Sp. zn. sukls 
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU  
 
Topimark 25 mg potahované tablety
Topimark 50 mg potahované tablety
Topimark 100 mg potahované tablety 
  
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 
 
Jedna potahovaná tableta obsahuje topiramatum 25 mg, 50 mg, 100 mg.  
 
Pomocné látky se známým účinkem: 
Topimark 25 mg potahované tablety: 28,5 mg monohydrátu laktosy v jedné potahované tabletě.  
Topimark 50 mg potahované tablety: 57 mg monohydrátu laktosy a 0,05 mg hlinitého laku oranžové 
žluti v jedné potahované tabletě. 
Topimark 100 mg potahované tablety: 114 mg monohydrátu laktosy v jedné potahované tabletě. 
 
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 
 
 
3. LÉKOVÁ FORMA 
 
Potahovaná tableta
Přípravek Topimark 25  mg jsou kulaté bílé potahované tablety s vyraženým “G“ na jedné straně a 
“25” na druhé straně. 
Přípravek Topimark 50 mg jsou kulaté žluté potahované tablety s vyraženým “G“ na jedné straně a 
“50” na druhé straně. 
Přípravek Topimark 100 mg jsou kulaté žluté potahované tablety s vyraženým “G“ na jedné straně a 
“100” na druhé straně.  
 
 
4. KLINICKÉ ÚDAJE 
 
4.1 Terapeutické indikace 
 
Monoterapie u dospělých, dospívajících a dětí starších 6 let s parciálními záchvaty s nebo bez 
sekundárních generalizovaných záchvatů a primárních generalizovaných tonicko-klonických 
záchvatů. 
 
Podpůrná léčba u dětí ve věku 2 let a výše, dospívajících a dospělých s parciálními záchvaty s nebo 
bez sekundární generalizace nebo primárě generalizovanými tonicko-klonickými záchvaty a pro léčbu 
záchvatů souvisejících s Lennox-Gastautovým syndromem. 
 
Topiramát je indikován u dospělých k profylaxi migrenózních bolestí hlavy po pečlivém vyhodnocení 
možných alternativních možností léčby. Topiramát není určen pro akutní léčbu. 
 
4.2 Dávkování a způsob podání 
 
Dávkování
Doporučuje se zahájit léčbu nízkými dávkami s následnou titrací na účinnou dávku. Dávka a titrace se 
řídí klinickou odpovědí. 
  
Není  nutné  monitorovat  plazmatické  koncentrace  topiramátu  pro  optimalizaci  terapie  přípravkem 
Topimark. Ve  vzácných  případech,  při  doplnění  topiramátu  k  fenytoinu,  může  být  k  docílení 
optimální klinické odezvy zapotřebí upravit dávkování fenytoinu. Přidání nebo vysazení fenytoinu a 
karbamazepinu při doplňkové léčbě topiramátem může vyžadovat úpravu dávkování topiramátu. 
 
Aby  se  minimalizovaly  případné  záchvaty  nebo  zvýšení  jejich  frekvence,  je  nutné  u  pacientů  s 
anamnézou  záchvatů  nebo  epilepsie,  stejně  jako  u  pacientů  bez  této  anamnézy,  vysazovat 
antiepileptika  včetně  topiramátu  postupně.  V  klinických  studiích  u  dospělých  byly  denní  dávky 
snižovány v týdenních intervalech:  u dospělých epileptických pacientů o 50 – 100  mg,  v  profylaxi 
migrény,  kde  byl  topiramát  podáván  až  do  dávek  100  mg/den,  o  25 – 50  mg.  V  pediatrických 
klinických studiích byl topiramát vysazován postupně během období 2 – 8 týdnů. 
 
Monoterapie epilepsie 
 
Všeobecně 
Po vysazení současně užívaných antiepileptik k docílení monoterapie topiramátem je nutno brát v 
úvahu  možné  ovlivnění  úrovně  kontroly  záchvatů.  Není-li  z  hlediska  bezpečnosti  užívání  nutné 
vysadit současně podávané antiepileptikum neprodleně, doporučuje se postupné vysazování přibližně 
třetiny dávky současně podávaného antiepileptika každý 2. týden.  
 
Při vysazení enzymových induktorů dochází ke zvýšení plazmatických hladin topiramátu. Jsou-li pro 
to klinické důvody, může být nutné dávkování topiramátu snížit. 
 
Dospělí 
Dávka a titrace se řídí klinickou odpovědí. Titrace by měla začít s dávkou 25 mg večer po dobu týdne. Dávkování by se pak mělo zvyšovat v 1 nebo 2týdenních intervalech s přírůstky po 25 nebo mg/den, podaných ve dvou rozdělených dávkách. Pokud není pacient schopný tolerovat titrační režim, 
je možné použít menší přírůstky nebo delší intervaly mezi přírůstky. 
   
Doporučená úvodní dávka topiramátu při monoterapii činí pro dospělé 100 mg/den až 200 mg/den 
podaných rozděleně ve 2 dílčích dávkách. Maximální doporučená dávka činí 500 mg/den ve 2 dílčích 
dávkách. Někteří pacienti s refrakterními formami epilepsie tolerovali monoterapii v denní dávce 000 mg topiramátu. Tato dávkovací doporučení platí pro všechny dospělé osoby včetně starších, které 
netrpí ledvinovými poruchami.  
 
Pediatrická populace (děti od 6 let věku) 
Dávka a titrace u dětí se řídí klinickou odpovědí. Léčba dětí ve věku 6 let a starších by měla být 
zahájena dávkou 0,5 až 1 mg/kg na noc během prvního týdne. Dávkování by mělo být poté zvyšováno 
v týdenních nebo dvoutýdenních intervalech o 0,5 – 1 mg/kg/den, podaných rozděleně ve dvou dílčích 
dávkách. Pokud dítě není schopno titrační režim tolerovat, mohou být sníženy přírůstky dávky nebo 
prodlouženy intervaly mezi navyšováním dávky. 
 
Doporučená úvodní dávka topiramátu při monoterapii u dětí ve věku od 6 let je 100 mg/den v 
závislosti na klinické odpovědi (tj. u dětí ve věku 6 – 16 let přibližně 2,0 mg/kg/den).  
 
Doplňková léčba epilepsie (parciální epileptické záchvaty se sekundární generalizací nebo bez 
ní,  primární  generalizované  tonicko-klonické  záchvaty  nebo  záchvaty  spojené  s  Lennox-
Gastautovým syndromem) 
 
Dospělí 
Léčba by měla být zahájena dávkou 25 – 50 mg na noc po dobu jednoho týdne. Bylo hlášeno použití 
nižších úvodních dávek, které však nebylo systematicky studováno. Dávka by měla být následně 
zvyšována v týdenních nebo dvoutýdenních intervalech o 25 – 50 mg/den a podávána rozděleně ve 
dvou dílčích dávkách. U některých pacientů je dosaženo účinnosti i při dávkování jednou denně.  
  
V klinických studiích doplňkové léčby činila minimální účinná dávka 200 mg. Obvyklou denní dávku 
představuje 200 – 400 mg, podávaných rozděleně ve dvou dílčích dávkách.  
 
Tato dávkovací doporučení platí pro všechny dospělé osoby včetně starších, které netrpí ledvinovými 
poruchami (viz bod 4.4). 
 
Pediatrická populace (děti od 2 let věku)  
Doporučená celková denní dávka topiramátu při doplňkové léčbě činí přibližně 5 až 9 mg/kg/den, 
podávaných rozděleně ve dvou dílčích dávkách. Titrace by měla být zahájena dávkou 25 mg (nebo 
nižší, v rozmezí 1 až 3 mg/kg/den v prvním týdnu na noc). Poté by měla být dávka zvyšována v 
týdenních nebo dvoutýdenních intervalech o 1 až 3 mg/kg/den (ve dvou dílčích dávkách) až do 
dosažení optimální klinické odpovědi.  
 
Ověřené denní dávky do 30 mg/kg byly obecně dobře tolerovány. 
 
Migréna 
 
Dospělí 
Doporučená celková denní dávka topiramátu v profylaxi migrenózních bolestí hlavy je 100 mg/den, 
podávaných rozděleně ve dvou dílčích dávkách. Titrace by měla být zahájena dávkou 25 mg na noc 
po dobu jednoho týdne. Dávka by měla být dále zvyšována v týdenních intervalech o 25 mg/den. 
Pokud pacient není schopen titrační režim tolerovat, mohou být prodlouženy intervaly mezi 
navyšováním dávky.  
 
Někteří pacienti byli úspěšně léčeni celkovou denní dávkou 50 mg/den. Pacienti užívali celkovou 
denní dávku až do 200 mg/den. Tato dávka může být sice u některých pacientů přínosná, kvůli 
zvýšenému výskytu nežádoucích účinků je však nutná opatrnost.  
 
Pediatrická populace 
Kvůli nedostatečným údajům o bezpečnosti a účinnosti není topiramát doporučen k léčbě nebo 
prevenci migrény u dětí.  
 
Všeobecná dávkovací doporučení pro topiramát u zvláštních skupin pacientů  
 
Porucha funkce ledvin 
U pacientů s poruchou funkce ledvin (ClCR ≤ 70 ml/min) dochází ke snížení plazmatické i renální 
clearance topiramátu a je proto nutno jej podávat opatrně. U pacientů s prokázanou poruchou funkce 
ledvin může být prodlouženo dosažení rovnovážného stavu při každé dávce.  
V těchto případech se doporučuje poloviční úvodní i udržovací dávka (viz bod 5.2). 
 
