Sp. zn. sukls 
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 
 
 
1.  NÁZEV PŘÍPRAVKU  
  
Fimodigo 0,5 mg tvrdé tobolky  
  
 
2.  KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ  
  
 
Jedna tvrdá tobolka obsahuje fingolimodum 0,5 mg (ve formě fingolimodi hydrochloridum).  
  
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.  
  
  
3.  LÉKOVÁ FORMA  
  
Tvrdá tobolka  
 
Tvrdá želatinová tobolka velikosti 16 mm (velikost 3) s bílým neprůhledným tělem a žlutým neprůhledným 
víčkem.  
  
  
4.  KLINICKÉ ÚDAJE  
  
4.1  Terapeutické indikace  
  
Přípravek Fimodigo je indikován v monoterapii jako léčba modifikující průběh onemocnění u vysoce aktivní 
relabující-remitentní formy roztroušené sklerózy u následujících skupin dospělých a pediatrických pacientů ve 
věku 10 let a starších:  
  
- U pacientů, kteří mají vysoce aktivní formu onemocnění i přes úplnou a odpovídající terapii nejméně 
jedním chorobu modifikujícím lékem (výjimky a informace o washout periodě viz body 4.4 a 5.1).  
nebo  
- U  pacientů s  rychle  progredující  závažnou  relabující-remitentní  formou  roztroušené  sklerózy 
definovanou 2 nebo více těžkými relapsy během jednoho roku a s 1 nebo více gadolinium enhancující 
lézí  na  MRI  mozku  nebo  s  významně  zvýšeným  výskytem  T2  lézí  ve  srovnání  s  předchozím 
vyšetřením MRI.  
  
4.2  Dávkování a způsob podání  
  
Léčbu má zahájit a sledovat lékař se zkušenostmi v diagnostice a léčbě roztroušené sklerózy.  
  
Dávkování  
 
U dospělých je doporučená dávka přípravku Fimodigo jedna 0,5mg tobolka podávaná perorálně jednou denně.  
  
U pediatrických pacientů (ve věku 10 let a starších) závisí doporučená dávka na tělesné hmotnosti:  
• Pediatričtí pacienti s tělesnou hmotností <40 kg: jedna 0,25mg tobolka podávaná perorálně jednou 
denně. K dispozici jsou jiné léčivé přípravky jiných farmaceutických společností obsahující fingolimod 
v nižší dávce (ve formě 0,25mg tobolek) 
• Pediatričtí pacienti s tělesnou hmotností >40 kg: jedna 0,5mg tobolka podávaná perorálně jednou denně.  
  
Pediatričtí pacienti, kteří zahájili léčbu 0,25mg tobolkami a následně dosáhli stabilní tělesné hmotnosti nad kg, mají být převedeni na 0,5mg tobolky.  
  
Při přechodu z denní dávky 0,25 mg na dávku 0,5 mg je doporučeno stejné monitorování jako po podání první 
dávky při zahájení léčby.  
  
Přípravek Fimodigo může být užíván s jídlem nebo nalačno.  
  
Tobolky je nutné polykat neporušené, bez otevírání.  
  
Stejné monitorování jako po podání první dávky při zahájení léčby se doporučuje, pokud je léčba přerušena:  
• na 1 den nebo více během prvních 2 týdnů léčby.  
• na více než 7 dní během 3. a 4. týdne léčby.  
• na více než 2 týdny po jednom měsíci léčby.  
Pokud je přerušení léčby kratší, než je uvedeno výše, může léčba pokračovat následující dávkou podle plánu 
(viz bod 4.4).  
  
Zvláštní skupiny pacientů  
  
Starší pacienti 
Přípravek Fimodigo má být u pacientů ve věku 65 let a starších používán s opatrností vzhledem k 
nedostatku údajů týkajících se bezpečnosti a účinnosti léku v této skupině pacientů (viz bod 5.2).  
  
Porucha funkce ledvin 
Přípravek Fimodigo nebyl v pivotních studiích léčby roztroušené sklerózy hodnocen u pacientů s poruchou 
funkce ledvin. Na základě klinicko-farmakologických studií není třeba u pacientů s lehkou až těžkou poruchou 
funkce ledvin upravovat dávky.  
  
Porucha funkce jater 
U pacientů s těžkou poruchou funkce jater (Child-Pugh třída C) nesmí být přípravek Fimodigo používán (viz 
bod 4.3). Přestože u pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater není potřeba úprava dávky, je 
třeba dbát opatrnosti při zahájení léčby u těchto pacientů (viz body 4.4 a 5.2).  
  
Pediatrická populace 
Bezpečnost a účinnost přípravku Fimodigo u dětí ve věku do 10 let nebyly dosud stanoveny. Nejsou dostupné 
žádné údaje.  
  
Dostupné jsou velmi omezené údaje u dětí ve věku 10-12 let (viz body 4.4, 4.8 a 5.1).  
  
Způsob podání  
 
Tento léčivý přípravek je určen k perorálnímu podání.  
  
4.3  Kontraindikace  
  
- Syndrom imunodeficience.  
- Pacienti se zvýšeným rizikem oportunních infekcí, včetně pacientů se sníženou imunitou (včetně 
pacientů, kteří jsou v současné době na imunosupresivní léčbě nebo pacientů s imunitou oslabenou 
předchozími terapiemi).  
- Závažné aktivní infekce, aktivní chronické infekce (hepatitida, tuberkulóza).  
- Aktivní maligní onemocnění.  
- Těžká porucha funkce jater (Child-Pugh třída C).  
- Pacienti, kteří měli během předchozích 6 měsíců infarkt myokardu (IM), nestabilní anginu pectoris, 
cévní  mozkovou  příhodu/tranzitorní  ischemickou  ataku  (TIA),  dekompenzované  srdeční  selhání 
(vyžadující hospitalizaci), nebo srdeční selhání třídy III/IV dle New York Heart Association (NYHA) 
(viz bod 4.4).  
- Pacienti se závažnou srdeční arytmií vyžadující léčbu antiarytmiky třídy Ia nebo III (viz bod 4.4).  
 
- Pacienti s atrioventrikulárním (AV) blokem druhého stupně typu Mobitz II nebo AV blokem třetího 
stupně, nebo se sick-sinus syndromem, pokud nemají zavedený kardiostimulátor (viz bod 4.4).  
- Pacienti s výchozí hodnotou QTc intervalu ≥500 ms (viz bod 4.4).  
- Během těhotenství a u žen v plodném věku, které nepoužívají účinnou antikoncepci (viz body 4.4 a 
4.6).  
- Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.  
  
4.4  Zvláštní upozornění a opatření pro použití  
  
Bradyarytmie  
 
Zahájení léčby přípravkem Fimodigo vede k přechodnému poklesu srdeční frekvence a může být také spojeno 
se zpomalením atrioventrikulárního převodu, včetně výskytu izolovaných hlášení o přechodném, spontánně se 
upravujícím kompletním AV bloku (viz body 4.8 a 5.1).  
  
Pokles srdeční frekvence po první dávce začíná během jedné hodiny a je nejvyšší během 6 hodin. Tento efekt 
po  podání  dávky  přetrvává  v  následujících  dnech,  i  když  je  obvykle  mírnější  a  obvykle  odezní  během 
následujících týdnů. Při pokračujícím podávání se průměrná srdeční frekvence vrací k výchozím hodnotám do 
jednoho měsíce. Nicméně u některých pacientů se srdeční frekvence nemusí do konce prvního měsíce vrátit k 
výchozím hodnotám. Abnormality převodního systému byly typicky přechodné a asymptomatické. Většinou 
nevyžadovaly léčbu a upravily se během prvních 24 hodin léčby. Pokud je to nezbytné, lze pokles srdeční 
frekvence indukovaný fingolimodem zvrátit atropinem nebo isoprenalinem podaným parenterálně.  
  
Všichni pacienti musí mít provedeno EKG vyšetření a mít změřen krevní tlak před a 6 hodin po podání první 
dávky přípravku Fimodigo. Všichni pacienti musí být monitorováni po dobu 6 hodin s ohledem na známky a 
příznaky bradykardie, s měřením srdeční frekvence a krevního tlaku každou hodinu. Během těchto 6 hodin 
je doporučeno kontinuální monitorování EKG (v reálném čase).  
  
Stejné preventivní opatření jako při podání první dávky je doporučeno, pokud se pacient převádí z denní 
dávky 0,25 mg na dávku 0,5 mg.  
  
Pokud se objeví příznaky bradyarytmie po podání dávky, má být zahájena odpovídající léčba a pacient má být 
monitorován do doby, než příznaky odezní. Pokud by pacient během monitorování po první dávce vyžadoval 
farmakologickou intervenci, je nutné zajistit monitorování ve zdravotnickém zařízení přes noc a po podání 
druhé dávky přípravku Fimodigo je zapotřebí opakovat monitorování jako po podání první dávky.  
  
Pokud je po 6 hodinách srdeční frekvence nejnižší od podání první dávky (což naznačuje, že se maximální 
farmakodynamický efekt na srdce nemusel dosud projevit), monitorování je nutné prodloužit nejméně o hodiny a do doby, dokud se srdeční frekvence opět nezvýší. Navíc, pokud je po 6 hodinách srdeční frekvence 
nižší než 45 tepů za minutu u dospělých pacientů, nižší než 55 tepů za minutu u pediatrických pacientů ve 
věku 12 let a starších, nebo nižší než 60 tepů za minutu u pediatrických pacientů ve věku 10-12 let, nebo pokud 
EKG ukazuje nový výskyt AV bloku druhého nebo vyššího stupně nebo pokud je QTc interval ≥500 ms, je 
nutné  prodloužené  monitorování  (nejméně  monitoring  přes  noc) až do  úpravy  nálezu.  Prodloužené 
monitorování (nejméně monitoring přes noc) je rovněž nezbytné, pokud se v kteroukoliv dobu objeví AV blok 
třetího stupně.  
  
Účinky na srdeční frekvenci a atrioventrikulární vedení se mohou znovu objevit při opakovaném zahájení 
léčby přípravkem Fimodigo v závislosti na délce přerušení a době od zahájení léčby přípravkem Fimodigo. 
Stejné monitorování jako po podání první dávky se doporučuje při zahájení léčby, pokud je léčba přerušena:  
- na 1 den nebo více během prvních 2 týdnů léčby.  
- na více než 7 dní během 3. a 4. týdne léčby.  
- na více než 2 týdny po jednom měsíci léčby.  
Pokud je přerušení léčby kratší, než je uvedeno výše, může léčba pokračovat následující dávkou podle plánu.  
  
U dospělých pacientů léčených fingolimodem byly hlášeny velmi vzácné případy inverze vlny T. V případě 
inverze vlny T se musí předepisující lékař ujistit, že pacient nemá současně známky nebo příznaky ischemie 
myokardu. Pokud je podezření na ischemii myokardu, doporučuje se konzultace s kardiologem.  
  
S ohledem na riziko závažných poruch rytmu nebo významnou bradykardii nesmí přípravek Fimodigo užívat 
pacienti se sino-atriálním srdečním blokem, se symptomatickou bradykardií, rekurentní synkopou nebo srdeční 
zástavou v anamnéze nebo pacienti s významným prodloužením QT intervalu (QTc >470 ms [dospělé ženy], 
QTc >460 ms [děti ženského pohlaví] nebo >450 ms [dospělí a děti mužského pohlaví]), dekompenzovanou 
hypertenzí  nebo  závažnou  spánkovou  apnoe  (viz  též  bod  4.3).  U  těchto  pacientů  lze  uvažovat  o  léčbě 
přípravkem Fimodigo pouze tehdy, pokud předpokládaný prospěch vyváží možná rizika a před zahájením 
léčby je vyžádána konzultace s kardiologem kvůli určení nejvhodnějšího způsobu monitorování. Při zahájení 
léčby se doporučuje přinejmenším prodloužené monitorování přes noc (viz též bod 4.5).  
  
