1/16
Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Perinalon 8 mg tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna tableta obsahuje perindoprilum erbuminum 8 mg, což odpovídá perindoprilum 6,mg.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Tableta
Bílá, kulatá, bikonvexní tableta s vyraženým označením „8“ na jedné straně.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Hypertenze:
Léčba hypertenze.
Stabilní ischemická choroba srdeční:
Snížení rizika kardiálních příhod u pacientů s anamnézou infarktu myokardu a/nebo revaskularizace.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Doporučuje se užívat perindopril-erbumin jednou denně ráno před jídlem a zapít dostatečným
množstvím tekutiny (např. vody).
Dávka musí být určena individuálně dle profilu pacienta (viz bod 4.4) a míry poklesu krevního tlaku.
Hypertenze:
Perindopril-erbumin lze používat v monoterapii nebo v kombinaci s jinými třídami antihypertenziv
(viz body 4.3, 4.4, 4.5 a 5.1).
Doporučená úvodní dávka je 4 mg jednou denně ráno.
U pacientů se silně aktivovaným systémem renin-angiotenzin-aldosteron (zvláště s renovaskulární
hypertenzí, deplecí soli a/nebo objemu, kardiální dekompenzací nebo závažnou hypertenzí) může po
úvodní dávce dojít k nadměrnému poklesu krevního tlaku. U těchto pacientů se doporučuje úvodní
dávka 2 mg, přičemž léčba musí být zahájena pod lékařským dohledem.
Po jednom měsíci léčby může být dávka zvýšena na 8 mg jednou denně.
Po zahájení léčby perindopril-erbuminem se může vyskytnout symptomatická hypotenze; s větší
pravděpodobností se může vyskytnout u pacientů současně léčených diuretiky. Proto se doporučuje
opatrnost, neboť tito pacienti mohou trpět deplecí objemu a/nebo solí.
Je-li to možné, diuretikum je nutno vysadit 2 až 3 dny před zahájením léčby perindopril-erbuminem
(viz bod 4.4).
U hypertoniků, u nichž vysazení diuretika není možné, musí být léčba perindopril-erbuminem
zahájena v dávce 2 mg. Musí být monitorovány renální funkce a hladiny kalia v séru. Následné
dávkování perindopril-erbuminu musí být přizpůsobeno míře poklesu krevního tlaku. Pokud je to
nutné, může být znovu zahájena diuretická léčba.
2/16
U starších pacientů se léčba musí zahájit dávkou 2 mg, která se může progresivně zvýšit na 4 mg po
jednom měsíci, v případě nutnosti pak až na 8 mg, s ohledem na funkci ledvin (viz níže uvedená
tabulka).
Stabilní ischemická choroba srdeční
Léčba perindopril-erbuminem se musí zahájit dávkou 4 mg jednou denně po dobu dvou týdnů, poté se
dávka zvýší na 8 mg jednou denně s ohledem na funkci ledvin a pokud je dávka 4 mg dobře
tolerována.
Starší pacienti musí užívat 2 mg jednou denně v prvním týdnu, poté 4 mg jednou denně v dalším týdnu
před zvýšením dávky na 8 mg jednou denně s ohledem na funkci ledvin (viz Tabulka 1 „Úprava
dávkování u pacientů s poruchou funkce ledvin“). Dávka se musí zvýšit pouze pokud je předchozí
nižší dávka dobře snášena.
Porucha funkce ledvin
U pacientů s poruchou funkce ledvin se dávka musí upravit podle clearance kreatininu, jak je uvedeno
v následující tabulce:
Tab. 1: Úprava dávkování u pacientů s poruchou funkce ledvin
Clearance kreatininu
(ml/min)
Doporučená dávka
ClCR ≥ 60 4 mg denně
30 < ClCR < 60 2 mg denně
15 < ClCR < 30 2 mg obden
Hemodialyzovaní pacienti*
ClCR < 15
mg v den dialýzy
* Clearance perindoprilátu při dialýze je 70 ml/min. U hemodialyzovaných pacientů se dávka podává
po dialýze.
Porucha funkce jater
U pacientů s poruchou funkce jater není nutná úprava dávkování (viz body 4.4 a 5.2).
Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost perindopril-erbuminu u dětí a dospívajících ve věku do 18 let nebyla stanovena.
V současnosti dostupné údaje jsou uvedeny v bodě 5.1, ale na jejich základě nelze učinit žádná
doporučení ohledně dávkování. Proto se použití u dětí a dospívajících nedoporučuje.
Způsob podání
Perorální podání.
4.3 Kontraindikace
• Hypersenzitivita na léčivou látku, na kterýkoli inhibitor ACE nebo na kteroukoli pomocnou
látku uvedenou v bodě 6.1;
• Anamnéza angioedému v souvislosti s předchozí terapií inhibitory ACE (viz bod 4.4);
• Dědičný nebo idiopatický angioedém;
• Současné užívání přípravku Perinalon s přípravky obsahujícími aliskiren je kontraindikováno
u pacientů s diabetem mellitem nebo s poruchou funkce ledvin (GFR < 60 ml/min/1,73 m2)
(viz body 4.5 a 5.1) ;
• Mimotělní léčba vedoucí ke kontaktu krve se záporně nabitým povrchem (viz bod 4.5) ;
• Signifikantní bilaterární stenóza renální arterie nebo stenóza arterie u jedné fungující ledviny
(viz bod 4.4);
• Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz body 4.4 a 4.6);
3/16
• Souběžné užívání se sakubitrilem / valsartanem. Perindopril erbumin nesmí být nasazen dříve
než 36 hodin po poslední dávce sakubitrilu / valsartanu (viz body 4.4 a 4.5).
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Stabilní ischemická choroba srdeční
Jestliže dojde k epizodě nestabilní anginy pectoris (závažné nebo nezávažné) během prvního měsíce
léčby perindoprilem, je třeba provést pečlivé zhodnocení poměru přínosu a rizika před pokračováním
léčby.
Hypotenze
Inhibitory ACE mohou způsobit náhlý pokles krevního tlaku. Symptomatická hypotenze je u pacientů
s hypertenzí bez komplikací vzácná a s větší pravděpodobností se vyskytuje u pacientů s objemovou
deplecí např. po diuretické léčbě, omezením příjmu soli potravou, léčených dialýzou, s průjmem nebo
zvracením anebo u pacientů se závažnou renin-dependentní hypertenzí (viz body 4.5 a 4.8).
Symptomatická hypotenze byla zaznamenána u pacientů se symptomatickým srdečním selháním
s přidruženým selháním ledvin nebo bez něj. To je nejpravděpodobnější u pacientů s vážnějším
stupněm srdečního selhání, léčených vysokými dávkami kličkových diuretik, nebo u pacientů
s hyponatremií nebo poruchou funkce ledvin. U pacientů se zvýšeným rizikem symptomatické
hypotenze musí být léčba zahájena a dávkování upravováno pod pečlivým dohledem (viz body 4.2 a
4.8). Podobná opatření platí i pro pacienty s ischemickou chorobou srdeční nebo cerebrovaskulárním
onemocněním, u nichž výrazná hypotenze může vést k infarktu myokardu nebo cévní mozkové
příhodě.
Jestliže se rozvine hypotenze, pacient musí být umístěn do polohy vleže a v případě potřeby je nutná
intravenózní infuze 0,9 % roztoku chloridu sodného (9 mg/ml). Přechodná hypotenzní odpověď není
kontraindikací pro podávání dalších dávek, které je možno podat obvykle bez obtíží, jakmile krevní
tlak stoupl po zvýšení objemu.
U některých pacientů s městnavým srdečním selháním, kteří mají normální nebo nízký krevní tlak,
může při léčbě perindopril-erbuminem dojít k dalšímu snížení celkového krevního tlaku. Jedná se o
očekávaný účinek, který obvykle není důvodem pro ukončení léčby. Pokud začne být hypotenze
symptomatická, může být nutné snížení dávky nebo vysazení perindopril-erbuminu.
Aortální a mitrální stenóza/hypertrofická kardiomyopatie
Stejně jako jiné inhibitory ACE se musí perindopril-erbumin podávat s opatrností pacientům se
stenózou mitrální chlopně a obstrukcí výtoku krve z levé komory jako u aortální stenózy nebo
hypertrofické kardiomyopatie.
Porucha funkce ledvin
Při poškození funkce ledvin (clearance kreatininu < 60 ml/min) se musí počáteční dávkování
perindoprilu upravit podle clearance kreatininu pacienta (viz bod 4.2) a poté podle odpovědi pacienta
na léčbu. U těchto pacientů je rutinní monitorování hladin kalia a kreatininu součástí běžné lékařské
praxe (viz bod 4.8).
U pacientů se symptomatickým srdečním selháním může hypotenze po zahájení léčby inhibitory ACE
vést k dalšímu poškození funkce ledvin. V takových situacích bylo popsáno akutní selhání ledvin,
obvykle reverzibilní.
U některých pacientů s bilaterální stenózou renální artérie nebo stenózou renální artérie soliterní
ledviny léčených inhibitory ACE bylo pozorováno zvýšení hladiny močoviny v krvi a kreatininu v
séru, které bylo obvykle po ukončení léčby reverzibilní. Toto je pravděpodobné zejména u pacientů
s renální insuficiencí. Pokud je přítomna i renovaskulární hypertenze, je zvýšené riziko závažné
hypotenze a insuficience ledvin. U těchto pacientů se má léčba zahájit pod pečlivým lékařským
dohledem, malými dávkami s opatrným zvyšováním dávek. Jelikož k výše uvedeným projevům může
přispět léčba diuretiky, diuretika by měla být vysazena a během prvních týdnů léčby perindopril-
erbuminem je třeba sledovat funkce ledvin.
4/16
U některých hypertoniků bez zjevného renovaskulárního onemocnění může dojít ke zvýšení hladiny
močoviny v krvi a kreatininu v séru, které je obvykle mírné a přechodné, zvláště pokud byl
perindopril-erbumin podáván současně s diuretikem.
S větší pravděpodobností se toto vyskytuje u pacientů s poškozením ledvin. Může být nutné snížení
dávky a/nebo vysazení diuretika a/nebo perindopril-erbuminu.
Hemodialyzovaní pacienti
U pacientů dialyzovaných pomocí vysoce průtokových membrán a současně léčených inhibitorem
ACE byly zaznamenány anafylaktoidní reakce. U těchto pacientů je třeba zvážit použití jiného typu
dialyzační membrány nebo antihypertenziva jiné skupiny.
Transplantace ledvin
S podáváním přípravku Perinalon pacientům po nedávné transplantaci ledvin nejsou žádné zkušenosti.
Renovaskulární hypertenze
Pokud jsou pacienti s bilaterální stenózou renální arterie nebo stenózou renální arterie u jedné
fungující ledviny léčeni inhibitory ACE, je zvýšené riziko hypotenze a renálního selhání (viz bod 4.3).
Léčba diuretiky může být přispívající faktor. Ztráta renálních funkcí se může projevit pouze minimální
změnou hladiny sérového kreatininu u pacientů s unilaterální stenózou renální arterie.
Hypersenzitivita/angioedém
U pacientů léčených inhibitory ACE včetně perindopril-erbuminu byl vzácně pozorován angioedém
obličeje, končetin, rtů, sliznic, jazyka, glottis a/nebo hrtanu (viz bod 4.8). Angioedém se může projevit
kdykoli během léčby. V takovém případě musí být perindopril-erbumin okamžitě vysazen a mělo by
být zahájeno vhodné monitorování, které musí pokračovat do úplného vymizení symptomů. Pokud je
otok omezen na obličej a rty, tento stav obvykle ustupuje bez léčby, i když antihistaminika se projevila
jako přínosná na zmírnění symptomů.
Angioedém s otokem hrtanu může být smrtelný. Pokud je zasažen jazyk, glottis nebo hrtan
s pravděpodobnou obstrukcí dýchacích cest, je třeba okamžitě zahájit akutní léčbu. Ta má spočívat v
podání adrenalinu a/nebo zachování průchodnosti dýchacích cest. Pacient musí zůstat pod pečlivým
lékařským dohledem do úplného a trvalého vymizení symptomů.
Pacienti s anamnézou angioedému nesouvisejícího s léčbou inhibitorem ACE mohou mít vyšší riziko
angioedému při užívání inhibitorů ACE (viz bod 4.3).
