Sp. zn. sukls 
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU 
 
Atordapin 5 mg/10 mg potahované tablety
Atordapin 10 mg/10 mg potahované tablety 
 
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 
 
Jedna potahovaná tableta obsahuje amlodipinum 5 mg (ve formě amlodipini besilas) a atorvastatinum 
10 mg (ve formě atorvastatinum calcicum trihydricum). 
Jedna potahovaná tableta obsahuje amlodipinum 10 mg (ve formě amlodipini besilas) a atorvastatinum 
10 mg (ve formě atorvastatinum calcicum trihydricum). 
 
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 
 
 
3. LÉKOVÁ FORMA 
 
Potahovaná tableta. 
 
Potahované tablety přípravku Atordapin 5 mg/10 mg jsou bílé, kulaté, bikonvexní potahované tablety 
se zkosenými okraji. Rozměr tablety: přibližně 6 mm. 
 
Potahované tablety přípravku Atordapin 10 mg/10 mg jsou modré, kulaté, bikonvexní potahované 
tablety se zkosenými okraji. Rozměr tablety: přibližně 6 mm. 
 
 
4. KLINICKÉ ÚDAJE 
 
4.1 Terapeutické indikace 
 
Přípravek Atordapin je indikován pro prevenci kardiovaskulárních příhod u pacientů s hypertenzí, 
u nichž se současně vyskytují tři kardiovaskulární rizikové faktory a kteří mají normální nebo mírně 
zvýšenou hladinu cholesterolu v plazmě, nemají klinické příznaky ischemické choroby srdeční (ICHS) 
a  u  nichž  se  považuje  za  vhodné  podávání  kombinace  amlodipinu  spolu  s nízkými  dávkami 
atorvastatinu v souladu se současnými doporučeními pro léčbu (viz bod 5.1). 
 
Přípravek  Atordapin  má  být  užíván  tehdy,  pokud  dietní  a  jiná  nefarmakologická  opatření  nejsou 
dostatečně účinná. 
 
4.2 Dávkování a způsob podání 
 
Dávkování 
Běžná počáteční dávka je 5 mg/10 mg 1× denně. 
 
Pokud je u pacienta shledána potřeba zvýšené kontroly krevního tlaku, může se začít s počáteční 
dávkou 10 mg/10 mg 1× denně. 
 
Dávky se můžou užívat kdykoli v průběhu dne, s jídlem nebo bez jídla. 
 
Přípravek Atordapin může být užíván samostatně nebo v kombinaci s antihypertenzivy, ale nesmí být 
 
 
 
užíván v kombinaci spolu s ostatními blokátory kalciových kanálů nebo s jinými statiny. 
 
Starší pacienti
U starších pacientů není potřeba velikost dávky upravovat (viz bod 5.2). 
 
Pacienti s poruchou funkce jater
Podávání přípravku Atordapin je kontraindikováno u pacientů s aktivním onemocněním jater (viz bod 
4.3). 
 
Pacienti s poruchou funkce ledvin
U pacientů s poruchou funkce ledvin není potřeba upravovat velikost podávané dávky (viz  body 4.a 5.2). 
 
Užití v kombinaci s jinými léčivými přípravky
V případě souběžného podání s cyklosporinem nesmí dávka atorvastatinu přesáhnout 10 mg (viz bod 
4.5). 
U pacientů užívajících antivirotika elbasvir/grazoprevir proti hepatitidě C nebo letermovir v profylaxi 
infekce cytomegalovirem souběžně s atorvastatinem nesmí dávka atorvastatinu překročit 20 mg/den 
(viz body 4.4 a 4.5). 
 
Použití  atorvastatinu  se  nedoporučuje u  pacientů  užívajících  letermovir  souběžně  podávaný 
s cyklosporinem (viz body 4.4 a 4.5). 
 
Pediatrická populace 
U dětí a dospívajících nebyla bezpečnost a účinnost přípravku Atordapin ověřena. Proto se podávání 
přípravku Atordapin v této věkové skupině nedoporučuje. 
 
Způsob podání 
Přípravek Atordapin se užívá perorálně. 
 
4.3 Kontraindikace 
 
Podávání přípravku Atordapin je kontraindikováno u pacientů: 
- s přecitlivělostí  na  dihydropyridiny*,  na  léčivou  látku  amlodipin  a  atorvastatin  nebo  na 
kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1; 
- s  jaterním  onemocněním  v  aktivním  stavu  nebo  neobjasněným  přetrvávajícím  zvýšením 
sérových aminotransferáz na více než trojnásobek normálních hodnot; 
- v těhotenství, v období kojení a u žen, které mohou otěhotnět a neužívají vhodný kontracepční 
prostředek (viz bod 4.6); 
- v kombinaci s itrakonazolem, ketokonazolem a telithromycinem (viz bod 4.5); 
- s těžkou hypotenzí; 
- v šoku (včetně kardiogenního šoku); 
- s obstrukcí výtokového traktu levé komory (např. pokročilá aortální stenóza); 
- s hemodynamicky nestabilním srdečním selháním po akutním infarktu myokardu; 
- léčených antivirotiky glekaprevirem/pibrentasvirem proti hepatitidě C. 
 
* amlodipin je dihydropyridinový blokátor kalciového kanálu 
 
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití 
 
Srdeční selhání
Pacienti se srdečním selháním musí být léčeni s opatrností. V dlouhodobé placebem kontrolované 
studii  u  pacientů  se závažným srdečním  selháním  (NYHA  III  a  IV)  byla  u  pacientů  léčených 
amlodipinem hlášena vyšší incidence plicního edému než u pacientů užívajících placebo (viz bod 5.1). 
 
 
 
Blokátory  kalciových  kanálů,  včetně  amlodipinu,  musí  být  podávány  s  opatrností  pacientům 
s městnavým  srdečním  selháním,  z  důvodu  zvýšeného  rizika  dalších  kardiovaskulárních  příhod 
a mortality. 
 
Vliv na játra
Před zahájením léčby je potřeba provést  jaterní testy  a pravidelně  je  kontrolovat v  průběhu  a  po 
skončení léčby, a dále se jaterní testy mají provést také u pacientů, u kterých se objeví jakékoliv 
známky nebo symptomy poruchy funkce jater. Pacienti, u kterých je zaznamenáno zvýšení hladin 
sérových aminotransferáz,  mají  být  sledováni  až do  doby,  než  se  jejich  hladiny aminotransferáz 
znormalizují. 
 
Pokud přetrvává více než trojnásobně zvýšená hladina jaterních enzymů ALT nebo AST oproti horní 
hranici normálních hodnot (ULN), léčbu je třeba ukončit. 
 
Hodnoty biologického poločasu amlodipinu a AUC jsou u pacientů s poruchou funkce jater vyšší; 
dávkovací schéma u těchto pacientů nebylo stanoveno. 
 
S ohledem na přítomnost léčivé látky atorvastatinu má být přípravek Atordapin podáván s opatrností 
u pacientů,  kteří  konzumují  značná  množství  alkoholu,  mají  zhoršenou  funkci  jater  a/nebo  mají 
v anamnéze jaterní onemocnění. 
 
Vliv na kosterní svalstvo
Atorvastatin, stejně jako ostatní zástupci inhibitorů HMG-CoA reduktázy, může mít v ojedinělých 
případech vliv na kosterní svalstvo a může vyvolávat myalgii, myositidu a myopatii, které mohou ve 
vzácných  případech  progredovat  do  rabdomyolýzy – stav  charakterizovaný  výrazně  zvýšenými 
hladinami  CK  (kreatinkinázy)  >  10  ULN  (horní  hranice  normálních  hodnot),  myoglobinemií 
a myoglobinurií, který může vyústit v renální selhání a ve vzácných případech může skončit fatálně. 
 
U asymptomatických pacientů léčených statiny není pravidelná kontrola hladin kreatinkinázy (CK) či 
jiných  svalových  enzymů  doporučována.  Sledování  kreatinkinázy  (CK)  je  doporučováno  před 
zahájením a v průběhu léčby jakýmkoliv statinem u pacientů s predisponujícími faktory pro vznik 
rabdomyolýzy a s příznaky onemocnění svalů (viz níže). 
 
Výskyt imunitně zprostředkované nekrotizující myopatie (IMNM) v průběhu nebo po ukončení léčby 
některými  statiny  byl  hlášen  velmi  vzácně.  Klinicky  je  IMNM  charakterizována  perzistentní 
proximální svalovou slabostí a zvýšením sérové kreatinkinázy, které přetrvává navzdory přerušení 
léčby statiny. 
 
Před zahájením léčby 
Přípravek Atordapin je třeba předepisovat s opatrností u pacientů s predisponujícími faktory pro vznik 
rabdomyolýzy.  Před  zahájením  léčby  pomocí  statinů  je  nutné  změřit  hladinu  kreatinkinázy  (CK) 
v následujících případech: 
- renální insuficience 
- hypotyreóza 
- osobní nebo rodinná anamnéza dědičného svalového onemocnění 
- svalová toxicita způsobená statiny nebo fibráty v anamnéze 
- onemocnění jater v anamnéze a/nebo nadměrné požívání alkoholu 
- u pacientů starších 70 let; potřebnost vyšetření je třeba zvážit podle predisponujících faktorů pro 
vznik rabdomyolýzy 
- situace,  kdy  může  dojít  k  nárůstu  plazmatických  hladin,  jako  jsou  interakce  (viz  bod  4.5) 
a zvláštní populace včetně genetických subpopulací (viz bod 5.2). 
 
V těchto případech je třeba zvážit poměr rizika ku prospěchu léčby a pacienty s touto anamnézou je 
doporučeno klinicky monitorovat. 
 
 
 
 
Jsou-li  hladiny  CK  již  před  zahájením  terapie  významně  zvýšené  (> 5× ULN),  léčba  nesmí  být 
zahájena. 
 
