Sp. zn. sukls 
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 
 
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU 
 
Nebilet Plus H 5 mg/12,5 mg potahované tablety  
 
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ  
 
Jedna tableta přípravku Nebilet Plus H 5 mg/12,5 mg potahované tablety obsahuje 5 mg nebivololum (ve 
formě nebivololi hydrochloridum: 2,5 mg SRRR-nebivololu nebo D-nebivololu a 2,5 mg RSSS-nebivololu 
nebo L-nebivololu) a 12,5 mg hydrochlorothiazidum. 
 
Pomocná látka se známým účinkem: Jedna tableta obsahuje 129,25 mg laktózy (viz bod 4.4). 
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 
 
 
3. LÉKOVÁ FORMA  
 
Potahované tablety 
Nebilet Plus H 5 mg/12,5 mg potahované tablety: Téměř růžové, kulaté, mírně bikonvexní potahované tablety 
s “5/12.5” vyraženým na jedné straně a půlicí rýhou na druhé straně. 
Půlicí rýha má pouze usnadnit dělení tablety pro snazší polykání, nikoliv její rozdělení na stejné dávky. 
 
 
4. KLINICKÉ ÚDAJE 
 
4.1 Terapeutické indikace  
 
Léčba esenciální hypertenze. 
Nebilet Plus H 5 mg/12,5 mg potahované tablety je fixní kombinace a je indikován u pacientů, jejichž krevní 
tlak je dostatečně upraven současně podávanými 5 mg nebivololu a 12,5 mg hydrochlorothiazidu. 
 
4.2 Dávkování a způsob podání  
 
Dávkování 
Dospělí
Nebilet Plus H 5 mg/12,5 mg potahované tablety je indikován u pacientů, jejichž krevní tlak je prokazatelně 
dostatečně upraven současně podávanými 5 mg nebivololu a 12,5 mg hydrochlorothiazidu.  
Dávka je jedna tableta (5 mg/12,5 mg) denně, nejlépe ve stejnou denní dobu.  
 
Pacienti s poruchou funkce ledvin
Nebilet Plus H nesmí být podáván pacientům s těžkou poruchou funkce ledvin (viz. také bod 4.3 a 4.4). 
 
Pacienti s poruchou funkce jater
Údaje o pacientech s jaterní insuficiencí nebo poškozenými funkcemi jater jsou omezené. Proto je použití 
přípravku Nebilet Plus H u těchto pacientů kontraindikováno. 
 
Starší pacienti
Vzhledem k omezeným zkušenostem u pacientů starších 75 let je u této skupiny třeba opatrnosti a tito pacienti 
musí být pečlivě sledováni. 
 
 
 
Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost přípravku Nebilet Plus H u dětí a dospívajících do  18  let nebyla dosud  stanovena. 
Nejsou dostupné žádné údaje. Proto se použití u dětí a dospívajících nedoporučuje. 
 
Způsob podání
Perorální podání. 
Tablety smí být užívány s jídlem. 
 
4.3 Kontraindikace  
 
- Přecitlivělost na léčivé látky nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. 
- Přecitlivělost na jiné sulfonamidové deriváty (protože hydrochlorothiazid je léčivo odvozené od 
sulfonamidů). 
- Jaterní nedostatečnost nebo poškození funkcí jater. 
- Anurie, těžká renální nedostatečnost (clearance kreatininu < 30 ml/min). 
- Akutní srdeční selhání, kardiogenní šok nebo epizody dekompenzace srdečního selhání vyžadující 
i.v. inotropní léčbu. 
- Sick sinus syndrom včetně sinoatriálního bloku. 
- Atrioventrikulární blok druhého a třetího stupně (bez kardiostimulátoru). 
- Bradykardie (srdeční frekvence < 60 tepů za minutu před zahájením léčby). 
- Hypotenze (systolický krevní tlak < 90 mmHg). 
- Těžká porucha periferní cirkulace. 
- Bronchospasmus a astma bronchiale v anamnéze.  
- Neléčený feochromocytom. 
- Metabolická acidóza.  
- Refrakterní hypokalémie, hyperkalcémie, hyponatrémie a symptomatická hyperurikémie. 
 
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití 
 
Všechna varování uvedená níže a vztahující se ke každé ze složek přípravku se týkají také fixní kombinace 
Nebilet Plus H. Viz. také bod 4.8. 
 
Nebivolol
Následující varování a upozornění se týkají obecně beta-adrenergních antagonistů. 
• Anestézie: Pokračování beta-blokády snižuje během indukce a intubace riziko arytmií. Pokud je beta-
blokáda  při  přípravě  k operaci přerušena,  podávání  beta-adrenergních antagonistů  musí  být 
přerušeno alespoň 24 hodin předem.  
U některých anestetik, která způsobují útlum myokardu, je třeba opatrnosti. Pacienta lze chránit před 
vagovými reakcemi intravenózním podáním atropinu. 
 
• Kardiovaskulární: Beta-blokátory nesmí být obecně podávány pacientům s neléčeným městnavým 
srdečním selháním (MSS), dokud se jejich stav nestabilizuje. 
U pacientů s ischemickou chorobou srdeční musí být léčba beta-blokátory vysazována postupně, tzn. 
během 1–2 týdnů. Pokud je třeba, ve stejnou dobu by měla být zahájena náhradní terapie, aby  se 
předešlo exacerbaci anginy pectoris. 
Beta-blokátory mohou vyvolávat bradykardii: dávku je třeba snížit, pokud tepová frekvence poklesne 
pod 50–55 tepů za minutu v klidu a/nebo má pacient příznaky, které naznačují bradykardii.  
Beta-blokátory je třeba používat s opatrností: 
- u pacientů s poruchami periferní cirkulace (Raynaudova choroba nebo syndrom, intermitentní 
klaudikace), protože by mohlo dojít ke zhoršení těchto potíží. 
blokátorů na rychlost vedení vzruchu.  
- u pacientů s Prinzmetalovou anginou v důsledku nekontrolované vazokonstrikce koronárních tepen 
zprostředkované alfa-receptory: beta-blokátory mohou zvyšovat počet a trvání záchvatů anginy. 
 