Topiramát je z plazmy odstraňován hemodialýzou. U pacientů s konečným stádiem selháním ledvin je 
proto v den dialýzy nutné podat dodatečnou dávku topiramátu, která se rovná přibližně polovině denní 
dávky. Dodatečnou dávku je nutno podávat rozděleně, na začátku a po ukončení hemodialýzy. 
Dodatečná dávka se může lišit v závislosti na vlastnostech použitého dialyzačního přístroje (viz bod 
5.2).  
 
Porucha funkce jater 
U pacientů se středně závažnou až závažnou poruchou funkce jater je nutno topiramát podávat 
opatrně, protože jeho clearance je snížena.  
 
Starší pacienti 
U starších pacientů s nedotčenou funkcí ledvin není nutná úprava dávkování. 
 
 Způsob podání 
Tablety by neměly být lámány a měly by se polknout bez kousání a zapít dostatečným množstvím 
vody. 
Pro dávky, které nejsou realizovatelné nebo praktické s touto sílou, jsou k dispozici jiné síly tohoto 
léčivého přípravku. 
 
Tablety nejsou vhodné pro děti vyžadující dávky nižší než 25 mg/den. V takovém případě by měla být 
předepsána vhodná léková forma. 
Topimark lze užívat bez ohledu na příjem potravy. 
 
4.3 Kontraindikace 
 
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.  
 
Profylaxe migrény v těhotenství a u žen v reprodukčním věku, pokud neužívají vysoce účinnou formu 
antikoncepce. 
 
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití 
 
V situacích, kdy je z lékařského hlediska požadováno rychlé vysazení topiramátu, se doporučuje 
příslušné monitorování (viz bod 4.2).  
 
Podobně jako u jiných antiepileptik se při užívání topiramátu může u některých pacientů objevit 
zvýšená frekvence záchvatů nebo nový typ záchvatů. Tento výskyt může být důsledkem 
předávkování, snížení plazmatických koncentrací současně užívaných antiepileptik, vývoje 
onemocnění nebo paradoxního účinku. 
 
V  průběhu léčby  topiramátem  je  velice  důležitý  adekvátní  příjem tekutin.  Hydratace může  snížit 
riziko nefrolitiázy (viz níže). Dostatečná hydratace před a v průběhu činností jako je cvičení nebo 
vystavení se vysokým teplotám, může snížit riziko nežádoucích účinků spojených s horkem (viz bod 
4.8). 
 
Ženy ve fertilním věku
Pokud je topiramát podáván těhotným ženám, může způsobit poškození plodu a růstovou retardaci 
plodu (malý vzrůst vzhledem ke gestačnímu věku a nízkou porodní hmotnost). Údaje z těhotenského 
registru North  American  Antiepileptic  Drug  u  těhotných  žen  prokázaly  průměrně  3krát  vyšší 
prevalenci závažných kongenitálních malformací (4,3 %) při monoterapii topiramátem v porovnání 
s referenční skupinou   bez  antiepileptik  (1,4  %).  Údaje  z  dalších  studií  navíc  naznačují,  že 
kombinovaná antiepileptická léčba představuje vyšší riziko teratogenních účinků než monoterapie. 
 
Před zahájením léčby topiramátem se má u žen ve fertilním věku provést těhotenský test a doporučit 
vysoce účinnou formu antikoncepce (viz bod 4.5). Pacientky mají být plně informovány o riziku 
souvisejícím s užíváním topiramátu během těhotenství (viz body 4.3 a 4.6). 
 
Oligohidróza
V literatuře se uvádí, že s užíváním topiramatu bývá spojena oligohidróza (snížené pocení). Snížené 
pocení a   hypertermie (zvýšení  tělesné  teploty) se  může  vyskytnout  zejména  u  malých  dětí 
vystavených vysoké teplotě okolí.  
 
Poruchy nálady/deprese 
V průběhu léčby topiramátem byla zjištěna zvýšená incidence poruch nálady a deprese. 
 
Sebevražda/sebevražedné představy 
Sebevražedné  představy  a  chování  byly  hlášeny  u  některých  pacientů  léčených  antiepileptiky  v 
různých indikacích. Metaanalýza randomizovaných placebem kontrolovaných studií s antiepileptiky 
 také ukazovala na mírně zvýšené riziko sebevražedných představ a chování. Mechanismus rizika není 
znám a dostupné údaje nevylučují možnost zvýšeného rizika u topiramátu.  
 
Ve  dvojitě  zaslepených  klinických  studiích  se  příhody  spojené  se  sebevraždou  (sebevražedné 
představy, sebevražedné  pokusy  a  sebevražda)  vyskytovaly  u  pacientů  léčených  topiramátem  s 
frekvencí 0,5 % (46 z 8 652 pacientů), tj. s téměř 3krát vyšší incidencí než u pacientů, kterým bylo 
podáváno placebo (0,2 %; 8 ze 4 045 pacientů).  
 
Proto u pacientů mají být monitorovány známky sebevražedných představ a chování a má by být 
zvážena vhodná léčba. Pacienti (a jejich ošetřovatelé) mají být upozornění na to, že je nutné sledovat 
výskyt  sebevražedných představ nebo  chování  a  pokud  se  objeví, okamžitě  vyhledat  lékařskou 
pomoc. 
 
Závažné kožní reakce
U pacientů užívajících topiramát byly hlášeny závažné kožní reakce (Stevensův-Johnsonův syndrom 
(SJS)  a  toxická  epidermální  nekrolýza  (TEN))  (viz  bod  4.8).  Doporučuje  se,  aby  byli  pacienti 
informováni o známkách závažných kožních reakcí. V případě podezření na SJS nebo TEN se má 
užívání topiramátu ukončit. 
 
Nefrolitiáza
Někteří  pacienti,  zejména  ti  s  predispozicí  k  nefrolitiáze,  mohou  mít  zvýšené  riziko  vzniku 
ledvinových  kamenů  a  související  příznaky,  jako  je  renální  kolika,  bolesti  ledvin  nebo  bolesti  v 
bedrech.  
 
Rizikové faktory nefrolitiázy zahrnují předchozí vznik kamenů, rodinnou anamnézu nefrolitiázy a 
hyperkalciurii (viz níže - Metabolická acidóza a následky). Žádný z těchto rizikových faktorů nemůže 
spolehlivě  předpovídat  vznik  kamenů  během  léčby  topiramátem. Zvýšené  riziko  je  u  pacientů 
užívající ještě další léčivé přípravky se vztahem k nefrolitiáze.  
 
Snížená funkce ledvin 
U pacientů s poruchou funkce ledvin (CLCR ≤ 70 ml/min) je nutno podávat topiramát s opatrností, 
protože  plazmatická  i  renální  clearance  topiramátu  jsou  sníženy.  Doporučení  pro  dávkování  u 
pacientů s poruchou funkce ledvin jsou uvedena v bodu 4.2  
 
Snížené jaterní funkce
U pacientů s poruchou funkce jater by měl být topiramát podáván s opatrností, protože by mohla být 
clearance topiramátu snížena.  
 
Akutní myopie a sekundární glaukom s uzavřeným úhlem
U  pacientů  léčených  topiramátem  byl  hlášen  syndrom  akutní  myopie  provázené  sekundárním 
glaukomem s uzavřeným úhlem. K symptomům patří náhlé snížení zrakové ostrosti a/nebo bolest očí. 
Oftalmologické nálezy mohou zahrnovat myopii, změlčení přední komory oční, hyperemii (zarudnutí 
oka) a zvýšení nitroočního tlaku. Mydriáza může nebo nemusí být přítomna. Tento syndrom zřejmě 
souvisí  se  supraciliární  efuzí  a  výsledným  posunutím  čočky  a  duhovky  směrem  dopředu  a  se 
sekundárním glaukomem s uzavřeným úhlem. Příznaky se obvykle dostaví do 1 měsíce po zahájení 
léčby topiramátem. Na rozdíl od primárního glaukomu s uzavřeným úhlem, který je vzácný u lidí 
mladších 40 let, byl sekundární glaukom s uzavřeným úhlem v souvislosti s léčbou topiramátem 
hlášen u pediatrických i dospělých pacientů.  
 
Léčba  spočívá  v  co  nejrychlejším  ukončení  užívání  topiramátu  ošetřujícím  lékařem  a  zavedení 
příslušných opatření ke snížení nitroočního tlaku. Tato opatření většinou vedou ke snížení nitroočního 
tlaku. 
 
Zvýšený nitrooční tlak jakékoli etiologie, není-li léčen, může mít závažné následky včetně trvalé 
ztráty zraku.  
  
U pacientů s poruchou zraku v anamnéze je třeba rozhodnout, zda je léčba topiramátem vhodná. 
 
Vady zorného pole
U  pacientů užívajících topiramát byly hlášeny vady zorného pole, které nesouvisely se zvýšeným 
nitroočním  tlakem.  V  klinických  hodnoceních  byla  většina  těchto   příhod  vratná  po  vysazení 
topiramátu. Jestliže se kdykoli během léčby topiramátem objeví vady v zorném poli, je třeba zvážit 
ukončení léčby tímto léčivým přípravkem. 
 
