Stránka 1 z 
Sp. zn. sukls 
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 
1.  NÁZEV PŘÍPRAVKU  
Renixola 200 mg potahované tablety  
2.  KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ  
Jedna potahovaná tableta obsahuje sorafenibum 200 mg (ve formě sorafenibi tosilas).  
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.  
 
3.  LÉKOVÁ FORMA  
Potahovaná tableta (tableta).  
Červenohnědé, kulaté, bikonvexní potahované tablety, na jedné straně vyraženo „200”, druhá strana je 
bez označení, průměr tablet je 12,0 mm±5 %.  
 
4.  KLINICKÉ ÚDAJE  
4.1  Terapeutické indikace  
Hepatocelulární karcinom 
Přípravek Renixola je indikován k léčbě hepatocelulárního karcinomu (viz bod 5.1).  
 
Renální karcinom 
Přípravek Renixola je indikován k léčbě pacientů s pokročilým karcinomem ledvin, u nichž předchozí 
léčba založená na interferonu-alfa nebo interleukinu-2 nebyla úspěšná, nebo je pro ně není vhodná.  
 
4.2  Dávkování a způsob podání  
Léčba přípravkem Renixola má probíhat pod dohledem lékaře se zkušenostmi s podáváním 
protinádorové terapie.  
 
Dávkování 
Doporučená dávka přípravku Renixola pro dospělé je 400 mg sorafenibu (dvě tablety po 200 mg) 
dvakrát denně (to odpovídá celkové denní dávce 800 mg).  
Léčba má pokračovat  tak  dlouho,  dokud  je  pozorován  klinický  benefit,  nebo  dokud se  neobjeví 
neakceptovatelná toxicita. 
  
Úprava dávkování  
V  případě  výskytu  očekávaných  nežádoucích  účinků  přípravku může  být  nezbytné  léčbu dočasně 
přerušit nebo snížit dávky sorafenibu.  
Stránka 2 z 
Jestliže je snížení dávky během léčby hepatocelulárního karcinomu (HCC) a pokročilého renálního 
karcinomu (RCC) nezbytné, má být dávka přípravku Renixola redukována na dvě tablety o obsahu mg sorafenibu jednou denně (viz bod 4.4).  
 
Pediatrická populace 
Bezpečnost a účinnost přípravku Renixola u dětí a dospívajících do 18 let nebyla  dosud  stanovena. 
Nejsou dostupné žádné údaje.  
 
Starší pacienti 
Není třeba žádná úprava dávkování u starších pacientů (pacienti nad 65 let).  
 
Porucha funkce ledvin 
U pacientů s lehkou, středně těžkou nebo těžkou poruchou funkce ledvin není třeba dávku upravovat. 
Nejsou dostupné žádné údaje o podávání pacientům, jejichž stav vyžaduje dialýzu (viz bod 5.2).  
U pacientů s rizikem poruchy funkce ledvin se doporučuje monitorovat bilanci tekutin a elektrolyty.  
 
Porucha funkce jater 
Dávkování není třeba upravovat u pacientů s Child-Pugh A nebo B (lehkou až středně těžkou) poruchou 
funkce jater. Nejsou dostupné žádné údaje o podávání pacientům s Child-Pugh  C (těžkou) poruchou 
funkce jater (viz body 4.4 a 5.2).  
 
Způsob podání 
Perorální podání.  
Doporučuje se, aby byl sorafenib podáván bez jídla, nebo s nízkotučným, případně mírně tučným jídlem. 
Jestliže pacient zamýšlí jíst jídlo bohaté na tuky, je zapotřebí užít tablety sorafenibu nejméně 1 hodinu 
před jídlem, nebo 2 hodiny po jídle. Tablety je třeba polknout a zapít sklenicí vody.  
 
4.3  Kontraindikace  
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.  
 
4.4  Zvláštní upozornění a opatření pro použití  
Dermatologická toxicita 
Kožní  reakce  na  dlaních  a  chodidlech  (palmoplantární  erytrodysestezie)  a  vyrážka  představují 
nejčastější nežádoucí účinky při léčbě sorafenibem. Vyrážka a kožní reakce na dlaních a chodidlech jsou 
obvykle stupně 1 a 2 podle CTC (Common Toxicity Criteria) a obvykle se vyskytují v průběhu prvních 
šesti týdnů léčby sorafenibem. Léčba dermatologické toxicity může zahrnovat lokální terapii kvůli 
symptomatické úlevě, přechodné přerušení léčby a/nebo úpravu dávky sorafenibu, případně v případech 
těžkých či přetrvávajících příznaků, trvalé ukončení léčby sorafenibem (viz bod 4.8). 
  
Hypertenze 
U pacientů léčených sorafenibem byla pozorována zvýšená incidence arteriální hypertenze. Hypertenze 
byla většinou lehká až středně těžká, k jejímu vzniku docházelo brzy po zahájení léčby a bylo ji možné 
Stránka 3 z 
upravit standardní antihypertenzní terapií. Krevní tlak má být pravidelně sledován a v případě potřeby 
upravován v souladu se standardními léčebnými postupy. V případech těžké či přetrvávající hypertenze, 
nebo při hypertenzní krizi, kdy selhala antihypertenzní terapie, je třeba zvážit trvalé ukončení léčby 
sorafenibem (viz bod 4.8).  
 
Aneurysmata a arteriální disekce 
Používání inhibitorů dráhy VEGF u pacientů s hypertenzí nebo bez hypertenze může přispět k tvorbě 
aneurysmat a/nebo arteriálních disekcí. U pacientů s rizikovými faktory, jako jsou hypertenze nebo 
aneurysma v anamnéze, se má před zahájením užívání přípravku Renixola toto riziko pečlivě zvážit.  
 
Hypoglykemie 
Během léčby sorafenibem byl hlášen pokles hladiny glukosy v krvi, v některých případech klinicky 
symptomatický a  vyžadující  hospitalizaci  v  důsledku  ztráty  vědomí.  V  případě  symptomatické 
hypogykemie  má  být  sorafenib  dočasně  vysazen.  U  diabetických  pacientů  má  být  pravidelně 
kontrolována hladina glukosy v krvi, aby se zjistilo, zda je třeba upravit dávku antidiabetik.  
 
Krvácení 
Po podání sorafenibu může dojít k zvýšení rizika krvácení. Pokud se vyskytne krvácení vyžadující léčbu, 
doporučuje se zvážit trvalé ukončení léčby sorafenibem (viz bod 4.8).  
 