Souběžné užívání ACE inhibitorů a sakubitrilu / valsartanu je kontraindikováno z důvodu zvýšeného
rizika angioedému. Léčbu sakubitrilem / valsartanem nelze zahájit dříve než 36 hodin po poslední
dávce perindoprilu. Léčbu perindoprilem nelze zahájit dříve než 36 hodin po poslední dávce
sakubitrilu / valsartanu (viz body 4.3 a 4.5).
Souběžné užívání ACE inhibitorů s jinými NEP inhibitory (např. racekatodril), mTOR inhibitory
(např. sirolimus, everolimus, temsirolimus) a vildagliptinem může vést ke
zvýšenému riziku angioedému (např. otok dýchacích cest nebo jazyka s poruchou dýchání nebo bez
ní) (viz bod 4.5). U pacientů, kteří již užívají ACE inhibitor, je třeba opatrnosti při počátečním podání
jiných NEP inhibitorů (racekadotril), mTOR inhibitorů (např. sirolimus, everolimus, temsirolimus) a
vildagliptinu.
U pacientů léčených ACE inhibitory byl vzácně zaznamenán intestinální angioedém. U těchto
pacientů se vyskytla bolest břicha (s nevolností a zvracením nebo bez těchto projevů); v některých
případech nedošlo k prvotnímu angioedému obličeje a hladiny C-1 esterázy byly normální.
Angioedém byl diagnostikován postupy jako CT vyšetření břicha, ultrazvuk nebo při chirurgickém
zákroku a symptomy ustoupily po vysazení inhibitoru ACE. Intestinální angioedém by měl být
součástí diferenciální diagnostiky u pacientů, kteří užívají inhibitory ACE a mají bolest břicha.
Anafylaktoidní reakce během aferézy lipoproteinů o nízké hustotě (LDL)
5/16
U pacientů léčených inhibitory ACE, kteří se podrobili aferéze lipoproteinů o nízké hustotě (LDL)
pomocí dextran-sulfátu, se vzácně vyskytly život ohrožující anafylaktoidní reakce. Těmto reakcím
bylo zabráněno dočasným vysazením léčby inhibitorem ACE před každou aferézou.
Anafylaktické reakce během desenzibilizace
U pacientů užívajících inhibitor ACE během desenzibilizační léčby (např. jedem hmyzu řádu
blanokřídlých) se vyskytly anafylaktoidní reakce. Tyto reakce se nevyskytly, pokud těmto pacientům
byl inhibitor ACE dočasně vysazen, nicméně opakovaly se po náhodném opakovaném podání léku.
Jaterní selhání
Vzácně se při léčbě inhibitory ACE vyskytuje syndrom, který začíná jako cholestatická žloutenka a
progreduje do fulminantní nekrózy a (někdy) smrti. Mechanizmus tohoto syndromu není znám. U
pacientů léčených inhibitorem ACE, u kterých se rozvine ikterus nebo výrazné zvýšení jaterních
enzymů, je nutné inhibitor ACE vysadit a sledovat jejich zdravotní stav (viz bod 4.8).
Neutropenie/agranulocytóza/trombocytopenie/anémie
U pacientů léčených inhibitory ACE byly hlášeny neutropenie, agranulocytóza, trombocytopenie a
anémie. U pacientů s normální funkcí ledvin a bez dalších komplikujících faktorů se neutropenie
vyskytuje vzácně. U pacientů s kolagenní vaskulární chorobou, léčených imunosupresivy,
alopurinolem nebo prokainamidem nebo s kombinací těchto komplikujících faktorů, zejména pokud
již mají poruchu funkce ledvin, je třeba používat perindopril-erbumin s mimořádnou opatrností. U
některých těchto pacientů došlo k rozvoji závažných infekcí, které v ojedinělých případech
nereagovaly na antibiotickou léčbu. Jestliže tito pacienti používají Perinalon, je nutné u nich provádět
pravidelné sledování bílého krevního obrazu a pacienti mají být poučeni, aby hlásili jakékoliv
příznaky infekce (např. bolest v krku, horečka).
Rasa
Inhibitory ACE způsobují vyšší procento angioedému u černošských pacientů ve srovnání s jinými
rasami.
Stejně jako ostatní inhibitory ACE, může být i perindopril méně účinný u černochů než u pacientů
s jinou barvou pleti, pravděpodobně z důvodu vyšší prevalence stavů s nízkou hladinou reninu u
populace černochů s hypertenzí.
Kašel
Při používání inhibitorů ACE byl hlášen výskyt kašle. Typicky je tento kašel bez tvorby hlenu,
přetrvávající a odeznívá po vysazení léčby. Při diferenciální diagnóze kašle je nutné pomýšlet i na
kašel vyvolaný inhibitorem ACE.
Operace/anestézie
U pacientů, kteří se podrobují velké operaci nebo během anestézie látkami s hypotenzním účinkem,
může perindopril-erbumin blokovat tvorbu angiotenzinu II sekundárně ke kompenzačnímu uvolňování
reninu. Léčba by měla být vysazena jeden den před zákrokem. Dojde-li k hypotenzi, která je zřejmě
způsobená tímto mechanismem, lze ji korigovat objemovou expanzí.
Hyperkalemie
U některých pacientů léčených inhibitory ACE včetně perindoprilu bylo pozorováno zvýšení hladin
kalia v séru. ACE inhibitory mohou vyvolat hyperkalemii, protože brání uvolňování aldosteronu. U
pacientů s normální funkcí ledvin není účinek obvykle významný. U pacientů s poruchou funkce
ledvin, starších 70 let, s diabetem mellitem, přidruženými příhodami, zejména dehydratací, akutní
srdeční dekompenzací, metabolickou acidózou, hypoaldosteronismem a/ nebo u pacientů užívajících
doplňky stravy obsahující kalium (včetně náhražek soli), kalium šetřící diuretika (např.spirolakton.
eplerenon, triamteren nebo amilorid), nebo jiné léčivé přípravky související se zvýšením hladiny
draslíku v séru (např. heparin, trimethoprim nebo kotrimoxazol známý jako trimethoprim /
sulfamethoxazol a zejména antagonisté aldosteronu nebo blokátory receptorů angioteninu) se ale
hyperkalemie může objevit. Hyperkalemie může způsobit závažné, někdy fatální arytmie. Pokud je
6/16
souběžné použití výše uvedených látek považováno za vhodné, mají být používány s opatrností a s
častým sledováním hladiny draslíku v séru a funkce ledvin (viz bod 4.5).
Diabetici
U pacientů s diabetem léčených perorálními antidiabetiky nebo inzulinem jsou v prvním měsíci léčby
inhibitorem ACE nutné častější kontroly glykémie (viz bod 4.5).
Lithium
Kombinace lithia a perindoprilu se obecně nedoporučuje (viz bod 4.5).
Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)
Bylo prokázáno, že současné užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo
aliskirenu zvyšuje riziko hypotenze, hyperkalemie a snížení funkce ledvin (včetně akutního selhání
ledvin). Duální blokáda RAAS pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů
pro angiotenzin II nebo aliskirenu se proto nedoporučuje (viz body 4.5 a 5.1).
Pokud je duální blokáda považována za naprosto nezbytnou, má k ní docházet pouze pod dohledem
specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování funkce ledvin, elektrolytů a krevního tlaku.
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II nemají být používány současně u pacientů s
diabetickou nefropatií.
Primární hyperaldosteronismus
Pacienti s primárním hyperaldosteronismem obvykle neodpovídají na antihypertenzní léčbu působící
přes inhibici systému renin-angiotenzin. Proto se užívání tohoto přípravku nedoporučuje.
Těhotenství
Podávání ACE inhibitorů by nemělo být zahájeno během těhotenství. S výjimkou pacientek, pro které
je dlouhodobá léčba ACE inhibitory nezbytná, by všechny ostatní pacientky měly být v případě
plánovaného těhotenství převedeny na jinou antihypertenzní léčbu s lépe ověřenou bezpečností pro
těhotenství a plod. Pokud došlo k otěhotnění, je třeba ihned ukončit podávání ACE inhibitorů a
v případě nutnosti další léčby zahájit jinou léčbu (viz bod 4.3 a 4.6).
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS) s inhibitory ACE, blokátory receptorů
pro angiotenzin II nebo aliskirenem
Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)
pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo
aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená
funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání) ve srovnání s použitím jedné látky ovlivňující
RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1).
Léčivé přípravky vyvolávající hyperkalemii
Některé léčivé přípravky nebo terapeutické třídy mohou zvýšit výskyt hyperkalemie: aliskiren, soli
draslíku, draslík šetřící diuretika, inhibitory ACE, antagonisté receptorů pro angiotenzin II, NSAID,
hepariny, imunosupresiva jako cyklosporin nebo takrolimus, trimethoprim. Kombinace těchto léčivých
přípravků zvyšuje riziko hyperkalemie.
Současné používání je kontraindikováno (viz bod 4.3):
Aliskiren
U pacientů s diabetem nebo poruchou funkce ledvin se zvyšuje riziko hyperkalemie, zhoršují se
renální funkce a zvyšuje se riziko kardiovaskulární morbidity a mortality.
Mimotělní léčba
Mimotělní léčba vedoucí ke kontaktu krve se záporně nabitým povrchem jako je dialýza nebo
hemofiltrace pomocí vysoce propustných membrán (např. polyakrylonitrilové membrány) a aferéza
7/16
nízkodenzitních lipoproteinů pomocí dextran-sulfátu vzhledem ke zvýšenému riziku závažných
anafylaktoidních reakcí (viz bod 4.3). Pokud je potřeba tato léčba, má být zváženo použití jiných
dialyzačních membrán nebo jiných skupin antihypertenziv.
Léčivé přípravky zvyšující riziko angioedému
Současné užívání inhibitorů ACE se sakubitrilem/valsartanem je kontraindikováno z důvodu
zvýšeného rizika angioedému (viz body 4.3 a 4.4).
Současné používání se nedoporučuje (viz bod 4.4):
Aliskiren
U jiných pacientů než diabetiků nebo pacientů s poruchou funkce ledvin se zvyšuje riziko
hyperkalemie, zhoršují se renální funkce a zvyšuje se kardiovaskulární morbidita a mortalita.
Současná léčba inhibitorem ACE a blokátorem receptorů pro angiotenzin
Z literatury bylo hlášeno, že u pacientů s prokázaným aterosklerotickým onemocněním, srdečním
selháním nebo s diabetem s konečným orgánovým poškozením, je současná léčba inhibitorem ACE a
blokátorem receptorů pro angiotenzin spojována s vyšší frekvencí hypotenze, synkopy, hyperkalemie
a zhoršující se renální funkcí (zahrnující akutní renální selhání) ve srovnání s užitím samotného
blokátoru systému renin-angiotenzin-aldosteron. Duální blokáda (např. kombinací inhibitoru ACE s
antagonistou receptorů pro angiotenzin II) má být omezena na individuálně definované případy s
pečlivým monitorováním renální funkce, hladin draslíku a krevního tlaku.
Estramustin
Riziko zvýšených nežádoucích účinků jako je angioneurotický edém (angioedém).
Kalium šetřící diuretika, doplňky draslíku nebo náhražky soli obsahující draslík
Ačkoli sérové hladiny kalia obvykle zůstávají v normálním rozmezí, u některých pacientů léčených
perindoprilem se může vyskytnout hyperkalemie. Kalium šetřící diuretika (např. spironolakton,
triamteren nebo amilorid), doplňky draslíku nebo náhražky soli obsahující draslík mohou vést
k významnému zvýšení hladiny kalia v séru (potenciálně letálnímu, zvláště ve spojení s poruchou
funkce ledvin; přídatné hyperkalemické účinky). Rovněž je třeba věnovat pozornost, pokud je
perindopril podáván současně s jinými přípravky, které zvyšují hladinu draslíku v séru, jako je
trimethoprim a kotrimoxazol (trimethoprim / sulfamethoxazol), neboť je známo, že trimethoprim
působí jako draslík šetřící diuretikum jako je amilorid. Proto se kombinace perindoprilu s výše
uvedenými léky nedoporučuje (viz bod 4.4). Pokud je současné použití přesto indikováno, je třeba je
používat s opatrností s častým monitorováním hladin kalia v séru.
