Strana 1 (celkem 18)
Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Velaxin 37,5 mg tablety
Velaxin 50 mg tablety
Velaxin 75 mg tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Velaxin 37,5 mg tablety
venlafaxinum 37,5 mg (jako venlafaxini hydrochloridum 42,42 mg) v jedné tabletě.
Velaxin 50 mg tablety
venlafaxinum 50 mg (jako venlafaxini hydrochloridum 56,56 mg) v jedné tabletě.
Velaxin 75 mg tablety
venlafaxinum 75 mg (jako venlafaxini hydrochloridum 84,84 mg) v jedné tabletě.
Pomocné látky se známým účinkem
Jedna tableta přípravku Velaxin 37,5 mg tablety obsahuje 84,93 mg monohydrátu laktosy.
Jedna tableta přípravku Velaxin 50 mg tablety obsahuje 113,24 mg monohydrátu laktosy.
Jedna tableta přípravku Velaxin 75 mg tablety obsahuje 169,86 mg monohydrátu laktosy.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Tableta.
Velaxin 37,5 mg tablety
Bílé nebo téměř bílé, okrouhlé, ploché tablety se zkosenými hranami, bez zápachu nebo téměř bez
zápachu, s raženým “E 741” na jedné straně. Průměr tablety je přibližně 8 mm a výška je přibližně
3,1 mm.
Velaxin 50 mg tablety
Bílé nebo téměř bílé, okrouhlé, ploché tablety se zkosenými hranami, bez zápachu nebo téměř bez
zápachu, s raženým “E 742” na jedné straně. Průměr tablety je přibližně 9 mm a výška je přibližně
3,3 mm.
Velaxin 75 mg tablety
Bílé nebo téměř bílé, okrouhlé, ploché tablety se zkosenými hranami, bez zápachu nebo téměř bez
zápachu, s raženým “E 743” na jedné straně. Průměr tablety je přibližně 10 mm a výška je přibližně
3,9 mm.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
Strana 2 (celkem 18)
4.1 Terapeutické indikace
• léčba depresivních epizod
• prevence recidivy depresivních epizod
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Depresivní epizody
Doporučenou počáteční dávkou venlafaxinu s okamžitým uvolňováním je 75 mg za den ve dvou nebo
třech dílčích dávkách užívaných s jídlem. Pacientům, kteří nereagují na počáteční denní dávku 75 mg,
může být dávka zvyšována až na maximálně 375 mg/den. Zvyšování dávek může být prováděno
v intervalu alespoň 2 týdnů. Pokud si to klinická závažnost příznaků vyžádá, mohou být dávky zvyšovány
v kratších intervalech, ale odstup nesmí být kratší než 4 dny.
Vzhledem k tomu, že při užívání tablet přípravku Velaxin není možné získat denní dávku 75 mg ve třech
rozdělených dávkách, má v tomto případě být použitý jiný léčivý přípravek obsahující 25 mg venlafaxinu.
Vzhledem k riziku výskytu na dávce závislých nežádoucích účinků, se smí ke zvýšení dávky přistoupit až
po klinickém zhodnocení (viz bod 4.4). Musí být podávána nejnižší účinná dávka.
Pacienti musí být léčeni dostatečně dlouhou dobu, obvykle několik měsíců nebo i déle. Průběh léčby musí
být pravidelně vyhodnocován případ od případu. Dlouhodobější léčba může být rovněž vhodná k prevenci
recidivy depresivních epizod (MDE). Ve většině případů je doporučená dávka pro prevenci recidivy MDE
stejná jako pro léčbu právě probíhající epizody.
V léčbě antidepresivy se musí pokračovat alespoň dalších 6 měsíců po odeznění příznaků.
Starší pacienti
Není nutná úprava dávek venlafaxinu v závislosti na věku pacienta. Avšak při léčbě starších pacientů je
třeba postupovat s opatrností (např. kvůli možné poruše renálních funkcí, možným změnám senzitivity a
afinity neurotransmiterů souvisejícím s věkem). Vždy má být užívána nejnižší účinná dávka a v případě,
že je nutné dávku zvýšit, mají být pacienti pečlivě sledováni.
Pediatrická populace
Použití venlafaxinu se u dětí a dospívajících nedoporučuje.
Kontrolované klinické studie provedené u dětí a dospívajících s depresivními poruchami neprokázaly
účinnost léčby a neodůvodňují tedy použití venlafaxinu u těchto pacientů (viz body 4.4 a 4.8).
Účinnost a bezpečnost venlafaxinu u jiných indikací u dětí a dospívajících do 18 let nebyly stanoveny.
Porucha funkce jater
U pacientů s mírnou a středně těžkou poruchou funkce jater je obecně vhodné dávku snížit o 50 %.
Vzhledem k interindividuální variabilitě clearance může být třeba individuálně upravit dávkování.
U pacientů s těžkou poruchou funkce jater jsou k dispozici omezené údaje. Doporučuje se opatrnost a
doporučuje se uvažovat o snížení dávky o více než 50 %. U těchto pacientů se má zvážit potenciální
přínos léčby proti jejím rizikům.
Strana 3 (celkem 18)
Porucha funkce ledvin
Ačkoliv u pacientů s glomerulární filtrací (GFR) mezi 30 a 70 ml/min není nutné měnit dávkování,
doporučuje se opatrnost. U pacientů, kteří vyžadují hemodialýzu a u pacientů s těžkou poruchou funkce
ledvin (GFR < 30 ml/min) má být dávka venlafaxinu snížena o 50 %. Interindividuální variabilita
clearance u těchto pacientů si však může vyžádat individuální dávkování.
Příznaky z vysazení pozorované při ukončení podávání venlafaxinu
Je třeba předcházet náhlému ukončení podávání. Při ukončení léčby venlafaxinem mají být dávky
postupně snižovány po dobu minimálně jednoho až dvou týdnů, aby se snížilo riziko reakce z vysazení
(viz body 4.4 a 4.8). Nicméně čas potřebný k postupnému snižování dávky a míra snížení dávky může
záviset na dávce, délce léčby a individuální odpovědi pacienta. U některých pacientů může být zapotřebí
přípravek vysazovat velmi pomalu v průběhu měsíců i déle. Při výskytu nepřijatelných nežádoucích
účinků po snížení dávky nebo po ukončení léčby je třeba zvážit opětovné podávání dosud předepisované
dávky. Následně může lékař pokračovat ve snižování dávky, avšak v pomalejším tempu.
Změna užívání
Pacienti užívající venlafaxin v tabletách s okamžitým uvolňováním mohou být převedeni na léčbu
tobolkami s prodlouženým uvolňováním s nejbližší ekvivalentní denní dávkou. Například léčba
venlafaxinem v tabletách s okamžitým uvolňováním podávaným v dávce 37,5 mg dvakrát denně může být
změněna na podávání tobolek s prodlouženým uvolňováním v dávce 75 mg jednou denně. Někdy může
být nutná individuální úprava dávkování.
Způsob podání
K perorálnímu podání.
Venlafaxin v tabletách s okamžitým uvolňováním se doporučuje užívat s jídlem, a to přibližně vždy ve
stejnou denní dobu.
4.3 Kontraindikace
• Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
• Současná léčba ireverzibilními inhibitory monoaminooxidázy (IMAO) je kontraindikována kvůli
riziku serotoninového syndromu se symptomy jako agitovanost, tremor a hypertermie. Podávání
venlafaxinu nesmí být zahájeno dříve než 14 dní od ukončení léčby ireverzibilními IMAO.
Podávání venlafaxinu musí být ukončeno minimálně 7 dní před zahájením léčby ireverzibilními
IMAO (viz body 4.4 a 4.5).
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Předávkování
Pacienti mají být poučeni, aby nekonzumovali alkohol vzhledem k jeho účinkům na CNS a kvůli možnému
klinickému zhoršení psychiatrických poruch a kvůli možným nežádoucím interakcím s venlafaxinem včetně
tlumivých účinků na CNS (viz bod 4.5). Předávkování venlafaxinem bylo hlášeno převážně v kombinaci
s alkoholem a/nebo s jinými léčivými přípravky, včetně případů s fatálními následky (viz bod 4.9).
Venlafaxin má být předepisován v co nejmenších množstvích v souladu se správným léčebným postupem,
aby se snížilo riziko předávkování (viz bod 4.9).
Sebevražda/sebevražedné myšlenky a klinické zhoršení
Deprese je spojena se zvýšeným rizikem myšlenek na sebevraždu, sebepoškození a sebevraždy (příhody
související se sebevraždou). Toto riziko přetrvává až do dosažení signifikantní remise. Vzhledem k tomu,
Strana 4 (celkem 18)
že se zlepšení nemusí projevit během prvních týdnů léčby nebo i delší doby, mají být pacienti pečlivě
sledování až do dosažení takového klinického zlepšení. Podle obecných klinických zkušeností se riziko
sebevraždy může v raných stádiích uzdravování zvýšit.
Další psychiatrická onemocnění, u nichž se venlafaxin předepisuje, mohou být rovněž spojena se
zvýšeným rizikem příhod souvisejících se sebevraždou. Navíc tato onemocnění mohou být kombinována
s depresivní poruchou. Při léčení ostatních psychiatrických poruch mají být proto dodržována stejná
preventivní opatření jako u pacientů s depresivní poruchou.
