Sp. zn. suklsSOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 
 
 
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU 
 
Balcoga 20 mg potahované tablety 
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 
 
Jedna potahovaná tableta obsahuje sildenafili citras odpovídající sildenafilum 20 mg. 
 
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 
 
3. LÉKOVÁ FORMA 
 
Potahovaná tableta.  
 
Bílá, kulatá (průměr: 7,1 mm), bikonvexní potahovaná tableta s vyraženým „20” na jedné straně. 
 
4. KLINICKÉ ÚDAJE 
 
4.1 Terapeutické indikace 
 
Dospělí
Léčba dospělých pacientů trpících plicní arteriální hypertenzí třídy II a III podle klasifikace WHO s 
cílem zlepšit fyzickou zdatnost. Byla prokázána účinnost v léčbě primární plicní hypertenze a plicní 
hypertenze při onemocnění pojivových tkání.  
 
Pediatrická populace 
Léčba pediatrických pacientů ve věku 1 až 17 let s plicní arteriální hypertenzí. Účinnost ve smyslu 
zlepšení fyzické zdatnosti nebo plicní hemodynamiky byla prokázána u primární plicní hypertenze a 
plicní hypertenze při vrozené srdeční vadě (viz bod 5.1). 
 
4.2 Dávkování a způsob podání 
 
Léčbu může zahájit a dále sledovat pouze lékař se zkušenostmi s léčbou plicní arteriální hypertenze. V 
případě zhoršení klinických funkcí navzdory léčbě sildenafilem je třeba zvážit jiné možnosti léčby.  
 
Dávkování  
 
Dospělí 
Doporučená dávka je 20 mg třikrát denně. Lékaři musí uvědomit pacienty, kteří zapomenou dávku 
sildenafilu užít, aby ji užili co nejdříve a poté v užívání pokračovali jako obvykle. Pacienti nesmí užít 
dvojitou dávku jako náhradu zapomenuté dávky.  
 
 
 
 
Pediatrická populace (1 rok až 17 let) 
U pediatrických pacientů ve věku 1 rok až 17 let je doporučená dávka u pacientů s hmotností ≤ 20 kg 
10 mg třikrát denně a u pacientů s hmotností > 20 kg je 20 mg třikrát denně. Vyšší než doporučené 
dávky se pediatrickým pacientům s PAH podávat nesmí (viz rovněž body 4.4 a 5.1).  
 
Tableta 20 mg se nesmí podat v případech, kdy je možné mladším pacientům podání 10 mg třikrát 
denně. K dispozici jsou jiné lékové formy k podání pacientům s hmotností ≤ 20 kg a jiným mladším 
pacientům, kteří nejsou schopni polykat tablety.  
 
Použití u pacientů užívajících další léčivé přípravky 
Obecně platí, že každé úpravě dávky musí předcházet pečlivé zhodnocení poměru přínosů a rizik. Při 
souběžném podání sildenafilu pacientům užívajícím inhibitory CYP3A4, jako je erythromycin nebo 
sachinavir, je nutno zvážit úpravu dávky směrem dolů na 20 mg dvakrát denně. Snížení dávky na 
20 mg jednou denně se doporučuje při souběžném podání se silnějšími inhibitory CYP3A4, jako je 
klarithromycin, telithromycin a nefazodon. Ohledně použití sildenafilu s nejsilnějšími induktory 
CYP3A4 viz bod 4.3. Úpravy dávky sildenafilu mohou být potřebné při souběžném podávání s 
induktory CYP3A4 (viz bod 4.5).  
 
Starší pacienti (≥ 65 let) 
Úpravy dávky nejsou u starších pacientů potřeba. Klinická účinnost, měřená porovnáním vzdálenosti 
6minutové chůze, může být u starších pacientů nižší.  
 
Porucha funkce ledvin 
U pacientů s poruchou funkce ledvin, včetně těžké poruchy funkce ledvin (clearance kreatininu < ml/min), není úprava počáteční dávky potřebná. Pouze v případech, kdy není léčba dobře snášena, je 
po pečlivém vyhodnocení poměru přínosů a rizik potřeba zvážit úpravu dávky směrem dolů na 20 mg 
dvakrát denně.  
 
Porucha funkce jater 
U pacientů s poruchou funkce jater (Child-Pughovo skóre A a B) není úprava dávky při zahájení léčby 
potřeba. Pouze v případech, kdy není léčba dobře snášena, je třeba po pečlivém vyhodnocení poměru 
přínosů a rizik zvážit úpravu dávky směrem dolů na 20 mg dvakrát denně.  
 
Sildenafil je u pacientů s těžkou poruchou funkce jater (Child-Pughovo skóre C) kontraindikován (viz 
bod 4.3).  
 
Pediatrická populace 
Bezpečnost a účinnost sildenafilu u dětí mladších než 1 rok nebyla stanovena. K dispozici nejsou 
žádné údaje.  
 
Ukončení léčby 
Omezené údaje naznačují, že přerušení léčby sildenafilem není spojeno s opětovným zhoršením plicní 
arteriální hypertenze. Před ukončením léčby je však vhodné zvážit postupné snižování dávky, aby se 
zabránilo případnému vzniku náhlého klinického zhoršení. Během období vysazování přípravku se 
doporučuje zesílené sledování pacienta.  
 
Způsob podání  
 
 
Pouze k perorálnímu podání. Tablety se užívají s odstupem přibližně 6 až 8 hodin, s jídlem nebo bez 
jídla. 
 
4.3 Kontraindikace 
 
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. 
 
Současné podávání s látkami dodávajícími oxid dusnatý (jako je amylnitrit) nebo nitráty v jakékoli 
formě vzhledem k hypotenznímu účinku nitrátů (viz bod 5.1).  
 
Současné podávání inhibitorů PDE5, včetně sildenafilu, se stimulátory guanylátcyklázy, jako je 
riocigvát, je kontraindikováno, protože může potenciálně vést k symptomatické hypotenzi (viz bod 
4.5).  
 
Kombinace s nejsilnějšími inhibitory CYP3A4 (např. ketokonazol, itrakonazol, ritonavir) (viz bod 
4.5).  
 
Pacienti, kteří v důsledku nearterické přední ischemické neuropatie optického nervu (NAION) ztratili 
zrak u jednoho oka, bez ohledu na to, zda tato příhoda souvisela s předchozím užitím inhibitoru PDEči nikoli (viz bod 4.4).  
 
Bezpečnost sildenafilu nebyla studována u následujících podskupin pacientů a jeho použití je proto 
kontraindikováno:  
- závažná porucha funkce jater,  
- nedávná cévní mozková příhoda nebo infarkt myokardu v anamnéze,  
- závažná hypotenze (krevní tlak < 90/50 mmHg) na počátku léčby. 
 
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití 
 
Účinnost sildenafilu u pacientů se závažnou plicní arteriální hypertenzí (funkční třída IV) nebyla 
stanovena. Pokud se klinická situace zhorší, je třeba zvážit léčbu doporučenou v závažné fázi 
onemocnění (např. epoprostenol) (viz bod 4.2). Poměr přínosů a rizik sildenafilu u pacientů s plicní 
arteriální hypertenzí funkční třídy I dle WHO nebyl stanoven.  
 
Studie se sildenafilem byly prováděny u forem plicní arteriální hypertenze souvisejících s primární 
(idiopatickou), s onemocněním pojivové tkáně a PAH při vrozené srdeční vadě (viz bod 5.1). Použití 
sildenafilu u jiných forem PAH se nedoporučuje.  
 
V dlouhodobé pediatrické rozšířené studii byl u pacientů, kteří užívali vyšší než doporučené dávky, 
pozorován zvýšený počet úmrtí. Proto se nesmí pediatrickým pacientům s PAH podávat vyšší než 
doporučené dávky (viz rovněž body 4.2 a 5.1).  
 
Retinitis pigmentosa 
Bezpečnost sildenafilu nebyla u pacientů se známou dědičnou degenerativní poruchou retiny, jako je 
retinitis pigmentosa (menšina těchto pacientů má dědičné poruchy fosfodiesterázy retiny) studována, a 
proto se jeho použití nedoporučuje.  
 
 
 
 
Vazodilatační účinek 
Při předepisování sildenafilu musí lékaři pečlivě zvážit, zda by pacienti s některými onemocněními 
nemohli být nepříznivě ovlivněni mírným až středně silným vazodilatačním účinkem sildenafilu, např. 
pacient s hypotenzí, dehydratací, se závažnou obstrukcí odtoku krve z levé komory nebo autonomní 
dysfunkcí (viz bod 4.4).  
 
 
Kardiovaskulární rizikové faktory 
Po uvedení sildenafilu na trh v indikaci léčby erektilní dysfunkce, byly v časové souvislosti s užitím 
sildenafilu hlášeny případy závažných kardiovaskulárních příhod včetně infarktu myokardu, nestabilní 
anginy pectoris, náhlé srdeční smrti, komorové arytmie, mozkového krvácení, tranzitorních 
ischemických atak, hypertenze a hypotenze. Většina z těchto pacientů, ale ne všichni, měla již dříve 
existující kardiovaskulární rizikové faktory. Řada hlášených příhod vznikla během nebo krátce po 
pohlavním styku a několik hlášených příhod vzniklo krátce po užití sildenafilu bez souvislosti se 
sexuální aktivitou. Není možné určit, zda tyto příhody souvisejí přímo s těmito nebo jinými faktory.  
 
