Sp. zn. sukls 
 
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU  
 
1. NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU 
 
SYNOTIREX 13  mikrogramů  perorální  roztok  v  jednodávkovém  obalu 
SYNOTIREX 25  mikrogramů  perorální roztok  v  jednodávkovém  obalu 
SYNOTIREX 50  mikrogramů  perorální  roztok  v  jednodávkovém  obalu 
SYNOTIREX 75  mikrogramů  perorální  roztok  v  jednodávkovém  obalu 
SYNOTIREX 88  mikrogramů  perorální  roztok  v  jednodávkovém  obalu 
SYNOTIREX 100 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu 
SYNOTIREX 112 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu 
SYNOTIREX 125 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu 
SYNOTIREX 137 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu 
SYNOTIREX 150 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu 
SYNOTIREX 175 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu 
SYNOTIREX 200 mikrogramů  perorální roztok v jednodávkovém obalu 
 
 
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ  
 
Jeden ml perorálního roztoku přípravku SYNOTIREX 13 mikrogramů obsahuje levothyroxinum 
natricum 13 mikrogramů. 
Jeden ml perorálního roztoku přípravku SYNOTIREX 25 mikrogramů obsahuje levothyroxinum 
natricum 25 mikrogramů. 
Jeden ml perorálního roztoku přípravku SYNOTIREX 50 mikrogramů obsahuje levothyroxinum 
natricum 50 mikrogramů. 
Jeden ml perorálního roztoku přípravku SYNOTIREX 75 mikrogramů obsahuje levothyroxinum 
natricum 75 mikrogramů. 
Jeden ml perorálního roztoku přípravku SYNOTIREX 88 mikrogramů obsahuje levothyroxinum 
natricum 88 mikrogramů. 
Jeden ml perorálního roztoku přípravku SYNOTIREX 100 mikrogramů obsahuje levothyroxinum 
natricum 100 mikrogramů. 
Jeden ml perorálního roztoku přípravku SYNOTIREX 112 mikrogramů obsahuje levothyroxinum 
natricum 112 mikrogramů. 
Jeden ml perorálního roztoku přípravku SYNOTIREX 125 mikrogramů obsahuje levothyroxinum 
natricum 125 mikrogramů. 
Jeden ml perorálního roztoku přípravku SYNOTIREX 137 mikrogramů obsahuje levothyroxinum 
natricum 137 mikrogramů. 
Jeden ml perorálního roztoku přípravku SYNOTIREX 150 mikrogramů obsahuje levothyroxinum 
natricum 150 mikrogramů. 
Jeden ml perorálního roztoku přípravku SYNOTIREX 175 mikrogramů obsahuje levothyroxinum 
natricum 175 mikrogramů. 
Jeden ml perorálního roztoku přípravku SYNOTIREX 200 mikrogramů obsahuje levothyroxinum 
natricum 200 mikrogramů. 
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 
 
 
3. LÉKOVÁ FORMA  
 
Perorální roztok 
 
Čirý, bezbarvý až nažloutlý roztok v 1ml bílém, neprůhledném jednodávkovém obalu. Každý 
jednodávkový obal je opatřen barevným štítkem udávajícím lékovou sílu a název přípravku 
(SYNOTIREX). 
 
Síla [mikrogramy] Barva 
13 Zelená 
25 Oranžová 
50 Bílá
75 Nachová 
88 Olivově zelená 
100 Žlutá 
112 Tmavě růžová 
125 Hnědá 
137 Tyrkysová 
150 Modrá 
175 Fialová 
200 Růžová 
 
 
4. KLINICKÉ ÚDAJE  
 
4.1 Terapeutické indikace 
 
– Léčba benigní eutyroidní strumy 
– Profylaxe recidivy po odstranění eutyroidní strumy (podle hormonálního stavu po operaci) 
– Substituční léčba hypotyreózy 
– Supresní léčba u maligního tumoru štítné žlázy 
– Podpůrná medikace při tyreostatické léčbě hypertyreózy 
– Supresní test štítné žlázy 
 
4.2 Dávkování a způsob podání  
 
Dávkování 
K usnadnění individuálního dávkování jsou k dispozici jednodávkové obaly s obsahem v rozsahu 
13–200 mikrogramů levothyroxinu sodného, takže v ideálním případě bude stačit užívat jeden obal 
denně. 
 