Srdeční ischemie a/nebo infarkt 
V rámci randomizované, placebem kontrolované, dvojitě zaslepené studie (studie 1, viz bod 5.1) byl 
zaznamenán zvýšený výskyt (4,9 %) případů srdeční ischemie/infarktu, vyžadujících okamžitou léčbu 
u skupiny pacientů léčených sorafenibem, oproti výskytu takových případů v placebové skupině (0,%). Ve studii 3 (viz bod 5.1) byla incidence případů srdeční ischemie/infarktu, které měly souvislost 
s léčbou 2,7  % u skupiny pacientů léčených sorafenibem ve srovnání s 1,3 % v placebové skupině. 
Pacienti s nestabilním onemocněním koronárních tepen nebo nedávným infarktem myokardu byli z 
těchto studií vyloučeni. U pacientů, u kterých dojde ke vzniku srdeční ischemie a/nebo infarktu, je třeba 
zvážit přerušení nebo trvalé ukončení léčby sorafenibem (viz bod 4.8).  
 
Prodloužení QT intervalu 
Ukázalo se, že sorafenib prodlužuje QT/QTc interval (viz bod 5.1), což může vést ke zvýšenému riziku 
komorových arytmií. Sorafenib je třeba podávat s opatrností pacientům, u kterých se rozvinulo nebo u 
kterých by se mohlo rozvinout prodloužení QTc intervalu, jako u pacientů se syndromem vrozeného 
dlouhého QT, u pacientů léčených vysokými kumulativními dávkami antracyklinové terapie, u pacientů 
užívajících určité antiarytmické přípravky nebo jiné léčivé přípravky vedoucí k prodloužení QT a u 
pacientů s poruchou elektrolytů jako hypokalemie, hypokalcemie  nebo  hypomagnesemie.  Pokud  se 
těmto  pacientům  sorafenib  podává,  je  nutné  zvážit  pravidelné  monitorování  s  kontrolou 
elektrokardiogramu a hodnot elektrolytů (magnesium, kalium, kalcium) během léčby.  
 
Gastrointestinální perforace 
Gastrointestinální perforace je méně často se vyskytující příhodou a její výskyt byl hlášen u méně než % pacientů užívajících sorafenib. V některých případech nebyla spojena se zjevným intraabdominálním 
tumorem.  
Terapie sorafenibem má být přerušena (viz bod 4.8). 
Stránka 4 z  
  
Porucha funkce jater 
Nejsou dostupné žádné údaje o podávání přípravku u pacientů s těžkou (Child Pugh C) poruchou funkce 
jater. Protože se sorafenib eliminuje převážně játry, expozice může být zvýšená u pacientů s těžkou 
poruchou funkce jater (viz body 4.2 a 5.2).  
 
Společné podávání s warfarinem 
Občasné krvácivé  příhody  nebo  zvýšené  INR  (international normalized ratio)  bylo pozorováno u 
některých  pacientů,  kteří  užívali  warfarin  a  zároveň  sorafenib.  U  pacientů,  kteří  současně  užívají 
warfarin  nebo  fenprokumon, je třeba pravidelně sledovat změny protrombinového času, INR nebo 
klinické epizody krvácení (viz body 4.5 a 4.8).  
 
Zhoršené hojení ran 
Nebyly provedeny žádné formální studie, které by zjišťovaly efekt sorafenibu na hojení ran. Přechodné 
přerušení léčby sorafenibem se doporučuje z preventivních důvodů u pacientů podstupujících rozsáhlejší 
chirurgický zákrok. Pro určení doby obnovení léčby po rozsáhlejších chirurgických zákrocích je klinická 
zkušenost  omezená.  Proto  musí  být  rozhodnutí  opět  začít  terapii  sorafenibem  po  rozsáhlejších 
chirurgických zákrocích provedeno na základě klinického posouzení adekvátního zahojení ran.  
 
Syndrom nádorového rozpadu (tumour lysis syndrome, TLS) 
V rámci sledování po uvedení na trh byly u pacientů léčených sorafenibem hlášeny případy TLS, z nichž 
některé byly fatální. Mezi rizikové faktory TLS patří vysoká nádorová zátěž, již existující chronická 
renální insuficience, oligurie, dehydratace, hypotenze a kyselá moč. Tito pacienti mají být pečlivě 
sledováni a okamžitě léčeni dle klinické indikace a je u nich třeba zvážit profylaktickou hydrataci.  
 
Starší pacienti 
Byly hlášeny případy renálního selhání. Má se zvážit monitorování funkce ledvin.  
 
Interakce s jinými léčivými přípravky 
Při  současném  podávání  sorafenibu  společně  s  látkami,  které  jsou  metabolizovány/eliminovány 
převážně  cestou  UGT1A1  (např.  irinotekan)  nebo  cestou  UGT1A9  (viz  bod  4.5),  se  doporučuje 
opatrnost.  
Při současném podávání sorafenibu a docetaxelu se doporučuje opatrnost (viz bod 4.5).  
Současné podávání neomycinu nebo jiných antibiotik, která způsobují výrazné narušení rovnováhy 
gastrointestinální mikroflóry, může vést ke snížení biologické dostupnosti sorafenibu (viz bod 4.5). Před 
zahájením léčby antibiotiky je třeba zvážit riziko snížení plazmatické koncentrace sorafenibu.  
U pacientů  s  karcinomem  plic  z  dlaždicových  buněk,  kteří  byli  léčeni  sorafenibem  a  současně 
chemoterapiemi založenými na platině, byla hlášena vyšší mortalita. Ve dvou randomizovaných studiích 
s  pacienty  s  nemalobuněčným  karcinomem  plic  byla  v  podskupině  pacientů  s  karcinomem  z 
dlaždicových buněk, léčených sorafenibem v kombinaci s paklitaxelem/karboplatinou, zjištěna hodnota 
HR  pro  celkové  přežití  1,81  (95%  CI  1,19; 2,74)  a  v  případě  kombinace  sorafenibu  s 
gemcitabinem/cisplatinou 1,22 (95% CI 0,82; 1,80). Nepřevažovala jednotná příčina úmrtí, nicméně u 
pacientů léčených sorafenibem a současně chemoterapiemi založenými na platině, byla pozorována 
zvýšená incidence těchto nežádoucích účinků: respirační selhání, krvácení a infekce.  
 
Stránka 5 z  
Upozornění specifická pro určitá onemocnění 
Renální karcinom 
Vysoce  rizikoví  pacienti  podle  prognostické  skupiny  MSKCC  (Memorial  Sloan  Kettering  Cancer 
Center) nebyli zařazeni do studie fáze III u renálního karcinomu (viz studie 1 v bodě 5.1) a vztah přínos-
riziko u těchto pacientů nebyl hodnocen.  
Informace o pomocných látkách 
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné dávce, to znamená, že je v 
podstatě „bez sodíku“. 
 