Použití spironolaktonu při srdečním selhání viz níže.
Lithium
Při současném podávání lithia s inhibitory ACE bylo zaznamenáno reverzibilní zvýšení sérových
koncentrací lithia a jeho toxicity. Použití perindoprilu s lithiem se nedoporučuje, ale pokud je taková
kombinace nezbytná, je nutné pečlivé monitorování hladin lithia (viz bod 4.4).
Současné používání vyžaduje zvláštní opatrnost:
Antidiabetika (inzulíny, perorální antidiabetika)
Epidemiologické studie naznačily, že současné podávání inhibitorů ACE a antidiabetik (inzulíny,
perorální antidiabetika) může vyvolat zvýšení účinku na snižováníní hladiny glukózy v krvi s rizikem
hypoglykemie. Tento účinek se zdá být pravděpodobnější během prvních týdnů kombinované léčby a
u pacientů s poruchou funkce ledvin.
Baklofen
Zvýšený antihypertenzní účinek. Sledujte krevní tlak a přizpůsobte antihypertenzní dávku, pokud je to
nutné.
8/16
Kalium-nešetřící diuretika
U pacientů užívajících diuretika, zvláště trpí-li deplecí objemu a/nebo solí, může dojít k nadměrnému
poklesu krevního tlaku po zahájení léčby inhibitorem ACE. Možnost hypotenzního účinku může být
snížena vysazením diuretika, zvýšením objemu nebo užitím solí před zahájením léčby nízkými a
postupně vzrůstajícími dávkami perindoprilu.
U arteriální hypertenze, kdy počáteční diuretická léčba může způsobit depleci solí/objemu, musí být
buď léčba diuretikem přerušena před zahájením léčby inhibitorem ACE, v takovém případě může být
léčba draslík nešetřící diuretikum opět zahájena, nebo musí být léčba inhibitorem ACE zahájena
nízkými dávkami a postupně zvyšována.
U diuretiky léčeného městnavého srdečního selhání, léčba inhibitorem ACE má být zahájena velmi
nízkými dávkami, pouze po redukci dávky současně podávaného draslík-nešetřícího diuretika.
Ve všech případech musí být monitorovány renální funkce (hladiny kreatininu) během prvních
několika týdnů léčby inhibitorem ACE.
Kalium-šetřící diuretika (eplerenon, spironolakton)
S eplerenonem nebo spironolaktonem v dávkách mezi 12,5 mg až 50 mg denně a s nízkými dávkami
inhibitorů ACE:
Při léčbě srdečního selhání třídy II-IV (NYHA) s ejekční frakcí <40 % a s předchozí léčbou inhibitory
ACE a kličkovými diuretiky, riziko hyperkalemie, potenciálně letální, zvláště v případě nedodržování
předpisu dávkování v této kombinaci.
Před zahájením kombinace zkontrolujte, že není přítomna hyperkalemie a porucha funkce ledvin.
Pečlivé monitorování kalemie a kreatinemie je doporučeno na začátku léčby jednou týdně v prvním
měsíci léčby a poté jednou za měsíc.
Cyklosporin
Při souběžném užívání inhibitorů ACE a cyklosporinu se může objevit hyperkalemie. Doporučuje se
kontrolovat hladinu draslíku v séru.
Heparin
Při souběžném užívání inhibitorů ACE a heparinu se může objevit hyperkalemie. Doporučuje se
kontrolovat hladinu draslíku v séru.
Nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID), včetně kyseliny acetylsalicylové ≥ 3 g/den
Při současném podávání inhibitorů ACE a nesteroidních protizánětlivých léků (např. kyseliny
acetylsalicylové v protizánětlivém dávkovacím režimu, inhibitorů COX-2 a neselektivních NSAIDs)
může dojít k oslabení antihypertenzního účinku. Současné podávání inhibitorů ACE a NSAID může
vést ke zvýšení rizika zhoršení renálních funkcí, včetně možného akutního selhání ledvin a zvýšení
hladiny draslíku v séru, především u pacientů s již existující sníženou funkcí ledvin. Kombinace má
být podávána s opatrností, především u starších pacientů. Pacienti mají být adekvátně hydratováni a
má být zváženo monitorování renálních funkcí po zahájení současného podávání a pravidelně poté.
Přípravky zvyšující riziko angioedému
O inhibitorech ACE (např. perindopril) je známo, že způsobují angioedém. Souběžné užívání
inhibitorů ACE s racekadotrilem, inhibitory mTOR (např. sirolimus, everolimus, temsirolimus) a
gliptiny (linagliptin, saxagliptin, sitagliptin, vildagliptin) v důsledku snížené aktivity dipeptidyl
peptidázy IV (DPP-IV) způsobené gliptinem může vest ke zvýšenému riziku angioedému (viz bod
4.4).
Současné používání vyžaduje určitou opatrnost
9/16
Antihypertenziva a vasodilatancia
Současné použití těchto léků může zvýšit hypotenzní účinek perindoprilu. Současné použití
s nitroglycerinem a dalšími nitráty nebo jinými vasodilatancii může vést k dalšímu poklesu krevního
tlaku.
Tricyklická antidepresiva/antipsychotika/anestetika
Současné použití určitých anestetik, tricyklických antidepresiv a antipsychotik s inhibitory ACE může
vést k dalšímu snížení krevního tlaku (viz bod 4.4).
Sympatomimetika
Sympatomimetika mohou snížit antihypertenzní účinek inhibitorů ACE.
Zlato
U pacientů léčených injekčním zlatem (natrium-aurothiomalát) a současně inhibitorem ACE včetně
perindoprilu byly vzácně zaznamenány nitritoidní reakce (se symptomy zahrnujícími zčervenání v
obličeji, nauzeu, zvracení a hypotenzi).
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství:
Podávání ACE inhibitorů během prvního trimestru těhotenství není doporučeno (viz bod 4.4).
Podávání ACE inhibitorů v druhém a třetím trimestru těhotenství je kontraindikováno (viz bod 4.3,
4.4).
Epidemiologické údaje o riziku teratogenity po podávání ACE inhibitorů během prvního trimestru
těhotenství nejsou konzistentní, avšak mírně zvýšené riziko nelze vyloučit. Pokud není další léčba
ACE inhibitory pro pacientku nezbytná, měly by být všechny ženy, které plánují těhotenství,
převedeny na jinou antihypertenzivní léčbu s lépe ověřenou bezpečností pro těhotenství. Je-li zjištěno
těhotenství, je nutno ihned ukončit podávání ACE inhibitorů a v případě potřeby je nahradit jinou
léčbou.
Jsou-li ACE inhibitory podávány během druhého a třetího trimestru těhotenství, působí fetotoxicitu
(snížení renálních funkcí, oligohydramnion, opoždění osifikace lebky) a neonatální toxicitu (renální
selhání, hypotenzi, hyperkalémii). (Viz bod 5.3.) Pokud došlo k expozici ACE inhibitorům po druhém
trimestru těhotenství, doporučuje se ultrazvukové vyšetření ledvin a lebky. Děti matek, které užívaly
v těhotenství ACE inhibitory, musí být sledovány pro možnou hypotenzi (viz také body 4.3 a 4.4).
Kojení
Podávání přípravku Perinalon během kojení se nedoporučuje, protože nejsou dostupné žádné údaje. Je
vhodnější používat jinou léčbu, která má lépe doložený bezpečnostní profil během kojení, obzvláště u
matek kojících novorozence nebo nedonošené děti.
Fertilita
Tento přípravek neměl žádný vliv na reprodukční schopnost nebo fertilitu.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Perindopril nemá žádný přímý vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje, ale u některých pacientů
může vzniknout individuální reakce způsobená poklesem krevního tlaku, zvláště na počátku léčby
nebo v kombinaci s jinými antihypertenzivy. V důsledku toho může být snížena schopnost řídit nebo
obsluhovat stroje.
4.8 Nežádoucí účinky
a. Souhrn bezpečnostního profilu
Bezpečnostní profil perindoprilu je shodný s bezpečnostním profilem inhibitorů ACE.
10/16
Nejčastější nežádoucí účinky hlášené z klinických studií a pozorované u perindoprilu jsou: závrať,
bolest hlavy, parestezie, vertigo, poruchy zraku, tinitus, hypotenze, kašel, dyspnoe, bolest břicha,
zácpa, průjem, dysgeuzie, dyspepsie, nauzea, zvracení, svědění, vyrážka, svalové křeče a astenie.
b. Tabulkový seznam nežádoucích účinků
Následující nežádoucí účinky byly pozorovány během klinických studií a/nebo po uvedení
perindoprilu na trh a jsou seřazeny podle následující četnosti:
velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥1/1000 až < 1/100), vzácné (≥1/10 000 až
<1/1000), velmi vzácné (< 1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit)
Časté Méně časté Vzácné Velmi vzácné Není
známo
Poruchy krve a
lymfatického
systému
eosinofilie*
snížení hemoglobinu
a hematokritu,
trombocytopenie,
leukopenie/neutrope-
nie, a případy
agranulocytózy nebo
pancytopenie. U
pacientů s vrozeným
deficitem G-6PDH
byly hlášeny velmi
vzácné případy
hemolytické anémie
(viz bod 4.4)
Endokrinní
poruchy
syndrom
nepřiměře-
né sekrece
antidiuretic
-kého
hormonu
(SIADH)
Poruchy
metabolismu a
výživy
hypoglykemie*
(viz body 4.4 a
4.5),
hyperkalemie,
reverzibilní po
vysazení léčby*
(viz bod 4.4),
hyponatremie*
Psychiatrické
poruchy
poruchy nálady
nebo spánku,
deprese
Poruchy
nervového
systému
bolesti
hlavy,
závratě,
vertigo,
parestézie
somnolence*,
synkopa*
zmatenost
Poruchy oka poruchy
vidění
Poruchy ucha a
labyrintu
tinnitus
Srdeční poruchy palpitace*,
tachykardie*
arytmie, angina
pectoris, infarkt
11/16
myokardu,
pravděpodobně
sekundárně
v důsledku nadměrné
hypotenze u vysoce
rizikových pacientů
(viz bod 4.4)
Cévní poruchy hypotenze
a účinky
související
s hypotenzí
vaskulitida* zčervenání cévní mozková
příhoda,
pravděpodobně
sekundárně
v důsledku nadměrné
hypotenze u vysoce
rizikových pacientů
(viz bod 4.4).
Raynaudův
fenomén
Respirační,
hrudní a
mediastinální
poruchy
kašel,
dušnost
bronchospasmus eosinofilní
pneumonie, rhinitis
Gastrointestinální
poruchy
nauzea,
zvracení,
bolesti
břicha,
poruchy
chuti,
dyspepsie,
průjem,
zácpa
sucho v ústech pankreatitida
Poruchy jater a
žlučových cest
hepatitida cytolytická
nebo cholestatická
(viz bod 4.4)
Poruchy kůže a
podkožní tkáně
vyrážka,
svědění
angioedém
obličeje,
končetin, rtů,
sliznic, jazyka,
glottis a/nebo
hrtanu,
kopřivka (viz
bod 4.4)
hyperhidróza,
fotosenzitivní
reakce*,
pemfigoid*
zhoršení
psoriázy*
erythema multiforme
Poruchy svalové
a kosterní
soustavy a
pojivové tkáně
svalové
křeče
artralgie*,
myalgie*
Poruchy ledvin a
močových cest
porucha funkce
ledvin
anurie/olig
urie,
akutní
selhání
ledvin
12/16
Poruchy
reprodukčního
systému a prsu
erektilní
dysfunkce
Celkové poruchy astenie bolest na
hrudi*,
malátnost*,
periferní
edém*,
pyrexie*
Vyšetření
zvýšená hladina
močoviny v
krvi*,
zvýšená hladina
kreatininu v
krvi*
zvýšená
hladina
bilirubinu v
krvi,
zvýšení
hladin
jaterních
enzymů
Poranění, otravy
a
procedurální
komplikace
pád*
*Frekvence počítána z klinických studií, kde nežádoucí účinky byly zaznamenány ze spontánních
hlášení
Klinická hodnocení
V randomizační fázi studie EUROPA byly shromažďovány pouze údaje o závažných nežádoucích
příhodách. Závažné nežádoucí příhody se vyskytly pouze u malého počtu pacientů: 16 (0,3 %)
pacientů ze 6 122 pacientů léčených perindoprilem a 12 (0,2 %) pacientů ze 6 107 pacientů léčených
placebem. Z pacientů léčených perindoprilem byla hypotenze pozorována u 6 pacientů, angioedém u pacientů a náhlá srdeční zástava u 1 pacienta. Více pacientů léčených perindoprilem bylo vyřazeno
z důvodu kašle, hypotenze nebo jiné nesnášenlivosti ve srovnání s pacienty léčenými placebem: 6,0 %
(n = 366) u perindoprilu a 2,1 % (n = 129) u placeba.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu: Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48,
100 41 Praha 10, webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.