Pokyny k dávkování jsou pouze orientační. 
 
Individuální denní dávka má být stanovena na základě diagnostických laboratorních 
testů a klinického vyšetření. 
 
Vzhledem ke zvýšeným hladinám T4 a fT4, které někteří pacienti při léčbě tímto přípravkem 
vykazují, je spolehlivější se při stanovení léčby řídit sérovou koncentrací tyreotropin-stimulujícího 
hormonu (TSH). 
 
Léčbu hormony štítné žlázy je třeba zahájit na nízkých dávkách a tuto každé 2–4 týdny zvyšovat až 
do dosažení plné udržovací dávky. Toto neplatí u novorozenců, kde je nutná rychlá substituce. 
 
U starších  pacientů,  pacientů  s  ischemickou  chorobou  srdeční  a  u  pacientů  se  závažnou  či 
dlouhodobou hypotyreózou je při zahájení terapie hormony štítné žlázy nutno postupovat se zvláštní 
opatrností. Má se začít nízkou dávkou (například 13 mikrogramů denně), a pak ji pomalu a s delšími 
intervaly (v krocích po 13 mikrogramech/den, prováděných jednou za 14 dní) zvyšovat za časté 
monitorace  hladin  hormonů  štítné  žlázy.  Je třeba  zvážit  nasazení  nižších  dávek  než  při  úplné 
substituční terapii. 
 
 
Zkušenosti ukázaly, že nižší dávky jsou rovněž dostatečné u pacientů s nízkou tělesnou 
hmotností a velkou adenomatózní strumou. 
 
Dospělí: 
 
Dávka: viz tabulka. 
 
Indikace Doporučená dávka (mikrogramů levothyroxinu
sodného/den) 
Benigní eutyroidní struma 75 – Profylaxe recidivy po strumektomii (eutyroidní 
struma) 
 
75 – Substituční léčba hypotyreózy 
– úvodní dávka 
– udržovací dávka 
 
25 – 100 – Podpůrná léčba během tyreostatické léčby  
50 – Supresní léčba maligního tumoru štítné žlázy  
150 – Supresní test v diagnostice štítné žlázy 2 x 100 nebo 1 x (během 14 dní před scintigrafií) 
 
Pediatrická populace 
Udržovací dávka je obecně 100 až 150 mikrogramů na m² povrchu těla. 
 
U novorozenců a kojenců s vrozenou hypotyreózou, kde je důležitá rychlá substituce, činí počáteční 
doporučená dávka 10 až 15 mikrogramů na kilogram tělesné hmotnosti a den po dobu prvních měsíců. Poté je dávku třeba individuálně upravit podle klinického nálezu a hladin hormonu štítné 
žlázy a TSH. 
 
U dětí se získanou hypotyreózou je počáteční doporučená dávka 13 až 50 mikrogramů na den. 
Dávka se má postupně (každé 2 až 4 týdny) zvyšovat podle klinického nálezu a hladiny hormonu 
štítné žlázy a TSH až do dosažení úplné substituce. 
 
Délka užívání 
Léčba je obvykle celoživotní u hypotyreózy, strumektomie nebo tyroidektomie pro maligní tumor 
štítné žlázy, a také při profylaxi recidivy po resekci u eutyroidní strumy. Podpůrná terapie při 
léčbě hypertyreózy je indikována po dobu užívání tyreostatika. 
 
U benigní eutyroidní strumy je délka léčby podle potřeby 6 měsíců až 2 roky. Pokud není léčba 
během této doby dostatečná, má být zvážena chirurgická léčba nebo léčba strumy radioaktivním 
jódem. 
 