Priapismus 
Sildenafil se u pacientů s anatomickými deformacemi penisu (jako je angulace, kavernózní fibróza či 
Peyroneova choroba) či u pacientů, kteří mají onemocnění predisponující k priapismu (jako je 
srpkovitá anémie, mnohočetný myelom či leukémie), musí používat opatrně.  
 
 
Po uvedení přípravku na trh byla po užití sildenafilu hlášena protrahovaná erekce a priapismus. V 
případě erekce, která přetrvává déle než 4 hodiny, má pacient vyhledat okamžitou lékařskou pomoc. 
Pokud není priapismus okamžitě léčen, mohl by vést k poškození tkáně penisu a trvalé ztrátě potence 
(viz bod 4.8).  
 
Vazookluzivní krize u pacientů se srpkovitou anémií 
Sildenafil nesmí být podáván pacientům s plicní hypertenzí sekundární k srpkovité anémii. V 
klinických studiích byly u pacientů užívajících sildenafil častěji hlášeny příhody vazookluzivní krize 
než u pacientů užívajících placebo, což mělo za následek předčasné ukončení studie.  
 
Účinky na zrak  
V souvislosti s použitím sildenafilu i jiných inhibitorů PDE5 byly spontánně hlášeny případy poruchy 
zraku. V souvislosti s užitím sildenafilu i jiných inhibitorů PDE5 byly spontánně a z observační studie 
hlášeny případy vzácného onemocnění nearterické přední ischemické neuropatie optického nervu (viz 
bod 4.8). V případě náhlé poruchy zraku je nutné léčbu ihned ukončit a zvážit další možnosti léčby 
(viz bod 4.3).  
 
Alfa-blokátory
Při podávání sildenafilu pacientům užívajícím alfa-blokátory se doporučuje opatrnost, protože u 
některých vnímavých pacientů může současné podávání vést k symptomatické hypotenzi (viz bod 
4.5). Aby se minimalizovala možnost vzniku posturální hypotenze, mají být pacienti, léčení alfa-
blokátory, před zahájením terapie sildenafilem hemodynamicky stabilní. Lékaři mají pacienty poučit, 
jak se zachovat v případě, že se objeví příznaky posturální hypotenze.  
 
Krvácivé poruchy  
 
 
Studie provedené na lidských krevních destičkách naznačují, že sildenafil in vitro zesiluje 
antiagregační účinky nitroprusidu sodného. Informace o bezpečnosti podávání sildenafilu pacientům s 
krvácivými poruchami či aktivním peptickým vředem nejsou k dispozici. Proto těmto pacientům má 
být sildenafil podáván pouze po pečlivém zvážení přínosů a rizik.  
 
Antagonisté vitamínu K 
U pacientů s plicní arteriální hypertenzí, zvláště u pacientů s plicní arteriální hypertenzí při 
onemocnění pojivové tkáně, existuje možnost zvýšení rizika krvácení, je-li sildenafil podán pacientům 
již užívajícím antagonistu vitamínu K.  
 
Venookluzivní choroba 
O použití sildenafilu u pacientů s plicní arteriální hypertenzí spojenou s plicní venookluzivní chorobou 
nejsou k dispozici žádné údaje. Při použití vazodilatačních přípravků (hlavně prostacyklinu) byly však 
u těchto pacientů hlášeny případy život ohrožujícího plicního edému. Pokud se tedy u pacientů s plicní 
arteriální hypertenzí po podání sildenafilu objeví příznaky plicního edému, je třeba vzít v úvahu 
přidruženou venookluzivní chorobu.  
 
Používání sildenafilu s bosentanem 
Účinnost sildenafilu u pacientů již léčených bosentanem nebyla jednoznačně prokázána (viz body 4.a 5.1).  
 
Současné používání s jinými inhibitory PDE5 
Bezpečnost a účinnost kombinace sildenafilu s jinými inhibitory PDE5 nebyla u pacientů s PAH 
hodnocena. Proto se případné použití těchto kombinací nedoporučuje (viz bod 4.5). 
 
Přípravek Balcoga obsahuje sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné potahované tabletě, to 
znamená, že je v podstatě „bez sodíku“. 
 
 
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 
 
Účinky jiných přípravků na sildenafil  
 
Studie in vitro 
Metabolismus sildenafilu je zprostředkován převážně cytochromem P450 (CYP), izoformou 3A(hlavní cesta) a 2C9 (vedlejší cesta). Proto mohou inhibitory těchto izoenzymů snížit clearance 
sildenafilu a induktory těchto enzymů mohou jeho clearance zvýšit. Ohledně dávkovacích doporučení 
viz body 4.2 a 4.3.  
 
Studie in vivo 
Bylo hodnoceno souběžné podání p.o. sildenafilu a i.v. epoprostenolu (viz bod 4.8 a 5.1).  
 
Účinnost a bezpečnost sildenafilu souběžně podávaného s jinou léčbou plicní arteriální hypertenze 
(např. ambrisentan, iloprost) nebyla v kontrolovaných studiích zjišťována. Proto je v případě souběžné 
léčby nutná opatrnost.  
 
 
 
 
Bezpečnost a účinnost sildenafilu při souběžném podání s jinými inhibitory PDE5 nebyla u pacientů s 
plicní arteriální hypertenzí zjišťována (viz bod 4.4).  
 
Populační farmakokinetická analýza dat z klinických studií plicní arteriální hypertenze ukázala snížení 
clearance sildenafilu a/nebo zvýšení perorální biologické dostupnosti, pokud byl sildenafil podáván 
spolu se substráty CYP3A4 či s kombinací substrátů CYP3A4 a beta-blokátorů. Tyto faktory byly 
jediné, které statisticky významně ovlivňovaly farmakokinetiku sildenafilu u pacientů s plicní 
hypertenzí. Expozice sildenafilu u pacientů užívajících substráty CYP3A4 či substráty CYP3A4 s 
beta-blokátory byla o 43, respektive o 66 % vyšší než u pacientů, kteří tuto skupinu léků neužívali. 
Expozice sildenafilu byla 5x vyšší při dávce 80 mg třikrát denně ve srovnání s expozicí při dávce 
20 mg třikrát denně. Toto rozmezí koncentrací pokrývá vzestup expozice sildenafilu pozorovaný ve 
specificky navržených studiích lékových interakcí s inhibitory CYP3A4 (kromě nejsilnějších 
inhibitorů CYP3A4, např. ketokonazol, itrakonazol, ritonavir).  
 
Předpoklad, že induktory CYP3A4 mají značný vliv na farmakokinetiku sildenafilu u pacientů s plicní 
arteriální hypertenzí, byl potvrzen v interakční studii in vivo s induktorem CYP3A4 bosentanem.  
 
Současné podávání bosentanu (středně silný induktor CYP3A4, CYP2C9 a možná i CYP2C19) v 
dávce 125 mg dvakrát denně se sildenafilem v dávce 80 mg třikrát denně (při rovnovážném stavu) po 
dobu 6 dnů vedlo u zdravých dobrovolníků k 63% snížení AUC sildenafilu. Populační 
farmakokinetická analýza údajů o sildenafilu získaných u dospělých pacientů s PAH v klinických 
hodnoceních zahrnujících 12týdenní studii k zhodnocení účinnosti a bezpečnosti perorálně 
podávaného sildenafilu v dávce 20 mg třikrát denně, přidaného ke stabilní dávce bosentanu (62,5 mg 
až 125 mg dvakrát denně), ukázala snížení expozice sildenafilu při souběžném podávání s bosentanem 
podobné tomu, které bylo pozorováno u zdravých dobrovolníků (viz body 4.4 a 5.1).  
 
Účinnost sildenafilu je třeba více monitorovat u pacientů, kteří souběžně užívají silné induktory 
CYP3A4, jako je karbamazepin, fenytoin, fenobarbital, třezalka a rifampicin.  
 
Současné podávání inhibitoru HIV proteázy ritonaviru, který je vysoce účinným inhibitorem P450, při 
rovnovážném stavu (500 mg dvakrát denně) a sildenafilu (100 mg, jedna dávka) vedlo k 300% 
(čtyřnásobnému) vzestupu Cmax sildenafilu a 1000% (jedenáctinásobnému) vzestupu plasmatické AUC 
sildenafilu. Po 24 hodinách byly plasmatické hladiny sildenafilu stále přibližně 200 ng/ml, v 
porovnání s přibližně 5 ng/ml při podávání sildenafilu samotného. To je v souladu s výrazným 
účinkem ritonaviru na široké spektrum substrátů P450. Vzhledem k těmto výsledkům je současné 
podávání sildenafilu a ritonaviru pacientům s plicní arteriální hypertenzí kontraindikováno (viz bod 
4.3).  
 
Současné podávání inhibitoru HIV proteázy sachinaviru, což je inhibitor CYP3A4, při rovnovážném 
stavu (1200 mg třikrát denně) spolu se sildenafilem (100 mg, jedna dávka) vedlo ke 140% vzestupu 
Cmax sildenafilu a 210% vzestupu AUC sildenafilu. Sildenafil neměl na farmakokinetiku sachinaviru 
žádný vliv. Ohledně dávkovacích doporučení, viz bod 4.2.  
 