Vyšetření kreatinkinázy
Plazmatická hladina kreatinkinázy (CK) nemá být měřena po namáhavém cvičení nebo za přítomnosti 
jiné pravděpodobné příčiny zvýšení hladiny CK, jež může ztěžovat správnou interpretaci výsledných 
hodnot. Jsou-li hladiny CK významně zvýšené již před začátkem léčby (> 5× ULN), je potřeba tyto 
hodnoty potvrdit opakovaným měřením během následujících 5–7 dnů. 
 
Opatření během léčby
- Pacient musí být poučen o nutnosti okamžitého hlášení výskytu těchto nežádoucích účinků: 
neobjasněné  bolesti  svalů,  svalové  křeče  nebo  svalová  slabost,  zvláště,  jsou-li  tyto  stavy 
provázeny malátností a horečkou. 
- Objeví-li  se  tyto  symptomy  během léčby  přípravkem  Atordapin, je třeba  změřit  pacientovy 
hladiny CK. Jsou-li hladiny CK významně zvýšené (> 5× ULN), léčbu je třeba přerušit. 
- Jsou-li  nežádoucí  účinky  související  se  svalovou  tkání  závažné  a  způsobují  každodenní 
diskomfort, je třeba přerušit léčbu, i když hladiny CK jsou nižší než ≤ 5× ULN. 
- Pokud tyto příznaky vymizí a hladiny CK se vrátí k normě, je možné zvážit další podávání 
přípravku Atordapin v nejnižší dávce, je však nutné pečlivé sledování pacienta. 
- Přípravek Atordapin je nutné vysadit při klinicky významném zvýšení hladin CK (> 10× ULN), 
nebo při potvrzené rabdomyolýze, nebo i podezření na ni. 
 
Amlodipin nemá žádný účinek na laboratorní parametry. 
 
Souběžná léčba s jinými léčivými přípravky
Stejně  jako  u  jiných  léčivých  přípravků,  které  patří  do  skupiny  statinů,  i  u  přípravku  Atordapin 
existuje riziko vzniku rabdomyolýzy, pokud je podáván souběžně s některými léčivými přípravky, 
které  mohou  zvyšovat  plazmatické  koncentrace  atorvastatinu,  jako  jsou:  silné  inhibitory  CYP3Anebo  transportní  proteiny  (např.  cyklosporin,  telithromycin,  klarithromycin,  delavirdin,  stiripentol, 
ketokonazol,  vorikonazol,  itrakonazol,  posakonazol,  letermovir a  inhibitory  HIV-proteázy zahrnující 
ritonavir, lopinavir,  atazanavir,  indinavir,  darunavir, tipranavir/ritonavir atd.). Riziko myopatie může 
být rovněž zvýšeno při souběžném užití gemfibrozilu a ostatních fibrátů, antivirotik k léčbě hepatitidy 
C   (bocepreviru,   telapreviru,   elbasviru/grazopreviru),   erythromycinu,   niacinu,   ezetimibu   nebo 
kolchicinu.  Je-li  to  možné,  doporučuje  se  zvážit  jiné  možnosti  léčby  (nezpůsobující  nežádoucí 
interakce). 
 
V případech, kdy je souběžné podání s přípravkem Atordapin nezbytné, je nutné zvážit přínos a riziko 
takové léčby a podle potřeby pacienta pečlivě klinicky sledovat (viz bod 4.5). 
 
Přípravek  Atordapin  se  nesmí  podávat souběžně se systémovou  léčbou  kyselinou  fusidovou  nebo 
během 7 dnů po ukončení léčby kyselinou fusidovou. U pacientů, u kterých je systémové podání 
kyseliny fusidové považováno za nezbytné, se musí po dobu léčby kyselinou fusidovou přerušit léčba 
statinem.  Byly  hlášeny  případy  rabdomyolýzy  (včetně  fatálních)  u  pacientů  užívajících souběžně 
kyselinu fusidovou a statiny (viz bod 4.5) Pacienta je třeba poučit, aby ihned vyhledal lékařskou 
pomoc, pokud se u něj objeví jakékoli příznaky svalové slabosti, bolesti nebo citlivosti svalů. 
 
Léčbu statinem je možné znovu zahájit 7 dní po poslední dávce kyseliny fusidové. 
 
Za výjimečných okolností, kdy je potřebné dlouhodobé systémové podávání kyseliny fusidové, např. 
při  léčbě  závažných  infekcí,  lze  v  individuálních  případech  zvážit souběžné podávání  statinu 
a kyseliny fusidové pod pečlivým lékařským dohledem. 
 
Studie SPARCL (Stroke Prevention by Aggressive Reduction in Cholesterol Levels) 
Z analýzy podtypů cévních mozkových příhod u pacientů bez ischemické choroby srdeční s nedávno 
prodělanou cévní mozkovou příhodou nebo s transitorní ischemickou atakou (TIA) vyplývá, že je 
vyšší incidence hemoragické CMP ve skupině pacientů, kteří zahájili léčbu atorvastatinem v dávce 
 
 
 
80 mg než u placeba. Toto zvýšené riziko bylo zaznamenáno především u pacientů s hemoragickou 
CMP  nebo  lakunárním  infarktem  prodělanými  před  vstupem  do  studie.  U  pacientů  s prodělanou 
hemoragickou  CMP  nebo  lakunárním  infarktem  je  poměr  rizika  a  přínosu  užívání  atorvastatinu 
v dávce 80 mg nejistý, a před zahájením léčby je nutné vzít v úvahu případné riziko hemoragické 
CMP (viz bod 5.1). 
 
Intersticiální plicní onemocnění
Po  užití  některých  statinů  byly  hlášeny  výjimečné  případy  intersticiálního  plicního  onemocnění, 
především v rámci dlouhodobé léčby (viz bod 4.8). Projevy mohou zahrnovat dušnost, neproduktivní 
kašel  a  zhoršení  celkového  zdravotního  stavu  (únava,  úbytek  tělesné  hmotnosti  a  horečka).  Je-li 
u pacienta podezření na rozvoj intersticiálního plicního onemocnění, je nutné léčbu statiny přerušit. 
 
Diabetes mellitus
Některé důkazy naznačují, že statiny zvyšují hladinu glukosy v krvi a u některých pacientů s vysokým 
rizikem vzniku diabetu, mohou vyvolat hyperglykemii, která již vyžaduje diabetologickou péči. Toto 
riziko však  nepřevažuje  nad  prospěchem léčby  statiny – redukcí  vaskulárního  rizika  a  není  proto 
důvod pro ukončení léčby statiny. Pacienti se zvýšeným rizikem pro vznik diabetu (glukosa nalačno 
5,6–6,9 mmol/l,  BMI  >  30  kg/m2,  zvýšení triacylglycerolů v  krvi,  hypertenze)  mají  být  klinicky 
a biochemicky monitorováni v souladu s národními doporučeními. 
 
Přípravek Atordapin obsahuje sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je 
v podstatě „bez sodíku“. 
 
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 
 
Lékové interakce při kombinovaném podávání léků
Data ze studie, ve které se zdravým jedincům podávala denní dávka 10 mg amlodipinu spolu s 80 mg 
atorvastatinu,  ukazují,  že farmakokinetika  amlodipinu  není  při  souběžném  podávání  atorvastatinu 
narušena. Nebyl prokázán žádný vliv amlodipinu na Cmax atorvastatinu, ale AUC atorvastatinu vzrostla 
v přítomnosti amlodipinu o 18 % (CI 90% [109–127 %]). 
 
Nebyly  provedeny  žádné  studie  lékových  interakcí  mezi  fixní  kombinací  amlodipin/atorvastatin 
a ostatními  léčivými  přípravky.  Přesto  existuje  několik  studií,  jež  sledovaly  interakce  samotného 
amlodipinu nebo atorvastatinu. 
 
Účinky jiných léků na amlodipin 
 
Lékové kombinace, jež se nedoporučují  
Dantrolen  (infuzní): u  zvířat  byly  po  podání  verapamilu  a  intravenózního  dantrolenu  pozorovány 
letální  ventrikulární  fibrilace  a  kardiovaskulární  kolaps  v  souvislosti  s  hyperkalemií.  Z  důvodu 
možného  rizika  hyperkalemie  je  nutné  se  u  pacientů  náchylných  ke  vzniku  maligní  hypertermie 
a během léčby maligní hypertermie vyvarovat souběžnému podání blokátorů kalciového kanálu jako je 
amlodipin. 
V důsledku extrapolace je zapotřebí se vyvarovat souběžnému podávání amlodipinu a dantrolenu (viz 
bod 4.4). 
 
Lékové kombinace vyžadující zvláštní pozornost 
Baklofen: podílí se na zvýšení antihypertenzního účinku. V případě potřeby pravidelně monitorovat 
krevní tlak a upravovat velikost podávané dávky antihypertenziv. 
 
CYP3A4  inhibitory: souběžné podávání  amlodipinu  se  silnými  nebo  středně  silnými  inhibitory 
CYP3A4  (inhibitory  proteázy,  azolová  antimykotika,  makrolidy  jako  erythromycin  nebo 
klarithromycin,  verapamil  nebo  diltiazem)  může  významně  zvýšit  expozici  amlodipinu,  což  vede 
 
 
 
k zvýšenému  riziku  hypotenze.  Klinické  důsledky  těchto  farmakokinetických  změn  mohou  být 
výraznější u starších pacientů. Může být proto nutné pacienty klinicky sledovat a dávku upravit. 
 
CYP3A4 induktory: při souběžné léčbě se známými induktory CYP3A4 se mohou měnit plazmatické 
koncentrace  amlodipinu.  Proto  je  zapotřebí  během  souběžné  léčby,  zejména  silnými  induktory 
CYP3A4 (např. rifampicin, třezalka tečkovaná), a po ní monitorovat krevní tlak a případně zvážit 
úpravu dávky.  
 
Podávání amlodipinu s grapefruitem či grapefruitovou šťávou se nedoporučuje, protože u některých 
pacientů  může  dojít  ke  zvýšení  biologické  dostupnosti  amlodipinu  a  v  důsledku  toho  k  většímu 
poklesu krevního tlaku. 
 
