Stránka 1 z sp. zn. sukls 
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 
 
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU 
 
Tatica 250 mg potahované tablety
Tatica 500 mg potahované tablety 
 
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 
 
Jedna potahovaná tableta obsahuje abirateroni acetas 250 mg. 
Jedna potahovaná tableta obsahuje abirateroni acetas 500 mg. 
 
Pomocné látky se známým účinkem
Jedna potahovaná tableta obsahuje 32,3 mg laktosy (34 mg ve formě monohydrátu). 
Jedna potahovaná tableta obsahuje 64,6 mg laktosy (68 mg ve formě monohydrátu). 
 
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 
 
 
3. LÉKOVÁ FORMA 
 
Potahovaná tableta. 
Tatica 250 mg potahované tablety: Bílé až téměř bílé oválné potahované tablety s vyraženým „250“ na 
jedné straně, o rozměrech 14,2 mm x 7,2 mm. 
Tatica 500 mg potahované tablety: Nachové oválné potahované tablety s vyraženým „500“ na jedné straně, 
o rozměrech 18,9 mm x 9,5 mm. 
 
 
4. KLINICKÉ ÚDAJE 
 
4.1 Terapeutické indikace 
 
Přípravek Tatica je indikován spolu s prednisonem nebo prednisolonem: 
• k léčbě nově diagnostikovaného, vysoce rizikového metastazujícího hormonálně senzitivního 
karcinomu prostaty (metastatic hormone sensitive prostate cancer, mHSPC) u dospělých mužů 
v kombinaci s androgen-deprivační léčbou (ADT), (viz bod 5.1) 
• k léčbě metastazujícího karcinomu prostaty rezistentního na kastraci (metastatic castration resistant 
prostate cancer,mCRPC) u dospělých mužů, kteří jsou asymptomatičtí nebo mírně symptomatičtí po 
selhání androgen-deprivační léčby a u nichž dosud nebyla chemoterapie klinicky indikována (viz 
bod 5.1); 
• k léčbě mCRPC u dospělých mužů, jejichž onemocnění progredovalo při chemoterapeutickém 
režimu založeném na docetaxelu nebo po něm. 
 
4.2 Dávkování a způsob podání 
 
Tento přípravek je předepisován lékařem se specializací v příslušném oboru. 
 
Dávkování
Doporučená dávka je 1000 mg (čtyři 250mg tablety nebo dvě 500mg tablety) jako jednorázová denní 
dávka, která se nesmí užít s jídlem (viz „Způsob podání“ níže). Užívání tablet s jídlem zvyšuje 
systémovou expozici abirateronu (viz body 4.5 a 5.2). 
 
Dávkování prednisonu nebo prednisolonu
Při mHSPC se abirateron užívá s 5 mg prednisonu nebo prednisolonu denně. 
Stránka 2 z 
Při mCRPC se abirateron užívá s 10 mg prednisonu nebo prednisolonu denně. 
 
U pacientů bez chirurgické kastrace musí léková kastrace pomocí analog hormonu uvolňujícího 
luteinizační hormon (LHRH) během léčby pokračovat. 
 
Doporučené sledování
Před zahájením léčby, každé dva týdny během prvních tří měsíců léčby a dále jednou měsíčně je nutno 
měřit hodnoty transamináz v séru. Jednou měsíčně je nutno kontrolovat krevní tlak, hladinu draslíku 
v séru a retenci tekutin. Pacienty se závažným rizikem městnavého srdečního selhání je však nutno během 
prvních tří měsíců léčby monitorovat každé 2 týdny a dále měsíčně (viz bod 4.4). 
 
U pacientů s preexistující hypokalemií nebo u pacientů, u kterých se během léčby abirateronem vyvine 
hypokalemie, je nutno zvážit udržování hladin draslíku na ≥4,0 mmol/l. 
U pacientů, u kterých se vyvinou toxicity stupně ≥3, včetně hypertenze, hypokalemie, edému a jiných 
nemineralokortikoidních toxicit, je nutno léčbu ukončit a zahájit potřebná léčebná opatření. Léčbu 
abirateronem nelze obnovit, dokud se příznaky toxicity nezlepší na stupeň 1 nebo k počátečním hodnotám. 
V případě vynechání dávky přípravku Tatica, prednisonu nebo prednisolonu se v léčbě pokračuje další 
den obvyklou denní dávkou. 
 
Hepatotoxicita
U pacientů, u nichž se během léčby vyvine hepatotoxicita [zvýšení alaninaminotransferázy (ALT) nebo 
aspartátaminotransferázy (AST) nad 5násobek horní hranice normálu (ULN)], je nutno okamžitě přerušit 
léčbu (viz bod 4.4). Obnovení léčby po návratu funkčních jaterních testů k výchozímu stavu pacienta 
může být provedeno sníženou dávkou 500 mg (dvě 250mg tablety nebo jedna 500mg tableta) jednou 
denně. U pacientů, u nichž byla léčba znovu zahájena, je nutno monitorovat transaminázy alespoň jednou 
za dva týdny po dobu tří měsíců a dále jednou za měsíc. Objeví-li se hepatotoxicita i u snížené dávky 
500 mg denně, má být léčba ukončena. 
 
Objeví-li se závažná hepatotoxicita (ALT nebo AST 20násobná oproti ULN) kdykoli během léčby, je nutno 
léčbu ukončit a u těchto pacientů nemá být léčba znovu zahájena. 
 
Porucha funkce jater
U pacientů s již existující lehkou poruchou funkce jater, Child-Pugh třídy A, není nutná úprava dávky. 
 
Ukázalo se, že středně těžká porucha funkce jater (Child-Pugh třídy B) zvyšuje systémovou expozici 
abirateronu po jednorázovém perorálním podání 1000 mg abirateron-acetátu přibližně čtyřikrát (viz bod 
5.2). Neexistují údaje o klinické bezpečnosti a účinnosti opakovaných dávek abirateron-acetátu po podání 
pacientům se středně těžkou nebo těžkou poruchou funkce jater (Child-Pugh třídy B nebo C). Nelze 
předpokládat žádnou úpravu dávky. U pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater je nutno užití 
abirateronu důkladně posoudit, přínos má jasně převažovat možné riziko (viz body 4.2 a 5.2). Pacientům 
s těžkou poruchou funkce jater se abirateron nesmí podávat (viz body 4.3, 4.4 a 5.2). 
 
Porucha funkce ledvin
U pacientů s poruchou funkce ledvin není nutná úprava dávky (viz bod 5.2). U pacientů s karcinomem 
prostaty a těžkou poruchou funkce ledvin však nejsou žádné klinické zkušenosti. U těchto pacientů je nutná 
opatrnost (viz bod 4.4). 
 
Pediatrická populace
Neexistuje žádné relevantní použití abirateronu u pediatrické populace. 
 
Způsob podání
Přípravek Tatica je určen k perorálnímu podání. 
Tablety se užívají alespoň jednu hodinu před nebo alespoň dvě hodiny po jídle. Tablety se polykají celé a 
zapíjejí se vodou. 
 
4.3 Kontraindikace 
 
• Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku uvedenou 
Stránka 3 z v bodě 6.1. 
• Těhotné ženy nebo ženy, které mohou otěhotnět (viz bod 4.6). 
• Těžká porucha funkce jater [Child-Pugh třídy C (viz body 4.2, 4.4 a 5.2)]. 
• Abirateron s prednisonem nebo prednisolonem je kontraindikován v kombinaci s Ra-223. 
 
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití 
 
Hypertenze, hypokalemie, retence tekutin a srdeční selhání způsobené vzestupem mineralokortikoidů  
 
Abirateron může způsobit hypertenzi, hypokalemii a retenci tekutin (viz bod 4.8) jako důsledek zvýšených 
hladin mineralokortikoidů, které se objeví na základě inhibice CYP17 (viz bod 5.1). Při současném podání 
s kortikoidem dojde ke snížení vylučování adrenokortikotropního hormonu (ACTH), což má za následek 
snížení incidence a závažnosti těchto nežádoucích účinků. Opatrnost je nutná při léčbě pacientů, u nichž 
může zvýšení krevního tlaku, hypokalemie (např. u pacientů užívajících srdeční glykosidy) nebo retence 
tekutin (např. u pacientů se srdečním selháním, závažnou nebo nestabilní anginou pectoris, recentním 
infarktem myokardu nebo komorovou arytmií a u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin) negativně 
ovlivnit jejich základní onemocnění. 
 
Abirateron je nutno užívat s opatrností u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního onemocnění. Studie 
fáze 3 s abirateronem vyloučily pacienty s nekontrolovanou hypertenzí, klinicky významným 
onemocněním srdce, které se manifestovalo jako infarkt myokardu nebo arteriální trombotické příhody 
v posledních 6 měsících, pacienty se závažnou nebo nestabilní anginou pectoris nebo selháním srdce třídy 
III nebo IV (studie 301) podle New York Heart Association (NYHA) nebo srdečním selháním třídy II až 
IV (studie 3011 a 302) nebo se sníženou ejekční frakcí pod 50 %. Ze studií 3011 a 302 byli vyloučeni 
pacienti s fibrilací síní nebo dalšími srdečními arytmiemi vyžadujícími podávání léčiv. Bezpečnost u 
pacientů s ejekční frakcí levé komory (LVEF) <50 % nebo třídy III nebo IV NYHA srdečního selhání (ve 
studii 301) nebo třídy II až IV srdečního selhání (ve studiích 3011 a 302) nebyla stanovena (viz body 4.8 a 
5.1). 
 
