu nízkého terapeutického indexu metoprololu
u této indikace.
V literatuře byla popsána farmakokinetická interakce mezi inhibitory CYP2D6 a tamoxifenem
projevující se 65–75% snížením plazmatických hladin jednoho z aktivních metabolitů tamoxifenu –
endoxifenu. V některých studiích bylo hlášeno snížení účinnosti tamoxifenu při současném použití
s některými SSRI. Protože nelze vyloučit snížení účinku tamoxifenu, jeho současné podávání se silnými
inhibitory CYP2D6 (včetně paroxetinu) je třeba se pokud možno vyhnout (viz bod 4.4).
Alkohol
Tak jako u ostatních psychotropních léků se pacienti musí upozornit na to, že se během užívání
paroxetinu mají vyvarovat konzumace alkoholu.
Perorální antikoagulancia
Mezi paroxetinem a perorálními antikoagulancii se může vyskytnout farmakodynamická interakce.
Současné použití paroxetinu a perorálních antikoagulancií může vést ke zvýšené antikoagulační aktivitě
a riziku krvácení. Paroxetin se proto musí používat opatrně u pacientů, kteří jsou léčeni perorálními
antikoagulancii (viz bod 4.4).
NSAID/kyselina acetylsalicylová a další antikoagulační léky
Mezi paroxetinem a NSAID/kyselinou acetylsalicylovou může dojít k farmakodynamické interakci.
Současné použití paroxetinu a NSAID/kyseliny acetylsalicylové může vést ke zvýšenému riziku
krvácení (viz bod 4.4).
Opatrnost se doporučuje u pacientů užívajících SSRI současně s perorálními antikoagulancii, s léky,
o kterých víme, že ovlivňují funkci krevních destiček anebo s dalšími léky, které mohou zvýšit riziko
krvácení (např. s atypickými antipsychotiky jako je klozapin, fenothiaziny, většina TCA, kyselina
acetylsalicylová, NSAID, inhibitory COX-2), stejně jako u pacientů, kteří mají v anamnéze poruchy
krvácení nebo stavy, které je mohou predisponovat ke krvácení.
Pravastatin
V klinických studiích byly pozorovány interakce mezi paroxetinem a pravastatinem naznačující, že
současné podávání paroxetinu a pravastatinu může vést ke zvýšení hladiny glukosy v krvi. Pacienti
s diabetes mellitus užívající současně paroxetin a pravastatin mohou vyžadovat úpravu dávek
perorálních hypoglykemických přípravků a/nebo inzulinu (viz bod 4.4).
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství
Některé epidemiologické studie ukazují na zvýšené riziko vrozených malformací, zvláště
kardiovaskulárních (např. defekty komorového a síňového septa) spojených s užíváním paroxetinu
během prvního trimestru. Mechanismus není znám. Data ukazují, že riziko narození dítěte
s kardiovaskulárním defektem je menší než 2/100 v porovnání s výskytem těchto defektů v populaci
obecně, který je přibližně 1/100.
Paroxetin se má užívat v průběhu těhotenství jen v případě nutnosti. U žen, které plánují otěhotnění nebo
které otěhotní v průběhu léčby, musí lékař zvážit alternativní léčbu. Je třeba se vyhnout náhlému
přerušení léčby v průběhu těhotenství (viz Příznaky z vysazení pozorované po přerušení podávání
paroxetinu, bod 4.2).
Pokud matky pokračovaly v užívání paroxetinu v pozdějších stádiích těhotenství, zvláště ve třetím
trimestru, je třeba novorozence sledovat.
U novorozence, jehož matka užívala paroxetin v pozdějších stádiích těhotenství, se mohou vyskytnout
následující symptomy: respirační potíže, cyanóza, apnoe, záchvaty, nestabilita teploty, porucha příjmu
potravy, zvracení, hypoglykémie, hypertonie, hypotonie, hyperreflexie, tremor, nervozita, podrážděnost,
letargie, nepřetržitý pláč, spavost a poruchy spánku. Tyto symptomy mohou být buď důsledkem
serotonergních účinků anebo abstinenčních příznaků. Ve většině případů začnou komplikace okamžitě
nebo krátce po porodu (do 24 hodin).