Účinek amlodipinu na jiné léčivé přípravky 
 
Účinek  amlodipinu  na  snížení  krevního  tlaku  je  větší  při  podání  jiných  léčivých  přípravků 
s antihypertenzním účinkem. 
 
Takrolimus:  při souběžném užívání  takrolimu  s amlodipinem  existuje  riziko  zvýšené  hladiny 
takrolimu  v  krvi,  avšak  farmakokinetický  mechanismus  této  interakce  není  plně  znám.  Aby  se 
zamezilo  toxicitě takrolimu, je u pacientů léčených takrolimem při souběžném podávání amlodipinu 
třeba monitorovat hladiny takrolimu v krvi a v případě potřeby upravit dávkování takrolimu. 
 
Inhibitory   mTOR   (Mechanistic   Target   of   Rapamycin):   inhibitory   mTOR,   jako   je   sirolimus, 
temsirolimus  a  everolimus,  jsou substráty  CYP3A. Amlodipin je  slabým inhibitorem  CYP3A.  Při 
souběžném použití inhibitorů mTOR může amlodipin zvýšit expozici inhibitorům mTOR. 
 
V  klinických  studiích  interakcí  neovlivnil  amlodipin  farmakokinetiku  atorvastatinu,  digoxinu  ani 
warfarinu. 
 
Lékové kombinace, které je třeba vzít v úvahu 
Alfa-1 blokátory používané v urologii (prazosin, alfuzosin, doxazosin, tamsulosin, terazosin): zvyšují 
hypotenzní účinek. Hrozí závažná ortostatická hypotenze. 
 
Amifostin: zvyšuje hypotenzní účinek dodatečnými nežádoucími účinky. 
 
Imipraminová  antidepresiva,  neuroleptika: prohloubení  antihypertenzního  účinku  a  zvýšení  rizika 
vzniku ortostatické hypotenze (aditivní účinek). 
 
Beta blokátory používané při léčbě srdečního selhání (bisoprolol,  karvedilol,  metoprolol): při jejich 
podávání hrozí riziko vzniku hypotenze a srdečního selhání u pacientů s latentním či nezaléčeným 
srdečním  selháním  (in  vitro byl  prokázán  negativní  inotropní  účinek  dihydropyridinů,  který  je 
proměnlivý  a  závisí  na  druhu  přípravku  a  který  může  podpořit  negativní  inotropní  efekt 
betablokátorů). Léčba pomocí beta-blokátorů může minimalizovat odpověď sympatiku na nadměrnou 
hemodynamickou zátěž. 
 
Kortikosteroidy, tetrakosaktid: podílí se na snížení antihypertenzního účinku (kortikoidy zadržují vodu 
a sodík v organismu). 
 
Ostatní  antihypertenziva: souběžné podávání  amlodipinu  spolu  s  ostatními  antihypertenzivy 
(betablokátory,  blokátory  angiotensinu  II,  diuretika,  ACE  inhibitory)  se  může  podílet  na  zvýšení 
hypotenzního účinku amlodipinu. Trinitráty, nitráty nebo jiná vazodilatancia je možné podávat jen 
s opatrností. 
 
Sildenafil: jedna 100mg dávka sildenafilu podaná pacientům trpícím esenciální hypertenzí neměla 
žádný  vliv  na  farmakokinetické  parametry  amlodipinu.  Pokud  byl  amlodipin  a  sildenafil  podán 
 
 
 
souběžně, každý z nich prokázal nezávisle na sobě svůj vlastní hypotenzní účinek. 
 
Cyklosporin: nebyly provedeny žádné studie interakcí s cyklosporinem a amlodipinem u zdravých 
dobrovolníků nebo jiných populací vyjma pacientů po renální transplantaci, u nichž byla pozorována 
variabilní zvýšení minimálních koncentrací cyklosporinu (v průměru 0 % – 40 %). Je třeba uvážit 
sledování  hladin  cyklosporinu  u  pacientů  po  renální  transplantaci  léčených  amlodipinem  a  podle 
potřeby snížit dávku cyklosporinu. 
 
Ve studiích sledujících vzájemné působení látek bylo také zjištěno, že na farmakokinetiku amlodipinu 
nemá žádný vliv souběžné podávání cimetidinu, atorvastatinu, hlinitých/hořečnatých solí a digoxinu. 
 
Účinek souběžně podávaných léčivých přípravků na atorvastatin 
 
Atorvastatin  je  metabolizován  cytochromem  P450  3A4  (CYP3A4)  a  je  substrátem  pro  hepatické 
transportéry:  transportní  polypeptidy  organických  aniontů  1B1  (OATP1B1)  a  1B3  (OATP1B3). 
Metabolity atorvastatinu jsou substrátem pro OATP1B1. Atorvastatin je rovněž substrátem proteinu 
MDR1 (multi-drug resistance protein 1) a proteinu BCRP (breast cancer resistance protein), což může 
omezit vstřebávání atorvastatinu ve střevech a jeho biliární clearance (viz bod 5.2). Souběžná léčba 
inhibitory  cytochromu  CYP3A4  nebo  inhibitory  transportních  proteinů  může  vést  ke  zvýšení 
plazmatických koncentrací atorvastatinu a zvýšení rizika myopatie. Toto riziko může být zvýšené i při 
souběžném podání atorvastatinu s dalšími léčivými přípravky, které mohou potencovat myopatii, jako 
jsou fibráty a ezetimib (viz bod 4.4). 
 
Inhibitory CYP3A
Bylo prokázáno, že silné inhibitory CYP3A4 vedou k významně zvýšeným koncentracím atorvastatinu 
(viz  Tabulka  1  a  podrobnější  údaje  níže).  Souběžného  podání  silných inhibitorů  CYP3A4  (např. 
cyklosporin,    telithromycin,    klarithromycin,    delavirdin,    stiripentol,    ketokonazol,    vorikonazol, 
itrakonazol,   posakonazol,   některá   antivirotika   používaná   k léčbě   hepatitidy   C   (např. 
elbasvir/grazoprevir) a inhibitory HIV proteázy zahrnující ritonavir, lopinavir, atazanavir, indinavir, 
darunavir atd.) je třeba se vyvarovat. V případech, kdy souběžnému podání není možné zabránit, je 
nutné podávat nižší zahajovací a maximální dávky atorvastatinu a je doporučeno pečlivě sledovat 
pacienta (viz Tabulka 1). 
 
Středně silné inhibitory CYP3A4 (např. erytromycin, diltiazem, verapamil a flukonazol) mohou zvýšit 
plazmatické  koncentrace  atorvastatinu  (viz  Tabulka  1).  Při  užívání  erytromycinu  v  kombinaci  se 
statiny bylo pozorováno zvýšené riziko myopatie. Interakční studie hodnotící účinek amiodaronu nebo 
verapamilu  na  atorvastatin  nebyly  provedeny.  Amiodaron  a  verapamil  jsou  známé  svojí  inhibiční 
aktivitou  CYP3A4  a  souběžné  podání  s  atorvastatinem  může  mít  za  následek  zvýšenou  expozici 
atorvastatinu. Proto je při souběžném podání se středně silnými inhibitory CYP3A4 vhodné podávat 
nižší maximální dávku atorvastatinu a je doporučeno vhodné klinické sledování pacienta. Po zahájení 
léčby nebo úpravě dávky inhibitoru je doporučeno vhodné klinické sledování. 
 
Induktory CYP3A
Souběžné podávání  atorvastatinu  s  induktory  cytochromu  P450  3A  (např.  efavirenz,  rifampicin, 
třezalka  tečkovaná)  může  vést  k  proměnlivým  snížením  plazmatických  koncentrací  atorvastatinu. 
S ohledem na duální mechanismus  interakce  rifampicinu  (indukce  cytochromu  P450  3A  a  inhibice 
transportéru  OATP1B1  jaterní  buňky),  se  doporučuje  při  souběžné  podávání  atorvastatinu 
s rifampicinem podání obou léčivých přípravků souběžně, protože podání atorvastatinu opožděně za 
podáním  rifampicinu  může být  spojeno  s  významným  snížením  plazmatických  koncentrací 
atorvastatinu. Účinek rifampicinu na koncentrace atorvastatinu v jaterních buňkách ovšem není znám, 
a není-li možné souběžnému podání zabránit, je nutné pacienta sledovat kvůli účinnosti léčby. 
 
Inhibitory transportérů 
 
 
 
Inhibitory transportních proteinů (např. cyklosporin,  letermovir) mohou zvýšit systémovou expozici 
atorvastatinu  (viz  Tabulka  1).  Účinek  inhibice  transportních  proteinů  na  koncentraci  atorvastatinu 
v jaterních buňkách není znám. Není-li možné se souběžnému podání vyhnout, doporučuje se snížení 
dávky a klinické monitorování kvůli účinnosti léčby (viz Tabulka 1). 
 
Použití  atorvastatinu  se  nedoporučuje  u  pacientů  užívajících  letermovir  souběžně  podávaný 
s cyklosporinem (viz bod 4.4) 
 
Gemfibrozil/fibráty 
Použití fibrátů samotných je občas spojováno s účinky na svaly, včetně rabdomyolýzy. Riziko těchto 
účinků může být vyšší za souběžného užívání fibrátů s atorvastatinem. Není-li možné se souběžnému 
podání vyhnout, je nutné podávat nejnižší terapeuticky účinnou dávku atorvastatinu a náležitě sledovat 
pacienta (viz bod 4.4). 
 
Ezetimib 
Použití ezetimibu samotného je spojováno s účinky na svaly, včetně rabdomyolýzy. Riziko těchto 
účinků může být vyšší za souběžného užívání ezetimibu s atorvastatinem. Doporučuje se náležité 
klinické sledování pacienta. 
 
Kolestipol 
Plazmatická koncentrace atorvastatinu a jeho aktivních metabolitů byla snížena při souběžném užívání 
atorvastatinu a kolestipolu (poměr koncentrace atorvastatinu: 0,74). Hypolipidemický účinek byl vyšší 
při souběžném podání atorvastatinu a kolestipolu než při podání každého přípravku samostatně. 
 