Pokud byla jednotlivá dávka 100 mg sildenafilu podána s erythromycinem, středně silným inhibitorem 
CYP3A4, při rovnovážném stavu (500 mg dvakrát denně po dobu 5 dnů), došlo k 182% vzestupu 
systémové expozice sildenafilu (AUC). Ohledně dávkovacích doporučení viz bod 4.2. U zdravých 
mužských dobrovolníků nebyly známky vlivu azithromycinu (500 mg denně po dobu 3 dnů) na AUC, 
 
 
 
Cmax, Tmax, eliminační konstantu nebo následný poločas sildenafilu nebo jeho hlavních cirkulujících 
metabolitů pozorovány. Úprava dávek není potřebná. Cimetidin (800 mg), inhibitor cytochromu Pa nespecifický inhibitor CYP3A4, způsoboval 56% vzestup plasmatických koncentrací sildenafilu, 
pokud byl podáván zdravým dobrovolníkům současně se sildenafilem v dávce 50 mg. Úprava dávek 
není potřebná.  
 
Dá se předpokládat, že nejsilnější inhibitory CYP3A4, jako je ketokonazol a itrakonazol, mají účinky 
podobné jako ritonavir (viz bod 4.3). U inhibitorů CYP3A4, jako je klarithromycin, telithromycin a 
nefazodon, se dá předpokládat, že mají účinky mezi účinkem ritonaviru a inhibitory CYP3A4, jako je 
sachinavir nebo erythromycin, počítá se se sedminásobným vzestupem expozice. Při užívání 
inhibitorů CYP3A4 se tedy doporučuje úprava dávkování (viz bod 4.2).  
 
Populační farmakokinetická analýza u pacientů s plicní arteriální hypertenzí naznačuje, že souběžné 
podání beta-blokátorů v kombinaci se substráty CYP3A4 může ve srovnání s podáním substrátů 
CYP3A4 samotných vyústit v další vzestup expozice sildenafilu.  
 
Grapefruitová šťáva je slabým inhibitorem metabolizace prostřednictvím CYP3A4 ve střevní stěně a 
může vést k mírnému vzestupu plasmatických hladin sildenafilu. Úprava dávek není nutná, nicméně 
souběžné podání sildenafilu a grapefruitové šťávy se nedoporučuje.  
 
Jednotlivé dávky antacid (hydroxid hořečnatý/hydroxid hlinitý) neměly na biologickou dostupnost 
sildenafilu vliv.  
 
Současné podávání perorální antikoncepce (ethinylestradiol 30 g a levonorgestrel 150 g) nemělo na 
farmakokinetiku sildenafilu žádný vliv.  
 
Nikorandil je hybridní aktivátor draslíkových kanálů a nitrát. Vzhledem k nitrátové složce má 
potenciál k závažným interakcím se sildenafilem (viz bod 4.3).  
 
Účinky sildenafilu na jiné přípravky  
 
Studie in vitro 
Sildenafil je slabým inhibitorem cytochromu P450, izoforem 1A2, 2C9, 2C19, 2D6, 2E1 a 3A4 (IC> 150 M). Data týkající se interakce sildenafilu a nespecifických inhibitorů fosfodiesterázy, jako je 
theofylin a dipyridamol, neexistují.  
 
Studie in vivo 
Při podání sildenafilu (50 mg) souběžně s tolbutamidem (250 mg) či warfarinem (40 mg), které jsou 
oba metabolizovány prostřednictvím CYP2C9, nebyly žádné interakce pozorovány.  
 
Sildenafil neměl významný vliv na expozici atorvastatinu (AUC zvýšeno o 11 %), z čehož lze 
usuzovat, že sildenafil nemá klinicky významný účinek na CYP3A4.  
 
Žádné interakce nebyly pozorovány ani mezi sildenafilem (100 mg, jedna dávka) a acenokumarolem. 
Sildenafil (50 mg) nepotencoval prodloužení doby krvácení, způsobené kyselinou acetylsalicylovou 
(150 mg).  
 
 
 
 
Sildenafil (50 mg) nepotencoval hypotenzní účinky alkoholu u zdravých dobrovolníků s průměrnou 
maximální hladinou alkoholu v krvi 80 mg/dl.  
 
Ve studii se zdravými dobrovolníky vedl sildenafil při rovnovážném stavu (80 mg třikrát denně) k 
50% vzestupu AUC bosentanu (125 mg dvakrát denně). Populační farmakokinetická analýza údajů ze 
studie u dospělých pacientů s PAH na základní léčbě bosentanem (62,5 mg až 125 mg dvakrát denně) 
ukázala při souběžném podávání sildenafilu v ustáleném stavu (20 mg třikrát denně) vzestup AUC 
bosentanu v menším rozsahu (20 % (95% CI: 9,8 - 30,8), než bylo pozorováno u zdravých 
dobrovolníků při souběžném podávání s 80 mg sildenafilu třikrát denně (viz body 4.4 a 5.1).  
 
Ve specifické studii interakcí, kde byl sildenafil (100 mg) podáván současně s amlodipinem u 
hypertenzních pacientů, došlo k přídatnému snížení systolického krevního tlaku vleže o 8 mmHg. 
Odpovídající přídatné snížení diastolického tlaku vleže bylo 7 mmHg. Tato přídatná snížení tlaku byla 
srovnatelná s podáním samotného sildenafilu zdravým dobrovolníkům.  
 
Ve třech specifických studiích lékových interakcí byl pacientům s benigní hyperplazií prostaty (BPH) 
stabilizovaným na terapii doxazosinem podáván současně doxazosin (4 mg a 8 mg) a sildenafil 
(25 mg, 50 mg či 100 mg). V těchto studovaných populacích byl pozorován přídatný pokles 
systolického a diastolického krevního tlaku vleže průměrně o 7/7 mmHg, 9/5 mmHg a 8/4 mmHg v 
uvedeném pořadí a průměrný pokles krevního tlaku vestoje o 6/6 mmHg, 11/4 mmHg a 4/5 mmHg. 
Pokud se sildenafil a doxazosin podávaly současně pacientům stabilizovaným na léčbě doxazosinem, 
byly vzácně hlášeny případy pacientů, kteří měli epizody symptomatické posturální hypotenze. Tato 
hlášení zahrnovala závrať a točení hlavy, ale nikoliv synkopy. Současné podávání sildenafilu 
pacientům užívajícím alfablokátory může u některých vnímavých pacientů vést k symptomatické 
hypotenzi (viz bod 4.4).  
 
Sildenafil (100 mg, jedna dávka) po ustavení rovnovážného stavu farmakokinetiku inhibitoru HIV 
proteázy sachinaviru, jenž je substrátem/inhibitorem CYP3A4, neovlivnil.  
 
Ve shodě se známými účinky sildenafilu na metabolismus oxidu dusnatého/cyklického guanosin 
monofosfátu (cGMP) (viz bod 5.1) je sildenafil schopen zesilovat hypotenzní účinky nitrátů. Jeho 
současné užití s látkami schopnými uvolňovat oxid dusnatý nebo nitráty v jakékoli formě je proto 
kontraindikováno (viz bod 4.3).  
 
Riocigvát: Předklinické studie ukázaly aditivní systémový účinek při snižování krevního tlaku, pokud 
se inhibitory PDE5 kombinovaly s riocigvátem. V klinických studiích bylo prokázáno, že riocigvát 
zesiluje hypotenzní účinek inhibitorů PDE5. U sledované populace nebyl příznivý klinický účinek této 
kombinace prokázán. Současné užívání riocigvátu s PDE5 inhibitory, včetně sildenafilu, je 
kontraindikováno (viz bod 4.3).  
 
Sildenafil nemá žádný klinicky významný dopad na plasmatické hladiny perorálních kontraceptiv 
(ethinylestradiol 30 g a levonorgestrel 150 g).  
 
Pediatrická populace 
Interakční studie byly provedeny pouze u dospělých. 
 
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení 
 
 
 
 
Ženy v plodném věku a antikoncepce u mužů i žen 
Vzhledem k nedostatku údajů o účinku sildenafilu na těhotné ženy se jeho užívání u žen v plodném 
věku nedoporučuje, pokud nepoužívají vhodnou kontracepční metodu.  
 
Těhotenství 
Údaje týkající se použití sildenafilu u těhotných žen nejsou k dispozici. Studie na zvířatech neukazují 
žádný přímý nebo nepřímý nežádoucí účinek na těhotenství a vývoj zárodku/plodu. Studie na 
zvířatech prokázaly toxicitu týkající se postnatálního vývoje (viz bod 5.3).  
 
Vzhledem k nedostatku údajů by v případech, kdy to není nezbytné, nemá sildenafil těhotným ženám 
podáván.  
 
Kojení 
Nejsou k dispozici dostatečné a řádně kontrolované studie u kojících žen. Údaje získané od jedné 
kojící ženy naznačují, že sildenafil a jeho aktivní metabolit N-desmetylsildenafil jsou vylučovány do 
mateřského mléka ve velmi nízkých koncentracích. K nežádoucím příhodám u kojených dětí nejsou 
dostupné žádné klinické údaje, ale nepředpokládá se, že by přijaté množství způsobovalo nějaké 
nežádoucí účinky. Předepisující lékaři musí důkladně zvážit klinickou potřebu sildenafilu u matky 
a případné nežádoucí účinky na kojené dítě.  
 
Fertilita 
Neklinická data založená na běžných studií fertility žádné riziko pro člověka neprokázala (viz bod 
5.3). 
 
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 
 
Sildenafil má mírný vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje.  
 
