Sp. zn. sukls 
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 
 
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU 
 
Morfin sulfát Ardez 20 mg/ml perorální kapky, roztok 
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 
 
Jeden ml vodného roztoku obsahuje: 
morphini sulfas pentahydricus 20 mg. 
 
Jedna kapka odpovídá morphini sulfas pentahydricus 1,25 mg. 
 
Pomocná látka se známým účinkem
Natrium-benzoát (E 211) 1 mg/ml 
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 
 
3. LÉKOVÁ FORMA 
 
Perorální kapky, roztok. 
 
Téměř bezbarvý vodný roztok. 
 
4. KLINICKÉ ÚDAJE 
 
4.1 Terapeutické indikace 
 
Silná bolest nebo bolest nereagující na slabší analgetika, zejména nádorová bolest. 
 
Přípravek Morfin sulfát Ardez je indikován u dospělých, dospívajících, dětí a kojenců (od 1 roku). 
 
4.2 Dávkování a způsob podání 
 
Dávkování 
Dávka přípravku Morfin sulfát Ardez se  upravuje  v závislosti na závažnosti bolesti a s ohledem  na 
individuální citlivost pacienta. 
 
Pod lékařskou kontrolou může být dávka zvýšena v závislosti na závažnosti bolesti a v závislosti na 
předchozím použití analgetik.  
 
Doporučená dávka závisí na individuálním stavu bolesti a je uvedena v následující tabulce na základě 
jednotlivé dávky 0,2 až 0,3 mg morfin sulfátu/kg tělesné hmotnosti. 
 
Věk (tělesná hmotnost) Dávka
Kojenci a děti 1-5 let (10-20 kg) Maximální dávka morfin-sulfátu 5 mg (odpovídá 
0,25 ml tj. 4 kapky přípravku Morfin sulfát Ardez 
20  mg/ml  perorální  kapky,  roztok)  každé  hodiny. 
Děti 6-12 let (20-40 kg) Maximální  dávka morfin-sulfátu 5-10 mg 
(odpovídající 0,25-0,5 ml, tj. 4-8 kapek přípravku 
Morfin sulfát Ardez 20 mg/ml perorální kapky,
roztok) každé 4 hodiny. 
Dospívající 13-16 let (40-50 kg) Počáteční  dávka morfin-sulfátu obvykle 10-mg (odpovídající  0,5-1,0   ml,   tj. 8-16   kapek 
přípravku Morfin  sulfát  Ardez 20    mg/ml 
perorální kapky, roztok) každých 4-6 hodin. 
Dospělí a dospívající 16 let a starší Počáteční  dávka morfin-sulfátu obvykle  10-mg  (odpovídající  0,5-1,0   ml,   tj.   8-16   kapek 
přípravku Morfin  sulfát  Ardez 20    mg/ml 
perorální kapky, roztok) každých 4-6 hodin. 
 
Přípravek Morfin sulfát Ardez vzhledem ke své koncentraci není vhodný pro děti mladší než 1 rok. 
 
Dávka se stanoví odpočítáním kapek z 20ml lahvičky (1 kapka = 1,25 mg morfin-sulfátu): 
 
 4 kapky = 5 mg morfin-sulfátu 
 8 kapek = 10 mg morfin-sulfátu 
 16 kapek = 20 mg morfin-sulfátu 
 24 kapek = 30 mg morfin-sulfátu 
 
Po odměření dávky léčivého přípravku lahvičku opět uzavřete šroubovým uzávěrem. 
 
Přípravek Morfin sulfát Ardez není určen k dlouhodobé léčbě. O délce léčby rozhoduje lékař v závislosti 
na stavu pacienta a na bolestech. V žádném případě nemá být přípravek Morfin sulfát Ardez používán 
déle, než je nezbytně nutné. Pokud se zdá, že je na základě povahy a závažnosti onemocnění nutné 
dlouhodobá analgezie pomocí přípravku Morfin sulfát Ardez, má být zavedeno pečlivé a pravidelné 
sledování v krátkých časových intervalech (je-li třeba, tak prostřednictvím dočasného pozastavení léčby, 
aby se vyhodnotilo, zda a v jakém rozsahu přetrvává potřeba léčby). V případě potřeby se mají použít 
vhodnější lékové formy. V případě stavů chronické bolesti je výhodný pevný dávkovací režim. 
 