Epidemiologické údaje naznačují, že užívání SSRI během těhotenství, zvláště v jeho pozdním stádiu,
může zvýšit riziko perzistující plicní hypertenze novorozenců (PPHN). Zjištěné riziko je přibližně
případů na 1000 těhotenství. V běžné populaci se objevují 1 až 2 případy PPHN na 1000 těhotenství.
Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu, ale neprokázaly přímé škodlivé účinky na
těhotenství, embryonální/fetální vývoj, porod nebo postnatální vývoj (viz bod 5.3).
Observační údaje naznačují zvýšené riziko (méně než dvojnásobné) poporodního krvácení po expozici
SSRI/SNRI během posledního měsíce před porodem (viz body 4.4 a 4.8).
Kojení
Malé množství paroxetinu se vylučuje do mateřského mléka. V publikovaných studiích byly sérové
koncentrace u kojených dětí nedetekovatelné (méně než 2 ng/ml) anebo velmi nízké (méně než 4 ng/ml).
U těchto kojenců nebyly pozorovány žádné známky účinku léku. Jelikož se nepředpokládá žádný vliv,
je možné kojení zvážit.
Fertilita
Studie na zvířatech prokázaly, že paroxetin může ovlivnit kvalitu spermií (viz bod 5.3). Data získaná
z lidského materiálu in vitro mohou naznačovat účinky na kvalitu spermií, avšak spontánní hlášení
u některých SSRI (včetně paroxetinu) prokázala, že vliv na kvalitu spermií je pravděpodobně
reverzibilní. Vliv na lidskou fertilitu zatím nebyl pozorován.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Klinické zkušenosti ukázaly, že léčba paroxetinem není spojena s ovlivněním kognitivních nebo
psychomotorických funkcí. Tak jako u všech léků působících na psychiku však musí pacienti být
opatrní, pokud jde o jejich schopnost řídit vozidlo a obsluhovat stroje.
I když paroxetin nezvyšuje účinky alkoholu na mentální a motorické funkce, současné užívání
paroxetinu a alkoholu se nedoporučuje.
4.8 Nežádoucí účinky
S pokračující léčbou se může intenzita a frekvence některých níže uvedených nežádoucích účinků
snižovat a obvykle není nutno léčbu ukončit. Nežádoucí účinky jsou seřazeny podle orgánových systémů
a frekvence výskytu. Frekvence výskytu nežádoucích účinků jsou definovány takto:
Velmi časté (≥ 1/10)
Časté (≥ 1/100 až < 1/10)
Méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100)
Vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000)
Velmi vzácné (< 1/10 000)
Není známo (z dostupných údajů nelze určit)
Poruchy krve a lymfatického systému
Méně časté: abnormální krvácení převážně do kůže a sliznic (včetně ekchymosy a gynekologického
krvácení)
Velmi vzácné: trombocytopenie
Poruchy imunitního systému
Velmi vzácné: těžké a potenciálně život ohrožující alergické reakce (včetně anafylaktoidních reakcí
a angioedému)
Endokrinní poruchy
Velmi vzácné: syndrom nepřiměřené sekrece antidiuretického hormonu (SIADH)
Poruchy metabolismu a výživy
Časté: zvýšené hladiny cholesterolu, snížená chuť k jídlu
Méně časté: u diabetických pacientů byly hlášeny změny kontroly glykémie (viz bod 4.4)
Vzácné: hyponatrémie
Hyponatrémie se vyskytovala většinou u starších pacientů, což může být někdy způsobeno syndromem
nepřiměřené sekrece antidiuretického hormonu (SIADH).
Psychiatrické poruchy
Časté: spavost, nespavost, motorický neklid (agitovanost), abnormální sny (včetně nočních můr)
Méně časté: zmatenost, halucinace
Vzácné: manické reakce, úzkost, depersonalizace, záchvaty paniky, akatizie (viz bod 4.4)
Není známo: sebevražedné myšlenky a sebevražedné chování*, agrese**, bruxismus
*Během užívání paroxetinu nebo záhy po přerušení léčby byly hlášeny případy sebevražedných myšlenek
a sebevražedného chování (viz bod 4.4).