4.5  Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce  
Induktory metabolických enzymů 
Podávání rifampicinu po dobu 5 dnů před podáním jednorázové dávky sorafenibu mělo za následek 
snížení AUC sorafenibu v průměru o 37 %. Jiné induktory aktivity CYP3A4 a/nebo glukuronidace (např. 
Hypericum  perforatum (třezalka tečkovaná),  fenytoin,  karbamazepin,  fenobarbital  a  dexamethason) 
mohou také urychlit metabolizmus sorafenibu, a tak snížit jeho koncentraci.  
 
Inhibitory CYP3A4 
Ketokonazol, silný inhibitor CYP3A4, podávaný jednou denně po dobu 7 dnů zdravým dobrovolníkům 
mužského pohlaví nezměnil průměrnou hodnotu AUC po podání jednorázové dávky 50 mg sorafenibu. 
Z těchto dat lze usuzovat, že klinická farmakokinetická interakce sorafenibu s CYP3A4 inhibitory není 
pravděpodobná. 
  
Substráty CYP2B6, CYP2C8 a CYP2C19 
Sorafenib   inhibuje in   vitro CYP2B6,  CYP2C8  a  CYP2C19  s  podobnou  silou.  V  klinických 
farmakologických  studiích  však  současné  podávání  sorafenibu v dávce 400  mg  dvakrát  denně  s 
cyklofosfamidem, substrátem CYP2B6, nebo s paklitaxelem, substrátem CYP2C8, nevedlo ke klinicky 
významné inhibici. Tyto údaje naznačují, že sorafenib v doporučené dávce 400 mg dvakrát denně 
nemusí být in vivo inhibitorem CYP2B6 nebo CYP2C8.  
Dále  současná  léčba  sorafenibem  spolu  s  warfarinem,  substrátem  CYP2C9,  nezpůsobila  změnu  v 
průměrné hodnotě PT-INR oproti placebu. Proto lze také očekávat, že riziko pro klinicky významnou 
in  vivo inhibici CYP2C9 sorafenibem je nízké. Přesto je třeba hodnotu INR u pacientů užívajících 
warfarin nebo fenprokumon pravidelně kontrolovat (viz bod 4.4).  
 
Substráty CYP3A4, CYP2D6 a CYP2C19 
Současné podávání sorafenibu a midazolamu, dextromethorfanu nebo omeprazolu, jež jsou substráty 
cytochromu CYP3A4, CYP2D6 a CYP2C19, neovlivnily expozici těchto látek. To ukazuje, že sorafenib 
není  ani  inhibitorem  ani  induktorem  těchto  izoenzymů  cytochromu  P450.  Proto  je  klinická 
farmakokinetická interakce sorafenibu se substráty těchto enzymů nepravděpodobná.  
 
Substráty UGT1A1 a UGT1A9 
In  vitro sorafenib inhibuje glukuronidaci zprostředkovanou UGT1A1 a UGT1A9. Klinický význam 
těchto poznatků není znám (viz níže a bod 4.4).  
 
In vitro studie indukce CYP enzymů  
Stránka 6 z 
Hodnoty aktivit  CYP1A2 a  CYP3A4  se  po  léčbě kultivovaných  lidských  hepatocytů sorafenibem 
nezměnily, což naznačuje, že sorafenib pravděpodobně není induktorem CYP1A2 a CYP3A4.  
 
Substráty P-gp 
In   vitro sorafenib  prokazoval  inhibici  transportního  proteinu  p-glykoproteinu   (P-gp).  Zvýšení 
plazmatické koncentrace substrátů P-gp, jako  je  digoxin, nelze při současném podávání sorafenibu 
vyloučit. 
 
Kombinace s jinými cytostatiky 
V rámci klinických studií byl sorafenib podáván s rozličnými jinými cytostatiky, jako jsou kupříkladu 
gemcitabin,  cisplatina,  oxaliplatina,  paklitaxel,  karboplatina,  kapecitabin,  doxorubicin,  irinotekan, 
docetaxel a cyklofosfamid, přičemž bylo použito jejich běžné dávkování. Sorafenib klinicky významně 
neovlivnil farmakokinetiku gemcitabinu, cisplatiny, karboplatiny, oxaliplatiny ani cyklofosfamidu.  
 
Paklitaxel/karboplatina 
o Podání paklitaxelu (225 mg/m2) a karboplatiny (AUC = 6) se sorafenibem (≤ 400 mg dvakrát 
denně),  s  přerušením  podávání  sorafenibu  na  3  dny  (dva  dny  před  a  v  den  podání 
paklitaxelu/karboplatiny), nemělo za následek výrazné ovlivnění farmakokinetiky paklitaxelu.  
o Současné podávání paklitaxelu  (225  mg/m2, jednou za tři týdny) a karboplatiny (AUC = 6) se 
sorafenibem (400 mg dvakrát denně, bez přerušení podávání) mělo za následek 47% zvýšení 
expozice sorafenibu, 29% zvýšení expozice paklitaxelu a 50% zvýšení expozice 6-OH paklitaxelu. 
Farmakokinetika karboplatiny nebyla ovlivněna.  
Tato data ukazují, že v případě, kdy je sorafenib podáván současně s paklitaxelem a karboplatinou s 
třídenní přestávkou v podávání sorafenibu (dva dny před a v den podání paklitaxelu/karboplatiny), není 
potřeba úprava dávkování. Klinický význam zvýšení expozice sorafenibu a paklitaxelu po současném 
podávání sorafenibu, bez přestávky v podávání, není znám.  
 
Kapecitabin 
Současné  podávání  kapecitabinu  (750-1050  mg/m2 dvakrát  denně,  den  1-14  každých  21  dnů)  a 
sorafenibu (200 nebo 400 mg dvakrát denně, kontinuální nepřerušované podávání) nemělo za následek 
žádné významné změny v expozici sorafenibu, expozice kapecitabinu se však zvýšila o 15-50  %  a 
expozice  5-FU se zvýšila o 0-52 %. Klinický význam tohoto malého až mírného zvýšení expozice 
kapecitabinu a 5-FU při současném podávání se sorafenibem není znám.  
 
Doxorubicin/irinotekan 
Současné  podávání  sorafenibu  vedlo  ke  zvýšení  AUC  doxorubicinu o 21  %.  Když  byl  podán  s 
irinotekanem, jehož aktivní metabolit SN-38 je následně metabolizován cestou UGT1A1, došlo u SN-
38 k vzestupu hodnoty AUC o 67-120 % a hodnota AUC irinotekanu se zvýšila o 26-42 %. Klinický 
význam těchto poznatků není znám (viz bod 4.4).  
 