Starší pacienti
U starších pacientů nebo u pacientů, u kterých je nežádoucí sedace, má být dávkování sníženo. 
Starší pacienti (obvykle 75 let a starší) a pacienti se špatnou celkovou fyzickou kondicí mohou být  na 
morfin citlivější. Proto musí být úprava dávky provedena pečlivěji a/nebo intervaly dávkování musí být 
prodlouženy. Je-li to vhodné, mají být použity spíše nižší dávky. 
 
Pacienti s poruchou funkce jater a/nebo ledvin: 
U pacientů s poruchou jater a/nebo ledvin a při podezření na zpomalený gastrointestinální průchod má 
být přípravek Morfin sulfát Ardez dávkován zvláště opatrně. 
 
Podobnost mezi různými způsoby podání: 
Dávkování morfinu se liší v závislosti na způsobu podání. Pokud jsou pacienti převáděni z jiných 
morfinových přípravků na přípravek Morfin sulfát Ardez, může být vhodná titrace dávky. Při převádění 
z jiného způsobu podání (s.c., i.v.)  na perorální podání je třeba vzít v úvahu následující konverzní 
poměry, aby byla zachována stejná biologická dostupnost morfinu a srovnatelný analgetický účinek: xpři přechodu ze subkutánní aplikace (s.c.) a x3 při přechodu z intravenózní (i.v.) aplikace. 
 
Přerušení léčby
Náhlé přerušení podávání opioidů může vést ke vzniku abstinenčního syndromu. Proto je nutné před 
přerušením léčby dávku postupně snižovat. 
 
Způsob podání  
Perorální podání. 
 
Roztok má být podáván s trochou tekutiny (voda nebo džus), nezávisle na jídle. 
 
 
4.3 Kontraindikace 
 
- hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.- akutní intoxikace alkoholem 
- agitovanost u pacientů po požití alkoholu nebo hypnotik 
- podezření na paralytický ileus 
- náhlá příhoda břišní 
- akutní poruchy jater (hepatitida, jaterní porfyrie) 
- poranění hlavy a stavy se zvýšeným intrakraniálním tlakem 
- astmatické záchvaty, akutní a těžká bronchiální obstrukce 
- respirační  nedostatečnost  nebo respirační deprese,  pokud  není  možné použití mechanické 
podpory dýchání 
- současné podávání s inhibitory monoaminooxidázy (IMAO) nebo do 2 týdnů od ukončení léčby 
IMAO (viz bod 4.5) 
- těhotenství a kojení (viz bod 4.6) 
 
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití 
 
Tento léčivý přípravek má být používán s opatrností u pacientů : 
– s obstrukčními respiračními  poruchami,  sníženou respirační  rezervou (např. kyfoskolióza, 
emfyzém nebo těžká adipóza) 
– s cor pulmonale 
– s nitrolební hypertenzí, pokud nejsou napojeni na umělou plicní ventilaci 
– s hypotenzí při hypovolémii 
– s poruchami vědomí 
– se známou závislostí na opioidech. Pacientům závislým na opioidech lze předepsat morfin, 
pokud se to jeví jako nezbytné pro léčbu bolesti, zejména v případě akutních stavů. Doporučuje 
se zvláštní sledování léčby 
– po operaci, během prvních 24 hodin 
– 24 hodin před chordotomií. V takových případech má být zváženo přerušení léčby morfinem 
– s  chronickými  poruchami  ledvin  nebo  jater,  pankreatitidou,  myxedémem,  adrenokortikální 
nedostatečností, hypotyreózou, feochromocytomem, hypertrofií prostaty s močovým reziduem 
(riziko ruptury močového měchýře v důsledku retence moči) 
– se zánětlivým nebo obstrukčním onemocněními střev 
– s  obstrukcí žlučových nebo močových cest nebo se spasmy v oblasti žlučovodů a močových 
cest v důsledku tvorby kamenů, protože morfin může tyto příznaky zhoršit 
– po operaci biliárního systému, protože morfin může způsobit bolesti břicha 
– se zpomalenou motilitou žaludku. Morfin způsobuje snížení motility žaludku. To je třeba vzít v 
úvahu u pacientů již trpících těmito obtížemi.  
– s epilepsií nebo zvýšenou náchylností k záchvatům. Morfin snižuje práh vzniku epileptických 
paroxysmů.  Morfin  má být u  pacientů  trpících  epilepsií podáván  pod  přísnou  lékařskou 
kontrolou a dávkování má být upraveno individuálně 
– kterým  jsou současně podáváni agonisté/antagonisté morfinu. Při  podávání  smíšeného 
agonisty/antagonisty (např. pentazocin,  butorfanol,  buprenorfin,  nalbufin,  viz  bod  4.5) může 
dojít k vyvolání abstinenčních příznaků. 
 