4.9 Předávkování
O předávkování u člověka jsou k dispozici jen omezené údaje.
Mezi symptomy související s předávkováním inhibitory ACE patří hypotenze, oběhový šok,
elektrolytové poruchy, selhání ledvin, hyperventilace, tachykardie, palpitace, bradykardie, závratě,
úzkost a kašel.
Doporučenou léčbou předávkování je intravenózní infuze 0,9% roztoku chloridu sodného (9 mg/ml).
Při výskytu hypotenze je třeba pacienta umístit do protišokové polohy. Je-li k dispozici, lze zvážit
léčbu infuzí angiotenzinu II a/nebo katecholaminy intravenózně. Perindopril a perindoprilát lze ze
systémového oběhu odstranit hemodialýzou (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití,
Hemodialyzovaní pacienti). U bradykardie neodpovídající na léčbu je indikována kardiostimulační
léčba. Nepřetržitě je třeba sledovat životní funkce, hladiny elektrolytů a kreatininu v séru.
13/16
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: ACE inhibitory, samotné, ATC kód: C09AA04 .
Mechanismus účinku
Perindopril je inhibitor enzymu, který konvertuje angiotenzin I na angiotenzin II (angiotenzin
konvertující enzym - ACE). Konvertující enzym, kináza, je exopeptidáza, která umožňuje konverzi
angiotenzinu I na vasokonstrikční angiotenzin II a zároveň způsobuje rozklad vasodilatační látky
bradykininu na neúčinný heptapeptid.
Inhibice ACE vede ke snížení hladiny angiotenzinu II v plazmě, což vede ke zvýšení aktivity reninu
v plazmě (inhibicí negativní zpětné vazby uvolnění reninu) a snížení sekrece aldosteronu. Jelikož ACE
inaktivuje bradykinin, inhibice ACE zároveň vede ke zvýšení aktivity cirkulujícího a lokálního
systému kalikrein-kinin (a tím k aktivaci prostaglandinového systému). Je možné, že se tento
mechanismus podílí na účinku inhibitorů ACE na snížení krevního tlaku a že je částečně zodpovědný
za jejich nežádoucí účinky (např. kašel).
Perindopril působí prostřednictvím svého účinného metabolitu perindoprilátu. Další metabolity nemají
in vitro žádnou ACE-inhibiční aktivitu.
Klinická účinnost a bezpečnost
Hypertenze:
Perindopril je účinný u všech stupňů hypertenze: mírné, středně těžké i těžké; způsobuje snížení
systolického a diastolického tlaku jak vleže, tak vestoje.
Perindopril snižuje periferní cévní odpor, což vede ke snížení krevního tlaku. Následkem toho se
zvyšuje periferní průtok krve bez účinku na srdeční frekvenci.
Zpravidla dochází ke zvýšení průtoku krve ledvinami, přičemž rychlost glomerulární filtrace (GFR)
obvykle zůstává nezměněna.
Maximálního antihypertenzního účinku je dosaženo za 4 až 6 hodin po podání jednorázové dávky a
tento účinek přetrvává nejméně 24 hodin: účinek v čase minimální účinnosti představuje přibližně až 100 % účinku v čase maximální účinnosti.
Ke snížení krevního tlaku dochází rychle. U respondentů je normalizace krevního tlaku dosaženo
během měsíce a přetrvává bez výskytu tachyfylaxe.
Ukončení léčby nevede k rebound fenoménu.
Perindopril zmenšuje hypertrofii levé komory.
U člověka byly prokázány vasodilatační vlastnosti perindoprilu. Perindopril zlepšuje elasticitu velkých
artérií a snižuje poměr media/lumen malých artérií.
Současná léčba thiazidovými diuretiky vede k synergii aditivního typu. Kombinace inhibitoru ACE a
thiazidu také snižuje riziko hypokalemie vyvolávané diuretickou léčbou.
Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích (ONTARGET (ONgoing Telmisartan
Alone and in combination with Ramipril Global Endpoint Trial) a VA NEPHRON-D (The Veterans
Affairs Nephropathy in Diabetes)) bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru ACE s blokátorem
receptorů pro angiotenzin II.
Studie ONTARGET byla vedena u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního nebo
cerebrovaskulárního onemocnění nebo u pacientů s diabetes mellitus 2. typu se známkami poškození
cílových orgánů. Studie VA NEPHRON-D byla vedena u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a
diabetickou nefropatií.
V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární
ukazatele a mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie,
akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností
jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II.
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií
užívat současně.
14/16
Studie ALTITUDE (Aliskiren Trial in Type 2 Diabetes Using Cardiovascular and Renal Disease
Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu k standardní terapii inhibitorem
ACE nebo blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a chronickým
onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocněním, nebo obojím. Studie byla předčasně ukončena
z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní mozková příhoda
byly numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a zároveň nežádoucí
účinky a sledované závažné nežádoucí účinky (hyperkalemie, hypotenze a renální dysfunkce) byly
častěji hlášeny ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině.
Pacienti se stabilní ischemickou chorobou srdeční:
Studie EUROPA byla multicentrická, mezinárodní, randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem
kontrolovaná klinická studie v délce trvání 4 roky.
Do studie bylo randomizováno 12 218 pacientů starších 18 let k léčbě perindoprilem 8 mg (n = 6 110)
nebo placebem (n = 6 108).
Populace pacientů zařazených do studie měla prokázanou ischemickou chorobu srdeční bez výskytu
klinických příznaků srdečního selhání. Celkově 90 % pacientů prodělalo infarkt myokardu a/nebo
podstoupilo v minulosti koronární revaskularizaci. Většina pacientů užívala studovanou léčbu navíc ke
standardní terapii včetně antiagregancií, hypolipidemik a betablokátorů.
Hlavním kritériem účinnosti byl složený parametr zahrnující kardiovaskulární mortalitu, nefatální
infarkt myokardu a/nebo srdeční zástavu s úspěšnou resuscitací. Léčba perindoprilem v dávce 8 mg
jednou denně vedla k významnému absolutnímu snížení primárního kritéria hodnocení o 1,9 %
(snížení relativního rizika o 20 %, 95% interval spolehlivosti [9,4; 28,6] - p<0,001).
U pacientů s anamnézou infarktu myokardu a/nebo revaskularizace bylo zjištěno absolutní snížení
primárního kritéria hodnocení o 2,2 %, což odpovídá relativnímu snížení rizika o 22,4 % (95% interval
spolehlivosti [12,0; 31,6] - p<0,001) ve srovnání s placebem.
Pediatrické použití:
Bezpečnost a účinnost perindoprilu u dětí a dospívajících ve věku do 18 let nebyla stanovena.
V otevřené, nekomparativní klinické studii u 62 dětí s hypertenzí ve věku od 2 do 15 let s glomerulární
filtrací > 30 ml/min/1,73 m2 byl pacientům podáván perindopril v průměrné dávce 0,07 mg/kg. Dávka
byla individuálně upravena dle profilu jednotlivých pacientů a odpovědi krevního tlaku až do
maximální dávky 0,135 mg/kg/den.
Padesát devět pacientů dokončilo tříměsíční období studie a 36 pacientů dokončilo prodloužení studie,
tj. byli sledováni nejméně 24 měsíců (průměrná délka studie: 44 měsíců).
Systolický a diastolický krevní tlak zůstal stabilní od zařazení do posledního hodnocení u pacientů,
kteří byli již dříve léčeni jinými antihypertenzivy, a snížil se u dříve neléčených pacientů.
Více než 75 % dětí mělo při posledním hodnocení systolický a diastolický krevní tlak pod úrovní 95.
percentilu.
Bezpečnost odpovídala známému bezpečnostnímu profilu perindoprilu.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absorbce
Po perorálním podání je absorpce perindoprilu rychlá a vrcholové koncentrace je dosaženo během hodiny. Biologická dostupnost je 65 až 70 %.
Zhruba 20 % celkového množství absorbovaného perindoprilu se přemění na účinný metabolit
perindoprilát. Kromě účinného perindoprilátu má perindopril pět dalších metabolitů, všechny jsou ale
neúčinné. Plazmatický poločas perindoprilu je 1 hodina. Vrcholové plasmatické koncentrace
perindoprilátu je dosaženo za 3 až 4 hodiny.
Požití potravy snižuje přeměnu perindoprilu na perindoprilát, a tedy biologickou dostupnost. Proto se
má Perinalon užívat perorálně v jedné denní dávce ráno před jídlem.
Distribuce
15/16
Distribuční objem je u nenavázaného perindoprilátu přibližně 0,2 l/kg. Vazba na proteiny je malá
(vazba perindoprilátu na angiotenzin konvertující enzym je méně než 30 %), ale závisí na koncentraci.
Eliminace
Perindoprilát se vylučuje močí a poločas nenavázané frakce je přibližně 3 až 5 hodin.
Disociace perindoprilátu navázaného na angiotenzin konvertující enzym vede k „efektivnímu“
eliminačnímu poločasu 25 hodin, vyúsťujícího po 4 dnech v ustálený stav.
Kumulace perindoprilu po jeho opakovaném podání nebyla pozorována.
Zvláštní skupiny pacientů
Vylučování perindoprilátu se snižuje u starších lidí a u pacientů se srdečním nebo renálním selháním.
Úprava dávkování u renální insuficience je žádoucí v závislosti na stupni poškození (podle clearance
kreatininu).
Clearance perindoprilátu při dialýze je 70 ml/min.
U pacientů s cirhózou je kinetika perindoprilu změněna: hepatální clearance původní molekuly je o
polovinu snížena. Množství vytvořeného perindoprilátu však není sníženo, proto není nutná úprava
dávkování (viz také body 4.2 a 4.4).
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Ve studiích chronické perorální toxicity (na potkanech a opicích) jsou cílovým orgánem ledviny,
s reverzibilním poškozením.
Ve studiích in vitro a in vivo nebyla pozorována mutagenita.
Reprodukční toxikologické studie (na potkanech, myších, králících a opicích) neprokázaly žádné
známky embryotoxicity nebo teratogenity. U inhibitorů angiotenzin-konvertujícího enzymu jako
lékové skupiny se ukázalo, že vyvolávají nežádoucí účinky na pozdní vývoj plodu, což vede k úmrtí
plodu a vrozeným vadám u hlodavců a králíků: byly pozorovány renální léze a zvýšení perinatální a
postnatální mortality.
Fertilita nebyla narušena ani u samců, ani u samic potkanů.
V dlouhodobých studiích na potkanech a myších nebyla pozorována kancerogenita.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Mikrokrystalická celulosa
Silicifikovaná mikrokrystalická celulosa
Draselná sůl polakrilinu
Oxid křemičitý
Koloidní bezvodý oxid křemičitý
Magnesium-stearát
Hydroxypropylbetadex (obsahuje cyklodextrin)
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
roky.
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 30 °C.
Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí.
6.5 Druh obalu a obsah balení
16/16
Tablety jsou baleny v Al/Al blistrech vložených do papírové krabičky.
Velikosti balení: 7, 10, 14, 15, 20, 28, 30, 50, 56, 60, 90, 100, 112, 120, 500 tablet.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Sandoz s.r.o., Na Pankráci 1724/129, 140 00 Praha 4 - Nusle, Česká republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA
58/336/09-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 8. 4. Datum posledního prodloužení registrace: 17. 6.
10. DATUM REVIZE TEXTU
16. 12.
Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Perinalon 8 mg tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna tableta obsahuje perindoprilum erbuminum 8 mg, což odpovídá perindoprilum 6,mg.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Tableta
Bílá, kulatá, bikonvexní tableta s vyraženým označením „8“ na jedné straně.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Hypertenze:
Léčba hypertenze.