** Po uvedení přípravku na trh byly pozorovány případy agrese.
Tyto symptomy mohou být i důsledkem základního onemocnění.
Poruchy nervového systému
Časté: závrať, třes, bolest hlavy, poruchy soustředění
Méně časté: extrapyramidové poruchy
Vzácné: křeče, syndrom neklidných nohou (RLS)
Velmi vzácné: serotoninový syndrom (mezi symptomy patří agitovanost, zmatenost, pocení, halucinace,
hyperreflexie, myoklonie, svalový třes, tachykardie a tremor)
U pacientů užívajících neuroleptika nebo trpících poruchami motoriky byly ojediněle pozorovány
poruchy extrapyramidových funkcí včetně orofaciální dystonie.
Poruchy oka
Časté: rozmazané vidění
Méně časté: mydriáza (viz bod 4.4)
Velmi vzácné: akutní glaukom
Poruchy ucha a labyrintu
Neznámá frekvence: tinnitus
Srdeční poruchy
Méně časté: sinusová tachykardie
Vzácné: bradykardie
Cévní poruchy
Méně časté: přechodné zvýšení nebo snížení krevního tlaku, posturální hypotenze
Při užívání paroxetinu může dojít k přechodnému zvýšení nebo snížení krevního tlaku, a to obvykle
u pacientů, kteří již dříve trpěli hypertenzí či úzkostí.
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Časté: zívání
Gastrointestinální poruchy
Velmi časté: nauzea
Časté: zácpa, průjem, zvracení, sucho v ústech
Velmi vzácné: gastrointestinální krvácení
Není známo: mikroskopická kolitida
Poruchy jater a žlučových cest
Vzácné: zvýšení hodnot jaterních enzymů
Velmi vzácné: poruchy funkce jater (např. hepatitida, někdy spojená se žloutenkou a/nebo selháním
jater)
Bylo pozorováno zvýšení hodnot jaterních enzymů. Při postmarketingovém sledování byly u pacientů
užívajících paroxetin velmi vzácně hlášeny jaterní poruchy (např. hepatitida, někdy spojená se
žloutenkou a/nebo selháním jater). Dojde-li k dlouhodobému zvýšení hodnot jaterních testů, mělo by se
zvážit vysazení paroxetinu.
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Časté: pocení
Méně časté: kožní vyrážky, pruritus
Velmi vzácné: závažné kožní reakce (včetně erythema multiforme, Stevens-Johnsonova syndromu
a toxické epidermální nekrolýzy), kopřivka, fotosenzitivní reakce
Poruchy ledvin a močových cest
Méně časté: retence moči, močová inkontinence
Poruchy reprodukčního systému a prsu
Velmi časté: poruchy sexuálních funkcí
Vzácné: hyperprolaktinémie/galaktorea, menstruační poruchy (včetně menoragie, metroragie,
amenorey, opožděné a nepravidelná menstruace).
Velmi vzácné: priapismus
Není známo: poporodní krvácení. Tento nežádoucí účinek byl hlášen u terapeutické skupiny SSRI/SNRI
(viz body 4.4 a 4.6).
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Vzácné: artralgie, myalgie
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Časté: astenie, přírůstek tělesné hmotnosti
Velmi vzácné: periferní edém
Účinky skupiny léčiv
Epidemiologické studie, provedené především u pacientů ve věku 50 let a výše, ukázaly zvýšené riziko
fraktur kostí u pacientů, kteří užívají selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) nebo
tricyklická (TCA) antidepresiva. Mechanismus vzniku tohoto rizika není znám.