Metabolická acidóza a následky
Hyperchloremická metabolická acidóza bez anionové mezery (tzn. snížený sérový bikarbonát pod 
normální referenční rozmezí s chyběním respirační alkalózy) je spojována s léčbou topiramátem.  
 
Tento  pokles  sérového  bikarbonátu  je  důsledkem  inhibičního  vlivu  topiramátu  na  renální 
karboanhydrázu. Obecně se snížení bikarbonátu objevuje u léčby časně, i když se může objevit také 
kdykoliv v průběhu léčby. Tyto poklesy jsou obvykle mírné až střední (průměrný pokles je 4 mmol/l v 
dávkách 100 mg/den nebo vyšších u dospělých a asi 6 mg/kg/den u pediatrických pacientů). Vzácně 
se u pacientů objevovaly poklesy hodnot pod 10 mmol/l. Stavy nebo terapie, které predisponují k 
acidóze  (jako  je  choroba  ledvin,  těžká  respirační  porucha,  status  epilepticus,  průjem,  operace, 
ketogenní dieta nebo určité léčivé přípravky) mohou být aditivní k účinkům topiramátu na snížení 
bikarbonátu.  
 
Chronická neléčená metabolická  acidóza  zvyšuje  riziko nefrolitiázy  a  nefrokalcinózy a  může 
potenciálně vést k osteopenii (viz výše - Nefrolitiáza).  
 
Chronická metabolická acidóza může u pediatrických pacientů snižovat rychlost růstu. Účinek 
topiramátu na další kostní defekty nebyl v dospělé populaci systematicky studován.  Byla provedena 
jednoroční otevřená studie u pediatrických pacientů ve věku 6 až 15 let (viz bod 5.1). 
 
 
V  závislosti  na základním  onemocnění je  během  terapie  topiramátem doporučeno  odpovídající 
vyšetření,  včetně  hladin  sérových  bikarbonátů. Hladinu  uhličitanů  v séru  se  zejména  doporučuje 
změřit v případě výskytu příznaků (například Kussmaulova hlubokého dýchání, dušnosti, anorexie, 
nevolnosti, zvracení, nadměrné únavy, tachykardie nebo srdeční arytmie) naznačujících metabolickou 
acidózu. Pokud se vyvine metabolická acidóza a pokud přetrvává, je třeba zvážit snížení dávky nebo 
přerušení léčby topiramátem (s postupným snižováním dávky).  
 
Topiramát je nutno užívat s opatrností u pacientů se sklonem k metabolické acidóze nebo u pacientů 
léčených přípravky, které mohou metabolickou acidózu vyvolávat. 
 
Zhoršení kognitivních funkcí
Zhoršení  kognitivních funkcí u  pacientů  s epilepsií  způsobuje  několik  různých  faktorů  včetně 
etiologie  choroby,  vlastní  epilepsie  nebo  její  léčby.  V literatuře  jsou  uvedeny  případy  zhoršení 
kognitivních funkcí dospělých epileptiků léčených topiramátem, které vyžadovalo snížení dávky nebo 
úplné přerušení léčby. Studie dopadů léčby na kognitivní schopnosti dětí léčených topiramátem jsou 
však nedostatečné a tento účinek léku na dětské pacienty musí být ještě předmětem dalšího zkoumání.  
 
Hyperamonémie a encefalopatie
Během  léčby  topiramátem  byly  hlášeny  případy  hyperamonemie  s  projevy  nebo  bez  projevů 
encefalopatie  (viz  bod  4.8).  Riziko  hyperamonemie  se  u  topiramátu  jeví  jako  závislé  na  dávce. 
Hyperamonemie byla hlášena častěji, pokud byl topiramát užíván současně s kyselinou valproovou 
(viz bod 4.5). 
 
U  pacientů,  u  kterých  dojde  ke  vzniku  nevysvětlitelné  letargie  nebo  změně  mentálního  stavu 
související s  monoterapií  nebo  přídavnou  terapií  topiramátem,  je  doporučeno  zvážit 
 hyperamonemickou encefalopatii a stanovit sérové hladiny amoniaku. 
 
Nutriční doplněk 
U  některých  pacientů  může  během  léčby topiramátem dojít  ke  snižování  tělesné  hmotnosti. 
Doporučuje  se,  aby  u  pacientů  léčených topiramátem byl  úbytek  tělesné  hmotnosti  monitorován. 
Pacientům se snižující se hmotností během užívání topiramátu může být podán dietní doplněk nebo 
zvýšen příjem potravy.  
 
Intolerance laktosy 
Přípravek Topimark obsahuje laktózu.  
Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, úplným nedostatkem laktázy nebo 
malabsorpcí glukosy a galaktosy nemají tento přípravek používat.  
 
(pouze pro přípravek Topimark 50 mg potahované tablety)  
Tento produkt obsahuje barvivo hlinitý lak oranžové žluti.  To může způsobit alergické reakce. 
 
Lahvičky obsahují nádobku s vysoušedlem. Ta se nesmí polykat. 
 
Sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jednotce dávky, to znamená, že 
je v podstatě "bez sodíku". 
 
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 
 
Účinky topiramátu na jiná antiepileptika 
Přidání topiramátu k jiným antiepileptikům (fenytoin, karbamazepin, valproová kyselina, fenobarbital, 
primidon)  nemá  žádný  účinek  na  jejich  plazmatické  koncentrace  v  ustáleném  stavu,  s  výjimkou 
ojedinělých případů, u kterých přidání topiramátu k fenytoinu může způsobit zvýšení plazmatických 
koncentrací  fenytoinu. Příčinou  je  možná  inhibice  polymorfní  izoformy  specifického  enzymu 
(CYP2C19). U  každého  pacienta  léčeného  fenytoinem  by  proto  při  klinických  projevech  nebo 
příznacích toxicity měly být monitorovány hladiny fenytoinu.  
 
Hodnocení farmakokinetických interakcí pacientů trpících epilepsií naznačuje, že přidání topiramátu v 
dávkách 100 - 400 mg/den k léčbě lamotriginem neovlivňuje plazmatické koncentrace lamotriginu v 
rovnovážném stavu. Rovněž během vysazování nebo po ukončení léčby lamotriginem (průměrná 
dávka 327 mg/den) nedošlo k žádným změnám plazmatických koncentrací topiramátu v rovnovážném 
stavu.  
 
Topiramát inhibuje enzym CYP2C19 a může interferovat s jinými látkami, které jsou metabolizovány 
tímto enzymem (např. diazepam, imipramin, moklobemid, proguanil, omeprazol). 
 
Účinky jiných antiepileptik na topiramát  
Fenytoin  a  karbamazepin  snižují  plazmatické  koncentrace  topiramátu.  Přidání  nebo  vysazení 
fenytoinu nebo karbamazepinu při podávání topiramátu může vyžadovat úpravu dávky topiramátu. To 
by mělo být provedeno titrací do klinického účinku.  
Přidání nebo vysazení valproové kyseliny nevede ke klinicky významným změnám plazmatických 
koncentrací topiramátu, a proto neopodstatňuje úpravu dávky topiramátu.  
Výsledky těchto interakcí jsou shrnuty níže: 
  
Souběžně podané AED Koncentrace AED  Koncentrace topiramátu
Fenytoin ↔**   
Karbamazepin (CBZ) ↔   
 Valproová kyselina ↔  ↔  
Lamotrigin ↔  ↔  
Fenobarbital ↔ NS 
Primidon ↔ NS 
↔ 
 
= Žádný vliv na plazmatickou koncentraci (15% změna) 
** = Plazmatické koncentrace se u některých pacientů 
zvýšily. 
  = Plazmatické koncentrace se snížily. 
NS = Nebylo studováno. 
AED = Antiepileptikum 
 
Další lékové interakce 
Digoxin: Ve  studii  s  jednou  dávkou  se  plocha  sérového  digoxinu  pod  křivkou  plazmatické 
koncentrace (AUC) snížila o 12 % v důsledku souběžného podávání topiramátu. Klinický význam 
tohoto pozorování nebyl stanoven. Po přidání topiramátu nebo jeho vysazení u pacientů léčených 
digoxinem je třeba dbát zvláštní pozornosti na rutinní monitorování sérového digoxinu.  
 
CNS depresiva: Souběžné podávání topiramátu a alkoholu nebo jiných centrálně tlumivých přípravků 
nebylo  v  klinických  studiích hodnoceno. Současné  užívání topiramátu s  alkoholem  nebo  jinými 
centrálně tlumícími přípravky se nedoporučuje.  
 
Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum) 
Při podávání topiramátu s třezalkou tečkovanou může dojít ke snížení plazmatických koncentrací 
vedoucí ke ztrátě účinnosti. Klinické studie posuzující tuto potenciální interakci nebyly provedeny. 
 