U starších pacientů, u pacientů se srdeční nedostatečností a s poruchou funkce jater nebo ledvin je nutné 
opatrné dávkování (v případě potřeby snížení dávky). 
 
Podávání morfinu může vést k závažnému snížení krevního tlaku u pacientů se zhoršenou schopností 
udržovat normální krevní  tlak (např. snížený  objem  krve,  současné  podávání  fenothiazinů  nebo 
některých anestetik). 
 
Morfin může být zneužíván podobně jako jiní silní agonisté opioidů, u pacientů s anamnézou zneužívání 
alkoholu nebo drog má být používán se zvláštní opatrností. 
 
Závislost a abstinenční syndrom
Použití opioidních analgetik může být spojeno s vývojem fyzické a/nebo psychické závislosti nebo 
tolerance. Riziko se zvyšuje s dobou užívání léku a s vyššími dávkami. 
To však nepředstavuje významný problém při léčbě pacientů se silnou bolestí. Aplikace terapeutických 
dávek po dobu 1 až 2 týdnů může vést k fyzické a psychické závislosti. Každodenní podávání pacientům 
s  chronickou  bolestí  významně  snižuje  riziko  fyzické  a  psychické  závislosti.  Jednotlivé  případy 
závislosti byly diagnostikovány již po 2-3 dnech léčby. Toto riziko může být sníženo, pokud je léčivo 
podáváno  podle  pevného časového  plánu.  Přerušení  léčby  po  opakovaném  podání  nebo  podání 
opioidních antagonistů může vést k typické abstinenční reakci (abstinenční syndrom). Náhlé přerušení 
léčby  po  dlouhodobé  léčbě  může  vést  k  nástupu  abstinenčních  příznaků  během  několika  hodin. 
Abstinenční syndrom dosahuje maxima 36-72 hodin po ukončení morfinové terapie. Symptomy lze 
minimalizovat  úpravou  dávky  nebo změnou lékové  formy  a  postupným  vysazením  morfinu. 
Individuální příznaky viz bod 4.8. 
Vyskytuje se zkřížená tolerance s jinými opioidy. 
 
Ve srovnání s pacienty, kteří nepodstupují chirurgický zákrok, je použití přípravku Morfin sulfát Ardez 
spojeno se zvýšeným rizikem ileu nebo respirační deprese během pooperační fáze, a proto se má 
pacientům před operací a po ní podávat s opatrností. 
 
Vzhledem k analgetickému účinku morfinu mohou být maskovány vážné intraabdominální komplikace, 
jako např. perforace střeva. 
 
Adrenální nedostatečnost
Opioidní analgetika mohou způsobit reverzibilní adrenální nedostatečnost vyžadující monitorování a 
substituční terapii glukokortikoidy. Příznaky adrenální nedostatečnosti mohou zahrnovat např. nauzeu, 
zvracení, ztrátu chuti k jídlu, únavu, slabost, závratě nebo nízký krevní tlak. 
V  případě  již  existující  adrenokortikální  nedostatečnosti  (např.  Addisonova   nemoc)   má být 
monitorována koncentrace kortizolu v plazmě a v případě potřeby mají být dodávány kortikoidy. 
 
Akutní syndrom hrudní stěny (ACS) u pacientů se srpkovitou anémií (SCD) 
Vzhledem k možnému spojení mezi ACS a užíváním morfinu u pacientů s SCD léčených morfinem 
během vazookluzivní krize je třeba pečlivě sledovat příznaky ACS. 
 
Snížení hladiny pohlavních hormonů a zvýšení hladiny prolaktinu 
Dlouhodobé užívání opioidních analgetik může být spojeno se snížením hladiny pohlavních hormonů a 
zvýšením hladiny prolaktinu. Mezi příznaky patří snížené libido, impotence nebo amenorea. 
 