PŘÍZNAKY Z VYSAZENÍ POZOROVANÉ PO PŘERUŠENÍ LÉČBY PAROXETINEM
Časté: závrať, smyslové poruchy, poruchy spánku, úzkost, bolest hlavy
Méně časté: agitovanost, nauzea, tremor, zmatenost, pocení, emocionální nestabilita, zrakové poruchy,
palpitace, průjem, podrážděnost
Vysazení paroxetinu (zvláště pokud je náhlé) často vede k příznakům z vysazení. Hlášené byly závratě,
smyslové poruchy (včetně parestezie, pocitů elektrických šoků a tinnitu), poruchy spánku (včetně
intenzivních snů), agitovanost nebo úzkost, nauzea, tremor, zmatenost, pocení, bolest hlavy, průjem,
palpitace, emocionální nestabilita, podrážděnost a zrakové poruchy. Tyto symptomy jsou obvykle mírné
až středně těžké intenzity a přechodné, ale u některých pacientů mohou být těžké a/nebo dlouhodobé.
Z tohoto důvodu se doporučuje postupné snižování dávky v případě, že už léčba paroxetinem není nutná
(viz body 4.2 a 4.4).
NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY ZÍSKANÉ Z PEDIATRICKÝCH KLINICKÝCH STUDIÍ
Byly pozorovány tyto nežádoucí účinky: zvýšená míra sebevražedného chování (zahrnující pokusy
o sebevraždu a sebevražedné myšlenky), sebepoškozující chování a zvýšená míra nepřátelství.
Sebevražedné myšlenky a pokusy o sebevraždu byly pozorované hlavně v klinických studiích
u dospívajících s depresivní epizodou. Zvýšená míra nepřátelského chování se vyskytovala hlavně u dětí
s obsedantně-kompulzivní poruchou a zvláště u mladších dětí ve věku do 12 let.
Další pozorované nežádoucí účinky jsou: snížená chuť k jídlu, tremor, pocení, hyperkineze, agitovanost,
emocionální labilita (včetně pláče a změn nálady), nežádoucí účinky spojené s krvácením, zejména kůže
a sliznic.
Účinky pozorované po přerušení podávání nebo snížení dávky paroxetinu jsou: emocionální labilita
(včetně pláče, změn nálady, sebepoškozování, sebevražedných myšlenek a pokusů o sebevraždu),
nervozita, závrať, nauzea a bolest břicha (viz bod 4.4).
Pro více informací o pediatrických klinických studiích viz též bod 5.1.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Symptomy
Z dostupných informací o předávkování paroxetinem je zřejmé jeho široké bezpečnostní rozmezí.
Zkušenosti s předávkováním paroxetinem ukázaly, že kromě příznaků uvedených v bodě 4.8 byly
hlášeny horečka a mimovolné svalové kontrakce. Pacienti se obvykle uzdravili bez závažných následků,
a to i v případech kdy užili jednotlivé dávky až 2000 mg. Vzácně byly hlášeny nežádoucí účinky jako
bezvědomí nebo změny EKG, velmi vzácně s fatálním výsledkem, a to zvláště v případech, kdy byl
paroxetin kombinován s dalšími psychotropními látkami, ať už s alkoholem nebo bez něj.
Léčba
Není známo specifické antidotum.
Léčba by měla spočívat v aplikaci všeobecných opatření, která jsou platná pro léčbu předávkování
jakýmkoliv antidepresivem.
Během několika hodin po předávkování může být zváženo podání 20–30 g aktivního uhlí, aby se snížila
absorpce paroxetinu. Doporučuje se podpůrná péče s častým monitorováním vitálních funkcí a pečlivé
sledování. Péče o pacienta by měla být podle klinické indikace.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: Antidepresiva - selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu.
ATC kód: N06AB05.
Mechanismus účinku
Paroxetin je účinný a selektivní inhibitor vychytávání 5-hydroxytryptaminu (5-HT, serotoninu)
a předpokládá se, že jeho antidepresivní účinek a účinnost v léčbě OCD, sociální úzkostné
poruchy/sociální fobie, generalizované úzkostné poruchy, posttraumatické stresové poruchy a panické
poruchy souvisí právě se specifickou inhibicí vychytávání 5-HT v mozkových neuronech.
Paroxetin není chemicky příbuzný s tricyklickými nebo tetracyklickými antidepresivy, ani s většinou
ostatních antidepresiv.