Perorální  antikoncepce: Ve  farmakokinetické  interakční  studii  na  zdravých  dobrovolnících  se 
souběžně  podávanou  kombinací  perorálních  antikoncepčních  přípravků  obsahující  1  mg 
norethindronu  (NET)  s  35  μg  ethinylestradiolu  (EE)  nebyl  topiramát  podávaný  při  absenci  jiné 
medikace v dávkách 50-200 mg/den spojen se statisticky významnými změnami v průměrné expozici 
(AUC) některé ze složek perorální antikoncepce. V jiné studii byla expozice EE statisticky významně 
snížená u dávek 200, 400 a 800 mg/den (18 %, 21 %, resp. 30 %) po podání jako adjuvantní léčba 
epilepsie u pacientek užívajících valproovou kyselinu. V obou studiích neovlivnil topiramát (v dávce 
50-200  mg/den u zdravých dobrovolnic a 200 až 800 mg/den u pacientek s epilepsií) významně 
expozici  NET. I když došlo k na dávce závislému poklesu expozice EE pro dávky mezi 200-mg/den (u pacientek s epilepsií), nedošlo k žádné významné na dávce závislé změně expozice EE pro 
dávky 50-200 mg/den (u zdravých dobrovolnic). Klinický význam pozorovaných změn není znám.  
 
Možnost snížení antikoncepční účinnosti a zvýšeného krvácení mezi periodami by měla být zvážena u 
pacientek užívajících  kombinaci  perorálních  antikoncepčních  přípravků s topiramátem.  Pacientky 
užívající antikoncepci obsahující estrogeny by měli být požádány, aby nahlásily jakoukoliv změnu 
charakteru jejich krvácení. Antikoncepční účinnost může být snížena dokonce i při absence krvácení 
mezi periodami. 
 
Lithium: U zdravých dobrovolníků bylo pozorováno snížení (18 % AUC) systémové expozice lithia 
při současném podání topiramátu v dávce 200 mg/den. U pacientů s bipolární poruchou nebyla při 
léčbě topiramátem v dávkách 200 mg/den ovlivněna farmakokinetika lithia, bylo však pozorováno 
zvýšení systémové expozice (26 % AUC) po podání topiramátu v dávkách do 600 mg/den. Hladiny 
lithia by měly být při současném podávání s topiramátem monitorovány. 
  
Risperidon: Studie  lékových  interakcí  při  jednorázovém  podání  zdravým  dobrovolníkům  a 
opakovaném  podání  pacientům  s  bipolární  poruchou  prokázaly podobné  výsledky. Pokud  byl 
risperidon podáván souběžně s topiramátem s narůstajícími dávkami 100, 250 a 400 mg/den, došlo k 
redukci systémové expozice risperidonu (podaném v dávkách v rozmezí od 1 do 6 mg/den) (16 % a 
33 % pro AUC ustáleného stavu při dávkách 250, resp. 400 mg/den). Rozdíly v AUC pro celkovou 
účinnou frakci však nebyly u léčby samotným risperidonem a kombinovanou léčbou s topiramátem 
statisticky významné. Minimální změny byly pozorovány u farmakokinetiky celkové účinné frakce 
(risperidon + 9-hydroxyrisperidonem) a žádné změny pro 9-hydroxyrisperidon. Nevyskytly se žádné y 
významné změny systémové expozice celkové účinné frakce risperidonu nebo topiramátu. 
Byl-li topiramát přidán ke stávající léčbě risperidonem (1 – 6 mg/den), byly nežádoucí účinky hlášeny 
častěji (90 % oproti 54 %) než před přidáním topiramátu (250 – 400 mg/den). Nejčastěji hlášenými 
nežádoucími účinky při přidání topiramátu k léčbě risperidonem byly somnolence (27 %, resp. 12 %), 
parestézie (22 %, resp. 0 %) a nevolnost (18 %, resp. 9 %). 
 
Hydrochlorothiazid   (HCTZ): V  interakční  studii  u  zdravých  dobrovolníků  byla  sledována 
farmakokinetika   HCTZ   (25   mg každých 24  hod)  a  topiramátu  (96  mg každých 12   hod)   v 
rovnovážném stavu po samostatném i při současném podání. Při přidání HCTZ k topiramátu došlo ke 
zvýšení Cmax topiramátu o 27 % a ke zvýšení AUC o 29 %. Klinický význam těchto změn není znám. 
Přidání  HCTZ  k léčbě topiramátem  může  vyžadovat  úpravu  dávky  topiramátu. Farmakokinetika 
HCTZ v rovnovážném stavu nebyla současným podáním topiramátu významně ovlivněna. Klinické 
laboratorní výsledky ukazují na snížení sérové hladiny draslíku po podání topiramátu nebo HCTZ, 
které bylo vyšší při současném podání HCTZ a topiramátu. 
 
Metformin: V interakční studii u zdravých dobrovolníků byla sledována farmakokinetika metforminu 
a topiramátu v rovnovážném stavu po podání metforminu samostatně i v kombinaci s topiramátem. Z 
výsledků této studie vyplývá, že při současném podání metforminu a topiramátu byla střední Cmax 
metforminu zvýšena o 18 % a střední AUC0-12hod o 25 %, zatímco střední CL/F byla snížena o 20 %. 
Topiramát neovlivňoval tmax metforminu. Klinický význam účinku topiramátu na farmakokinetiku 
metforminu  není  zřejmý. Perorální  plazmatická  clearance  topiramátu  se  při  současném  podání 
metforminu  zdá  být  snížena. Rozsah  změny  clearance  není  znám.  Klinický  význam  účinku 
metforminu na farmakokinetiku topiramátu není zřejmý. 
 
Pokud je v průběhu léčby metforminem zahájena nebo ukončena léčba přípravkem Topamarkem, je 
zapotřebí věnovat zvýšenou pozornost rutinním kontrolám kompenzace diabetu. 
 
Pioglitazon: V  interakční  studii  u  zdravých  dobrovolníků  byla  sledována  farmakokinetika 
pioglitazonu a topiramátu v rovnovážném stavu po podání pioglitazonu samostatně i v kombinaci s 
topiramátem.  
Bylo shledáno 15% snížení AUCτ,ss pioglitazonu bez ovlivnění Cmax,ss. Tento údaj nebyl statisticky 
významný.  Dále  bylo  zaznamenáno  13%  a  16%  snížení  Cmax,ss a  AUCτ,ss aktivního  hydroxy-
metabolitu a  60%  snížení  Cmax,ss a  AUCτ,ss aktivního  keto-metabolitu.  Klinický  význam  těchto 
výsledků není znám. 
Je-li Topamark přidáván k léčbě pioglitazonem nebo pioglitazon k léčbě přípravkem Topamarkem, je 
zapotřebí věnovat zvýšenou pozornost rutinním kontrolám kompenzace diabetu. 
 
Glibenklamid: V  interakční  studii  u  pacientů  s  diabetem  typu  2  byla  hodnocena  farmakokinetika 
glibenklamidu (5 mg/den) v rovnovážném stavu podávaného samostatně a současně s topiramátem 
(150 mg/den). Při současném podávání s topiramátem došlo k 25% snížení AUC24 glibenklamidu. 
Systémová expozice aktivnímu metabolitu 4-trans-hydroxy-glibenklamidu (M1) byla snížena o 13 % 
a  3-cis-hydroxy-glibenklamidu  (M2)  o  15  %.  Farmakokinetika  topiramátu  v  rovnovážném  stavu 
nebyla současným podáním glibenklamidu ovlivněna.  
Pokud  je  léčba  topiramátem  doplněna  glibenklamidem nebo  je-li  glibenklamid  přidán  k léčbě 
topiramátem, je zapotřebí věnovat zvýšenou pozornost rutinním kontrolám kompenzace diabetu. 
 
 Další formy interakcí 
 
Léky predisponující k nefrolitiáze: Topiramát, pokud byl použit spolu s jinými léky predisponujícími 
k nefrolitiáze, může zvýšit riziko nefrolitiázy. Při použití topiramátu je třeba se látkám, jako jsou tyto, 
vyhýbat,  protože  mohou  vytvářet  fyziologické  prostředí,  které  zvyšuje  riziko  vzniku  ledvinových 
kamenů. 
 
Kyselina valproová: Současné podávání topiramátu a kyseliny valproové bylo u pacientů, kteří snášeli 
oba  léčivé  přípravky  jednotlivě,  spojováno  s  hyperamonemií  s  projevy  nebo  bez  projevů 
encefalopatie.  Ve  většině  případů  známky  a  příznaky  vymizely  s  vysazením jednoho  z  léčivých 
přípravků (viz bod 4.4 a bod 4.8).  Tento nežádoucí účinek nepatří k farmakokinetickým interakcím.  
 
Hypotermie,  definovaná  jako nezamýšlený  pokles  tělesné  teploty na <  35  ºC,  byla  hlášena  v 
souvislosti se současným užíváním topiramátu a kyseliny valproové jak s přítomností hyperamonemie 
tak  bez  hyperamonemie.  K  tomuto  nežádoucímu  účinku  může  u  pacientů  užívajících  současně 
topiramát a valproát dojít po zahájení léčby topiramátem nebo po zvýšení denní dávky topiramátu. 
 
Warfarin
U pacientů léčených topiramátem v kombinaci s warfarinem bylo hlášeno snížení protrombinového 
času / mezinárodního normalizovaného poměru (PT / INR). Proto by měl být u pacientů současně 
léčených topiramátem a warfarinem.INR pečlivě sledován. 
 