Přípravek Fimodigo nebyl hodnocen u pacientů s arytmiemi vyžadujícími léčbu antiarytmiky třídy Ia (např. 
chinidin, disopyramid) nebo třídy III (např. amiodaron, sotalol). Antiarytmika tříd Ia a III jsou spojena s 
případy torsade de pointes u pacientů s bradykardií (viz bod 4.3).  
  
Existují  pouze  omezené  zkušenosti  s  podáváním  přípravku Fimodigo u  pacientů  současně  léčených 
betablokátory, blokátory vápníkových kanálů snižujícími srdeční frekvenci (např. verapamil nebo diltiazem) 
nebo jinými látkami, které mohou snižovat srdeční frekvenci (např. ivabradin, digoxin, anticholinesterázy nebo 
pilokarpin). Protože je zahájení léčby přípravkem Fimodigo též spojováno se zpomalením srdeční akce (viz 
též bod 4.8 Bradyarytmie), současné podání těchto látek při zahájení léčby přípravkem Fimodigo může být 
spojeno se závažnou bradykardií a srdečním blokem. Vzhledem  k možným aditivním účinkům na srdeční 
frekvenci nesmí být léčba přípravkem Fimodigo zahájena u pacientů, kteří jsou již léčeni těmito látkami (viz 
též bod 4.5). U těchto pacientů lze uvažovat o léčbě přípravkem Fimodigo pouze tehdy, pokud předpokládaný 
prospěch vyváží možná rizika. Pokud se uvažuje o léčbě přípravkem Fimodigo, je před zahájením léčby nutná 
konzultace  s  kardiologem  ohledně  převedení  na  přípravky  nezpomalující  srdeční frekvenci.  Pokud  léky 
zpomalující srdeční frekvenci nelze vysadit, je nezbytná konzultace s kardiologem kvůli určení vhodného 
způsobu monitorování po podání první dávky, doporučuje se přinejmenším prodloužené monitorování přes 
noc (viz také bod 4.5).  
  
QT interval  
 
V podrobné studii ovlivnění QT intervalu fingolimodem v dávkách 1,25 mg nebo 2,5 mg v rovnovážném stavu, 
kdy byl stále přítomen negativně chronotropní účinek fingolimodu, vedla léčba fingolimodem k prodloužení 
QTc  intervalu,  s  horním  limitem  90%  CI  ≤13,0  ms.  Neexistuje  žádný  vztah  mezi  dávkou  či  expozicí 
fingolimodu a prodloužením QTc intervalu. Není přítomen jednoznačný signál zvýšené incidence dlouhého 
QTc intervalu při léčbě fingolimodem, ať už absolutně nebo jako změna od výchozích hodnot.  
  
Klinický význam tohoto nálezu není znám. Ve studiích roztroušené sklerózy nebyly pozorovány klinicky 
významné účinky na prodloužení QTc intervalu, ale pacienti s rizikem prodloužení QT intervalu nebyli do 
klinických studií zahrnuti.  
  
U pacientů s relevantními rizikovými faktory, např. hypokalemií nebo vrozeným prodloužením QT intervalu, 
se doporučuje vyhnout se podávání léčivých přípravků, které mohou prodlužovat QTc interval.  
  
Imunosupresivní účinky  
 
Fingolimod  vykazuje  imunosupresivní  účinek,  který činí  pacienty  náchylnými  k  riziku  infekcí,  včetně 
oportunních infekcí, které mohou být fatální, a zvyšuje riziko rozvoje lymfomů a jiných malignit, zejména 
kožních. Lékaři musí pacienty pečlivě sledovat, zejména pacienty se stávajícími projevy nebo známými 
faktory, jako  je  předchozí  imunosupresivní  léčba. Při  podezření  na riziko má lékař  individuálně  zvážit 
přerušení léčby (viz též bod 4.4 “Infekce” a “Kožní neoplazmata” a bod 4.8  
“Lymfomy”).  
  
Infekce  
 
Klíčovým farmakodynamickým účinkem přípravku Fimodigo je na dávce závislé snížení počtu periferních 
lymfocytů na 20 - 30 % výchozích hodnot. To je způsobeno reverzibilní sekvestrací lymfocytů v lymfoidních 
tkáních (viz bod 5.1).  
 
  
Před zahájením léčby přípravkem Fimodigo má být k dispozici aktuální kompletní krevní obraz (provedený v 
průběhu posledních 6 měsíců nebo po přerušení předchozí léčby). Doporučuje se pravidelně kontrolovat krevní 
obraz během léčby, po třech měsících, a poté nejméně jedenkrát ročně, a v případě výskytu známek infekce. 
Je-li absolutní počet lymfocytů <0,2x109/l, je třeba léčbu až do zotavení přerušit, protože v klinických studiích 
byla léčba fingolimodem u pacientů s absolutním počtem lymfocytů <0,2x109/l přerušena.  
  
Zahájení léčby přípravkem Fimodigo je třeba u pacientů se závažnou aktivní infekcí odložit až do jejího 
vyřešení.  
  
Před zahájením léčby přípravkem Fimodigo je nutné vyhodnotit imunitu pacientů vůči varicelle (plané 
neštovice). Pacienti bez lékařem potvrzené anamnézy planých neštovic nebo zdokumentované kompletní 
vakcinace  varicellovou  vakcínou  mají  být  vyšetřeni  před  zahájením  terapie  přípravkem Fimodigo na 
přítomnost protilátek proti viru varicella zoster (VZV). U pacientů bez protilátek se před zahájením léčby 
přípravkem Fimodigo doporučuje kompletní vakcinace varicellovou vakcínou (viz bod 4.8). Zahájení léčby 
přípravkem Fimodigo má být odloženo o 1 měsíc, aby se mohl vyvinout plný účinek vakcinace.  
  
Účinky přípravku Fimodigo na imunitní systém mohou zvýšit riziko infekcí, včetně oportunních (viz bod 4.8). 
U pacientů s příznaky infekce během léčby je třeba používat účinné diagnostické a léčebné postupy. Při 
hodnocení stavu pacienta s podezřením na infekci, která může být závažná, je nutné zvážit konzultaci s lékařem 
se zkušenostmi v léčbě infekcí. Pacienti léčení přípravkem Fimodigo mají být poučeni, aby během léčby 
neprodleně hlásili příznaky infekce svému lékaři.  
  
Pokud se u pacienta rozvine závažná infekce, je třeba zvážit přerušení léčby přípravkem Fimodigo a před jejím 
opětovným zahájením má být provedena rozvaha mezi přínosem a rizikem další léčby.  
  
Po uvedení na trh byly hlášeny případy kryptokokové meningitidy (mykotická infekce), v některých případech 
fatální, přibližně po 2-3 letech léčby, ačkoliv jednoznačná souvislost s trváním léčby není známa (viz bod 4.8). 
Pacienti se známkami a příznaky odpovídajícími kryptokokové meningitidě (tj. bolest hlavy doprovázená 
mentálními změnami jako zmatenost, halucinace a/nebo změny osobnosti) mají být neprodleně diagnosticky 
vyšetřeni. Pokud se potvrdí diagnóza kryptokokové meningitidy, fingolimod má být vysazen a má být zahájena 
vhodná  léčba.  Pokud  je  odůvodněno  znovuzahájení  léčby  fingolimodem,  je  nutná  multidisciplinární 
konzultace (tj. se specialistou na infekční choroby).  
  
Progresivní multifokální leukoencefalopatie (PML) byla hlášena při léčbě fingolimodem po uvedení na trh (viz 
bod 4.8). PML je oportunní infekce působená John-Cunningham virem (JCV), která může být fatální nebo vést 
k těžké invaliditě. Případy PML se objevily přibližně po 2-3 letech léčby v monoterapii bez přechozí expozice 
natalizumabem.  Ačkoliv  se  zdá,  že  se  odhadované  riziko  zvyšuje  s  kumulativní  expozicí  v  čase,  jasná 
souvislost s trváním léčby není známa. Další případy PML byly pozorovány u pacientů s předchozí léčbou 
natalizumabem, u něhož byla souvislost s PML prokázána. PML se může objevit pouze za přítomnosti JCV 
infekce. Pokud je proveden test na JCV, je nutné vzít v úvahu, že vliv lymfopenie na přesnost testování anti-
JCV protilátek nebyl u pacientů léčených fingolimodem studován. Je též nutné zmínit, že negativní test anti-
JCV protilátek nevylučuje možnost následné infekce JCV. Před zahájením léčby fingolimodem je nutné mít k 
dispozici MRI sken (ne starší 3 měsíců) jako referenci. MRI nálezy mohou být zřejmé před klinickými 
známkami nebo příznaky. Během rutinního MRI (v souladu s národními a místními doporučeními), musí lékař 
věnovat pozornost lézím svědčícím o možném výskytu PML. MRI se dá považovat za součást opatření 
zvýšeného dohledu u pacientů s uvažovaným zvýšeným rizikem PML.  
U pacientů léčených fingolimodem byly hlášeny případy asymptomatického PML založené na nálezech MRI 
a  pozitivní  JCV  DNA  v  mozkomíšním  moku.  Pokud  je  podezření  na  PML,  musí  být  MRI  provedeno 
neprodleně k diagnostickým účelům a léčba fingolimodem musí být přerušena do vyloučení diagnózy PML.  
 
Po uvedení na trh byly v souvislosti s léčbou fingolimodem hlášeny infekce humánním papilomavirem (HPV), 
včetně papilomu, dysplazie, tvorby bradavic a karcinomu souvisejícího s HPV. Vzhledem k imunosupresivním 
vlastnostem fingolimodu je při zohlednění očkovacích doporučení vhodné před zahájením léčby fingolimodem 
zvážit vakcinaci proti HPV. Jako standardní opatření se doporučuje pravidelné vyšetření, včetně PAP testu.  
  
Eliminace fingolimodu po přerušení terapie může trvat až dva měsíce, sledování možných příznaků infekce 
má tedy pokračovat i v tomto období. Pacienti mají být poučeni o hlášení příznaků infekce až  
měsíce po ukončení léčby fingolimodem.  
  
Makulární edém  
 
Makulární edém se zrakovými příznaky nebo bez nich byl hlášen u 0,5 % pacientů léčených fingolimodem 0,mg, objevoval se především v prvních 3 - 4 měsících léčby (viz bod 4.8).  
Po 3 - 4 měsících od zahájení léčby se proto doporučuje oční vyšetření. Pokud pacient udává zrakové potíže 
kdykoliv v průběhu léčby, má být provedeno vyšetření očního pozadí včetně makuly.  
  
Pacienti s anamnézou uveitidy a pacienti s diabetem mellitem mají zvýšené riziko makulárního edému  
(viz bod 4.8). Přípravek Fimodigo nebyl hodnocen u pacientů s roztroušenou sklerózou a současným diabetem 
mellitem. Doporučuje se, aby pacienti s roztroušenou sklerózou a diabetem mellitem nebo anamnézou uveitidy 
podstoupili oční vyšetření před zahájením léčby a následná kontrolní vyšetření během léčby.  
  
Pokračování léčby přípravkem Fimodigo u pacientů s makulárním edémem nebylo hodnoceno. Pokud se u 
pacienta objeví makulární edém, doporučuje se léčbu přípravkem Fimodigo přerušit. Při rozhodnutí, zda léčba 
přípravkem Fimodigo má nebo nemá být znovu zahájena po vyřešení makulárního edému, je třeba vzít do 
úvahy možné přínosy a rizika pro každého jednotlivého pacienta.  
  