Před zahájením léčby pacientů s významným rizikem městnavého srdečního selhání (např. s anamnézou 
srdečního selhání, nekontrolované hypertenze nebo srdečních příhod, jako například ischemická choroba 
srdeční) je nutno zvážit zhodnocení srdečních funkcí (např. echokardiogram). Před zahájením léčby 
abirateronem je nutno léčit srdeční selhání a optimalizovat funkci srdce. Je nutno upravit a kontrolovat 
hypertenzi, hypokalemii a retenci tekutin. Během léčby je nutno monitorovat krevní tlak, sérové hladiny 
draslíku, retenci tekutin (přírůstek tělesné hmotnosti, periferní otoky) a další známky a příznaky 
městnavého srdečního selhání každé 2 týdny během 3 měsíců a dále měsíčně, a abnormality korigovat. U 
pacientů s hypokalemií bylo pozorováno prodloužení QT intervalu v souvislosti s léčbou abirateronem. 
Posouzení funkce srdce se provede, jak je klinicky indikováno, zahájí se vhodná léčba, a je-li přítomen 
klinicky významný pokles funkce srdce (viz bod 4.2), zváží se ukončení léčby tímto přípravkem. 
 
Hepatotoxicita a porucha funkce jater
V kontrolovaných klinických studiích se vyskytla významná zvýšení hodnot jaterních enzymů, což vedlo 
k ukončení léčby nebo změnám dávkování (viz bod 4.8). Před zahájením léčby, každé dva týdny během 
prvních tří měsíců léčby a dále jednou měsíčně je nutno měřit hodnoty transamináz v séru. Objeví-li se 
klinické příznaky, které ukazují na hepatotoxicitu, je nutno okamžitě stanovit transaminázy v séru. Pokud 
kdykoli dojde ke zvýšení ALT nebo AST nad 5násobek ULN, je nutno léčbu přerušit a pečlivě sledovat 
funkci jater. Obnovení léčby lze provést po navrácení jaterních testů pacienta k výchozím hodnotám a 
s podáváním nižší dávky (viz bod 4.2). 
 
Vyvine-li se u pacientů kdykoli během léčby závažná hepatotoxicita (ALT nebo AST odpovídající 
20násobku ULN), je nutno léčbu ukončit a u těchto pacientů se nemá léčba znovu zahajovat. 
 
Pacienti s aktivní nebo symptomatickou virovou hepatitidou byli z klinických studií vyloučeni; neexistují 
tedy údaje, které by použití abirateronu v této populaci podporovaly. 
 
Nejsou dostupné údaje o klinické bezpečnosti a účinnosti opakovaných dávek abirateron-acetátu při 
podání pacientům se středně těžkou nebo těžkou poruchou funkce jater (Child-Pugh třídy B nebo C). U 
pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater je nutno užití abirateronu důkladně posoudit, přínos má 
Stránka 4 z jasně převažovat možné riziko (viz body 4.2 a 5.2). Pacientům s těžkou poruchou funkce jater se 
abirateron nesmí podávat (viz body 4.2, 4.3 a 5.2). 
Během postmarketingového sledování byly vzácně hlášeny případy akutního selhání jater a fulminantní 
hepatitidy, některé s fatálními následky (viz bod 4.8). 
 
Ukončení léčby kortikosteroidy a zvládání stresových situací
Je-li ukončeno podávání prednisonu nebo prednisolonu, je nutná opatrnost a pacienty je nutno 
monitorovat, zda se u nich nerozvíjí adrenokortikální insuficience. Pokračuje-li se v léčbě abirateronem po 
vysazení kortikosteroidů, je nutno pacienty sledovat, zda se u nich neobjeví příznaky zvýšené hladiny 
mineralokortikoidů (viz informace výše). 
 
U pacientů, kterým je podáván prednison nebo prednisolon a kteří jsou vystaveni neobvyklému stresu, 
může být indikováno zvýšené dávkování kortikosteroidů před stresovou situací, během ní i po ní. 
 
Kostní denzita
U mužů s metastazujícím pokročilým karcinomem prostaty se může vyskytnout snížená kostní denzita. 
Podávání abirateronu v kombinaci s glukokortikoidy může tento účinek zvýšit. 
 
Pacienti, kterým byl dříve podáván ketokonazol
U pacientů, kterým byl k léčbě karcinomu prostaty dříve podáván ketokonazol, lze očekávat snížený 
výskyt odpovědi. 
 
Hyperglykemie
Užívání glukokortikoidů může zvyšovat hyperglykemii, proto je u pacientů s diabetem nutno často měřit 
glykemii. 
 
Hypoglykemie
Při podávání abirateronu v kombinaci s prednisonem/prednisolonem pacientům s preexistujícím diabetem 
užívajícím pioglitazon nebo repaglinid (viz bod 4.5) byly hlášeny případy hypoglykemie; proto je u 
pacientů s diabetem nutno často měřit glykemii. 
 
Užívání s chemoterapií
Bezpečnost a účinnost současného užívání abirateronu s cytotoxickou chemoterapií nebyly stanoveny (viz 
bod 5.1). 
 
Nesnášenlivost pomocných látek
Tento léčivý přípravek obsahuje laktosu.  
Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, úplným nedostatkem laktázy nebo 
malabsorpcí glukosy a galaktosy nemají tento přípravek užívat.  
 
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné dávce, to znamená, že je 
v podstatě „bez sodíku“. 
 
Potenciální rizika
U mužů s metastazujícím karcinomem prostaty, včetně pacientů léčených abirateronem, se mohou objevit 
anemie a sexuální dysfunkce. 
 
Účinky na kosterní svalstvo 
U pacientů léčených abirateronem byly hlášeny případy myopatie a rhabdomyolýzy. Většina případů se 
vyvinula během prvních 6 měsíců léčby a ustoupila po ukončení podávání abirateronu. U pacientů 
léčených současně léčivými přípravky, o kterých je známo, že jsou spojeny s myopatií/rhabdomyolýzou, 
se doporučuje opatrnost. 
 
Interakce s jinými léčivými přípravky
Z důvodu rizika snížené expozice abirateronu (viz bod 4.5) je nutné vyvarovat se během léčby podávání 
silných induktorů CYP3A4, ledaže by nebyla k dispozici jiná alternativní terapeutická léčba. 
 
Kombinace abirateronu a prednisonu/prednisolonu s Ra-Léčba abirateronem a prednisonem/prednisolonem v kombinaci s Ra-223 je kontraindikována (viz bod 4.3) 
Stránka 5 z z důvodu zvýšeného rizika fraktur a sklonu ke zvýšené mortalitě mezi asymptomatickými nebo mírně 
symptomatickými pacienty s karcinomem prostaty, což bylo pozorováno v klinických studiích. 
Následnou léčbu Ra-223 se doporučuje nezahajovat alespoň 5 dní po poslední dávce abirateronu 
v kombinaci s prednisonem/prednisolonem. 
 
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 
 
Vliv potravy na abirateron-acetát
Podání s jídlem významně zvyšuje absorpci abirateron-acetátu. Účinnost a bezpečnost při podávání 
s jídlem nebyla stanovena, proto se nesmí tento přípravek užívat s jídlem (viz body 4.2 a 5.2). 
 
Interakce s jinými léčivými přípravky
Potenciál jiných léčivých přípravků ovlivňovat expozice abirateronu 
V klinické studii farmakokinetických interakcí u zdravých dobrovolníků, kteří byli předléčeni 
rifampicinem, silným induktorem CYP3A4, v dávce 600 mg denně po dobu 6 dní, po které následovala 
jednorázová dávka 1000 mg abirateron-acetátu, se průměrná plazmatická AUC∞ abirateronu snížila o 55 %. 
 
Během léčby je nutno se vyvarovat podávání silných induktorů CYP3A4 (např. fenytoinu, karbamazepinu, 
rifampicinu, rifabutinu, rifapentinu, fenobarbitalu, třezalce tečkované [Hypericum perforatum]), ledaže by 
nebyla k dispozici jiná alternativní léčba. 
 
V samostatné klinické studii farmakokinetických interakcí u zdravých dobrovolníků nemělo současné 
podávání ketokonazolu, silného inhibitoru CYP3A4, klinicky významný účinek na farmakokinetiku 
abirateronu. 
 
Potenciál ovlivňovat expozice jiných léčivých přípravků
Abirateron je inhibitorem jaterních léky metabolizujících enzymů CYP2D6 a CYP2C8. Ve studii, kde se 
stanovovaly účinky abirateron-acetátu (podaného spolu s prednisonem) na jednorázovou dávku 
dextromethorfanu, který je substrátem CYP2D6, byla systémová expozice (AUC) dextromethorfanu 
zvýšena přibližně 2,9násobně. AUC24 dextrorfanu, aktivního metabolitu dextromethorfanu, byla zvýšena 
přibližně o 33 %. 
 