Stabilní ischemická choroba srdeční:
Snížení rizika kardiálních příhod u pacientů s anamnézou infarktu myokardu a/nebo revaskularizace.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Doporučuje se užívat perindopril-erbumin jednou denně ráno před jídlem a zapít dostatečným
množstvím tekutiny (např. vody).
Dávka musí být určena individuálně dle profilu pacienta (viz bod 4.4) a míry poklesu krevního tlaku.
Hypertenze:
Perindopril-erbumin lze používat v monoterapii nebo v kombinaci s jinými třídami antihypertenziv
(viz body 4.3, 4.4, 4.5 a 5.1).
Doporučená úvodní dávka je 4 mg jednou denně ráno.
U pacientů se silně aktivovaným systémem renin-angiotenzin-aldosteron (zvláště s renovaskulární
hypertenzí, deplecí soli a/nebo objemu, kardiální dekompenzací nebo závažnou hypertenzí) může po
úvodní dávce dojít k nadměrnému poklesu krevního tlaku. U těchto pacientů se doporučuje úvodní
dávka 2 mg, přičemž léčba musí být zahájena pod lékařským dohledem.
Po jednom měsíci léčby může být dávka zvýšena na 8 mg jednou denně.
Po zahájení léčby perindopril-erbuminem se může vyskytnout symptomatická hypotenze; s větší
pravděpodobností se může vyskytnout u pacientů současně léčených diuretiky. Proto se doporučuje
opatrnost, neboť tito pacienti mohou trpět deplecí objemu a/nebo solí.
Je-li to možné, diuretikum je nutno vysadit 2 až 3 dny před zahájením léčby perindopril-erbuminem
(viz bod 4.4).
U hypertoniků, u nichž vysazení diuretika není možné, musí být léčba perindopril-erbuminem
zahájena v dávce 2 mg. Musí být monitorovány renální funkce a hladiny kalia v séru. Následné
dávkování perindopril-erbuminu musí být přizpůsobeno míře poklesu krevního tlaku. Pokud je to
nutné, může být znovu zahájena diuretická léčba.
2/16
U starších pacientů se léčba musí zahájit dávkou 2 mg, která se může progresivně zvýšit na 4 mg po
jednom měsíci, v případě nutnosti pak až na 8 mg, s ohledem na funkci ledvin (viz níže uvedená
tabulka).
Stabilní ischemická choroba srdeční
Léčba perindopril-erbuminem se musí zahájit dávkou 4 mg jednou denně po dobu dvou týdnů, poté se
dávka zvýší na 8 mg jednou denně s ohledem na funkci ledvin a pokud je dávka 4 mg dobře
tolerována.
Starší pacienti musí užívat 2 mg jednou denně v prvním týdnu, poté 4 mg jednou denně v dalším týdnu
před zvýšením dávky na 8 mg jednou denně s ohledem na funkci ledvin (viz Tabulka 1 „Úprava
dávkování u pacientů s poruchou funkce ledvin“). Dávka se musí zvýšit pouze pokud je předchozí
nižší dávka dobře snášena.
Porucha funkce ledvin
U pacientů s poruchou funkce ledvin se dávka musí upravit podle clearance kreatininu, jak je uvedeno
v následující tabulce:
Tab. 1: Úprava dávkování u pacientů s poruchou funkce ledvin
Clearance kreatininu
(ml/min)
Doporučená dávka
ClCR ≥ 60 4 mg denně
30 < ClCR < 60 2 mg denně
15 < ClCR < 30 2 mg obden
Hemodialyzovaní pacienti*
ClCR < 15
mg v den dialýzy
* Clearance perindoprilátu při dialýze je 70 ml/min. U hemodialyzovaných pacientů se dávka podává
po dialýze.
Porucha funkce jater
U pacientů s poruchou funkce jater není nutná úprava dávkování (viz body 4.4 a 5.2).
Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost perindopril-erbuminu u dětí a dospívajících ve věku do 18 let nebyla stanovena.
V současnosti dostupné údaje jsou uvedeny v bodě 5.1, ale na jejich základě nelze učinit žádná
doporučení ohledně dávkování. Proto se použití u dětí a dospívajících nedoporučuje.
Způsob podání
Perorální podání.
4.3 Kontraindikace
• Hypersenzitivita na léčivou látku, na kterýkoli inhibitor ACE nebo na kteroukoli pomocnou
látku uvedenou v bodě 6.1;
• Anamnéza angioedému v souvislosti s předchozí terapií inhibitory ACE (viz bod 4.4);
• Dědičný nebo idiopatický angioedém;
• Současné užívání přípravku Perinalon s přípravky obsahujícími aliskiren je kontraindikováno
u pacientů s diabetem mellitem nebo s poruchou funkce ledvin (GFR < 60 ml/min/1,73 m2)
(viz body 4.5 a 5.1) ;
• Mimotělní léčba vedoucí ke kontaktu krve se záporně nabitým povrchem (viz bod 4.5) ;
• Signifikantní bilaterární stenóza renální arterie nebo stenóza arterie u jedné fungující ledviny
(viz bod 4.4);
• Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz body 4.4 a 4.6);
3/16
• Souběžné užívání se sakubitrilem / valsartanem. Perindopril erbumin nesmí být nasazen dříve
než 36 hodin po poslední dávce sakubitrilu / valsartanu (viz body 4.4 a 4.5).
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Stabilní ischemická choroba srdeční
Jestliže dojde k epizodě nestabilní anginy pectoris (závažné nebo nezávažné) během prvního měsíce
léčby perindoprilem, je třeba provést pečlivé zhodnocení poměru přínosu a rizika před pokračováním
léčby.
Hypotenze
Inhibitory ACE mohou způsobit náhlý pokles krevního tlaku. Symptomatická hypotenze je u pacientů
s hypertenzí bez komplikací vzácná a s větší pravděpodobností se vyskytuje u pacientů s objemovou
deplecí např. po diuretické léčbě, omezením příjmu soli potravou, léčených dialýzou, s průjmem nebo
zvracením anebo u pacientů se závažnou renin-dependentní hypertenzí (viz body 4.5 a 4.8).
Symptomatická hypotenze byla zaznamenána u pacientů se symptomatickým srdečním selháním
s přidruženým selháním ledvin nebo bez něj. To je nejpravděpodobnější u pacientů s vážnějším
stupněm srdečního selhání, léčených vysokými dávkami kličkových diuretik, nebo u pacientů
s hyponatremií nebo poruchou funkce ledvin. U pacientů se zvýšeným rizikem symptomatické
hypotenze musí být léčba zahájena a dávkování upravováno pod pečlivým dohledem (viz body 4.2 a
4.8). Podobná opatření platí i pro pacienty s ischemickou chorobou srdeční nebo cerebrovaskulárním
onemocněním, u nichž výrazná hypotenze může vést k infarktu myokardu nebo cévní mozkové
příhodě.
Jestliže se rozvine hypotenze, pacient musí být umístěn do polohy vleže a v případě potřeby je nutná
intravenózní infuze 0,9 % roztoku chloridu sodného (9 mg/ml). Přechodná hypotenzní odpověď není
kontraindikací pro podávání dalších dávek, které je možno podat obvykle bez obtíží, jakmile krevní
tlak stoupl po zvýšení objemu.
U některých pacientů s městnavým srdečním selháním, kteří mají normální nebo nízký krevní tlak,
může při léčbě perindopril-erbuminem dojít k dalšímu snížení celkového krevního tlaku. Jedná se o
očekávaný účinek, který obvykle není důvodem pro ukončení léčby. Pokud začne být hypotenze
symptomatická, může být nutné snížení dávky nebo vysazení perindopril-erbuminu.
Aortální a mitrální stenóza/hypertrofická kardiomyopatie
Stejně jako jiné inhibitory ACE se musí perindopril-erbumin podávat s opatrností pacientům se
stenózou mitrální chlopně a obstrukcí výtoku krve z levé komory jako u aortální stenózy nebo
hypertrofické kardiomyopatie.
Porucha funkce ledvin
Při poškození funkce ledvin (clearance kreatininu < 60 ml/min) se musí počáteční dávkování
perindoprilu upravit podle clearance kreatininu pacienta (viz bod 4.2) a poté podle odpovědi pacienta
na léčbu. U těchto pacientů je rutinní monitorování hladin kalia a kreatininu součástí běžné lékařské
praxe (viz bod 4.8).
U pacientů se symptomatickým srdečním selháním může hypotenze po zahájení léčby inhibitory ACE
vést k dalšímu poškození funkce ledvin. V takových situacích bylo popsáno akutní selhání ledvin,
obvykle reverzibilní.
U některých pacientů s bilaterální stenózou renální artérie nebo stenózou renální artérie soliterní
ledviny léčených inhibitory ACE bylo pozorováno zvýšení hladiny močoviny v krvi a kreatininu v
séru, které bylo obvykle po ukončení léčby reverzibilní. Toto je pravděpodobné zejména u pacientů
s renální insuficiencí. Pokud je přítomna i renovaskulární hypertenze, je zvýšené riziko závažné
hypotenze a insuficience ledvin. U těchto pacientů se má léčba zahájit pod pečlivým lékařským
dohledem, malými dávkami s opatrným zvyšováním dávek. Jelikož k výše uvedeným projevům může
přispět léčba diuretiky, diuretika by měla být vysazena a během prvních týdnů léčby perindopril-
erbuminem je třeba sledovat funkce ledvin.
4/16
U některých hypertoniků bez zjevného renovaskulárního onemocnění může dojít ke zvýšení hladiny
močoviny v krvi a kreatininu v séru, které je obvykle mírné a přechodné, zvláště pokud byl
perindopril-erbumin podáván současně s diuretikem.
S větší pravděpodobností se toto vyskytuje u pacientů s poškozením ledvin. Může být nutné snížení
dávky a/nebo vysazení diuretika a/nebo perindopril-erbuminu.
Hemodialyzovaní pacienti
U pacientů dialyzovaných pomocí vysoce průtokových membrán a současně léčených inhibitorem
ACE byly zaznamenány anafylaktoidní reakce. U těchto pacientů je třeba zvážit použití jiného typu
dialyzační membrány nebo antihypertenziva jiné skupiny.
Transplantace ledvin
S podáváním přípravku Perinalon pacientům po nedávné transplantaci ledvin nejsou žádné zkušenosti.
Renovaskulární hypertenze
Pokud jsou pacienti s bilaterální stenózou renální arterie nebo stenózou renální arterie u jedné
fungující ledviny léčeni inhibitory ACE, je zvýšené riziko hypotenze a renálního selhání (viz bod 4.3).
Léčba diuretiky může být přispívající faktor. Ztráta renálních funkcí se může projevit pouze minimální
změnou hladiny sérového kreatininu u pacientů s unilaterální stenózou renální arterie.
Hypersenzitivita/angioedém
U pacientů léčených inhibitory ACE včetně perindopril-erbuminu byl vzácně pozorován angioedém
obličeje, končetin, rtů, sliznic, jazyka, glottis a/nebo hrtanu (viz bod 4.8). Angioedém se může projevit
kdykoli během léčby. V takovém případě musí být perindopril-erbumin okamžitě vysazen a mělo by
být zahájeno vhodné monitorování, které musí pokračovat do úplného vymizení symptomů. Pokud je
otok omezen na obličej a rty, tento stav obvykle ustupuje bez léčby, i když antihistaminika se projevila
jako přínosná na zmírnění symptomů.
Angioedém s otokem hrtanu může být smrtelný. Pokud je zasažen jazyk, glottis nebo hrtan
s pravděpodobnou obstrukcí dýchacích cest, je třeba okamžitě zahájit akutní léčbu. Ta má spočívat v
podání adrenalinu a/nebo zachování průchodnosti dýchacích cest. Pacient musí zůstat pod pečlivým
lékařským dohledem do úplného a trvalého vymizení symptomů.
Pacienti s anamnézou angioedému nesouvisejícího s léčbou inhibitorem ACE mohou mít vyšší riziko
angioedému při užívání inhibitorů ACE (viz bod 4.3).