 
 
Kombinace nebivololu s blokátory kalciových kanálů typu verapamilu a diltiazemu, s antiarytmiky 
třídy I a s centrálně působícími antihypertenzivy se všeobecně nedoporučuje, podrobnosti naleznete 
v bodě 4.5. 
 
• Metabolické/endokrinologické: Nebivolol neovlivňuje hladiny glukózy u diabetiků. U pacientů 
s diabetem je  však  třeba  opatrnosti,  protože  nebivolol  může  maskovat některé příznaky 
hypoglykémie (tachykardie, palpitace). 
Beta-blokátory mohou maskovat příznaky tachykardie při hypertyreóze. Náhlé vysazení může 
příznaky zesílit. 
 
• Respirační: Pacienti s chronickou obstrukční plicní nemocí musí beta-blokátory užívat s opatrností, 
protože by mohlo dojít ke zhoršení konstrikce dýchacích cest. 
 
• Ostatní: Pacientům s anamnézou psoriázy musí být beta-blokátory podávány pouze  po pečlivém 
uvážení. 
Beta-blokátory mohou zvyšovat citlivost na alergeny a závažnost anafylaktických reakcí. 
 Hydrochlorothiazid 
• Poruchy ledvin: Plného prospěchu léčby thiazidovými  diuretiky je  možné  dosáhnout  pouze 
v případě, že funkce ledvin nejsou narušeny. U pacientů s onemocněním ledvin  mohou  thiazidy 
zvyšovat azotémii. U pacientů s poruchou funkce ledvin se mohou projevit kumulativní účinky této 
léčivé látky. Pokud je zjevná progresivní porucha funkce ledvin, což ukazuje narůstající množství 
nebílkovinného dusíku, je třeba pečlivě přehodnotit terapii s uvážením případného přerušení terapie 
diuretiky. 
 
• Metabolické a endokrinologické účinky: Terapie thiazidy může zhoršit glukózovou toleranci. Může 
být nutná úprava dávky inzulínu nebo perorálních antidiabetik (viz. bod 4.5). Během terapie thiazidy 
se může projevit latentní diabetes mellitus. 
S léčbou thiazidovými diuretiky souvisí zvýšení hladin cholesterolu a triglyceridů. U některých 
pacientů může mít terapie thiazidy za následek hyperurikémii a/nebo dnu. 
 
• Elektrolytová nerovnováha: Tak  jako  u  každého pacienta léčeného diuretiky je třeba provádět 
v odpovídajících intervalech pravidelné stanovení elektrolytů v séru. 
Thiazidy  včetně  hydrochlorothiazidu mohou  způsobovat  nerovnováhu  tekutin  nebo  elektrolytů 
(hypokalémie, hyponatrémie a hypochloremická alkalóza). Varovné známky nerovnováhy tekutin 
nebo elektrolytů zahrnují sucho v ústech, žízeň, slabost, letargii, ospalost, neklid, bolesti svalů nebo 
křeče, svalovou únavu, hypotenzi, oligurii, tachykardii a gastrointestinální poruchy, např. nevolnost 
nebo zvracení. 
Riziko  hypokalémie  je  největší  u  pacientů  s cirhózou  jater,  u  pacientů  s rychlou  diurézou,  
u  pacientů  s neadekvátním  perorálním  příjmem elektrolytů  a  u  pacientů  současně  léčených 
kortikosteroidy  nebo  ACTH  (viz. bod 4.5). Pacienti se syndromem dlouhého QT intervalu, ať už 
kongenitálním nebo iatrogenním, jsou při hypokalémii obzvláště ohroženi. Hypokalémie zvyšuje 
kardiotoxicitu srdečních glykosidů a riziko srdečních arytmií. U pacientů ohrožených hypokalémií 
je indikována častější kontrola draslíku v plazmě, a to již od prvého týdne po zahájení terapie. 
Diluční hyponatrémie se může objevit u pacientů s otoky v horkém počasí. Deficit chloridů je obecně 
mírný a obvykle nevyžaduje léčbu. 
Thiazidy mohou snižovat vylučování kalcia v moči a mohou způsobovat intermitentní a lehké 
zvýšení kalcia v séru bez přítomnosti známé poruchy metabolismu kalcia. Výrazná hyperkalcémie 
může být známkou skrytého hyperparathyroidismu. Léčba thiazidy musí být před provedením testu 
na funkci příštítných tělísek přerušena. 
Bylo  prokázáno,  že  thiazidy  zvyšují  vylučování  magnesia  v  moči,  což  může  způsobovat 
hypomagnezémii.  
 
• Lupus erythematodes: Při užívání thiazidů byla hlášena exacerbace nebo aktivace systémového lupus 
erythematodes. 
 
 
 
 
• Antidopingový test: Hydrochlorothiazid obsažený v tomto léku může způsobit pozitivitu výsledku 
analýzy při antidopingovém testu. 
 
• Ostatní: Reakce  z přecitlivělosti se mohou objevit u pacientů s nebo bez anamnézy alergie nebo 
astma bronchiale. 
Fotosenzitivní reakce byly u thiazidových diuretik hlášeny ve vzácných případech (viz. bod  4.8). 
Pokud se při léčbě objeví fotosenzitivní reakce, doporučuje se ukončit léčbu. Pokud je opětovné 
podání léku považováno za nezbytné, doporučuje se chránit exponované oblasti před sluncem nebo 
umělým UVA zářením. 
 
• Jod vázaný na  proteiny: Thiazidy mohou snižovat hladinu jodu vázaného na proteiny v séru bez 
známek narušení funkce štítné žlázy. 
 