Opatrnost je nutná při současném podávání s léčivými přípravky aktivovanými nebo metabolizovanými 
CYP2D6, zejména s léčivými přípravky, které mají úzkou terapeutickou šíři. Je nutno zvážit snížení dávek 
léčivých přípravků metabolizovaných CYP2D6 s úzkou terapeutickou šíří. Příkladem léčivých přípravků 
metabolizovaných CYP2D6 jsou metoprolol, propranolol, desipramin, venlafaxin, haloperidol, risperidon, 
propafenon, flekainid, kodein, oxykodon a tramadol (poslední tři léčivé látky potřebují CYP2Dk vytvoření svých účinných analgetických metabolitů). 
 
V klinické studii lékových interakcí týkajících se CYP2C8 u zdravých jedinců byla AUC pioglitazonu 
zvýšena o 46 % a AUC aktivních metabolitů pioglitazonu M-III a M-IV byla u každého snížena o 10 %, 
pokud byl pioglitazon podáván společně s jednorázovou dávkou 1000 mg abirateron-acetátu.  
U pacientů mají být sledovány známky toxicity související se substráty CYP2C8 s úzkým terapeutickým 
indexem, jsou-li užívány současně. Příklady léčivých přípravků metabolizovaných pomocí CYP2Czahrnují pioglitazon a repaglinid (viz bod 4.4). 
 
Údaje získané in vitro ukázaly, že hlavní metabolity abirateron-sulfát a N-oxid abirateron-sulfát inhibují 
jaterní transportér OATP1B1 a v důsledku toho může dojít ke zvýšení koncentrace léčivých látek 
vylučovaných OATP1B1. Nejsou k dispozici žádné klinické údaje, které by potvrdily interakce s tímto 
transportérem. 
 
Užívání s přípravky, které prodlužují QT interval
Vzhledem k tomu, že androgen-deprivační léčba může prodlužovat QT interval je doporučena opatrnost, 
pokud je abirateron užíván spolu s léčivými přípravky, které prodlužují interval QT nebo s léčivými 
přípravky, které mohou indukovat torsade de pointes, jako jsou antiarytmika třídy IA (např.chinidin, 
disopyramid) nebo třídy III (např. amiodaron, sotalol, dofetilid, ibutilid), methadon, moxifloxacin, 
antipsychotika atd. 
 
Užívání se spironolaktonem
Stránka 6 z Spironolakton se váže na androgenní receptor a může zvyšovat hladiny prostatického specifického 
antigenu (PSA). Užívání s abirateronem se nedoporučuje (viz bod 5.1). 
 
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení 
 
Ženy ve fertilním věku
Neexistují údaje o použití abirateronu během těhotenství a tento přípravek není určen k podávání ženám 
ve fertilním věku. 
 
Antikoncepce u mužů a žen
Není známo, zda jsou abirateron nebo jeho metabolity přítomny ve spermatu. Při sexuální aktivitě 
s těhotnou ženou musí pacient použít kondom. Při sexuální aktivitě se ženou ve fertilním věku musí 
pacient použít kondom a zároveň další účinnou antikoncepční metodu. Studie na zvířatech prokázaly 
reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). 
 
Těhotenství
Abirateron není určen k použití u žen a je kontraindikován u těhotných žen nebo u žen, které mohou 
otěhotnět (viz body 4.3 a 5.3). 
 
Kojení
Abirateron není určen k podávání ženám. 
 
Fertilita
Abirateron ovlivňoval fertilitu u samců i samic potkanů, ale tyto účinky byly plně reverzibilní (viz bod 5.3). 
 
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 
 
Abirateron nemá žádný nebo má pouze zanedbatelný vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje. 
 
4.8 Nežádoucí účinky 
 
Souhrn bezpečnostního profilu
V analýze nežádoucích účinků složených studií fáze 3 s abirateronem byly nežádoucími účinky 
pozorovanými u ≥10 % pacientů periferní otok, hypokalemie, hypertenze, infekce močových cest a zvýšení 
alaninaminotransferázy a/nebo zvýšení aspartátaminotransferázy. 
Další závažné nežádoucí účinky zahrnují srdeční poruchy, hepatotoxicitu, fraktury a alergickou 
alveolitidu. 
 
Abirateron může způsobit hypertenzi, hypokalemii a retenci tekutin; jedná se o farmakodynamický 
následek jeho mechanismu účinku. Ve studiích fáze 3 byly předpokládané mineralokortikoidní nežádoucí 
účinky pozorovány častěji u pacientů léčených abirateron-acetátem než u pacientů léčených placebem: 
hypokalemie 18 % oproti 8 %, hypertenze 22 % oproti 16 % a retence tekutin (periferní otok) 23 % oproti 
17 %. U pacientů léčených abirateron-acetátem oproti pacientům léčeným placebem: byla hypokalemie 
dle CTCAE (Obecná terminologická kritéria nežádoucích účinků, verze 4.0) stupňů 3 a 4 pozorována u 
% oproti 1 %. Hypertenze dle CTCAE (verze 4.0) stupňů 3 a 4 se vyskytla u 7 % oproti 5 % pacientů a 
retence tekutin (periferní edém) stupňů 3 a 4 byla pozorována u 1 % oproti 1 % pacientů.  
Mineralokortikoidní účinky byly většinou lékařsky úspěšně zvládnutelné. Současné podávání 
kortikosteroidů incidenci a závažnost těchto nežádoucích účinků snižuje (viz bod 4.4). 
 
Tabulkový seznam nežádoucích účinků
Ve studiích u pacientů s pokročilým metastazujícím karcinomem prostaty, kterým byl podáván analog 
LHRH, nebo u pacientů dříve léčených orchiektomií, byl abirateron podáván v dávce 1000 mg denně 
v kombinaci s nízkou dávkou prednisonu nebo prednisolonu (5 mg nebo 10 mg denně v závislosti na 
indikaci). 
 
Nežádoucí účinky pozorované v klinických studiích a během postmarketingového sledování jsou uvedeny 
dále dle kategorií četnosti. Kategorie četnosti jsou definovány jako: velmi časté (≥1/10); časté (>1/100 až 
<1/10); méně časté (>1/1000 až <1/100); vzácné (>1/10000 až <1/1000); velmi vzácné (<1/10000) a není 
známo (z dostupných údajů nelze určit). 
Stránka 7 z 
V každé skupině četnosti jsou nežádoucí účinky uvedeny s klesající závažností. 
 
Tabulka 1: Nežádoucí účinky zjištěné v klinických studiích a postmarketingovém sledování 
 
Třídy orgánových systémů Nežádoucí účinek a frekvence
Infekce a infestace Velmi časté: infekce močových cest Časté: sepse 
Poruchy imunitního systému Není známo: anafylaktické reakce 
Endokrinní poruchy Méně časté: adrenální insuficience 
Poruchy metabolismu a výživy Velmi časté: hypokalemie 
Časté: hypertriglyceridemie 
Srdeční poruchy Časté: srdeční selhání*, angina pectoris, fibrilace 
síní, tachykardie 
Méně časté: jiné arytmie 
Není známo: infarkt myokardu, prodloužení QT 
intervalu (viz body 4.4 a 4.5) 
Cévní poruchy  Velmi časté: hypertenze  
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy Vzácné: alergická alveolitidaa  
Gastrointestinální poruchy Velmi časté: průjem 
Časté: dyspepsie 
Poruchy jater a žlučových cest Velmi časté: zvýšení alaninaminotransferázy 
a/nebo zvýšení aspartátaminotransferázyb  
Vzácné: fulminantní hepatitida, akutní selhání 
jater 
Poruchy kůže a podkožní tkáně Časté: vyrážka 
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové 
tkáně
Méně časté: myopatie, rhabdomyolýza 
Poruchy ledvin a močových cest Časté: hematurie 
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace Velmi časté: periferní otok 
Poranění, otravy a procedurální komplikace Časté: fraktury** 
⁎ Srdeční selhání zahrnuje také městnavé srdeční selhání, dysfunkci levé komory a snížení ejekční frakce  
⁎⁎ Fraktury zahrnují osteoporózu a všechny zlomeniny s výjimkou patologických fraktur 
a Spontánní hlášení z postmarketingového sledování 
b Zvýšení alaninaminotransferázy a/nebo aspartátaminotransferázy zahrnuje zvýšení ALT, zvýšení AST a 
abnormální jaterní funkce. 
 
U pacientů léčených abirateron-acetátem se vyskytly následující nežádoucí účinky dle CTCAE (verze 4.0) 
stupně 3 závažnosti: hypokalemie 5 %, infekce močových cest 2 %, zvýšení alaninaminotransferázy 
a/nebo aspartátaminotransferázy 4 %, hypertenze 6 %, fraktury 2 %, periferní otok, srdeční selhání a 
fibrilace síní, vše s frekvencí 1 %. Hypertriglyceridemie a angina pectoris dle CTCAE (verze 4.0) stupně se vyskytly u <1 % pacientů. Infekce močových cest, zvýšení alaninaminotransferázy a/nebo 
aspartátaminotransferázy, hypokalemie, srdeční selhání, fibrilace síní a fraktury dle CTCAE (verze 4.0) 
stupně 4 se vyskytly u <1 % pacientů. 
 