Souběžné užívání ACE inhibitorů a sakubitrilu / valsartanu je kontraindikováno z důvodu zvýšeného
rizika angioedému. Léčbu sakubitrilem / valsartanem nelze zahájit dříve než 36 hodin po poslední
dávce perindoprilu. Léčbu perindoprilem nelze zahájit dříve než 36 hodin po poslední dávce
sakubitrilu / valsartanu (viz body 4.3 a 4.5).
Souběžné užívání ACE inhibitorů s jinými NEP inhibitory (např. racekatodril), mTOR inhibitory
(např. sirolimus, everolimus, temsirolimus) a vildagliptinem může vést ke
zvýšenému riziku angioedému (např. otok dýchacích cest nebo jazyka s poruchou dýchání nebo bez
ní) (viz bod 4.5). U pacientů, kteří již užívají ACE inhibitor, je třeba opatrnosti při počátečním podání
jiných NEP inhibitorů (racekadotril), mTOR inhibitorů (např. sirolimus, everolimus, temsirolimus) a
vildagliptinu.
U pacientů léčených ACE inhibitory byl vzácně zaznamenán intestinální angioedém. U těchto
pacientů se vyskytla bolest břicha (s nevolností a zvracením nebo bez těchto projevů); v některých
případech nedošlo k prvotnímu angioedému obličeje a hladiny C-1 esterázy byly normální.
Angioedém byl diagnostikován postupy jako CT vyšetření břicha, ultrazvuk nebo při chirurgickém
zákroku a symptomy ustoupily po vysazení inhibitoru ACE. Intestinální angioedém by měl být
součástí diferenciální diagnostiky u pacientů, kteří užívají inhibitory ACE a mají bolest břicha.
Anafylaktoidní reakce během aferézy lipoproteinů o nízké hustotě (LDL)
5/16
U pacientů léčených inhibitory ACE, kteří se podrobili aferéze lipoproteinů o nízké hustotě (LDL)
pomocí dextran-sulfátu, se vzácně vyskytly život ohrožující anafylaktoidní reakce. Těmto reakcím
bylo zabráněno dočasným vysazením léčby inhibitorem ACE před každou aferézou.
Anafylaktické reakce během desenzibilizace
U pacientů užívajících inhibitor ACE během desenzibilizační léčby (např. jedem hmyzu řádu
blanokřídlých) se vyskytly anafylaktoidní reakce. Tyto reakce se nevyskytly, pokud těmto pacientům
byl inhibitor ACE dočasně vysazen, nicméně opakovaly se po náhodném opakovaném podání léku.
Jaterní selhání
Vzácně se při léčbě inhibitory ACE vyskytuje syndrom, který začíná jako cholestatická žloutenka a
progreduje do fulminantní nekrózy a (někdy) smrti. Mechanizmus tohoto syndromu není znám. U
pacientů léčených inhibitorem ACE, u kterých se rozvine ikterus nebo výrazné zvýšení jaterních
enzymů, je nutné inhibitor ACE vysadit a sledovat jejich zdravotní stav (viz bod 4.8).
Neutropenie/agranulocytóza/trombocytopenie/anémie
U pacientů léčených inhibitory ACE byly hlášeny neutropenie, agranulocytóza, trombocytopenie a
anémie. U pacientů s normální funkcí ledvin a bez dalších komplikujících faktorů se neutropenie
vyskytuje vzácně. U pacientů s kolagenní vaskulární chorobou, léčených imunosupresivy,
alopurinolem nebo prokainamidem nebo s kombinací těchto komplikujících faktorů, zejména pokud
již mají poruchu funkce ledvin, je třeba používat perindopril-erbumin s mimořádnou opatrností. U
některých těchto pacientů došlo k rozvoji závažných infekcí, které v ojedinělých případech
nereagovaly na antibiotickou léčbu. Jestliže tito pacienti používají Perinalon, je nutné u nich provádět
pravidelné sledování bílého krevního obrazu a pacienti mají být poučeni, aby hlásili jakékoliv
příznaky infekce (např. bolest v krku, horečka).
Rasa
Inhibitory ACE způsobují vyšší procento angioedému u černošských pacientů ve srovnání s jinými
rasami.
Stejně jako ostatní inhibitory ACE, může být i perindopril méně účinný u černochů než u pacientů
s jinou barvou pleti, pravděpodobně z důvodu vyšší prevalence stavů s nízkou hladinou reninu u
populace černochů s hypertenzí.
Kašel
Při používání inhibitorů ACE byl hlášen výskyt kašle. Typicky je tento kašel bez tvorby hlenu,
přetrvávající a odeznívá po vysazení léčby. Při diferenciální diagnóze kašle je nutné pomýšlet i na
kašel vyvolaný inhibitorem ACE.
Operace/anestézie
U pacientů, kteří se podrobují velké operaci nebo během anestézie látkami s hypotenzním účinkem,
může perindopril-erbumin blokovat tvorbu angiotenzinu II sekundárně ke kompenzačnímu uvolňování
reninu. Léčba by měla být vysazena jeden den před zákrokem. Dojde-li k hypotenzi, která je zřejmě
způsobená tímto mechanismem, lze ji korigovat objemovou expanzí.
Hyperkalemie
U některých pacientů léčených inhibitory ACE včetně perindoprilu bylo pozorováno zvýšení hladin
kalia v séru. ACE inhibitory mohou vyvolat hyperkalemii, protože brání uvolňování aldosteronu. U
pacientů s normální funkcí ledvin není účinek obvykle významný. U pacientů s poruchou funkce
ledvin, starších 70 let, s diabetem mellitem, přidruženými příhodami, zejména dehydratací, akutní
srdeční dekompenzací, metabolickou acidózou, hypoaldosteronismem a/ nebo u pacientů užívajících
doplňky stravy obsahující kalium (včetně náhražek soli), kalium šetřící diuretika (např.spirolakton.
eplerenon, triamteren nebo amilorid), nebo jiné léčivé přípravky související se zvýšením hladiny
draslíku v séru (např. heparin, trimethoprim nebo kotrimoxazol známý jako trimethoprim /
sulfamethoxazol a zejména antagonisté aldosteronu nebo blokátory receptorů angioteninu) se ale
hyperkalemie může objevit. Hyperkalemie může způsobit závažné, někdy fatální arytmie. Pokud je
6/16
souběžné použití výše uvedených látek považováno za vhodné, mají být používány s opatrností a s
častým sledováním hladiny draslíku v séru a funkce ledvin (viz bod 4.5).
Diabetici
U pacientů s diabetem léčených perorálními antidiabetiky nebo inzulinem jsou v prvním měsíci léčby
inhibitorem ACE nutné častější kontroly glykémie (viz bod 4.5).
Lithium
Kombinace lithia a perindoprilu se obecně nedoporučuje (viz bod 4.5).
Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)
Bylo prokázáno, že současné užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo
aliskirenu zvyšuje riziko hypotenze, hyperkalemie a snížení funkce ledvin (včetně akutního selhání
ledvin). Duální blokáda RAAS pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů
pro angiotenzin II nebo aliskirenu se proto nedoporučuje (viz body 4.5 a 5.1).
Pokud je duální blokáda považována za naprosto nezbytnou, má k ní docházet pouze pod dohledem
specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování funkce ledvin, elektrolytů a krevního tlaku.
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II nemají být používány současně u pacientů s
diabetickou nefropatií.
Primární hyperaldosteronismus
Pacienti s primárním hyperaldosteronismem obvykle neodpovídají na antihypertenzní léčbu působící
přes inhibici systému renin-angiotenzin. Proto se užívání tohoto přípravku nedoporučuje.
Těhotenství
Podávání ACE inhibitorů by nemělo být zahájeno během těhotenství. S výjimkou pacientek, pro které
je dlouhodobá léčba ACE inhibitory nezbytná, by všechny ostatní pacientky měly být v případě
plánovaného těhotenství převedeny na jinou antihypertenzní léčbu s lépe ověřenou bezpečností pro
těhotenství a plod. Pokud došlo k otěhotnění, je třeba ihned ukončit podávání ACE inhibitorů a
v případě nutnosti další léčby zahájit jinou léčbu (viz bod 4.3 a 4.6).
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS) s inhibitory ACE, blokátory receptorů
pro angiotenzin II nebo aliskirenem
Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)
pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo
aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená
funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání) ve srovnání s použitím jedné látky ovlivňující
RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1).
Léčivé přípravky vyvolávající hyperkalemii
Některé léčivé přípravky nebo terapeutické třídy mohou zvýšit výskyt hyperkalemie: aliskiren, soli
draslíku, draslík šetřící diuretika, inhibitory ACE, antagonisté receptorů pro angiotenzin II, NSAID,
hepariny, imunosupresiva jako cyklosporin nebo takrolimus, trimethoprim. Kombinace těchto léčivých
přípravků zvyšuje riziko hyperkalemie.
Současné používání je kontraindikováno (viz bod 4.3):
Aliskiren
U pacientů s diabetem nebo poruchou funkce ledvin se zvyšuje riziko hyperkalemie, zhoršují se
renální funkce a zvyšuje se riziko kardiovaskulární morbidity a mortality.
Mimotělní léčba
Mimotělní léčba vedoucí ke kontaktu krve se záporně nabitým povrchem jako je dialýza nebo
hemofiltrace pomocí vysoce propustných membrán (např. polyakrylonitrilové membrány) a aferéza
7/16
nízkodenzitních lipoproteinů pomocí dextran-sulfátu vzhledem ke zvýšenému riziku závažných
anafylaktoidních reakcí (viz bod 4.3). Pokud je potřeba tato léčba, má být zváženo použití jiných
dialyzačních membrán nebo jiných skupin antihypertenziv.
Léčivé přípravky zvyšující riziko angioedému
Současné užívání inhibitorů ACE se sakubitrilem/valsartanem je kontraindikováno z důvodu
zvýšeného rizika angioedému (viz body 4.3 a 4.4).
Současné používání se nedoporučuje (viz bod 4.4):
Aliskiren
U jiných pacientů než diabetiků nebo pacientů s poruchou funkce ledvin se zvyšuje riziko
hyperkalemie, zhoršují se renální funkce a zvyšuje se kardiovaskulární morbidita a mortalita.
Současná léčba inhibitorem ACE a blokátorem receptorů pro angiotenzin
Z literatury bylo hlášeno, že u pacientů s prokázaným aterosklerotickým onemocněním, srdečním
selháním nebo s diabetem s konečným orgánovým poškozením, je současná léčba inhibitorem ACE a
blokátorem receptorů pro angiotenzin spojována s vyšší frekvencí hypotenze, synkopy, hyperkalemie
a zhoršující se renální funkcí (zahrnující akutní renální selhání) ve srovnání s užitím samotného
blokátoru systému renin-angiotenzin-aldosteron. Duální blokáda (např. kombinací inhibitoru ACE s
antagonistou receptorů pro angiotenzin II) má být omezena na individuálně definované případy s
pečlivým monitorováním renální funkce, hladin draslíku a krevního tlaku.
Estramustin
Riziko zvýšených nežádoucích účinků jako je angioneurotický edém (angioedém).
Kalium šetřící diuretika, doplňky draslíku nebo náhražky soli obsahující draslík
Ačkoli sérové hladiny kalia obvykle zůstávají v normálním rozmezí, u některých pacientů léčených
perindoprilem se může vyskytnout hyperkalemie. Kalium šetřící diuretika (např. spironolakton,
triamteren nebo amilorid), doplňky draslíku nebo náhražky soli obsahující draslík mohou vést
k významnému zvýšení hladiny kalia v séru (potenciálně letálnímu, zvláště ve spojení s poruchou
funkce ledvin; přídatné hyperkalemické účinky). Rovněž je třeba věnovat pozornost, pokud je
perindopril podáván současně s jinými přípravky, které zvyšují hladinu draslíku v séru, jako je
trimethoprim a kotrimoxazol (trimethoprim / sulfamethoxazol), neboť je známo, že trimethoprim
působí jako draslík šetřící diuretikum jako je amilorid. Proto se kombinace perindoprilu s výše
uvedenými léky nedoporučuje (viz bod 4.4). Pokud je současné použití přesto indikováno, je třeba je
používat s opatrností s častým monitorováním hladin kalia v séru.
Použití spironolaktonu při srdečním selhání viz níže.