• Nemelanomové kožní nádory  
Ve dvou epidemiologických studiích vycházejících z Dánského národního registru karcinomů bylo se 
zvyšující  se  kumulativní  dávkou  hydrochlorothiazidu  (HCTZ)  pozorováno  zvýšené  riziko 
nemelanomových kožních nádorů (NMSC - non-melanoma skin cancer) [bazaliomy čili bazocelulární 
karcinomy (BCC - basal cell carcinoma) a spinaliomy čili skvamocelulární dlaždicobuněčné karcinomy 
(SCC - squamous cell carcinoma)]. Příčinou vzniku NMSC by případně mohla být fotoaktivita HCTZ.  
Pacienti užívající HCTZ mají být poučeni o riziku NMSC a mají dostat doporučení, aby si pravidelně 
kontrolovali, zda se jim na kůži neobjevily nové léze, a aby o každé podezřelé kožní lézi okamžitě 
informovali  lékaře.  Z  důvodu  minimalizace  rizika  vzniku  kožního  nádoru  pacientům  mají  být 
doporučena možná preventivní opatření, jako je omezení expozice slunečnímu a ultrafialovému záření 
a v případě expozice odpovídající ochrana. Podezřelé kožní léze mají být okamžitě prozkoumány, 
případně  včetně  histologického  vyšetření  vzorku  tkáně.  Užívání  HCTZ  má být  rovněž  opětovně 
posouzeno u pacientů, kteří v minulosti prodělali NMSC (viz též bod 4.8). 
 
• Choroidální efuze, akutní myopie a sekundární glaukom s uzavřeným úhlem: 
          Sulfonamidy nebo deriváty sulfonamidů mohou způsobit idiosynkratickou reakci vedoucí k choroidální 
          efuzi s defektem zorného pole, přechodné myopii a akutnímu glaukomu s uzavřeným úhlem. Příznaky 
          zahrnují náhlý pokles zrakové ostrosti nebo bolesti očí a obvykle se objevují během několika hodin až 
          týdnů po zahájení léčby. Neléčený akutní glaukom s uzavřeným úhlem může vést k trvalé ztrátě zraku. 
          Primární léčba spočívá v co nejrychlejším vysazení léčiva. Pokud se nitrooční tlak nepodaří dostat pod 
          kontrolu, je třeba zvážit rychlou medikamentózní nebo chirurgickou léčbu. Rizikové faktory pro rozvoj 
          akutního glaukomu s uzavřeným úhlem mohou zahrnovat alergie na sulfonamidy nebo peniciliny v 
          anamnéze. 
 
• Akutní respirační toxicita 
Po užití hydrochlorothiazidu byly hlášeny velmi vzácné závažné případy akutní respirační toxicity, 
včetně syndromu akutní respirační tísně (ARDS). Plicní edém se obvykle projeví v průběhu několika 
minut až hodin po podání hydrochlorothiazidu. Při nástupu jsou příznaky dušnost, horečka, zhoršení 
funkce plic a hypotenze. V případě podezření na diagnózu ARDS je třeba Nebilet Plus H vysadit a podat 
vhodnou léčbu. Hydrochlorothiazid nemá být podáván pacientům, u kterých se již dříve po užití 
hydrochlorothiazidu vyskytl ARDS. 
 
Kombinace nebivololu a hydrochlorothiazidu
Vedle varování souvisejících s jednotlivými látkami se  specificky  na přípravek Nebilet Plus H  vztahuje 
následující: 
• Intolerance  galaktózy, vrozený deficit laktázy, glukoso-galaktosová malabsorbce: Tento léčivý 
přípravek  obsahuje  laktózu.  Pacienti  se  vzácnými dědičnými  onemocněními  jako intolerance 
galaktózy, vrozený deficit laktázy nebo glukoso-galaktosová malabsorbce nesmí tento lék užívat. 
• Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné potahované tabletě, to 
znamená, že je v podstatě „bez sodíku“. 
 
 
 
 
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 
 
Farmakodynamické interakce: 
 
Nebivolol 
Následující interakce se vztahují obecně na beta-blokátory. 
- Nedoporučované kombinace 
Antiarytmika  třídy  I  (chinidin, hydrochinidin,   cibenzolin,   flekainid,   disopyramid,   lidokain,   mexiletin, 
propafenon): Účinek na délku trvání atrioventrikulárního vedení může být zesílen a negativní inotropní účinky 
mohou být zvýšeny (viz. bod 4.4). 
 Blokátory kalciových kanálů typu  verapamil/diltiazem: negativní vliv na kontraktilitu a atrioventrikulární 
vedení. Intravenózní podání verapamilu pacientům léčeným beta-blokátorem může vést k hluboké hypotenzi 
a atrioventrikulárnímu bloku (viz. bod 4.4). 
 Centrálně působící antihypertenziva (klonidin, guanfacin, moxonidin, methyldopa, rilmenidin): Současné 
užívání centrálně  působících  antihypertenziv  může  zhoršit  srdeční  selhání  poklesem  tonu centrálního 
sympatického systému (snížení srdeční frekvence a srdečního výdeje, vazodilatace) (viz. bod 4.4). Rychlé 
vysazení, a to zejména před vysazením beta-blokátoru, může zvyšovat riziko „rebound hypertenze“. 
 - Kombinace, které vyžadují opatrnost 
Antiarytmika třídy III (amiodaron): Účinek na atrioventrikulární vedení může být zesílen. 
 
Anestetika – těkavé halogenidy: Současné použití beta-blokátorů a anestetik může zmírnit reflexní tachykardii 
a zvýšit riziko hypotenze (viz. bod 4.4). Obecně platí, že léčba beta-blokátorem nesmí být náhle ukončena. 
Pokud pacient užívá přípravek Nebilet Plus H, anesteziolog o tom musí být informován. 
 Inzulín a perorální antidiabetika: I když nebivolol neovlivňuje hladinu glukózy, současné užívání může 
maskovat některé příznaky hypoglykémie (palpitace, tachykardie). 
 
Baklofen  (spasmolytikum),  amifostin  (doplněk  cytostatik): souběžné  užívání  s antihypertenzivy 
pravděpodobně zvyšuje pokles krevního tlaku, a proto by dávkování antihypertenziva mělo být patřičně 
upraveno. 
 