Jaterní funkce  
 
U pacientů s roztroušenou sklerózou léčených přípravkem Fimodigo byly hlášeny zvýšené hladiny jaterních 
enzymů,  zejména  alaninaminotransferázy  (ALT),  ale  též  gamaglutamyltranspeptidázy  (GGT)  a 
aspartátaminotransferázy (AST). V klinických studiích se objevilo zvýšení hodnot ALT na 3násobek horní 
hranice normálu (ULN) nebo vyšší u 8,0 % dospělých pacientů léčených fingolimodem 0,5 mg ve srovnání s 
1,9  %  pacientů  užívajících  placebo.  Zvýšení  na  5násobek  ULN  se  objevilo u  1,8  %  pacientů léčených 
fingolimodem  a  0,9  %  pacientů  užívajících  placebo.  V  klinických  studiích  bylo  podávání  fingolimodu 
ukončeno, pokud zvýšení přesáhlo 5násobek ULN. Recidiva zvýšení jaterních aminotransrefáz se objevila u 
některých pacientů po opětovném nasazení léku, což podporuje souvislost s fingolimodem. V klinických 
studiích se zvýšení jaterních aminotransferáz objevilo kdykoliv během léčby, ačkoliv většinou k tomu došlo 
během prvních 12 měsíců. Hladiny sérových aminotransferáz se vrátily k normálu přibližně během 2 měsíců 
po ukončení léčby fingolimodem.  
  
Přípravek Fimodigo nebyl hodnocen  u pacientů s již přítomnou těžkou poruchou funkce jater (třída Child-
Pugh C) a nesmí se u těchto pacientů používat (viz bod 4.3).  
  
Kvůli imunosupresivním vlastnostem fingolimodu má být zahájení léčby odloženo u pacientů s aktivní virovou 
hepatitidou až do jejího vyřešení.  
  
Před zahájením léčby přípravkem Fimodigo mají být k dispozici aktuální (tj. z posledních 6 měsíců) hodnoty 
aminotransferáz  a  bilirubinu.  Pokud  se  neobjeví  klinické  příznaky,  je  doporučeno  monitorovat  sérové 
hladiny jaterních aminotransferáz v 1., 3., 6., 9. a 12. měsíci terapie, a poté v pravidelných intervalech. 
Kontroly mají být častější a zahrnovat též kontrolu sérového bilirubinu a alkalické fosfatázy (ALP), pokud 
hladiny jaterních aminotransferáz vzrostou nad 5násobek normy (ULN). Při opakovaném průkazu hodnot 
jaterních aminotransferáz nad 5násobek ULN má být terapie přípravkem Fimodigo přerušena a může být 
opětovně zahájena až po normalizaci hladin jaterních aminotransferáz.  
  
U pacientů, u kterých se rozvinou příznaky ukazující na jaterní poškození, jako např. nevysvětlitelná nauzea, 
zvracení, bolesti břicha, únava, nechutenství nebo žloutenka a/nebo tmavá moč, mají být zkontrolovány 
hladiny jaterních enzymů a přípravek Fimodigo má být vysazen, pokud se potvrdí významné poškození jater 
(např.  hladiny  jaterních  aminotransferáz  vyšší  než  5násobek  ULN  a/nebo  zvýšení  bilirubinu  v  séru). 
Pokračování léčby bude záviset na tom, zda se zjistí jiná příčina poškození jater či nikoliv, a na přínosu 
opětovného zahájení léčby pro pacienta v porovnání s riziky návratu jaterního poškození.  
  
 
I když nejsou dostupné žádné údaje, které by potvrzovaly, že pacienti s již existujícím onemocněním 
jater mají zvýšené riziko vývoje zvýšených jaterních funkčních testů při užívání přípravku Fimodigo, 
je  třeba  dbát opatrnosti  při  užívání  přípravku Fimodigo u  pacientů  s  anamnézou  významného 
onemocnění jater.  
  
Interference se serologickými vyšetřeními  
 
Protože fingolimod snižuje počet periferních lymfocytů v krvi prostřednictvím redistribuce do sekundárních 
lymfoidních orgánů, počty periferních lymfocytů nelze u pacientů léčených přípravkem Fimodigo použít k 
hodnocení  populace  lymfocytů.  Laboratorní  vyšetření  zahrnující  použití  cirkulujících  mononukleárů 
vyžadují větší objem krve vzhledem ke sníženému počtu cirkulujících lymfocytů.  
  
Účinky na krevní tlak  
  
Pacienti s hypertenzí, která není kontrolována léčbou, byli vyloučeni z účasti v premarketingových klinických 
studiích, proto pokud jsou pacienti s nekontrolovanou hypertenzí léčeni přípravkem Fimodigo, je třeba jim 
věnovat zvláštní pozornost.  
  
V klinických studiích RS měli pacienti léčení fingolimodem 0,5 mg průměrné zvýšení systolického tlaku 
přibližně o 3 mmHg a diastolického tlaku přibližně o 1 mm Hg, to bylo poprvé zjištěno přibližně 1 měsíc po 
zahájení léčby, a zvýšení přetrvávalo s pokračující léčbou. Ve dvouleté placebem kontrolované studii byla 
hypertenze hlášena jako nežádoucí účinek u 6,5 % pacientů užívajících fingolimod 0,5 mg a u 3,3 % pacientů, 
užívajících placebo. Proto má být krevní tlak během léčby přípravkem Fimodigo pravidelně monitorován.  
  
Respirační účinky  
 
Po zahájení léčby přípravkem Fimodigo bylo pozorováno v 1. měsíci menší, na dávce závislé snížení hodnot 
usilovného výdechu za 1 sekundu (FEV1) a difúzní plicní kapacity pro oxid uhelnatý (DLCO), a tyto hodnoty 
zůstaly dále stabilní. Přípravek Fimodigo má být užíván s opatrností u pacientů se závažným respiračním 
onemocněním, plicní fibrózou a chronickou obstrukční plicní nemocí (viz také bod 4.8).  
  
Posteriorní reverzibilní encefalopatický syndrom  
 
Vzácné případy posteriorního reverzibilního encefalopatického syndromu (PRES) byly hlášeny u dávky 0,mg v klinických studiích i během sledování po uvedení na trh (viz bod 4.8). Hlášené symptomy zahrnovaly 
náhlý nástup silných bolestí hlavy, nauzeu, zvracení, změnu duševního stavu, poruchy zraku a křeče. Příznaky 
PRES jsou obvykle reverzibilní, ale mohou přejít do ischemické cévní mozkové příhody nebo hemoragické 
cévní mozkové příhody. Opožděná diagnóza a léčba může vést k trvalým neurologickým následkům. Pokud 
existuje podezření na PRES, je nutné přerušit léčbu přípravkem Fimodigo.  
  
Předchozí léčba imunosupresivy nebo imunomodulačními přípravky  
  
Studie  vyhodnocující  účinnost  a  bezpečnost  přípravku Fimodigo po  převedení  pacientů  z  teriflunomidu, 
dimetyl-fumarátu  nebo  alemtuzumabu  na  přípravek Fimodigo nebyly  provedeny.  Při  převádění  z jiných 
chorobu  modifikujících  léků  na  přípravek Fimodigo je  nutné  zvážit  eliminační  poločas  a  mechanismus 
působení těchto látek, aby se zabránilo aditivním účinkům na imunitu a  současně minimalizovalo riziko 
reaktivace choroby. Před zahájením léčby přípravkem Fimodigo se doporučuje kontrola krevního obrazu k 
ověření, že vliv předchozí léčby na imunitu (tj. cytopenie) odezněl.  
  
Léčbu přípravkem Fimodigo lze většinou zahájit bezprostředně po vysazení interferonu nebo glatiramer- 
acetátu.  
  
U dimethyl-fumarátu je před zahájením léčby přípravkem Fimodigo nutná dostatečně dlouhá washout perioda 
k normalizaci krevního obrazu.  
  
Vzhledem k dlouhému poločasu natalizumabu trvá obvykle jeho eliminace 2 – 3 měsíce od ukončení léčby. 
Eliminace teriflunomidu z plazmy je rovněž pomalá. Bez zrychlené eliminační procedury může eliminace 
teriflunomidu z plazmy trvat několik měsíců až 2 roky. Doporučuje se zrychlená eliminační procedura popsaná 
v souhrnu informací o přípravku teriflunomidu nebo by případná washout perioda neměla být kratší než 3,měsíce.  Kvůli možným souběžným  účinkům na imunitu  je při  převádění  pacientů z  natalizumabu  nebo 
teriflunomidu na přípravek Fimodigo nutná obezřetnost.  
  
Alemtuzumab má výrazné a dlouhodobé imunosupresivní účinky. Protože skutečná doba trvání těchto účinků 
není známa, zahájení léčby přípravkem Fimodigo po převedení z alemtuzumabu se nedoporučuje, pokud 
prospěch z této léčby jednoznačně nevyváží riziko pro konkrétního pacienta.  
  
Rozhodnutí o déletrvající současné léčbě kortikosteroidy je nutné důkladně zvážit.  
  
Současné podávání se silnými induktory CYP450  
 
Při současném podávání fingolimodu se silnými induktory CYP450 je nutná obezřetnost. Současné podávání 
s přípravky obsahujícími třezalku tečkovanou se nedoporučuje (viz bod 4.5).  
  
Malignity  
  
Kožní neoplazmata  
U pacientů léčených přípravkem Fimodigo byl hlášen bazaliom (BCC) a jiná kožní neoplazmata, včetně 
maligního melanomu, karcinomu z dlaždicových buněk, Kaposiho sarkomu a karcinomu z Merkelových 
buněk (viz bod 4.8). Pozornost vůči kožním lézím je zcela namístě a doporučuje se vyhodnocení stavu pokožky 
ošetřujícím lékařem při zahájení léčby, a poté každých 6 až 12 měsíců s ohledem na klinický stav. Pokud jsou 
zjištěny podezřelé kožní léze, je nutné pacienta odeslat na kontrolu k dermatologovi.  
  
Vzhledem k možnému riziku maligního růstu v oblasti pokožky je nutné varovat pacienty léčené finglimodem 
před  expozicí  slunečnímu záření bez ochranných  prostředků.  Tito  pacienti  nesmí  být  současně  léčení 
fototerapií UV-B světlem nebo PUVA-fotochemoterapií.  
  
Lymfomy  
V klinických studiích a po uvedení přípravku na trh se vyskytly případy lymfomu (viz bod 4.8). Hlášené 
případy byly heterogenní povahy, zejména non-Hodgkinův lymfom, včetně B-buněčných a T-buněčných 
lymfomů. Byly pozorovány případy kožního T-buněčného lymfomu (mycosis fungoides). Byl také pozorován 
fatální případ B-buněčného lymfomu pozitivního na virus Epsteina-Barrové (EBV). V případě podezření na 
lymfom má být léčba fingolimodem přerušena.  
  
Ženy v plodném věku  
 
Vzhledem k riziku pro plod je fingolimod kontraindikován během těhotenství a u žen v plodném věku, které 
nepoužívají účinnou antikoncepci. Před zahájením léčby musí být ženy v plodném věku informovány o riziku 
pro plod, musí mít negativní těhotenský test a musí používat účinnou antikoncepci během léčby a ještě po 
dobu 2 měsíců po ukončení léčby (viz body 4.3 a 4.6 a informace obsažené v souboru informací pro lékaře).  
  
Tumoriformní léze  
 
Po uvedení na trh byly hlášeny vzácné případy tumoriformních lézí se vztahem k relapsu RS. V případě 
těžkých relapsů musí být provedeno MRI vyšetření k vyloučení tumoriformních lézí.  
Lékař musí případ od případu zvážit přerušení léčby přípravkem Fimodigo při zohlednění individuálního 
prospěchu a rizika.  
  