Vzhledem k tomu, že byly v klinických studiích sildenafilu popsány závratě a poruchy zraku, pacienti 
by předtím, než budou řídit či používat stroje, měli být poučeni o tom, jak mohou být sildenafilem 
ovlivněni. 
 
4.8 Nežádoucí účinky 
 
Souhrn bezpečnostního profilu 
V pivotní, placebem kontrolované studii léčby plicní arteriální hypertenze sildenafilem, bylo 
randomizováno celkem 207 pacientů k léčbě sildenafilem v dávkách 20 mg, 40 mg a 80 mg třikrát 
denně a 70 pacientů k užívání placeba. Délka léčby byla 12 týdnů. Celková četnost přerušení léčby ve 
skupině léčené sildenafilem v dávkách 20 mg, 40 mg a 80 mg třikrát denně byla 2,9, 3, resp. 8,5 %, ve 
srovnání s 2,9 % ve skupině užívající placebo. Z 277 pacientů, kteří dokončili léčbu v pivotní studii, 
jich 259 vstoupilo do rozšířené dlouhodobé studie. Byly podávány dávky do 80 mg třikrát denně 
(4násobně vyšší než doporučená dávka 20 mg třikrát denně) a po 3 letech dostávalo dávku sildenafilu 
80 mg třikrát denně 87 % ze 183 pacientů.  
 
V placebem kontrolované studii se sildenafilem, jako přídatnou léčbou k intravenózně podanému 
epoprostenolu v léčbě plicní arteriální hypertenze, bylo 134 pacientů léčeno sildenafilem (ve fixní 
 
 
 
titraci začínající na 20 mg s přechodem na 40 mg a posléze na 80 mg, třikrát denně, dle snášenlivosti) 
a epoprostenolem a 131 pacientů léčených placebem a epoprostenolem. Léčba trvala 16 týdnů. 
Celková četnost přerušení léčby u pacientů léčených sildenafilem/epoprostenolem z důvodu 
nežádoucích účinků byla 5,2 % v porovnání s 10,7 % u pacientů užívajících placebo/epoprostenol. 
Nově hlášené nežádoucí účinky, které se objevily častěji u skupiny užívající sildenafil/epoprostenol, 
byly oční hyperemie, rozmazané vidění, ucpaný nos, noční pocení, bolesti zad a sucho v ústech. 
Známé nežádoucí účinky – bolesti hlavy, návaly, bolest končetin a otok - byly u pacientů léčených 
sildenafilem/epoprostenolem ve srovnání s pacienty léčenými placebem/ epoprostenolem 
zaznamenány s vyšší četností. Ze všech subjektů, které dokončily původní studii, jich 242 vstoupilo 
do rozšířené dlouhodobé studie. Byly podávány dávky do 80 mg třikrát denně a po 3 letech dostávalo 
dávku sildenafilu 80 mg třikrát denně 68 % ze 133 pacientů.  
 
Ve dvou placebem kontrolovaných studiích byly nežádoucí příhody všeobecně mírné až střední 
závažnosti. Nejčastějším nežádoucím účinkem při léčbě sildenafilem (10 % nebo více) v porovnání s 
placebem byly bolesti hlavy, návaly, dyspepsie, průjem a bolesti končetin.  
 
Tabulkový seznam nežádoucích účinků 
V následující tabulce jsou shrnuty nežádoucí účinky, které se vyskytly u > 1 % pacientů léčených 
sildenafilem a byly častější (rozdíl > 1 %) u sildenafilu v pivotní studii nebo v souboru 
kombinovaných dat získaných z placebem kontrolovaných studií léčby plicní arteriální hypertenze při 
dávkách 20, 40 a 80 mg třikrát denně. Jsou seřazeny podle skupin a frekvence (velmi časté (≥ 1/10), 
časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100) a není známo (z dostupných údajů nelze 
určit). V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti. 
 
Hlášení z poregistračních zkušeností jsou uvedena kurzívou. 
 
Třída orgánových systémů dle MedDRA  Nežádoucí účinek 
Infekce a infestace
Časté celulitida, chřipka, bronchitida, sinusitida,
rinitida, gastroenteritida 
 
Poruchy krve a lymfatického systému 
Časté anémie 
Poruchy metabolismu a výživy 
Časté zadržování tekutin 
Psychiatrické poruchy 
Časté insomnie, úzkost 
Poruchy nervového systému 
Velmi časté bolest hlavy
Časté migréna, třes, parestézie, pálivé pocity, 
hypoestezie
 
Poruchy oka 
 
 
Časté krvácení do sítnice, zhoršení zraku, rozmazané
vidění, fotofobie, chromatopsie, cyanopsie, 
podráždění očí, oční hyperémie 
Méně časté snížená ostrost vidění, diplopie, abnormální
pocity v oku 
Není známo nearterická přední ischemická neuropatie
optického nervu (NAION )*, retinální vaskulární 
okluze*, porucha zrakového pole* 
 
Poruchy ucha a labyrintu 
Časté vertigo
Není známo náhlá ztráta sluchu 
 
Cévní poruchy
Velmi časté zarudnutí 
Není známo hypotenze 
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Časté epistaxe, kašel, ucpaný nos 
Gastrointestinální poruchy 
Velmi časté průjem, dyspepsie
Časté gastritida, gastroesofageální refluxní choroba,
hemoroidy, abdominální distenze, sucho v ústech 
 
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Časté alopecie, erytém, noční pocení 
Není známo vyrážka 
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Velmi časté bolesti v končetinách
Časté myalgie, bolesti v zádech 
Poruchy ledvin a močových cest 
Méně časté hematurie 
Poruchy reprodukčního systému a prsu
Méně časté krvácení do penisu, hematospermie, 
gynekomastie
Není známo priapismus, zesílená erekce
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace 
Časté pyrexie 
* Tyto nežádoucí účinky byly hlášeny u pacientů užívajících sildenafil pro léčbu erektilní dysfunkce 
(MED).  
 
 
 
 
Pediatrická populace 
V placebem kontrolované studii sildenafilu u pacientů ve věku 1 rok až 17 let s plicní arteriální 
hypertenzí bylo léčeno celkem 174 pacientů třikrát denně buď nízkou dávkou (10 mg u pacientů s 
hmotností > 20 kg; žádný pacient s hmotností ≤ 20 kg neužíval nízkou dávku), střední dávkou (10 mg 
u pacientů s hmotností ≥ 8 až 20 kg, 20 mg u pacientů s hmotností ≥ 20 až 45 kg, 40 mg u pacientů s 
hmotností > 45 kg) nebo vysokou dávkou (20 mg u pacientů s hmotností ≥ 8 až 20 kg, 40 mg u 
pacientů s hmotností ≥ 20 až 45 kg, 80 mg u pacientů s hmotností > 45 kg) sildenafilu a 60 pacientů 
dostávalo placebo.  
 
Profil nežádoucích účinků pozorovaný v této pediatrické studii byl obecně shodný s profilem 
pozorovaným u dospělých (viz tabulka výše). Nejčastějšími nežádoucími účinky, které byly 
pozorovány (s četností ≥ 1 %) u pacientů léčených sildenafilem (kombinované dávky) s četností > 1 % 
oproti pacientům, kterým bylo podáváno placebo, byly horečka (11,5 %), infekce horních cest 
dýchacích (11,5 %), zvracení (10,9 %), zvýšená erekce (včetně spontánní erekce penisu u mužských 
subjektů) (9,0 %), nauzea (4,6 %), bronchitida (4,6 %), faryngitida (4,0 %), rinorea (3,4 %), 
pneumonie (2,9 %) a rinitida (2,9 %).  
 
Celkem 220 z 234 pediatrických subjektů léčených v krátkodobé placebem kontrolované studii 
vstoupilo do dlouhodobé pokračující studie. Subjekty léčené sildenafilem pokračovaly ve stejném 
léčebném režimu, zatímco subjekty ze skupiny užívající v krátkodobé studii placebo byly náhodně 
nově zařazeny do skupiny léčené sildenafilem.  
 
Nejčastěji hlášené nežádoucí účinky v průběhu trvání krátkodobé a dlouhodobé studie byly v zásadě 
obdobné jako nežádoucí účinky pozorované v krátkodobé studii. Nežádoucími účinky, které byly 
hlášeny u > 10 % z 229 subjektů léčených sildenafilem (kombinovaná skupina dávek, včetně pacientů, kteří nepostoupili do dlouhodobé studie), byly infekce horních cest dýchacích (31 %), bolesti 
hlavy (26 %), zvracení (22 %), bronchitida (20 %), faryngitida (18 %), pyrexie (17 %), průjem (15 %), 
chřipka (12 %) a epistaxe (12 %). Většina těchto nežádoucích účinků byla považována za mírné a 
středně závažné.  
 
Závažné nežádoucí účinky byly hlášeny u 94 (41 %) z 229 subjektů užívajících sildenafil. Z subjektů, které nahlásily závažné nežádoucí účinky, bylo 14/55 (25,5 %) ve skupině užívající nízkou 
dávku, 35/74 (47,3 %) ve skupině užívající střední dávku a 45/100 (45 %) ve skupině užívající 
vysokou dávku. Nejčastějšími nežádoucími účinky, které byly hlášeny s frekvencí ≥ 1 % u subjektů 
léčených sildenafilem (kombinovaná skupina dávek), byly pneumonie (7,4 %), srdeční selhání 
(5,2 %), plicní hypertenze (5,2 %), infekce horních cest dýchacích (3,1 %), pravostranné srdeční 
selhání (2,6 %), gastroenteritida (2,6 %), synkopa (2,2 %), bronchitida (2,2 %), bronchopneumonie 
(2,2 %), plicní arteriální hypertenze (2,2 %), bolesti na hrudi (1,7 %), zubní kaz (1,7 %), kardiogenní 
šok (1,3 %), virová gastroenteritida (1,3 %), infekce močového ústrojí (1,3 %).  
 