Je známo, že u pacientů s anamnézou příhod souvisejících se sebevraždou nebo u pacientů se
signifikantním stupněm sebevražedných představ před zahájením léčení je vyšší riziko sebevražedných
myšlenek nebo sebevražedných pokusů a tito pacienti mají být v průběhu léčení pečlivě sledováni.
Souhrnná analýza placebem kontrolovaných klinických studií antidepresiv podávaných dospělým
pacientům s psychiatrickými poruchami ukázala, že antidepresiva zvyšují riziko sebevražedného chování
v porovnání s placebem u pacientů mladších 25 let.
Terapie má být doprovázena přísným sledováním pacientů, hlavně těch, u kterých je riziko vysoké, a to
zvláště na začátku léčby a při zvyšování dávky. Pacienti (a jejich ošetřovatelé) mají být upozorněni na
nutnost sledovat, zda se neobjevují jakékoliv známky klinického zhoršení, sebevražedné chování nebo
myšlenky a neobvyklé změny v chování, a v případě přítomnosti těchto symptomů vyhledat ihned
lékařskou pomoc.
Pediatrická populace
Velaxin se nemá podávat dětem a dospívajícím do 18 let. V klinických studiích s antidepresivy u dětí a
dospívajících bylo sebevražedné chování (sebevražedné pokusy a sebevražedné myšlenky) a hostilita
(převážně agresivita, opoziční chování a zlost) častěji pozorováno ve skupině pacientů léčených
antidepresivy, než ve skupině, která dostávala placebo. Pokud je přesto, na základě klinické potřeby, léčba
indikována, má být pacient pečlivě sledován, zda se u něj neobjevují příznaky sebevražedného chování. U
dětí a dospívajících navíc chybí dlouhodobé údaje o bezpečnosti týkající se růstu, dospívání a
kognitivního a behaviorálního vývoje.
Serotoninový syndrom
Podobně jako u jiných serotonergních látek se v průběhu léčby venlafaxinem mohou vyskytnout reakce
podobné potenciálně život ohrožujícímu serotoninovému syndromu nebo neuroleptickému malignímu
syndromu (NMS), zvláště při souběžném podávání jiných serotonergních látek (včetně triptanů, SSRI,
SNRI, amfetaminů, lithia, sibutraminu, třezalky tečkované [Hypericum perforatum], buprenorfinu (nebo
jeho kombinace s naloxonem), fentanylu a jeho analogů, tramadolu, dextromethorfanu, tapentadolu,
pethidinu, methadonu a pentazocinu), s léčivými přípravky, které zhoršují metabolismus serotoninu (jako
jsou inhibitory MAO např. methylenová modř), s prekurzory serotoninu (jako jsou doplňky tryptofanu)
nebo s antipsychotiky a jinými antagonisty dopaminu (viz body 4.3 a 4.5).
Symptomy serotoninového syndromu mohou zahrnovat změny mentálního stavu (např. agitovanost,
halucinace, kóma), vegetativní labilitu (např. tachykardie, labilní krevní tlak, hypertermie), neuro-
muskulární změny (např. hyperreflexie, nekoordinace) a/nebo gastrointestinální symptomy (např. nauzea,
zvracení, průjem). Serotoninový syndrom ve své nejzávažnější formě může připomínat NMS, což zahrnuje
hypertermii, svalovou ztuhlost, vegetativní labilitu s možnými rychlými změnami životních znaků a změny
mentálního stavu.
Pokud je klinicky oprávněná souběžná léčba venlafaxinem a dalšími léky, které mohou ovlivňovat
serotonergní a/nebo dopaminergní neurotransmiterové systémy, pacienti mají být v průběhu léčby pečlivě
sledováni, zvláště na začátku léčby a při zvyšování dávky.
Při podezření na serotoninový syndrom je třeba zvážit snížení dávky nebo ukončení léčby v závislosti na
závažnosti příznaků.
Strana 5 (celkem 18)
Užívání venlafaxinu souběžně s prekurzory serotoninu (jako například potravinové doplňky s obsahem
tryptofanu) se nedoporučuje.
Glaukom s úzkým úhlem
Při podávání venlafaxinu byla pozorována mydriáza. Doporučuje se pečlivě monitorovat pacienty se
zvýšeným nitroočním tlakem a pacienty s rizikem glaukomu s úzkým úhlem (glaukom s uzavřeným
komorovým úhlem).
Krevní tlak
Po podávání venlafaxinu bylo často pozorováno na dávce závislé zvýšení krevního tlaku. Po uvedení
přípravku na trh byly hlášeny některé případy těžké hypertenze, které vyžadovaly okamžitou léčbu.
Všichni pacienti mají být pečlivě vyšetřeni na vysoký krevní tlak, preexistující hypertenze má být
upravena před zahájením podávání venlafaxinu. Pacientům má být po zahájení léčby a po každém zvýšení
dávky pravidelně měřen krevní tlak. Opatrnosti je třeba u pacientů, u kterých by zvýšení krevního tlaku
mohlo zhoršit jejich současný zdravotní stav, např. u pacientů s poruchou srdeční funkce.
Srdeční frekvence
Zvláště po vyšších dávkách se může vyskytnout zvýšená srdeční frekvence. Opatrnosti je třeba u pacientů,
u kterých by zvýšení srdeční frekvence mohlo zhoršit jejich současný zdravotní stav.
Kardiovaskulární choroba a riziko arytmie
Venlafaxin nebyl hodnocen u pacientů s nedávno prodělaným infarktem myokardu ani s nestabilní srdeční
chorobou. Proto je třeba při jeho použití u těchto pacientů opatrnosti.
Po uvedení přípravku na trh byly při podávání venlafaxinu, zvláště při jeho předávkování nebo u pacientů
s jinými rizikovými faktory pro prodloužení QTc nebo TdP, zjištěny případy prodloužení QTc, Torsade de
Pointes (TdP), ventrikulární tachykardie a fatální srdeční arytmie. U pacientů s vysokým rizikem závažné
srdeční arytmie nebo prodloužení QTc je proto třeba před předepsáním venlafaxinu zvážit rizika a přínosy
terapie (viz bod 5.1).
Křeče
V průběhu léčby venlafaxinem se mohou vyskytnout křeče. Podobně jako jiná antidepresiva má být
venlafaxin podáván s opatrností u pacientů s křečemi v anamnéze a tito pacienti mají být pečlivě
sledováni. Léčba musí být přerušena u každého pacienta, u kterého se vyskytne epileptický záchvat.
Hyponatrémie
Při podávání venlafaxinu se mohou vyskytnout případy hyponatrémie a/nebo syndromu nepřiměřené
sekrece antidiuretického hormonu (SIADH). Tyto případy byly nejčastěji hlášeny u pacientů trpících
objemovou deplecí, nebo u dehydratovaných pacientů. Vyšší riziko této příhody může být u starších
pacientů, pacientů užívajících diuretika a pacientů s objemovou deplecí.
Abnormální krvácení
Léčivé přípravky, které snižují zpětné vychytávání serotoninu, mohou vést ke snížené funkci krevních
destiček. Krvácivé příhody spojené s užitím SSRI a SNRI zahrnovaly stavy od ekchymóz, hematomů,
epistaxe a petechií až po gastrointestinální a život ohrožující krvácení. U pacientů užívajících venlafaxin
může být zvýšené riziko krvácení. Podobně jako jiné inhibitory zpětného vychytávání serotoninu, má být i
venlafaxin podáván s opatrností pacientům predisponovaným ke krvácení, včetně pacientů léčených
antikoagulancii a inhibitory krevních destiček.
SSRI/SNRI mohou zvýšit riziko poporodního krvácení (viz body 4.6 a 4.8).
Hladina cholesterolu v séru
Strana 6 (celkem 18)
U 5,3 % pacientů léčených venlafaxinem a u 0,0 % pacientů léčených placebem bylo zaznamenáno
klinicky významné zvýšení hladiny cholesterolu v séru v minimálně 3měsíčních placebem kontrolovaných
klinických studiích. V průběhu dlouhodobé léčby je třeba pamatovat na měření hladin cholesterolu v séru.
Současné podávání s látkami snižujícími tělesnou hmotnost
Bezpečnost a účinnost venlafaxinu v kombinaci s látkami snižujícími tělesnou hmotnost včetně
fenterminu nebyla stanovena. Souběžné podávání venlafaxinu a látek snižujících tělesnou hmotnost se
nedoporučuje. Venlafaxin není určen ke snižování tělesné hmotnosti ani samotný ani v kombinaci s jinými
přípravky.
Mánie/hypománie
Mánie/hypománie se může vyskytnout u malé části pacientů s poruchami nálady, léčených antidepresivy
včetně venlafaxinu. Podobně jako ostatní antidepresiva má být venlafaxin používán opatrně u pacientů
s bipolární poruchou v osobní nebo rodinné anamnéze.
Agrese
U malé části pacientů, kteří dostávali antidepresiva, včetně venlafaxinu, se může vyskytnout agrese. Ta
byla zjištěna po zahájení léčby, změnách dávky a po ukončení léčby. Podobně jako ostatní antidepresiva
má být venlafaxin používán opatrně u pacientů s agresí v anamnéze.