Další farmakokinetické lékové interakční studie 
 
Pro hodnocení potenciální farmakokinetické lékové interakce mezi topiramátem a jinými léky  byly 
provedeny klinické studie. Změny v Cmax nebo AUC jako důsledku interakcí jsou shrnuty níže. Druhý 
sloupec (koncentrace souběžného léku) popisuje, co se stane s koncentrací souběžného léku uvedenou 
v  prvním  sloupci,  je-li  přidán  topiramát.  Třetí  sloupec  (koncentrace  topiramátu)  popisuje,  jak 
souběžné podávání léku uvedeného v prvním sloupci modifikuje koncentraci topiramátu.  
 
Souhrn výsledků z dalších klinických farmakokinetických lékových interakčních studií 
 
Souběžně podávaný lék Koncentrace souběžně 
podávaného lékua
Koncentrace topiramátua 
Amitriptylin ↔
20% vzestup Cmax a AUC 
metabolitu nortriptylinu  
NS 
Dihydroergotamin (perorální a 
subkutánní) 
↔  ↔
Haloperidol ↔ 
31% vzestup AUC 
redukovaného metabolitu 
NS 
Propranolol ↔
17% zvýšení Cmax pro 4-OH-
propranolol (TPM 50 mg po 
12 hod) 
9% a 16% zvýšení Cmax, 9 % 
a 17% zvýšení AUC (40 a mg propranolol po 12 hod)  
Sumatriptan (perorální a 
subkutánní) 
↔  NS
Pizotifen ↔ ↔
Diltiazem  25% snížení AUC diltiazemu 20% zvýšení AUC 
  a 18% snížení DEA a ↔ 
DEM*  
 
Venlafaxin ↔ 
 
↔ 
Flunarizin 16% zvýšení AUC 
(topiramát 50 mg/12 hod)b  
↔ 
a  hodnoty v % jsou změny v průměrné léčebné Cmax nebo AUC oproti monoterapii  
↔ = Žádný vliv na Cmax a AUC (≤ 15 % změna) výchozí sloučeniny  
NS = Nebylo studováno. 
*DEA = des acetyl diltiazem, DEM = N-demethyl diltiazem  
b AUC flunarizinu se zvyšuje o 14 % u subjektů užívajících flunarizin samostatně. Zvýšení expozice 
může být přičítáno akumulaci během dosažení rovnovážného stavu.  
 
 
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení 
 
Těhotenství 
Obecné riziko související s epilepsií a antiepileptickou léčbou 
U žen, které mohou otěhotnět, je třeba poradit se se specialistou. Je nutné zhodnotit antiepileptickou 
léčbu u žen plánujících těhotenství. U žen, které se léčí na epilepsii, je třeba se vyhnout náhlému 
ukončení antiepileptické léčby, protože by mohlo dojít k výskytu záchvatů, což by mohlo mít závažné 
důsledky pro ženu a nenarozené dítě.     
 
Kdykoli  je  to  možné,  má  být  upřednostňována  monoterapie,  protože  kombinovaná  léčba  může 
souviset  s  vyšším  rizikem  kongenitálních  malformací  ve  srovnání  s  monoterapií,  v  závislosti  na 
současně podávané antiepileptické léčbě. 
 
Riziko související s topiramátem
U sledovaných živočišných druhů (myší, laboratorních potkanů a králíků) byla prokázána teratogenita 
topiramátu (viz bod 5.3). U laboratorních potkanů prochází topiramát placentární bariérou. 
 
U člověka překračuje topiramát placentu  a  podobné  koncentrace  byly  hlášeny  v  pupečníkové  a 
mateřské krvi. 
 
Klinická data z těhotenských registrů naznačují, že děti vystavené působení topiramátu v monoterapii 
mají: 
• zvýšené riziko kongenitálních malformací (zejména rozštěp rtu/patra, hypospádie a anomálie 
různých  tělesných  systémů)  následkem  expozice v průběhu  prvního  trimestru  těhotenství. 
Data z těhotenského registru North American Antiepileptic Drug prokázala průměrně 3krát 
vyšší prevalenci závažných vrozených vad při monoterapii topiramátem (4,3 %) v porovnání 
s referenční skupinou bez antiepileptik (1,4  %). Údaje z dalších studií navíc naznačují, že 
kombinovaná  antiepileptická  léčba představuje vyšší  riziko  teratogenních  účinků  než 
monoterapie. Z hlášení vyplývá, že riziko je závislé na dávce; účinky byly pozorovány u 
všech dávek. Zdá se, že u žen, které užívaly topiramát a mají dítě s kongenitálnímalformací, 
existuje při následném těhotenství zvýšené riziko malformací při expozici topiramát. 
• vyšší prevalenci nízké porodní hmotnosti (< 2500 g) ve srovnání s referenční skupinou 
• zvýšenou prevalenci malého vzrůstu, na svůj gestační věk (small for gestational age - SGA, 
definovaný porodní vahou pod 10. percentilem v přepočtu na stáří plodu, stratifikace dle 
pohlaví). Dlouhodobé následky SGA nálezů nebylo možné určit.  
 
 Indikace epilepsie 
Doporučuje se zvážit jiné možnosti léčby u žen, které mohou otěhotnět.  Jestliže ženy, které mohou 
otěhotnět, užívají topiramát, je doporučeno používat vysoce účinnou antikoncepci (viz bod 4.5) a žena 
má být plně informována o známém riziku nekontrolované epilepsie na těhotenství a potencionálním 
riziku léčivého přípravku na plod. U žen plánujících těhotenství je ještě před početím doporučena 
návštěva  lékaře  kvůli  zhodnocení  dosavadní  léčby  a  zvážení  jiných  možností  léčby.  V  případě 
podávání v průběhu prvního trimestru je nutné provádět pečlivé prenatální sledování.  
 
Indikace profylaxe migrény
Topiramát je kontraindikován v těhotenství a u žen v reprodukčním věku, pokud neužívají vysoce 
účinnou metodu antikoncepce (viz body 4.3 a 4.5). 
 
Kojení
Studie na zvířatech prokázaly vylučování topiramátu do mléka. Vylučování topiramátu do mateřského 
mléka nebylo v kontrolovaných studiích hodnoceno. Omezené údaje od pacientek svědčí o značném 
vylučování topiramátu do mateřského mléka. Účinky, které byly pozorovány u kojených novorozenců 
/  kojenců  léčených  matek,  zahrnují  průjem,  ospalost,  podrážděnost  a  nedostatečný  přírůstek 
hmotnosti.  Proto  je  třeba  rozhodnout,  zda  kojení  pozastavit  nebo  přerušit  /  zdržet  se  léčby 
topiramátem, a to s ohledem na přínos kojení pro dítě a přínos léčby topiramátem pro ženy (viz bod 
4.4).  
 
Fertilita
Studie na zvířatech nepotvrdily, že by topiramát negativně ovlivňoval  fertilitu  (viz  bod  5.3).  Vliv 
topiramátu na fertilitu nebyl u lidí stanoven. 
 
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 
 
Topiramát má malý nebo střední vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje. Topiramát působí na 
centrální nervový systém a může způsobovat ospalost, závratě nebo další podobné příznaky. Rovněž 
může  způsobovat  zrakové  poruchy  a/nebo  rozmazané  vidění. Tyto  nežádoucí  účinky mohou být 
potenciálně nebezpečné u pacientů, kteří řídí vozidlo nebo obsluhují stroje, zejména do doby, dokud 
pacient nezjistí, jak na něj tento léčivý přípravek účinkuje. 
 
4.8 Nežádoucí účinky 
 
Bezpečnost  topiramátu  byla  vyhodnocena  z  databáze  klinických  studií,  která  zahrnovala  4  pacientů (3 182 užívajících topiramát a 929 užívajících placebo); tito pacienti se účastnili 20 dvojitě 
zaslepených studií. Dalších 2 847 pacientů se účastnilo 34 otevřených klinických studií s topiramátem 
v  doplňkové  léčbě  primárních  generalizovaných  tonicko-klonických  křečí,  parciálních  záchvatů, 
záchvatů  spojených  s  Lennox-Gastautovým  syndromem,  v  monoterapii  nově  nebo  nedávno 
diagnostikované epilepsie nebo v profylaxi migrény. Většinou byly nežádoucí účinky mírné nebo 
středně  závažné.  Nežádoucí  účinky  identifikované  v  klinických  studiích  a  během  post-
marketingového  sledování  (označeno  „*“)  jsou  uvedeny  podle  výskytu  v  klinických  studiích  v 
Tabulce 1 s těmito četnostmi: 
Velmi časté ≥ Časté ≥ 1/100 až < Méně časté ≥ 1/1000 až < Vzácné ≥ 1/10 000 až < 1/1000  
Není známo: z dostupných údajů nelze určit 
 
Nejčastější  nežádoucí  účinky  (pozorované  ve  dvojitě  zaslepených  kontrolovaných  studiích   s 
topiramátem nejméně v 1 indikaci s výskytem > 5 % a vyšším než bylo u placeba) zahrnují: anorexii, 
snížení chuti k jídlu, bradyfrenii, depresi, potíže s vyjadřováním, insomnii, abnormální koordinaci, 
poruchu  pozornosti,  závratě,  dysartrii,  dysgeuzii,  hypestézii,  letargii,  poruchu  paměti,  nystagmus, 
 parestézii, somnolenci, tremor, diplopii, rozmazané vidění, průjem, nevolnost, únavu, podrážděnost a 
snížení tělesné hmotnosti. 
 