Následující závažné nežádoucí účinky byly považovány za související s léčbou: enterokolitida, křeče, 
hypersenzitivita, stridor, hypoxie, neurosenzorická hluchota a komorová arytmie. 
 
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu: 
 
 
 
  
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.  
 
 
4.9 Předávkování 
 
Ve studiích jednotlivých dávek až do 800 mg u zdravých dobrovolníků byly nežádoucí účinky 
podobné těm, které byly pozorované při nižších dávkách, ale jejich míra výskytu a závažnost stoupala. 
Při jednotlivé dávce 200 mg byla incidence nežádoucích reakcí vzrůstající (bolest hlavy, zarudnutí, 
závratě, dyspepsie, otok nosní sliznice a porucha zraku).  
V případě předávkování je vhodné zahájit podle potřeby standardní podpůrnou terapii. Renální dialýza 
clearance sildenafilu nezrychluje, protože je silně vázán na bílkoviny plasmy a močí se nevylučuje. 
 
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 
 
5.1 Farmakodynamické vlastnosti 
 
Farmakoterapeutická skupina: urologika, léčiva používaná při erektilní dysfunkci, ATC kód: 
G04BE 
Mechanismus účinku
Sildenafil je silným a selektivním inhibitorem cyklické guanosinmonofosfát (cGMP) specifické 
fosfodiesterázy typu 5 (PDE5), což je enzym zodpovědný za degradaci cGMP. Enzym PDE5 je kromě 
corpus cavernosum v penisu přítomen i ve svalovině plicních cév. Sildenafil tedy v hladkých svalech 
plicních cév zvyšuje hladinu cGMP a vede tak k jejich relaxaci. U pacientů s plicní arteriální 
hypertenzí to vede k selektivní vazodilataci plicního řečiště a v menší míře i k systémové vazodilataci.  
 
Farmakodynamické účinky 
Studie in vitro ukázaly, že sildenafil je selektivní k PDE5. Jeho účinek je mohutnější na PDE5 než na 
ostatní známé fosfodiesterázy. Ve srovnání s PDE6, která je zapojena do fototransdukční kaskády v 
sítnici, je selektivita k PDE5 10násobná. Selektivita oproti PDE1 je 80násobná a oproti PDE 2, 3, 4, 7, 
8, 9, 10 a 11 potom 700násobná. Sildenafil má především více jak 4000násobnou selektivitu k PDEnež k PDE3, izoformě fosfodiesterázy specifické k cAMP, zapojené do kontroly srdeční kontraktility.  
 
Sildenafil způsobuje mírný a přechodný pokles systémového krevního tlaku, který ve většině případů 
nemá klinické projevy. Po dlouhodobém podávání 80 mg třikrát denně pacientům se systémovou 
hypertenzí došlo k poklesu výchozích hodnot systolického a diastolického krevního tlaku vleže v 
průměru o 9,4, respektive 9,1 mmHg. Po dlouhodobém podávání 80 mg třikrát denně pacientům s 
plicní arteriální hypertenzí byly účinky na krevní tlak pozorovány menší (snížení systolického i 
diastolického tlaku o 2 mmHg). Při doporučené dávce 20 mg třikrát denně nebylo pozorováno snížení 
systolického ani diastolického tlaku. Jednotlivá perorální dávka sildenafilu do výše 100 mg neměla u 
zdravých dobrovolníků žádné klinicky významné účinky na EKG. Při chronickém dávkování 80 mg 
třikrát denně pacientům s plicní arteriální hypertenzí nebyly hlášeny žádné významné změny na EKG.  
 
 
 
 
Ve studii zkoumající hemodynamický účinek jednotlivé dávky 100 mg sildenafilu u 14 pacientů se 
závažným onemocněním koronárních tepen (> 70% stenóza alespoň jedné koronární tepny) byl 
průměrný systolický a diastolický tlak v klidu v porovnání s výchozí hodnotou snížen o 7, respektive %. Průměrný plicní systolický tlak byl snížen o 9 %. Sildenafil nevykazoval žádný účinek na srdeční 
výdej a nezhoršoval průtok zúženými koronárními tepnami.  
 
U některých testovaných subjektů byla jednu hodinu po užití dávky 100 mg pozorována za použití 
Farnsworth-Munsellova testu se 100 odstíny mírná a přechodná porucha rozlišování barev 
(modrá/zelená), dvě hodiny po dávce nebyl žádný efekt patrný. Předpokládaný mechanismus této 
změny v rozlišení barev je spojen s inhibicí PDE6, která je zapojena do kaskády fototransdukce v 
retině. Sildenafil nemá vliv na zrakovou ostrost nebo vnímání kontrastu. V malé, placebem 
kontrolované studii pacientů s prokázanou makulární degenerací spojenou s raným věkem (n=9), 
nevykazoval sildenafil v jednotlivé dávce 100 mg významný vliv na provedené zrakové testy (zraková 
ostrost, Amslerova mřížka, rozlišení barev simulovaného semaforu, Humphreyho perimetr a 
fotostres).  
 
Klinická účinnost a bezpečnost  
Účinnost u dospělých pacientů s plicní arteriální hypertenzí (PAH)  
U 278 pacientů s primární PAH, sekundární PAH při onemocnění pojivové tkáně a PAH po 
chirurgické korekci vrozené srdeční vady byla provedena randomizovaná dvojitě zaslepená studie 
kontrolovaná placebem. Pacienti byli randomizováni do jedné ze čtyř skupin: placebo, 20 mg 
sildenafilu, 40 mg sildenafilu a 80 mg sildenafilu, v dávce třikrát denně. Z 278 randomizovaných 
pacientů 277 obdrželo alespoň jednu dávku studovaného léčiva. Studovaná populace se skládala z (25 %) mužů a 209 (75 %) žen průměrného věku 49 let (rozmezí 18 až 81 let) s výchozí hodnotou 
6minutového testu chůze v rozmezí 100 až 450 metrů včetně (průměr: 344 metrů). U 175 pacientů 
(63 %) byla diagnostikována primární plicní hypertenze, u 84 (30 %) byla diagnostikována plicní 
arteriální hypertenze při onemocnění pojivové tkáně a u 18 (7 %) pacientů byla diagnostikována plicní 
arteriální hypertenze po chirurgické korekci vrozené srdeční vady. Většina pacientů měla třídu II dle 
WHO klasifikace (107/277, 39 %) nebo III (160/277, 58 %) s průměrnou výchozí vzdáleností 
6minutové chůze 378, respektive 326 metrů; méně pacientů bylo se třídou I (1/2777, 0,4 %) nebo IV 
(9/277, 3 %). Pacienti s ejekční frakcí levé komory < 45 % nebo indexem komorového zkrácení < 0,nebyli studováni.  
 
Sildenafil (nebo placebo) byl přidán k výchozí terapii, která mohla zahrnovat kombinaci 
antikoagulace, digoxinu, blokátoru kalciového kanálu, diuretika nebo kyslíku. Užití prostacyklinu, 
prostacyklinových analogů a antagonistů endotelinových receptorů jako přídatné terapie nebylo 
dovoleno, a stejně tak nebylo dovoleno doplňování argininu. Pacienti, u kterých předtím selhala léčba 
bosentanem, byli ze studie vyloučeni.  
 
Primárním kritériem hodnocení účinnosti byla změna hodnot vzdálenosti 6minutové chůze (6minute 
walk distance - 6MWD) oproti výchozímu stavu ve 12. týdnu. Statisticky významné prodloužení 
6MWD bylo v porovnání s placebem pozorováno u všech tří dávkovacích schémat sildenafilu. 
Prodloužení 6MWD, korigované o placebo, bylo 45 metrů (p < 0,0001) u dávky sildenafilu 20 mg 
třikrát denně, 46 metrů (p < 0,0001) u dávky sildenafilu 40 mg třikrát denně a 50 metrů (p < 0,0001) u 
dávky sildenafilu 80 mg třikrát denně. Mezi dávkami sildenafilu nebyly žádné významné rozdíly 
v účinku. U pacientů s výchozí hodnotou 6MWD < 325 metrů byla pozorována zlepšená účinnost při 
 
 
 
použití vyšších dávek (o placebo korigované zlepšení o 58 metrů u dávky 20 mg třikrát denně, o metrů u dávky 40 mg třikrát denně a o 87 metrů u dávky 80 mg třikrát denně).  
 
Při analýze podle funkčních tříd WHO byl u skupiny užívající dávku 20 mg statisticky významný 
nárůst hodnoty 6MWD pozorován. U třídy II a třídy III byly pozorovány nárůsty (korigované o 
placebo) o 49 metrů (p = 0,0007), respektive o 45 metrů (p = 0,0031). 
 