Ukončení léčby
Je známo, že se u antidepresiv objevují příznaky z vysazení, které někdy mohou být zdlouhavé a závažné.
Při změnách dávkovacího režimu včetně ukončení léčby byly u pacientů pozorovány případy
sebevraždy/sebevražedných myšlenek a agresivity. Proto je zapotřebí pacienty při snižování dávky nebo
ukončování léčby pečlivě monitorovat (viz výše v bodu 4.4 – Sebevražda/sebevražedné myšlenky a
klinické zhoršení a Agrese). Příznaky z vysazení jsou při ukončení léčby časté, zvláště pokud je ukončení
podávání náhlé (viz bod 4.8). V klinických studiích se nežádoucí účinky pozorované v souvislosti
s ukončením léčby (při postupném snižování dávek a poté) vyskytly u přibližně 31 % pacientů léčených
venlafaxinem a u 17 % pacientů užívajících placebo.
Riziko příznaků z vysazení může záviset na mnoha faktorech, včetně doby trvání léčby, podávané dávky a
rychlosti snižování dávek. Nejčastěji hlášenými příznaky z vysazení jsou závratě, poruchy smyslů (včetně
parestézie), poruchy spánku (včetně insomnie a intenzivních snů), agitovanost nebo úzkost, nauzea a/nebo
zvracení, tremor a bolest hlavy, poruchy vidění a hypertenze. Obecně jsou tyto symptomy mírné až střední
intenzity, u některých pacientů však mohou být závažné.
Obvykle se vyskytují během prvních několika dnů po přerušení léčby, ale existují velmi vzácná hlášení
těchto symptomů u pacientů, kteří neúmyslně vynechali dávku. Obecně tyto symptomy odezní samy a to
obvykle do 2 týdnů, ačkoli u některých jedinců mohou přetrvávat (2-3 měsíce nebo déle). Proto se při
ukončování léčby doporučuje postupné snižování dávky venlafaxinu po dobu několika týdnů nebo měsíců,
podle potřeb pacienta (viz bod 4.2). U některých pacientů může vysazování trvat měsíce i déle.
Sexuální dysfunkce
Inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu (norepinefrinu) (SNRI) mohou způsobit
příznaky sexuální dysfunkce (viz bod 4.8). Byly hlášeny případy dlouhodobé sexuální dysfunkce, kdy
příznaky přetrvávaly i po přerušení léčby SNRI.
Akatizie/psychomotorický neklid
Užívání venlafaxinu bylo spojeno s rozvojem akatizie, charakterizované subjektivně nepříjemným nebo
stresujícím neklidem a potřebou pohybu, která je často doprovázena neschopností sedět či stát v klidu.
Tyto příznaky se nejčastěji objevují během několika prvních týdnů léčby. U pacientů, kteří mají tyto
symptomy, může být zvýšení dávky škodlivé.
Sucho v ústech
Strana 7 (celkem 18)
U 10 % pacientů léčených venlafaxinem bylo hlášeno sucho v ústech. To může zvýšit riziko zubního kazu
a pacienti mají být upozorněni na důležitost dentální hygieny.
Diabetes
U pacientů s diabetem může léčba SSRI nebo venlafaxinem ovlivnit kontrolu glykémie. Je možné, že bude
potřeba upravit dávky inzulinu a/nebo perorálních antidiabetik.
Ovlivnění výsledků laboratorních testů
U pacientů užívajících venlafaxin byly hlášeny falešně-pozitivní výsledky imunologických močových
testů na přítomnost fencyklidinu (PCP) a amfetaminu. Důvodem je nedostatečná přesnost těchto testů.
Falešně-pozitivní výsledky testů je možné očekávat po dobu několika dnů po ukončení léčby
venlafaxinem. Pro rozlišení venlafaxinu od fencyklidinu a amfetaminu je třeba použít konfirmačních testů,
jako je plynová chromatografie/hmotnostní spektrometrie.
Intolerance laktosy
Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, úplným nedostatkem laktázy nebo
malabsorpcí glukosy a galaktosy nemají tento přípravek užívat.
Sodík
Tablety všech sil přípravku Velaxin obsahují méně než 1 mmol sodíku (23 mg) v jedné tabletě, to
znamená, že jsou v podstatě „bez sodíku“.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Inhibitory monoaminooxidázy (IMAO)
Ireverzibilní neselektivní IMAO
Venlafaxin nesmí být podáván v kombinaci s ireverzibilními neselektivními IMAO. Podávání venlafaxinu
nesmí být zahájeno dříve než 14 dní po ukončení léčby ireverzibilním neselektivním IMAO. Podávání
venlafaxinu musí být ukončeno minimálně 7 dní před zahájením léčby jakýmkoli ireverzibilním
neselektivním IMAO (viz body 4.3 a 4.4).
Reverzibilní selektivní MAO-A inhibitor (moklobemid)
Kombinace venlafaxinu s reverzibilním a selektivním IMAO, jako je moklobemid, se nedoporučuje pro
možné riziko rozvoje serotoninového syndromu. Mezi ukončením léčby reverzibilním IMAO a zahájením
léčby venlafaxinem může následovat ukončovací perioda kratší než 14 dnů. Doporučuje se, aby podávání
venlafaxinu bylo ukončeno minimálně 7 dní před zahájením léčby jakýmkoli reverzibilním IMAO (viz
bod 4.4).
Reverzibilní, neselektivní IMAO (linezolid)
Antibiotikum linezolid je slabým reverzibilním a neselektivním IMAO a nemá být podáván pacientům
léčeným venlafaxinem (viz bod 4.4).
U pacientů, kteří ukončili užívání IMAO a ihned zahájili užívání venlafaxinu, nebo u těch, kteří ukončili
užívání venlafaxinu krátce před zahájením užívání IMAO, byly hlášeny závažné nežádoucí účinky. Tyto
účinky zahrnovaly tremor, myoklonii, pocení, nauzeu, zvracení, náhlé zrudnutí/návaly horka, závratě a
hypertermii s příznaky podobnými neuroleptickému malignímu syndromu, křeče a smrt.
Serotoninový syndrom
Podobně jako u jiných serotonergních látek se může v průběhu léčby venlafaxinem vyskytnout
serotoninový syndrom, potenciálně život ohrožující stav, zvláště při souběžném podávání jiných látek,
které mohou ovlivňovat serotonergní neurotransmiterový systém (např. triptany, SSRI, SNRI,
amfetaminy, lithium, sibutramin, rostlina třezalka tečkovaná [Hypericum perforatum]), buprenorfin (nebo
jeho kombinace s naloxonem), fentanyl a jeho analogy, tramadol, dextromethorfan, tapentadol, pethidin,
Strana 8 (celkem 18)
methadon a pentazocin), s léčivými přípravky zhoršujícími metabolismus serotoninu (jako jsou IMAO,
např. methylenová modř), s prekurzory serotoninu (např. potravinové doplňky s obsahem tryptofanu) nebo
s antipsychotiky či jinými antagonisty dopaminu (viz body 4.3 a 4.4).
V případě že souběžná léčba venlafaxinem a dalšími léky, které mohou ovlivnit serotonergní a/nebo
dopaminergní neurotransmiterové systémy, je klinicky oprávněná, doporučuje se pečlivě sledovat pacienta
zvláště v úvodu terapie a při zvyšování dávek. Souběžné podávání venlafaxinu s prekurzory serotoninu
(např. potravinové doplňky s obsahem tryptofanu) se nedoporučuje (viz bod 4.4).
Látky ovlivňující CNS
Riziko podávání venlafaxinu v kombinaci s jinými látkami ovlivňujícími CNS nebylo systematicky
hodnoceno. Proto se při podávání venlafaxinu v kombinaci s jinými léky ovlivňujícími CNS doporučuje
opatrnost.
Ethanol
Pacienti mají být poučeni, aby nekonzumovali alkohol vzhledem k jeho účinkům na CNS a kvůli
možnému klinickému zhoršení psychiatrických poruch a kvůli možným nežádoucím interakcím
s venlafaxinem včetně tlumivých účinků na CNS.
Léky prodlužující QT interval
Riziko prodloužení QTc a/nebo ventrikulárních arytmií (např. TdP) se zvyšuje při souběžné léčbě s jinými
léčivými přípravky prodlužujícími QTc interval. Je nutné se vyvarovat souběžného podání s těmito léky
(viz bod 4.4).
Relevantní lékové skupiny zahrnují:
• antiarytmika třídy Ia a III (např. chinidin, amiodaron, sotalol, dofetilid)
• některá antipsychotika (např. thioridazin)
• některé makrolidy (např. erythromycin)
• některá antihistaminika
• některá chinolonová antibiotika (např. moxifloxacin)
Výše uvedený seznam není kompletní a je proto nutné se vyhnout i dalším individuálním léčivým
přípravkům, o kterých je známo, že prodlužují QT interval.
Účinek jiných léčivých přípravků na venlafaxin
Ketokonazol (inhibitor CYP3A4)
Farmakokinetická studie s ketokonazolem u rychlých (EM) a pomalých (PM) metabolizátorů CYP2Dvedla k vyšší AUC venlafaxinu (o 70 %, resp. 21 %) a O-desmethylvenlafaxinu (o 33 %, resp. 23 %) po
podání ketokonazolu. Souběžné podávání inhibitorů CYP3A4 (např. atazanavir, klarithromycin, indinavir,
itrakonazol, vorikonazol, posakonazol, ketokonazol, nelfinavir, ritonavir, sachinavir, telithromycin) a
venlafaxinu může zvýšit hladiny venlafaxinu a O-desmethylvenlafaxinu. Proto je třeba opatrnosti, pokud
pacientova léčba obsahuje inhibitor CYP3A4 souběžně s venlafaxinem.