 
Tabulka 1: Nežádoucí účinky topiramátu 
Třídy orgánových 
systémů  
Velmi časté  
 
Časté  
Méně časté  
 
Vzácné  
 
Není známo  
Infekce a infestace  Nazofaryngitida
* 
   
Poruchy krve a 
lymfatického 
systému   
 Anemie  
Leukopenie, 
trombocytopenie, 
lymfadenopatie,
eozinofilie  
Neutropenie*  
 
 
Poruchy 
imunitního 
systému 
 Hypersenzitivita  
 
  Alergický 
otok*  
Poruchy 
metabolismu a 
výživy  
 Anorexie, snížení
chuti k jídlu  
Metabolická 
acidóza, 
hypokalemie, 
zvýšení chuti k
jídlu, polydipsie  
Hyperchloremická 
acidóza, 
hyperamonémie *,
hyperamonemická 
encefalopatie* 
 
Psychiatrické 
poruchy  
Deprese  
 
Bradyfrenie,
insomnie, 
problém s 
vyjadřováním, 
úzkost, stav 
zmatenosti, 
dezorientace, 
agresivita, změna 
nálady, 
agitovanost, časté 
střídání nálad, 
depresivní 
nálada, vztek, 
abnormální 
chování  
 
Sebevražedné 
představy, 
sebevražedné 
pokusy,
halucinace, 
psychotická 
porucha, sluchové 
halucinace, 
zrakové 
halucinace, 
apatie, nedostatek 
spontánní řeči, 
porucha spánku, 
afektivní labilita, 
snížení libida, 
neklid, pláč, 
dysfemie, 
euforická nálada, 
paranoia, 
perseverace, 
ataky paniky, 
lítostivost, 
porucha čtení, 
časná insomnie, 
plochá afektivita, 
abnormální 
myšlení, ztráta 
libida, 
lhostejnost, 
střední insomnie, 
nesoustředěnost, 
brzké ranní 
probouzení, 
Mánie, panická 
porucha, pocit 
beznaděje*, 
hypománie 
 panická reakce, 
povznesená 
nálada  
Poruchy 
nervového 
systému  
Parestézie, 
somnolence,
závratě  
Porucha 
pozornosti, 
porucha paměti, 
amnézie,
kognitivní 
porucha, mentální 
porucha, porucha 
psychomotorický
ch dovedností, 
konvulze, 
abnormální 
koordinace, 
tremor, letargie, 
hypestézie, 
nystagmus, 
dysgeuzie, 
porucha 
rovnováhy, 
dysartrie, intenční 
tremor, sedace  
Snížená úroveň 
vědomí, konvulze 
typu grand mal,
defekt zorného 
pole, komplexní 
parciální záchvat, 
porucha řeči, 
psychomotorická 
hyperaktivita, 
synkopa, 
senzorická 
porucha, slinění, 
hypersomnie, 
afázie, opakovaná 
řeč, hypokineze, 
dyskineze, 
posturální 
závratě, špatná 
kvalita spánku, 
pocit pálení, 
ztráta senzitivity, 
parosmie, 
cerebelární 
syndrom, 
dysestézie, 
hypogeuzie, 
stupor, 
nemotornost, 
aura, ageuzie, 
dysgrafie, 
dysfázie, periferní  
neuropatie, 
presynkopa, 
dystonie, 
mravenčení  
Apraxie, 
cirkadiánní 
porucha 
spánkového 
rytmu,
hyperestézie, 
hyposmie, 
anosmie, 
esenciální tremor, 
akineze, 
neodpovídání na 
podněty  
 
Poruchy oka  
 
 Rozmazané 
vidění, diplopie,
porucha zraku  
Snížení zrakové 
ostrosti, skotom, 
myopie*,
abnormální pocit 
v oku*, suché 
oko, fotofobie, 
blefarospasmus, 
zvýšená tvorba 
slz, fotopsie, 
mydriáza, 
presbyopie  
Jednostranná 
slepota, 
přechodná 
slepota, glaukom,
porucha 
akomodace, 
změna hloubky 
vidění, mihotavý 
skotom, otok 
očních víček*, 
noční slepota, 
amblyopie  
Glaukom s 
uzavřeným 
úhlem*, 
makulopatie
*, porucha
hybnosti 
oka*, otok 
spojivky*, 
uveitida 
Poruchy ucha a 
labyrintu  
 Vertigo, tinitus,
bolest ucha  
 
Hluchota, 
jednostranná 
hluchota, 
neurosenzorická 
 
 hluchota, špatný 
pocit v uchu, 
porucha sluchu  
Srdeční poruchy    Bradykardie, 
sinová 
bradykardie,
palpitace  
  
Cévní poruchy    Hypotenze, 
ortostatická 
hypotenze,
návaly, návaly 
horka  
Raynaudův 
fenomén  
 
 
Respirační, hrudní
a mediastinální 
poruchy  
 Dyspnoe, 
epistaxe, 
kongesce nosní 
sliznice, rinorea, 
kašel  
 
Námahová 
dušnost, 
hypersekrece v 
paranazálních
dutinách, 
dysfonie  
  
Gastrointestinální 
poruchy  
Nevolnost, 
průjem  
Zvracení, zácpa, 
bolest v horní 
části břicha,
dyspepsie, bolest 
břicha, sucho v 
ústech, žaludeční 
dyskomfort, 
orální parestézie, 
gastritida, břišní 
dyskomfort  
Pankreatitida, 
flatulence, 
gastroesofageální
reflux, bolest v 
podbřišku, orální 
hypestézie, 
krvácení dásní, 
distenze břicha, 
dyskomfort v 
epigastriu, 
citlivost břicha, 
hypersekrece slin, 
bolest úst, zápach 
dechu, glosodynie  
  
Poruchy jater a 
žlučových cest 
   Hepatitida, jaterní
selhání 
 
Poruchy kůže a 
podkožní tkáně  
 Alopecie,
vyrážka, pruritus  
Anhidróza, 
hypestézie 
obličeje, 
kopřivka, erytém,
generalizovaný 
pruritus, 
makulární 
vyrážka, změna 
zbarvení 
pokožky, 
alergická 
dermatitida, otok 
obličeje  
Stevens-
Johnsonův 
syndrom*, 
erythema 
multiforme*,
abnormální 
zápach kůže, 
periorbitální 
otok*, 
lokalizovaná 
kopřivka  
 
Toxická 
epidermální 
nekrolýza*  
 
Poruchy svalové a
kosterní soustavy a 
pojivové tkáně  
 Artralgie, svalový 
spasmus, 
myalgie, svalové 
záškuby, svalová 
slabost, 
muskuloskeletální 
bolest na hrudi  
Otok kloubů*, 
muskuloskeletální 
ztuhlost, bolest ve
slabinách, 
svalová únava  
 
Bolest končetin*  
 
 
 Poruchy ledvin a 
močových cest 
 Nefrolitiáza, 
polakisurie, 
dysurie, 
nefrokalcinóza* 
Močové kameny, 
inkontinence 
moči, hematurie,
inkontinence, 
nucení na 
močení, renální 
kolika, bolest 
ledvin  
Ureterální 
kameny, renální 
tubulární acidóza*  
 
Poruchy 
reprodukčního 
systému a prsu  
  Erektilní
dysfunkce, 
sexuální 
dysfunkce  
  
Celkové poruchy a 
reakce v místě 
aplikace 
Únava  Pyrexie, astenie, 
podrážděnost, 
porucha chůze, 
abnormální pocit, 
malátnost  
Hypertermie, 
žízeň, 
onemocnění 
podobné 
chřipce*,
stagnace, chlad 
končetin, pocit 
opilosti, pocit 
roztřesenosti  
Otok obličeje,  
 
 
Vyšetření  Snížení tělesné
hmotnosti  
Zvýšení tělesné 
hmotnosti*  
Přítomnost 
krystalů v moči,
abnormální test 
chůze po čáře, 
snížení počtu 
bílých krvinek, 
zvýšení jaterních 
enzymů  
Snížení hladiny 
bikarbonátu v krvi  
 
Sociální okolnosti    Narušená 
schopnost učení  
 
* Identifikováno jako nežádoucí účinek ze spontánních post-marketingových hlášení. Frekvence byla 
vypočítána  na  základě výskytu  v klinických  studiích  nebo  byla  vypočtena,  pokud  se  událost 
v klinických údajích nevyskytla.  
 
Pediatrická populace  
Nežádoucí účinky hlášené u dětí častěji (≥ 2násobně) než u dospělých ve dvojitě zaslepených studiích 
jsou:  
• Snížení chuti k jídlu  
• Zvýšení chuti k jídlu  
• Hyperchloremická acidóza  
• Hypokalemie  
• Abnormální chování  
• Agrese  
• Apatie  
• Problémy s usínáním  
• Sebevražedné myšlenky  
• Porucha pozornosti  
• Letargie  
• Cirkadiánní poruchy spánkového rytmu  
• Špatná kvalita spánku  
 • Zvýšená tvorba slz  
• Sinusová bradykardie  
• Abnormální pocit  
• Porucha chůze.  
 
Nežádoucí účinky hlášené u dětí a nikoli u dospělých ve dvojitě zaslepených studií jsou:  
• Eozinofilie  
• Psychomotorická hyperaktivita  
• Vertigo  
• Zvracení  
• Hypertermie  
• Pyrexie  
• Zhoršená schopnost učení.  
 