Vzhledem k jeho mutagenním vlastnostem má být morfin plodným mužům a ženám, které mohou 
otěhotnět, podáván, pouze pokud jsou zaručena účinná antikoncepční opatření (viz bod 4.6). 
 
Zejména při vysokých dávkách se může objevit hyperalgezie, která nereaguje na další zvýšení dávky 
morfinu. Může být nutné snížení dávky morfinu nebo změna opioidu. 
 
Riziko při současném užívání sedativ, jako jsou benzodiazepiny nebo podobná léčiva 
Současné užívání přípravku Morfin sulfát Ardez a sedativ, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné 
látky, může vést k sedaci, respirační depresi, kómatu a smrti. Vzhledem k těmto rizikům je současné 
předepisování  těchto  sedativ  vyhrazeno  pro  pacienty,  u  nichž  nejsou  alternativní  možnosti  léčby. 
V případě rozhodnutí předepsat přípravek Morfin sulfát Ardez současně se sedativy, je nutné předepsat 
nejnižší účinnou dávku na nejkratší možnou dobu léčby.  
Pacienty je nutné pečlivě sledovat kvůli možným známkám a příznakům respirační deprese a sedace. V 
této souvislosti se důrazně doporučuje informovat pacienty a jejich pečovatele, aby o těchto symptomech 
věděli (viz bod 4.5).  
 
Rifampicin může snižovat plazmatické koncentrace morfinu. Během léčby rifampicinem a po ní je nutné 
sledovat analgetický účinek morfinu a ev.upravit jeho dávkování  
(viz bod 4.5). 
 
Perorální antiagregační léčba inhibitorem P2YBěhem prvního dne souběžné léčby inhibitorem P2Y12 a morfinem byla pozorována snížená účinnost 
léčby inhibitorem P2Y12 (viz bod 4.5). 
 
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v 1 ml (16 kapek), to znamená, že je 
v podstatě „bez sodíku“. 
 
Použití přípravku Morfin sulfát Ardez může vést k pozitivním výsledkům dopingových testů. 
 
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 
 
Současné podávání trankvilizérů, anestetik, hypnotik, sedativ, tricyklických antidepresiv, fenothiazinů 
nebo alkoholu zvyšuje tlumivý účinek morfinu na CNS, spojený zejména s útlumem dechového centra. 
 
Sedativa, jako jsou benzodiazepiny nebo podobná léčiva: 
Současné užívání opioidů se sedativy, jako jsou benzodiazepiny nebo podobná léčiva, zvyšuje riziko 
sedace, respirační deprese, kómatu a úmrtí v důsledku aditivního depresivního účinku na CNS. Dávka 
a doba současného užívání má být omezena (viz bod 4.4). 
 
Léčiva s anticholinergním účinkem (např. psychotropní léky, antihistaminika, antiemetika, léčiva k 
léčbě Parkinsonovy  choroby) mohou zvýšit anticholinergní vedlejší účinky opioidů (např. obstipace, 
sucho v ústech nebo poruchy močení). 
 
Smíšení opioidní  agonisté/antagonisté  (např.  buprenorfin,  nalbufin, pentazocin)  snižují  analgetický 
účinek kompetitivní inhibicí receptorů s rizikem výskytu abstinenčního syndromu (viz bod 4.4). 
 
Pokud se inhibitory monoaminooxidázy použijí do 14 dnů před zahájením podávání morfinu nebo se 
podávají současně s morfinem,  mohou  se  vyskytnout život ohrožující stavy způsobené postižením 
centrálního nervového systému, a to poruchy dýchání nebo krevního oběhu (viz bod 4.3). 
 
Cimetidin inhibuje  metabolismus  morfinu.  Klinický  význam  této  interakce  není  znám.  Nicméně 
cimetidin se má používat s opatrností alespoň na začátku léčby a dávky se mají zvyšovat postupně, aby 
se minimalizovalo riziko vedlejších účinků postihující centrální nervovou soustavu. 
 
Morfin může zvýšit účinek svalových relaxancií a antihypertenziv. 
 
Rifampicin do značné míry indukuje metabolismus perorálně podávaného morfinu. Může být nutné 
zvýšit dávku (viz bod 4.4). 
 