Účinek venlafaxinu na jiné léčivé přípravky
Lithium
Při souběžném podávání venlafaxinu a lithia se může objevit serotoninový syndrom (viz Serotoninový
syndrom).
Diazepam
Venlafaxin nemá vliv na farmakokinetiku ani farmakodynamiku diazepamu ani jeho aktivního metabolitu
desmethyldiazepamu. Zdá se, že diazepam neovlivňuje farmakokinetiku venlafaxinu ani O-
Strana 9 (celkem 18)
desmethylvenlafaxinu. Není známo, zda existuje farmakokinetická a/nebo farmakodynamická interakce
venlafaxinu s jinými benzodiazepiny.
Imipramin
Venlafaxin neovlivnil farmakokinetiku imipraminu ani 2-hydroxyimipraminu. V závislosti na dávce došlo
ke 2,5 až 4,5násobnému zvětšení AUC u 2-hydroxydesipraminu po podávání denních dávek venlafaxinu
75 mg až 150 mg. Imipramin neovlivnil farmakokinetiku venlafaxinu ani O-desmethylvenlafaxinu.
Klinický význam těchto interakcí není znám. Při současném podávání venlafaxinu a imipraminu je třeba
dbát opatrnosti.
Haloperidol
Farmakokinetická studie s haloperidolem prokázala pro haloperidol snížení celkové perorální clearance o
42 %, zvětšení AUC o 70 % a zvýšení Cmax o 88 %, ale žádnou změnu jeho poločasu vylučování. Toto je
třeba brát v úvahu u pacientů léčených haloperidolem a současně venlafaxinem. Klinický význam této
interakce není znám.
Risperidon
Venlafaxin zvyšoval AUC risperidonu o 50 %, ale neovlivnil signifikantně farmakokinetický profil
souhrnné léčivé složky (risperidon plus 9-hydroxyrisperidon). Klinický význam této interakce není znám.
Metoprolol
Současné podávání venlafaxinu a metoprololu zdravým dobrovolníkům ve studii farmakokinetické
interakce obou léčiv vedlo ke zvýšení plazmatických koncentrací metoprololu přibližně o 30-40 % beze
změny plazmatické koncentrace jeho účinného metabolitu alfa-hydroxymetoprololu. Klinický význam
tohoto zjištění u hypertenzních pacientů není znám. Metoprolol neměnil farmakokinetický profil
venlafaxinu ani jeho aktivního metabolitu O-desmethylvenlafaxinu. Při současném podávání venlafaxinu a
metoprololu je třeba opatrnosti.
Indinavir
Farmakokinetická studie s indinavirem prokázala snížení AUC indinaviru o 28 % a snížení Cmax
indinaviru o 36 %. Indinavir neovlivnil farmakokinetiku venlafaxinu a O-desmethylvenlafaxinu. Klinický
význam této interakce není znám.
Léky metabolizované izoenzymy cytochromu PIn vivo studie ukazují, že venlafaxin je relativně slabý inhibitor CYP2D6. Venlafaxin neinhibuje CYP3A(alprazolam a karbamazepin), CYP1A2 (kofein) a CYP2C9 (tolbutamid) nebo CYP2C19 (diazepam)
in vivo.
Perorální antikoncepce
Po uvedení přípravku na trh byly u žen užívajících venlafaxin a perorální antikoncepci hlášeny případy
nechtěných těhotenství. Neexistuje žádný jasný důkaz, že tato těhotenství jsou následkem lékové interakce
s venlafaxinem. Nebyla provedena žádná studie interakce s hormonální antikoncepcí.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství
Nejsou dostatečné údaje o podávání venlafaxinu těhotným ženám.
Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Potenciální riziko pro člověka není
známo. Venlafaxin může být podáván těhotným ženám pouze v případě, kdy očekávané přínosy převažují
nad možným rizikem.
Podobně jako u jiných inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu (SSRI/SNRI) se mohou u novorozenců
vyskytnout příznaky z náhlého vysazení, pokud byl venlafaxin podáván až do porodu nebo vysazen krátce
Strana 10 (celkem 18)
před ním. Někteří novorozenci vystavení účinkům venlafaxinu koncem třetího trimestru měli komplikace
vyžadující výživu sondou, podporu dýchání nebo prodlouženou hospitalizaci. Takové komplikace mohou
vzniknout ihned při porodu.
Epidemiologické údaje naznačují, že užívání SSRI v těhotenství, zejména v pozdní fázi těhotenství, může
zvýšit riziko persistující pulmonální hypertenze u novorozených dětí (PPHN). Přestože žádné studie
nezkoumaly spojení mezi PPHN a léčbou SNRI, toto potenciální riziko nelze, s přihlédnutím
k podobnému mechanismu účinku (inhibice zpětného vychytávání serotoninu), u venlafaxinu vyloučit.
Pokud matka užívala SSRI/SNRI v pozdním stadiu těhotenství, byly u novorozenců pozorovány
následující symptomy: podrážděnost, tremor, hypotonie, přetrvávající pláč a problémy při sání nebo při
spaní. Mohou to být symptomy v důsledku serotonergního účinku nebo symptomy po expozici. Ve většině
případů byly tyto komplikace pozorovány ihned nebo do 24 hodin po porodu.
Observační údaje naznačují zvýšené riziko (méně než dvojnásobné) poporodního krvácení po expozici
SSRI/SNRI během posledního měsíce před porodem (viz body 4.4 a 4.8).
Kojení
Venlafaxin a jeho účinný metabolit O-desmethylvenlafaxin se vylučují do mateřského mléka. Po uvedení
přípravku na trh byla u kojených dětí zaznamenána hlášení zahrnující: pláč, podrážděnost a abnormální
spánkové vzorce. Po ukončení kojení byly rovněž hlášeny symptomy shodné s těmi po vysazení
venlafaxinu. Nelze vyloučit riziko nežádoucích účinků u kojených dětí. Proto je třeba rozhodnout, zda
pokračovat/ukončit kojení nebo užívání přípravku Velaxin, přičemž se bere v úvahu přínos kojení pro dítě
a přínos terapie přípravkem Velaxin pro matku.
Fertilita
Ve studii, ve které byli samci a samice potkanů vystaveni O-desmethylvenlafaxinu, byla pozorována
snížená fertilita. Význam tohoto zjištění pro člověka není znám (viz bod 5.3).
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Jakýkoli psychoaktivní lék může snížit schopnost úsudku, myšlení a ovlivnit motorické schopnosti. Každý
pacient léčený venlafaxinem má být proto poučen ohledně ovlivnění schopnosti řídit nebo obsluhovat
nebezpečné stroje.
4.8 Nežádoucí účinky
Souhrn bezpečnostního profilu
Nežádoucími účinky hlášenými při klinických studiích jako velmi časté (>1/10) byly nauzea, sucho
v ústech, bolest hlavy a pocení (včetně nočního pocení).
Tabulkový seznam nežádoucích účinků
Nežádoucí účinky uvedené níže jsou v každé kategorii četností rozděleny podle třídy orgánových systémů,
četnosti výskytu a klesající závažnosti.
Četnosti výskytu jsou definovány jako: velmi časté (1/10), časté (1/100 až <1/10), méně časté (1/1 až <1/100), vzácné (1/10000 až <1/1000), velmi vzácné (<1/10000), není známo (z dostupných údajů
nelze určit).