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:  
Státní ústav pro kontrolu léčiv  
Šrobárova 48 
100 41 Praha 10  
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek 
 
4.9. Předávkování 
 
Příznaky a symptomy
Bylo  hlášeno  předávkování  topiramátem.  Příznaky  zahrnovaly  křeče,  ospalost,  poruchy  řeči, 
rozmazané vidění, diplopii, poruchu koncentrace, letargii, abnormální koordinaci, stupor,  hypotenzi, 
bolesti břicha, agitovanost, závraťa deprese. Klinické důsledky nebyly ve většině případů závažné, ale 
po předávkování několika léčivými přípravky, mezi nimiž byl topiramát, byly hlášeny případy úmrtí.  
Předávkování topiramátem může způsobit závažnou metabolickou acidózu (viz bod 4.4).  
 
Léčba 
V případě předávkování má být podávání topiramátu přerušeno a má být podávána obecná podpůrná 
léčba, dokud nebude snížena nebo odstraněna klinická toxicita. Pacient má být dostatečně zavodněn. 
Účinným prostředkem eliminace topiramátu z organismu je hemodialýza. Mohou být přijata další 
opatření dle uvážení lékaře. 
 
 
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 
 
5.1 Farmakodynamické vlastnosti 
 
Farmakoterapeutická skupina: antiepileptika, jiná antiepileptika 
ATC kód: N03AX 
Topiramát je klasifikován jako sulfamátem substituovaný monosacharid. Přesný mechanismus, jakým 
topiramát  dosahuje  antikonvulzivního  účinku  a  účinku  v  profylaxi  migrény,  není  znám.  
V  elektrofyziologických  a  biochemických  studiích  na  tkáňových  kulturách  neuronů  byly 
identifikovány tři vlastnosti, které mohou přispívat k antiepileptickému účinku topiramátu.  
 
Akční potenciály opakovaně získané dlouhodobou depolarizací neuronů byly topiramátem blokovány 
v závislosti na čase, což by mohlo svědčit o blokádě sodíkového kanálu v závislosti na jeho stavu. 
 Topiramát dále zvyšuje frekvenci, ve které γ-aminobutyrát (GABA) aktivuje GABAA receptory,  a 
zvyšuje tak schopnost GABA indukovat vstup chloridových iontů do neuronů. Toto zjištění ukazuje 
na potenciaci aktivity tohoto inhibičního neurotransmiteru topiramátem.  
 
Tento  účinek  nebyl  blokován  flumazenilem,  antagonistou  benzodiazepinu,  po  podání  topiramátu 
nedocházelo  k  prodloužení  doby  otevření  kanálu,  což  odlišuje  topiramát  od  barbiturátů,  které 
modulují GABAA receptory.  
 
Vzhledem k výrazné odlišnosti antiepileptického profilu topiramátu a benzodiazepinů je topiramát 
schopen modulovat subtyp GABAA receptoru necitlivého k benzodiazepinům. Topiramát 
antagonizuje schopnost kainátu aktivovat subtyp kainát/AMPA (kyselina α-amino-3-hydroxy-methylisoxazol-4-propionová) excitačního glutamátového receptoru, nemá však žádný zjevný účinek 
na aktivitu N-methyl-D-aspartátu (NMDA) na NMDA receptorovém subtypu. Tyto účinky topiramátu 
jsou závislé na koncentraci v rozmezí od 1 do 200 μmol, s minimální účinností pozorovanou v 
koncentracích 1 až 10 μmol.  
 
Topiramát inhibuje kromě toho i některé izoenzymy karboanhydrázy. Tento farmakologický účinek je 
mnohem slabší než analogický účinek acetazolamidu, známého inhibitoru karboanhydrázy, a není 
považován za zásadní složku antiepileptického účinku topiramátu. 
 
Ve studiích na zvířatech byl antikonvulzivní účinek topiramátu prokázán při velkých záchvatech 
vyvolaných elektrošokem u myší a potkanů a topiramát byl účinný v modelech epilepsie na 
hlodavcích včetně tonických záchvatů a záchvatů typu absence u spontánně epileptických potkanů a 
tonických a klonických záchvatů indukovaných u potkanů drážděním amygdaly nebo globální 
ischemií. Topiramát vykazuje pouze slabý účinek při blokádě klonických záchvatů indukovaných 
GABAA receptorovým antagonistou pentylenetrazolem.  
 
Zatímco po současném podávání topiramátu a karbamazepinu nebo fenobarbitalu byl u myší 
zaznamenán synergický antikonvulzivní účinek, po kombinaci s fenytoinem byl zaznamenán 
antikonvulzivní účinek aditivní. V přísně kontrolovaných doplňujících (add-on) studiích nebyla 
prokázána souvislost mezi plazmatickými koncentracemi topiramátu a jeho klinickou účinností. U lidí 
nebyl prokázán rozvoj tolerance. 
 
Záchvaty typu absence
S  dětmi  ve  věku  4–11  let  byly  provedeny  dvě  malé  studie  s  jedním  ramenem  (CAPSS  326  a 
TOPAMAT ABS 001). Jedna zahrnovala 5 dětí a druhá 12 dětí, než byla předčasně ukončena kvůli 
nedostatečné terapeutické odpovědi. Dávky užité v těchto studiích byly až do přibližně 12 mg/kg ve 
studii TOPAMAT ABS 001 a ve studii CAPSS 326 buď 9 mg/kg/den nebo 400 mg/den, podle toho, 
co poskytlo nižší dávku. Tyto studie neposkytly dostatečný průkaz pro závěr týkající se účinnosti a 
bezpečnosti u pediatrické populace. 
 
Monoterapie u pacientů ve věku 6 až 15 let s novou nebo nedávnou epilepsií 
Byla provedena jednoroční otevřená studie u pediatrických pacientů ve věku 6 až 15 let zahrnující subjektů s nedávným nebo novým nástupem epilepsie k posouzení účinků topiramátu (28 subjektů) v 
porovnání s levetiracetamem na růst, vývoj a mineralizaci kostí. V obou léčebných skupinách byl 
pozorován pokračující růst, ale skupina topiramátu vykazovala statisticky významné snížení průměrné 
roční  změny  tělesné  hmotnosti a  hustoty  kostních  minerálů  ve  srovnání  se  skupinou  s 
levetiracetamem. Podobný trend byl také pozorován u výšky a rychlosti růstu, ale nebyl statisticky 
významný.  Změny související s růstem  nebyly  klinicky  významné  ani  neomezovaly léčbu.  Nelze 
vyloučit jiné současně působící faktory 
 
5.2 Farmakokinetické vlastnosti 
 
 V  porovnání  s  jinými  antiepileptiky  vykazuje  topiramát  dlouhý  plazmatický  poločas,  lineární 
farmakokinetiku, převážně renální clearance, absenci signifikantních vazeb na bílkoviny a nedostatek 
klinicky relevantních aktivních metabolitů.  
 
Topiramát není silným enzymovým induktorem, může být užíván bez ohledu na příjem potravy a jeho 
plazmatické hladiny nemusejí být rutinně monitorovány. V klinických hodnoceních nebyl prokázán 
konzistentní vztah mezi plazmatickými koncentracemi a účinností nebo nežádoucími účinky. 
 
Absorpce
Topiramát je rychle a dobře vstřebáván. Po perorálním podání dávky 100 mg dosáhne u zdravých 
subjektů střední plazmatická koncentrace vrcholu (Cmax) 1,5 μg/ml během 2 až 3 hodin (tmax).  
 
Studium zbytkové radioaktivity v moči prokázalo, že průměrný rozsah absorpce 100mg perorální 
dávky 14C-topiramátu představoval nejméně 81 %. Příjem potravy neměl na biologickou dostupnost 
topiramátu klinicky významný účinek. 
 
Distribuce
Vazba  na plazmatické bílkoviny představuje zpravidla 13 až 17 %. Bylo sledováno vazebné místo s 
nízkou  kapacitou  pro  topiramát  na  povrchu  erytrocytů  nebo  v  erytrocytech  saturovatelné  při 
plazmatických koncentracích vyšších než 4 μg/ml. Distribuční objem se měnil v opačném poměru k 
dávce. Průměrný zdánlivý distribuční objem se podařilo stanovit na 0,80 až 0,55 l/kg hmotnosti po 
jednotlivé dávce v rozpětí 100 až 1 200 mg. Byl zaznamenán vliv pohlaví na distribuční objem. 
Hodnoty získané u žen představují přibližně 50 % hodnot mužů. To pravděpodobně souvisí s vyšším 
podílem tělesného tuku u pacientek a nemá klinický význam. 
 
Biotransformace
Topiramát není u zdravých dobrovolníků extenzivně metabolizován (přibližně z 20 %). U pacientů 
léčených  současně  dalšími  antiepileptiky  patřícími  ke  známým  enzymovým  induktorům  se  může 
metabolismus zvýšit až na 50 %. Celkem se podařilo izolovat šest metabolitů vzniklých hydroxylací, 
hydrolýzou a glukuronidací, které byly izolovány, charakterizovány a identifikovány v lidské plazmě, 
moči  a  stolici.  Každý  z  nich  představuje  méně  než  3  %  celkové  radioaktivity  po  podání 14C-
topiramátu. Dva metabolity, které si zachovaly podstatnou část struktury topiramátu, byly zkoumány, 
prokázaly však nízkou nebo nulovou antiepileptickou účinnost.  
 