U pacientů s akutním koronárním syndromem léčených morfinem byla pozorována zpožděná a snížená 
expozice perorální antiagregační léčby inhibitorem P2Y12Tato interakce může souviset se sníženou 
gastrointestinální motilitou a může se vztahovat i na jiné opioidy. Klinický význam není znám, ale data 
naznačují potenciál snížené účinnosti inhibitoru P2Y12 u pacientů, kterým je současně podáván morfin 
a inhibitor P2Y12 (viz bod 4.4). U pacientů s akutním koronárním syndromem, u nichž nelze morfin 
vysadit a rychlá inhibice P2Y12 je považována za klíčovou, lze zvážit použití parenterálního inhibitoru 
P2Y12. 
 
Současné podávání morfinu a antihypertenziv může zvýšit hypotenzní účinky antihypertenziv nebo 
jiných léků s hypotenzními účinky. 
Klomipramin a amitriptylin zvyšují analgetický účinek morfinu, který lze částečně přičíst zvýšené 
biologické dostupnosti. Může být nutné upravit dávku. 
 
Je třeba se vyhnout kombinaci s alkoholem. 
 
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení 
 
Těhotenství
Morfin  nesmí  být  používán  během  těhotenství,  protože  předklinické  studie prokázaly možnost 
poškození plodu (viz bod 4.3). Použití morfinu během porodu se nedoporučuje kvůli riziku respirační 
deprese u novorozence. 
Novorozence, jejichž matky užívaly opioidní analgetika během těhotenství, je třeba sledovat s ohledem 
na  příznaky  novorozeneckého  syndromu  z vysazení  léku  (abstinenčního  syndromu). Léčba  může 
zahrnovat podání opioidů a podpůrnou péči. 
 
Kojení
Užívání během kojení se nedoporučuje, protože morfin se vylučuje do mateřského mléka. Pokud  je  
matka dlouhodobě léčena, může se u novorozence vyskytnout syndrom z vysazení léku. Před podáním 
přípravku Morfin sulfát Ardez je proto nezbytné přerušení kojení (viz bod 4.3). 
 
Fertilita
Studie na zvířatech ukázaly, že morfin může snižovat fertilitu (viz bod 5.3). 
Vzhledem k jeho mutagenním vlastnostem má být morfin podáván mužům a ženám ve fertilním věku, 
pouze pokud jsou zaručena účinná antikoncepční opatření. 
 
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 
 
Přípravek Morfin sulfát Ardez má velký vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje, protože může 
způsobit ospalost a snížit bdělost. To lze očekávat zejména při zahájení léčby, zvýšení dávky a změnách 
v medikaci, dále i v kombinaci s alkoholem a látkami s depresivními účinky na CNS. 
Pacienti nesmí řídit a obsluhovat stroje, pokud užívají přípravek Morfin sulfát Ardez. Doba, po které 
mohou být tyto činnosti bezpečně obnoveny, je velmi závislá na pacientovi a musí být stanovena 
lékařem. 
 
4.8 Nežádoucí účinky 
 
Výskyt nežádoucích účinků je klasifikován takto: 
 