Docetaxel 
Společné podání docetaxelu (75 nebo 100 mg/m2, podávané jednou za 21 dní) se sorafenibem (200 mg 
dvakrát denně nebo 400 mg dvakrát denně, podávaným ode dne 2 do dne 19 v rámci 21denního cyklu, 
s 3denní přestávkou podávání okolo dne, kdy byl podán docetaxel) mělo za následek zvýšení AUC 
docetaxelu  o  36-80 % a zvýšení Cmax docetaxelu  o  16-32 %. Při současném podávání sorafenibu a 
docetaxelu se doporučuje postupovat opatrně (viz bod 4.4).  
Stránka 7 z  
 
Kombinace s dalšími látkami  
Neomycin 
Současné  podání  neomycinu,  nesystémové  antimikrobiální  látky  používané  k  eradikaci 
gastrointestinální flory, interferuje s enterohepatální recyklací sorafenibu (viz bod 5.2 Biotransformace 
a  eliminace),  což  má  za  následek  sníženou  expozici  sorafenibu.  U  zdravých  dobrovolníků,  kteří 
podstoupili 5denní léčbu neomycinem, se průměrná expozice sorafenibu snížila o 54 %. Účinky jiných 
antibiotik  nebyly studovány,  ale  pravděpodobně  budou  závislé  na  jejich  schopnosti  interferovat  s 
mikroorganismy, které vykazují glukuronidázovou aktivitu. 
  
4.6  Fertilita, těhotenství a kojení  
Těhotenství 
Údaje  o  podávání  sorafenibu  těhotným  ženám  nejsou  k  dispozici.  Studie  na  zvířatech  prokázaly 
reprodukční toxicitu včetně malformací (viz bod 5.3). U potkanů bylo demonstrováno, že sorafenib a 
jeho metabolity prostupují placentou a sorafenib pravděpodobně má negativní účinky na plod. Sorafenib 
se nesmí během těhotenství podávat, pokud to není nezbytně nutné, a lze tak učinit pouze po pečlivém 
zvážení poměru prospěšnosti pro matku a rizika pro plod. Ženy ve fertilním věku musí během léčby 
používat účinnou antikoncepci.  
 
Kojení 
Není známo, jestli se sorafenib vylučuje do lidského mateřského mléka. U zvířat se sorafenib a/nebo 
jeho metabolity do mléka vylučovaly. Protože sorafenib může narušit růst a vývoj dětí (viz bod 5.3), 
ženy během léčby sorafenibem nesmí kojit (viz bod 4.3).  
 
Fertilita 
Výsledky studií na zvířatech dále ukázaly, že sorafenib může narušit fertilitu jak mužů, tak žen (viz bod 
5.3).  
 
4.7  Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje  
Nebyly provedeny žádné studie týkající se účinků na schopnost řídit a obsluhovat stroje. O tom, že by 
sorafenib ovlivňoval schopnost řídit a obsluhovat stroje, není nic známo.  
 
4.8  Nežádoucí účinky  
Nejdůležitějšími  závažnými  nežádoucími  účinky,  které  byly  zaznamenány,  jsou  infarkt 
myokardu/ischemie  myokardu,  gastrointestinální  perforace,  léky  vyvolaná  hepatitida,  krvácení  a 
hypertenze/hypertenzní krize.  
Nejčastějšími nežádoucími účinky byly průjem, únava, alopecie, infekce, kožní reakce dlaní a chodidel 
(odpovídající syndromu palmoplantární erytrodysestezie v klasifikaci MedDRA) a vyrážka.  
Nežádoucí účinky hlášené v mnohočetných klinických studiích a po uvedení přípravku na  trh  jsou 
uvedeny níže v tabulce 1 podle tříd orgánových systémů (MedDRA) a frekvence. Frekvence jsou 
definované jako: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), 
vzácné (≥1/10 000 až <1/1 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).  
V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.  
 
Stránka 8 z 
Tabulka 1: Všechny nežádoucí účinky hlášené u pacientů v mnohočetných klinických studiích a 
po uvedení přípravku na trh 
Třídy 
orgánových 
systémů
Velmi časté Časté Méně časté Vzácné Není známo 
Infekce a
infestace 
infekce folikulitida    
Poruchy krve a 
lymfatického 
systému
lymfopenie leukopenie, 
neutropenie, 
anemie, 
trombocytope-
nie 
   
Poruchy 
imunitního 
systému  
 
  hypersenzitivní
reakce (včetně 
kožních reakcí a 
kopřivky), 
anafylaktická 
reakce 
angioedém  
Endokrinní 
poruchy  
 
 hypotyreóza hypertyreóza  
Poruchy 
metabolismu a 
výživy  
 
anorexie,
hypofosfatemie 
hypokalcemie, 
hypokalemie, 
hyponatremie, 
hypoglykemie 
dehydratace  syndrom 
nádorového 
rozpadu 
Psychiatrické 
poruchy  
 
 deprese    
Poruchy
nervového 
systému  
 
 periferní 
senzorická 
neuropatie, 
dysgeuzie 
zadní 
reverzibilní 
leukoencefalo-
patie* 
 encefalopatie°  
 
Poruchy ucha a 
labyrintu  
 
 tinitus   
Srdeční poruchy  
 
 městnavé 
srdeční 
selhání*,
ischemie 
myokardu a 
infarkt 
myokardu* 
 prodloužení QT 
intervalu 
 
Cévní poruchy  
 
hemoragie 
(včetně
gastrointestinál
ního krvácení*, 
krvácení do 
respiračního 
traktu* a 
krvácení do 
mozku*), 
hypertenze 
návaly hypertenzní 
krize* 
 aneurysmata a 
arteriální disekce 
Respirační, 
hrudní a 
 rinorea, 
dysfonie  
příhody
podobné 
  
Stránka 9 z  
mediastinální 
poruchy  
 
intersticiálnímu
plicnímu 
onemocnění* 
(pneumonitida, 
radiační 
pneumonitida, 
akutní 
respirační tíseň 
atd.)  
Gastrointesti-
nální poruchy  
 
průjem,  
nauzea, 
zvracení,  
zácpa  
stomatitida 
(zahrnující 
sucho v ústech a 
glosodynii),  
dyspepsie,  
dysfagie,  
gastroesofageál-
ní refluxní 
onemocnění  
pankreatitida,  
gastritida , 
gastrointestinální 
perforace*  
  
Poruchy jater a 
žlučových cest  
 
  vzestup
bilirubinu a 
žloutenka,  
cholecystitida,  
cholangitida  
léky 
indukovaná 
hepatitida*  
 
 
Poruchy kůže a 
podkožní tkáně  
 
suchá kůže,  
vyrážka,
alopecie,  
kožní reakce 
dlaní a 
chodidel**,  
erytém,  
svědění  
keratoakantom/  
karcinom kůže 
z dlaždicových 
buněk,  
exfoliativní 
dermatitida,  
akné,  
olupování kůže,  
hyperkeratóza  
ekzém,  
erythema, 
multiforme  
znovu vyvolaná 
radiační 
dermatitida, 
Stevensův-
Johnsonův 
syndrom,  
leukocyto-
klastická
vaskulitida,  
toxická epider-
mální nekrolýza*  
 