Třídy
orgánových
systémů
Velmi časté Méně časté Vzácné Velmi vzácné Není známo
Strana 11 (celkem 18)
Poruchy krve
a
lymfatického
systému
Agranulocytó
za*, aplastická
anémie*,
pancytopenie*
, neutropenie*
Trombocytope
nie*
Poruchy
imunitního
systému
Anafylaktická
reakce*
Endokrinní
poruchy
Syndrom
nepřiměřené
sekrece
antidiuretické
ho hormonu*
(SIADH)
Zvýšení
prolaktinu
v krvi*
Poruchy
metabolismu a
výživy
Snížení chuti
k jídlu
Hyponatrémie
*
Psychiatrické
poruchy
Insomnie Zmatenost*,
depersonaliza
ce*,
abnormální
sny, nervozita,
snížení libida,
agitovanost*,
anorgasmie,
Mánie,
hypománie,
halucinace,
derealizace,
abnormální
orgasmus
bruxismus*,
apatie
Delirium* Sebevražedné
myšlenky a
chovánía,
agreseb
Poruchy
nervového
systému
Bolest
hlavy*c,
závrať, sedace
Akatizie, třes,
parestézie,
dysgeuzie
Synkopa,
myoklonus,
porucha
rovnováhy*,
abnormální
koordinace
pohybů,
dyskineze*
Neuroleptický
maligní
syndrom
(NMS)*,
serotoninový
syndrom*,
křeče,
dystonie*
Tardivní
dyskineze*
Poruchy
vidění,
porucha
akomodace
včetně
rozmazaného
vidění,
mydriáza,
Glaukom s
uzavřeným
úhlem*
Poruchy ucha
a labyrintu
Tinnitus* Vertigo
Srdeční
poruchy
Tachykardie,
palpitace*
Torsade de
pointes*,
komorová
tachykardie*,
fibrilace
komor,
prodloužený
Stresová
kardiomyopatie
(takotsubo
kardiomyopatie)
*
Strana 12 (celkem 18)
interval QT na
elektrokardiog
ramu*
Cévní poruchy
Hypertenze,
návaly horka
Ortostatická
hypotenze,
hypotenze*
Respirační,
hrudní a
mediastinální
poruchy
Dušnost*,
zívání
Intersticiální
plicní
nemoc*,
plicní
eozinofilie*
Gastrointestin
ální poruchy
Nevolnost,
sucho
v ústech,
zácpa
Průjem*,
zvracení
Gastrointestin
ální krvácení*
Pankreatitida*
Poruchy jater
a žlučových
cest
Abnormální
testy jaterních
funkcí*
Hepatitida*
Poruchy kůže
a podkožní
tkáně
Hyperhidróza
* (včetně
nočního
pocení)
Vyrážka,
svědění*
Kopřivka*,
alopecie*,
ekchymóza,
angioedém*,
fotosenzitivní
reakce
Stevens-
Johnsonův
syndrom*,
toxická
epidermální
nekrolýza*,
erythema
multiforme,*
Poruchy
svalové a
kosterní
soustavy a
pojivové tkáně
Hypertonie Rhabdomyolý
za*
Poruchy
ledvin a
močových
cest
Opožděný
začátek
močení,
retence moči,
polakisurie*
Inkontinence
moči*
Poruchy
reprodukčního
systému a
prsu
Menoragie*,
metroragie*,
erektilní
dysfunkceb,
poruchy
ejakulaceb
Poporodní
krváceníd
Celkové
poruchy a
reakce v místě
aplikace
Únava,
astenie,
zimnice*
Krvácení ze
sliznic*
Vyšetření Snížení
tělesné
hmotnosti,
zvýšení
, Prodloužení
času
krvácení*
Strana 13 (celkem 18)
tělesné
hmotnosti,
zvýšená
hladina
cholesterolu
* Nežádoucí účinky zjištěné po registraci
a Během užívání venlafaxinu nebo krátce po ukončení léčby byly hlášeny případy sebevražedných
myšlenek a sebevražedného chování (viz bod 4.4).
b Viz bod 4.c Vezmou-li se v úvahu všechny klinické studie dohromady, byla incidence bolesti hlavy obdobná při
podávání venlafaxinu jako při podávání placeba.
d Tento nežádoucí účinek byl hlášen u terapeutické skupiny SSRI/SNRI (viz body 4.4 a 4.6).
Ukončení léčby
Ukončení podávání venlafaxinu (zvláště bylo-li náhlé) často vede k příznakům z vysazení. Nejčastěji
hlášenými příznaky z vysazení jsou závratě, smyslové poruchy (včetně parestézií), poruchy spánku
(včetně nespavosti a intenzivních snů), agitovanost nebo úzkost, nauzea a/nebo zvracení, tremor, vertigo,
bolest hlavy, příznaky chřipky, poruchy vidění a hypertenze. Obecně jsou tyto symptomy mírné až středně
závažné intenzity a odezní spontánně, u některých pacientů však mohou být závažné a/nebo mohou trvat
déle. Proto se doporučuje, pokud již není léčba venlafaxinem potřebná, provést vysazení postupným
snižováním dávky. Nicméně u některých pacientů docházelo při snižování dávky nebo ukončování léčby
k závažné agresivitě a sebevražedným myšlenkám (viz body 4.2 a 4.4).
Pediatrická populace
Všeobecně byl profil nežádoucích účinků venlafaxinu (v placebem kontrolovaných klinických studiích) u
dětí a dospívajících (ve věku 6 až 17 let) podobný tomu, který byl pozorován u dospělých. Podobně jako u
dospělých byla pozorována snížená chuť k jídlu, ztráta tělesné hmotnosti, zvýšený krevní tlak a zvýšená
hladina cholesterolu v séru (viz bod 4.4).
V pediatrických klinických studiích byl pozorován zvýšený počet nežádoucích účinků – sebevražedných
myšlenek. Byl také zvýšený počet hlášení hostility a, zvláště u depresivní poruchy, sebepoškození.
Navíc byly u dětí pozorovány následující nežádoucí účinky: bolest břicha, agitovanost, dyspepsie,
ekchymóza, epistaxe a myalgie.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat
ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili
podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Po uvedení přípravku na trh bylo hlášeno předávkování venlafaxinem převážně v kombinaci s alkoholem
a/nebo s jinými léčivými přípravky, včetně fatálních případů. Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky
při předávkování byly: tachykardie, poruchy vědomí (v rozmezí od somnolence až po kóma), mydriáza,
křeče a zvracení. Dalšími hlášenými nežádoucími účinky byly: změny EKG (např. prodloužení intervalu
QT, raménková blokáda, prodloužení komplexu QRS [viz bod 5.1]), ventrikulární tachykardie,
Strana 14 (celkem 18)
bradykardie, hypotenze, vertigo a smrt. Závažné příznaky otravy se mohou vyskytnout u dospělých po
požití přibližně 3 gramů venlafaxinu.
Publikované retrospektivní studie uvádějí, že předávkování venlafaxinem může být spojeno s vyšším
rizikem úmrtí v porovnání s antidepresivy SSRI, ale s nižším rizikem než je u tricyklických antidepresiv.
Epidemiologické studie prokázaly, že pacienti léčení venlafaxinem mají vyšší riziko sebevraždy než
pacienti léčení SSRI. Není jasné, do jaké míry může být toto zjištění vyššího rizika úmrtí přisuzováno
toxicitě venlafaxinu při předávkování a do jaké míry toto naopak souvisí s některými charakteristikami
pacientů užívajících venlafaxin.
Doporučená léčba
Závažná otrava může vyžadovat neodkladnou komplexní léčbu a monitorování. Proto se v případě
suspektního předávkování venlafaxinem doporučuje okamžitě kontaktovat Toxikologické informační
středisko (TIS).
Doporučují se obecná podpůrná a symptomatická opatření; monitorování srdeční akce a vitálních funkcí.
Hrozí-li riziko aspirace, nedoporučuje se vyvolávat zvracení. Výplach žaludku může být indikován, pokud
je proveden brzy po užití nebo u symptomatických pacientů. Podání aktivního uhlí může také omezit
absorpci léčivé látky. Forsírovaná diuréza, dialýza, hemoperfuze ani výměnná transfuze nebudou
pravděpodobně prospěšné. Žádná specifická antidota venlafaxinu nejsou známa.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: Psychoanaleptika, antidepresiva, jiná antidepresiva
ATC kód: N06AX16.
Mechanismus účinku
Mechanismus antidepresivního účinku venlafaxinu u lidí je spojen s potenciací aktivity neurotransmiterů
v centrální nervové soustavě. Předklinické studie ukázaly, že venlafaxin a jeho nejvýznamnější metabolit
O-desmethylvenlafaxin (ODV) jsou inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu.
Venlafaxin také slabě inhibuje vychytávání dopaminu. Venlafaxin a jeho aktivní metabolit po akutním
podání (jednotlivá dávka) i po chronickém podávání redukují ß-adrenergní odpověď. Venlafaxin a ODV
jsou si velmi podobné v celkovém účinku na zpětné vychytávání neurotransmiterů a ve vazbě na
receptory.
Venlafaxin nemá prakticky žádnou afinitu k muskarinovým, cholinergním, H1-histaminergním ani k adrenergním receptorům mozku potkanů in vitro. Farmakologické účinky na tyto receptory se mohou
vztahovat k různým nežádoucím účinkům, pozorovaným u léčivých přípravků s obsahem jiných
antidepresiv, např. jako anticholinergní, sedativní a kardiovaskulární nežádoucí účinky.
Venlafaxin nemá žádný inhibiční účinek na monoaminooxidázu (MAO).
V in vitro studiích bylo zjištěno, že venlafaxin nemá prakticky žádnou afinitu k opiátovým ani
benzodiazepinovým receptorům.
Klinická účinnost a bezpečnost
Velké depresivní epizody
Účinnost venlafaxinu s okamžitým uvolňováním při léčbě depresivních epizod byla prokázána v pěti
randomizovaných, dvojitě zaslepených, placebem kontrolovaných krátkodobých studiích, trvajících od do 6 týdnů s dávkami až 375 mg/den. Účinnost venlafaxinu s prodlouženým uvolňováním při léčbě
Strana 15 (celkem 18)
depresivních epizod byla stanovena ve dvou placebem kontrolovaných krátkodobých studiích, trvajících a 12 týdnů, s dávkami v rozmezí od 75 do 225 mg/den.
V jedné dlouhodobé studii byli dospělí ambulantní pacienti, kteří reagovali v průběhu 8týdenní otevřené
studie na podávání venlafaxinu s prodlouženým uvolňováním (75,150 nebo 225 mg), randomizováni, aby
pokračovali se stejným dávkováním venlafaxinu s prodlouženým uvolňováním nebo placeba po dobu až
26 týdnů a byl u nich sledován relaps.