Lithium
Při současném podávání lithia s inhibitory ACE bylo zaznamenáno reverzibilní zvýšení sérových
koncentrací lithia a jeho toxicity. Použití perindoprilu s lithiem se nedoporučuje, ale pokud je taková
kombinace nezbytná, je nutné pečlivé monitorování hladin lithia (viz bod 4.4).
Současné používání vyžaduje zvláštní opatrnost:
Antidiabetika (inzulíny, perorální antidiabetika)
Epidemiologické studie naznačily, že současné podávání inhibitorů ACE a antidiabetik (inzulíny,
perorální antidiabetika) může vyvolat zvýšení účinku na snižováníní hladiny glukózy v krvi s rizikem
hypoglykemie. Tento účinek se zdá být pravděpodobnější během prvních týdnů kombinované léčby a
u pacientů s poruchou funkce ledvin.
Baklofen
Zvýšený antihypertenzní účinek. Sledujte krevní tlak a přizpůsobte antihypertenzní dávku, pokud je to
nutné.
8/16
Kalium-nešetřící diuretika
U pacientů užívajících diuretika, zvláště trpí-li deplecí objemu a/nebo solí, může dojít k nadměrnému
poklesu krevního tlaku po zahájení léčby inhibitorem ACE. Možnost hypotenzního účinku může být
snížena vysazením diuretika, zvýšením objemu nebo užitím solí před zahájením léčby nízkými a
postupně vzrůstajícími dávkami perindoprilu.
U arteriální hypertenze, kdy počáteční diuretická léčba může způsobit depleci solí/objemu, musí být
buď léčba diuretikem přerušena před zahájením léčby inhibitorem ACE, v takovém případě může být
léčba draslík nešetřící diuretikum opět zahájena, nebo musí být léčba inhibitorem ACE zahájena
nízkými dávkami a postupně zvyšována.
U diuretiky léčeného městnavého srdečního selhání, léčba inhibitorem ACE má být zahájena velmi
nízkými dávkami, pouze po redukci dávky současně podávaného draslík-nešetřícího diuretika.
Ve všech případech musí být monitorovány renální funkce (hladiny kreatininu) během prvních
několika týdnů léčby inhibitorem ACE.
Kalium-šetřící diuretika (eplerenon, spironolakton)
S eplerenonem nebo spironolaktonem v dávkách mezi 12,5 mg až 50 mg denně a s nízkými dávkami
inhibitorů ACE:
Při léčbě srdečního selhání třídy II-IV (NYHA) s ejekční frakcí <40 % a s předchozí léčbou inhibitory
ACE a kličkovými diuretiky, riziko hyperkalemie, potenciálně letální, zvláště v případě nedodržování
předpisu dávkování v této kombinaci.
Před zahájením kombinace zkontrolujte, že není přítomna hyperkalemie a porucha funkce ledvin.
Pečlivé monitorování kalemie a kreatinemie je doporučeno na začátku léčby jednou týdně v prvním
měsíci léčby a poté jednou za měsíc.
Cyklosporin
Při souběžném užívání inhibitorů ACE a cyklosporinu se může objevit hyperkalemie. Doporučuje se
kontrolovat hladinu draslíku v séru.
Heparin
Při souběžném užívání inhibitorů ACE a heparinu se může objevit hyperkalemie. Doporučuje se
kontrolovat hladinu draslíku v séru.
Nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID), včetně kyseliny acetylsalicylové ≥ 3 g/den
Při současném podávání inhibitorů ACE a nesteroidních protizánětlivých léků (např. kyseliny
acetylsalicylové v protizánětlivém dávkovacím režimu, inhibitorů COX-2 a neselektivních NSAIDs)
může dojít k oslabení antihypertenzního účinku. Současné podávání inhibitorů ACE a NSAID může
vést ke zvýšení rizika zhoršení renálních funkcí, včetně možného akutního selhání ledvin a zvýšení
hladiny draslíku v séru, především u pacientů s již existující sníženou funkcí ledvin. Kombinace má
být podávána s opatrností, především u starších pacientů. Pacienti mají být adekvátně hydratováni a
má být zváženo monitorování renálních funkcí po zahájení současného podávání a pravidelně poté.
Přípravky zvyšující riziko angioedému
O inhibitorech ACE (např. perindopril) je známo, že způsobují angioedém. Souběžné užívání
inhibitorů ACE s racekadotrilem, inhibitory mTOR (např. sirolimus, everolimus, temsirolimus) a
gliptiny (linagliptin, saxagliptin, sitagliptin, vildagliptin) v důsledku snížené aktivity dipeptidyl
peptidázy IV (DPP-IV) způsobené gliptinem může vest ke zvýšenému riziku angioedému (viz bod
4.4).
Současné používání vyžaduje určitou opatrnost
9/16
Antihypertenziva a vasodilatancia
Současné použití těchto léků může zvýšit hypotenzní účinek perindoprilu. Současné použití
s nitroglycerinem a dalšími nitráty nebo jinými vasodilatancii může vést k dalšímu poklesu krevního
tlaku.
Tricyklická antidepresiva/antipsychotika/anestetika
Současné použití určitých anestetik, tricyklických antidepresiv a antipsychotik s inhibitory ACE může
vést k dalšímu snížení krevního tlaku (viz bod 4.4).
Sympatomimetika
Sympatomimetika mohou snížit antihypertenzní účinek inhibitorů ACE.
Zlato
U pacientů léčených injekčním zlatem (natrium-aurothiomalát) a současně inhibitorem ACE včetně
perindoprilu byly vzácně zaznamenány nitritoidní reakce (se symptomy zahrnujícími zčervenání v
obličeji, nauzeu, zvracení a hypotenzi).
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství:
Podávání ACE inhibitorů během prvního trimestru těhotenství není doporučeno (viz bod 4.4).
Podávání ACE inhibitorů v druhém a třetím trimestru těhotenství je kontraindikováno (viz bod 4.3,
4.4).
Epidemiologické údaje o riziku teratogenity po podávání ACE inhibitorů během prvního trimestru
těhotenství nejsou konzistentní, avšak mírně zvýšené riziko nelze vyloučit. Pokud není další léčba
ACE inhibitory pro pacientku nezbytná, měly by být všechny ženy, které plánují těhotenství,
převedeny na jinou antihypertenzivní léčbu s lépe ověřenou bezpečností pro těhotenství. Je-li zjištěno
těhotenství, je nutno ihned ukončit podávání ACE inhibitorů a v případě potřeby je nahradit jinou
léčbou.
Jsou-li ACE inhibitory podávány během druhého a třetího trimestru těhotenství, působí fetotoxicitu
(snížení renálních funkcí, oligohydramnion, opoždění osifikace lebky) a neonatální toxicitu (renální
selhání, hypotenzi, hyperkalémii). (Viz bod 5.3.) Pokud došlo k expozici ACE inhibitorům po druhém
trimestru těhotenství, doporučuje se ultrazvukové vyšetření ledvin a lebky. Děti matek, které užívaly
v těhotenství ACE inhibitory, musí být sledovány pro možnou hypotenzi (viz také body 4.3 a 4.4).
Kojení
Podávání přípravku Perinalon během kojení se nedoporučuje, protože nejsou dostupné žádné údaje. Je
vhodnější používat jinou léčbu, která má lépe doložený bezpečnostní profil během kojení, obzvláště u
matek kojících novorozence nebo nedonošené děti.
Fertilita
Tento přípravek neměl žádný vliv na reprodukční schopnost nebo fertilitu.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Perindopril nemá žádný přímý vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje, ale u některých pacientů
může vzniknout individuální reakce způsobená poklesem krevního tlaku, zvláště na počátku léčby
nebo v kombinaci s jinými antihypertenzivy. V důsledku toho může být snížena schopnost řídit nebo
obsluhovat stroje.
4.8 Nežádoucí účinky
a. Souhrn bezpečnostního profilu
Bezpečnostní profil perindoprilu je shodný s bezpečnostním profilem inhibitorů ACE.
10/16
Nejčastější nežádoucí účinky hlášené z klinických studií a pozorované u perindoprilu jsou: závrať,
bolest hlavy, parestezie, vertigo, poruchy zraku, tinitus, hypotenze, kašel, dyspnoe, bolest břicha,
zácpa, průjem, dysgeuzie, dyspepsie, nauzea, zvracení, svědění, vyrážka, svalové křeče a astenie.
b. Tabulkový seznam nežádoucích účinků
Následující nežádoucí účinky byly pozorovány během klinických studií a/nebo po uvedení
perindoprilu na trh a jsou seřazeny podle následující četnosti:
velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥1/1000 až < 1/100), vzácné (≥1/10 000 až
<1/1000), velmi vzácné (< 1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit)
Časté Méně časté Vzácné Velmi vzácné Není
známo
Poruchy krve a
lymfatického
systému
eosinofilie*
snížení hemoglobinu
a hematokritu,
trombocytopenie,
leukopenie/neutrope-
nie, a případy
agranulocytózy nebo
pancytopenie. U
pacientů s vrozeným
deficitem G-6PDH
byly hlášeny velmi
vzácné případy
hemolytické anémie
(viz bod 4.4)
Endokrinní
poruchy
syndrom
nepřiměře-
né sekrece
antidiuretic
-kého
hormonu
(SIADH)
Poruchy
metabolismu a
výživy
hypoglykemie*
(viz body 4.4 a
4.5),
hyperkalemie,
reverzibilní po
vysazení léčby*
(viz bod 4.4),
hyponatremie*
Psychiatrické
poruchy
poruchy nálady
nebo spánku,
deprese
Poruchy
nervového
systému
bolesti
hlavy,
závratě,
vertigo,
parestézie
somnolence*,
synkopa*
zmatenost
Poruchy oka poruchy
vidění
Poruchy ucha a
labyrintu
tinnitus
Srdeční poruchy palpitace*,
tachykardie*
arytmie, angina
pectoris, infarkt
11/16
myokardu,
pravděpodobně
sekundárně
v důsledku nadměrné
hypotenze u vysoce
rizikových pacientů
(viz bod 4.4)
Cévní poruchy hypotenze
a účinky
související
s hypotenzí
vaskulitida* zčervenání cévní mozková
příhoda,
pravděpodobně
sekundárně
v důsledku nadměrné
hypotenze u vysoce
rizikových pacientů
(viz bod 4.4).
Raynaudův
fenomén
Respirační,
hrudní a
mediastinální
poruchy
kašel,
dušnost
bronchospasmus eosinofilní
pneumonie, rhinitis
Gastrointestinální
poruchy
nauzea,
zvracení,
bolesti
břicha,
poruchy
chuti,
dyspepsie,
průjem,
zácpa
sucho v ústech pankreatitida
Poruchy jater a
žlučových cest
hepatitida cytolytická
nebo cholestatická
(viz bod 4.4)
Poruchy kůže a
podkožní tkáně
vyrážka,
svědění
angioedém
obličeje,
končetin, rtů,
sliznic, jazyka,
glottis a/nebo
hrtanu,
kopřivka (viz
bod 4.4)
hyperhidróza,
fotosenzitivní
reakce*,
pemfigoid*
zhoršení
psoriázy*
erythema multiforme
Poruchy svalové
a kosterní
soustavy a
pojivové tkáně
svalové
křeče
artralgie*,
myalgie*
Poruchy ledvin a
močových cest
porucha funkce
ledvin
anurie/olig
urie,
akutní
selhání
ledvin
12/16
Poruchy
reprodukčního
systému a prsu
erektilní
dysfunkce
Celkové poruchy astenie bolest na
hrudi*,
malátnost*,
periferní
edém*,
pyrexie*
Vyšetření
zvýšená hladina
močoviny v
krvi*,
zvýšená hladina
kreatininu v
krvi*
zvýšená
hladina
bilirubinu v
krvi,
zvýšení
hladin
jaterních
enzymů
Poranění, otravy
a
procedurální
komplikace
pád*
*Frekvence počítána z klinických studií, kde nežádoucí účinky byly zaznamenány ze spontánních
hlášení
Klinická hodnocení
V randomizační fázi studie EUROPA byly shromažďovány pouze údaje o závažných nežádoucích
příhodách. Závažné nežádoucí příhody se vyskytly pouze u malého počtu pacientů: 16 (0,3 %)
pacientů ze 6 122 pacientů léčených perindoprilem a 12 (0,2 %) pacientů ze 6 107 pacientů léčených
placebem. Z pacientů léčených perindoprilem byla hypotenze pozorována u 6 pacientů, angioedém u pacientů a náhlá srdeční zástava u 1 pacienta. Více pacientů léčených perindoprilem bylo vyřazeno
z důvodu kašle, hypotenze nebo jiné nesnášenlivosti ve srovnání s pacienty léčenými placebem: 6,0 %
(n = 366) u perindoprilu a 2,1 % (n = 129) u placeba.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu: Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48,
100 41 Praha 10, webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.