Způsob podání 
Celou denní dávku levothyroxinu je nejlépe užít najednou ráno na lačný žaludek, nejméně půl 
hodiny před snídaní. 
Kojencům je celou denní dávku třeba podat nejméně půl hodiny před prvním jídlem daného dne. 
SYNOTIREX lze podávat ve vodě nebo přímo do úst: 
• Pří podávání roztoku ve vodě je obsah jednodávkového obalu třeba vymáčknout do sklenice 
nebo šálku vody. Naředěný roztok je třeba zamíchat a ihned užít. Sklenici nebo šálek je třeba 
vypláchnout další vodou a tu vypít, aby se zajistilo, že byla užita celá dávka. SYNOTIREX nelze ředit 
jiným médiem než vodou. Jednodávkový obal je třeba otevřít a roztok připravit bezprostředně 
 
 
před užitím. 
• Při přímém podání (bez vody) je obsah jednodávkového obalu třeba vymáčknout do úst 
nebo na lžíci a ihned podat. U novorozenců a kojenců se má obsah jednodávkového obalu 
vymáčknout do kapsy mezi tváří a dásní nebo na lžíci a ihned podat. 
• Uvolnění roztoku z jednodávkového obalu: po odkroucení horního uzávěru se obal obrátí 
dnem vzhůru a jeho střední, měkčí část se pomalu stlačí mezi palcem a ukazováčkem; poté se tlak 
na několik sekund uvolní. 
• Jednodávkový obal se udržuje dnem vzhůru a stlačení se opakuje minimálně 5x, dokud z 
něj nepřestane vytékat tekutina. 
 
4.3 Kontraindikace  
 
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.Neléčená adrenální a hypofyzární insuficience a neléčená hypertyreóza. 
Léčba přípravkem SYNOTIREX nesmí být zahájena při akutním infarktu myokardu, akutní 
myokarditidě a akutní pankarditidě. 
 
Kombinovaná terapie hypertyreózy levothyroxinem a tyreostatikem není indikována během 
těhotenství (viz bod 4.6). 
 
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití  
Před zahájením léčby hormony štítné žlázy nebo před provedením supresního testu štítné žlázy je 
nutno  vyloučit  výskyt  následujících  poruch  a  onemocnění  nebo  je  třeba  zahájit  jejich  léčbu: 
ischemická choroba srdeční, angina pectoris, arterioskleróza, hypertenze, hypofyzární insuficience a 
adrenokortikální insuficience, kvůli prevenci akutní adrenální insuficience (viz. bod 4.3). Rovněž je 
třeba před zahájením léčby tyreoidálními hormony vyloučit autonomii štítné žlázy nebo zahájit její 
léčbu. 
Při zahajování léčby levothyroxinem u pacientů s rizikem psychotických poruch se doporučuje začít 
nízkou počáteční dávkou levothyroxinu a pomalu ji zvyšovat. Doporučuje se pacienta monitorovat. 
Pokud se objeví známky psychotických poruch, má se zvážit úprava dávky levothyroxinu. 
 
U pacientů s ischemickou chorobou srdeční, srdečním selháním nebo tachyarytmií je nutné zamezit 
i relativně mírné léky indukované hypertyreóze. V těchto případech jsou nutné časté kontroly 
parametrů hormonů štítné žlázy. 
 
U sekundární hypotyreózy je nutno před zahájením substituční léčby zjistit příčinu. Pokud je 
diagnostikována kompenzovaná adrenální insuficience, v případě potřeby musí být zahájena 
substituční léčba. 
 
Při zahájení léčby levothyroxinem u novorozenců s velmi nízkou porodní hmotností mají být 
monitorovány hemodynamické parametry, protože u této skupiny pacientů může v důsledku 
nezralé funkce nadledvin dojít k oběhovému selhání. 
 