Účinnost venlafaxinu v prevenci rekurentních depresivních epizod byla hodnocena po dobu 12 měsíců ve
druhé dlouhodobé, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii u dospělých ambulantních pacientů
s rekurentními depresivními epizodami, kteří v poslední epizodě deprese odpovídali na léčbu
venlafaxinem (100 až 200 mg/den podle schématu 2x denně).
Elektrofyziologie srdce
Ve specializované detailní studii QTc intervalu prováděné u zdravých dobrovolníků se supraterapeutickými
dávkami 450 mg venlafaxinu denně (dávkované jako 225 mg, dvakrát denně) nebylo pozorováno klinicky
významné prodloužení QT intervalu. Nicméně, v postmarketingovém sledování byly nahlášeny případy
prodloužení QTc/TdP a ventrikulární arytmie, a to zejména při předávkování nebo u pacientů s jinými
rizikovými faktory pro prodloužení QTc/TdP (viz body 4.4, 4.8, a 4.9).
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Venlafaxin je rozsáhle metabolizován, převážně na aktivní metabolit O-desmethylvenlafaxin (ODV).
Střední zdánlivý poločas vylučování ±SD z plazmy je pro venlafaxin 5 ±2 hodiny a pro ODV
11 ±2 hodiny. Při perorálním podávání denní dávky rozdělené do několika jednotlivých dávek se dosáhne
rovnovážného stavu hladiny venlafaxinu a ODV do 3 dnů. V rozmezí dávek od 75 do 450 mg/den mají
venlafaxin a ODV lineární kinetiku.
Absorpce
Po jednotlivé perorální dávce je nejméně 92 % venlafaxinu s okamžitým uvolňováním absorbováno.
Vzhledem k metabolismu venlafaxinu v předsystémové oblasti je absolutní biologická dostupnost
venlafaxinu 40 % až 45 %. Po podání venlafaxinu s okamžitým uvolňováním se dosáhne maximální
plazmatické koncentrace venlafaxinu do 2 hodin a ODV do 3 hodin. Po podání tobolek venlafaxinu
s prodlouženým uvolňováním se dosáhne maximální plazmatické koncentrace venlafaxinu do 5,5 hodin a
ODV do 9 hodin. Pokud se podají stejné denní dávky venlafaxinu ve formě tablet s okamžitým
uvolňováním nebo jako tobolky s prodlouženým uvolňováním, tobolky s prodlouženým uvolňováním mají
pomalejší absorpci, ale stejný rozsah absorpce jako tablety s okamžitým uvolňováním. Potrava
neovlivňuje biologickou dostupnost venlafaxinu ani ODV.
Distribuce
V terapeutických koncentracích jsou venlafaxin a ODV minimálně vázány na plazmatické bílkoviny
(27 % a 30 %). Po intravenózním podání je distribuční objem venlafaxinu v ustáleném stavu 4,4 ±1,6 l/kg.
Biotransformace
Venlafaxin prochází rozsáhlou metabolickou přeměnu v játrech. Studie in vitro a in vivo prokázaly, že
venlafaxin je biotransformován na svůj hlavní metabolit ODV prostřednictvím CYP2D6. Studie in vitro a
in vivo prokázaly, že venlafaxin je metabolizován na svůj vedlejší, méně účinný metabolit N-
desmethylvenlafaxin prostřednictvím CYP3A4. Studie in vitro ukazují, že venlafaxin je slabým
inhibitorem CYP2D6. Venlafaxin neinhibuje CYP1A2, CYP2C9 ani CYP3A4.
Eliminace
Strana 16 (celkem 18)
Venlafaxin a jeho metabolity jsou vylučovány převážně ledvinami. Do 48 hodin se přibližně 87 % dávky
venlafaxinu vyloučí močí, a to jako nezměněný venlafaxin (5 %), nekonjugovaný ODV (29 %),
konjugovaný ODV (26 %) nebo jako další vedlejší neúčinné metabolity (27 %). Střední plazmatická
clearance ±SD venlafaxinu je 1,3 ±0,6 l/hod/kg a ODV je 0,4 ±0,2 l/hod/kg.
Zvláštní skupiny pacientů
Věk a pohlaví
Věk ani pohlaví pacienta nemají podstatný vliv na farmakokinetiku venlafaxinu ani ODV.
Rychlí/pomalí metabolizátoři CYP2DPomalí metabolizátoři CYP2D6 mají vyšší plazmatické koncentrace venlafaxinu než rychlí metabolizátoři.
Protože však celková expozice (AUC) venlafaxinu a ODV je u pomalých a rychlých metabolizátorů
podobná, není pro tyto dvě skupiny třeba dvou rozdílných dávkovacích režimů.
Porucha funkce jater
Pacienti s klasifikací Child-Pugh A (lehká porucha funkce jater) a Child-Pugh B (středně těžká porucha
funkce jater) měli prodloužený poločas vylučování venlafaxinu a ODV v porovnání se zdravými osobami.
Po perorálním podání byla clearance venlafaxinu a ODV snížena. Byl pozorován vysoký stupeň
individuální variability. U pacientů s těžkou poruchou funkce jater jsou k dispozici pouze omezené údaje
(viz bod 4.2).
Porucha funkce ledvin
U dialyzovaných pacientů měl venlafaxin v porovnání se zdravými osobami asi o 180 % prodloužený
poločas vylučování a asi o 57 % sníženou clearance, zatímco poločas vylučování ODV byl prodloužený
asi o 142 % a clearance byla snížena asi o 56 %. U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin a u pacientů
vyžadujících hemodialýzu je nutné dávku upravit (viz bod 4.2).
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Studie s venlafaxinem na myších a potkanech neprokázaly jeho karcinogenitu. Venlafaxin nebyl
mutagenní v rozsáhlé řadě in vitro a in vivo testů.
Studie reprodukční toxicity na zvířatech zjistily u potkanů snížení hmotnosti mláďat, zvýšení počtu mrtvě
narozených mláďat a zvýšení počtu úmrtí mláďat v průběhu prvních 5 dnů kojení. Příčina těchto úmrtí
není známa. Tyto účinky byly pozorovány pouze po dávkách 30 mg/kg/den, které 4x převyšují (v mg/kg)
denní dávku pro člověka 375 mg. Dávka, při které se tento účinek neprojevil, odpovídala 1,3násobku
dávky pro člověka. Potenciální riziko pro člověka není známo.
Ve studii, v níž byli samci a samičky potkanů vystaveni ODV, byla pozorována snížená fertilita. Tato
expozice odpovídala přibližně 1-2násobku expozice, které je dosaženo při podávání humánní denní dávky
venlafaxinu 375 mg/den. Význam tohoto zjištění pro člověka není známý.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
koloidní bezvodý oxid křemičitý
magnesium-stearát
sodná sůl karboxymethylškrobu
mikrokrystalická celulosa
monohydrát laktosy
Strana 17 (celkem 18)
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
let
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 30 °C v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí.
6.5 Druh obalu a obsah balení
Velaxin 37,5 mg tablety
2x14 nebo 4x14 tablet v bezbarvém, průhledném blistru z PVC/PVDC//Al, krabička
Velaxin 50 mg tablety
3x10 nebo 6x10 tablet v bezbarvém, průhledném blistru z PVC/PVDC//Al, krabička
Velaxin 75 mg. tablety
2x14 nebo 4x14 tablet v bezbarvém, průhledném blistru z PVC/PVDC//Al, krabička
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Žádné zvláštní požadavky pro likvidaci.
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Egis Pharmaceuticals PLC
1106 Budapešť, Keresztúri út 30-38.
Maďarsko
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA
Velaxin 37,5 mg tablety: 30/549/05-C
Velaxin 50 mg tablety: 30/550/05-C
Velaxin 75 mg tablety: 30/551/05-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 14.12.Datum posledního prodloužení registrace: 23.2.
Strana 18 (celkem 18)
10. DATUM REVIZE TEXTU
28. 4.
Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Velaxin 37,5 mg tablety
Velaxin 50 mg tablety
Velaxin 75 mg tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Velaxin 37,5 mg tablety
venlafaxinum 37,5 mg (jako venlafaxini hydrochloridum 42,42 mg) v jedné tabletě.
Velaxin 50 mg tablety
venlafaxinum 50 mg (jako venlafaxini hydrochloridum 56,56 mg) v jedné tabletě.
Velaxin 75 mg tablety
venlafaxinum 75 mg (jako venlafaxini hydrochloridum 84,84 mg) v jedné tabletě.
Pomocné látky se známým účinkem
Jedna tableta přípravku Velaxin 37,5 mg tablety obsahuje 84,93 mg monohydrátu laktosy.
Jedna tableta přípravku Velaxin 50 mg tablety obsahuje 113,24 mg monohydrátu laktosy.
Jedna tableta přípravku Velaxin 75 mg tablety obsahuje 169,86 mg monohydrátu laktosy.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Tableta.
Velaxin 37,5 mg tablety
Bílé nebo téměř bílé, okrouhlé, ploché tablety se zkosenými hranami, bez zápachu nebo téměř bez
zápachu, s raženým “E 741” na jedné straně. Průměr tablety je přibližně 8 mm a výška je přibližně
3,1 mm.