U hormonálně senzitivní populace byla pozorována vyšší incidence hypertenze a hypokalemie (studie 
3011). U hormonálně senzitivní populace (studie 3011) byla hypertenze hlášena u 36,7 % pacientů 
v porovnání s 11,8 % a 20,2 % ve studiích 301 a 302.  
U hormonálně senzitivní populace (studie 3011) byla hypokalemie pozorována u 20,4 % pacientů 
v porovnání s 19,2 % a 14,9 % ve studiích 301 a 302. 
 
Stránka 8 z Incidence a závažnost nežádoucích účinků byla vyšší v podskupině pacientů s výchozím stupněm 
výkonnostního stavu ECOG2 a rovněž u starších pacientů (≥75 let). 
 
Popis vybraných nežádoucích účinků  
Kardiovaskulární účinky
Ze všech tří studií fáze 3 byli vyloučeni pacienti s nekontrolovanou hypertenzí, klinicky významným 
onemocněním srdce, které se manifestovalo jako infarkt myokardu nebo arteriální trombotické příhody 
v předchozích 6 měsících, pacienti se závažnou nebo nestabilní anginou pectoris nebo selháváním srdce 
NYHA třídy III nebo IV (studie 301) nebo třídy II až IV (studie 3011 a 302) nebo s naměřenou ejekční 
frakcí <50 %. Všichni zahrnutí pacienti (pacienti s aktivní medikací i pacienti na placebu) byli zároveň 
léčeni androgen-deprivační léčbou, zejména s použitím analogů LHRH, což bylo spojeno s diabetem, 
infarktem myokardu, cerebrovaskulární příhodou a náhlou srdeční smrtí. Výskyt kardiovaskulárních 
nežádoucích účinků ve studiích fáze 3 u pacientů užívajících abirateron-acetát byl ve srovnání s placebem 
následující: fibrilace síní 2,6 % oproti 2,0 %, tachykardie 1,9 % oproti 1,0 %, angina pectoris 1,7 % oproti 
0,8 %, srdeční selhání 0,7 % oproti 0,2 % a arytmie 0,7 % oproti 0,5 %. 
 
Hepatotoxicita
U pacientů léčených abirateron-acetátem byla hlášena hepatotoxicita se zvýšením ALT, AST a celkového 
bilirubinu. Napříč klinickými studiemi fáze 3 byly hepatotoxicity stupně 3 a 4 (např. zvýšení ALT nebo 
AST >5násobek horní hranice normálu nebo zvýšení bilirubinu >1,5násobek horní hranice normálu) 
hlášeny u 6 % pacientů léčených abirateron-acetátem, typicky během prvních 3 měsíců po zahájení léčby. 
Ve studii 3011 byla hepatotoxicita stupně 3 nebo 4 pozorována u 8,4 % pacientů léčených abirateronem. 
U deseti pacientů, kteří dostávali abirateron, bylo kvůli hepatotoxicitě jeho podávání ukončeno; dva měli 
hepatotoxicitu stupně 2, šest mělo hepatotoxicitu stupně 3 a dva měli hepatotoxicitu stupně 4. Žádný 
pacient ve studii 3011 na hepatotoxicitu nezemřel. Ve studiích fáze 3 bylo zhoršení jaterních testů 
pravděpodobnější u pacientů, jejichž jaterní testy byly zvýšeny již na počátku, ve srovnání s pacienty, 
jejichž jaterní testy byly na počátku normální. Došlo-li ke zvýšení ALT nebo AST na >5násobek horní 
hranice normálu nebo ke zvýšení bilirubinu na >3násobek horní hranice normálu, bylo podávání 
abirateron-acetátu ukončeno. Ve dvou případech došlo k významnému zvýšení hodnot výsledků jaterních 
testů (viz bod 4.4). U těchto dvou pacientů s normální funkcí jater na počátku léčby došlo ke zvýšení ALT 
nebo AST na 15 až 40násobek horní hranice normálu a ke zvýšení bilirubinu na 2 až 6násobek horní 
hranice normálu. Po ukončení léčby došlo u obou pacientů k normalizaci jaterních testů a jeden z pacientů 
byl znovu léčen bez opakovaného zvýšení jejich hodnot. Ve studii 302 byla zvýšení ALT nebo AST stupně 
nebo 4 pozorována u 35 (6,5 %) pacientů léčených abirateron-acetátem.  
Zvýšené hladiny aminotransferáz se vrátily k normálu u všech kromě 3 pacientů (2 s novými 
mnohočetnými metastázami v játrech a 1 se zvýšením AST přibližně 3 týdny po poslední dávce 
abirateron-acetátu). Ve studiích fáze 3 byla ukončení léčby kvůli zvýšením ALT nebo AST nebo 
abnormálním jaterním funkcím hlášena u 1,1 % pacientů léčených abirateron-acetátem a u 0,6 % pacientů 
léčených placebem; kvůli hepatotoxicitě nebyla hlášena žádná úmrtí. 
 
V klinických studiích bylo riziko hepatotoxicity omezeno vyloučením pacientů s výchozí hepatitidou nebo 
významnými abnormalitami v jaterních testech. Ze studie 3011 byli vyloučeni pacienti s výchozími 
hodnotami ALT a AST >2,5násobek ULN, bilirubinu >1,5násobek ULN a pacienti s aktivní nebo 
symptomatickou virovou hepatitidou nebo s chronickým onemocněním jater; ascitem nebo krvácivými 
poruchami sekundárními k dysfunkci jater. Ze studie 301 byli vyloučeni pacienti s výchozí hodnotou ALT 
a AST ≥2,5násobek ULN bez přítomnosti metastáz v játrech a pacientů s výchozí hodnotou ALT a AST 
>5násobek ULN, pokud v játrech byly přítomny metastázy. Pro studii 302 nebyli pacienti s metastázami 
v játrech vhodní a pacienti s výchozí hodnotou ALT a AST ≥2,5násobek ULN byli ze studie vyloučeni. 
Objevující se zvýšení abnormalit v jaterních testech u pacientů v klinických studiích bylo rázně řešeno 
požadavkem na přerušení léčby a povolením jejího obnovení po návratu jaterních testů na výchozí 
hodnoty (viz bod 4.2). U pacientů s ALT nebo AST >20násobek ULN nebyla léčba znovu zahájena. 
Bezpečnost znovuzahájení léčby u takovýchto pacientů není známa. Mechanismus hepatotoxicity nebyl 
vysvětlen. 
 
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby 
hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu 
Stránka 9 z  
Státní ústav pro kontrolu léčiv 
Šrobárova 48 
100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek 
 
4.9 Předávkování 
 
Zkušenosti s předávkováním abirateronem u člověka jsou omezené. 
 
Specifické antidotum neexistuje. V případě předávkování je nutno ukončit podávání a zahájit obecná 
podpůrná opatření včetně monitorování arytmií, hypokalemie a známek a příznaků retence tekutin. Je také 
nutno vyšetřit funkci jater. 
 
 
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 
 
5.1 Farmakodynamické vlastnosti 
 
Farmakoterapeutická skupina: hormonální léčiva používaná v onkologii, jiní antagonisté hormonů a 
příbuzné látky,  
ATC kód: L02BX 
Mechanismus účinku
Abirateron-acetát se in vivo konvertuje na abirateron, inhibitor biosyntézy androgenů. Abirateron 
selektivně inhibuje enzym 17α-hydroxylázu/C17, 20-lyázu (CYP17). Tento enzym je exprimován a je 
nutný pro biosyntézu androgenů ve tkáních varlat, nadledvin a v nádorové tkáni prostaty. CYPkatalyzuje přeměnu pregnenolonu a progesteronu na prekurzory testosteronu, DHEA, resp. androstendionu 
17α-hydroxylací a štěpením vazby C17, 20. Inhibice CYP17 vede též ke zvýšené produkci 
mineralokortikoidů nadledvinami (viz bod 4.4). 
 
Androgen-senzitivní karcinom prostaty reaguje na léčbu, která snižuje hladiny androgenů. Terapie, které 
snižují hladinu androgenů, jako léčba analogy LHRH nebo orchiektomie, snižují produkci androgenů ve 
varlatech, ale neovlivňují produkci androgenů nadledvinami nebo v tumoru. Léčba abirateronem, je-li 
podána s analogy LHRH (nebo s orchiektomií), snižuje hladinu testosteronu v séru na nedetekovatelné 
hodnoty (za použití komerčních metod stanovení). 
 
Farmakodynamické účinky
Abirateron snižuje testosteron a jiné androgeny v séru na hladiny nižší, než které jsou dosaženy 
samotnými analogy LHRH nebo orchiektomií. To je způsobeno selektivní inhibicí enzymu CYPpotřebného k biosyntéze androgenů. U pacientů s karcinomem prostaty slouží jako specifický biomarker 
PSA. Ve fázi 3 klinické studie u pacientů, u kterých selhala předchozí léčba taxany, došlo k poklesu hladin 
PSA alespoň o 50 % oproti výchozímu stavu u 38 % pacientů léčených abirateron-acetátem ve srovnání 
s 10 % pacientů léčených placebem. 
 