Velmi časté (≥ 1/10) 
Časté   (≥ 1/100 až < 1/10)
Méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100)
Vzácné  (≥ 1/10 000 až < 1/1 000) 
Velmi vzácné (< 1/10 000)
Není známo z dostupných údajů nelze určit 
Třídy orgánových systémů
(MedDRA)  Frekvence  Nežádoucí účinek  
Poruchy imunitního systému  Vzácné  Anafylaktické a anafylaktoidní reakce, astmatické záchvaty u citlivých pacientů. 
Endokrinní poruchy
Vzácné  Třes, hypotermie, zvýšený intrakraniální tlak. 
Velmi vzácné  Syndrom nepřiměřené sekrece ADH (SIADH, s hyponatrémií jako hlavním příznakem). 
Psychiatrické poruchy
Velmi časté Změny nálady, většinou euforie, ale také dysforie. 
Časté 
Změny aktivity (většinou sedace, ale také
zvýšená aktivita nebo agitovanost), nespavost a 
změny kognitivních a smyslových funkcí (např. 
poruchy myšlení, změněná schopnost chápání a 
halucinace, zmatek). 
Velmi vzácné Závislost (viz bod 4.4), snížené libido nebo snížená potence. 
Poruchy nervového systému 
Časté Závratě, bolest hlavy. 
Méně časté Dezorientace, agitovanost, sedace, změna nálady, somnolence, závratě. 
Velmi vzácné Chvění, mimovolní záškuby svalů, epileptické záchvaty. 
Není známo Alodynie, hyperalgezie (viz bod 4.4), hyperhidróza. 
Poruchy oka Časté Mióza. Vzácné Rozmazané vidění, diplopie a nystagmus. 
Srdeční poruchy 
Méně časté Palpitace, zrudnutí (obličej). 
Vzácné 
Snížený krevní tlak, bradykardie, tachykardie,
generalizovaná astenie až po synkopu a srdeční 
nedostatečnost. 
Respirační, hrudní a mediastinální 
poruchy 
Méně časté Respirační deprese, bronchospasmus. 
Velmi vzácné Dušnost 
Gastrointestinální poruchy 
Časté Nauzea, zvracení (zejména na začátku terapie), obstipace, anorexie, dyspepsie a změny chuti. 
Méně časté Sucho v ústech, kolika. 
Vzácné Zvýšení pankreatických enzymů, pankreatitida. 
Velmi vzácné Ileus, bolest břicha. 
Poruchy jater a žlučových cest Méně časté Biliární spasmus. Velmi vzácné Zvýšení hodnot jaterních enzymů. 
Poruchy kůže a podkožní tkáně 
Časté Pocení, reakce z přecitlivělosti, jako je kopřivka, pruritus 
Velmi vzácné 
Jiné kožní reakce, jako je exantém a periferní
edém (reverzibilní po ukončení léčby). Morfin 
uvolňuje histamin, a proto může způsobit 
kopřivku, další kožní reakce a svědění. 
Poruchy svalové a kosterní
soustavy a pojivové tkáně Velmi vzácné Svalové křeče, ztuhlost svalů. 
Poruchy ledvin a močových cest  Méně časté Retence moči, antidiuretický účinek,  spasmus močovodu 
Celkové poruchy a reakce v místě
aplikace  Není známo Syndrom z vysazení léku. 
 
Psychiatrické poruchy
Morfin  vykazuje různé  psychiatrické  nežádoucí  účinky, které se  vzhledem k závažnosti  a povaze 
vyskytují u jednotlivých pacientů různě (v závislosti na osobnosti a délce léčby). 
 
Poruchy oka
Mióza je typický doprovodný symptom. 
 
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
U pacientů léčených v podmínkách intenzivní péče byly hlášeny nekardiogenní plicní edémy. 
 
Gastrointestinální poruchy
Aby se zabránilo nauzey a zvracení, může být morfin podáván společně s antiemetiky. Zácpa může být 
léčena projímadlem. 
 
Syndrom závislosti na drogách a abstinenční syndrom
Použití opioidních analgetik může být spojeno s vývojem fyzické a/nebo psychické závislosti nebo 
tolerance. Pokud je podávání opioidů náhle přerušeno nebo jsou podány opioidní antagonisté, může to 
vyvolat abstinenční syndrom; ten může být někdy zaznamenán i mezi jednotlivými dávkami. Informace 
ohledně vhodného postupu viz bod 4.4. 
Mezi fyzické abstinenční příznaky patří: bolesti těla, třes, syndrom neklidných nohou, průjem, břišní 
kolika,  nauzea, příznaky podobné chřipce, tachykardie a mydriáza. Mezi psychické příznaky patří 
dysforická nálada, úzkost a podrážděnost. Při závislosti na léku se často vyskytuje „ touha po léku“. 
 
Příznaky předávkování jsou respirační deprese a hypotenze s oběhovými poruchami a progresivním 
kómatem, těmto příznakům lze zabránit správným dávkováním. U kojenců mohou nastat záchvaty. 
V závislosti na dávce způsobuje morfin respirační depresi a sedaci různého rozsahu od mírné únavy po 
ospalost. Respirační nedostatečnost může vést až k úmrtí. 
 