4.9 Předávkování
O předávkování u člověka jsou k dispozici jen omezené údaje.
Mezi symptomy související s předávkováním inhibitory ACE patří hypotenze, oběhový šok,
elektrolytové poruchy, selhání ledvin, hyperventilace, tachykardie, palpitace, bradykardie, závratě,
úzkost a kašel.
Doporučenou léčbou předávkování je intravenózní infuze 0,9% roztoku chloridu sodného (9 mg/ml).
Při výskytu hypotenze je třeba pacienta umístit do protišokové polohy. Je-li k dispozici, lze zvážit
léčbu infuzí angiotenzinu II a/nebo katecholaminy intravenózně. Perindopril a perindoprilát lze ze
systémového oběhu odstranit hemodialýzou (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití,
Hemodialyzovaní pacienti). U bradykardie neodpovídající na léčbu je indikována kardiostimulační
léčba. Nepřetržitě je třeba sledovat životní funkce, hladiny elektrolytů a kreatininu v séru.
13/16
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: ACE inhibitory, samotné, ATC kód: C09AA04 .
Mechanismus účinku
Perindopril je inhibitor enzymu, který konvertuje angiotenzin I na angiotenzin II (angiotenzin
konvertující enzym - ACE). Konvertující enzym, kináza, je exopeptidáza, která umožňuje konverzi
angiotenzinu I na vasokonstrikční angiotenzin II a zároveň způsobuje rozklad vasodilatační látky
bradykininu na neúčinný heptapeptid.
Inhibice ACE vede ke snížení hladiny angiotenzinu II v plazmě, což vede ke zvýšení aktivity reninu
v plazmě (inhibicí negativní zpětné vazby uvolnění reninu) a snížení sekrece aldosteronu. Jelikož ACE
inaktivuje bradykinin, inhibice ACE zároveň vede ke zvýšení aktivity cirkulujícího a lokálního
systému kalikrein-kinin (a tím k aktivaci prostaglandinového systému). Je možné, že se tento
mechanismus podílí na účinku inhibitorů ACE na snížení krevního tlaku a že je částečně zodpovědný
za jejich nežádoucí účinky (např. kašel).
Perindopril působí prostřednictvím svého účinného metabolitu perindoprilátu. Další metabolity nemají
in vitro žádnou ACE-inhibiční aktivitu.
Klinická účinnost a bezpečnost
Hypertenze:
Perindopril je účinný u všech stupňů hypertenze: mírné, středně těžké i těžké; způsobuje snížení
systolického a diastolického tlaku jak vleže, tak vestoje.
Perindopril snižuje periferní cévní odpor, což vede ke snížení krevního tlaku. Následkem toho se
zvyšuje periferní průtok krve bez účinku na srdeční frekvenci.
Zpravidla dochází ke zvýšení průtoku krve ledvinami, přičemž rychlost glomerulární filtrace (GFR)
obvykle zůstává nezměněna.
Maximálního antihypertenzního účinku je dosaženo za 4 až 6 hodin po podání jednorázové dávky a
tento účinek přetrvává nejméně 24 hodin: účinek v čase minimální účinnosti představuje přibližně až 100 % účinku v čase maximální účinnosti.
Ke snížení krevního tlaku dochází rychle. U respondentů je normalizace krevního tlaku dosaženo
během měsíce a přetrvává bez výskytu tachyfylaxe.
Ukončení léčby nevede k rebound fenoménu.
Perindopril zmenšuje hypertrofii levé komory.
U člověka byly prokázány vasodilatační vlastnosti perindoprilu. Perindopril zlepšuje elasticitu velkých
artérií a snižuje poměr media/lumen malých artérií.
Současná léčba thiazidovými diuretiky vede k synergii aditivního typu. Kombinace inhibitoru ACE a
thiazidu také snižuje riziko hypokalemie vyvolávané diuretickou léčbou.
Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích (ONTARGET (ONgoing Telmisartan
Alone and in combination with Ramipril Global Endpoint Trial) a VA NEPHRON-D (The Veterans
Affairs Nephropathy in Diabetes)) bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru ACE s blokátorem
receptorů pro angiotenzin II.
Studie ONTARGET byla vedena u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního nebo
cerebrovaskulárního onemocnění nebo u pacientů s diabetes mellitus 2. typu se známkami poškození
cílových orgánů. Studie VA NEPHRON-D byla vedena u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a
diabetickou nefropatií.
V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární
ukazatele a mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie,
akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností
jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II.
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií
užívat současně.
14/16
Studie ALTITUDE (Aliskiren Trial in Type 2 Diabetes Using Cardiovascular and Renal Disease
Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu k standardní terapii inhibitorem
ACE nebo blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a chronickým
onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocněním, nebo obojím. Studie byla předčasně ukončena
z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní mozková příhoda
byly numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a zároveň nežádoucí
účinky a sledované závažné nežádoucí účinky (hyperkalemie, hypotenze a renální dysfunkce) byly
častěji hlášeny ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině.
Pacienti se stabilní ischemickou chorobou srdeční:
Studie EUROPA byla multicentrická, mezinárodní, randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem
kontrolovaná klinická studie v délce trvání 4 roky.
Do studie bylo randomizováno 12 218 pacientů starších 18 let k léčbě perindoprilem 8 mg (n = 6 110)
nebo placebem (n = 6 108).
Populace pacientů zařazených do studie měla prokázanou ischemickou chorobu srdeční bez výskytu
klinických příznaků srdečního selhání. Celkově 90 % pacientů prodělalo infarkt myokardu a/nebo
podstoupilo v minulosti koronární revaskularizaci. Většina pacientů užívala studovanou léčbu navíc ke
standardní terapii včetně antiagregancií, hypolipidemik a betablokátorů.
Hlavním kritériem účinnosti byl složený parametr zahrnující kardiovaskulární mortalitu, nefatální
infarkt myokardu a/nebo srdeční zástavu s úspěšnou resuscitací. Léčba perindoprilem v dávce 8 mg
jednou denně vedla k významnému absolutnímu snížení primárního kritéria hodnocení o 1,9 %
(snížení relativního rizika o 20 %, 95% interval spolehlivosti [9,4; 28,6] - p<0,001).
U pacientů s anamnézou infarktu myokardu a/nebo revaskularizace bylo zjištěno absolutní snížení
primárního kritéria hodnocení o 2,2 %, což odpovídá relativnímu snížení rizika o 22,4 % (95% interval
spolehlivosti [12,0; 31,6] - p<0,001) ve srovnání s placebem.
Pediatrické použití:
Bezpečnost a účinnost perindoprilu u dětí a dospívajících ve věku do 18 let nebyla stanovena.
V otevřené, nekomparativní klinické studii u 62 dětí s hypertenzí ve věku od 2 do 15 let s glomerulární
filtrací > 30 ml/min/1,73 m2 byl pacientům podáván perindopril v průměrné dávce 0,07 mg/kg. Dávka
byla individuálně upravena dle profilu jednotlivých pacientů a odpovědi krevního tlaku až do
maximální dávky 0,135 mg/kg/den.
Padesát devět pacientů dokončilo tříměsíční období studie a 36 pacientů dokončilo prodloužení studie,
tj. byli sledováni nejméně 24 měsíců (průměrná délka studie: 44 měsíců).
Systolický a diastolický krevní tlak zůstal stabilní od zařazení do posledního hodnocení u pacientů,
kteří byli již dříve léčeni jinými antihypertenzivy, a snížil se u dříve neléčených pacientů.
Více než 75 % dětí mělo při posledním hodnocení systolický a diastolický krevní tlak pod úrovní 95.
percentilu.
Bezpečnost odpovídala známému bezpečnostnímu profilu perindoprilu.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absorbce
Po perorálním podání je absorpce perindoprilu rychlá a vrcholové koncentrace je dosaženo během hodiny. Biologická dostupnost je 65 až 70 %.
Zhruba 20 % celkového množství absorbovaného perindoprilu se přemění na účinný metabolit
perindoprilát. Kromě účinného perindoprilátu má perindopril pět dalších metabolitů, všechny jsou ale
neúčinné. Plazmatický poločas perindoprilu je 1 hodina. Vrcholové plasmatické koncentrace
perindoprilátu je dosaženo za 3 až 4 hodiny.
Požití potravy snižuje přeměnu perindoprilu na perindoprilát, a tedy biologickou dostupnost. Proto se
má Perinalon užívat perorálně v jedné denní dávce ráno před jídlem.
Distribuce
15/16
Distribuční objem je u nenavázaného perindoprilátu přibližně 0,2 l/kg. Vazba na proteiny je malá
(vazba perindoprilátu na angiotenzin konvertující enzym je méně než 30 %), ale závisí na koncentraci.
Eliminace
Perindoprilát se vylučuje močí a poločas nenavázané frakce je přibližně 3 až 5 hodin.
Disociace perindoprilátu navázaného na angiotenzin konvertující enzym vede k „efektivnímu“
eliminačnímu poločasu 25 hodin, vyúsťujícího po 4 dnech v ustálený stav.
Kumulace perindoprilu po jeho opakovaném podání nebyla pozorována.
Zvláštní skupiny pacientů
Vylučování perindoprilátu se snižuje u starších lidí a u pacientů se srdečním nebo renálním selháním.
Úprava dávkování u renální insuficience je žádoucí v závislosti na stupni poškození (podle clearance
kreatininu).
Clearance perindoprilátu při dialýze je 70 ml/min.
U pacientů s cirhózou je kinetika perindoprilu změněna: hepatální clearance původní molekuly je o
polovinu snížena. Množství vytvořeného perindoprilátu však není sníženo, proto není nutná úprava
dávkování (viz také body 4.2 a 4.4).
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Ve studiích chronické perorální toxicity (na potkanech a opicích) jsou cílovým orgánem ledviny,
s reverzibilním poškozením.
Ve studiích in vitro a in vivo nebyla pozorována mutagenita.
Reprodukční toxikologické studie (na potkanech, myších, králících a opicích) neprokázaly žádné
známky embryotoxicity nebo teratogenity. U inhibitorů angiotenzin-konvertujícího enzymu jako
lékové skupiny se ukázalo, že vyvolávají nežádoucí účinky na pozdní vývoj plodu, což vede k úmrtí
plodu a vrozeným vadám u hlodavců a králíků: byly pozorovány renální léze a zvýšení perinatální a
postnatální mortality.
Fertilita nebyla narušena ani u samců, ani u samic potkanů.
V dlouhodobých studiích na potkanech a myších nebyla pozorována kancerogenita.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Mikrokrystalická celulosa
Silicifikovaná mikrokrystalická celulosa
Draselná sůl polakrilinu
Oxid křemičitý
Koloidní bezvodý oxid křemičitý
Magnesium-stearát
Hydroxypropylbetadex (obsahuje cyklodextrin)
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
roky.
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 30 °C.
Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí.
6.5 Druh obalu a obsah balení
16/16
Tablety jsou baleny v Al/Al blistrech vložených do papírové krabičky.
Velikosti balení: 7, 10, 14, 15, 20, 28, 30, 50, 56, 60, 90, 100, 112, 120, 500 tablet.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Sandoz s.r.o., Na Pankráci 1724/129, 140 00 Praha 4 - Nusle, Česká republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA
58/336/09-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 8. 4. Datum posledního prodloužení registrace: 17. 6.
10. DATUM REVIZE TEXTU
16. 12.
Více o léku Perinalon
Perinalon souhrn údajů
- Dávkování a způsob podání
- Kontraindikace
- Interakce
- Pro děti, pediatrická populace
- Fertilita, těhotenství a kojení
- Užívání po expiraci, upozornění a varování
- Schopnost řízení vozidel
- Předávkování
- Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti
- Bezpečnost (v těhotenství)
- Vedlejší a nežádoucí účinky
- Obalová informace + Perinalon
Ostatní nejvíce nakupují