Klinická účinnost a bezpečnost
Účinnost abirateronu byla stanovena ve třech randomizovaných placebem kontrolovaných 
multicentrických studiích fáze 3 (studie 3011, 302 a 301) u pacientů s mHSPC a mCRPC. Do studie byli zařazeni pacienti, u kterých byl nově diagnostikován (do 3 měsíců od randomizace) mHSPC, kteří 
měli vysoce rizikové prognostické faktory. Vysoce riziková prognóza byla definována jako přítomnost 
alespoň 2 z následujících 3 rizikových faktorů: (1) Gleasonovo skóre ≥8; (2) přítomnost 3 nebo více lézí na 
kostním skenu; (3) přítomnost měřitelné viscerální (kromě onemocnění lymfatických uzlin) metastázy. 
V aktivním rameni se abirateron podával v dávce 1000 mg denně v kombinaci s nízkou dávkou 
prednisonu 5 mg jednou denně vedle ADT (agonista LHRH nebo orchiektomie), což byla standardní léčba. 
Pacienti v kontrolním rameni dostávali ADT a placebo místo abirateronu a prednisonu. Ve studii 302 byli 
zahrnuti pacienti bez předchozí léčby docetaxelem; zatímco ve studii 301 byli zahrnuti pacienti, kteří 
dostávali dříve docetaxel. Pacienti užívali analog LHRH nebo podstoupili orchiektomii. V rameni s aktivní 
léčbou byl abirateron podáván v dávce 1000 mg denně v kombinaci s nízkou dávkou prednisonu nebo 
prednisolonu 5 mg dvakrát denně. Kontrolní skupinu tvořili pacienti, kteří dostávali placebo a nízkou 
Stránka 10 z dávkou prednisonu nebo prednisolonu 5 mg dvakrát denně. 
 
Změny v sérových koncentracích PSA samy o sobě ne vždy předpovídají klinický přínos. Ve všech 
studiích bylo tedy doporučeno, aby pacienti dostávali léčbu až do dosažení kritérií pro ukončení, jak jsou 
specifikována pro každou studii dále. 
 
V žádné studii nebylo povoleno užívání se spironolaktonu, protože spironolakton se váže na androgenní 
receptor a může zvyšovat hladiny PSA. 
 
Studie 3011 (pacienti s nově diagnostikovaným, vysoce rizikovým mHSPC) 
Ve studii 3011 (n=1199) byl medián věku zařazených pacientů 67 let. Rozdělení počtu pacientů léčených 
abirateronem podle příslušnosti k rasové skupině byl následující: kavkazská 832 (69,4 %), asijská (20,5 %), černošská nebo afroamerická 25 (2,1 %), jiná 80 (6,7 %), neznámá/nehlášená 13 (1,1 %) a 
Američané indiánského původu nebo původní obyvatelé Aljašky 3 (0,3 %).U 97 % pacientů byl 
výkonnostní stav dle ECOG 0 nebo 1. Pacienti se známými mozkovými metastázami, s nekontrolovanou 
hypertenzí, klinicky významným srdečním onemocněním nebo srdečním selháním třídy II – IV dle NYHA 
byli vyloučeni. Pacienti, kteří byli dříve léčeni farmakoterapeuticky, radiační terapií nebo chirurgicky 
z důvodu metastazujícího karcinomu prostaty nebyli zařazeni s výjimkou ADT po dobu až 3 měsíců nebo 
cyklu paliativní radiace nebo chirurgické terapie z důvodu léčby příznaků vyplývajících 
z metastazujícího onemocnění. Primárními cílovými parametry studie byly celkové přežití (OS) a přežití 
bez radiografické progrese nemoci (rPFS). Medián výchozího skóre bolesti, měřeno pomocí Brief Pain 
Inventory Short Form (BPI-SF), byl 2,0 v obou skupinách (v aktivní léčebné skupině a ve skupině 
s placebem). Vedle primárních cílových parametrů studie byl léčebný přínos také hodnocen na základě 
doby do skeletální příhody (skeletal-related event ‒ SRE), doby do následné léčby karcinomu prostaty, 
doby do zahájení chemoterapie, doby do progrese bolesti a doby do progrese PSA. V léčbě se pokračovalo 
do progrese nemoci, odvolání souhlasu, výskytu nepřijatelné toxicity nebo úmrtí. 
 
Přežití bez radiografické progrese bylo definováno jako doba od randomizace do výskytu radiografické 
progrese nebo úmrtí z jakékoli příčiny. Radiografická progrese zahrnovala progresi podle skenu kostí 
(podle modifikovaného PCWG2) nebo progresi lézí měkkých tkání podle CT nebo NMR (podle RECIST 
1.1). 
 
Mezi léčebnými skupinami byl pozorován významný rozdíl v rPFS (viz tabulka 2 a obrázek 1). 
 
 
Tabulka 2: Přežití bez radiografické progrese – stratifikovaná analýza; populace podle léčebného záměru 
(studie PCR3011) 
 AA-P Placebo 
Randomizované subjekty 597 Příhoda 239 (40,0 %) 354 (58,8 %)
Cenzorováno 358 (60,0 %) 248 (41,2 %) 
  
Doba do příhody (měsíce)  
Medián (95% CI) 33,02 (29,57; NE) 14,78 (14,69; 18,27)
Rozmezí (0,0+; 41,0+) (0,0+; 40,6+) 
  
Hodnota pa < 0,0001 
Poměr rizik (95% CI)b 0,466 (0,394; 0,550) 
Poznámka: += cenzorované pozorování, NE=neodhadnutelné. Radiografická progrese a úmrtí jsou v definici příhody 
rPFS zahrnuty. AA-P= subjekty, které dostávaly abirateron-acetát a prednison. 
a Hodnota p pochází z log-rank testu stratifikovaného podle skóre stavu výkonnosti dle ECOG (0/1 nebo 2) a 
viscerální léze (nepřítomné nebo přítomné). 
b Poměr rizik pochází ze stratifikovaného proporčního modelu rizik. Poměr rizik <1 je ve prospěch AA-P. 
 
Obrázek 1: Kaplan-Meierova křivka přežití bez radiografické progrese; populace podle léčebného 
Stránka 11 z záměru (studie PCR3011) 
 
 
Bylo pozorováno statisticky významné zlepšení OS ve prospěch AA-P plus ADT při 34% 
snížení rizika úmrtí v porovnání s placebem plus ADT (poměr rizik = 0,66; 95% CI: 0,56, 0,78; 
p <0,0001), (viz tabulka 3 a obrázek 2). 
 
Tabulka 3: Celkové přežití pacientů léčených abirateronem nebo placebem ve studií 
PCR3011 (populace podle léčebného záměru) 
Celkové přežití 
Abirateron v kombinaci 
s prednisonem
(n=597) 
Placebo 
(n=602) 
   
Úmrtí (%) 275 (46 %) 343 (57 %)
Medián přežití (měsíce) 53,3 36,(95% CI) (48,2; NE) (33,5; 40,0) 
Poměr rizik (95% CI)1 0,66 (‘0,56’; ‘0,78’)
NE = nebylo stanoveno 
Poměr rizik je odvozen ze stratifikovaného proporčního modelu rizik. Poměr rizik <1 je ve 
prospěch abirateronu v kombinaci s prednisonem. 
 
Stránka 12 z Obrázek 2: Kaplan-Meierova křivka celkového přežití; populace podle léčebného záměru (studie 
PCR3011) 
 
Analýzy podskupin konzistentně upřednostňují léčbu abirateronem. Léčebné účinky AA-P na rPFS a 
OS u všech předem definovaných podskupin byly příznivé a konzistentní v celé hodnocené populaci, 
s výjimkou podskupiny se skóre 2 dle ECOG, kde nebyl pozorován žádný trend k přínosu, nicméně 
malá velikost vzorku (n=40) omezuje jakékoli smysluplné závěry. 
 
Vedle pozorovaných zlepšení celkového přežití a rPFS byly u léčby abirateronem oproti placebu 
prokázány přínosy ve všech prospektivně definovaných sekundárních cílových parametrech studie. 
 
Studie 302 (pacienti bez předchozí chemoterapie)
Tato studie zahrnovala pacienty, kteří dříve nedostávali chemoterapii a kteří byli asymptomatičtí nebo 
mírně symptomatičtí a u nichž chemoterapie dosud nebyla klinicky indikována. Skóre 0-1 na Brief 
Pain Inventory-Short Form (BPI-SF) nejhorší bolesti během posledních 24 hodin bylo považováno za 
asymptomatické a skóre 2-3 za mírně symptomatické. 
 
Ve studii 302 (n=1088) byl u pacientů léčených abirateronem a prednisonem nebo prednisolonem 
medián věku 71 let a u pacientů léčených placebem a prednisonem nebo prednisolonem byl medián 
věku 70 let. Počet pacientů léčených abirateronem byl podle rasy 520 bělochů (95,4 %), 15 černochů 
(2,8 %), 4 asiaté (0,7 %) a 6 ostatních (1,1 %). Eastern Cooperative Oncology Group (ECOG) skóre 
bylo 0 u 76 % pacientů a 1 u 24 % pacientů v obou ramenech. Padesát procent pacientů mělo pouze 
metastázy v kostech, dalších 31 % pacientů mělo metastázy v kostech a měkkých tkáních nebo 
lymfatických uzlinách a 19 % pacientů mělo metastázy pouze v měkkých tkáních nebo lymfatických 
uzlinách. Pacienti s viscerálními metastázami byli vyloučeni. Společnými primárními cílovými 
parametry bylo celkové přežití a přežití bez radiografické progrese (rPFS). Navíc k hodnocení 
společných primárních cílových parametrů byl přínos hodnocen také za použití doby do použití 
opioidu pro nádorovou bolest, doby do zahájení cytotoxické chemoterapie, doby do zhoršení ECOG 
skóre o ≥1 stupeň a doby do progrese PSA založené na kritériích Prostate Cancer Working Group-(PCWG2). Podání léčby ve studii bylo ukončeno v době jednoznačné klinické progrese. Léčbu bylo 
také možno ukončit v době potvrzené radiografické progrese, podle uvážení zkoušejícího. 
 