Zlepšení 6MWD bylo zřetelné po 4 týdnech léčby a tento účinek v 8. a 12. týdnu přetrvával. Výsledky 
byly u podskupin podle etiologie (primární PAH a PAH při onemocnění pojivové tkáně), funkční třídě 
dle WHO, pohlaví, rase, místu, průměrném plicním arteriálním tlaku (mPAP) a indexu plicní 
vaskulární rezistence (PVRI) všeobecně konzistentní.  
 
Pacienti užívající všechny dávky sildenafilu dosáhli ve srovnání s těmi, kteří užívali placebo, 
statisticky významného snížení středního plicního arteriálního tlaku (mPAP) a plicní vaskulární 
rezistence (PVR). Účinky léčby korigované o placebo u mPAP byly –2,7 mmHg (p=0,04) u 
sildenafilu 20 mg třikrát denně, –3 mmHg (p=0,01) u sildenafilu 40 mg třikrát denně a –5,1 mmHg 
(p=0,0001) u sildenafilu 80 mg třikrát denně. Účinky léčby korigované o placebo u PVR byly -
178 dyne.sec/cm2(p=0,0051) u sildenafilu 20 mg třikrát denně, -195 dyne.sec/cm2 (p=0,0017) u 
sildenafilu 40 mg třikrát denně 14 a -320 dyne.sec/cm2 (p < 0,0001) u sildenafilu 80 mg třikrát denně.  
Ve 12. týdnu bylo u sildenafilu 20 mg, 40 mg, respektive 80 mg třikrát denně procentní snížení PVR 
(11,2 %, 12,9 %, 23,3 %) proporčně větší než snížení systémové vaskulární rezistence (SVR) (7,2 %, 
5,9 %, 14,4 %). Vliv sildenafilu na mortalitu není znám.  
 
Vyšší podíl pacientů léčených jednotlivými dávkami sildenafilu (tj. 28 %, 36 % resp. 42 % subjektů 
užívajících sildenafil v dávce 20 mg, 40 mg, respektive 80 mg třikrát denně) vykazoval ve 12. týdnu v 
porovnání s placebem (7 %) zlepšení alespoň o jednu funkční třídu dle WHO. Poměr šancí (Odds 
ratio) byl 2,92 (p=0,0087), 4,32 (p=0,0004) a 5,75 (p < 0,0001). 
 
Dlouhodobá data o přežití u dosud neléčených pacientů 
Pacienti zařazení do pivotní studie měli možnost pokračovat v dlouhodobé rozšířené otevřené studii. 
Po 3 letech dostávalo 87 % pacientů dávku 80 mg třikrát denně. V pivotní studii bylo sildenafilem 
léčeno 207 pacientů, přičemž jejich dlouhodobý status přežití byl sledován po dobu nejméně 3 let. V 
této populaci byly odhady přežití dle Kaplan-Meierovy metody 96 % v prvním roce, 91 % v druhém 
roce a 82 % v třetím roce. Přežití u pacientů WHO funkční třídy II bylo při výchozích hodnotách 99 % 
v prvním roce, 91 % v druhém roce a 84 % v třetím roce a u pacientů WHO funkční třídy III bylo při 
výchozích hodnotách 94 % v prvním roce, 90 % v druhém roce a 81 % v třetím roce.  
 
Účinnost u dospělých pacientů s PAH (v kombinaci s epoprostenolem)  
U 276 pacientů s PAH, kteří byli stabilizováni na léčbě intravenózně podaným epoprostenolem, byla 
provedena randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie. Mezi pacienty s PAH 
byli pacienti s primární PAH (212/267, 79 %) a PAH při onemocnění pojivových tkání (55/267, %). Většina pacientů patřila podle výchozích hodnot WHO klasifikace do funkční třídy II (68/267, %) nebo III (175/267, 66 %); méně pacientů patřilo do funkční třídy I (3/267, 1 %) nebo IV (16/267, 
%); u minima pacientů (5/267, 2 %) WHO funkční třída nebyla známa. Pacienti byli randomizováni 
do skupiny užívající placebo nebo sildenafil (ve fixní titraci začínající na 20 mg s přechodem na 
40 mg a posléze na 80 mg, třikrát denně, dle snášenlivosti) užívané v kombinaci s intravenózním 
epoprostenolem.  
 
 
 
 
Primárním kritériem hodnocení účinnosti byla změna vzdálenosti 6minutové chůze od výchozích 
hodnot v 16. týdnu. V porovnání s placebem byl u sildenafilu zaznamenán statisticky významný 
příznivější účinek na vzdálenost při 6minutové chůzi. Byl zaznamenán, o hodnoty placeba 
korigovaný, průměrný nárůst vzdálenosti chůze o 26 metrů ve prospěch sildenafilu (95% interval 
spolehlivosti: 10,8; 41,2) (p=0,0009). U pacientů s výchozí hodnotou vzdálenosti chůze ≥325 metrů 
byl pozorován efekt léčby 38,4 metru ve prospěch sildenafilu; u pacientů s výchozí hodnotou 
vzdálenosti chůze < 325 metrů byl léčebný účinek 2,3 metru ve prospěch placeba. U pacientů s 
primární PAH byl efekt léčby 31,1 metru v porovnání se 7,7 metru u pacientů s PAH při onemocnění 
pojivových tkání. Rozdíl ve výsledcích mezi randomizovanými podskupinami mohl být vzhledem k 
omezené velikosti skupin náhodný.  
 
Pacienti léčeni sildenafilem dosáhli ve srovnání s pacienty dostávajícími placebo statisticky 
významného snížení středního tlaku v plicnici (mPAP = mean Pulmonary Arterial Pressure). Byl 
zaznamenán, o hodnoty placeba korigovaný, průměrný efekt léčby -3,9 mmHg ve prospěch sildenafilu 
(95% interval spolehlivosti: -5,7; -2,1) (p=0,00003). Doba do klinického zhoršení byla sekundárním 
kritériem hodnocení, definovaným jako doba od randomizace do výskytu prvních příhod klinického 
zhoršení (úmrtí, transplantace plic, zahájení léčby bosentanem nebo klinické zhoršení vyžadující 
změnu léčby epoprostenolem). Léčba sildenafilem významně prodlužuje dobu do klinického zhoršení 
PAH v porovnání s placebem (p=0,0074). Příhody klinického zhoršení zaznamenalo 23 subjektů ve 
skupině užívající placebo (17,6 %) v porovnání s 8 subjekty ve skupině léčené sildenafilem (6,0 %). 
 
Dlouhodobá data o přežití ze základní studie s epoprostenolem
Pacienti zařazení do studie s přídatnou léčbou epoprostenolem, měli možnost pokračovat v 
dlouhodobé rozšířené otevřené studii. Po 3 letech dostávalo 68 % pacientů dávku 80 mg třikrát denně. 
V původní studii bylo sildenafilem léčeno celkem 134 pacientů a jejich dlouhodobý status přežití byl 
hodnocen po nejméně 3 letech. V této populaci byly odhady přežití dle Kaplan-Meierovy metody po 
roce 92 %, po 2 letech 81 % a po 3 letech 74 %. 
 
Účinnost a bezpečnost u dospělých pacientů s PAH (při použití v kombinaci s bosentanem)  
U 103 klinicky stabilních subjektů s PAH (funkční třída II a III dle WHO klasifikace), léčených 
bosentanem po dobu nejméně tří měsíců byla provedena randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem 
kontrolovaná studie. Mezi pacienty s PAH byli pacienti s primární PAH a PAH spojenou s 
onemocněním pojivové tkáně. Pacienti byli randomizováni do skupiny s placebem nebo sildenafilem 
(20 mg třikrát denně) v kombinaci s bosentanem (62,5 až 125 mg dvakrát denně). Primárním kritériem 
hodnocení účinnosti byla změna 6MWD ve 12. týdnu oproti výchozí hodnotě. Výsledky ukazují, že u 
6MWD neexistuje žádný významný rozdíl v pozorované průměrné změně od výchozí hodnoty mezi 
sildenafilem 20 mg a placebem (13,62 metru (95% interval spolehlivosti: -3,89 až 31,12) oproti 14,metru (95% interval spolehlivosti: - 1,78 až 29,95)).  
 
Byly pozorovány rozdíly v 6MWD mezi pacienty s primární PAH a PAH spojenou s onemocněním 
pojivové tkáně. U subjektů s primární PAH (67 subjektů) činila průměrná změna výchozí hodnoty 
26,39 metru (95% interval spolehlivosti: 10,70 až 42,08) ve skupině se sildenafilem a 11,84 metru 
(95% interval spolehlivosti: -8,83 až 32,52) ve skupině s placebem. U subjektů s PAH spojenou s 
onemocněním pojivové tkáně (36 subjektů) však průměrná změna od výchozí hodnoty činila -
18,32 metru (95% interval spolehlivosti: -65,66 až 29,02) ve skupině se sildenafilem a 17,50 metru 
(95% interval spolehlivosti: -9,41 až 44,41) ve skupině s placebem.  
 
 
 
Celkově byly nežádoucí příhody obecně u obou léčebných skupin (sildenafil plus bosentan oproti 
bosentanu samotnému) podobné a byly ve shodě se známým profilem bezpečnosti sildenafilu při 
použití v monoterapii (viz body 4.4 a 4.5).  
 