Eliminace
U  lidí  představují  hlavní  eliminační  cestu  nezměněného  topiramátu  a  jeho  metabolitů  ledviny 
(nejméně 81 % dávky). Během čtyř dnů bylo do moče vyloučeno přibližně 66 % nezměněného 14C-
topiramátu. Při užívání 50 mg a 100 mg topiramátu dvakrát denně byla průměrná renální clearance ml/min u dávky 50 mg a 17 ml/min u dávky 100 mg. Byla zjištěna renální tubulární reabsorpce 
topiramátu. Toto zjištění se opírá o výsledky předklinických studií s potkany, kterým byl zároveň s 
topiramátem podáván probenecid, což významně zvýšilo renální clearance topiramátu. Všeobecně se 
plazmatická clearance u lidí pohybovala po perorálním podání mezi 20 až 30 ml/min.  
 
Linearita/nelinearita
Topiramát  vykazuje  u  různých  osob  malé  rozdíly  v  plazmatických  koncentracích,  jeho 
farmakokinetika  je  proto  snadno  předvídatelná.  Farmakokinetika  topiramátu  je  lineární  s 
plazmatickou clearance, která zůstává konstantní. Plocha pod křivkou plazmatické koncentrace se u 
zdravých osob po jednorázovém podání 100 až 400 mg topiramátu perorálně zvyšuje proporcionálně s 
dávkou.  Pacienti  s  normálními  ledvinovými  funkcemi  potřebují  k  navození  rovnovážného  stavu 
plazmatických koncentrací 4 až 8 dní. Průměrná Cmax po opakovaném podání dvakrát denně perorálně 
v dávce 100 mg zdravým subjektům činí 6,76 μg/ml. Po opakovaném podání 50 a 100 mg topiramátu 
dvakrát denně činí průměrný eliminační poločas přibližně 21 hodin.  
 
Užívání s jinými antiepileptiky
 Opakované podávání 100 až 400 mg topiramátu 2x denně současně s fenytoinem nebo 
karbamazepinem zvyšuje plazmatické koncentrace topiramátu v závislosti na dávce.  
 
Porucha funkce ledvin
Plazmatická  a  renální  clearance  topiramátu  se  snižují  u  pacientů  se středně závažně až  závažně 
zhoršenou funkcí ledvin (CLCR ≤ 70 ml/min). U pacientů s poruchami funkce ledvin se proto při stejné 
dávce předpokládá vyšší rovnovážná plazmatická koncentrace než u jedinců s normální funkcí ledvin. 
U pacientů s poruchou ledvin navíc trvá delší dobu dosažení rovnovážné koncentrace po každé dávce. 
U pacientů se středně těžkou poruchou funkce ledvin, se doporučuje poloviční obvyklá úvodní a 
udržovací dávka.  
 
Topiramát se  z plazmy  efektivně  odstraňuje hemodialýzou. Prodloužená doba hemodialýzy  může 
způsobit pokles koncentrace topiramátu pod úroveň udržení terapeutického účinku. Aby se zabránilo 
rychlému  poklesu  plazmatické  koncentrace  topiramátu  při  hemodialýze,  může  být  nutné podat 
dodatečnou dávku  topiramátu.  V úvahu  by  se  měla  vzít: 1)  doba  trvání  dialýzy, 2)  clearance 
dialyzačního systému a 3) efektivní renální clearance topiramátu u dialyzovaného pacienta.  
 
Porucha funkce jater
Plazmatická clearance topiramátu se snižuje průměrně o 26 % u pacientů se středně závažnou až 
závažnou poruchou funkce jater. Proto by měl být topiramát podáván s opatrností u pacientů s 
poruchou funkce jater. 
 
Starší pacienti
U starších osob se plazmatická clearance topiramátu nemění, pokud však pacienti současně netrpí 
onemocněním ledvin. 
 
Pediatrická populace (farmakokinetika u dětí do 12 let) 
Farmakokinetika topiramátu je u dětí, podobně jako u doplňkové léčby dospělých, lineární, clearance 
nezávislá na dávce a rovnovážné plazmatické koncentrace rostou proporcionálně s dávkou. Děti však 
vykazují vyšší clearance a kratší eliminační poločas. Proto může být plazmatická koncentrace 
topiramátu téže dávky v mg/kg u dětí nižší než u dospělých. Stejně jako u dospělých antiepileptika 
působící jako induktory jaterních enzymů snižují rovnovážnou plazmatickou koncentraci topiramátu. 
 
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 
 
V neklinických studiích fertility nebyly u samců ani samic potkanů v dávkách až do 100 mg/kg/den 
pozorovány žádné vlivy na fertilitu, přestože maternální i paternální toxicita byla pozorována již při 
dávkách 8 mg/kg/den.  
 
V předklinických studiích se ukázalo, že topiramát měl u studovaných druhů (myši, potkani a králíci) 
teratogenní účinek. U myší byly u dávky 500 mg/kg/den sníženy hmotnost plodů a skeletální osifikace 
ve shodě s maternální toxicitou. Celkové počty malformací plodu u myší byly zvýšeny pro všechny 
léčené skupiny (20, 100 a 500 mg/kg/den).  
 
U potkanů byla už od dávky 20 mg/kg/den pozorována na dávce závislá maternální a embryo/fetální 
toxicita (snížení hmotnosti plodů a/nebo skeletální osifikace), dávky 400 mg/kg/den a vyšší měly 
teratogenní účinky (defekty končetin a prstů). U králíků byla na dávce závislá maternální toxicita 
pozorována již od dávky 10 mg/kg/den, embryo/fetální toxicita (zvýšená úmrtnost) již od dávky mg/kg/den a dávka 120 mg/kg/den měla teratogenními účinky (malformace žeber a obratlů).  
 
Teratogenní účinky pozorované u potkanů a králíků byly podobné účinkům pozorovaným u inhibitorů 
karboanhydrázy, které nebyly spojeny s malformacemi u člověka. Účinky na růst byly naznačeny také 
nižší porodní hmotností a hmotností během laktace u mláďat samic potkanů léčených 20 nebo mg/kg/den během březosti a laktace. U potkanů přestupoval topiramát placentární bariéru.  
 
 U nedospělých potkanů vyústilo podávání topiramátu v dávce do 300 mg/kg/den během období 
vývoje odpovídajícího dětství a dospívání v toxicitu podobnou toxicitě u dospělých jedinců (snížení 
příjmu potravy se snížením přírůstku tělesné hmotnosti, centrolobulární hepatocelulární hypertrofie). 
Nebyl pozorován relevantní účinek na růst dlouhých kostí (tibie) nebo minerální kostní denzitu 
(femur), vývoj před odstavením, reprodukční vývoj, neurologický vývoj (včetně hodnocení paměti a 
učení), páření a plodnost nebo hysterotomní parametry.  
 
V souboru in vitro a in vivo testů na mutagenitu nevykázal topiramát genotoxický potenciál. 
 
 
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 
 
6.1. Seznam pomocných látek 
 
Jádro tablety: 
• monohydrát laktosy 
• mikrokrystalická celulosa 
• předbobtnalý kukuřičný škrob 
• sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A) 
• magnesium-stearát 
 
Potah tablety: 
• hypromelosa 
• makrogol • polysorbát • oxid titaničitý (E171) 
• hlinitý lak oranžové žluti (E110) (pouze 50 mg)  
• žlutý oxid železitý (E172) (pouze 50, 100 mg) 
• červený oxid železitý (E172) (pouze 100 mg) 
 
6.2. Inkompatibility 
 
Neuplatňuje se. 
 
6.3. Doba použitelnosti 
 
30 měsíců 
 
6.4. Zvláštní opatření pro uchovávání 
 
HDPE lahvičky
Uchovávejte při teplotě do 25 °C.  
Uchovávejte v dobře uzavřené lahvičce, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí. 
 
Al blistry  
Uchovávejte při teplotě do 25 °C.  
Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí. 
 
6.5. Druh obalu a obsah balení 
 
Léčivý přípravek je k dostání v plastových HDPE plastových lahvičkách s pojistnými LDPE uzávěry 
obsahujícími 20, 28, 30, 50, 56, 60, 100 a 200 potahovaných tablet. Lahvička obsahuje vysoušedlo  
(nádobku se silikagelem). 
 
 Výrobek je také k dostání v blistrech z hliníkové fólie se 4, 7, 10, 14, 20, 28, 30, 50, 56, 60, 84, 90, 
100, 120 a 200 potahovanými tabletami.  
 
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 
 
6.6. Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku 
 
Žádné zvláštní požadavky. 
 
 
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 
 
Glenmark Pharmaceuticals s.r.o., Hvězdova 1716/2b, 140 78 Praha 4, Česká republika 
 
 
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA 
 
Topimark 25 mg: 21/243/08-C 
Topimark 50 mg: 21/244/08-C 
Topimark 100 mg: 21/245/08-C 
 
 
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 
 
Datum první registrace: 7.5.2008  
Datum posledního prodloužení registrace: 24.10. 
 
10. DATUM REVIZE TEXTU  
 
3. 5.