Zvýšené opatrnosti je nutné dbát, je-li levothyroxin podáván pacientům s epilepsií v anamnéze. Při 
zahájení terapie levothyroxinem byly vzácně hlášeny epileptické záchvaty, které mohou souviset s 
účinky hormonu štítné žlázy na práh záchvatů. 
 
Při podezření na tyroideální autonomii má být proveden test TRH nebo supresní scintigram. 
 
Při léčbě levothyroxinem u postmenopauzálních žen s hypotyreózou, u kterých je zvýšené 
riziko osteoporózy, je nutné pečlivé sledování funkce štítné žlázy, aby byly vyloučeny 
suprafyziologické koncentraci levothyroxinu v krvi. 
 
Levothyroxin nesmí být podáván při metabolické hyperfunkci štítné žlázy, kromě podpůrné 
léčby při tyreostatické léčbě hypertyreózy. 
 
Hormony štítné žlázy nejsou vhodné ke snížení tělesné hmotnosti. Fyziologické dávky u pacientů 
 
 
s normální funkcí štítné žlázy nevedou ke snížení tělesné hmotnosti. Suprafyziologické dávky 
mohou způsobit silné nebo dokonce životu nebezpečné nežádoucí účinky, zejména v kombinaci s 
některými přípravky k redukci váhy, např. sympatomimetickými aminy (viz bod 4.9). 
 
Je-li vyžadován přechod na jiný přípravek obsahující levothyroxin, je během přechodného období 
třeba pečlivé monitorování, včetně klinického a biologického monitorování z důvodu možného 
rizika nerovnováhy hormonů štítné žlázy. U některých pacientů může být nutná úprava dávky. 
 
Při současném podávání levothyroxinu s orlistatem může dojít k hypotyreóze a/nebo ke snížení 
kontroly hypotyreózy (viz bod 4.5). Pacienti užívající levothyroxin se musí před zahájením, 
ukončením, nebo změnou léčby orlistatem poradit s lékařem. Léky bude možná nutné užívat v 
různou dobu, a možná bude vhodné upravit i dávku levothyroxinu. Dále se doporučuje sledovat 
sérové hladiny hormonů. 
 
Pokyny pro pacienty s diabetem a pacienty užívající antikoagulancia viz bod 4.5. 
 
Interference s laboratorním testem: 
Biotin  může  interferovat  s  imunologickými  testy  štítné  žlázy,  které  vycházejí  z  interakce 
biotin/streptavidin, což vede buď k falešně sníženým, nebo falešně zvýšeným výsledkům testů. Riziko 
interference se zvyšuje s vyššími dávkami biotinu.  
Při interpretaci výsledků laboratorních testů je nutné vzít v úvahu možný vliv biotinu, zejména pokud 
je pozorována nedostatečná koherence s klinickým obrazem.  
U pacientů, kteří užívají přípravky obsahující biotin, má být personál laboratoře informován, pokud 
je požadován test funkce štítné žlázy. Jsou-li k dispozici, mají být použity alternativní testy, které 
nejsou citlivé na interferenci biotinu (viz bod 4.5). 
 
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v 1 ml perorálního roztoku, to 
znamená, že je v podstatě „bez sodíku”. 
 
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce  
 
Antidiabetika: 
Levothyroxin může snižovat účinek antidiabetik. Je třeba pravidelně sledovat glykemii na začátku 
substituční léčby hormony štítné žlázy a v případě potřeby dávkování antidiabetik upravit. 
 
Deriváty kumarinu: 
Účinek antikoagulancií se může zvýšit, protože levothyroxin vytěsňuje antikoagulancia z vazby 
na plazmatické proteiny. Proto je třeba na začátku léčby hormony štítné žlázy pravidelně 
monitorovat parametry koagulace a v případě potřeby dávky antikoagulancia upravit. 
 