- Kombinace, které je třeba zvážit 
Srdeční glykozidy: současné užívání může prodlužovat dobu atrioventrikulárního vedení. V klinických studiích 
s nebivololem nebyly prokázány klinické známky interakce. Nebivolol nemá vliv na kinetiku digoxinu. 
 Blokátory kalciových kanálů dihydropyridinového typu (amlodipin, felodipin, lacidipin, nifedipin, nikardipin, 
nimodipin, nitrendipin): současné užívání může zvyšovat riziko hypotenze a nelze vyloučit ani zvýšení rizika 
dalšího zhoršení přečerpávací funkce komor u pacientů se srdečním selháním. 
 Antipsychotika,  antidepresiva  (tricyklická,  barbituráty  a  fenothiaziny): současné užívání může zvyšovat 
hypotenzní účinek beta-blokátorů (aditivní účinek). 
 Nesteroidní antirevmatika (NSA): Nemají žádný vliv na hypotenzní účinek nebivololu. 
 Sympatomimetika: Současné užívání může působit proti účinku beta-blokátorů. Beta-adrenergní látky mohou 
způsobit nekontrolovanou alfa-adrenergní aktivitu sympatomimetik s alfa- i beta-adrenergními účinky (riziko 
hypertenze, závažné bradykardie a srdečního bloku). 
 Hydrochlorothiazid 
Potenciální interakce související s hydrochlorothiazidem: 
- Současné užívání se nedoporučuje 
Lithium: Renální clearance lithia je snižována thiazidy, a proto může být následně zvýšeno riziko toxicity lithia 
při užívání spolu  s hydrochlorothiazidem. Užívání přípravku Nebilet  Plus  H v kombinaci  s lithiem se  tedy 
 
 
 
nedoporučuje.   Pokud se  prokáže,  že použití  takové  kombinace je nezbytné,  doporučuje  se pečlivé 
monitorování hladin lithia v séru. 
 Léčivé přípravky ovlivňující hladiny draslíku: Účinek hydrochlorothiazidu na snižování hladiny draslíku (viz. 
bod 4.4) může být zesílen současným podáváním jiných léčivých přípravků spojených se ztrátami draslíku a 
hypokalémií (např. jiná kaliuretická diuretika, laxativa, kortikosteroidy, ACTH, amfotericin, karbenoxolon, 
penicilin G sodná sůl nebo deriváty kyseliny salicylové). Proto se jejich současné užívání nedoporučuje. 
 - Současné užívání vyžadující opatrnost 
Nesteroidní antirevmatika (NSA): NSA  (tzn.  acetylsalicylová  kyselina  (>  3  g/den),  COX-2  inhibitory  
a neselektivní NSA) mohou snižovat antihypertenzní účinek thiazidových diuretik. 
 Kalciové soli: Thiazidová diuretika mohou zvyšovat hladiny kalcia v séru v důsledku sníženého vylučování 
kalcia. Pokud musí být předepsány doplňky kalcia, je třeba monitorovat hladiny kalcia v séru a dávky kalcia 
upravit odpovídajícím způsobem. 
 Srdeční glykozidy: Hypokalémie nebo hypomagnezémie způsobená thiazidy může podpořit vznik digitálisem 
indukovaných srdečních arytmií. 
 Léčivé přípravky, na které mají vliv změny hladiny draslíku v séru: Pokud je Nebilet Plus H podáván spolu 
s léčivými  přípravky,  na  které  mají  vliv změny hladiny  draslíku v  séru (např. srdeční glykozidy  
a antiarytmika), doporučuje se pravidelné monitorování draslíku v séru a EKG. To samé platí při současném 
podávání s následujícími léčivými přípravky, které vyvolávají torsades de pointes (komorová tachykardie) 
(včetně  některých  antiarytmik),  kdy  je  hypokalémie  predisponujícím faktorem pro  torsades  de  pointes 
(komorová tachykardie):  
- Antiarytmika třídy Ia (např. chinidin, hydrochinidin, disopyramid).  
- Antiarytmika třídy III (např. amiodaron, sotalol, dofetilid, ibutilid).  
- Některá  antipsychotika  (např.  thioridazin,  chlorpromazin,  levomepromazin,  trifluoperazin, 
cyamemazin, sulpirid, sultoprid, amisulprid, tiaprid, pimozid, haloperidol, droperidol).  
- Ostatní (např. bepridil, cisaprid, difemanil,  erythromycin i.v.,  halofantrin,  mizolastin,  pentamidin, 
sparfloxacin, terfenadin, vinkamin i.v.).  
 Nedepolarizující myorelaxancia (např. tubokurarin): Účinek nedepolarizujících myorelaxancií může být 
hydrochlorothiazidem zesílen.  
 Antidiabetika (perorální přípravky a inzulín): Léčba thiazidy může ovlivňovat glukózovou toleranci. Nutná 
může být úprava dávkování antidiabetika (viz. bod 4.4).  
 Metformin: Metformin je třeba používat s opatrností vzhledem k riziku laktátové acidózy způsobené možným 
funkčním selháním ledvin souvisejícím s hydrochlorothiazidem.  
 Betablokátory a diazoxid: Hyperglykemický účinek jiných beta-blokátorů než je nebivolol a diazoxidu může 
být thiazidy zvýšen. 
 Presorické aminy (např. noradrenalin): Účinek presorických aminů může být snížen. 
 Léčivé  přípravky  používané  k léčbě dny   (probenecid,   sulfinpyrazon   a   allopurinol): Úprava  dávky 
urikosurických léčivých přípravků může být nezbytná, protože hydrochlorothiazid může zvyšovat hladinu 
kyseliny močové v séru. Může být nutné zvýšení dávky probenecidu nebo sulfinpyrazonu. Současné podávání 
thiazidů může zvyšovat incidenci reakcí z přecitlivělosti na allopurinol.  
 Amantadin: Thiazidy mohou zvyšovat riziko nežádoucích účinků způsobených amantadinem. 
 Salicyláty: V případě vysokých dávek salicylátů může hydrochlorothiazid zvyšovat toxický účinek salicylátů 
na centrální nervový systém. 
 Cyklosporin: Současná léčba cyklosporinem může zvyšovat riziko hyperurikémie a komplikací typu dny. 
 
 
 
 
Jodované kontrastní  látky: V případě dehydratace způsobené diuretiky existuje zvýšené riziko akutního 
renálního selhání, a  to zejména při vysokých dávkách přípravků s jodem.  Pacienti musí být před podáním 
takových přípravků zavodněni. 
 
Potenciální interakce související s nebivololem a hydrochlorothiazidem: 
- Současné užívání je třeba zvážit 
Další antihypertenziva: Při současné léčbě jinými antihypertenzivy se může objevit aditivní hypotenzní účinek 
nebo zesílení účinku. 
Antipsychotika, tricyklická antidepresiva, barbituráty, narkotika a alkohol: Současné podávání přípravku 
Nebilet Plus H s těmito léky může zvyšovat hypotenzní účinek a/nebo vést k posturální hypotenzi. 
 