Poruchy 
svalové a 
kosterní 
soustavy a 
pojivové tkáně 
 
artralgie  
 
myalgie,  
svalové spasmy  
 rhabdomyolýza  
Poruchy ledvin 
a močových 
cest  
 
 renální selhán, 
proteinurie  
 nefrotický 
syndrom  
 
 
Poruchy 
reprodukčního 
systému a prsu  
 
 erektilní
dysfunkce  
 
gynekomastie 
 
  
Celkové 
poruchy a 
reakce v místě 
aplikace  
 
únava, 
bolest (včetně 
úst, břicha, 
kostí, nádorová 
bolest a bolest 
hlavy),  
horečka  
astenie,  
onemocnění 
podobné 
chřipce,  
zánět sliznic  
   
Stránka 10 z  
Vyšetření  
 
pokles tělesné 
hmotnosti, 
zvýšení amyláz,  
zvýšení lipáz  
přechodné 
zvýšení  
transamináz  
přechodné 
zvýšení 
alkalické 
fosfatázy v krvi,  
abnormální INR, 
abnormální 
hladina 
protrombinu  
  
* Tyto nežádoucí účinky mohou mít život ohrožující nebo fatální následky. Tyto účinky jsou buď méně časté, 
nebo se vyskytují s frekvencí nižší než méně časté.  
** Kožní reakce dlaní a chodidel odpovídá syndromu palmoplantární erytrodysestézie v klasifikaci MedDRA.  
° Případy byly hlášeny po uvedení přípravku na trh.  
 
Další informace o vybraných nežádoucích účincích 
Městnavé srdeční selhání 
V  klinických  studiích,  které  sponzorovala společnost,  bylo městnavé srdeční selhání hlášeno  jako 
nežádoucí příhoda u 1,9 % pacientů léčených sorafenibem (n=2276).  Ve  studii  11213  (RCC)  byly 
nežádoucí příhody odpovídající městnavému srdečnímu selhání hlášeny u 1,7 % pacientů léčených 
sorafenibem a u 0,7 % pacientů dostávajících placebo. Ve studii 100554 (HCC) byly tyto příhody 
hlášeny u 0,99 % pacientů léčených sorafenibem a u 1,1 % pacientů dostávajících placebo.  
Další informace, týkající se zvláštních skupin pacientů 
V klinických studiích se vyskytly některé nežádoucí účinky, jako je kožní reakce dlaní a chodidel, 
průjem, alopecie, pokles tělesné hmotnosti, hypertenze, hypokalcemie a keratoakantom/karcinom kůže 
z  dlaždicových  buněk  podstatně  častěji  u  pacientů  s  diferencovaným  karcinomem  štítné  žlázy  ve 
srovnání s pacienty ve studiích s renálním karcinomem nebo hepatocelulárním karcinomem.  
 
Abnormality laboratorních výsledků u pacientů s HCC (studie 3) a RCC (studie 1)  
Velmi často bylo zaznamenáno zvýšení lipáz a amyláz. Zvýšení lipáz stupně 3 nebo 4 dle CTCAE 
(Společná  terminologická  kritéria  pro  nežádoucí  účinky)  nastalo  u  11  %  pacientů  ve  skupině  se 
sorafenibem ve studii 1 (renální karcinom) a u  9 % pacientů ve  studii 3 (hepatocelulární karcinom), 
oproti tomu ve skupině s placebem bylo toto zvýšení zaznamenáno u 7 % a 9 % pacientů. Vzestup 
amyláz stupně 3 nebo 4 dle CTCAE byl ve skupině se sorafenibem zjištěn u 1 % pacientů ve studii 1 a 
u 2 % pacientů ve studii 3, v placebové skupině byl tento vzestup zjištěn u 3 % pacientů v obou 
skupinách. Klinická pankreatitida byla hlášena u 2 ze 451 pacientů léčených sorafenibem (CTCAE 
stupeň 4) ve studii 1 a u 1 pacienta z 297 pacientů léčených sorafenibem ve studii 3 (CTCAE stupeň 2), 
u 1 ze 451 pacientů v placebové skupině (CTCAE stupeň 2) ve studii 1.  
Hypofosfatemie  byla velmi častým  nálezem  při laboratorních  vyšetřeních,  ve skupině  pacientů  se 
sorafenibem u 45 % pacientů ve studii 1 a u 35 % pacientů ve studii 3, oproti tomu v placebové skupině 
u 12 % pacientů ve studii 1 a u 11 % pacientů ve studii 3. Hypofosfatemie stupně 3 (1 - 2 mg/dl) dle 
CTCAE se vyskytla ve studii 1 u 13 % pacientů léčených sorafenibem a u 3 % pacientů v placebové 
skupině, ve studii 3 se vyskytla u 11 % pacientů léčených sorafenibem a u 2 % pacientů v placebové 
skupině. Nebyly hlášeny žádné případy hypofosfatemie stupně 4 (< 1 mg/dl) dle CTCAE ani ve skupině 
pacientů léčených sorafenibem ani v placebové skupině ve studii 1, a byl hlášen 1 případ v placebové 
skupině ve studii 3. Etiologie hypofosfatemie spojená s podáváním sorafenibu není známa.  
Stupeň 3 nebo 4 abnormálních klinických nálezů dle  CTCAE včetně lymfopenie a neutropenie se 
vyskytl u ≥ 5 % pacientů léčených sorafenibem.  
Ve studii 1 a studii 3, v uvedeném pořadí, byla hypokalcemie hlášena u 12 % a 26,5 % pacientů léčených 
sorafenibem,  ve  srovnání  se  7,5  %  a  14,8  %  pacientů,  kteří  užívali  placebo.  Většina  hlášené 
hypokalcemie byla nízkého stupně (CTCAE stupeň 1 a 2). Ve studii 1 a 3 se,  v  uvedeném pořadí, 
Stránka 11 z 
hypokalcemie stupně 3 podle CTCAE (6,0-7,0 mg/dl) vyskytla u 1,1 % a 1,8 % pacientů léčených 
sorafenibem a u 0,2 % a 1,1 % pacientů ve skupině placebové a hypokalcemie stupně 4 se, podle CTCAE 
(<6,0 mg/dl), vyskytla u 1,1 % a 0,4 % pacientů léčených sorafenibem a u 0,5 % a 0 % pacientů ve 
skupině placebové. Etiologie hypokalcemie související se sorafenibem není známa.  
Ve  studiích  1 a 3  bylo  pozorováno  snížení  hladiny  draslíku  u  5,4  %  a  9,5 %  pacientů  léčených 
sorafenibem ve srovnání s 0,7 % a 5,9 % pacientů na placebu, v uvedeném pořadí. Většina hlášených 
případů hypokalemie byla nízkého stupně (CTCAE stupeň 1). V těchto studiích se stupeň 3 podle 
CTCAE vyskytl u 1,1 % a 0,4 % pacientů léčených sorafenibem a u 0,2 % a 0,7 % pacientů ve skupině 
placebové. Nebyla zaznamenána žádná hlášení hypokalemie stupně 4 podle CTCAE.  
 