Paroxetin má nízkou afinitu k muskarinovým cholinergním receptorům. Při studiích prováděných na
zvířatech byly zjištěny jen slabé anticholinergní vlastnosti.
Ve shodě s uvedenou selektivitou ukazují studie prováděné in vitro, že paroxetin má na rozdíl od
tricyklických antidepresiv nízkou afinitu k alfa1-, alfa2- a beta-adrenergním receptorům,
k dopaminovým (D2), různým 5-HT1, 5-HT2 a histaminovým (H1) receptorům. Této nízké interakci
s postsynaptickými receptory in vitro odpovídají i výsledky studií in vivo, při nichž nedochází k útlumu
CNS ani k hypotenznímu účinku.
Farmakodynamické účinky
Paroxetin neovlivňuje psychomotorické funkce a nepotencuje depresivní účinek etanolu.
Tak jako u ostatních selektivních inhibitorů zpětného vychytávání 5-HT, paroxetin způsobuje příznaky
nadměrné stimulace 5-HT receptorů, podá-li se zvířatům, kterým byly předtím podány jiné inhibitory
monoaminooxidázy (IMAO) nebo tryptofan.
Behaviorální a EEG studie naznačují, že paroxetin má v dávce, která obvykle převyšuje dávky potřebné
pro inhibici resorpce 5-HT, slabý stimulační účinek. Stimulace není amfetaminové povahy.
Na základě studií na zvířatech se prokázalo, že kardiovaskulární systém snáší paroxetin bez obtíží.
Paroxetin nevyvolává po podání zdravým dobrovolníkům klinicky významné změny krevního tlaku,
tepové frekvence ani EKG.
Klinické studie svědčí o tom, že paroxetin má na rozdíl od antidepresiv, které inhibují zpětné
vychytávání noradrenalinu, mnohem menší tendenci inhibovat antihypertenzivní účinky guanetidinu.
V léčbě depresivních poruch je účinnost paroxetinu srovnatelná se standardními antidepresivy.
Existují určité důkazy o tom, že paroxetin může být terapeuticky úspěšný i u pacientů, kteří na léčbu
standardními antidepresivy nereagují.
Ranní užívání paroxetinu nemá negativní vliv na kvalitu ani na délku spánku. Kromě toho je
pravděpodobné, že jako reakci na léčbu budou pacienti pozorovat zlepšení spánku.
Analýza sebevražednosti u dospělých
Na paroxetin zaměřená analýza placebem kontrolovaných klinických studií prováděných na dospělých
trpících psychiatrickými poruchami prokázala vyšší frekvenci výskytu sebevražedného chování
u mladých dospělých (ve věku 18 až 24 let) léčených paroxetinem ve srovnání s placebem (2,19 % oproti
0,92 %). Ve starších věkových skupinách nebylo takové zvýšení pozorováno. U dospělých trpících
depresivní poruchou (ve všech věkových skupinách) došlo ke zvýšení frekvence výskytu
sebevražedného chování u pacientů léčených paroxetinem ve srovnání s placebem 0,32 % oproti 0,05 %;
ve všech těchto případech se jednalo o pokusy o sebevraždu. Většina těchto pokusů u paroxetinu (z 11) byla však pozorovaná u mladších dospělých (viz také bod 4.4).
Odpověď na dávku
Ve studiích s fixní dávkou je křivka odpovědi na dávku plochá, což svědčí o tom, že neexistuje výhoda
týkající se účinnosti při používání vyšších než doporučených dávek. Existují však některé klinické údaje
svědčící o tom, že pro některé pacienty může být titrace dávky směrem nahoru přínosná.
Dlouhodobá účinnost
Dlouhodobá účinnost paroxetinu u deprese byla prokázána v 52týdenní studii za použití udržovací dávky
s koncepcí prevence relapsu: relaps mělo 12 % pacientů užívajících paroxetin (20–40 mg denně) oproti
28 % pacientů užívajících placebo.