Návrat aktivity onemocnění (rebound fenomén) po přerušení léčby fingolimodem  
  
Po uvedení na trh byly po přerušení léčby fingolimodem u některých pacientů vzácně pozorovány závažné 
exacerbace onemocnění. Obvykle k nim došlo během 12 týdnů po ukončení léčby fingolimodem, byly však 
též hlášeny až 24 týdnů po ukončení léčby fingolimodem. Při ukončování léčby fingolimodem je proto nutná 
 
obezřetnost.  Pokud  je  ukončení  léčby fingolimodem  považováno  za nezbytné,  má být  zvážena  možnost 
vzplanutí výjimečně vysoké aktivity onemocnění a pacienti mají být sledováni kvůli odpovídajícím známkám 
a příznakům a v případě potřeby má být zahájena vhodná léčba (viz “Ukončení léčby” níže).  
  
Ukončení léčby  
 
Pokud je rozhodnuto ukončit léčbu přípravkem Fimodigo, je nutno dodržet 6týdenní interval bez terapie, aby 
na základě poločasu fingolimodu mohlo dojít k jeho vyloučení z oběhu (viz bod 5.2). Počet lymfocytů se u 
většiny pacientů postupně vrací k normálu během 1 - 2 měsíců od vysazení terapie (viz bod 5.1), ačkoli 
kompletní zotavení může u některých pacientů trvat významně déle. Zahájení jiné léčby během tohoto období 
povede  k  současné  expozici  fingolimodu.  Použití  imunosupresiv  krátce  po  ukončení  léčby  přípravkem 
Fimodigo může vést k aditivnímu účinku na imunitní systém, a proto je na místě opatrnost.  
  
Opatrnosti je též zapotřebí při ukončení léčby fingolimodem kvůli riziku rebound fenoménu (viz “Návrat 
aktivity onemocnění (rebound fenomén) po přerušení léčby fingolimodem“ výše). Pokud je přerušení léčby 
přípravkem Fimodigo považováno  za  nezbytné,  je  nutné  pacienty  během  této  doby  sledovat  kvůli 
odpovídajícím příznakům možného výskytu rebound fenoménu.  
  
Pediatrická populace  
 
Bezpečnostní profil u pediatrické populace je podobný jako u dospělých, a proto se zvláštní upozornění a 
opatření pro použití týkají i pediatrických pacientů.  
  
Při předepisování přípravku Fimodigo pediatrickým pacientům je nutné mít na paměti zejména:  
• Při podání první dávky jsou nutná preventivní opatření (viz oddíl “Bradyarytmie” výše). Stejná opatření 
jako u první dávky jsou doporučena, pokud jsou pacienti převádění z denní dávky 0,25 mg na dávku 0,mg.  
• V kontrolované pediatrické studii D2311 byly hlášeny u pacientů léčených fingolimodem s vyšší 
incidencí případy křečí, úzkosti, depresivních nálad a depresí než u pacientů léčených interferonem beta-
1a. U této podskupiny populace je nutná obezřetnost (viz část “Pediatrická populace” v bodě 4.8).  
• U pediatrických pacientů léčených přípravkem Fimodigo byly pozorovány izolované případy mírného 
zvýšení bilirubinu.  
• Před zahájením léčby přípravkem Fimodigo je u pediatrických pacientů doporučeno dokončit kompletní 
imunizaci v souladu s platnými imunizačními směrnicemi (viz část “Infekce” výše).  
• Dostupné jsou velmi omezené údaje u dětí ve věku 10-12 let, s tělesnou hmotností do 40 kg nebo ve 
stadiu <2 Tannerovy stupnice (viz body 4.8 a 5.1). V těchto podskupinách je nutná obezřetnost kvůli 
velmi omezeným znalostem z klinického hodnocení.  
• Dlouhodobé údaje o bezpečnosti v pediatrické populaci nejsou k dispozici.  
  
    
4.5  Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce  
  
Antineoplastika, imunomodulační nebo imunosupresivní přípravky  
  
Antineoplastické,  imunomodulační  nebo  imunosupresivní  přípravky  nemají  být  podávány  současně  s 
přípravkem Fimodigo vzhledem k riziku aditivních účinků na imunitní systém (viz body 4.3 a 4.4).  
  
Opatrnost je nutná též v případě, že pacient přechází z dlouhodobě působící léčby s účinky na imunitní systém, 
jako je například natalizumab, teriflunomid nebo mitoxantron (viz bod 4.4). V klinických studiích léčby 
roztroušené sklerózy nebyla současná léčba relapsů krátkým pulzem kortikosteroidů spojena se zvýšenou 
incidencí infekcí.  
  
Vakcinace  
 
Během léčby přípravkem Fimodigo a až dva měsíce po jejím ukončení může být vakcinace méně účinná. 
Použití živých oslabených vakcín může vést k riziku infekcí a je třeba se mu vyhnout (viz body 4.4 a 4.8).  
  
Látky vyvolávající bradykardii  
 
Fingolimod byl studován v kombinaci s atenololem a diltiazemem. Pokud byl fingolimod v interaktivní studii 
na zdravých dobrovolnících užíván s atenololem, bylo přítomno přídatné 15% snížení srdeční frekvence při 
zahájení léčby fingolimodem, tento účinek není pozorován u diltiazemu. Léčba přípravkem Fimodigo nesmí 
být zahájena u pacientů léčených betablokátory nebo jinými látkami, které mohou snižovat srdeční frekvenci, 
jako například antiarytmika třídy Ia a III, blokátory kalciových kanálů (jako verapamil nebo diltiazem), 
ivabradin, digoxin, inhibitory cholinesterázy nebo pilokarpin kvůli možným aditivním účinkům na srdeční 
frekvenci (viz body 4.4 a 4.8). Pokud se u těchto pacientů uvažuje o léčbě přípravkem Fimodigo, je nutná 
konzultace s kardiologem ohledně převedení na přípravky nezpomalující srdeční akci nebo ohledně vhodného 
monitoringu pacienta při zahájení léčby, pokud léky zpomalující srdeční akci nelze vysadit, doporučuje se 
přinejmenším monitorování přes noc.  
  
Farmakokinetické interakce ostatních látek s fingolimodem  
Fingolimod je metabolizován převážně CYP4F2. Ostatní enzymy jako CYP3A4 se mohou také podílet na jeho 
metabolismu, zejména v případech silné indukce CYP3A4. Neočekává se, že by silné inhibitory transportních 
proteinů  ovlivňovaly  dispozici  fingolimodu.  Současné  podávání  fingolimodu  a  ketokonazolu  vedlo  k 
1,7násobnému vzestupu expozice (AUC) fingolimodu a fingolimod-fosfátu díky inhibici CYP4F2. Je třeba 
dbát opatrnosti u látek, které mohou inhibovat CYP3A4 (inhibitory proteáz, azolová antimykotika, některé 
makrolidy jako například klarithromycin nebo telithromycin).  
  
Současné podání karbamazepinu 600 mg dvakrát denně v ustáleném stavu a jedné dávky fingolimodu 2 mg 
snížilo  AUC  fingolimodu a  jeho  metabolitů  přibližně  o  40 %.  Jiné silné induktory  CYP3A4,  například 
rifampicin, fenobarbital, fenytoin, efavirenz a třezalka tečkovaná, mohou snižovat AUC fingolimodu a jeho 
metabolitů v nejméně stejném rozsahu. Protože by to mohlo případně ovlivnit jejich účinnost, je při jejich 
současném podání nutná obezřetnost. Současné podávání s přípravky obsahujícími třezalku tečkovanou se 
však nedoporučuje (viz bod 4.4).  
  
Farmakokinetické interakce fingolimodu s ostatními látkami  
Není pravděpodobné, že by fingolimod interagoval s látkami, které jsou eliminovány především pomocí 
enzymů CYP450 nebo substráty hlavních transportních proteinů.  
  
Současné  podávání  fingolimodu  s  cyklosporinem  nevedlo  ke  změnám  expozice  cyklosporinu  nebo 
fingolimodu. Proto se neočekává, že by fingolimod měnil farmakokinetiku léčivých přípravků, které jsou 
substráty CYP3A4.  
  
Současné podávání fingolimodu s perorálními kontraceptivy (ethinylestradiol a levonorgestrel) nevedlo k 
žádným změnám expozice perorálním kontraceptivům. Nebyly provedeny žádné studie interakce s perorálními 
kontraceptivy obsahujícími jiné progestageny, avšak účinek fingolimodu na jejich expozici se neočekává.  
  
4.6  Fertilita, těhotenství a kojení  
  
Ženy ve fertilním věku/Antikoncepce u žen  
 
Fingolimod je kontraindikován u žen ve fertilním věku, které nepoužívají účinnou antikoncepci (viz bod 4.3). 
Proto musí být před zahájením léčby žen ve fertilním věku k dispozici negativní výsledek těhotenského testu 
a  pacientky mají být poučeny ohledně závažných rizik pro plod. Ženy ve fertilním věku musí používat 
účinnou antikoncepci během léčby a po dobu 2 měsíců po ukončení léčby přípravkem Fimodigo, protože 
trvá přibližně 2 měsíce, než se fingolimod po ukončení léčby vyloučí z těla (viz bod 4.4).  
Zvláštní opatření jsou rovněž zahrnuta do balíčku informací pro lékaře. Tato opatření musí být zavedena před 
předepsáním fingolimodu pacientkám a během léčby.  
Při ukončování léčby fingolimodem z důvodu plánovaného těhotenství je nutné mít na paměti možnost návratu 
aktivity onemocnění (viz bod 4.4).  
  
 
Těhotenství  
 
Na základě zkušeností u člověka naznačují postmarketingové údaje, že použití fingolimodu je spojeno s 
dvojnásobně vyšším rizikem závažných vrozených malformací při podání v těhotenství ve srovnání s podílem 
pozorovaným v běžné populaci (2-3 %; EUROCAT).  
  
Nejčastěji byly hlášeny následující závažné malformace:  
− Vrozené srdeční onemocnění, jako jsou defekty síňového a komorového septa, Fallotova tetralogie  
− Renální abnormality  
− Poruchy svalové a kosterní soustavy  
  
Nejsou k dispozici žádné údaje týkající se účinků fingolimodu na porod.  
  
Studie  na  zvířatech  ukázaly  reprodukční  toxicitu,  včetně  ztráty  plodu  a  orgánových  defektů,  zejména 
perzistující truncus arteriosus a defekt komorového septa (viz bod 5.3). O receptoru ovlivněném fingolimodem 
(receptor pro sfingosin-1-fosfát) je také známo, že se účastní tvorby cév během embryogeneze.  
  
Tudíž je fingolimod kontraindikován během těhotenství (viz bod 4.3). Léčba fingolimodem má být vysazena 
měsíce před plánovaným těhotenstvím (viz bod 4.4). Pokud žena otěhotní během léčby, fingolimod musí být 
vysazen. Lékař má poradit ohledně rizika škodlivých účinků na plod spojených s léčbou a mají být provedena 
následná lékařská vyšetření, např. ultrasonografické vyšetření.  
  
Kojení  
 
Fingolimod je v období kojení vylučován do mléka léčených zvířat (viz bod 5.3). S ohledem na možnost 
závažných nežádoucích účinků fingolimodu na kojené děti, nemají ženy léčené přípravkem Fimodigo kojit.  
  
Fertilita  
 
Údaje z předklinických studií neukazují, že by měl být fingolimod spojen se zvýšeným rizikem snížené fertility 
(viz bod 5.3).  
  
4.7  Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje  
  
Přípravek Fimodigo nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.  
  
Při zahájení léčby přípravkem Fimodigo se však občas mohou vyskytnout závratě nebo ospalost. Při zahajování 
léčby přípravkem Fimodigo se doporučuje sledování pacientů po dobu 6 hodin (viz bod 4.4, Bradyarytmie).  
  