Hlášení podezření na nežádoucí účinky 
Hlášení podezření na  nežádoucí  účinky  po registraci  léčivého  přípravku je  důležité.  Umožňuje to 
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:  
Státní ústav pro kontrolu léčiv  
Šrobárova 48 
100 41 Praha 10  
Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek  
 
4.9  Předávkování  
Pro předávkování sorafenibem není žádná specifická léčba. Nejvyšší dávka sorafenibu, která byla v 
rámci klinických studií zkoumána, byla 800 mg 2x denně. Nežádoucími účinky, které byly pozorovány 
při této dávce, byly především průjem a dermatologické nežádoucí účinky. V případě podezření na 
předávkování má být podávání sorafenibu přerušeno a v případě potřeby se má zahájit podpůrná léčba.  
 
5.  FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI  
5.1  Farmakodynamické vlastnosti  
Farmakoterapeutická skupina: Cytostatika, inhibitory proteinkinázy,  
ATC kód: L01EX02  
Sorafenib je multikinázový inhibitor, který má jak antiproliferační, tak antiangiogenní vlastnosti, což 
bylo prokázáno jak in vitro, tak in vivo.  
 
Mechanismus účinku a farmakodynamické účinky
Sorafenib je multikinázový inhibitor, který snižuje proliferaci nádorových buněk in  vitro.  Sorafenib 
inhibuje růst nádorů u širokého spektra štěpů lidské nádorové tkáně u myší bez thymu a zároveň 
redukuje  nádorovou  angiogenezi.  Sorafenib  inhibuje  aktivitu  cílových  receptorů  přítomných  v 
nádorových buňkách (CRAF, BRAF, V600E BRAF, c-KIT,  a  FLT-3) a v cévním systému tumoru 
(CRAF, VEGFR – 2, VEGFR – 3 a PDGFR – β). RAF kinázy jsou serin/treoninkinázy, zatímco c-KIT, 
FLT – 3, VEGFR – 2, VEGFR-3 a PDGFR – β jsou receptory tyrozinkináz.  
 
Klinická účinnost 
Klinická bezpečnost a účinnost sorafenibu byla studována u pacientů s hepatocelulárním karcinomem 
(HCC) a u pacientů s pokročilým renálním karcinomem (RCC).   
 
Stránka 12 z  
Hepatocelulární karcinom 
Studie 3 (studie 100554) byla mezinárodní, multicentrická, randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem 
kontrolovaná studie  fáze  III,  které se  zúčastnilo  602  pacientů  s  hepatocelulárním  karcinomem. 
Demografické  charakteristiky  a  charakteristiky  základního  onemocnění  byly  ve  skupině  pacientů 
léčených sorafenibem a v placebové skupině srovnatelné s ohledem na výkonnostní stav dle ECOG 
škály (výkonnostní stav 0: 54 % vs. 54 %; výkonnostní stav 1: 38 % vs. 39 %; výkonnostní stav 2: 8 % 
vs. 7 %), TNM klasifikace (stadium I: < 1 % vs. < 1 %; stadium II: 10,4 % vs. 8,3 %; stadium III: 37,% vs. 43,6 %; stadium IV: 50,8 % vs. 46,9 %) a BCLC skóre (stadium B: 18,1% vs. 16,8 %; stadium C: 
81,6 % vs. 83,2 %; stadium D: < 1 % vs. 0 %).  
Studie byla zastavena poté, kdy hodnota OS (celkové přežití) v plánované interim analýze překročila 
předem stanovené hranice účinnosti. Tato analýza OS prokázala statisticky signifikantně lepší výsledky 
celkového přežití při léčbě sorafenibem, v porovnání s placebem (HR: 0,69; p = 0,00058, viz tabulka 2).  
Studie poskytla jen omezené údaje o pacientech s poruchou funkce jater Child-Pugh B a do studie byl 
zařazen pouze jeden pacient s poruchou funkce jater Child-Pugh C.  
 
Tabulka 2: Přehled výsledků účinnosti ze studie 3 (studie 100554) u pacientů s hepatocelulárním 
karcinomem 
Parametr účinnosti  
 
Sorafenib 
(n=299) 
Placebo
(n=303) 
p-hodnota  
 
HR 
(95% CI) 
Celkové přežití  
(overall survival, OS) 
[medián, týdny (95% CI]  
46,(40,9; 57,9) 
34,(29,4; 39,4) 
0,00058* 0,(0,55; 0,87) 
Doba do progrese  
(time to progression, TTP) 
[medián, týdny (95% CI] **  
24,(18,0; 30,0) 
12,(11,7; 17,1) 
0,000007 0,(0,45; 0,74) 
CI = interval spolehlivosti, HR = poměr rizik (sorafenib oproti placebu)  
* statisticky signifikantní, protože p-hodnota leží pod předem stanovenou hranicí statistické významnosti dle 
O‘Brien Fleminga, jejíž hodnota je 0,0077.  
** nezávislé radiologické hodnocení  
Druhá mezinárodní, multicentrická randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie 
fáze  III  (studie  4,  11849)  hodnotila  klinický  přínos  sorafenibu  u  226  pacientů  s  pokročilým 
hepatocelulárním karcinomem. Tato studie, která se prováděla v Číně, Koreji a na Tchaj-wanu, potvrdila 
nálezy získané ve studii 3 ohledně příznivého poměru prospěšnosti/rizik sorafenibu (HR(OS): 0,68; p = 
0,01414).  
Dle předem stanovených stratifikačních faktorů (výkonnostní stav dle ECOG škály, přítomnost nebo 
nepřítomnost makroskopické vaskulární invaze a/nebo extrahepatální šíření tumoru) byl poměr rizik ve 
studii 3 i 4 setrvale příznivější při podávání sorafenibu než při podávání placeba. Explorativní analýzy 
zkoumaných podskupin naznačily, že pacienti, u kterých byly na začátku studie přítomny vzdálené 
metastázy, vykazovali méně výrazný léčebný účinek.  
 