Kyselina fusidová 
Riziko myopatie včetně rabdomyolýzy se při souběžném systémovém podávání kyseliny fusidové se 
statiny může zvyšovat. Mechanismus této interakce (zda jde o interakci farmakodynamickou nebo 
farmakokinetickou nebo obě) není dosud znám. U pacientů léčených touto kombinací byla hlášena 
rabdomyolýza (včetně několika úmrtí). 
 
Pokud je systémová léčba kyselinou fusidovou nezbytná, musí se po dobu léčby kyselinou fusidovou 
vysadit léčba atorvastatinem. Viz také bod 4.4. 
 
Kolchicin 
Ačkoli  nebyly  provedeny  studie  interakcí  s  atorvastatinem  a  kolchicinem,  byly  hlášeny  případy 
myopatie při souběžném podávání atorvastatinu s kolchicinem. Je třeba opatrnosti při předepisování 
atorvastatinu s kolchicinem. 
 
Účinky atorvastatinu na souběžně podávané léky 
  
Digoxin 
Při souběžném opakovaném  užívání  digoxinu  a  atorvastatinu  v  dávce  10  mg  se  mírně  zvýšila 
koncentrace digoxinu v rovnovážném stavu. Je nutné náležitě sledovat pacienty léčené digoxinem. 
 
Perorální kontraceptiva 
Souběžné užívání atorvastatinu a perorálních kontraceptiv vede ke zvýšení koncentrace norethisteronu 
a ethinylestradiolu. 
 
Warfarin 
 
 
 
V klinické studii s pacienty dlouhodobě léčenými warfarinem vedlo souběžné užívání atorvastatinu 
v dávce 80 mg denně a warfarinu během prvních 4 dnů léčby k mírnému zkrácení protrombinového 
času (o 1,7 sekundy), což se normalizovalo během 15 dnů léčby atorvastatinem. Přestože bylo hlášeno 
pouze  několik  případů  klinicky  významných  antikoagulačních  interakcí,  je  nutné  u  pacientů 
užívajících kumarinová antikoagulancia zjistit protrombinový čas před zahájením léčby atorvastatinem 
a  poté  dostatečně  často  opět  na  začátku  léčby  k  potvrzení,  že  nedochází  k významným  změnám 
protrombinového času. Po potvrzení stabilního protrombinového času je vhodné protrombinový čas 
sledovat v obvyklých intervalech doporučených pro pacienty užívající kumarinová antikoagulancia. 
Při změně dávky nebo vysazení atorvastatinu se celý postup opakuje. Léčba atorvastatinem nebyla 
spojena s krvácením nebo změnami protrombinového času u pacientů neužívajících antikoagulancia. 
 
Tabulka 1: Účinek souběžně podávaných léčivých přípravků na farmakokinetiku atorvastatinu 
 
Souběžně    podávané    léčivé 
přípravky a dávkování
Atorvastatin 
Dávka (mg) Změna 
v AUC&
Klinické doporučení# 
Glekaprevir  400  mg  1× denně /
Pibrentasvir  120  mg  1× denně, 
dnů  
10 mg 1×
denně po dobu 
dnů  
8,3  Souběžné podávání s přípravky 
obsahujícími glekaprevir nebo 
pibrentasvir je kontraindikováno (viz 
bod 4.3).  
Tipranavir  500  mg  2× denně /
Ritonavir   200   mg   2× denně,
dnů (14. – 21. den) 
40 mg 1. den, 
10 mg 20. den 
9,4 V případech, kdy je souběžné podání 
nezbytné, nepřekračujte dávku 10 mg 
atorvastatinu denně. Je doporučeno 
klinické sledování pacientů. Telaprevir  750  mg  každých 
hodin, 10 dnů 
20 mg 
jednorázová 
dávka 
7,Cyklosporin      5,2     mg/kg/den, 
stabilní dávka 
10 mg 1× 
denně po dobu 
28 dnů 
8,Lopinavir  400  mg  2× denně / 
Ritonavir   100   mg   2× denně, 
14 dnů 
20 mg 1×
denně po dobu 
dnů 
5,9 Žádné zvláštní doporučení. Přípravek 
Atordapin obsahuje 10 mg
atorvastatinu. 
Klarithromycin     500     mg     2× 
denně, 9 dnů
80 mg 1× 
denně po dobu 
dnů 
4,Sachinavir  400  mg  2× denně / 
Ritonavir  (300  mg  2× denně od
5. – 7. dne, zvýšení na  400  mg 
2× denně 8. den), 4. – 18.  den, 
30 min po podání atorvastatinu 
40 mg 1× 
denně po dobu 
dnů 
3,9 Žádné zvláštní doporučení. Přípravek 
Atordapin obsahuje 10 mg
atorvastatinu. 
Darunavir  300  mg  2× denně /
Ritonavir   100   mg   2× denně, 
dnů 
10 mg 1×
denně po dobu 
dnů 
3,Itrakonazol  200  mg  1× denně, 
dny 
40 mg 
jednorázová 
dávka 
3,Fosamprenavir 700 mg 2× denně 
/  Ritonavir  100  mg  2× denně, 
14 dnů 
10 mg 1× 
denně po dobu 
dnů 
2,Fosamprenavir    1400    mg    2× 
denně, 14 dnů 
10 mg 1x 
denně po dobu 
dnů 
2,Elbasvir   50   mg   1× denně  / 
Grazoprevir  200  mg  1× denně, 
10 mg 
jednorázová
1,95 Během souběžného podávání 
s přípravky obsahujícími elbasvir 
 
 
 
13 dnů dávka  nebo grazoprevir nesmí dávka 
atorvastatinu přesáhnout denní dávku 
20 mg.  
Letermovir  480  mg  1× denně, 
10 dnů 
20 mg 
jednorázová
dávka 
3,29 Během souběžného podávání 
s přípravky obsahujícími letermovir 
nesmí dávka atorvastatinu 
přesáhnout denní dávku 20 mg. 
Nelfinavir  1250  mg  2× denně, 
14 dnů 
10 mg 1×
denně po dobu 
28 dnů 
1,74 Žádné zvláštní doporučení. 
Grapefruitová šťáva, 240 ml 1× 
denně* 
40 mg,
jednorázová 
dávka 
1,37 Příjem velkého množství 
grapefruitové šťávy souběžně 
s atorvastatinem se nedoporučuje. 
Diltiazem   240   mg   1× denně, 
28 dnů 
40 mg,
jednorázová 
dávka 
1,51 Po zahájení léčby nebo po úpravě 
dávky diltiazemu je doporučeno 
klinické sledování pacientů. 
Erytromycin  500  mg  4× denně, 
dnů 
10 mg, 
jednorázová
dávka 
1,33 Doporučuje se nižší maximální 
dávka a klinické sledování pacientů. 
Cimetidin   300   mg   4× denně, 
týdny 
10 mg 1×
denně po dobu 
týdnů 
1,00 Žádné zvláštní doporučení. 
Kolestipol    10    g    2× denně, 
24 týdnů 
40 mg 1×
denně po dobu 
týdnů 
0,74** Žádné zvláštní doporučení. 
Antacida   obsahující   hořčík
a hydroxidy  hliníku,  30  ml  4× 
denně, 17 dnů 
10 mg 1× 
denně po dobu 
15 dnů 
0,66 Žádné zvláštní doporučení. 
Efavirenz   600   mg   1× denně, 
14 dnů 
10 mg po
dobu 3 dnů  
0,59 Žádné zvláštní doporučení. 
Rifampicin  600  mg  1× denně, 
dnů (souběžné podání)
40 mg 
jednorázová 
dávka 
1,12 V případech, kdy je souběžné podání 
nezbytné, je souběžné podání 
atorvastatinu s rifampicinem 
doporučeno, s klinickým sledováním. Rifampicin  600  mg  1× denně, 
dnů (oddělené dávky) 
40 mg 
jednorázová 
dávka 
0,Gemfibrozil  600  mg  2× denně, 
dnů 
40 mg 
jednorázová 
dávka 
1,35 Doporučuje se klinické sledování 
pacientů. 
Fenofibrát  160  mg  1× denně, 
dnů 
40 mg 
jednorázová
dávka 
1,03 Doporučuje se klinické sledování 
pacientů. 
Boceprevir   800   mg   3× denně, 
dnů 
40 mg 
jednorázová
dávka 
2,3 Doporučuje se nižší počáteční dávka 
a klinické sledování těchto pacientů. 
Dávka atorvastatinu nesmí 
přesáhnout denní dávku 20 mg při
souběžnému podávání bocepreviru. 
& Představuje poměr léčby (souběžně podávaný léčivý přípravek plus atorvastatin versus samotný 
atorvastatin). 
# Viz body 4.4 a 4.5 pro klinickou významnost. 
* Obsahuje  1  nebo  více složek,  které  inhibují  CYP3A4  a  mohou  zvýšit  plazmatické  koncentrace 
léčivých přípravků metabolizovaných CYP3A4. Příjem 240 ml grapefruitové šťávy měl rovněž za 
následek snížení AUC o 20,4 % u aktivního orthohydroxy metabolitu. Velká množství grapefruitové 
šťávy (více než 1,2 l denně po dobu 5 dnů) mohou zvýšit AUC atorvastatinu 2,5× a AUC aktivních 
metabolitů. 
 