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na  nežádoucí  účinky  po registraci  léčivého přípravku je  důležité.  Umožňuje to 
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky přímo na adresu:   
 
Státní ústav pro kontrolu léčiv  
Šrobárova 48,  
100 41 Praha 10  
webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek 
 
4.9 Předávkování 
 
Příznaky: 
Příznaky intoxikace morfinem a předávkování jsou respirační deprese, aspirační pneumonie, mióza 
(zúžené zorničky) a hypotenze. V případě výrazné hypoxie jsou zorničky rozšířené, dýchání je výrazně 
utlumené (2–4 nádechů za minutu), pacient se stává cyanotickým. 
Ve vážnějších případech může dojít k selhání oběhu a hlubokému kómatu. 
Zpočátku zůstává krevní tlak normální, ale s progresí intoxikace výrazně klesá. 
Přetrvávající  pokles  krevního  tlaku  může  vést  k  šoku.  Může  dojít  k  tachykardii,  bradykardii  a 
rabdomyolýze.  Tělesná  teplota  klesá.  Kosterní svaly  se  uvolňují;  Občas  se  mohou  vyvinout 
generalizované záchvaty, zejména u dětí. Úmrtí může nastat při respiračním selhání nebo v důsledku 
komplikací, jako je plicní edém. 
 
Léčba: 
Uvádí se především zprůchodnění dýchacích cest a udržování jejich průchodnosti, a asistovaná, nebo 
řízená ventilace. 
V případě výrazného předávkování se doporučuje intravenózní podání 0,4-0,8 mg naloxonu. V případě 
potřeby může být podání opakováno ve 2-3minutových intervalech nebo může být nahrazeno infuzí mg v 500 ml fyziologického roztoku nebo 5% roztoku dextrózy (0,004 mg / ml). Rychlost infuze závisí 
na dříve podaných dávkách a má být upravena podle reakce pacienta. Protože účinek naloxonu po 
relativně krátké době (2-3 hodiny) mizí, je třeba pacienta pečlivě sledovat, dokud nebude dýchání 
spolehlivě zpět na normální úrovni. 
Jedna dávka naloxonu u dětí je 0,01 mg na kg tělesné hmotnosti. 
 
Pokud předávkování morfinem nezpůsobuje významné klinické respirační nebo oběhové poruchy, nemá 
být naloxon podáván. Pacientům se známou nebo předpokládanou fyzickou závislostí na morfinu musí 
být naloxon podáván s maximální opatrností. V těchto případech může náhlá nebo úplná antagonizace 
opioidních účinků způsobit akutní abstinenční příznaky. 
 
Další podpůrná opatření (podávání kyslíku, vazopresorů, i.v. doplňování objemu) závisí na stavu 
pacienta. 
Výplach žaludku má být proveden do 2 hodin po požití morfinu a to pouze u pacientů s příznaky 
předávkování. 
 
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 
 
5.1 Farmakodynamické vlastnosti 
 
Farmakoterapeutická skupina: Analgetika, přírodní opiové alkaloidy  
ATC kód: N02AA 
Morfin se váže na specifické receptory umístěné v CNS a v různých periferních orgánech. Pocit bolesti 
a afektivní reakce na bolest je snížena interakcí s receptory CNS. 
 
Centrální účinky
Morfin má analgetický účinek závislý na dávce. Může působit na psychomotoriku a vyvolat v závislosti 
na dávkách sedaci nebo excitaci. 
Morfin má antitusické, sedativní, uklidňující a antidiuretické účinky. 
Morfin i při terapeutických dávkách způsobuje depresi dechového centra a snižuje expektorační reflex. 
Působení morfinu na centrum zvracení (přes chemo-receptorovou zónu) a na vyprazdňování žaludku 
mu dává proměnlivé emetické vlastnosti (může mít emetický účinek, pokud je podáván v nižších 
dávkách, a pacientům, kteří nikdy morfin neužívali, nebo může mít naopak účinek antiemetický, a to při 
vyšších dávkách a při opakovaném podávání). 
Morfin způsobuje miózu centrálního původu, která může být také příznakem chronické intoxikace. 
 
Periferní účinky
Zácpa, kontrakce svěračů žlučovodů, zvýšení tonu svalů močového měchýře a svěrače močovodu, 
prodloužený průchod žaludku ovlivněný zúžením pyloru, návaly horka, kopřivka a svědění v důsledku 
uvolnění histaminu,  u astmatických pacientů bronchospasmus,  vliv na  osu hypofýza-hypotalamus a 
následně vliv na hormonální účinky kortikoidů, pohlavních hormonů, prolaktinu a antidiuretického 
hormonu. Mohou se vyskytnout klinické příznaky způsobené změnami hladin těchto hormonů. 
 