Přežití bez radiografické progrese (rPFS) bylo hodnoceno s použitím sekvenčního zobrazovacího 
Stránka 13 z sledování tak, jak jsou definována kritérii PCWG2 (pro kostní léze) a modifikovanými kritérii 
Response Evaluation Criteria In Solid Tumors (RECIST), (pro léze měkkých tkání). Analýza rPFS 
používala centrální vyhodnocování radiografické progrese. 
 
V plánované rPFS analýze bylo 401 příhod, 150 (28 %) pacientů léčených abirateronem a 251 (46 %) 
pacientů léčených placebem mělo radiografický průkaz progrese nebo zemřeli. Byl pozorován 
významný rozdíl mezi rPFS mezi skupinami léčby (viz tabulka 4 a obrázek 3). 
 
Tabulka 4: Studie 302: Přežití bez radiografické progrese u pacientů léčených buď abirateronem 
nebo placebem v kombinaci s prednisonem nebo prednisolonem a analogem LHRH nebo 
předchozí orchiektomií 
 Abirateron 
(n=546) 
Placebo  
(n=542) 
Přežití bez radiografické
progrese (rPFS)   
Progrese nebo úmrtí 150 (28 %) 251 (46 %)
Medián rPFS v měsících  
(95% CI) 
Nedosaženo 
(11,66; NE) 
8,3  
(8,12; 8,54) 
Hodnota p* < 0,Poměr rizik** (95% CI) 0,425 (0,347; 0,522)
NE = nebylo stanoveno
*        p-hodnota je odvozena z log-rank testu stratifikovaného podle výchozího ECOG skóre (0 nebo 1) 
**    Poměr rizik <1 je ve prospěch abirateronu 
 
Obrázek 3: Kaplan Meierovy křivky přežití bez radiografické progrese u pacientů léčených buď 
abirateronem nebo placebem v kombinaci s prednisonem nebo prednisolonem a analogem 
LHRH nebo předchozí orchiektomií 
 
Stránka 14 z AA = abirateron 
Avšak údaje pacientů byly sbírány až do druhé průběžné analýzy celkového přežití (Overall survival, 
OS). Radiografické hodnocení rPFS provedené zkoušejícím následně po analýze senzitivity je uvedeno 
v tabulce 5 a na obrázku 4. 
 
Šest set sedm (607) pacientů mělo radiografickou progresi nebo zemřelo: 271 (50 %) ve skupině 
s abirateron-acetátem a 336 (62 %) ve skupině s placebem. Léčba abirateron-acetátem snižovala riziko 
radiografické progrese nebo úmrtí o 47 % ve srovnání s placebem (poměr rizik = 0,530; 95% CI: 
[0,451 - 0,623]; p <0,0001). Medián rPFS byl 16,5 měsíce ve skupině s abirateron-acetátem a 
8,3 měsíce ve skupině s placebem. 
 
Tabulka 5: Studie 302: Přežití bez radiografické progrese u pacientů léčených buď abirateronem 
nebo placebem v kombinaci s prednisonem nebo prednisolonem a analogem LHRH nebo 
předchozí orchiektomií (při druhé průběžné analýze hodnocení OS zkoušejícím) 
 
 Abirateron 
(n=546) 
Placebo 
(n=542) 
Přežití bez radiografické
progrese (rPFS)   
Progrese nebo úmrtí 271 (50 %) 336 (62 %)
Medián rPFS v měsících 
(95% CI) 16,5 (13,80; 16,79) 8,3 (8,05; 9,43) 
Hodnota p* <0,Poměr rizik** (95% CI) 0,530 (0,451; 0,623)
* p-hodnota je odvozena z log-rank testu stratifikovaného podle výchozího ECOG skóre (0 nebo 1)  
** Poměr rizik <1 je ve prospěch abirateronu 
 
Obrázek 4: Kaplan Meierovy křivky přežití bez radiografické progrese u pacientů léčených buď 
abirateronem nebo placebem v kombinaci s prednisonem nebo prednisolonem a analogem 
LHRH nebo předchozí orchiektomií (při druhé průběžné analýze hodnocení OS zkoušejícím) 
 
Stránka 15 z  
AA = abirateron 
Plánovaná předběžná analýza (interim analysis = IA) OS byla provedena po 333 pozorovaných 
úmrtích. Studie byla na základě pozorovaného významného klinického přínosu odslepena a pacientům 
ve skupině s placebem byla nabídnuta léčba abirateronem. Celkové přežití bylo delší u abirateronu než 
u placeba s 25% snížením rizika úmrtí (poměr rizik = 0,752; 95% CI: [0,606; 0,934], p=0,0097), ale 
data k celkovému přežití nebyla dostatečně zralá a průběžné výsledky nedosáhly předem 
specifikovanou hodnotu statistické významnosti (viz tabulka 4). Přežití bylo po této předběžné analýze 
dále sledováno. 
 
Po zaznamenání 741 úmrtí byla provedena plánovaná konečná analýza celkového přežití (medián 
sledování byl 49 měsíců). Zemřelo 65 % (354 z 546) pacientů léčených abirateronem ve srovnání se 
71 % (387 z 542) pacientů léčených placebem. Byl prokázán statisticky významný přínos v celkovém 
přežití ve prospěch skupiny léčené abirateronem se snížením rizika úmrtí o 19,4 % (HR=0,806; 95% 
CI: [0,697; 0,931], p=0,0033) a zlepšením mediánu celkového přežití o 4,4 měsíce (abirateron 
34,7 měsíce, placebo 30,3 měsíců), (viz tabulka 6 a obrázek 5). Toto zlepšení bylo prokázáno 
navzdory tomu, že 44 % pacientů v rameni s placebem užívalo abirateron jako následnou léčbu. 
 
Tabulka 6: Studie 302: Celkové přežití pacientů léčených buď abirateronem nebo placebem 
v kombinaci s prednisonem nebo prednisolonem a analogem LHRH nebo předchozí orchiektomií 
 
 Abirateron 
(n=546) 
Placebo 
(n=542) 
Předběžná analýza celkového 
přežití  
Úmrtí (%) 147 (27 %) 186 (34 %) 
Stránka 16 z Medián přežití (měsíce) 
(95% CI) Nedosaženo (NE, NE) 27,2 (25,95; NE) 
Hodnota p* 0,Poměr rizik** (95% CI) 0,752 (0,606; 0,934)
Závěrečná analýza celkového 
přežití 
Úmrtí (%) 354 (65 %) 387 (71 %) 
Medián přežití (měsíce) 
(95% CI) 34,7 (32,7; 36,8) 30,3 (28,7; 33,3) 
Hodnota p* 0,Poměr rizik** (95% CI) 0,806 (0,697; 0,931)
NE = nebylo stanoveno
* p-hodnota je odvozena z log-rank testu stratifikovaného podle výchozího ECOG skóre (0 nebo 1) 
** Poměr rizik <1 je ve prospěch abirateronu 
 
Obrázek 5: Kaplan Meierovy křivky přežití u pacientů léčených buď abirateronem nebo 
placebem v kombinaci s prednisonem nebo prednisolonem a analogem LHRH nebo předchozí 
orchiektomií, závěrečná analýza 
 
 
AA = abirateron 
Navíc k pozorovaným zlepšením celkového přežití a rPFS byl u léčby abirateronem oproti placebu 
prokázán přínos ve všech měřených sekundárních cílových parametrech, jak je uvedeno dále: 
 
Doba do progrese založená na kritériích PCWG2: Medián doby do progrese PSA byl 11,1 měsíce u 
pacientů dostávajících abirateron a 5,6 měsíce u pacientů dostávajících placebo [poměr rizik = 0,488; 
Stránka 17 z 95% CI: (0,420; 0,568), p <0,0001]. Doba do PSA progrese byla při léčbě abirateronem přibližně 
dvojnásobná (poměr rizik = HR = 0,488). Podíl pacientů s potvrzenou PSA odpovědí byl vyšší ve 
skupině s abirateronem než ve skupině s placebem (62 % oproti 24 %; p <0,0001). U pacientů 
s měřitelným onemocněním měkkých tkání byly při léčbě abirateronem pozorovány významně vyšší 
počty kompletních nebo parciálních odpovědí nádoru. 
 
Doba do použití opioidu kvůli nádorové bolesti: Medián doby do použití opioidu kvůli bolesti spojené 
s nádorem prostaty byl v době konečné analýzy 33,4 měsíce u pacientů dostávajících abirateron a 
23,4 měsíce u pacientů dostávajících placebo [HR = 0,721; 95% CI: [0,614; 0,846], p <0,0001). 
 
Doba do zahájení cytotoxické chemoterapie: Medián doby do zahájení cytotoxické léčby byl u 
pacientů užívajících abirateron 25,2 měsíce a 16,8 měsíce u pacientů dostávajících placebo [HR = 
0,580; 95% CI: (0,487; 0,691), p <0,0001]. 
 