 
 
** Poměr založený na jediném vzorku odebraném 8-16 hodin po podání dávky. 
 
Tabulka 2: Účinek atorvastatinu na farmakokinetiku souběžně podávaných léčivých přípravků 
 
Atorvastatin           a 
dávkování
Souběžně podávané léčivé přípravky
Léčivý přípravek/Dávka (mg) Změna  v 
AUC&
Klinické doporučení 
80 mg 1× denně po 
dobu 10 dnů
Digoxin 0,25 mg 1× denně, 20 dnů 1,15 Pacienti  užívající  digoxin 
musí     být     klinicky 
sledováni. 
40 mg 1× denně po 
dobu 22 dnů 
Perorální kontraceptiva 1× denně, měsíce
- norethisteron 1 mg 
- ethinylestradiol 35 μg 
1,1,Žádné zvláštní doporučení. 
80 mg 1× denně po 
dobu 15 dnů 
*  Fenazon,  600  mg  jednorázová 
dávka 
1,03 Žádné zvláštní doporučení. 
10 mg jednorázová 
dávka 
Tipranavir         500         mg         2×
denně/ritonavir  200  mg  2× denně, 
dnů 
1,08 Žádné zvláštní doporučení. 
10 mg 1× denně po 
dobu 4 dnů 
Fosamprenavir  1400  mg  2× denně, 
14 dnů
0,73 Žádné zvláštní doporučení. 
10 mg 1× denně po 
dobu 4 dnů 
Fosamprenavir      700      mg      2×
denně/ritonavir  100  mg  2× denně, 
14 dnů 
0,99 Žádné zvláštní doporučení. 
& Představuje poměr léčby (souběžně podávaný léčivý přípravek plus atorvastatin versus samotný 
atorvastatin). 
* Souběžné podání několika dávek atorvastatinu a fenazonu mělo za následek malý nebo nezjistitelný 
účinek na clearance fenazonu. 
 
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení 
 
Přípravek Atordapin je kontraindikován v těhotenství a během kojení. 
 
Ženy v reprodukčním věku
Ženy v reprodukčním věku mají během léčby používat vhodné antikoncepční prostředky (viz bod 4.3). 
 
Těhotenství
Bezpečnost  u  těhotných  žen  nebyla  doložena.  U  těhotných  žen  nebyly  provedeny  kontrolované 
klinické  studie  s  atorvastatinem.  Po  intrauterinní  expozici  inhibitorům  HMG-CoA  reduktázy  byly 
vzácně hlášeny kongenitální anomálie. Studie se zvířaty prokázaly reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). 
 
Léčba matek atorvastatinem může snížit hladinu mevalonátu u plodu, jenž je prekurzorem biosyntézy 
cholesterolu. Ateroskleróza je chronický proces a obvyklé vysazení hypolipidemik během těhotenství 
může mít malý vliv na dlouhodobé riziko spojené s primární hypercholesterolemií. 
 
Z těchto důvodů nemá být přípravek Atordapin užíván u těhotných, žen plánujících těhotenství nebo 
pravděpodobně těhotných. Léčba přípravkem Atordapin má být vysazena po celou dobu těhotenství 
nebo do doby, kdy je potvrzeno, že žena těhotná není (viz bod 4.3). 
 
Pokud žena během léčby otěhotní, musí být léčba přípravkem Atordapin okamžitě ukončena. 
 
Kojení
Amlodipin je vylučován do mateřského mléka. Množství, které z matky přejde do kojence, má odhad 
interkvartilního rozpětí  3–7  % (max. 15 %)  mateřské  dávky.  Účinek  amlodipinu na  kojence není 
známý. Není známo, zda se atorvastatin/metabolity vylučují do lidského mateřského mléka. U potkanů 
 
 
 
byla  zjištěna  prakticky  stejná  koncentrace  atorvastatinu  a  jeho  aktivních  metabolitů  v  mléce  jako 
v plazmě (viz bod 5.3). Vzhledem k možnosti závažných nežádoucích účinků nesmějí ženy užívající 
přípravek Atordapin kojit (viz bod 4.3). Atorvastatin je během kojení kontraindikován (viz bod 4.3). 
 
Fertilita
Ve studiích se zvířaty neměl atorvastatin vliv na samčí ani samičí fertilitu (viz bod 5.3). 
 
U některých pacientů léčených blokátory kalciových kanálů byly pozorovány reverzibilní biochemické 
změny v hlavičce spermie. Klinické údaje o možném vlivu amlodipinu na fertilitu nejsou dostatečné. 
V jedné studii s potkany byly pozorovány nežádoucí účinky na fertilitu samců (viz bod 5.3). 
 
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 
 
Zatím nebyly  provedeny  studie  zabývající  se  vlivem  fixní  kombinace  amlodipin/atorvastatin  na 
schopnost řídit a obsluhovat stroje. 
 
Atorvastatinová složka přípravku Atordapin má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat 
stroje. 
 
Nicméně, na základě poznatků o farmakodynamice amlodipinové složky přípravku Atordapin, existuje 
riziko  občasného  výskytu  závratí,  bolestí  hlavy,  únavy  nebo  nevolnosti.  Tento  fakt  je  třeba  vzít 
v úvahu během řízení a obsluhy strojů (viz bod 4.8). 
 
4.8 Nežádoucí účinky 
 
Bezpečnost  fixní  kombinace  amlodipin/atorvastatin  byla  ověřena  na  1092  pacientech  ve  dvojitě 
zaslepených  kontrolovaných  studiích,  do  kterých  byli  zařazeni  pacienti  se současnou diagnózou 
hypertenze  a  dyslipidemie.  V  klinických  studiích  s fixní  kombinací  amlodipin/atorvastatin  nebyly 
hlášeny žádné nežádoucí účinky vztahující se ke kombinaci amlodipin/atorvastatin. Nežádoucí účinky, 
které se v těchto studiích objevily, spadaly do skupiny již známých nežádoucích účinků vyskytujících 
se u samotného amlodipinu a/nebo atorvastatinu (viz níže uvedená tabulka s přehledem nežádoucích 
účinků). 
 
V kontrolovaných klinických studiích bylo nutno přerušit terapii u 5,1 % pacientů na základě výskytu 
laboratorních abnormalit či nežádoucích účinků léčených amlodipinem a atorvastatinem. Pro srovnání 
ve skupině léčené placebem to bylo u 4,0 % pacientů. 
 
Níže  uvedený  přehled  nežádoucích  účinků  byl  sestaven  na  základě  systému  orgánové  klasifikace 
MedDRA  a  četnosti  výskytu  nežádoucích  účinků,  a  vychází  ze  zjištěných  nežádoucích  účinků 
hlášených u samotného amlodipinu a atorvastatinu. 
- velmi časté:  - časté:  1/100 až < - méně časté:  1/1 000 až < - vzácné:  1/10 000 až < 1/1 - velmi vzácné: < 1/10 - není známo (z dostupných údajů nelze určit) 
 
MedDRA 
Třídy orgánových 
systémů
Nežádoucí účinky Četnost 
Amlodipin Atorvastatin
Infekce a infestace nasofaryngitida - časté
Poruchy          krve          a 
lymfatického systému
leukopenie velmi vzácné - 
trombocytopenie velmi vzácné vzácné 
Poruchy      imunitního 
systému
hypersenzitivita velmi vzácné časté 
anafylaxe - velmi vzácné 
 
 
 
Poruchy   metabolismu   a 
výživy
hypoglykemie - méně časté 
hyperglykemie* velmi vzácné časté 
váhový přírůstek méně časté méně časté 
váhový úbytek méně časté - 
anorexie - méně časté 
Psychiatrické poruchy insomnie méně časté méně časté
poruchy nálady (včetně úzkosti) méně časté - 
noční můry - méně časté 
deprese méně časté není známo 
zmatenost vzácné - 
Poruchy       nervového 
systému 
somnolence časté -
závrať časté méně časté 
bolest hlavy (zvláště na začátku 
léčby) 
časté časté 
tremor méně časté - 
hypestézie, parestézie méně časté méně časté 
synkopa méně časté - 
hypertonie velmi vzácné - 
periferní neuropatie velmi vzácné vzácné 
amnézie - méně časté 
dysgeuzie méně časté méně časté 
extrapyramidové příznaky není známo - 
Poruchy oka rozmazané vidění - méně časté
poruchy zraku (včetně diplopie) časté vzácné 
Poruchy ucha a labyrintu tinitus méně časté méně časté
ztráta sluchu - velmi vzácné 
Srdeční poruchy palpitace časté - 
angina pectoris vzácné -
infarkt myokardu velmi vzácné - 
arytmie   (včetně   bradykardie, 
komorové tachykardie a fibrilace 
síní) 
méně časté - 
Cévní poruchy zrudnutí časté - 
hypotenze méně časté -
vaskulitida velmi vzácné - 
Respirační,   hrudní   a 
mediastinální poruchy
faryngolaryngeální bolest - časté 
epistaxe - časté 
dyspnoe časté - 
rinitida méně časté - 
kašel méně časté - 
intersticiální  plicní  onemocnění, 
zvláště u dlouhodobé léčby 
nauzea časté časté 
bolest horní i dolní části břicha časté méně časté 
zvracení méně časté méně časté 
dyspepsie časté časté 
změna  střevní  motility  (včetně 
průjmu a zácpy) 
časté - 
sucho v ústech méně časté - 
dysgeuzie méně časté - 
průjem, zácpa, nadýmání - časté 
gastritida velmi vzácné - 
pankreatitida velmi vzácné méně časté 
 