Pediatrická populace 
V randomizované, dvojitě zaslepené, multicentrické, placebem kontrolované studii s paralelními 
skupinami s různými dávkami bylo léčeno 234 subjektů ve věku 1 rok až 17 let. Subjekty (38 % 
mužských a 62 % ženských subjektů) vážily  8 kg a trpěly primární plicní hypertenzí (PPH) [33 %], 
nebo PAH sekundární k vrozené srdeční vadě [levo-pravý zkrat 37 %, chirurgicky řešeno 30 %]. V 
této studii bylo 63 z 234 (27 %) pacientů mladších 7 let (nízká dávka sildenafilu = 2; střední dávka = 
17; vysoká dávka = 28; placebo = 16) a 171 z 234 (73 %) pacientů bylo ve věku 7 let a starších (nízká 
dávka sildenafilu = 40; střední dávka = 38; vysoká dávka = 49; placebo = 44). Nejvíce subjektů mělo 
na začátku léčby funkční třídu dle WHO I (75/234, 32 %) nebo II (120/234, 51 %), méně pacientů 
mělo třídu III (35/234, 15 %) nebo IV (1/234, 0,4 %); u malého počtu pacientů nebyla třída známa 
(3/234, 1,3 %).  
 
Pacienti dříve nebyli léčeni konkrétní léčbou PAH a ve studii nebylo povoleno užití prostacyklinu, 
analogů prostacyklinu a antagonistů endotelinového receptoru, ani náhrady argininu, nitrátů, alfa-
blokátorů a silných inhibitorů CYP450 3A4.  
 
Ve studii bylo primárním kritériem hodnocení účinnosti vyhodnocení účinnosti 16týdenní chronické 
léčby perorálně podaným sildenafilem u pediatrických subjektů zlepšit fyzickou zdatnost, měřenou 
kardiopulmonálním zátěžovým testem (CPET) u subjektů, které byly vývojově schopné test 
podstoupit (n= 115). Sekundárními kritérii hodnocení bylo hemodynamické sledování, vyhodnocení 
příznaků, měření funkční třídy dle WHO, změny doprovodné léčby a kvality života.  
 
Subjekty byly alokovány do 1 ze 3 skupin léčených sildenafilem; nízké (10 mg), střední (10 až 40 mg) 
a vysoké (20 až 80 mg) dávky sildenafilu, podávané třikrát denně, nebo do skupiny užívající placebo. 
Konkrétní dávky podané v rámci skupiny byly závislé na tělesné hmotnosti (viz bod 4.8). Poměr 
subjektů užívajících podpůrnou léčbu před zahájením léčby (antikoagulancia, digoxin, blokátory 
kalciového kanálu, diuretika a/nebo kyslík) byl podobný v kombinované skupině léčené sildenafilem 
(47,7 %) a placebem (41,7 %).  
 
Ve studii byla primárním kritériem hodnocení účinnosti procentní změna maximálního příjmu kyslíku 
(VO2) korigovaná o placebo oproti výchozím hodnotám, měřená testem CPET ve skupinách 
užívajících kombinované dávky (Tabulka 2). Celkově bylo v testu CPET vyhodnoceno 106 z subjektů (45 %), což zahrnovalo pacienty ≥ 7 let a vývojově schopné test podstoupit. Děti mladší 7 let 
(kombinovaná dávka sildenafilu = 47, placebo = 16) byly hodnoceny pouze podle sekundárních 
kritérií hodnocení. Průměrné hodnoty výchozího maximálního příjmu kyslíku (VO2) byly ve všech 
skupinách léčených sildenafilem srovnatelné (17,37 až 18,03 ml/kg/min), a ve skupině užívající 
placebo byly mírně vyšší (20,02 ml/kg/min.). Výsledky hlavní analýzy (kombinované skupiny vs. 
placebo) nebyly statisticky významné (p = 0,056) (viz Tabulka 2). Odhadovaný rozdíl mezi střední 
dávkou sildenafilu a placebem byl 11,33 % (95% interval spolehlivosti: 1,72 až 20,94) (viz Tabulka 
2). 
 
Tabulka 2: o placebo upravená procentní změna výchozího maximálního příjmu kyslíku VOpodle aktivně léčené skupiny 
 
 
 
 
Léčebná skupina   Odhadovaný rozdíl  95% interval spolehlivosti 
Nízká dávka (n=24)     3,81    -6,11; 13,Střední dávka (n=26)    11,33    1,72; 20,Vysoká dávka (n=27)      7,98    -1,64; 17,Kombinované dávkové skupiny (n=77)   7,71    -0,19; 15,(p = 0,056) 
n=29 u skupiny léčené placebem 
 
Odhady podle ANCOVA s korekcí pro ostatní náhodné proměnné výchozího vrcholového VO2, 
etiologie a tělesné hmotnosti skupin 
 
Pomocí indexu plicní vaskulární rezistence (PVRI) a průměrného plicního arteriálním tlaku (mPAP) 
byla pozorována zlepšení závislá na velikosti podané dávky. Skupiny léčené střední a vysokou dávkou 
sildenafilu vykazovaly snížení PVRI oproti placebu, o 18 % (95% interval spolehlivosti: 2 až 32 %) 
resp. 27 % (95% interval spolehlivosti: 14 % až 39 %), zatímco skupina léčená nízkou dávkou 
nevykazovala oproti placebu významný rozdíl (rozdíl byl 2 %). Skupiny léčené střední a vysokou 
dávkou sildenafilu vykazovaly změny mPAP oproti výchozím hodnotám v porovnání s placebem, o  
-3,5 mmHg (95% interval spolehlivosti: -8,9; 1,9) resp. -7,3 mmHg (95% interval spolehlivosti: -12,4; 
-2,1), zatímco skupina léčená nízkou dávkou vykazovala pouze nevelký rozdíl nebo nevykazovala 
žádný rozdíl (rozdíl o 1,6 mmHg). Bylo pozorováno zlepšení srdečního indexu u všech skupin 
léčených sildenafilem, oproti placebu: 10 % u nízké, 4 % u střední a 15 % u vysoké dávky.  
 
Významná zlepšení funkční třídy byla v porovnání s placebem prokázána pouze u subjektů léčených 
sildenafilem ve vysokých dávkách. Míra pravděpodobnosti (Odds ratio) u nízké, střední a vysoké 
dávky v porovnání s placebem byl 0,6 (95% interval spolehlivosti: 0,18, 2,01), 2,25 (95% interval 
spolehlivosti: 0,75;6,69), respektive 4,52 (95% interval spolehlivosti: 1,56; 13,10).  
 
Údaje z dlouhodobého pokračování v léčbě  
Celkem 220 z 234 pediatrických subjektů léčených v krátkodobé placebem kontrolované studii 
vstoupilo do dlouhodobé pokračující studie. Subjekty ze skupiny užívající v krátkodobé studii placebo 
byly náhodně nově zařazeny do skupiny léčené sildenafilem; subjekty s hmotností ≤ 20 kg byly 
zařazeny do skupin užívajících střední nebo vysokou dávku (v poměru 1 : 1), zatímco subjekty s 
hmotností > 20 kg byly zařazeny do skupin užívajících nízkou, střední nebo vysokou dávku (v poměru 
: 1 : 1). Z celkem 229 subjektů užívajících sildenafil, bylo do skupin užívajících nízkou, střední, 
respektive vysokou dávku zařazeno 55, 74, respektive 100 subjektů. V krátkodobé i dlouhodobé studii 
se celková doba léčby od dvojitého zaslepení u jednotlivých subjektů pohybovala od 3 do 3129 dní. 
Ve skupině léčené sildenafilem byla střední doba léčby sildenafilem 1696 dní (vyjma 5 subjektů, které 
po dvojitém zaslepení dostávaly placebo a nebyly léčeny v dlouhodobé pokračující studii).  
 
Odhad přežití ve 3. roce dle Kaplan-Meierovy metody u pacientů s výchozí tělesnou hmotností > 
20 kg byl 94 % ve skupině s nízkou dávkou, 93 % ve skupině se střední dávkou a 85 % ve skupině s 
vysokou dávkou; u pacientů s výchozí tělesnou hmotností ≤ 20 kg byl 94 % ve skupině se střední 
dávkou a 93 % ve skupině s vysokou dávkou (viz body 4.4 a 4.8).  
 
V průběhu studie bylo hlášeno celkem 42 případů úmrtí, ať již během podávání léčby nebo během 
následného sledování přežití. K 37 případům úmrtí došlo dříve, než bylo Data Monitoring Committee 
 
 
 
u subjektů rozhodnuto o snížení titrace na nižší dávku na základě pozorované nerovnováhy v 
parametru mortality s rostoucími dávkami sildenafilu. Mezi těmito 37 případy úmrtí byly počty (%) 
případů úmrtí ve skupinách s nízkou, střední, resp. vysokou dávkou sildenafilu 5/55 (9,1 %), (13,5 %), respektive 22/100 (22 %). Následně bylo hlášeno dalších 5 případů úmrtí. Příčiny úmrtí byly 
typické pro pacienty s PAH. Vyšší než doporučené dávky se nesmí pediatrickým pacientům s PAH 
podávat (viz body 4.2 a 4.4).  
 
Po 1 roce od zahájení placebem kontrolované studie byl zjišťován maximální VO2. Ze subjektů 
léčených sildenafilem vývojově schopných podstoupit test CPET nevykázalo od zahájení léčby 
sildenafilem 59 ze 114 (52 %) žádné zhoršení maximálního VO2. Podobně při hodnocení po roce 
léčby 191 z 229 subjektů (83 %) užívajících sildenafil buď udrželo, nebo zlepšilo svou funkční třídu 
dle WHO.  
 