Velaxin 50 mg tablety
Bílé nebo téměř bílé, okrouhlé, ploché tablety se zkosenými hranami, bez zápachu nebo téměř bez
zápachu, s raženým “E 742” na jedné straně. Průměr tablety je přibližně 9 mm a výška je přibližně
3,3 mm.
Velaxin 75 mg tablety
Bílé nebo téměř bílé, okrouhlé, ploché tablety se zkosenými hranami, bez zápachu nebo téměř bez
zápachu, s raženým “E 743” na jedné straně. Průměr tablety je přibližně 10 mm a výška je přibližně
3,9 mm.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
Strana 2 (celkem 18)
4.1 Terapeutické indikace
• léčba depresivních epizod
• prevence recidivy depresivních epizod
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Depresivní epizody
Doporučenou počáteční dávkou venlafaxinu s okamžitým uvolňováním je 75 mg za den ve dvou nebo
třech dílčích dávkách užívaných s jídlem. Pacientům, kteří nereagují na počáteční denní dávku 75 mg,
může být dávka zvyšována až na maximálně 375 mg/den. Zvyšování dávek může být prováděno
v intervalu alespoň 2 týdnů. Pokud si to klinická závažnost příznaků vyžádá, mohou být dávky zvyšovány
v kratších intervalech, ale odstup nesmí být kratší než 4 dny.
Vzhledem k tomu, že při užívání tablet přípravku Velaxin není možné získat denní dávku 75 mg ve třech
rozdělených dávkách, má v tomto případě být použitý jiný léčivý přípravek obsahující 25 mg venlafaxinu.
Vzhledem k riziku výskytu na dávce závislých nežádoucích účinků, se smí ke zvýšení dávky přistoupit až
po klinickém zhodnocení (viz bod 4.4). Musí být podávána nejnižší účinná dávka.
Pacienti musí být léčeni dostatečně dlouhou dobu, obvykle několik měsíců nebo i déle. Průběh léčby musí
být pravidelně vyhodnocován případ od případu. Dlouhodobější léčba může být rovněž vhodná k prevenci
recidivy depresivních epizod (MDE). Ve většině případů je doporučená dávka pro prevenci recidivy MDE
stejná jako pro léčbu právě probíhající epizody.
V léčbě antidepresivy se musí pokračovat alespoň dalších 6 měsíců po odeznění příznaků.
Starší pacienti
Není nutná úprava dávek venlafaxinu v závislosti na věku pacienta. Avšak při léčbě starších pacientů je
třeba postupovat s opatrností (např. kvůli možné poruše renálních funkcí, možným změnám senzitivity a
afinity neurotransmiterů souvisejícím s věkem). Vždy má být užívána nejnižší účinná dávka a v případě,
že je nutné dávku zvýšit, mají být pacienti pečlivě sledováni.
Pediatrická populace
Použití venlafaxinu se u dětí a dospívajících nedoporučuje.
Kontrolované klinické studie provedené u dětí a dospívajících s depresivními poruchami neprokázaly
účinnost léčby a neodůvodňují tedy použití venlafaxinu u těchto pacientů (viz body 4.4 a 4.8).
Účinnost a bezpečnost venlafaxinu u jiných indikací u dětí a dospívajících do 18 let nebyly stanoveny.
Porucha funkce jater
U pacientů s mírnou a středně těžkou poruchou funkce jater je obecně vhodné dávku snížit o 50 %.
Vzhledem k interindividuální variabilitě clearance může být třeba individuálně upravit dávkování.
U pacientů s těžkou poruchou funkce jater jsou k dispozici omezené údaje. Doporučuje se opatrnost a
doporučuje se uvažovat o snížení dávky o více než 50 %. U těchto pacientů se má zvážit potenciální
přínos léčby proti jejím rizikům.
Strana 3 (celkem 18)
Porucha funkce ledvin
Ačkoliv u pacientů s glomerulární filtrací (GFR) mezi 30 a 70 ml/min není nutné měnit dávkování,
doporučuje se opatrnost. U pacientů, kteří vyžadují hemodialýzu a u pacientů s těžkou poruchou funkce
ledvin (GFR < 30 ml/min) má být dávka venlafaxinu snížena o 50 %. Interindividuální variabilita
clearance u těchto pacientů si však může vyžádat individuální dávkování.
Příznaky z vysazení pozorované při ukončení podávání venlafaxinu
Je třeba předcházet náhlému ukončení podávání. Při ukončení léčby venlafaxinem mají být dávky
postupně snižovány po dobu minimálně jednoho až dvou týdnů, aby se snížilo riziko reakce z vysazení
(viz body 4.4 a 4.8). Nicméně čas potřebný k postupnému snižování dávky a míra snížení dávky může
záviset na dávce, délce léčby a individuální odpovědi pacienta. U některých pacientů může být zapotřebí
přípravek vysazovat velmi pomalu v průběhu měsíců i déle. Při výskytu nepřijatelných nežádoucích
účinků po snížení dávky nebo po ukončení léčby je třeba zvážit opětovné podávání dosud předepisované
dávky. Následně může lékař pokračovat ve snižování dávky, avšak v pomalejším tempu.
Změna užívání
Pacienti užívající venlafaxin v tabletách s okamžitým uvolňováním mohou být převedeni na léčbu
tobolkami s prodlouženým uvolňováním s nejbližší ekvivalentní denní dávkou. Například léčba
venlafaxinem v tabletách s okamžitým uvolňováním podávaným v dávce 37,5 mg dvakrát denně může být
změněna na podávání tobolek s prodlouženým uvolňováním v dávce 75 mg jednou denně. Někdy může
být nutná individuální úprava dávkování.
Způsob podání
K perorálnímu podání.
Venlafaxin v tabletách s okamžitým uvolňováním se doporučuje užívat s jídlem, a to přibližně vždy ve
stejnou denní dobu.
4.3 Kontraindikace
• Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
• Současná léčba ireverzibilními inhibitory monoaminooxidázy (IMAO) je kontraindikována kvůli
riziku serotoninového syndromu se symptomy jako agitovanost, tremor a hypertermie. Podávání
venlafaxinu nesmí být zahájeno dříve než 14 dní od ukončení léčby ireverzibilními IMAO.
Podávání venlafaxinu musí být ukončeno minimálně 7 dní před zahájením léčby ireverzibilními
IMAO (viz body 4.4 a 4.5).
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Předávkování
Pacienti mají být poučeni, aby nekonzumovali alkohol vzhledem k jeho účinkům na CNS a kvůli možnému
klinickému zhoršení psychiatrických poruch a kvůli možným nežádoucím interakcím s venlafaxinem včetně
tlumivých účinků na CNS (viz bod 4.5). Předávkování venlafaxinem bylo hlášeno převážně v kombinaci
s alkoholem a/nebo s jinými léčivými přípravky, včetně případů s fatálními následky (viz bod 4.9).
Venlafaxin má být předepisován v co nejmenších množstvích v souladu se správným léčebným postupem,
aby se snížilo riziko předávkování (viz bod 4.9).
Sebevražda/sebevražedné myšlenky a klinické zhoršení
Deprese je spojena se zvýšeným rizikem myšlenek na sebevraždu, sebepoškození a sebevraždy (příhody
související se sebevraždou). Toto riziko přetrvává až do dosažení signifikantní remise. Vzhledem k tomu,
Strana 4 (celkem 18)
že se zlepšení nemusí projevit během prvních týdnů léčby nebo i delší doby, mají být pacienti pečlivě
sledování až do dosažení takového klinického zlepšení. Podle obecných klinických zkušeností se riziko
sebevraždy může v raných stádiích uzdravování zvýšit.
Další psychiatrická onemocnění, u nichž se venlafaxin předepisuje, mohou být rovněž spojena se
zvýšeným rizikem příhod souvisejících se sebevraždou. Navíc tato onemocnění mohou být kombinována
s depresivní poruchou. Při léčení ostatních psychiatrických poruch mají být proto dodržována stejná
preventivní opatření jako u pacientů s depresivní poruchou.
Je známo, že u pacientů s anamnézou příhod souvisejících se sebevraždou nebo u pacientů se
signifikantním stupněm sebevražedných představ před zahájením léčení je vyšší riziko sebevražedných
myšlenek nebo sebevražedných pokusů a tito pacienti mají být v průběhu léčení pečlivě sledováni.
Souhrnná analýza placebem kontrolovaných klinických studií antidepresiv podávaných dospělým
pacientům s psychiatrickými poruchami ukázala, že antidepresiva zvyšují riziko sebevražedného chování
v porovnání s placebem u pacientů mladších 25 let.
Terapie má být doprovázena přísným sledováním pacientů, hlavně těch, u kterých je riziko vysoké, a to
zvláště na začátku léčby a při zvyšování dávky. Pacienti (a jejich ošetřovatelé) mají být upozorněni na
nutnost sledovat, zda se neobjevují jakékoliv známky klinického zhoršení, sebevražedné chování nebo
myšlenky a neobvyklé změny v chování, a v případě přítomnosti těchto symptomů vyhledat ihned
lékařskou pomoc.