 
 
eruktace - méně časté 
Poruchy jater a žlučových 
cest
hepatitida velmi vzácné méně časté 
cholestáza - vzácné 
selhání jater - velmi vzácné 
žloutenka velmi vzácné - 
Poruchy kůže  a  podkožní 
tkáně
bulózní   dermatitida   včetně 
erythema multiforme 
velmi vzácné vzácné 
Quinckeho edém velmi vzácné -
erythema multiforme velmi vzácné - 
alopecie méně časté méně časté 
purpura méně časté - 
změna barvy kůže méně časté - 
svědění méně časté méně časté 
vyrážka méně časté méně časté 
hyperhidróza méně časté - 
exantém méně časté - 
kopřivka méně časté méně časté 
angioneurotický edém velmi vzácné vzácné  
exfoliativní dermatitida velmi vzácné - 
fotosenzitivita velmi vzácné - 
Stevensův-Johnsonův syndrom velmi vzácné vzácné
toxická epidermální nekrolýza není známo vzácné 
Poruchy    svalové    a 
kosterní    soustavy    a
pojivové tkáně 
otok kloubů (včetně kotníků) časté časté 
artralgie, myalgie (viz bod 4.4) méně časté časté 
svalové křeče, svalové spasmy časté časté 
bolest zad méně časté časté 
bolest krku - méně časté 
bolest končetin - časté 
svalová únava - méně časté 
myositida (viz bod 4.4) - vzácné 
rabdomyolýza,  ruptura  svalu, 
myopatie (viz bod 4.4) 
- vzácné 
tendinopatie,   vzácně   ruptura 
šlach 
- vzácné 
imunitně      zprostředkovaná 
nekrotizující  myopatie  (viz  bod 
4.4) 
- není známo 
lupus-like syndrom - velmi vzácné 
Poruchy        ledvin        a 
močových cest
porucha        mikce,        nokturie, 
zvýšená frekvence močení 
méně časté - 
Poruchy   reprodukčního 
systému a prsu
impotence méně časté méně časté 
gynekomastie méně časté velmi vzácné 
Celkové poruchy a reakce 
v místě aplikace
edém velmi časté méně časté 
periferní edém - méně časté 
únava časté méně časté 
bolest na hrudi méně časté méně časté 
astenie časté méně časté 
bolest méně časté - 
malátnost méně časté méně časté 
horečka - méně časté 
Vyšetření zvýšení jaterních enzymů ALT a
AST   (většinou   v   důsledku 
cholestázy)
velmi vzácné časté 
zvýšení  hladin  krevní  CK  (viz - časté 
 
 
 
bod 4.4) 
přítomnost bílých krvinek v moči - méně časté 
* Při užití některých statinů byly hlášeny případy diabetu mellitu: frekvence výskytu bude záviset na 
přítomnosti nebo absenci rizikových faktorů (glukosa na lačno ≥ 5,6 mmol/l, BMI > 30kg/m2, zvýšení 
triacylglycerolů v krvi, hypertenze v anamnéze). 
 
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na  nežádoucí  účinky  po registraci  léčivého přípravku je  důležité.  Umožňuje to 
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu: 
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek 
 
4.9 Předávkování 
 
Zatím neexistují žádné informace o předávkování fixní kombinací amlodipin/atorvastatin u lidí. 
 
Amlodipin 
Zkušenosti s úmyslným předávkováním amlodipinem jsou omezené. Velká dávka amlodipinu může 
vyústit v rozsáhlou periferní vazodilataci a možnou reflexní tachykardii. Byla též hlášena výrazná 
a pravděpodobně  prolongovaná  systémová  hypotenze  vedoucí  až  k  šoku  a  úmrtí.  Každý  pacient 
s hypotenzí způsobenou předávkováním amlodipinem musí být sledován na koronárních jednotkách 
intenzivní péče. Při obnově vaskulárního tonu a krevního tlaku mohou být užitečné vazokonstrikční 
látky. Vzhledem k tomu, že amlodipin se ve značné míře váže na bílkoviny, nepředpokládá se, že by 
dialýza byla přínosná. 
 
Nekardiogenní plicní edém byl vzácně hlášen v důsledku předávkování amlodipinem, nástup se může 
projevit  až  opožděně  (24–48  hodin  po  požití)  a  může  vyžadovat  ventilační  podporu.  Včasná 
resuscitační  opatření  (včetně  hypervolemie)  k  udržení  perfuze  a  srdečního  výdeje  mohou  být 
spouštějící faktory. 
 
Atorvastatin 
Specifická  léčba  při  předávkování  atorvastatinem    neexistuje.    Pokud    dojde    k předávkování 
atorvastatinem, je třeba pacienta léčit symptomaticky a v případě potřeby použít podpůrnou léčbu. Je 
třeba provést jaterní testy a sledovat CK v krevním séru. Jelikož se léčivá látka výrazně váže na 
plazmatické proteiny, nemá léčba hemodialýzou pro urychlení vyloučení atorvastatinu větší význam. 
 
 
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 
 
5.1 Farmakodynamické vlastnosti 
 
Farmakoterapeutická  skupina:  inhibitory  HMG  CoA  reduktázy,  jiné  kombinace  (atorvastatin 
a amlodipin); ATC kód: C10BX03. 
 
Přípravek  Atordapin  má  duální  mechanismus  působení:  amlodipin  působí  jako  dihydropyridinový 
antagonista kalcia (antagonista kalciových iontů/blokátor pomalých kalciových kanálů) a atorvastatin 
inhibuje HMG-CoA reduktázu. Amlodipinová složka přípravku Atordapin inhibuje transmembránový 
transport  kalciových  iontů  do  srdečních  buněk  a  buněk  hladkého  svalstva  cévních  stěn. 
Atorvastatinová složka přípravku Atordapin je kompetitivní selektivní inhibitor HMG-CoA reduktázy, 
enzymu, jenž katalyzuje stupeň přeměny 3-hydroxy-3-methyl-glutaryl-koenzymu A na mevalonát, což 
je prekurzor sterolů včetně cholesterolu. 
 
 
 
 
Při  podání  fixní  kombinace  amlodipin/atorvastatin  nebyly  pozorovány  žádné  rozdíly  v  účinku  na 
snížení systolického krevního tlaku v porovnání s podáváním samotného amlodipinu. 
 
Stejně tak nebyly pozorovány rozdíly v účinku na plazmatické hladiny LDL cholesterolu při podávání 
fixní kombinace amlodipin/atorvastatin v porovnání s podáváním samotného atorvastatinu. 
 
Studie  Anglo-Scandinavian  Cardiac Outcomes  Trial (ASCOT) je  2×2 faktorová, randomizovaná 
studie srovnávající dva antihypertenzní režimy u celkem 19 257 pacientů (rameno snižující krevní tlak 
– ASCOT-BPLA  blood  pressure  lowering  arm),  jakož  i  účinek  přidání  10  mg  atorvastatinu 
v porovnání s placebem  u  10 305 pacientů (rameno snižující lipidy - ASCOT-LLA  Lipid-Lowering 
arm) na vznik fatální a nefatální kardiovaskulární příhody. 
 
Účinek atorvastatinu na fatální a nefatální kardiovaskulární příhody byl sledován v randomizované, 
dvojitě slepé, placebem kontrolované studii (ASCOT-LLA)  s 10 305 pacienty s hypertenzí, ve věku 
40–79  let,  podmínkou  pro  zařazení  do studie  byla absence infarktu myokardu  nebo léčby  anginy 
pectoris  v  anamnéze  a  hladina  celkového  cholesterolu  (TC)  <  6,5  mmol/l  (251  mg/dl). U  všech 
pacientů  byly  diagnostikovány  nejméně  3  z  následujících  kardiovaskulárních  rizikových  faktorů: 
mužské pohlaví, věk (≥ 55 let), kouření, diabetes mellitus, předčasná ICHS u příbuzných prvního 
stupně v anamnéze, poměr celkového cholesterolu a HDL cholesterolu ≥ 6, onemocnění periferních 
tepen,  hypertrofie  levé  komory,  prodělaná  cévní  mozková  příhoda,  abnormality  na  EKG, 
proteinurie/albuminurie. 
 
Pacientům byla denně podávána antihypertenzní léčba založená na amlodipinu (v dávce 5–10  mg) 
nebo  atenololu (v dávce 50–100 mg). K dosažení dalšího snížení krevního tlaku (< 140/90 mmHg 
u nediabetických pacientů, < 130/80 mmHg u diabetických pacientů), mohl být přidán perindopril 
(v dávce 4–8 mg) ve skupině s amlodipinem a kalium-bendroflumethiazid (v dávce 1,25–2,5  mg) 
ve skupině s atenololem. Třetí linií léčby byl doxazosin GITS (v dávce 4–8  mg)  v  obou  ramenech. 
Ve skupině s atorvastatinem bylo 5168 pacientů (2584 pacientů užívalo amlodipin a 2584 pacientů 
užívalo  atenolol)  a  ve  skupině  s  placebem  bylo  5137  pacientů  (2554  pacientů  užívalo  amlodipin 
a 2583 pacientů užívalo atenolol). 
 
Kombinace  amlodipinu  s  atorvastatinem  vedla  k  významnému  snížení  rizika  kombinovaného 
primárního ukazatele - fatální ICHS a nefatálního IM o: 
 
- 53 % (95% CI [31–68 %], p < 0,0001) ve srovnání se skupinou amlodipin+placebo, 
- 39 % (95% CI [8–59 %], p < 0,016) ve srovnání se skupinou atenolol+atorvastatin. 
 
Významný  pokles  krevního  tlaku  byl  zaznamenán  v  obou  léčebných  režimech;  a  výrazně  více 
u režimu  s  amlodipinem  v  kombinaci  s  atorvastatinem  než  v  režimu  s  atenololem  v kombinaci 
s atorvastatinem  (-26,5/-15,6  mmHg  versus -24,7/-13,6  mmHg).  P-hodnoty  rozdílu  mezi  oběma 
skupinami byly 0,036 (u STK) a < 0,0001 (u DTK). 
 
Studie ALLHAT (Antihypertensive and Lipid-Lowering Treatment to Prevent Heart Attack Trial): 
Dvojitě slepá, randomizovaná studie ALLHAT byla koncipována tak, aby porovnala účinek léčby 
přípravků první volby: amlodipinu nebo lisinoprilu vůči chlortalidonu u pacientů s mírnou až střední 
hypertenzí. 
 
Celkem 33 357 pacientů s hypertenzí ve věku 55 či více let bylo randomizováno a následně sledováno 
průměrně 4,9 let. Pacienti měli minimálně jeden další kardiovaskulární rizikový faktor: prodělaný 
infarkt myokardu či cévní mozkovou příhodu (déle než 6 měsíců před vstupem do studie) nebo jiné 
dokumentované aterosklerotické onemocnění (51,5 %), diabetes mellitus 2. typu (36,1 %), hladinu 
HDL cholesterolu < 35 mg/dl (11,6 %), hypertrofii levé komory diagnostikovanou pomocí EKG či 
echokardiografie (20,9 %), kouřili cigarety (21,9 %). 
 