4.8  Nežádoucí účinky  
  
Souhrn bezpečnostního profilu  
 
Nežádoucí  účinky  hlášené  ve  studiích  D2301  (FREEDOMS)  a  D2309  (FREEDOMS  II)  při  léčbě 
fingolimodem 0,5 mg jsou uvedeny níže. Zahrnuty jsou též nežádoucí účinky získané ze spontánních nebo 
literárních hlášení po uvedení na trh. Frekvence jsou definovány dle následující konvence: velmi časté (≥ 
1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1000), velmi 
vzácné (< 1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).  
  
Tabulkový seznam nežádoucích účinků  
 
Infekce a infestace 
Velmi časté:  Chřipka  
Sinusitida 
Časté:  Infekce herpetickým virem  
Bronchitida  
Tinea versicolor 
Méně časté:  Pneumonie  
Není známo:  Progresivní multifokální leukoencefalopatie (PML)**  
Kryptokokové infekce**  
Novotvary benigní, maligní a blíže neurčené (zahrnující cysty a polypy)  
Časté:  Bazaliom 
Méně časté:  Maligní melanom****  
Vzácné:  Lymfom***  
  Karcinom z dlaždicových buněk****  
Velmi vzácné:  Kaposiho sarkom****  
Není známo:  Karcinom z Merkelových buněk***  
 
Poruchy krve a lymfatického systému 
Časté:  Lymfopenie  
Leukopenie 
Méně časté:  Trombocytopenie  
Není známo:  Autoimunitní hemolytická anemie***  
Periferní edém***  
 
Poruchy imunitního systému 
Není známo:  Hypersenzitivita,  včetně  vyrážky,  kopřivky  a  angioedém  po  zahájení 
léčby***  
Psychiatrické poruchy 
Časté:  Deprese  
Méně časté:  Zhoršená nálada  
 
Poruchy nervového systému 
Velmi časté:  Bolest hlavy  
Časté:  Závrať  
Migréna 
Méně časté:  Křeče  
Vzácné:  Posteriorní reverzibilní encefalopatický syndrom (PRES)*  
Není známo:  Závažná exacerbace onemocnění po přerušení léčby fingolimodem***  
Poruchy oka 
Časté:  Rozmazané vidění  
Méně časté:  Makulární edém  
 
Srdeční poruchy 
Časté:  Bradykardie  
Atrioventrikulární blokáda 
Velmi vzácné:  Inverze T vlny***  
 
Cévní poruchy 
Časté:  Hypertenze  
 
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy 
Velmi časté:  Kašel  
Časté:  Dušnost  
 
 
Gastrointestinální poruchy 
Velmi časté:  Průjem  
Méně časté:  Nauzea***  
 
Poruchy kůže a podkožní tkáně 
Časté:  Ekzém  
Alopecie  
Svědění 
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně 
Velmi časté:  Bolest zad  
Časté:  Myalgie  
Artralgie  
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace 
Časté:  Astenie  
 
Vyšetření 
Velmi časté:  Zvýšení hladiny jaterních    enzymů    (zvýšené    ALT, 
gamaglutamyltranspeptidáza, aspartátaminotransferáza)   
Časté:  Snížení tělesné hmotnosti***  
Zvýšení triacylglycerolů v krvi 
Méně časté:  Snížení počtu neutrofilů  
 
*  Nebylo hlášeno ve studiích FREEDOMS, FREEDOMS II a TRANSFORMS. Kategorie  
frekvencí byla založena na očekávané expozici přibližně 10 000 pacientů ve všech klinických 
hodnoceních s fingolimodem.  
**  PML a kryptokokové infekce, včetně případů kryptokokové meningitidy, byly hlášeny po uvedení 
na trh (viz bod 4.4).  
***  Nežádoucí účinky ze spontánních hlášení a literatury  
**** Kategorie frekvencí a hodnocení rizika byly založeny na odhadu expozice fingolimodu v dávce 0,mg u více než 24000 pacientů ve všech klinických studiích.  
  
Popis vybraných nežádoucích účinků  
  
Infekce 
Ve studiích roztroušené sklerózy byla celková incidence infekcí (65,1 %) při léčbě dávkou 0,5 mg podobná 
incidenci při léčbě placebem. U pacientů léčených přípravkem Fimodigo byly nicméně častější infekce dolních 
cest dýchacích, zejména bronchitida a v menší míře herpetické infekce a pneumonie.  
  
Případy diseminované herpetické infekce, včetně fatálních případů, byly hlášeny i u dávky 0,5 mg.  
  
V období po uvedení na trh byly hlášeny případy infekcí oportunními patogeny, jako jsou virové (např. 
varicella zoster  virus  [VZV],  John  Cunningham  virus  [JCV]  vyvolávající  progresivní  multifokální 
leukoencefalopatii,  herpes  simplex  virus  [HSV]),  houbové  (např.  kryptokoky  včetně  kryptokokové 
meningitidy) nebo bakteriální (např. atypické mykobakterie), z nichž některé byly fatální (viz bod 4.4).  
  
Po uvedení na trh byly v souvislosti s léčbou fingolimodem hlášeny infekce humánním papilomavirem (HPV), 
včetně papilomu, dysplazie, tvorby bradavic a karcinomu souvisejícího s HPV. Vzhledem k imunosupresivním 
vlastnostem  fingolimodu,  je  při  zohlednění  očkovacích  doporučení  vhodné  před  zahájením  léčby 
fingolimodem zvážit vakcinaci proti HPV. Jako standardní opatření se doporučuje pravidelné vyšetření, včetně 
PAP testu.  
  
Makulární edém 
Ve studiích roztroušené sklerózy se makulární edém vyskytl u 0,5 % pacientů léčených doporučenou dávkou 
0,5 mg a u 1,1 % pacientů léčených vyšší dávkou 1,25 mg. Většina případů se objevila během prvních 3 - měsíců  léčby.  Někteří  pacienti  udávali  rozmazané  vidění  nebo  zhoršení  zrakové  ostrosti,  ale  jiní  byli 
asymptomatičtí a diagnostikováni při rutinním očním vyšetření. Makulární edém se obecně po vysazení 
přípravku Fimodigo spontánně  zlepšil  nebo  vymizel.  Riziko  rekurence  po  znovunasazení  léčby  nebylo 
hodnoceno.  
  
Incidence makulárního edému je zvýšená u pacientů s roztroušenou sklerózou a anamnézou uveitidy (17 % s 
anamnézou uveitidy vs. 0,6 % bez anamnézy uveitidy). Přípravek Fimodigo nebyl hodnocen u pacientů s 
roztroušenou sklerózou a diabetem mellitem, onemocněním, které je spojeno se zvýšeným rizikem vzniku 
makulárního edému (viz bod 4.4). V klinických studiích transplantace ledvin, ve kterých byli zahrnuti pacienti 
s diabetem mellitem, vedla léčba fingolimodem 2,5 mg a 5 mg ke 2násobnému vzestupu incidence makulárního 
edému.  
  
Bradyarytmie 
Zahájení léčby přípravkem Fimodigo vede k přechodnému poklesu srdeční frekvence a může být také spojeno 
se zpomalením atrioventrikulárního převodu. V klinických studiích roztroušené sklerózy bylo maximum 
poklesu srdeční frekvence pozorováno 6 hodin po zahájení léčby, průměrný pokles srdeční frekvence byl 13 tepů/minutu při léčbě přípravkem Fimodigo 0,5 mg. Vzácně byla při léčbě dávkou 0,5 mg pozorována 
srdeční frekvence pod 40 tepů za minutu u dospělých a pod 50 tepů za minutu u pediatrických pacientů. 
Průměrná srdeční frekvence se vrátila k výchozím hodnotám během 1 měsíce chronické léčby. Bradykardie 
byly obecně asymptomatické, ale u některých pacientů se objevily mírné až středně závažné příznaky včetně 
hypotenze, závratí, únavy a/nebo palpitací, které se upravily během prvních 24 hodin po zahájení léčby (viz 
také body 4.4 a 5.1).  
  
V klinických studiích roztroušené sklerózy byl atrioventrikulární blok 1. stupně (prodloužený PR interval na 
EKG) pozorován po zahájení léčby u dospělých a pediatrických pacientů. V klinických studiích u dospělých 
se objevil u 4,7 % pacientů léčených fingolimodem 0,5 mg, u 2,8 % pacientů na intramuskulárním interferonu 
beta-1a a u 1,6 % na placebu. Atrioventrikulární blok 2. stupně byl pozorován u méně než 0,2 % dospělých 
pacientů  léčených  přípravkem Fimodigo 0,5  mg.  Během sledování  po  uvedení  na  trh byly  u  přípravku 
Fimodigo v průběhu šestihodinového monitorování po podání první dávky pozorovány izolované případy 
přechodného spontánně se upravujícího kompletního AV bloku. Pacienti se spontánně zotavili. Abnormality 
převodního systému pozorované v klinických studiích i během sledování po uvedení na trh byly  typicky 
přechodné, asymptomatické a upravily se během prvních 24 hodin po zahájení léčby. Přestože většina pacientů 
nevyžadovala lékařskou intervenci, jednomu pacientovi léčenému přípravkem Fimodigo 0,5 mg byl podán 
isoprenalin pro asymptomatický atrioventrikulární blok 2. stupně (Mobitz I).  
  
Po uvedení na trh se objevily během 24 hodin od první dávky izolované příhody s opožděným nástupem, 
včetně přechodné  asystolie  a  neobjasněného  úmrtí.  V  těchto  případech  nelze  vyloučit  vliv  současně 
podávaných léčivých  přípravků  a/nebo stávající  choroby.  Příčinná  souvislost mezi  těmito  příhodami a 
přípravkem Fimodigo je nejistá.  
  
Krevní tlak 
V klinických studiích roztroušené sklerózy byla léčba přípravkem Fimodigo 0,5 mg spojena s průměrným 
vzestupem systolického krevního tlaku přibližně o 3 mmHg a diastolického krevního tlaku přibližně o mmHg, změna se projevila přibližně 1 měsíc po zahájení léčby. Tento vzestup trval při další léčbě. Hypertenze 
byla hlášena u 6,5 % pacientů léčených fingolimodem 0,5 mg a u 3,3 % pacientů léčených placebem. Během 
post-marketingového sledování byly hlášeny během prvního měsíce po zahájení léčby a v první den léčby 
případy hypertenze, které mohou vyžadovat podání antihypertenziv nebo vysazení přípravku Fimodigo (viz 
také bod 4.4, Účinky na krevní tlak).  
  
Jaterní funkce 
U dospělých a pediatrických pacientů s roztroušenou sklerózou léčených přípravkem Fimodigo byly hlášeny 
zvýšené jaterní ernzymy. V klinických studiích u dospělých došlo u 8,0 % pacientů léčených přípravkem 
Fimodigo 0,5 mg k asymptomatickému vzestupu sérových hladin jaterních aminotransferáz na ≥3x ULN 
(horní limit normy) a u 1,8 % na ≥5x ULN. U některých pacientů došlo po znovuzahájení léčby k opakování 
elevace jaterních aminotransferáz, což podporuje vztah k léčivému přípravku. V klinických studiích se zvýšení 
jaterních aminotransferáz objevilo kdykoliv během léčby, ačkoliv většinou k tomu došlo během prvních měsíců. Hladiny ALT se vrátily k normálu přibližně 2 měsíce po ukončení léčby přípravkem Fimodigo. U 
malého počtu pacientů (n=10 na dávce 1,25 mg, n=2 na dávce 0,5 mg), u kterých došlo k vzestupu hladin ALT 
 
≥5x ULN a kteří pokračovali v léčbě přípravkem Fimodigo, se hladina ALT vrátila k normálu přibližně za měsíců (viz také bod 4.4, Jaterní funkce).  
  