Renální karcinom 
Bezpečnost a účinnost sorafenibu při léčbě pokročilého karcinomu ledvin byla studována v rámci dvou 
klinických studií:  
Studie  I (studie  11213)  byla  fáze  III,  multicentrická,  randomizovaná, dvojitě  zaslepená,  placebem 
kontrolovaná studie s 903 pacienty. Do studie byli zahrnuti pouze pacienti s renálním karcinomem z 
jasných buněk a nízkým nebo středním rizikem MSKCC (Memorial Sloan Kettering Cancer Center). 
Primárním cílovým parametrem bylo celkové přežití a přežití bez progrese (PFS, progression-free 
survival).  
Stránka 13 z 
Přibližně polovina pacientů byla dle klasifikace ECOG klasifikována jako stupeň 0 (ECOG performance 
status = 0), polovina byla dle MSKCC v prognostické skupině s nízkým rizikem.  
PFS bylo hodnoceno pomocí zaslepeného nezávislého radiologického posudku s použitím RECIST 
kritérií. PFS analýza byla provedena u 769 pacientů ve 342 případech. Medián PFS byl 167 dní u 
pacientů randomizovaných do skupiny se sorafenibem v porovnání s 84 dny u pacientů v placebové 
skupině (HR = 0,44; 95% interval spolehlivosti: 0,35 - 0,55; p < 0,000001). Věk, MSKCC prognostická 
skupina, ECOG PS a předchozí terapie neovlivnila rozsah léčebného účinku.  
Předběžná analýza (druhá předběžná analýza) celkového přežití byla provedena u 367 úmrtí z pacientů. Nominální alfa hodnota pro tuto analýzu byla 0,0094. Medián přežití byl 19,3 měsíců u 
pacientů randomizovaných do skupiny sorafenibu ve srovnání s 15,9 měsíci u pacientů v placebové 
skupině (HR = 0,77; 95% interval spolehlivosti: 0,63 - 0,95; p = 0,015). V době této analýzy přešlo 
okolo 200 pacientů z placebo skupiny do skupiny sorafenibu.  
Studie 2 byla fáze II, studie s přerušením léčby s pacienty s metastazujícími malignitami včetně RCC. 
Pacienti se stabilním onemocněním léčení sorafenibem byli randomizováni do placebové skupiny nebo 
pokračovali v terapii sorafenibem. Přežití bez progrese u pacientů s RCC bylo výrazně delší ve skupině 
sorafenibu (163 dní), než ve skupině s placebem (41 dní) (p = 0,0001; HR = 0,29).  
 
Prodloužení intervalu QT 
V klinické farmakologické studii bylo u 31 pacienta zaznamenáváno měření QT/QTc před léčbou 
(výchozí hodnota) a po léčbě. Po jednom 28denním léčebném cyklu, v době nejvyšší koncentrace 
sorafenibu, byla hodnota QTcB prodloužena o 4 ± 19 ms a QTcF o 9 ± 18 ms ve srovnání s výchozí 
hodnotou  (placebo).  U  žádného  ze  subjektů  nebyly  nalezeny  během  monitorování EKG po  léčbě 
hodnoty QTcB nebo QTcF >500 ms (viz bod 4.4).  
 
Pediatrická populace 
Evropská  agentura  pro  léčivé  přípravky  rozhodla  o  zproštění  povinnosti  předložit  výsledky  studií 
s referenčním přípravkem obsahujícím sorafenib u všech podskupin pediatrické populace pro karcinom 
ledvin a karcinom ledvinné pánvičky (kromě nefroblastomu, nefroblastomatózy, sarkomu z jasných 
buněk,  mesoblastického  nefromu,  medulárního  karcinomu  ledvin  a  rhabdoidního  nádoru  ledvin), 
karcinom  jater a karcinom  intrahepatálních  žlučových  cest  (kromě  hepatoblastomu)  (viz  bod  4.2, 
informace o podávání dětem).  
 
5.2  Farmakokinetické vlastnosti  
Absorpce a distribuce 
Po  podání  tablet  sorafenibu  je průměrná relativní  biologická  dostupnost  38-49  %  v  porovnání  s 
perorálním roztokem. Absolutní biologická dostupnost není známa. Po perorálním podání sorafenibu je 
maximální plazmatické koncentrace dosaženo přibližně za 3 hodiny. Když byl sorafenib podán společně 
s velmi tučným jídlem, jeho absorpce se snížila o 30 % ve srovnání s absorpcí při podání nalačno.  
Po překročení dávky 400 mg dvakrát denně, průměrná Cmax a AUC narůstají pomaleji než přímou 
úměrou. In vitro se sorafenib váže na lidské proteiny z 99,5 %.  
Opakované dávkování sorafenibu po dobu 7 dní vedlo k 2,5-7násobné akumulaci ve srovnání s 
podáním jedné dávky. Ustáleného stavu koncentrací sorafenibu je dosaženo během 7 dní, přičemž 
poměr mezi vrcholovou a údolní průměrnou koncentrací (peak-to-through ratio) je nižší než 2. 
 
Biotransformace a eliminace 
Poločas eliminace sorafenibu je přibližně 25-48 hodin. Sorafenib je metabolizován primárně v játrech, 
kde podléhá oxidační přeměně pomocí CYP3A4, stejně jako glukuronidaci prostřednictvím UGT1A9. 
Stránka 14 z 
Konjugáty  sorafenibu  mohou  být  štěpeny  v  gastrointestinálním  traktu  glukuronidázovou  aktivitou 
bakterií,  dovolující  reabsorpci  nekonjugované  léčivé  látky.  Ukázalo  se,  že  současné  podávání 
neomycinu s tímto procesem interferuje a že dochází ke snížení průměrné biologické dostupnosti 
sorafenibu o 54 %.  
Sorafenib tvoří přibližně 70-85 % z analytů cirkulujících v krevní plazmě v ustáleném stavu. Bylo 
identifikováno 8 metabolitů sorafenibu, přitom pět z nich bylo detekováno v plazmě. Hlavní metabolit 
sorafenibu přítomný v plazmě, pyridin-N-oxid,  vykazuje in  vitro podobné vlastnosti jako sorafenib. 
Tento metabolit tvoří přibližně 9-16 % analytů v oběhu v ustáleném stavu.  
Po perorálním podání dávky 100 mg ve formě roztoku sorafenibu bylo 96 % dávky vyloučeno během 
14 dní, přitom se 77 % dávky vyloučilo stolicí a 19 % močí ve formě glukuronidovaných metabolitů. 
Nezměněný sorafenib, v množství 51 % z dávky, byl nalezen ve stolici, ale ne v moči, což naznačuje, 
že biliární exkrece nezměněné léčivé látky může přispět k eliminaci sorafenibu.  
 