Kolestyramin a kolestipol: 
Užívání  iontoměničových  pryskyřic  (například  kolestyramin  a  kolestipol)  inhibuje  absorpci 
levothyroxinu. Proto musí být levothyroxin užíván 4-5 hodin před podáváním takových léčivých 
přípravků. 
 
Přípravky obsahující hliník, železo nebo vápník: 
U přípravků obsahujících hliník (antacida, sukralfát) byla v literatuře hlášena možnost snížení 
účinku levothyroxinu. Levothyroxin je proto nutné užívat minimálně dvě hodiny před přípravky 
obsahující hliník. 
Totéž platí pro léčivé přípravky obsahující soli železa a vápníku. 
 
Salicyláty, dikumarol, furosemid, klofibrát, fenytoin: 
Salicyláty, dikumarol, vysoké dávky furosemidu (250 mg), klofibrát, fenytoin a jiné látky mohou 
levothyroxin vytěsňovat z vazby na plazmatické proteiny, a tak zvyšovat frakci fT4. 
 
Propylthiouracil, glukokortikoidy, beta-sympatolytika, amiodaron a kontrastní látky 
obsahující jód: 
 
 
Tyto látky inhibují periferní konverzi T4 na T3. 
 
Amiodaron může vzhledem k vysokému obsahu jodu v molekule vyvolat jak hypertyreózu, tak i 
hypotyreózu. Zvláštní opatrnost se doporučuje u nodulární strumy s možnou nediagnostikovanou 
autonomií štítné žlázy. 
 
Sertralin, chlorochin/proguanil: 
Tyto látky snižují účinnost levothyroxinu a vedou k nárůstu hladiny TSH. 
 
Léky indukující enzymy: 
Léky indukující funkci enzymatického systému v játrech, například barbituráty, a přípravky 
obsahující třezalku tečkovanou (Hypericum perforatum) mohou zvýšit jaterní clearance 
levothyroxinu. 
Proto mohou pacienti na substituční léčbě štítné žlázy vyžadovat zvýšení dávky hormonu štítné 
žlázy, pokud jsou tyto přípravky podávány souběžně. 
 
Estrogeny: 
Potřeba levothyroxinu se může zvýšit u žen užívajících hormonální perorální antikoncepci s 
obsahem estrogenu nebo při hormonální substituční terapii po menopauze. 
 
Inhibitory proteázy: 
Účinek levothyroxinu mohou ovlivňovat inhibitory proteázy (např. ritonavir, indinavir, lopinavir). 
Doporučuje se častá monitorace hladin hormonů štítné žlázy. V případě potřeby je nutno dávku 
levothyroxinu upravit. 
 
Sevelamer: 
Podle některých údajů může sevelamer při společném užívání s levothyroxinem zvyšovat hladinu 
TSH. U pacientů užívajících oba léky proto doporučujeme pečlivější monitoraci hladin TSH. 
 
Inhibitory tyrosinkinázy: 
Inhibitory tyrosinkinázy  (např.  imatinib,  sunitinib,  sorafenib,  motesanib)  mohou  snižovat 
účinnost levothyroxinu. Proto se doporučuje monitorovat případné změny ve funkci štítné žlázy 
na začátku a na konci souběžné léčby. V případě potřeby je nutné dávku upravit. 
 
Orlistat: 
Při souběžném podávání orlistatu s levothyroxinem může dojít k hypotyreóze a/nebo ke snížené 
kompenzaci hypotyreózy. Důvodem může být snížená absorpce solí jódu a/nebo levothyroxinu. 
Pacienti užívající levothyroxin se musí před zahájením léčby přípravky obsahujícími orlistat (např. 
Alli) poradit s lékařem. Léky bude možná nutné užívat v různou dobu, a možná bude vhodné upravit 
i dávku levothyroxinu. 
 