Poruchy nervového systému 
V klinických studiích se u pacientů při podávání vyšších dávek fingolimodu (1,25 nebo 5,0 mg), objevily 
vzácné příhody postihující nervový systém, včetně ischemické a hemoragické cévní mozkové příhody a 
atypických neurologických poruch, jako například případy podobné akutní diseminované encefalomyelitidě 
(ADEM).  
Po užití přípravku Fimodigo v klinických studiích i po uvedení na trh byly hlášeny případy křečí, včetně status 
epilepticus.  
  
Cévní příhody 
Vzácné případy okluzivního onemocnění periferních tepen se objevily u pacientů léčených fingolimodem ve 
vyšších dávkách (1,25 nebo 5,0 mg).  
  
Respirační systém 
Při  léčbě  přípravkem Fimodigo byly  pozorovány  mírné  na  dávce  závislé  poklesy  hodnot  usilovně 
vydechnutého objemu za 1 vteřinu (FEV1) a difúzní kapacity pro oxid uhelnatý (DLCO), tyto změny začínaly 
v 1. měsíci a poté zůstaly stabilní. Ve 24. měsíci bylo snížení od výchozích hodnot v procentu predikovaného 
FEV1 2,7 % při léčbě fingolimodem 0,5 mg a 1,2 % u placeba, tento rozdíl vymizel po ukončení léčby. Snížení 
DLCO ve 24. měsíci bylo 3,3 % u fingolimodu 0,5 mg a 2,7 % u placeba.  
  
Lymfomy 
V obou klinických studiích i po uvedení na trh se objevily případy lymfomu různých typů včetně jednoho 
fatálního případu B-lymfomu pozitivního na virus Epsteina-Barrové (EBV). Výskyt případů non-Hodgkinova 
lymfomu (B-buněk a T-buněk) byl v klinických studiích vyšší než očekávaná incidence v celkové populaci. 
Některé případy lymfomu T-buněk byly též hlášeny po uvedení na trh, včetně případů kožního lymfomu T-
buněk (mycosis fungoides).  
  
Hemofagocytární syndrom 
U  pacientů  léčených  fingolimodem  byly  v  souvislosti  s  infekcí  hlášeny  velmi  vzácné  fatální  případy 
hemofagocytárního syndromu (HPS). HPS je vzácný stav popsaný ve spojitosti s infekcí, imunosupresí a řadou 
autoimunitních chorob.  
  
Pediatrická populace  
 
V kontrolované pediatrické studii D2311 (viz bod 5.1) byl bezpečnstní profil u pediatrických pacientů (10 až 
18 let věku) léčených fingolimodeem v dávce 0,25 mg nebo 0,5 mg celkově podobný jako u dospělých 
pacientů. Ve studii bylo nicméně pozorováno více neurologických a psychických poruch. Vzhledem k velmi 
omezeným znalostem z klinického hodnocení je u této podskupiny nutná obezřetnost.  
  
V pediatrické studii byly případy křečí hlášeny u 5,6 % pacientů léčených fingolimodem a u 0,9 % pacientů 
léčených interferonem beta-1a.  
  
Je známo, že v populaci s roztroušenou sklerózou se deprese a úzkost objevují s rostoucí frekvencí. Deprese a 
úzkost byly rovněž hlášeny u pediatrických pacientů léčených fingolimodem.  
  
U  pediatrických  pacientů  léčených  fingolimodem byly  pozorovány  izolované  případy  mírného  zvýšení 
bilirubinu.  
  
Hlášení podezření na nežádoucí účinky  
 
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat 
ve  sledování  poměru  přínosů  a  rizik  léčivého  přípravku.  Žádáme  zdravotnické  pracovníky,  aby  hlásili 
podezření na nežádoucí účinky na adresu: 
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek 
  
4.9  Předávkování  
  
Jednotlivé dávky až do 80násobku doporučené dávky (0,5 mg) byly u zdravých dospělých dobrovolníků dobře 
tolerovány. Při dávce 40 mg hlásilo 5 ze 6 dobrovolníků mírné napětí na hrudi a diskomfort odpovídající 
klinicky malé reaktivitě dýchacích cest.  
  
Fingolimod může po zahájení léčby indukovat bradykardii. Pokles srdeční frekvence nastává obvykle během 
hodiny  od  podání  první  dávky  a  je  nejstrmější  během  6  hodin.  Negativní  chronotropní  efekt  přípravku 
Fimodigo přetrvává i po 6 hodinách a postupně slábne během následujících dnů léčby (podrobnosti viz bod 
4.4). Byly hlášeny případy zpomaleného atrioventrikulárního převodu včetně výskytu izolovaných hlášení o 
přechodném spontánně se upravujícím kompletním AV bloku (viz body 4.4 a 4.8).  
  
Pokud  je  předávkování  první  expozicí  přípravku Fimodigo,  je  důležité  monitorovat  pacienty  pomocí 
kontinuálního EKG (v reálném čase) a každou hodinu měřit srdeční frekvenci a krevní tlak, nejméně během 
prvních 6 hodin (viz bod 4.4).  
  
Navíc, pokud je po 6 hodinách srdeční frekvence nižší než 45 tepů za minutu u dospělých, nižší než  
55 tepů za minutu u pediatrických pacientů ve věku 12 let a starších nebo nižší než 60 tepů za minutu u 
pediatrických pacientů ve věku 10-12 let, nebo pokud EKG po 6 hodinách od podání první dávky ukazuje na 
AV blok druhého nebo vyššího stupně nebo pokud je QTc interval ≥500 ms, je nutné prodloužit monitorování 
na nejméně monitoring přes noc a do úpravy nálezu. Prodloužené monitorování, včetně monitoringu přes noc, 
je rovněž nezbytné, pokud se v kteroukoliv dobu objeví AV blok třetího stupně.  
  
Dialýza ani výměna plazmy neodstraňují fingolimod z těla.  
  
  
5.  FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI  
  
5.1  Farmakodynamické vlastnosti  
  
Farmakoterapeutická skupina: Imunosupresiva, selektivní imunosupresiva 
ATC kód: L04AA27  
  
Mechanismus účinku  
 
Fingolimod je modulátorem receptoru pro sfingosin-1-fosfát. Fingolimod je metabolizován sfingosin kinázou 
na aktivní metabolit fingolimod-fosfát. Fingolimod-fosfát se váže v nízkých nanomolárních koncentracích na 
receptor 1 pro sfingosin-1-fosfát (S1P), umístěný na lymfocytech, a snadno přechází přes hematoencefalickou 
bariéru, aby se navázal na S1P receptor 1 na nervových buňkách centrálního nervového systému (CNS). 
Působením  jako  funkční  antagonista  S1P  receptoru  na  lymfocytech  blokuje  fingolimod-fosfát  schopnost 
lymfocytů vystupovat z lymfatických uzlin, což vede k redistribuci lymfocytů, spíše než k jejich depleci. Studie 
na zvířatech prokázaly, že tato redistribuce snižuje infiltraci patogenních lymfocytů, včetně prozánětlivých 
Th17 buněk, do CNS, kde by byly zapojeny do zánětlivých dějů a poškození nervové tkáně. Studie na zvířatech 
a in vitro experimenty ukazují, že fingolimod může také působit prostřednictvím interakce s S1P receptory na 
nervových buňkách.  
  
Farmakodynamické účinky  
 
Během 4 - 6 hodin po první 0,5 mg dávce fingolimodu se počet lymfocytů v periferní krvi sníží na přibližně 
75 % výchozích hodnot. Při pokračujícím denním dávkování pokračuje pokles počtu lymfocytů po dva týdny 
a dosáhne minima přibližně 500 buněk/mikrolitr, tedy asi 30 % výchozích hodnot. Osmnáct procent pacientů 
dosáhlo minimálního počtu pod 200 buněk/mikrolitr při alespoň jednom vyšetření. Nízký počet lymfocytů je 
při denním dávkování udržen. Většina T a B lymfocytů pravidelně přestupuje mezi lymfoidními orgány a tyto 
buňky  jsou  nejvíce  ovlivněny  fingolimodem.  Přibližně  15 - 20  %  T  lymfocytů  má  fenotyp  efektorové 
 
paměťové buňky, která je důležitá pro periferní imunitní dohled. Protože tato populace lymfocytů typicky 
nepřechází do lymfoidních orgánů, není fingolimodem ovlivněna. Vzestup počtu periferních lymfocytů je 
patrný během dnů po vysazení fingolimodu a typicky se normální počty obnoví během jednoho až dvou 
měsíců. Chronická léčba fingolimodem vede k mírnému poklesu počtu neutrofilů na přibližně 80 % výchozích 
hodnot. Monocyty nejsou fingolimodem ovlivněny.  
  
Fingolimod způsobuje při zahájení léčby přechodný pokles srdeční frekvence a atrioventrikulárního převodu 
(viz body 4.4 a 4.8). Maximální pokles srdeční frekvence je pozorován během 6 hodin po dávce, z toho 70 % 
negativně chronotropního účinku se objeví během prvního dne. Při pokračujícím podávání se srdeční frekvence 
vrací k výchozím hodnotám do jednoho měsíce. Pokles srdeční frekvence vyvolaný fingolimodem může být 
zrušen parenterálními dávkami atropinu nebo isoprenalinu. Ukázalo se, že inhalační salmeterol má také mírný 
pozitivně chronotropní účinek. Při zahájení léčby fingolimodem je zvýšený výskyt předčasných atriálních 
kontrakcí, ale není zvýšená incidence fibrilace/flutteru síní ani ventrikulárních arytmií či ektopií. Léčba 
fingolimodem není spojena se snížením srdečního výdeje. Autonomní odpověď srdce, včetně diurnální variace 
srdeční frekvence a odpovědi na zátěž, není fingolimodem ovlivněna.  
  
K účinku může částečně přispět S1P4, nejedná se však o hlavní receptor zodpovědný za lymfoidní depleci. 
Mechanizmus účinku bradykardie a vazokonstrikce byly rovněž studovány in vitro na morčatech a izolované 
králičí aortě a koronární arterii. Závěr byl, že bradykardie může být primárně mediována aktivací inward-
rectifying draslíkového kanálu nebo inward-rectifying K+ kanálu aktivovaného G-proteinem (IKACh/GIRK) 
a že vazokonstrikce se zdá být mediována Rho kinázou a mechanismem závislým na vápníku.  
  
Léčba fingolimodem s jednotlivými nebo opakovanými dávkami 0,5 mg a 1,25 mg po dva týdny není spojena 
s detekovatelným vzestupem rezistence dýchacích cest měřené pomocí FEV1 a usilovného expiračního průtoku 
(FEF) 25 - 75. Nicméně, jednotlivé dávky fingolimodu ≥5 mg (10násobek doporučené dávky) jsou spojeny se 
zvýšením rezistence dýchacích cest, závislým na dávce. Léčba fingolimodem s více dávkami 0,5; 1,25 nebo mg není spojena se zhoršením oxygenace nebo desaturace kyslíku při zátěži nebo se zvýšením reaktivity 
dýchacích  cest  na  metacholin.  Pacienti  léčení fingolimodem  měli  normální  bronchodilatační  reakci  na 
inhalační beta-agonisty. Třetí klinické hodnocení zaměřené na stejnou populaci pacientů bylo dokončeno po 
registraci fingolimodu.  
  