Primárním  ukazatelem  byl  soubor  fatálních  koronárních  příhod  či  nefatálních  infarktů  myokardu. 
 
 
 
Ve skupině léčené amlodipinem dosáhlo tohoto primárního ukazatele 11,3 % pacientů v porovnání 
s 11,5 % pacienty ve skupině s chlortalidonem: RR 0,98, 95% CI [0,90–1,07] p = 0,65. 
 
Sekundární ukazatel: 
- ve skupině léčené chlortalidonem byl zaznamenán počet úmrtí u 17,3 % pacientů, ve skupině 
léčené amlodipinem to pak bylo u 16,8 % pacientů (amlodipin versus chlortalidon: RR 0,96, 
95% CI [0,89–1,02] p = 0,- incidence srdečního  selhání  (část  složeného  kombinovaného  kardiovaskulárního  cílového 
ukazatele)  byla  významně  vyšší  ve  skupině  léčené  amlodipinem  v  porovnání  se  skupinou 
léčenou chlortalidonem (10,2 % vs. 7,7 %, RR 1,38, 95% CI [1,25–1,52] p < 0,001). 
 
Výsledky studie neprokázaly převahu účinku žádného z léků vzhledem k primárnímu ukazateli studie, 
závěry analýzy provedené a posteriori prokázaly, že amlodipin snižuje primární ukazatel - fatální 
ischemickou  chorobu  srdeční  (ICHS)  a  nefatální  infarkt  myokardu  (IM),  a sekundární  ukazatel - 
mortalitu ze všech příčin, na podobné úrovni jako chlortalidon. 
 
Ve  studii  SPARCL  (Stroke  Prevention  by  Aggressive  Reduction  in  Cholesterol  Levels) byl 
hodnocen účinek atorvastatinu v dávce 80 mg denně nebo placeba na CMP u 4731 pacientů, kteří 
prodělali  cévní  mozkovou  příhodu  (CMP)  nebo  tranzitorní  ischemickou  ataku  (TIA)  během 
uplynulých 6 měsíců a neměli ischemickou chorobu srdeční v anamnéze. Pacienty tvořili z 60 % muži 
ve věku 21–92 let (průměrný věk 63 let), s průměrnou výchozí hodnotou LDL 133 mg/dl (3,4 mmol/l). 
Během léčby  atorvastatinem  byl střední  LDL-C  73  mg/dl  (1,9  mmol/l)  a  při užívání  placeba  byl 
střední LDL-C byl 129 mg/dl (3,3 mmol/l). Medián následných kontrol byl 4,9 roku. 
 
Atorvastatin v dávce 80 mg snížil riziko primárního cílového parametru fatální nebo nefatální CMP 
o 15  %  (HR  0,85;  95%  CI  0,72–1,00;  p  =  0,05  nebo  0,84;  95%  CI  0,71–0,99; p = 0,03 po úpravě 
výchozích  faktorů)  v  porovnání  s  placebem.  Mortalita  ze  všech  příčin  byla  9,1  %  (216/2365) 
u atorvastatinu oproti 8,9 % (211/2366) u placeba. 
 
Podle post-hoc analýzy atorvastatin v dávce 80 mg snížil incidenci ischemické CMP (218/2365, 9,2 % 
vs. 274/2366, 11,6 %, p = 0,01) a zvýšil incidenci hemoragické CMP (55/2365, 2,3 % vs. 33/2366, 
1,4 %, p = 0,02) v porovnání s placebem. 
 
- Riziko hemoragické CMP bylo zvýšeno u pacientů, kteří prodělali hemoragickou CMP před 
vstupem  do  studie  (7/45  u  atorvastatinu  oproti  2/48  u  placeba;  HR  4,06;  95%  CI  0,84–19,57) 
a riziko ischemické CMP bylo mezi oběma skupinami obdobné (3/45 u atorvastatinu oproti u placeba; HR 1,64; 95% CI 0,27–9,82). 
 
- Riziko  hemoragické  CMP  bylo  zvýšeno  u  pacientů,  kteří  prodělali  lakunární  infarkt  před 
vstupem  do  studie  (20/708  u  atorvastatinu  oproti  4/701  u  placeba;  HR  4,99;  95%  CI  1,14,61), ale riziko ischemické CMP bylo u těchto pacientů sníženo (79/708 u atorvastatinu oproti 
102/701  u  placeba;  HR  0,76;  95%  CI  0,57–1,02). Je možné, že čisté riziko CMP je zvýšeno 
u pacientů s prodělaným lakunárním infarktem, kteří dostávali atorvastatin 80 mg denně. 
 
Mortalita  ze  všech  příčin  byla  15,6  %  (7/45)  u  atorvastatinu  oproti  10,4  %  (5/48)  u  placeba 
v podskupině  pacientů  s  hemoragickou  CMP  v  anamnéze.  Mortalita ze  všech  příčin  byla  10,9 % 
(77/708)  u  atorvastatinu  oproti  9,1  %  (64/701)  u  placeba  v  podskupině pacientů  s  lakunárním 
infarktem v anamnéze. 
 
5.2 Farmakokinetické vlastnosti 
 
Data vztahující se k fixní kombinaci amlodipin/atorvastatin
Po perorálním podání byla pozorována dvě odlišná maxima hladin plazmatických koncentrací. První 
bylo  zaznamenáno  během  1  až  2  hodin  po  podání  atorvastatinu,  druhé  bylo  pozorováno  mezi 
a 12 hodinami  po  podání  amlodipinu.  Rychlost  a  stupeň  biologické  dostupnosti  amlodipinu 
a atorvastatinu  z fixní kombinace nebyla signifikantně odlišná od biologické dostupnosti za situace, 
 
 
 
kdy se souběžně podával amlodipin a atorvastatin každý v jiné tabletě. 
 
Biologická dostupnost amlodipinu z fixní kombinace amlodipin/atorvastatin nebyla ovlivněna stravou. 
Přestože  strava  snižuje  rychlost  a  stupeň  absorpce  atorvastatinu  z  fixní  kombinace 
amlodipin/atorvastatin o asi 32 %, resp. o 11 % (vzájemně), jak bylo zjištěno měřením pomocí Cmax 
a AUC, účinek na snížení hladin LDL cholesterolu však nebyl změněn (viz níže). 
 
Data vztahující se k amlodipinu
Absorpce: po  perorálním  podání  terapeutických dávek  samotného  amlodipinu  bylo  maximální 
plazmatické koncentrace dosaženo za 6 až 12 hodin po podání. Absolutní biologická dostupnost byla 
odhadnuta  v  rozmezí  64–80  %.  Distribuční  objem  je  přibližně  21  l/kg.  Konzumace  potravy 
biologickou dostupnost amlodipinu neovlivňuje. 
 
Distribuce: ve studiích in vitro bylo zjištěno, že přibližně 97,5 % cirkulující léčivé látky je u pacientů 
s hypertenzí vázáno na plazmatické bílkoviny. 
 
Biotransformace: amlodipin je ve značné míře (asi 90 %) metabolizován na inaktivní metabolity 
pomocí jaterních enzymů. 
 
Eliminace: eliminace amlodipinu probíhá ve dvou fázích, přičemž terminální plazmatický eliminační 
poločas  je  30–50  hodin.  Ustálených  plazmatických  hladin  se  dosahuje  po  7–8  dnech  podávání. 
Amlodipin se močí vylučuje z 10 % v podobě nezměněné substance a z 60 % ve formě metabolitů. 
 
Data vztahující se k atorvastatinu
Absorpce: atorvastatin  je  po  perorálním  podání  rychle  absorbován;  maximální  plazmatické 
koncentrace  je  dosaženo  po  1–2  hodinách.  Míra  absorpce  vzrůstá  proporcionálně  s  dávkou 
atorvastatinu. Absolutní biologická dostupnost atorvastatinu je přibližně 12 % a systémová dostupnost 
inhibiční aktivity HMG-CoA reduktázy je přibližně 30 %. Nízká systémová dostupnost je připisována 
presystémové  clearance  gastrointestinální  sliznice  a/nebo  tzv.  first-pass  metabolismu  v  játrech. 
Přestože strava snižuje rychlost a rozsah stupně absorpce látky přibližně o 25 % resp. o 9 %, jak bylo 
zjištěno měřením pomocí Cmax a AUC, snížení hladiny LDL cholesterolu je stejné, ať je atorvastatin 
podáván  s jídlem  nebo  bez  něj.  Plazmatická  koncentrace  atorvastatinu  je  nižší  (přibližně  o 30 % 
měřeno  pomocí  Cmax a  AUC),  pokud  se  lék  podá  ve  večerních  hodinách,  v  porovnání  s  ranním 
podáním. Nicméně snížení hladiny LDL cholesterolu je stejné bez ohledu na dobu podání přípravku. 
 
Distribuce: průměrný distribuční objem atorvastatinu je přibližně 381 litrů. Atorvastatin je vázán 
z ≥ 95% na plazmatické proteiny. 
 
Biotransformace: atorvastatin je ve značné míře metabolizován na orto- a parahydroxylové deriváty 
a různé beta-oxidační produkty. Ve studii in vitro byla inhibice aktivity HMG-CoA reduktázy pomocí 
orto- a parahydroxylovými metabolity ekvivalentní inhibici atorvastatinem. Přibližně 70 % cirkulující 
inhibiční aktivity HMG-CoA reduktázy je připisováno aktivním metabolitům atorvastatinu. 
 
Eliminace: atorvastatin a jeho metabolity jsou primárně vylučovány žlučí, následně játry a/nebo extra-
hepatálním metabolismem. Nezdá se však, že by lék procházel významnou enterohepatální recirkulací. 
Střední plazmatický eliminační poločas atorvastatinu je u člověka přibližně 14 hodin, ale poločas 
inhibiční aktivity vůči HMG-CoA reduktáze je asi 20–30 hodin díky přítomnosti aktivních metabolitů. 
Méně než 2 % z perorálně podané dávky atorvastatinu je v nezměněné podobě vylučováno močí. 
 