Evropská agentura pro léčivé přípravky udělila odklad povinnosti předložit výsledky studie s jiným 
přípravkem s obsahem 20 mg sildenafilu u novorozenců s plicní arteriální hypertenzí (informací o 
použití u dětí viz bod 4.2). 
 
5.2 Farmakokinetické vlastnosti 
 
Absorpce 
Sildenafil se rychle vstřebává. Maximálních pozorovaných plasmatických hladin se po perorálním 
podání nalačno dosahuje během 30 až 120 minut (medián 60 minut). Průměrná absolutní perorální 
biologická dostupnost je 41 % (rozmezí 25 až 63 %). Po perorálním podávání sildenafilu třikrát denně 
stoupá AUC a Cmax v rozsahu dávek 20 až 40 mg úměrně dávce. Po perorální dávce 80 mg třikrát 
denně byl pozorován o něco vyšší než proporční vzestup plasmatických hladin. U pacientů s plicní 
arteriální hypertenzí je perorální biologická dostupnost sildenafilu po podání dávky 80 mg třikrát 
denně v porovnání s nižšími dávkami průměrně o 43 % vyšší (90% interval spolehlivosti: 27 až 60 %).  
 
Pokud se sildenafil užívá s jídlem, je rychlost absorpce snížena, s průměrným zpožděním Tmax o 
60 minut a průměrným poklesem Cmax o 29 %, stupeň absorpce ale nebyl významně ovlivněn (AUC 
snížena o 11 %).  
 
Distribuce 
Průměrný distribuční objem v rovnovážném stavu sildenafilu je 105 litrů, což svědčí pro distribuci do 
tkání. Po perorální dávce 20 mg třikrát denně jsou průměrné maximální plasmatické hladiny 
sildenafilu v rovnovážném stavu přibližně 113 ng/ml. Sildenafil a jeho hlavní cirkulující  
N-demetylovaný metabolit se váží na plasmatické bílkoviny přibližně z 96 %. Vazba na bílkoviny 
plasmy je na celkové koncentraci léčiva nezávislá.  
 
Biotransformace 
Sildenafil se odstraňuje především jaterními mikrosomálními izoenzymy CYP3A4 (hlavní cesta) a 
CYP2C9 (vedlejší cesta). Hlavní cirkulující metabolit vzniká N-demetylací sildenafilu. Tento 
metabolit má profil fosfodiesterázové aktivity podobný sildenafilu a in vitro účinek na PDE5 ve 
srovnání s mateřskou látkou přibližně 50%. N-demetylovaný metabolit je dále metabolizován s 
terminálním poločasem přibližně 4 hodiny. U pacientů s plicní arteriální hypertenzí při dávkování 
20 mg třikrát denně dosahují plasmatické koncentrace N-demetylovaného metabolitu přibližně 72 % 
 
 
 
koncentrací sildenafilu (to představuje 36% podíl na farmakologických účincích sildenafilu). Následný 
vliv na účinnost není znám.  
 
Eliminace 
Celková tělesná clearance sildenafilu je 41 l/hod s výsledným konečným poločasem 3 až 5 hodin. Po 
perorálním nebo intravenózním podání se sildenafil vylučuje ve formě metabolitů převážně ve stolici 
(přibližně 80 % podané perorální dávky) a v menší míře močí (přibližně 13 % podané perorální 
dávky).  
 
Farmakokinetika u zvláštních skupin pacientů  
Starší pacienti 
Zdraví starší dobrovolníci (65 let a více) vykazovali sníženou clearance sildenafilu, což v porovnání s 
mladšími zdravými dobrovolníky (18-45 let) vedlo k vyšším plasmatickým hladinám sildenafilu a jeho 
aktivního N-demetylovaného metabolitu přibližně o 90 %. Vzhledem k věkovým rozdílům ve vazbě 
na plasmatické bílkoviny byl odpovídající vzestup plasmatických koncentrací volného sildenafilu 
přibližně 40%.  
 
Porucha funkce ledvin 
U dobrovolníků s mírnou až středně těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu = 30 až ml/min) nebyla farmakokinetika sildenafilu po podání jednotlivé 50mg dávky změněna. U 
dobrovolníků s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < 30 ml/min) byla clearance 
sildenafilu snížena, což ve srovnání s věkově odpovídajícími dobrovolníky bez poruchy funkce ledvin 
vedlo k průměrnému vzestupu AUC a Cmax o 100, respektive o 88 %. Navíc byly u pacientů s těžkou 
poruchou funkce ledvin v porovnání se subjekty s normální funkcí ledvin významně zvýšeny hodnoty 
AUC a Cmax N-demetylovaného metabolitu o 200, respektive o 79 %.  
 
Porucha funkce jater
U dobrovolníků s mírnou až střední jaterní cirhózou (Child-Pughovo skóre A a B) byla clearance 
sildenafilu snížena, což ve srovnání s dobrovolníky odpovídajícího věku bez poruchy funkce jater 
vedlo k vzestupu AUC (85 %) a Cmax (47 %). Navíc byly v porovnání se subjekty s normální jaterní 
funkcí u subjektů s cirhózou hodnoty AUC a Cmax N-demetylovaného metabolitu výrazně zvýšené, a 
to o 154, respektive o 87 %. Farmakokinetika sildenafilu u pacientů s těžkou poruchou funkce jater 
nebyla studována.  
 
Populační farmakokinetika 
Průměrné koncentrace v rovnovážném stavu byly u pacientů s plicní arteriální hypertenzí v rozsahu 
studovaných dávek 20 až 80 mg třikrát denně ve srovnání se zdravými dobrovolníky o 20 až 50 % 
vyšší. Cmin byla ve srovnání se zdravými dobrovolníky dvojnásobná. Tyto závěry naznačují nižší 
clearance a/nebo vyšší perorální biologickou dostupnost sildenafilu u pacientů s plicní arteriální 
hypertenzí ve srovnání se zdravými dobrovolníky.  
 
Pediatrická populace 
Na základě analýzy farmakokinetického profilu sildenafilu u pacientů zahrnutých v pediatrických 
klinických studiích se tělesná hmotnost ukázala být u dětí dobrým prediktorem expozice léčivu. 
Hodnoty poločasu plasmatických koncentrací sildenafilu jsou při tělesné hmotnosti 10 až 70 kg 
odhadovány na 4,2 až 4,4 hodiny, přičemž nevykazovaly žádný rozdíl, který by mohl být klinicky 
 
 
 
významný. Cmax po jednorázovém podání 20 mg sildenafilu p.o. byla odhadnuta na 49 ng/ml u 
pacienta vážícího 70 kg, 104 ng/ml u pacienta vážícího 20 kg a 165 ng/ml u pacienta vážícího 10 kg. 
Cmax po jednorázovém podání 10 mg sildenafilu p.o. byla odhadnuta na 24 ng/ml u pacienta vážícího 
70 kg, 53 ng/ml u pacienta vážícího 20 kg a 85 ng/ml u pacienta vážícího 10 kg. Tmax byl odhadnut na 
přibližně 1 hodinu a byl téměř nezávislý na tělesné hmotnosti.  
 
 
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 
 
Neklinické údaje, získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po 
opakovaném podávání, genotoxicity, hodnocení kancerogenního potenciálu, toxicity při reprodukci a 
vývoje, žádné zvláštní riziko pro člověka neodhalily.  
 
U mláďat potkanů, která byla pre- a postnatálně léčena sildenafilem v dávce 60 mg/kg, byla při 
expozici přibližně 50x vyšší než je očekávaná expozice u člověka při dávce 20 mg třikrát denně, 
pozorována snížená velikost vrhu, nižší hmotnost mláďat v den narození a snížené přežití po 4 dnech. 
Účinky v neklinických studiích byly pozorovány při expozicích dostatečně převyšujících maximální 
expozici u člověka, což svědčí o malém významu při klinickém použití.  
 
U zvířat nebyly při klinicky relevantních expozicích pozorovány žádné nežádoucí účinky, potenciálně 
klinicky významné, které by rovněž nebyly pozorovány v klinických studiích. 
 
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 
 
6.1 Seznam pomocných látek 
 
Jádro tablety 
Mikrokrystalická celulosa
Hydrogenfosforečnan vápenatý 
Sodná sůl kroskarmelosy
Kopovidon 
Magnesium-stearát 
 
Potahová vrstva tablety
Hypromelosa 
Oxid titaničitý (E171) 
Makrogol 
6.2 Inkompatibility 
 
Neuplatňuje se. 
 
6.3 Doba použitelnosti 
 
let 
 
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání 
 
 
 
 
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání. 
 
6.5 Druh obalu a obsah balení 
 
PVC/Aclar/Al blistry. 
 
Velikosti  balení: 30,  90,  100,  150, 300 a vícečetné balení obsahující 300 (2  balení  po 150) 
potahovaných tablet.  
 
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 
 
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním 
 
Veškerý  nepoužitý  léčivý  přípravek  nebo  odpad  musí  být  zlikvidován  v  souladu  s  místními 
požadavky. 
 
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI  
 
Sandoz s.r.o., Na Pankráci 1724/129, 140 00 Praha 4 - Nusle, Česká republika 
 
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)  
 
83/494/16-C 
 
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE  
 
Datum první registrace: 30. 11.  
 
10. DATUM REVIZE TEXTU  
 
19. 5.