Dlouhodobá účinnost paroxetinu v léčbě OCD byla studována ve třech 24týdenních studiích za použití
udržovací dávky s koncepcí prevence relapsu. V jedné ze tří studií bylo dosaženo významného rozdílu
v podílu jedinců s relapsem mezi paroxetinem (38 %) oproti placebu (59 %).
Dlouhodobá účinnost paroxetinu v léčbě panické poruchy byla prokázána ve 24týdenní studii za použití
udržovací dávky s koncepcí prevence relapsu: relaps mělo 5 % pacientů užívajících paroxetin (10–mg denně) oproti 30 % pacientů užívajících placebo. Tato studie byla podpořená 36týdenní studií, kde
se užívaly udržovací dávky.
Dlouhodobá účinnost paroxetinu v léčbě sociální úzkostné poruchy, generalizované úzkostné poruchy
a posttraumatické stresové poruchy nebyla dostatečně prokázána.
Nežádoucí účinky v pediatrických klinických studiích
V krátkodobých (do 10–12 týdnů) pediatrických klinických studiích prováděných u dětí a dospívajících
byly s frekvencí nejméně u 2 % pacientů a s četností výskytu nejméně dvojnásobnou oproti placebu
pozorovány následující nežádoucí účinky: zvýšená míra sebevražedného chování (zahrnující pokusy
o sebevraždu a sebevražedné myšlenky), sebepoškozující chování a zvýšená hostilita. Sebevražedné
myšlenky a pokusy o sebevraždu byly pozorované hlavně v klinických studiích u dospívajících
s depresivní epizodou. Zvýšená hostilita se vyskytovala hlavně u dětí s obsedantně-kompulzivní
poruchou a zvláště u mladších dětí ve věku do 12 let. Další nežádoucí účinky, které byly častěji
pozorované u skupiny užívající paroxetin, než u skupiny s placebem, byly snížená chuť k jídlu, tremor,
pocení, hyperkineze, agitovanost, emocionální labilita (včetně pláče a změn nálady).
Ve studiích s režimem postupného snižování dávky byly v průběhu snižování dávky nebo po přerušení
podávání paroxetinu hlášeny následující symptomy (frekvence nejméně u 2 % pacientů a četnost
výskytu nejméně dvojnásobná oproti placebu): emocionální labilita (včetně pláče, změn nálady,
sebepoškozování, sebevražedných myšlenek a pokusů o sebevraždu), nervozita, závrať, nauzea a bolest
břicha (viz bod 4.4).
U pěti paralelních skupinových studií s dobou léčby od 8 týdnů do 8 měsíců byly u pacientů léčených
paroxetinem pozorovány nežádoucí účinky spojené s krvácením (zejména kůže a sliznic) s frekvencí
1,74 % oproti 0,74 % u pacientů, kteří dostávali placebo.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce
Paroxetin se po perorálním podání dobře vstřebává a podléhá first-pass metabolismu. V důsledku first-
pass metabolismu je množství paroxetinu dostupné pro systémovou cirkulaci menší než množství, které
se vstřebá z gastrointestinálního traktu. Dochází k částečné saturaci first-pass účinku a ke snížení
plazmatické clearance, protože se při vyšších jednorázových dávkách nebo po podání opakované dávky
zvýší tělesná zátěž. To má za následek disproporční zvýšení plazmatických koncentrací paroxetinu a z
tohoto důvodu nejsou konstantní farmakokinetické parametry, což vede k nelineární kinetice.
Nelinearita je však obvykle malá a omezuje se na jedince, kteří dosáhnou při nízkých dávkách nízké
plazmatické hladiny.
Systémové hladiny v rovnovážném stavu se dosahují po 7 až 14 dnech po zahájení léčby u přípravků
s okamžitým anebo kontrolovaným uvolňováním a nezdá se, že by se farmakokinetické parametry
během dlouhodobé léčby měnily.
Distribuce
Paroxetin je intenzivně distribuován do tkání a farmakokinetické výpočty svědčí o tom, že v plazmě
zůstává jen 1 % celkového množství paroxetinu. Při terapeutických koncentracích se asi 95 %
paroxetinu v plazmě váže na proteiny. Plazmatické koncentrace paroxetinu nekorelují s klinickým
účinkem (nežádoucí účinky a účinnost).