Inhibitory protonové pumpy:  
Souběžné podávání s inhibitory protonové pumpy může způsobit snížení absorpce hormonů štítné 
žlázy v důsledku zvýšení intragastrického pH způsobeného inhibitory protonové pumpy.  
Při souběžné léčbě se doporučuje pravidelné monitorování funkce štítné žlázy a klinické sledování. 
Může být nutné zvýšit dávku hormonů štítné žlázy.  
Opatrnosti je třeba také při ukončení léčby inhibitory protonové pumpy. 
 
Interference s laboratorním testem: 
Biotin může interferovat s imunologickými testy štítné žlázy, které vycházejí z interakce 
biotin/streptavidin, což vede buď k falešně sníženým, nebo falešně zvýšeným výsledkům testů (viz 
bod 4.4). 
 
Výrobky ze sóji: 
Látky s obsahem sóji mohou snižovat vstřebávání levothyroxinu ve střevech. Úprava 
dávkování levothyroxinu může být potřebná zejména na začátku a po ukončení diety s 
obsahem sóji. 
 
 
 
4.6 Těhotenství a kojení  
 
Léčba levothyroxinem má být během těhotenství a zejména v období kojení zajištěna důsledně. 
Požadavky na dávkování se během těhotenství mohou dokonce zvyšovat. 
 
Těhotenství
Ze zkušeností z použití u lidí nevyplývá žádné riziko malformací nebo fetální/neonatální toxicity 
po užívání levothyroxinu během těhotenství v doporučeném rozsahu dávek. Neonatální vývoj 
závisí  na  funkci  štítné  žlázy matky.  Tyroxin je  nutný pro  rozvoj mozku  kojenců.  Proto je 
kontinuální  léčbu  hormony  štítné  žlázy  nutno  udržovat  zejména  během  těhotenství.  Během 
těhotenství možná bude třeba zvýšit dávky. 
 
K elevaci sérového TSH může dojít již po 4 týdnech těhotenství, takže je u těhotných užívajících 
levothyroxin nutno měřit TSH během každého trimestru a ujistit se tak, že jeho hladina v séru matky 
odpovídá  referenčnímu  rozsahu  pro  daný  trimestr.  Zvýšení  sérové  hladiny  TSH  je  třeba 
kompenzovat navýšením dávky levothyroxinu. Poporodní hodnoty TSH jsou podobné koncentracím 
před početím, takže dávky levothyroxinu je třeba ihned po porodu vrátit na prekoncepční úroveň. 
Sérovou hladinu TSH je třeba změřit 6-8 týdnů po porodu. 
 
Kojení
Levothyroxin se vylučuje do lidského mateřského mléka; jeho koncentrace při doporučených 
dávkách však nezpůsobují hypertyreózu nebo supresi TSH u novorozenců. Levothyroxin lze 
v období kojení podávat. 
 
Podpůrná léčba k tyreostatikům
Levothyroxin se nemá podávat během těhotenství v kombinaci s tyreostatiky u hypertyreózních 
matek. Levothyroxin zvyšuje potřebnou dávku tyreostatik. A protože tyreostatika procházejí přes 
placentu snáze než levothyroxin, kombinace obou léků může způsobit hypotyreózu plodu. K léčbě 
hypertyreózy během těhotenství se mají proto podávat pouze tyreostatika. 
 
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje  
 
Studie hodnotící účinky na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny. Protože je však 
levothyroxin identický s přirozeně se vyskytujícím hormonem štítné žlázy, neočekává se, že by 
SYNOTIREX mohl ovlivnit schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. 
 
4.8 Nežádoucí účinky  
 
Při správném používání a klinické i diagnostické laboratorní monitoraci se během léčby přípravkem 
SYNOTIREX předpokládají jen zanedbatelné nežádoucí účinky. Při intoleranci předepsané dávky 
nebo při nechtěném podání suprafyziologických dávek (tj. při předávkování) se mohou vyskytnout 
stejné symptomy jako při hypertyreóze, např. tachykardie, palpitace, srdeční arytmie, angina 
pectoris, bolest hlavy, svalová slabost a křeče, zrudnutí, horečka, zvracení, poruchy menstruace, 
pseudotumor cerebri, tremor, neklid, insomnie, hyperhidróza, úbytek tělesné hmotnosti a průjem. 
 