Farmakokinetické interakce: 
 
Nebivolol
Protože metabolismus nebivololu vyžaduje izoenzym CYP2D6, současné podávání spolu s látkami, které tento 
enzym  inhibují,  zejména  paroxetinu,  fluoxetinu,  thioridazinu a  chinidinu,  může  vést  ke zvýšení hladin 
nebivololu v plazmě a souvisejícímu zvýšení rizika nadměrné bradykardie a nežádoucích účinků.  
Současné  podávání  cimetidinu  zvyšuje  plazmatické  hladiny  nebivololu  bez  změny  klinického  účinku. 
Současné podávání s ranitidinem neovlivňuje farmakokinetiku nebivololu. Je-li Nebilet  Plus  H podáván 
s jídlem a antacidum je užíváno mezi jídly, je možné obě léčby předepsat společně.  
Kombinace nebivololu s nikardipinem mírně zvyšuje plazmatické hladiny obou léků bez změny v klinickém 
účinku. Současné podávání alkoholu, furosemidu nebo hydrochlorothiazidu neovlivňuje farmakokinetiku 
nebivololu. Nebivolol neovlivňuje farmakokinetiku a farmakodynamiku warfarinu.  
 
Hydrochlorothiazid
Absorpce hydrochlorothiazidu je narušena v přítomnosti iontoměničových pryskyřic (např. cholestyramin  
a kolestipol).  
Cytotoxické látky: Při současném užívání hydrochlorothiazidu a cytotoxických látek (např. cyklofosfamid, 
fluorouracil, methotrexát) je třeba očekávat zvýšenou toxicitu na kostní dřeň (zejména granulocytopénii).  
 
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení 
 
Těhotenství 
Adekvátní údaje o podávání přípravku Nebilet Plus H těhotným ženám nejsou k dispozici. Studie provedené 
u obou léčivých látek na  zvířatech  jsou nedostatečné s ohledem   na vliv kombinace   nebivololu  
a hydrochlorothiazidu na reprodukci (viz. bod 5.3). 
 
Nebivolol
Údaje  o  podávání nebivololu těhotným ženám jsou nedostatečné, aby bylo možné stanovit potenciální 
škodlivost. Nebivolol má však farmakologické účinky, které mohou mít škodlivý vliv na těhotenství a/nebo 
plod/novorozence. Beta-blokátory obecně snižují prokrvení placenty, což bývá spojeno s růstovou retardací, 
nitroděložním úmrtím,  potratem  nebo  předčasným  porodem. Nežádoucí účinky  (např. hypoglykémie  
a  bradykardie)  se  mohou  objevit  i  u plodu a novorozeného dítěte. Pokud je léčba beta-blokátorem nutná, 
upřednostňují se beta1-selektivní blokátory. 
Nebivolol by neměl být podáván v těhotenství, pokud to není zcela nezbytné. Je-li léčba nebivololem 
považována za nevyhnutelnou, měl by se sledovat uteroplacentální průtok krve a růst plodu. Při škodlivém 
účinku na těhotenství nebo plod má být zvážena alternativní léčba. Novorozenec musí být pečlivě kontrolován. 
Příznaky hypoglykémie a bradykardie lze obvykle očekávat v prvních třech dnech.  
 
Hydrochlorothiazid
S podáváním hydrochlorithiazidu v těhotenství a zejména v prvním trimestru jsou omezené zkušenosti. Studie 
na zvířatech jsou nedostatečné.   
Hydrochlorothiazid   prochází   placentou.   Vzhledem   k farmakologickému   mechanismu   účinku 
hydrochlorothiazidu může jeho užívání v druhém a třetím trimestru ohrozit feto-placentální perfúzi a může 
způsobit u plodu a novorozence žloutenku, poruchy rovnováhy elektrolytů a trombocytopénii. 
 
 
 
Hydrochlorothiazid by neměl být užíván při těhotenském edému, těhotenské hypertenzi nebo preeklampsii 
kvůli riziku snížení objemu plasmy a placentální hypoperfúze, aniž by byl příznivě ovlivněn průběh nemoci. 
Hydrochlorothiazid by neměl být užíván u těhotných žen při léčbě esenciální hypertenze kromě vzácných 
případů, kdy nemůže být použita žádná jiná léčba. 
 
Kojení
Není známo, zda se nebivolol vylučuje do lidského mateřského mléka. Studie na zvířatech prokázaly, že se 
nebivolol vylučuje do mateřského mléka u zvířat. Většina beta-blokátorů, zejména lipofilních látek jako je 
nebivolol a jeho aktivní metabolity, prochází do mateřského mléka, i když v různé míře. Hydrochlorothiazid  
se vylučuje do lidského mateřského mléka v malém množství. Thiazidy ve vysokých dávkách způsobujících 
intenzivní diurézu mohou potlačovat tvorbu mateřského mléka. Užívání přípravku Nebilet Plus H se během 
kojení nedoporučuje. Jestliže je Nebilet Plus H během kojení podáván, dávky by měly být co nejnižší. 
 
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 
 
Studie týkající se vlivu na schopnost řídit a obsluhovat stroje nebyly provedeny. Při řízení vozidel nebo obsluze 
strojů  je však třeba brát v úvahu,  že  se  při  užívání  antihypertenziv  může  občas  objevit  závrať  
a únava. 
 
4.8 Nežádoucí účinky  
 
Nežádoucí účinky jsou uvedeny samostatně pro každou jednotlivou léčivou látku. 
 