Klinická účinnost a bezpečnost  
 
Účinnost fingolimidu byla prokázána ve dvou studiích, které hodnotily denní užívání fingolimodu 0,5 mg a 
1,25  mg  u  dospělých  pacientů  s  relabující-remitentní  formou  roztroušené  sklerózy  (RRRS).  Obě  studie 
zahrnovaly dospělé pacienty, u kterých došlo ke ≥2 relapsům v předchozích 2 letech nebo ≥1 relapsu během 
předchozího roku. Expanded Disability Status Score (EDSS) bylo mezi 0 a 5,5. Třetí studie zahrnující stejnou 
populaci dospělých pacientů byla dokončena po registraci fingolimodu.  
  
Studie D2301 (FREEDOMS) byla 2letá randomizovaná dvojitě zaslepená placebem kontrolovaná studie III. 
fáze zahrnující 1 272 pacientů (n=425 na 0,5 mg, 429 na 1,25 mg, 418 na placebu). Střední hodnoty pro 
základní charakteristiku byly: věk 37 let, trvání nemoci 6,7 let a EDSS skóre 2,0.  
Konečné výsledky jsou uvedeny v tabulce 1. Ani v jednom hodnoceném parametru nebyly žádné významné 
rozdíly mezi dávkami 0,5 mg a 1,25 mg.  
  
Tabulka 1 Studie D2301 (FREEDOMS): hlavní výsledky  
  
  Fingolimod 0,mg  
Placebo  
Klinické koncové parametry     
Roční nárůst počtu relapsů (primární cíl)  0,18**  0,40 
Procento pacientů bez relapsu po 24 měsících  70 %**  46 % 
Podíl pacientů s progresí disability perzistující po dobu
měsíců†  
17 %  
  
24 %  
Poměr rizik (95% CI)  0,70 (0,52; 0,96)*   
MRI koncové parametry     
Medián (průměr) počtu nových nebo nově zvětšených Tlézí během 24 měsíců  
0,0 (2,5)**  5,0 (9,8)  
Medián (průměr) počtu Gd-enhancujících lézí ve 24. 
měsíci  
0,0 (0,2)**  0,0 (1,1)  
Medián (průměr) změny objemu mozku v % během měsíců 
-0,7 (-0,8)**  -1,0 (-1,3)  
†  Progrese disability definovaná jako zvýšení EDSS o 1 stupeň, potvrzené po 3 měsících  
**  p<0,001, *p<0,05 v porovnání s placebem  
Všechny analýzy klinických koncových parametrů byly intent-to-treat. MRI analýzy používaly hodnotitelný 
soubor dat.  
  
Pacienti, kteří ukončili 24 měsíců základní studie FREEDOMS, mohli vstoupit do dávkově zaslepeného 
prodloužení studie (D2301E1) a dostávat fingolimod. Celkem se účastnilo 920 pacientů (n=331 pokračovalo 
s dávkou 0,5 mg, 289 pokračovalo s dávkou 1,25 mg, 155 bylo převedeno z placeba na 0,5 mg a převedeno z placeba na 1,25 mg). Po 12 měsících (měsíc 36) bylo ve studii stále 856 pacientů (93 %). Mezi 
měsíci 24 a 36 byl roční nárůst výskytu relapsů (ARR) u pacientů s fingolimodem 0,5 mg v základní studii 
a pokračující s dávkou 0,5 mg 0,17 (0,21 v základní studii). ARR u pacientů převedených z placeba na 
fingolimod 0,5 mg činil 0,22 (0,42 v základní studii).  
Srovnatelné  výsledky  byly  pozorovány  v  opakované  2leté  randomizované,  dvojitě  zaslepené,  placebem 
kontrolované studii fáze III s fingolimodem (D2309; FREEDOMS 2) u 1083 pacientů s relabující-remitentní 
formou roztroušené sklerózy (n=358 s dávkou 0,5 mg, 370 s dávkou 1,25 mg, 355 na placebu). Střední hodnoty 
pro základní charakteristiku byly: věk 41 let, trvání nemoci 8,9 let, EDSS skóre 2,5.  
  
Tabulka 2 Studie D2309 (FREEDOMS 2): hlavní výsledky  
  
  Fingolimod 0,mg  
Placebo  
Cíle hodnocení     
Roční  nárůst  počtu  relapsů  (primární  cílový 
parametr) 
0,21**  0,40  
Procento pacientů bez relapsů po 24 měsících  71,5 %**  52,7 %  
Podíl  s  potvrzenou  progresí  disability  po 
3měsících† 
25 %  29 %  
Poměr rizik (95% CI)  0,83 (0,61; 1,12)    
MRI cíl     
Medián (průměr) počtu nových nebo zvětšených
T2 lézí po uplynutí 24 měsíců  
0,0 (2,3)**  4,0 (8,9) 
Medián  (průměr)  počtu  Gd-zvětšených  lézí  v 
měsíci 24 
0,0 (0,4)**  0,0 (1,2)  
Medián (průměr) % změn v objemu mozku po 
uplynutí 24 měsíců
-0,71 (-0,86)**  -1,02 (-1,28)  
†  Progrese disability je definována jako nárůst EDSS o 1 bod potvrzený po 3 měsících 
**  p<0,001 v porovnání s placebem  
Všechny  analýzy  klinických  cílů  byly  „intent-to-treat“.  MRI  analýza  používala 
vyhodnotitelný soubor dat.  
  
Studie D2302 (TRANSFORMS) byla jednoroční randomizovaná, dvojitě zaslepená, dvojitě maskovaná studie 
fáze III s aktivní kontrolou (interferon beta-1a), zahrnující 1 280 pacientů (n=429 na 0,5 mg, 420 na 1,25 mg, 
431 na interferonu beta-1a, 30 μg podávaných intramuskulární injekcí jednou týdně).  
Mediánové hodnoty pro základní charakteristiku byly: věk 36 let, trvání nemoci 5,9 let a EDSS skóre 2,0. 
Konečné výsledky jsou uvedeny v tabulce 3. Ani v jednom sledovaném parametru nebyly žádné významné 
rozdíly mezi dávkami 0,5 mg a 1,25 mg.  
  
 
Tabulka 3 Studie D2302 (TRANSFORMS): hlavní výsledky  
  
  Fingolimod    0,mg  
Interferon 
beta1a, 30 μg  
Klinické cílové parametry     
Roční  nárůst  počtu  relapsů  (primární  cílový 
parametr) 
0,16**  0,33  
Procento pacientů bez relapsu po 12 měsících  83 %**  71 % 
Podíl pacientů s progresí disability perzistující po
dobu 3 měsíců†  
%  8 %  
Poměr rizik (95 % CI)  0,71 (0,42; 1,21)   
MRI koncové parametry     
Medián  (průměr)  počtu  nových  nebo  nově
zvětšených T2 lézí během 12 měsíců  
0,0 (1,7)*  1,0 (2,6)  
Medián (průměr) počtu Gd-enhancujících lézí ve
12. měsíci  
0,0 (0,2)**  0,0 (0,5)  
Medián  (průměr)  změny  objemu  mozku  v  %
během 12 měsíců  
-0,2 (-0,3)**  -0,4 (0,5)  
†  Progrese disability definovaná jako zvýšení EDSS o 1 stupeň, potvrzené po měsících  
*  p<0,01;** p<0,001; v porovnání s interferonem beta-1a  
Všechny analýzy klinických koncových parametrů byly intent-to-treat. MRI analýzy používaly 
hodnotitelný soubor dat.  
  
Pacienti,  kteří  ukončili  12  měsíců  základní  studie  TRANSFORMS, mohli  vstoupit  do  zaslepeného 
prodloužení studie (D2302E1) a dostávat fingolimod. Celkem se účastnilo 1030 pacientů, nicméně 3 z nich 
nebyli léčeni (n=356 pokračovalo s dávkou 0,5 mg, 330 pokračovalo s dávkou 1,25 mg, 167 bylo převedeno 
z interferonu beta-1a na 0,5 mg a 174 z interferonu beta-1a na 1.25 mg). Po 12 měsících (měsíc 24) bylo ve 
studii stále 882 pacientů (86 %). Mezi měsíci 12 a 24 činil ARR u pacientů s fingolimodem 0,5 mg v základní 
studii a pokračující s dávkou 0,5 mg 0,20 (0,19 v základní studii). ARR u pacientů převedených z interferon 
beta-1a na fingolimod 0,5 mg činil 0,33 (0,48 v základní studii).  
  
Sdružené výsledky studií D2301 a D2302 ukázaly konzistentní a statisticky významné snížení ročního počtu 
relapsů ve srovnání s komparátory u podskupin definovaných na základě pohlaví, věku, předchozí terapie 
roztroušené sklerózy, aktivity onemocnění nebo výchozího skóre disability.  
  
Další analýzy dat z klinických studií ukazují konzistentní účinky léčby u podskupin pacientů s vysoce aktivní 
formou relabující-remitentní roztroušené sklerózy.  
  
Pediatrická populace  
 
Účinnost a bezpečnost jednou denně podané dávky fingolimodu 0,25 mg nebo 0,5 mg (dávka volena podle 
tělesné hmotnosti a měření expozice) byly stanoveny u pediatrických pacientů ve věku 10 až  
<18 věku s relabující remitentní roztroušenou sklerózou.  
  
Studie D2311 (PARADIGMS) byla dvojitě zaslepená, dvojitě maskovaná studie s aktivní kontrolou s 
proměnlivou délkou trvání až do 24 měsíců, s 215 pacienty 10 až <18 let věku (n=107 u fingolimodu, u interferonu beta-1a 30 μg podávaných intramuskulární injekce jednou týdně).  
  
Medián hodnot pro charakterizaci stavu před léčbou byl: věk 16 let, medián doby trvání choroby  
1,5 roku a EDSS skóre 1,5. Většina pacientů byla ve stadiu 2 Tannerovy stupnice nebo vyšším  
(94,4 %) a byla nad >40 kg (95,3 %). Celkově, 180 (84 %) pacientů dokončilo základní část studie se studijní 
medikací (n=99 [92,5 %] fingolimod, 81 [75 %] s interferonem beta-1a). Výsledky jsou uvedeny v tabulce 4.  
  
Tabulka 4 Studie D2311 (PARADIGMS): hlavní výsledky  
  
  Fingolimod  
0,25 mg nebo  
0,5 mg  
Interferon   beta-1a 
30 μg 
Klinické koncové parametry  n=107  n=107# 
Roční nárůst počtu relapsů (primární cíl)  0,122**  0,675 
Procento pacientů bez relapsu po 12 měsících  85,7**  38,8 
MRI koncové parametry     
Roční nárůst počtu nových nebo nově zvětšených Tlézí 
n=106  n=102  
Upravený průměr  4,393**  9,269 
Počet Gd-enhancujících T1 lézí v jednom  skenu až
do 24. měsíce  
n=105  n=95  
Upravený průměr  0,436**  1,282 
Roční  nárůst  četnosti  výskytu  mozkové  atrofie  z
hodnot před léčbou až do 24. měsíce  
n=96  n=89  
Průměr nejmenších čtverců  -0,48*  -0,80 
#  Jeden pacient randomizovaný na interferon beta-1a intramuskulární injekce nebyl schopen 
spolknout dvojitě maskovanou medikaci a studii nedokončil. Tento pacient nebyl zahrnut do 
kompletní analýzy a bezpečnostní sady.  
*  p<0,05;** p<0,001, v porovnání s interferonem beta-1a.  
Všechny analýzy klinických cílů byly součástí kompletního souboru testů.  
  
5.2  Farmakokinetické vlastnosti  
  
Farmakokinetické údaje  byly  získány od  zdravých dospělých  dobrovolníků,  dospělých pacientů  po 
transplantaci ledvin a dospělých pacientů s roztroušenou sklerózou.  
  
Farmakologicky aktivní metabolit zodpovědný za účinnost je fingolimod-fosfát.  
  