Doba do zhoršení skóre ECOG o ≥1 bod: Medián doby do zhoršení skóre ECOG o ≥1 bod byl u pacientů 
dostávajících abirateron 12,3 měsíce a 10,9 měsíce u pacientů dostávajících placebo [HR = 0,821; 95% 
CI: (0,714; 0,943), p = 0,0053]. 
 
Následující studované cílové parametry prokázaly statisticky významnou výhodu ve prospěch léčby 
abirateronem: 
 
Objektivní odpověď: Objektivní odpověď byla definována jako podíl pacientů s měřitelným 
onemocněním, kteří dosáhli kompletní nebo parciální odpovědi podle RECIST kritérií (pro hodnocení 
lymfatických uzlin jako cílových lézí byla vyžadována počáteční velikost ≥2 cm). Podíl pacientů 
s měřitelným onemocněním na počátku, kteří měli objektivní odpověď, byl ve skupině s abirateronem 
36 % a ve skupině s placebem 16 % (p <0,0001). 
 
Bolest: Léčba abirateronem významně snižovala riziko progrese průměrné intenzity bolesti o 18 % ve 
srovnání s placebem (p = 0,0490). Medián doby do progrese byl 26,7 měsíce ve skupině 
s abirateronem a 18,4 měsíce ve skupině s placebem. 
 
Doba do snížení FACT-P (celkové skóre): Léčba abirateronem snižovala ve srovnání s placebem 
riziko snížení FACT-P (celkové skóre) o 22 % (p = 0,0028). Medián doby do snížení FACT-P 
(celkové skóre) byl 12,7 měsíce ve skupině s abirateronem a 8,3 měsíce ve skupině s placebem. 
 
Studie 301 (pacienti, kteří dříve dostávali chemoterapii)
Studie 301 zahrnovala pacienty, kteří byli dříve léčeni docetaxelem. Nebylo požadováno, aby pacienti 
dosáhli progrese během léčby docetaxelem, protože toxicita této chemoterapie může vést k vysazení. 
Pacienti dostávali ve studii léčbu až do doby, než byla pozorována progrese PSA (potvrzený 25% 
vzestup nad pacientův výchozí stav/nadir) zároveň s protokolem definovanou radiologickou progresí a 
symptomatickou nebo klinickou progresí. Z této studie byli vyloučeni pacienti s předchozí léčbou 
karcinomu prostaty ketokonazolem. Primárním cílovým parametrem účinnosti bylo celkové přežití. 
 
Medián věku pacientů zahrnutých do studie byl 69 let (rozpětí 39-95). Počet pacientů léčených 
abirateronem podle rasy byl následující: 737 bělochů (93,2 %), 28 černochů (3,5 %), 11 asiatů (1,4 %) a 
14 ostatních (1,8 %). Jedenáct procent zahrnutých pacientů mělo ECOG skóre 2; u 70 % existoval 
radiologický průkaz progrese onemocnění buď se zvýšením PSA, nebo bez něj; 70 % dostávalo 
v minulosti cytotoxickou chemoterapii a 30 % podstoupilo dvě chemoterapie. Metastázy v játrech byly 
přítomny u 11 % pacientů léčených abirateronem. 
 
Podle plánované analýzy provedené po 552 pozorovaných úmrtích zemřelo ve skupině léčené 
abirateronem 42 % (333 ze 797) pacientů ve srovnání s placebem, kde zemřelo 55 % (219 z 398). U 
pacientů léčených abirateronem bylo pozorováno statisticky významné zlepšení mediánu celkového 
přežití (viz tabulka 7). 
 
Stránka 18 z Tabulka 7: Celkové přežití pacientů léčených buď abirateronem nebo placebem v kombinaci 
s prednisonem nebo prednisolonem a zároveň analogem LHRH nebo předchozí orchiektomií 
 
 Abirateron (n = 797) Placebo  (n = 398) 
Primární analýza přežití   
Úmrtí (%) 333(42 %) 219 (55 %)
Medián přežití (měsíce) 
(95% CI) 14,8(14,1; 15,4) 10,9 (10,2; 12,0) 
Hodnota pa <0,Poměr rizik (95% CI)b 0,646 (0,543; 0,768)
Aktualizovaná analýza přežití  
Úmrtí (%) 501 (63 %) 274 (69 %) 
Medián přežití (měsíce) 
(95% CI) 15,8 (14,8; 17,0) 11,2 (10,4; 13,1) 
Poměr rizik (95% CI)b 0,740 (0,638; 0,859)
a Hodnota p je odvozena z log-rank testu stratifikovaného podle ECOG skóre účinnosti (0-1 oproti 2), skóre 
bolesti (chybějící oproti přítomna), počtu předchozích chemoterapeutických režimů (1 oproti 2), a typu progrese 
onemocnění (pouze PSA oproti radiografické). 
b Poměr rizik je odvozen ze stratifikovaného proporcionálního modelu rizika. Poměr rizik <1 je ve prospěch 
abirateronu. 
 
Ve všech časových bodech vyhodnocení po několika úvodních měsících léčby přežívalo více pacientů 
léčených abirateronem ve srovnání s pacienty léčenými placebem (viz obrázek 6). 
 
Obrázek 6: Kaplan Meierovy křivky přežití pro pacienty léčené buď abirateronem nebo 
placebem v kombinaci s prednisonem nebo prednisolonem a zároveň analogem LHRH nebo 
předchozí orchiektomií 
 
Stránka 19 z  
AA = abirateron 
Analýza přežití u podskupin ukázala přínos léčby abirateronem pro přežití (viz obrázek 7). 
 
Obrázek 7: Celkové přežití podle podskupin: poměr rizik a 95% interval spolehlivosti 
 
Stránka 20 z 
AA = abirateron; BPI = Brief Pain Inventory (dotazník bolesti); CI. = interval spolehlivosti; ECOG = skóre 
účinnosti východní pracovní onkologické skupiny; HR = poměr rizik; NE = nelze vyhodnotit 
 
Navíc k pozorovanému zlepšení celkového přežití byly všechny sekundární cílové parametry studie 
lepší pro abirateron a zlepšení bylo po úpravě pro opakované testování statisticky signifikantní: 
 
U pacientů dostávajících abirateron se objevil významně vyšší celkový počet odpovědí týkající se PSA 
(definováno jako 50% snížení oproti výchozímu stavu), a to 38 % oproti placebu, kde byl podíl 
odpovědi 10 %, p <0,0001. 
 
Medián doby do progrese PSA byl 10,2 měsíce u pacientů léčených abirateronem a 6,6 měsíce u 
pacientů léčených placebem [HR = 0,580; 95% CI: (0,462; 0,728), p <0,0001]. 
 
Medián přežití bez radiologické progrese byl 5,6 měsíce u pacientů léčených abirateronem a 3,6 měsíce 
u pacientů, kteří dostávali placebo [HR = 0,673; 95% CI: (0,585; 0,776), p <0,0001]. 
 
Bolest
Podíl pacientů se zmírněním bolesti byl statisticky významně vyšší ve skupině s abirateronem oproti 
skupině s placebem (44 % oproti 27 %, p=0,0002). Pacient se zmírněním bolesti byl definován jako 
ten, u kterého došlo během 24 hodin alespoň ke 30% zmírnění od výchozího stavu dle BPI-SF skóre 
intenzity nejhorší bolesti, aniž by tomuto pacientovi byla podávána další analgetika, přičemž toto 
zlepšení bylo pozorováno ve dvou po sobě jdoucích vyhodnoceních s odstupem čtyř týdnů. Úleva od 
bolesti byla hodnocena pouze u pacientů s výchozím skóre bolesti ≥4 a nejméně jedním skóre bolesti po 
zahájení léčby (n=512). 
 
Ke zhoršení bolesti po 6 měsících (22 % oproti 28 %), po 12 měsících (30 % oproti 38 %) a po 
18 měsících (35 % oproti 46 %) došlo u menšího podílu pacientů léčených abirateronem oproti 
placebu. Zhoršení bolesti bylo definováno jako zvýšení BPI-SF skóre intenzity nejhorší bolesti oproti 
výchozímu stavu o ≥30 % během předchozích 24 hodin, aniž došlo ke snížení podávání analgetik a 
které bylo pozorováno ve dvou po sobě jdoucích návštěvách. Doba do progrese bolesti u 25. percentilu 
byla 7,4 měsíce ve skupině s abirateronem oproti 4,7 měsíce ve skupině s placebem. 
Stránka 21 z  
Skeletální účinky
Nižší podíl skeletálních účinků se projevil u skupiny pacientů léčených abirateronem oproti skupině 
s placebem po 6 měsících (18 % oproti 28 %), po 12 měsících (30 % oproti 40 %) a po 18 měsících 
(35 % oproti 40 %). Doba do prvního skeletálního účinku na 25. percentilu u skupiny s abirateronem 
(9,9 měsíce) byla dvojnásobná oproti kontrolní skupině (4,9 měsíce). Skeletální účinek byl definován 
jako patologická fraktura, komprese páteře, paliativní radiace kostí nebo chirurgie kostí. 
 