Nebivolol
Nežádoucí účinky hlášené po podání samotného nebivololu, které jsou většinou mírné až středně závažné, jsou 
uvedeny  v tabulce níže a jsou klasifikovány podle třídy orgánového systému a seřazeny podle  frekvence 
výskytu: 
 
TŘÍDA 
ORGÁNOVÉHO 
SYSTÉMU 
Časté 
(1/100 až <1/10)
Méně časté 
(1/1000 až 1/100) 
Velmi vzácné
(≤1/10000) Není známo 
Poruchy imunitního 
systému   
 Angioneurotický 
edém,
hypersenzitivita 
Psychiatrické poruchy  
 
noční můry, deprese 
 
Poruchy nervového 
systému 
 
bolesti hlavy,
závrať, parestezie 
 
 synkopa 
 
Poruchy oka  
 
poruchy vidění 
  
Srdeční poruchy 
bradykardie, srdeční 
selhání, zpomalené 
AV vedení / AV 
blok 
 
 
 
Cévní poruchy  
hypotenze,
(zhoršení) 
intermitentní 
klaudikace 
  
 
 
 
Respirační, hrudní a
mediastinální poruchy dušnost bronchospasmus 
  
Gastrointestinální 
poruchy 
zácpa, nevolnost, 
průjem 
dyspepsie, 
flatulence, zvracení 
  
Poruchy kůže a podkožní 
tkáně  
pruritus, 
erythematózní
vyrážka 
zhoršení 
psoriázy 
kopřivka 
Poruchy reprodukčního 
systému a choroby prsu  
impotence 
  
Celkové poruchy a 
reakce v místě aplikace únava, otok 
  
U některých beta-blokátorů byly hlášeny také následující nežádoucí účinky: halucinace, psychózy, zmatenost, 
studené/cyanotické končetiny, Raynaudův fenomén, suché oči a okulomukokutánní toxicita praktolového 
typu. 
 
Hydrochlorothiazid
Nežádoucí účinky, které byly hlášeny při použití samotného hydrochlorothiazidu, zahrnují následující:  
Novotvary benigní, maligní a blíže neurčené (včetně cyst a polypů)  
Frekvence „není známo“: Nemelanomové kožní nádory (bazaliomy a spinaliomy)  
Nemelanomový kožní nádor: Z dostupných údajů uvedených v epidemiologických studiích vyplývá, že byla 
pozorována spojitost mezi HCTZ a výskytem NMSC v závislosti na kumulativní dávce (viz též body 4.4 a 
5.1). 
Poruchy krve a lymfatického systému: leukopénie, neutropénie, agranulocytóza, trombocytopénie, aplastická 
anémie, hemolytická anémie, selhání kostní dřeně. 
Poruchy imunitního systému: anafylaktická reakce. 
Poruchy  metabolismu  a  výživy:  anorexie,  dehydratrace,  dna,  diabetes  mellitus,  metabolická  alkalóza, 
hyperurikémie, nerovnováha elektrolytů (zahrnující  hyponatrémii,  hypokalémii,  hypomagnezémii, 
hypochlorémii, hyperkalcémii), hyperglykémie, hyperamylazémie. 
Psychiatrické poruchy: apatie, stav zmatenosti, deprese, nervozita, neklid, porucha spánku. 
Poruchy nervového systému: křeče, útlum vědomí, koma, bolesti hlavy, závrať, parestezie, paréza. 
Poruchy oka
Frekvence „není známo“: choroidální efuze, akutní myopie, sekundární glaukom s uzavřeným úhlem.  
Xantopsie, rozmazané vidění, myopie (zhoršená), snížení slzení. 
Poruchy ucha a labyrintu: vertigo. 
Srdeční poruchy: srdeční arytmie, palpitace. 
Cévní poruchy: ortostatická hypotenze, trombóza, embolie, šok. 
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy: respirační obtíže, pneumonitis, intersticiální plicní choroba, plicní 
edém. 
Frekvence „velmi vzácné“: Syndrom akutní respirační tísně (ARDS) (viz bod 4.4) 
Gastrointestinální poruchy: sucho v ústech, nevolnost, zvracení, žaludeční obtíže, průjem, zácpa, bolesti 
břicha, paralytický ileus, flatulence, sialoadenitis, pankreatitis. 
Poruchy jater a žlučových cest:  cholestatická žloutenka, cholecystitida. 
Poruchy kůže a podkožní tkáně:  pruritus, purpura, kopřivka, fotosenzitivní reakce, vyrážka, kožní lupus 
erythematodes, nekrotizující vaskulitida, toxická epidermální nekrolýza.  
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně: svalové spasmy, myalgie. 
Poruchy ledvin a močových cest: porucha ledvin, akutní renální selhání, intersticiální nefritida, glykosurie. 
Poruchy reprodukčního systému a choroby prsu: erektilní dysfunkce. 
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace: astenie, pyrexie, únava, žízeň. 
Vyšetření: změna elektrokardiogramu, zvýšení cholesterolu v krvi, zvýšení triglyceridů v krvi. 
 
 
 
Hlášení podezření na nežádoucí účinky 
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat 
ve  sledování  poměru  přínosů  a  rizik  léčivého  přípravku.  Žádáme  zdravotnické  pracovníky,  aby  hlásili 
podezření na nežádoucí účinky na adresu: Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48, 100 41 Praha 10, 
webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.  
 
4.9 Předávkování 
 
Příznaky 
O předávkování nebivololem nejsou  k dispozici žádné údaje. Příznaky předávkování beta-blokátory jsou: 
bradykardie, hypotenze, bronchospasmus a akutní srdeční insuficience. 
Předávkování  hydrochlorothiazidem  je  spojeno  s nedostatkem  elektrolytů  (hypokalémie,  hypochlorémie, 
hyponatrémie)  a  dehydratací  způsobenou  nadměrnou  diurézou.  Nejčastějšími známkami  a příznaky 
předávkování hydrochlorothiazidem jsou nevolnost a ospalost. Hypokalémie může způsobit svalový spasmus 
a/nebo zdůraznit srdeční arytmie při současném užívání se srdečními glykosidy nebo některými antiarytmiky. 
 