Absorpce  
 
Absorpce  fingolimodu  je pomalá (tmax 12 - 16  hodin)  a extenzivní  (≥85  %). Zjevná  absolutní  perorální 
biologická dostupnost je 93 % (95 % interval spolehlivosti: 79-111 %). Rovnovážný stav krevních koncentrací 
je dosažen během 1 až 2 měsíců při dávkování jednou denně a hladiny v rovnovážném stavu jsou přibližně 
10krát vyšší než po iniciální dávce.  
  
Příjem potravy neovlivňuje Cmax ani expozici (AUC) fingolimodu. Cmax fingolimod-fosfátu byla mírně snížená 
o 34 %, ale AUC nebyla změněna. Proto může být přípravek Fimodigo užíván bez ohledu na jídlo (viz bod 
4.2).  
  
Distribuce  
 
Fingolimod se významně distribuuje do erytrocytů, frakce v krevních buňkách je 86 %. Fingolimod-fosfát má 
menší uptake do krevních buněk <17 %. Fingolimod a fingolimod-fosfát jsou z velké míry vázány na bílkoviny 
(>99 %).  
  
Fingolimod je významně distribuován do tkání těla s distribučním objemem kolem 1200±260 litrů. Studie na 
čtyřech  zdravých  dobrovolnících,  kteří  dostali  jednorázovou  intravenózní  dávku  radioaktivně  značeného 
analogu fingolimodu, demonstrovala, že fingolimod prostupuje do mozku. Ve studii s 13 pacienty mužského 
pohlaví s roztroušenou sklerózou, kteří dostávali dávku fingolimodu 0,5 mg/den, bylo průměrné množství 
fingolimodu (a fingolimod-fosfátu) v ejakulátu v ustáleném stavu přibližně 10 000krát nižší než po podání 
dávky per os (0,5 mg).  
  
 
Biotransformace  
 
Fingolimod je transformován u lidí reverzibilní stereoselektivní fosforylací na farmakologicky aktivní  
(S)-enantiomer  fingolimod-fosfátu.  Fingolimod  je  eliminován  oxidativní  biotransformací  katalyzovanou 
především prostřednictvím CYP4F2 a možná též dalších izoenzymů a následně degradací podobnou degradaci 
mastných  kyselin  na  inaktivní  metabolity.  Byla  rovněž  pozorována  tvorba  farmakologicky  neaktivních 
nepolárních  ceramidových  analog  fingolimodu.  Hlavní  enzym  účastnící  se  metabolismu  fingolimodu  je 
částečně identifikován. Je to buď CYP4F2 nebo CYP3A4.  
  
Po jednotlivém perorálním podání [14C] značeného fingolimodu jsou hlavní složky v krvi související s 
fingolimodem, hodnoceno dle jejich příspěvku k celkové AUC radioaktivně značených složek po 34 dnech 
po dávce, samotný fingolimod (23 %), fingolimod-fosfát (10 %) a neaktivní metabolity (M3 metabolit – 
karboxylová kyselina [8 %], M29 ceramidový metabolit [9 %] a M30 ceramidový metabolit [7 %]).  
  
Eliminace  
 
Krevní clearance fingolimodu je 6,3 2,3 l/h a průměrný zdánlivý terminální poločas (t1/2) je 6 - 9 dní. Krevní 
hladiny fingolimodu a fingolimod-fosfátu klesají v terminální fázi paralelně, což vede k podobným poločasům 
u obou.  
  
Po perorálním podání je asi 81 % dávky pomalu vyloučeno močí jako neaktivní metabolity.  
Fingolimod a fingolimod-fosfát nejsou vylučovány nezměněny v moči, ale jsou významnou složkou ve stolici, 
každý v množstvích představujících méně než 2,5 % dávky. Po 34 dnech je vyloučeno 89 % podané dávky.  
  
Linearita  
 
Koncentrace fingolimodu a fingolimod-fosfátu se po podání několika denních dávek 0,5 mg nebo  
1,25 mg zvyšují zjevně proporcionálně k dávce.  
  
Charakteristiky specifických skupin pacientů  
 
Farmakokinetika  fingolimodu  a  fingolimod-fosfátu se neliší u mužů a žen, u pacientů různého etnického 
původu ani u pacientů s lehkou až těžkou poruchou funkce ledvin.  
  
U jedinců s lehkou, středně těžkou nebo těžkou poruchou funkce jater (Child-Pugh třída A,  B a  C)  nebyla 
pozorována žádná změna v Cmax fingolimodu, ale AUC fingolimodu byla zvýšena o 12 %, 44 % a 103 %, 
podle uvedeného pořadí. U pacientů s těžkou poruchou funkce jater (Child-Pugh třída C) byla snížena Cmax 
fingolimod fosfátu o 22 % a AUC nebyla podstatně změněna. Farmakokinetika fingolimod-fosfátu nebyla 
hodnocena u pacientů s lehkou nebo středně těžkou poruchou funkce jater.  
 
Zdánlivý poločas eliminace fingolimodu zůstává nezměněn u jedinců s lehkou poruchou funkce jater, ale je 
prodloužen asi o 50 % u pacientů se středně těžkou nebo těžkou poruchou funkce jater.  
  
Fingolimod  nesmí  užívat  pacienti  s  těžkou  poruchou  funkce  jater  (Child-Pugh  třída  C)  (viz  bod  4.3). 
Fingolimod je třeba podávat s opatrností u pacientů s lehkou a středně těžkou poruchou funkce jater (viz bod 
4.2).  
  
Klinické zkušenosti a  informace  o  farmakokinetice  u  pacientů  starších  65  let  jsou  omezené.  Přípravek 
Fimodigo má být u pacientů ve věku 65 let a více používán s opatrností (viz bod 4.2).  
  
Pediatrická populace  
 
U pediatrických pacientů (10 let věku a starších) rostly koncentrace fingolimod-fosfátu v rozmezí dávek 0,mg a 0,5 mg zjevně proporcionálně k dávce.  
  
Koncentrace  fingolimod-fosfátu v rovnovážném stavu je po podání denní dávky 0,25 mg nebo 0,5 mg 
finglimodu pediatrickým pacientům (10 let věku a starších) přibližně o 25 % nižší v porovnání s koncentrací 
u dospělých pacientů léčených 0,5 mg fingolimodu jednou denně.  
  
Údaje o pediatrických pacientech do 10 let věku nejsou k dispozici.  
  
5.3  Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti  
  
Předklinický bezpečnostní profil fingolimodu byl hodnocen na myších, potkanech, psech a opicích.  
Hlavními cílovými orgány u několika druhů byly lymfoidní systém (lymfopenie a lymfoidní atrofie), plíce 
(zvýšená  hmotnost,  hypertrofie  hladkých  svalů  na  bronchio-alveolárním  spojení)  a  srdce  (negativně 
chronotropní účinek, zvýšení krevního tlaku, perivaskulární změny a myokardiální degenerace); u potkanů pak 
krevní cévy (vaskulopatie) pouze při dávkách 0,15 mg/kg a vyšších ve 2leté studii, představující přibližně 
4násobnou hranici na základě systémové expozice (AUC) u lidí při denní dávce 0,5 mg.  
  
Ve 2leté biologické studii na potkanech nebyly pozorovány žádné známky karcinogenity při perorálních 
dávkách fingolimodu až do maximální tolerované dávky 2,5 mg/kg, což představuje přibližně 50násobnou 
rezervu ve srovnání s lidskou systémovou expozicí (AUC) při 0,5 mg dávce. Nicméně ve 2leté studii na 
myších  byla  pozorována  zvýšená  incidence maligního  lymfomu  při dávkách  0,25  mg/kg  a  více, což 
představuje přibližně 6násobnou rezervu ve srovnání s lidskou systémovou expozicí (AUC) při denní dávce 
0,5 mg.  
  
Fingolimod nebyl ve studiích na zvířatech ani mutagenní, ani klastogenní.  
  
Fingolimod nemá žádný vliv na počet spermií nebo jejich motilitu či na fertilitu u samců a samic potkanů až 
do nejvyšší testované dávky (10 mg/kg), což představuje přibližně 150násobnou rezervu ve srovnání s lidskou 
systémovou expozicí (AUC) při denní dávce 0,5 mg.  
  
Fingolimod byl u potkanů teratogenní při dávkách 0,1 mg/kg a vyšších. Léková expozice u potkanů při této 
dávce  byla  podobná  expozici  u  pacientů  při  terapeutické  dávce  (0,5  mg).  Nejčastější  fetální  viscerální 
malformace zahrnovaly perzistující truncus arteriosus a defekt komorového septa.  
Teratogenní potenciál u králíků nemůže být zcela vyhodnocen, avšak byla pozorována zvýšená embryo-fetální 
mortalita při dávkách 1,5 mg/kg a vyšších a snížení životaschopnosti plodů stejně jako retardace fetálního 
růstu při dávkách 5 mg/kg. Léková expozice u králíků při těchto dávkách byla podobná expozici u pacientů.  
  
U potkanů bylo sníženo přežívání potomků v generaci F1 v časném poporodním období při dávkách, které 
nevedly k mateřské toxicitě. Nicméně tělesná hmotnost v generaci F1, její rozvoj, chování ani plodnost nebyly 
léčbou fingolimodem ovlivněny.  
  
Fingolimod byl u léčených zvířat během laktace vylučován do mateřského mléka v koncentracích  
- 3krát vyšších, než jsou koncentrace v plazmě matky. Fingolimod a jeho metabolity přechází placentární 
bariéru u březích samic králíků.  
  
Studie na mladých zvířatech  
 
Výsledky dvou studií toxicity na mladých potkanech ukázaly mírný vliv na neurobehaviorální odpověď, 
opožděné  pohlavní  dozrávání  a  sníženou  imunitní  odpověď  na  opakovanou  stimulaci  keyhole  limpet 
haemocyaninem (KLH), která nebyla považována za nežádoucí. Celkově byly s léčbou související vlivy 
fingolimodu na mladá zvířata srovnatelné s těmi pozorovanými u dospělých zvířat po podobných dávkách, s 
výjimkou změn kostní minerální denzity a neurobehaviorálních poruch (snížená odezva na sluchové podněty) 
pozorované u mladých zvířat při dávkách 1,5 mg/kg a vyšších a nepřítomnost hypertrofie hladké svaloviny v 
plicích mladých potkanů.  
  
  
6.  FARMACEUTICKÉ ÚDAJE  
  
6.1  Seznam pomocných látek  
 
  
Obsah tobolky  
Monohydrát kalium-citrátu
Koloidní bezvodý oxid křemičitý 
Magnesium-stearát 
 
Tělo tobolky 
Želatina  
Oxid titaničitý (E171)  
Víčko tobolky 
Želatina  
Oxid titaničitý (E171) 
Žlutý oxid železitý (E172) 
 
6.2  Inkompatibility  
  
Neuplatňuje se.  
  
6.3  Doba použitelnosti  
  
roky 
  
6.4  Zvláštní opatření pro uchovávání  
  
Uchovávejte při teplotě do 30 °C.  
Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí.  
  
6.5  Druh obalu a obsah balení  
  
oPA/Al/PVC-Al (Al-Al) blistry v balení obsahujícím 7, 28 nebo 98 tvrdých tobolek. 
oPA/Al/PVC-Al (Al-Al) perforované jednodávkové blistry v balení obsahujícím 7, 28 nebo 98 tvrdých tobolek. 
  
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.  
  
6.6  Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku  
  
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.  
  
  
7.  DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI  
  
Vipharm S.A. 
ul. A. i F. Radziwiłłów 05-850 Ożarów Mazowiecki 
Polsko 
  
 
8.  REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)  
  
59/103/19-C 
  
9.  DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE  
  
Datum první registrace: 8. 9. Datum posledního prodloužení registrace:  
  
  
10.  DATUM REVIZE TEXTU  
8. 9.