V takových případech je třeba denní dávku snížit nebo lék na několik dní vysadit. Jakmile 
nežádoucí účinky ustoupí, v léčbě lze pokračovat s opatrným dávkováním. 
 
V případě hypersenzitivity na jakoukoli složku přípravku SYNOTIREX se mohou vyskytnout 
kožní alergické reakce a alergické reakce respiračního traktu. 
 
Nežádoucí  účinky (tabulka  1)  byly klasifikovány  podle  jejich četnosti  s  použitím  následující 
konvence: velmi časté (≥1/10); časté (≥1/100 až <1/10); méně časté (≥ 1/1000 až <1/100); vzácné  
(≥ 1/10000 až <1/1000); velmi vzácné (<1/10000); není známo (z dostupných údajů nelze určit). 
 
Tabulka 1- Tabulkový seznam nežádoucích účinků  
 
 
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Není známo Angioedém, vyrážka, kopřivka 
 
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje 
to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické 
pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím: 
 
Státní ústav pro kontrolu
léčiv Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek 
 
4.9 Předávkování  
 
Zvýšená hladina T3 je spolehlivějším indikátorem předávkování více než zvýšené hladiny T4 nebo 
fT4. 
 
V případě předávkování se objeví příznaky výrazného nárůstu metabolické aktivity (viz bod 4.8). 
Podle rozsahu předávkování doporučujeme perorální roztok vysadit a zajistit vyšetření pacienta. 
 
Příznaky se mohou projevit v podobě výrazných beta-adrenergních účinků, jako je tachykardie, 
úzkostné stavy, agitace a hyperkineze. Tyto příznaky lze zmírnit podáním blokátorů beta receptorů. 
 
Při požití extrémních dávek může být vhodné zajistit plazmaferézu. 
 
U predisponovaných pacientů po překročení individuálního tolerančního limitu dávky byly 
hlášeny ojedinělé případy záchvatů křečí. 
 
Předávkování levothyroxinem může vést k příznakům hypertyreózy a vyvolat akutní psychózu, 
zejména u pacientů se zvýšeným rizikem psychotických poruch. 
 
Při předávkování (v sebevražedném úmyslu) pacienti tolerovali bez komplikací dávky ve výši 
10 mg levothyroxinu. 
 
Několik případů náhlé srdeční smrti bylo hlášeno u pacientů s dlouholetým abúzem levothyroxinu. 
 
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI  
 
5.1 Farmakodynamické vlastnosti 
 
Farmakoterapeutická skupina: hormony štítné 
žlázy ATC kód: H03AA 
Syntetický  levothyroxin  obsažený  v  přípravku SYNOTIREX má  identický  mechanismus 
působení jako přirozený hormon štítné žlázy, který je tvořen hlavně ve štítné žláze. Přípravek je v 
periferních  orgánech  transformován  na  T3  a  stejně  jako  přirozený hormon   vykazuje 
charakteristické účinky na T3 receptory. Tělo endogenní a exogenní levothyroxin nerozliší. 
 
5.2 Farmakokinetické vlastnosti  
 
Perorálně podávaný levothyroxin je téměř výhradně absorbován v horním traktu tenkého 
střeva. V závislosti na farmaceutické formulaci je absorbováno až 80 %. Tmax činí 1-5 hodin. 
 
 
 
Po zahájení perorální terapie účinek nastupuje do 3-5 dní. Levothyroxin vykazuje velmi 
vysokou vazbu na plazmatické proteiny – 99,97 %. Nedochází ke tvorbě kovalentní vazby; 
proto dochází ke kontinuální a velmi rychlé výměně mezi hormonem vázaným na plazmatické 
bílkoviny a volnou hormonální frakcí. 
 