Léčba  
Při předávkování nebo přecitlivělosti musí být pacient pod pečlivým dohledem, léčba má probíhat na jednotce 
intenzivní  péče.  Je  třeba  kontrolovat  hladiny  glukózy v   krvi.  Je  třeba  často sledovat elektrolyty  
v séru a  kreatinin. Absorpci jakýchkoli zbytků léku, které se ještě nachází v gastrointestinálním traktu, je 
možné předejít výplachem žaludku a podáním živočišného uhlí a laxativ. Potřebná může být také umělá 
ventilace. Bradykardie nebo rozsáhlé vagové reakce musí být léčeny podáním atropinu nebo methylatropinu. 
Hypotenzi a šok je třeba léčit plazmou nebo náhražkami plazmy, a je-li třeba, také katecholaminy.  Poruchy 
rovnováhy elektrolytů musí být upravovány.  Beta-blokáda může být potlačena pomalým intravenózním 
podáním isoprenalin hydrochloridu s počáteční dávkou cca 5 g/minutu nebo dobutaminu s počáteční dávkou 
2,5 g/minutu, dokud není dosaženo požadovaného účinku. V refrakterních případech je možné isoprenalin 
kombinovat s dopaminem. Pokud ani tak není dosaženo požadovaného účinku, lze zvážit intravenózní podání 
glukagonu v dávce 50-100 g/kg i.v. Je-li třeba, injekce se musí opakovat do jedné hodiny, v případě potřeby 
musí následovat i.v. infúze glukagonu v dávce 70 g/kg/h. V extrémních případech bradykardie rezistentní na 
léčbu je možné zavést kardiostimulátor. 
 
 
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 
 
5.1 Farmakodynamické vlastnosti 
 
Farmakoterapeutická skupina: Betablokátory, selektivní a thiazidy 
ATC kód: C07BB Nebilet  Plus  H je kombinací nebivololu, selektivního beta-blokátoru, a hydrochlorothiazidu, thiazidového 
diuretika. Kombinace těchto látek má aditivní antihypertenzní účinek, snižuje krevní tlak ve větší míře než 
každá z látek samostatně.   
 Nebivolol je racemát dvou enantiomerů, SRRR-nebivololu (nebo D-nebivololu) a RSSS-nebivololu (nebo  L-
nebivololu). Kombinuje dva farmakologické účinky: 
 
 
• Je kompetitivním a selektivním beta-blokátorem: tento účinek je přičítán SRRR-enantiomeru    (D-
enantiomeru).  
• Má  mírné  vazodilatační  vlastnosti  v důsledku  interakce  s metabolickou  cestou  L-arginin/oxid 
dusnatý.  
Jednorázové a opakované podání nebivololu snižuje u normotenzních jedinců i hypertenzních pacientů srdeční 
frekvenci a krevní tlak v klidu i během námahy. Antihypertenzní účinek během chronické léčby přetrvává. 
V terapeutických dávkách postrádá nebivolol alfa-adrenergní antagonismus. 
 
 
 
Během akutní a chronické léčby nebivololem je u pacientů s hypertenzí systémová cévní rezistence snížená. 
Navzdory snížení srdeční frekvence může být snížení srdečního výdeje v klidu a při námaze omezeno 
v důsledku  zvýšení tepového  objemu.  Klinický  význam  těchto  hemodynamických  rozdílů  ve  srovnání 
s dalšími beta1-blokátory nebyl plně objasněn. 
U pacientů s hypertenzí zvyšuje nebivolol vaskulární odpověď na acetylcholin (Ach) zprostředkovanou NO, 
která je u pacientů s endoteliální dysfunkcí snížená. 
 Experimenty in vitro a in vivo u zvířat ukázaly, že nebivolol nemá žádnou vnitřní sympatomimetickou aktivitu.  
Experimenty in vitro a in vivo u zvířat ukázaly, že farmakologické dávky nebivololu nemají žádný membrány 
stabilizující účinek.  
U zdravých dobrovolníků nemá nebivolol žádný významný vliv na maximální výkonnost při námaze nebo na 
vytrvalost. 
 Hydrochlorothiazid je thiazidové diuretikum. Thiazidy ovlivňují renální tubulární mechanismy reabsorpce 
elektrolytů,  čímž  přímo  zvyšují  vylučování  sodíku  a  chloridů  v přibližně  ekvivalentních  množstvích.  
Diuretický účinek hydrochlorothiazidu snižuje objem plazmy, zvyšuje aktivitu  reninu  v plazmě a zvyšuje 
sekreci aldosteronu s následným zvýšením ztrát draslíku a uhličitanů močí a snižuje hladinu draslíku v séru. U 
hydrochlorothiazidu dochází k zahájení diurézy asi po 2 hodinách a maximální účinek je pozorován asi za hodiny po podání, zatímco účinek přetrvává přibližně 6–12 hodin.  
 
Nemelanomový kožní nádor: Z dostupných údajů uvedených v epidemiologických studiích vyplývá, že byla 
pozorována spojitost mezi HCTZ a výskytem NMSC v závislosti na kumulativní dávce. V jedné studii byla 
zahrnuta populace složená ze 71 533 případů BCC a z 8 629 případů SCC, odpovídajících 1 430 833, resp. 
172 462 kontrolám v populaci. Užívání vysokých dávek HCTZ (≥50 000 mg kumulativních) bylo spojeno s 
korigovanou mírou pravděpodobnosti (OR) 1,29 (95% interval spolehlivosti (CI): 1,23–1,35) u BCC a 3,(95%  CI:  3,68–4,31) u SCC. Jednoznačný vztah mezi kumulativní dávkou a odezvou byl pozorován jak v 
případě BCC, tak SCC. Jiná studie naznačuje možné spojení mezi karcinomem rtu (SCC) a expozicí HCTZ: 
633 případů karcinomu rtu odpovídalo 63 067 kontrolám v populaci, přičemž byla použita strategie výběru z 
rizikových skupin. Vztah mezi kumulativní dávkou a odezvou byl předveden s OR 2,1 (95% CI: 1,7–2,6), 
která vzrostla na 3,9 (3,0- 4,9) při vysokých dávkách (~25 000 mg) a  na  7,7 (5,7–10,5) v případě nejvyšší 
kumulované dávky (~100 000 mg) (viz též bod 4.4). 
 5.2 Farmakokinetické vlastnosti 
 