5.2 Farmakokinetické vlastnosti 
 
Absorpce
Po  perorálním  podání  se  morfin  sulfát  rychle  vstřebává  z  gastrointestinálního  traktu. Asi  25 % 
systémová biologická dostupnost morfinu je přičítána významnému metabolismu při prvním průchodu 
játry. Vrcholné plazmatické hladiny jsou dosaženy přibližně po 1 hodině od aplikace morfinového 
roztoku. 
 
Distribuce a biotransformace
Morfin se distribuuje do tkání, vysoké koncentrace morfinu se vyskytují v ledvinách, plicích, játrech a 
slezině, nižší koncentrace jsou v CNS. Distribuční objem je uváděn na 1,0 až 4,7 l/kg. 
Metabolismus probíhá ve střevech a v játrech, což vede k tvorbě morfin-glukuronidů, z nichž morfin-glukuronid je pravděpodobně farmakologicky aktivní. Morfin prochází placentární bariérou a vylučuje 
se do mateřského mléka. Předpokládá se akumulace u dítěte. 
 
Eliminace
K eliminaci dochází primárně ledvinami ve formě konjugátů s dominantním eliminačním poločasem hodiny. To odpovídá clearance 21-27 ml/min/kg. U starších pacientů se změněnou schopností exkrece 
se setkáváme s vyššími hladinami morfinu v plazmě. U pacientů s poruchou funkce ledvin mohou být 
plazmatické koncentrace morfin-glukuronidů vyšší. Jaterní nedostatečnost může snížit metabolismus 
morfinu. 
 
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 
 
Akutní toxicita byla studována u několika druhů po p.o., i.v., i.p., s.c. a intraventrikulárním podávání. 
Pro  LD50 byly  stanoveny  hodnoty  přibližně  500  mg/kg.  Studie  toxicity  po  opakovaném  podání 
neprokázaly  klinicky  významné toxické  reakce.  Po  přerušení  chronického  podávání  se  vyskytly 
abstinenční  příznaky,  které  lze  klasifikovat  jako  autonomní,  somaticko-motorické reakce a  reakce 
závislé na chování. 
 
Předklinické  studie  ukázaly,  že  morfin  sulfát  indukoval  chromozomální  poškození  somatických  a 
zárodečných buněk u zvířat. U samců potkanů bylo hlášeno snížení plodnosti a poškození chromozomů 
v gametách. U lidí lze očekávat genotoxický potenciál. Studie karcinogenity morfinu nebyly provedeny. 
Několik výzkumů však ukázalo, že morfin může podpořit růst nádoru. 
 
V předklinických studiích morfin vykazoval teratogenní potenciál a způsoboval mimo jiné poruchy CNS 
během organogeneze. Údaje od lidí nepodporují malformace nebo fetotoxicitu způsobenou morfinem. 
 
Nelze učinit žádný konečný závěr, pokud jde o relevanci údajů, které ukazují na morfinu závislé 
potlačení různých imunitních parametrů. 
 
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 
 
6.1 Seznam pomocných látek 
 
Natrium-benzoát (E 211) 
Dihydrát dinatrium-edetátu
Kyselina citronová (pro úpravu pH)
Čištěná voda. 
 
6.2 Inkompatibility 
 
Neuplatňuje se. 
 
6.3 Doba použitelnosti 
 
roky 
Po  otevření  lahvičky má  být přípravek Morfin  sulfát  Ardez 20  mg/ml  perorální  kapky,  roztok 
spotřebován do 3 měsíců. 
 
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání 
 
Uchovávejte lahvičku v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem. 
Neuchovávejte při teplotě nad 25 °C. 
 
6.5 Druh obalu a obsah balení  
 
Lahvička z jantarově zbarveného skla (typ III Ph.Eur.) s 20 ml perorálního roztoku, uzavřená dětským 
bezpečnostním šroubovacím HDPE uzávěrem a integrovaným LDPE kapátkem. 
 
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku  
 
Žádné zvláštní požadavky. 
 
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky. 
 
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 
 
ARDEZ Pharma, spol. s r.o.,  
V Borovičkách 252 26 Kosoř 
Česká republika 
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO 
 
65/407/19-C 
 
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 
 
Datum první registrace: 30. 4.  
10. DATUM REVIZE TEXTU 
 
9. 10.