Biotransformace
Hlavními metabolity paroxetinu jsou polární a konjugované produkty oxidace a metylace, které se
snadno vylučují. Vzhledem k jejich relativní farmakologické neúčinnosti je nepravděpodobné, že by
přispívaly k terapeutickému účinku paroxetinu. Metabolismus neovlivňuje selektivní účinek paroxetinu
na zpětné vychytávání 5-HT v neuronech.
Eliminace
Močí se v nezměněné formě obvykle vyloučí méně než 2 % podaného paroxetinu, zatímco 64 % podané
dávky se vyloučí ve formě metabolitů. Přibližně 36 % podané dávky se vylučuje stolicí, pravděpodobně
prostřednictvím žluče, z toho méně než 1 % připadá na nemetabolizovaný paroxetin. Paroxetin se tedy
vylučuje převážně ve formě metabolitů.
Vylučování metabolitů je dvoufázové. Primárně je výsledkem first-pass metabolismu a sekundárně je
ovlivněné systémovou eliminací paroxetinu. Poločas vylučování je proměnlivý, obvykle bývá asi 1 den.
ZVLÁŠTNÍ SKUPINY PACIENTŮ
Starší pacienti a pacienti s poruchou funkce ledvin/jater
U starších lidí a u jedinců s těžkou poruchou funkce ledvin nebo u jedinců s poruchou funkce jater
dochází ke zvýšení plazmatických koncentrací paroxetinu. Rozsah plazmatických koncentrací se však
překrývá s rozmezím hodnot pozorovaných u zdravých dospělých.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Toxikologické studie se prováděly na opicích a bílých potkanech. U obou živočišných druhů jsou
metabolické procesy podobné jako u lidí. Podobně jako po podávání ostatních lipofilních aminů včetně
tricyklických antidepresiv, byla po podávání paroxetinu u potkanů podle očekávání zjištěna
fosfolipidóza. Fosfolipidóza nebyla zjištěna u primátů ani při podávání paroxetinu po dobu až jednoho
roku v dávkách 6x převyšujících doporučený rozsah klinických dávek.
Kancerogenese
Paroxetin nevykazoval ve dvouletých studiích na myších a potkanech kancerogenní účinek.
Genotoxicita
Při celé řadě testů in vitro ani in vivo nebyla zjištěna genotoxicita.
Studie reprodukční toxicity u potkanů prokázaly, že paroxetin ovlivňuje fertilitu samců a samic snížením
indexu fertility a četnosti březosti. U potkanů byla pozorována zvýšená mortalita mláďat a opožděná
osifikace. Poslední uvedené účinky pravděpodobně souvisí s maternální toxicitou a nejsou považovány
za přímý účinek na plod/novorozence.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
mikrokrystalická celulosa (E 460)
dihydrát hydrogenfosforečnanu vápenatého (E 341)
sodná sůl kroskarmelosy (E 468)
koloidní bezvodý oxid křemičitý (E 551)
magnesium-stearát (E 470b)
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
roky
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.
6.5 Druh obalu a obsah balení
PVC/Al blistr
Velikost balení: 10, 14, 20, 28, 30, 50, 56, 60, 90, 98, 100, 120, 180 a 500 tablet
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku
Žádné zvláštní požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
MEDOCHEMIE Ltd., 1-10 Constantinoupoleos Street, 3011 Limassol, Kypr
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA
30/494/06-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 20. 12. Datum posledního prodloužení registrace: 19. 1. 10. DATUM REVIZE TEXTU
3. 2.
Více o léku Arketis
Arketis souhrn údajů
- Dávkování a způsob podání
- Kontraindikace
- Interakce
- Pro děti, pediatrická populace
- Fertilita, těhotenství a kojení
- Užívání po expiraci, upozornění a varování
- Schopnost řízení vozidel
- Předávkování
- Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti
- Bezpečnost (v těhotenství)
- Vedlejší a nežádoucí účinky
- Obalová informace + Arketis
Ostatní nejvíce nakupují