Pediatrická populace
Evropská agentura pro léčivé přípravky rozhodla o zproštění povinnosti předložit výsledky studií 
s referenčním léčivým přípravkem obsahujícím abirateron u všech podskupin pediatrické populace u 
pokročilého karcinomu prostaty. Informace o pediatrickém použití viz bod 4.2. 
 
5.2 Farmakokinetické vlastnosti 
 
Farmakokinetika abirateronu a abirateron-acetátu po podání abirateron-acetátu byla studována u 
zdravých subjektů, pacientů s metastazujícím pokročilým karcinomem prostaty a u subjektů bez 
zhoubného nádoru s poruchou funkce jater nebo ledvin. Abirateron-acetát je in vivo rychle 
metabolizován na abirateron, inhibitor biosyntézy androgenů (viz bod 5.1). 
 
Absorpce
Po perorálním podání abirateron-acetátu nalačno je doba do dosažení maximální koncentrace 
abirateronu v plazmě přibližně 2 hodiny. 
 
Podání abirateron-acetátu s potravou vede ve srovnání s podáním nalačno až k 10násobnému (AUC) a 
až 17násobnému (Cmax) vzestupu průměrné hodnoty systémové expozice abirateronu v závislosti na 
obsahu tuku v potravě. Při obvyklém složení a obsahu potravy může podání abirateronu vést k velmi 
variabilním expozicím. Proto se abirateron nesmí užívat spolu s jídlem. Je nutno ho užívat alespoň 
jednu hodinu před nebo alespoň dvě hodiny po jídle. Tablety se polykají celé, zapíjejí se vodou (viz 
bod 4.2). 
 
Distribuce
Vazba 14C-abirateronu na lidské plazmatické bílkoviny je 99,8 %. Zdánlivý distribuční objem je 
přibližně 5630 l, což ukazuje, že abirateron je extenzivně distribuován do periferních tkání. 
 
Biotransformace
Po perorálním podání 14C-abirateron-acetátu v tobolkách se abirateron-acetát hydrolyzuje na abirateron; 
ten je potom dále metabolizován, včetně sulfatace, hydroxylace a oxidace, převážně v játrech. Většina 
cirkulující radioaktivity (přibližně 92 %) je nalezena ve formě metabolitů abirateronu. 
Z 15 detekovatelných metabolitů jsou 2 metabolity hlavní, abirateron-sulfát a N-oxid abirateron-sulfát, 
z nichž každý vykazuje přibližně 43 % celkové radioaktivity. 
 
Eliminace
Průměrný plazmatický poločas abirateronu na základě stanovení u zdravých subjektů je přibližně 
15 hodin. Po perorálním podání 1000 mg 14C-abirateron-acetátu se přibližně 88 % radioaktivity objeví ve 
stolici a přibližně 5 % v moči. Hlavní sloučeniny přítomné ve stolici jsou nezměněný abirateron-acetát 
a abirateron (přibližně 55 %, resp. 22 % podané dávky). 
 
Porucha funkce jater
Farmakokinetika abirateron-acetátu byla zkoumána u subjektů s lehkou nebo středně těžkou poruchou 
funkce jater (Child-Pugh tříd A a B) a u zdravých kontrolních subjektů. Systémová expozice 
abirateronu po jednorázovém perorálním podání dávky 1000 mg se u pacientů s lehkou poruchou 
funkce jater zvýšila přibližně o 11 % a u pacientů se středně těžkou preexistující poruchou funkce jater 
přibližně o 260 %. Průměrný poločas abirateronu je prodloužen přibližně na 18 hodin u pacientů 
s lehkou poruchou funkce jater a na 19 hodin u pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater. 
Stránka 22 z 
V další studii byla zkoumána farmakokinetika abirateronu u subjektů s již existující těžkou (n=8) 
poruchou funkce jater (Child- Pugh třída C) a v kontrolní skupině u 8 zdravých subjektů s normální 
funkcí jater. AUC abirateronu se zvýšilo přibližně o 600 % a podíl volného léčiva se zvýšil o 80 % u 
subjektů s těžkou poruchou funkce jater ve srovnání s jedinci s normální funkcí jater. 
 
U pacientů s lehkou poruchou funkce jater není nutná úprava dávkování. 
U pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater je nutno užití abirateron-acetátu důkladně 
posoudit, přínos má jasně převažovat možné riziko (viz body 4.2 a 4.4). Pacientům s těžkou poruchou 
funkce jater se abirateron-acetát nesmí podávat (viz body 4.2, 4.3 a 4.4). 
 
U pacientů, u kterých vznikne hepatotoxicita během léčby, může být nutné léčbu přerušit nebo dávku 
upravit (viz body 4.2 a 4.4). 
 
Porucha funkce ledvin
Farmakokinetika abirateron-acetátu byla srovnávána u pacientů s onemocněním ledvin v terminálním 
stadiu stabilizovaných na hemodialýze proti kontrolním subjektům s normální funkcí ledvin. 
Systémová expozice abirateronu po jednorázovém perorálním podání dávky 1000 mg se u pacientů 
s onemocněním ledvin v terminálním stadiu na hemodialýze nezvýšila. Podání u pacientů s poruchou 
funkce ledvin, včetně těžké poruchy funkce ledvin, nevyžaduje snížení dávky (viz bod 4.2). U 
pacientů s karcinomem prostaty a s těžkou poruchou funkce ledvin však není klinická zkušenost. U 
těchto pacientů se doporučuje opatrnost. 
 
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 
 
Ve všech studiích toxicity na zvířatech byly hladiny cirkulujícího testosteronu výrazně sníženy. 
V důsledku toho byly pozorovány snížené hmotnosti orgánů, morfologické a/nebo histopatologické 
změny reprodukčních orgánů, nadledvin, hypofýzy a mléčných žláz. Všechny změny byly úplně nebo 
částečně reverzibilní. Změny na reprodukčních orgánech a na orgánech citlivých na androgeny jsou 
konzistentní s farmakologií abirateronu. Všechny hormonální změny související s léčbou se 
znormalizovaly nebo se zdálo, že se normalizují po 4týdenním rekonvalescenčním období. 
 
Ve studiích fertility jak u samců, tak i samic potkanů snižoval abirateron-acetát fertilitu, což bylo 
kompletně reverzibilní mezi 4. až 16. týdnem po ukončení jeho podávání. 
 
Ve studiích vývojové toxicity u potkanů ovlivňoval abirateron-acetát březost, včetně snížení hmotnosti 
plodu a přežití. Byly pozorovány účinky na zevní pohlavní orgány, ačkoli abirateron-acetát nebyl 
teratogenní. 
 
V těchto studiích fertility a vývojové toxicity provedených u potkanů byly všechny účinky spojené 
s farmakologickou aktivitou abirateronu. 
 
Kromě změn na reprodukčních orgánech pozorovaných ve studiích toxicity na zvířatech neukazují 
předklinické údaje založené na konvenčních studiích bezpečnosti, toxicity po opakovaném podání, 
genotoxicity a kancerogenního potenciálu na zvláštní riziko pro člověka. Abirateron-acetát nebyl 
kancerogenní v 6měsíční studii u transgenních myší (Tg.rasH2). Ve 24měsíční studii kancerogenity u 
potkanů zvýšil abirateron-acetát incidenci nádorů z intersticiálních buněk varlat. Tento nález je dáván 
do souvislosti s farmakologickým působením abirateronu a je považován za specifický pro potkany. 
Abirateron-acetát nebyl kancerogenní u samic potkanů. 
 
Léčivá látka abirateron představuje riziko pro životní prostředí, zejména pro vodní toky a ryby. 
 
 
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 
 
Stránka 23 z 6.1 Seznam pomocných látek 
 
Jádro tablety 
Sodná sůl kroskarmelosy
Natrium-lauryl-sulfát  
Povidon (E 1201)
Mikrokrystalická celulosa (E 460) 
Monohydrát laktosy
Koloidní bezvodý oxid křemičitý (E 551)
Magnesium-stearát (E 470b) 
 
Potahová vrstva tablety
Polyvinylalkohol (E 1203) 
Oxid titaničitý (E 171)
Makrogol (E 1521) 
Mastek (E 553b)
Pouze pro 500 mg: 
Červený oxid železitý (E 172) 
Černý oxid železitý (E 172) 
6.2 Inkompatibility 
 
Neuplatňuje se. 
 
6.3 Doba použitelnosti 
 
roky 
 
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání 
 
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání. 
 
6.5 Druh obalu a obsah balení 
 
Tatica 250 mg potahované tablety: Al-OPA/Al/PVC nebo Al-PVC/PE/PVDC blistry obsahující 112 a 
120 potahovaných tablet. 
Tatica 500 mg potahované tablety: Al-OPA/Al/PVC nebo Al-PVC/PE/PVDC blistry obsahující 56 a 
60 potahovaných tablet. 
 
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 
 
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním 
 
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními 
požadavky. Tento léčivý přípravek může představovat riziko pro vodní prostředí (viz bod 5.3) 
 
 
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 
 
Egis Pharmaceuticals PLC
1106 Budapešť, Keresztúri út 30-38. 
Maďarsko 
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA 
 
Stránka 24 z Tatica 250 mg potahované tablety: 44/305/20-C 
Tatica 500 mg potahované tablety: 44/306/20-C 
 
 
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 
 
Datum první registrace: 27. 7.  
 
10. DATUM REVIZE TEXTU 
 
23. 6.