Atorvastatin je substrátem pro hepatické transportéry: transportní polypeptidy organických aniontů 
1B1  (OATP1B1)  a  1B3  (OATP1B3).  Metabolity  atorvastatinu  jsou  substrátem  pro  OATP1B1. 
Atorvastatin  je  rovněž  substrátem  efluxních  transportérů  proteinu  MDR1  (multi-drug  resistance 
protein  1)  a  proteinu  BCRP  (breast  cancer  resistance  protein),  což  může  omezit  vstřebávání 
atorvastatinu ve střevech a jeho biliární clearance. 
 
Data vztahující se k podávání atorvastatinu a amlodipinu u zvláštních skupin pacientů 
 
 
 
 
Starší pacienti: doba  potřebná  k  dosažení  vrcholových  plazmatických  koncentrací  amlodipinu  je 
u starších  a  mladších  osob  obdobná.  Clearance  amlodipinu  se  snižuje  spolu  se  zvýšením  AUC 
a eliminačního poločasu u starších pacientů. Podle očekávání došlo v závislosti na věku studované 
skupiny u nemocných s městnavým srdečním selháním ke zvýšení AUC a eliminačního poločasu. 
 
Plazmatické koncentrace atorvastatinu jsou vyšší u zdravých starších osob (> 65 let) než u mladých 
dospělých jedinců (přibližně o 40 % u Cmax a o 30 % u AUC). Z výsledků klinických studií lze 
usuzovat na větší účinek snížení hladin LDL cholesterolu u starší populace ve srovnání s populací 
mladší (viz bod 4.4). 
 
Pohlaví: koncentrace atorvastatinu jsou odlišné u žen (zhruba o 20 % vyšší Cmax a o 10 % nižší AUC) 
v porovnání s muži. Tyto rozdíly nejsou klinicky významné a nepředstavují žádné klinicky významné 
rozdíly v účinku na hladinu lipidů u mužů a u žen. 
 
Renální insuficience: farmakokinetika amlodipinu není při renální insuficienci významně ovlivněna. 
Amlodipin nelze odstranit dialýzou. Proto mohou pacienti s renální insuficiencí dostat běžnou velikost 
počáteční dávky. 
 
Ve studiích s atorvastatinem neměly poruchy funkce ledvin žádný vliv na plazmatickou koncentraci 
atorvastatinu nebo na jeho účinek snižovat hladiny LDL cholesterolu, proto není potřeba u pacientů 
s renální insuficiencí upravovat podávané dávky. 
 
Jaterní insuficience: u pacientů s jaterní insuficiencí bylo sledováno snížení clearance amlodipinu 
s následným zvýšením AUC o přibližně 40–60 %. Terapeutická odpověď na léčbu atorvastatinem není 
narušena u pacientů se středním až těžkým stupněm jaterní insuficience, ale expozice vůči přípravku je 
velmi zvýšena. Plazmatické koncentrace atorvastatinu jsou výrazně zvýšeny  (zhruba  16× vyšší Cmax 
a 11× vyšší AUC) u pacientů s chronickým poškozením jater v důsledku alkoholizmu (Child- Pugh 
B). 
 
Polymorfizmus   SLCO1B1: jaterní  vychytávání  všech  inhibitorů  HMG-CoA  reduktázy  včetně 
atorvastatinu  zahrnuje  transportér  OATP1B1.  U  pacientů  s  polymorfizmem  SLCO1B1  je  riziko 
zvýšené expozice atorvastatinu, které může vést ke zvýšenému riziku rabdomyolýzy (viz bod 4.4). 
Polymorfizmus  genu  kódujícího  OATP1B1  (SLCO1B1  c.521CC)  je  spojen  s  2,4x  vyšší  expozicí 
atorvastatinu (AUC) než u subjektů bez této genotypové varianty (c.521TT). U těchto pacientů je 
rovněž možné geneticky zhoršené jaterní vychytávání atorvastatinu. Možné důsledky na účinek nejsou 
známé. 
 
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 
 
Zatím nebyly provedeny žádné neklinické studie s fixní kombinací amlodipinu a atorvastatinu. 
Předklinické údaje vztahující se k amlodipinu a vycházející z výsledků běžných studií bezpečnosti, 
farmakologických  studií,  studií  opakovaných  toxických  dávek  či  ze  studií  genotoxicity  nebo 
kancerogenity neprokázaly pro člověka žádné zvláštní nebezpečí. Ve studiích reprodukční toxicity 
bylo  u  potkanů  pozorováno  prodloužení  doby  porodu  a  vyšší  perinatální  mortalita  po  podání 
amlodipinu. 
 
U potkanů nebyla prokázána ani genotoxicita (in  vitro a in  vivo),  ani  kancerogenita  atorvastatinu. 
U samců myší byl v 2leté studii pozorován zvýšený výskyt hepatocelulárního adenomu a u samic pak 
výskyt hepatocelulárního karcinomu, pokud těmto myším byly podávány maximální dávky, které byly 
6–11× vyšší, než činí doporučená maximální dávka pro člověka stanovená na základě AUC(0-24).  Ze 
studií na zvířatech vyplývá, že inhibitory HMG-CoA reduktázy mohou ovlivňovat vývoj embrya nebo 
plodu.  Vývoj  potomků  potkanů  byl  opožděný  a  jejich  pravděpodobnost  postnatálního  přežití byla 
snížena,  pokud  byl  březím  samicím  podáván  atorvastatin  v  dávkách  vyšších  než  20  mg/kg/den 
(klinická systémová expozice). Koncentrace atorvastatinu a jeho aktivních metabolitů v mléce potkanů 
odpovídala plazmatické hladině atorvastatinu u březích samic. U atorvastatinu nebyl prokázán žádný 
 
 
 
účinek  na  fertilitu  samců  nebo  samic  v  dávkách  do  175,  resp.  225  mg/kg/den,  stejně  tak  nebyl 
prokázán jeho teratogenní účinek. 
 
Reprodukční toxikologie
Reprodukční studie u potkanů a myší prokázaly zpoždění porodu, prodloužení doby porodu a snížení 
přežití  mláďat  při  dávkách  přibližně  50× vyšších  než  nejvyšší  doporučené  dávky  pro  člověka 
stanovené dle mg/kg. 
 
Zhoršení fertility
Nebyl zjištěn žádný účinek na fertilitu potkanů léčených amlodipinem (samci po dobu 64 dní a samice 
po dobu 14 dní před pářením) v dávkách do 10 mg/kg/den (8×* vyšší než je maximální doporučená 
dávka u člověka 10 mg na základě mg/m2). V jiné studii s potkany, kde samci byli léčeni amlodipin-
besylátem po dobu 30 dnů v dávkách srovnatelných s dávkou pro člověka stanovené dle mg/kg, byly 
pozorovány  snížené  plazmatické  hladiny  folikuly  stimulujícího  hormonu  a  testosteronu  a  rovněž 
snížení hustoty spermií a počtu zralých spermií a Sertoliho buněk. 
 
Kancerogeneze, mutageneze
U potkanů a myší léčených amlodipinem v potravě po dobu dvou let v koncentracích vypočtených tak, 
aby  odpovídaly  denním  úrovním  dávky  0,5;  1,25  a  2,5  mg/kg/den  nebyl  podán  žádný  důkaz 
o kancerogenitě  amlodipinu.  Nejvyšší  dávka  (u  myší  obdobná  a  u  potkanů  dvojnásobná*  než  je 
maximální doporučená klinická dávka 10 mg na základě mg/m2) byla blízko maximální tolerované 
dávky u myší, avšak nikoliv u potkanů. 
Studie mutagenity neodhalily žádné na dávce závislé účinky jak na genové, tak i na chromozomální 
úrovni. 
 
*Při hmotnosti pacienta 50 kg 
 
 
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 
 
6.1 Seznam pomocných látek 
 
Jádro tablety 
polysorbát uhličitan vápenatý
sodná sůl kroskarmelosy 
hyprolosa 
mikrokrystalická celulosa 
předbobtnalý kukuřičný škrob 
magnesium-stearát 
koloidní bezvodý oxid křemičitý 
 
Potahová vrstva pro 5 mg/10 mg
hypromelosa oxid titaničitý (E 171) 
mastek 
propylenglykol (E 1520) 
 
Potahová vrstva pro 10 mg/10 mg 
polyvinylalkohol
oxid titaničitý (E 171) 
makrogol mastek 
indigokarmín (E 132) 
 
6.2 Inkompatibility 
 
 
 
 
Neuplatňuje se. 
 
6.3 Doba použitelnosti 
 
roky 
 
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání 
 
Uchovávejte při teplotě do 30 °C. 
Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí. 
 
6.5 Druh obalu a obsah balení 
 
Blistr  (OPA/Al/PVC//Al  fólie):  10,  14,  20,  28,  30,  50,  56,  60,  90  a  100  potahovaných  tablet, 
v krabičce. 
 
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 
 
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku 
 
Žádné zvláštní požadavky na likvidaci. 
 
 
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 
 
KRKA, d.d., Novo mesto, Šmarješka cesta 6, 8501 Novo mesto, Slovinsko 
 
 
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA 
 
Atordapin 5 mg/10 mg: 83/239/14-C 
Atordapin 10 mg/10 mg: 83/240/13-C 
 
 
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 
 
Atordapin 5 mg/10 mg 
Datum první registrace: 11. 6. 2014  
Datum posledního prodloužení registrace: 8. 2.  
Atordapin 10 mg/10 mg
Datum první registrace: 5. 6. 2013  
Datum posledního prodloužení registrace: 8. 2.  
 
10. DATUM REVIZE TEXTU 
 
16. 9.  
Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Státního 
ústavu pro kontrolu léčiv (www.sukl.cz).