Současné podání nebivololu a hydrochlorothiazidu nemá žádný vliv na biologickou dostupnost kterékoliv 
z léčivých látek. Kombinovaná tableta je bioekvivalentní současnému podání jednotlivých složek. 
 Nebivolol 
Absorpce
Oba  enantiomery  nebivololu se po  perorálním  podání  rychle  vstřebávají.  Vstřebávání  nebivololu  není 
ovlivněno potravou. Nebivolol je možné podat s jídlem nebo nezávisle na jídle.  
Biologická dostupnost nebivololu po perorálním podání je v průměru 12% u jedinců s rychlým metabolismem 
a je prakticky úplná u jedinců s pomalým metabolismem. V ustáleném stavu a při stejné dávce jsou maximální 
plazmatické   koncentrace   nezměněného   nebivololu asi   23krát   vyšší   u jedinců  
s pomalým metabolismem než u jedinců s rychlým metabolismem. Pokud vezmeme v úvahu nezměněné léčivo 
s účinnými  metabolity,  je  rozdíl  v maximální plazmatické  koncentraci  1,3  až  1,4násobný. S  ohledem 
na variabilitu rychlosti  metabolismu musí být dávkování přípravku Nebilet Plus H vždy upraveno podle 
individuálních požadavků každého pacienta: jedinci se pomalým metabolismem mohou proto potřebovat nižší 
dávky. 
Plazmatické koncentrace odpovídají dávce mezi 1 a 30 mg. Farmakokinetika nebivololu není ovlivněna věkem. 
 Distribuce 
V plazmě jsou oba enantiomery nebivololu vázány převážně na albumin. Vazba na plazmatické proteiny činí 
98,1 % u SRRR-nebivololu a 97,9 % u RSSS-nebivololu. 
 
 
 
 
Biotransformace
Nebivolol je rozsáhle metabolizován, a to z části na účinné hydroxymetabolity. Nebivolol je metabolizován 
cestou alicyklické a aromatické hydroxylace, N-dealkylace  a  glukuronidace, a kromě toho vznikají také 
glukuronidy hydroxymetabolitů. Metabolismus nebivololu skrze aromatickou hydroxylaci podléhá CYP2Dgeneticky závislému oxidativnímu polymorfismu.  
 Eliminace 
U jedinců s rychlým metabolismem je eliminační poločas enantiomerů nebivololu v průměru 10 hodin.  
U jedinců s pomalým metabolismem je 3–5krát delší. U jedinců s rychlým metabolismem jsou plazmatické 
hladiny RSSS-enantiomeru mírně vyšší než hladiny SRRR-enantiomeru. U jedinců s pomalým metabolismem 
je tento rozdíl větší. U jedinců s rychlým metabolismem je eliminační poločas hydroxymetabolitů obou 
enantiomerů  v průměru  24  hodin,  což  znamená,  že je  asi  dvakrát  tak  dlouhý než  
u jedinců s pomalým metabolismem. 
Ustálených plazmatických hladin nebivololu je u většiny jedinců (s rychlým metabolismem) dosaženo do hodin a u hydroxymetabolitů pak do několika dnů. 
Jeden týden po podání se 38 % dávky vylučuje močí a  48 %  stolicí. Množství nezměněného nebivololu 
vyloučené močí je nižší než 0,5 % dávky. 
 Hydrochlorothiazid 
Absorpce
Hydrochlorothiazid se po perorálním podání dobře vstřebává (65 až 75 %). Plazmatické koncentrace lineárně 
odpovídají podané dávce. Absorpce hydrochlorothiazidu závisí na době průchodu střevy a zvyšuje se, pokud 
je průchod střevy pomalý, například je-li hydrochlorothiazid podaný s potravou. Když byly hladiny v plazmě 
sledovány po dobu minimálně 24 hodin, bylo zjištěno, že se plazmatický poločas pohybuje mezi 5,6 a 14,hodinami a maximálních hladin v plazmě je dosaženo po 1 až 5 hodinách po podání.  
 Distribuce 
Hydrochlorothiazid je vázán z 68 % na proteiny v plazmě a jeho zjevný distribuční objem je 0,83–1,14 1/kg. 
Hydrochlorothiazid prochází placentou, ale neprochází hematoencefalickou bariérou. 
 Biotranformace 
Metabolismus hydrochlorothiazidu je velmi slabý. Téměř všechen hydrochlorothiazid je vylučován do moči 
v nezměněném stavu. 
 Eliminace 
Hydrochlorothiazid  je  vylučován  primárně  ledvinami.  Více  než  95 %  hydrochlorothiazidu  se  objevuje 
v nezměněné podobě v moči do 3–6 hodin po perorálním podání. U pacientů s onemocněním ledvin jsou 
plazmatické koncentrace hydrochlorothiazidu zvýšené a je prodloužený poločas eliminace. 
 
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 
 
Neklinické  údaje získané  na  základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti,  toxicity po 
opakovaném podání,   genotoxicity   a hodnocení kanceroogenního  potenciálu neodhalily   u   kombinace 
nebivololu s hydrochlorothiazidem žádné zvláštní riziko pro člověka. 
 
 6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 
 
6.1 Seznam pomocných látek 
 
Tabletové jádro: 
Polysorbát 80 (E433), hypromelóza (E464), monohydrát laktózy, kukuřičný škrob, sodná sůl kroskarmelózy 
(E468),  mikrokrystalická celulóza (E460(i)),  koloidní bezvodý oxid křemičitý (E551),  magnesium-stearát 
(E470b) 
 
 
 
Potah tablety: 
Hypromelóza (E464), mikrokrystalická celulóza (E460(i)), makrogol -2000-stearát typ I (E431), oxid titaničitý 
(E171), karmín (barvivo E120) 
 
6.2 Inkompatibility  
 
Neuplatňuje se. 
 
6.3 Doba použitelnosti  
 
roky  
 
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání  
 
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání. 
 
6.5 Druh obalu a velikost balení 
 
PP/COC/PP/Al blistr, krabička
Velikosti balení: 7, 14, 28, 30, 56, 90 potahovaných tablet 
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 
 
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku 
 
Žádné zvláštní požadavky. 
 
 
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 
 
Menarini International Operations Luxembourg S.A., Avenue de la Gare 1, 1611 Luxembourg, Lucembursko 
 
 
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/ REGISTRAČNÍ ČÍSLA 
 
58/306/09-C 
 
 
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 
 
Datum první registrace: 1. 4. Datum posledního prodloužení registrace: 15. 11.  
 
10. DATUM REVIZE TEXTU 
 
3. 12.