Farmakokinetika u zvláštních populací 
Analýza demografických dat ukazuje, že není žádný vztah mezi farmakokinetikou a věkem (až do let), pohlavím nebo tělesnou hmotností.  
 
Pediatrická populace 
Nebyly provedeny žádné studie zkoumající farmakokinetiku sorafenibu u pediatrických pacientů.  
 
Rasy 
Mezi subjekty kavkazské a asijské populace nejsou klinicky relevantní rozdíly ve farmakokinetice.  
 
Porucha funkce ledvin 
Ve čtyřech klinických studiích fáze I byla expozice sorafenibu v ustáleném stavu u pacientů s lehkou 
nebo středně těžkou poruchou funkce ledvin podobná expozicím u pacientů s normální funkcí ledvin. 
Ve studii klinické farmakologie (jednorázová dávka 400 mg sorafenibu) nebyla pozorována souvislost 
mezi expozicí sorafenibem a renální funkcí u subjektů s normální renální funkcí a u subjektů s lehkou, 
středně těžkou nebo těžkou poruchou  funkce  ledvin. Nejsou dostupné žádné údaje u dialyzovaných 
pacientů.  
 
Porucha funkce jater 
U pacientů s hepatocelulárním karcinomem (HCC) s Child-Pugh A nebo B (lehkou až středně těžkou) 
poruchou funkce jater byly hodnoty expozice srovnatelné a v rozmezí hodnot pozorovaných u pacientů 
bez   poruchy   funkce   jater.  Farmakokinetika  sorafenibu  u  pacientů  s  Child-Pugh   A   B   bez 
hepatocelulárního  karcinomu  byla  podobná  farmakokinetice  u  zdravých  dobrovolníků.  Nejsou  k 
dispozici žádné údaje týkající se pacientů s Child Pugh C (těžkou) poruchou funkce jater. Sorafenib je 
převážně eliminován játry a expozice může být u těchto pacientů zvýšena. 
 
5.3  Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti  
Předklinický bezpečnostní profil sorafenibu byl hodnocen u myší, potkanů, psů a králíků.  
Studie zaměřená na vznik toxicity po opakovaném podávání odhalila změny (degenerační a regenerační) 
na mnoha orgánech při expozici nižší, než je očekávaná klinická expozice (založeno na porovnání 
AUC).  
Stránka 15 z 
Po opakovaném dávkování byly u mladých a rostoucích psů pozorovány změny na kostech a zubech při 
expozicích nižších, než je klinická expozice. Změny spočívaly v nepravidelném ztluštění femorálních 
růstových plotének, v hypocelularitě kostní dřeně přiléhající ke změněným růstovým ploténkám a ve 
změnách složení dentinu. U dospělých psů podobné účinky indukovány nebyly.  
Ve standardní sérii genotoxických studií byly získány pozitivní výsledky ve smyslu zvýšení počtu 
aberací ve struktuře chromozómů v in  vitro analýzách savčích buněk (ovaria čínských křečíků), při 
metabolické aktivaci byla pozorována klastogenita. V Amesově testu ani v mikronukleovém testu  u 
myší in vivo nebyla pozorována genotoxicita sorafenibu. Pro jeden z intermediátů, který vzniká v rámci 
výrobního procesu a ve finální léčivé látce je také přítomen (<0,15 %), byly získány pozitivní výsledky 
pro mutagenitu v rámci analýzy bakteriálních buněk in  vitro (Amesův test). Kromě toho obsahovala 
šarže sorafenibu testovaná v standardních genotoxických sériích 0,34 % PAPE.  
Studie kancerogenity nebyly pro sorafenib provedeny.  
Nebyly  prováděny  žádné  specifické  studie  na  zvířatech  pro  zjištění  vlivu  sorafenibu  na  fertilitu. 
Nicméně se může očekávat nežádoucí účinek na mužskou a ženskou plodnost, neboť při studiích 
opakovaného  dávkování  na  zvířatech  byly  objeveny  změny  na  samčích  a  samičích  orgánech  při 
expozicích  nižších,  než  jsou  očekávané  klinické  expozice  (založeno  na  AUC).  Typické  změny se 
projevovaly známkami degenerace a retardace ve varlatech, nadvarlatech, prostatě a semenných váčcích 
u potkanů. Samičky potkanů vykazovaly centrální nekrózu corpora lutea a přerušení vývoje folikulů v 
ovariích. Psi vykazovali tubulární degeneraci varlat a oligospermii.  
Při  podávání  potkanům  a  králíkům  v  dávkování  nižším  než  při  klinické  expozici  měl  sorafenib 
embryotoxické a teratogenní účinky. Pozorované účinky zahrnovaly pokles tělesné hmotnosti jak matky, 
tak  plodu,  zvýšený  počet  resorpcí  zárodků  a  zvýšení  množství  jak  externích,  tak  viscerálních 
malformací.  
Studie hodnotící riziko pro životní prostředí prokázaly, že sorafenib-tosilát může přetrvávat v životním 
prostředí,  může  docházet  k  jeho  biologické  akumulaci  a  může  být  toxický  pro  životní  prostředí. 
Informace o posouzení rizika pro životní prostředí jsou k dispozici v EPAR zprávě tohoto léčivého 
přípravku (viz bod 6.6).  
  
6.  FARMACEUTICKÉ ÚDAJE  
6.1  Seznam pomocných látek  
Jádro tablety:  
hypromelosa 2910 (E 464) 
sodná sůl kroskarmelosy (E 468)  
mikrokrystalická celulosa (E 460) 
magnesium-stearát (E 470b) 
natrium-lauryl-sulfát (E 514) 
 
Potahová vrstva tablety:  
hypromelosa 2910 (E 464) 
oxid titaničitý (E 171)  
makrogol 3350 (E 1521)  
červený oxid železitý (E 172) 
  
6.2  Inkompatibility  
Stránka 16 z 
Neuplatňuje se.  
 
6.3  Doba použitelnosti  
roky  
 
6.4  Zvláštní opatření pro uchovávání  
Uchovávejte při teplotě do 30 °C.  
 
6.5  Druh obalu a obsah balení  
112 potahovaných tablet v kalendářních Al-PVC/PE/PVDC blistrech nebo 112 x 1 potahovaná tableta 
v kalendářních Al-PVC/PE/PVDC perforovaných blistrech. 
Na trhu nemusí být všechny typy balení. 
 
6.6  Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku  
Tento léčivý přípravek může představovat riziko pro životní prostředí. Veškerý nepoužitý přípravek 
nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.  
 
7.  DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI  
Gedeon Richter Plc. 
Gyömrői út 19-21  
1103 Budapešť 
Maďarsko 
8.  REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA  
44/051/21-C 
 
9.  DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE  
Datum první registrace: 16. 11.  
10.  DATUM REVIZE TEXTU  
6. 5.