Levothyroxin vzhledem k vysoké vazbě na proteiny nelze z těla odstranit hemodialýzou 
nebo hemoperfuzí. 
 
Poločas eliminace činí v průměru asi 7 dní. Při hypertyreóze je kratší (3-4 dny), zatímco při 
hypotyreóze delší (asi 9-10 dní). Distribuční objem činí 10-12 l. Třetina levothyroxinu vyskytujícího 
se mimo štítnou žlázu se nachází v játrech a může být rychle vyměněna se sérovým levothyroxinem. 
Hormony štítné žlázy jsou vesměs metabolizovány v játrech, ledvinách, mozku a svalech. 
Metabolity jsou vylučovány v moči a stolici. Metabolická clearance činí asi 1,2 l plazmy denně. 
 
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti  
 
Akutní toxicita: 
Akutní toxicita levothyroxinu je velmi nízká. 
 
Chronická toxicita: 
Chronická  toxicita  byla  studována  u  různých  živočišných  druhů  (potkani,  psi).  Při 
vysokých  dávkách  byly  u  potkanů  pozorovány  známky  hepatopatie,  zvýšený  výskyt 
spontánní nefrózy a změny ve hmotnosti orgánů. 
 
Reprodukční toxicita: 
Studie reprodukční toxicity na zvířatech nebyly provedeny. 
Mutagenita: 
O mutagenním potenciálu levothyroxinu nejsou k dispozici žádné údaje. Dosud však nebyl 
hlášen žádný nález nebo důkaz o tom, že by hormony štítné žlázy mohly poškodit potomky 
pozměněním jejich genomu. 
 
Karcinogenita: 
Dlouhodobé studie s levothyroxinem na zvířatech nebyly provedeny. 
 
 
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE  
 
6.1 Seznam pomocných látek 
 
Glycerol 85 % 
6.2 Inkompatibility  
 
Neuplatňuje se. 
 
6.3 Doba použitelnosti  
 
18 měsíců 
 
Po prvním otevření sáčku: 15 dní 
Po prvním otevření jednodávkového obalu: přípravek se musí použít okamžitě. 
 
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání  
 
Neuchovávejte při teplotě nad 25 °C. 
 
 
 
Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem. 
 
Podmínky uchovávání tohoto léčivého přípravku po jeho otevření jsou uvedeny v bodě 6.3. 
 
6.5 Druh obalu a obsah balení  
 
1ml bílý, neprůhledný jednodávkový obal z polyethylenu s nízkou hustotou (LDPE) v sáčku z 
polyethylentereftalátu/hliníku/polyethylenu  (PET/ALU/PE),  obsahujícím  strip  s  jednodávkovými obaly. 
 
Velikost balení: 30 jednodávkových obalů. 
 
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním  
 
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními 
požadavky. 
 
 
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI  
 
IBSA Slovakia s.r.o. 
Mýtna 81107 Bratislava 
Slovenská republika 
 
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/ČÍSLA  
 
SYNOTIREX 13 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu: 56/303/18-C  
SYNOTIREX 25 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu: 56/304/18-C  
SYNOTIREX 50 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu: 56/305/18-C  
SYNOTIREX 75 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu: 56/306/18-C  
SYNOTIREX 88 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu: 56/307/18-C  
SYNOTIREX 100 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu: 56/308/18-C 
SYNOTIREX 112 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu: 56/309/18-C 
SYNOTIREX 125 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu: 56/310/18-C 
SYNOTIREX 137 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu: 56/311/18-C 
SYNOTIREX 150 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu: 56/312/18-C 
SYNOTIREX 175 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu: 56/313/18-C 
SYNOTIREX 200 mikrogramů perorální roztok v jednodávkovém obalu: 56/314/18-C 
 
 
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍREGISTRACE  
 
13. 11.  
 
10. DATUM REVIZE TEXTU  
 
20. 1.