Pediatrická populace
Velaxin se nemá podávat dětem a dospívajícím do 18 let. V klinických studiích s antidepresivy u dětí a
dospívajících bylo sebevražedné chování (sebevražedné pokusy a sebevražedné myšlenky) a hostilita
(převážně agresivita, opoziční chování a zlost) častěji pozorováno ve skupině pacientů léčených
antidepresivy, než ve skupině, která dostávala placebo. Pokud je přesto, na základě klinické potřeby, léčba
indikována, má být pacient pečlivě sledován, zda se u něj neobjevují příznaky sebevražedného chování. U
dětí a dospívajících navíc chybí dlouhodobé údaje o bezpečnosti týkající se růstu, dospívání a
kognitivního a behaviorálního vývoje.
Serotoninový syndrom
Podobně jako u jiných serotonergních látek se v průběhu léčby venlafaxinem mohou vyskytnout reakce
podobné potenciálně život ohrožujícímu serotoninovému syndromu nebo neuroleptickému malignímu
syndromu (NMS), zvláště při souběžném podávání jiných serotonergních látek (včetně triptanů, SSRI,
SNRI, amfetaminů, lithia, sibutraminu, třezalky tečkované [Hypericum perforatum], buprenorfinu (nebo
jeho kombinace s naloxonem), fentanylu a jeho analogů, tramadolu, dextromethorfanu, tapentadolu,
pethidinu, methadonu a pentazocinu), s léčivými přípravky, které zhoršují metabolismus serotoninu (jako
jsou inhibitory MAO např. methylenová modř), s prekurzory serotoninu (jako jsou doplňky tryptofanu)
nebo s antipsychotiky a jinými antagonisty dopaminu (viz body 4.3 a 4.5).
Symptomy serotoninového syndromu mohou zahrnovat změny mentálního stavu (např. agitovanost,
halucinace, kóma), vegetativní labilitu (např. tachykardie, labilní krevní tlak, hypertermie), neuro-
muskulární změny (např. hyperreflexie, nekoordinace) a/nebo gastrointestinální symptomy (např. nauzea,
zvracení, průjem). Serotoninový syndrom ve své nejzávažnější formě může připomínat NMS, což zahrnuje
hypertermii, svalovou ztuhlost, vegetativní labilitu s možnými rychlými změnami životních znaků a změny
mentálního stavu.
Pokud je klinicky oprávněná souběžná léčba venlafaxinem a dalšími léky, které mohou ovlivňovat
serotonergní a/nebo dopaminergní neurotransmiterové systémy, pacienti mají být v průběhu léčby pečlivě
sledováni, zvláště na začátku léčby a při zvyšování dávky.
Při podezření na serotoninový syndrom je třeba zvážit snížení dávky nebo ukončení léčby v závislosti na
závažnosti příznaků.
Strana 5 (celkem 18)
Užívání venlafaxinu souběžně s prekurzory serotoninu (jako například potravinové doplňky s obsahem
tryptofanu) se nedoporučuje.
Glaukom s úzkým úhlem
Při podávání venlafaxinu byla pozorována mydriáza. Doporučuje se pečlivě monitorovat pacienty se
zvýšeným nitroočním tlakem a pacienty s rizikem glaukomu s úzkým úhlem (glaukom s uzavřeným
komorovým úhlem).
Krevní tlak
Po podávání venlafaxinu bylo často pozorováno na dávce závislé zvýšení krevního tlaku. Po uvedení
přípravku na trh byly hlášeny některé případy těžké hypertenze, které vyžadovaly okamžitou léčbu.
Všichni pacienti mají být pečlivě vyšetřeni na vysoký krevní tlak, preexistující hypertenze má být
upravena před zahájením podávání venlafaxinu. Pacientům má být po zahájení léčby a po každém zvýšení
dávky pravidelně měřen krevní tlak. Opatrnosti je třeba u pacientů, u kterých by zvýšení krevního tlaku
mohlo zhoršit jejich současný zdravotní stav, např. u pacientů s poruchou srdeční funkce.
Srdeční frekvence
Zvláště po vyšších dávkách se může vyskytnout zvýšená srdeční frekvence. Opatrnosti je třeba u pacientů,
u kterých by zvýšení srdeční frekvence mohlo zhoršit jejich současný zdravotní stav.
Kardiovaskulární choroba a riziko arytmie
Venlafaxin nebyl hodnocen u pacientů s nedávno prodělaným infarktem myokardu ani s nestabilní srdeční
chorobou. Proto je třeba při jeho použití u těchto pacientů opatrnosti.
Po uvedení přípravku na trh byly při podávání venlafaxinu, zvláště při jeho předávkování nebo u pacientů
s jinými rizikovými faktory pro prodloužení QTc nebo TdP, zjištěny případy prodloužení QTc, Torsade de
Pointes (TdP), ventrikulární tachykardie a fatální srdeční arytmie. U pacientů s vysokým rizikem závažné
srdeční arytmie nebo prodloužení QTc je proto třeba před předepsáním venlafaxinu zvážit rizika a přínosy
terapie (viz bod 5.1).
Křeče
V průběhu léčby venlafaxinem se mohou vyskytnout křeče. Podobně jako jiná antidepresiva má být
venlafaxin podáván s opatrností u pacientů s křečemi v anamnéze a tito pacienti mají být pečlivě
sledováni. Léčba musí být přerušena u každého pacienta, u kterého se vyskytne epileptický záchvat.
Hyponatrémie
Při podávání venlafaxinu se mohou vyskytnout případy hyponatrémie a/nebo syndromu nepřiměřené
sekrece antidiuretického hormonu (SIADH). Tyto případy byly nejčastěji hlášeny u pacientů trpících
objemovou deplecí, nebo u dehydratovaných pacientů. Vyšší riziko této příhody může být u starších
pacientů, pacientů užívajících diuretika a pacientů s objemovou deplecí.
Abnormální krvácení
Léčivé přípravky, které snižují zpětné vychytávání serotoninu, mohou vést ke snížené funkci krevních
destiček. Krvácivé příhody spojené s užitím SSRI a SNRI zahrnovaly stavy od ekchymóz, hematomů,
epistaxe a petechií až po gastrointestinální a život ohrožující krvácení. U pacientů užívajících venlafaxin
může být zvýšené riziko krvácení. Podobně jako jiné inhibitory zpětného vychytávání serotoninu, má být i
venlafaxin podáván s opatrností pacientům predisponovaným ke krvácení, včetně pacientů léčených
antikoagulancii a inhibitory krevních destiček.
SSRI/SNRI mohou zvýšit riziko poporodního krvácení (viz body 4.6 a 4.8).
Hladina cholesterolu v séru
Strana 6 (celkem 18)
U 5,3 % pacientů léčených venlafaxinem a u 0,0 % pacientů léčených placebem bylo zaznamenáno
klinicky významné zvýšení hladiny cholesterolu v séru v minimálně 3měsíčních placebem kontrolovaných
klinických studiích. V průběhu dlouhodobé léčby je třeba pamatovat na měření hladin cholesterolu v séru.
Současné podávání s látkami snižujícími tělesnou hmotnost
Bezpečnost a účinnost venlafaxinu v kombinaci s látkami snižujícími tělesnou hmotnost včetně
fenterminu nebyla stanovena. Souběžné podávání venlafaxinu a látek snižujících tělesnou hmotnost se
nedoporučuje. Venlafaxin není určen ke snižování tělesné hmotnosti ani samotný ani v kombinaci s jinými
přípravky.
Mánie/hypománie
Mánie/hypománie se může vyskytnout u malé části pacientů s poruchami nálady, léčených antidepresivy
včetně venlafaxinu. Podobně jako ostatní antidepresiva má být venlafaxin používán opatrně u pacientů
s bipolární poruchou v osobní nebo rodinné anamnéze.
Agrese
U malé části pacientů, kteří dostávali antidepresiva, včetně venlafaxinu, se může vyskytnout agrese. Ta
byla zjištěna po zahájení léčby, změnách dávky a po ukončení léčby. Podobně jako ostatní antidepresiva
má být venlafaxin používán opatrně u pacientů s agresí v anamnéze.
Ukončení léčby
Je známo, že se u antidepresiv objevují příznaky z vysazení, které někdy mohou být zdlouhavé a závažné.
Při změnách dávkovacího režimu včetně ukončení léčby byly u pacientů pozorovány případy
sebevraždy/sebevražedných myšlenek a agresivity. Proto je zapotřebí pacienty při snižování dávky nebo
ukončování léčby pečlivě monitorovat (viz výše v bodu 4.4 – Sebevražda/sebevražedné myšlenky a
klinické zhoršení a Agrese). Příznaky z vysazení jsou při ukončení léčby časté, zvláště pokud je ukončení
podávání náhlé (viz bod 4.8). V klinických studiích se nežádoucí účinky pozorované v souvislosti
s ukončením léčby (při postupném snižování dávek a poté) vyskytly u přibližně 31 % pacientů léčených
venlafaxinem a u 17 % pacientů užívajících placebo.
Riziko příznaků z vysazení může záviset na mnoha faktorech, včetně doby trvání léčby, podávané dávky a
rychlosti snižování dávek. Nejčastěji hlášenými příznaky z vysazení jsou závratě, poruchy smyslů (včetně
parestézie), poruchy spánku (včetně insomnie a intenzivních snů), agitovanost nebo úzkost, nauzea a/nebo
zvracení, tremor a bolest hlavy, poruchy vidění a hypertenze. Obecně jsou tyto symptomy mírné až střední
intenzity, u některých pacientů však mohou být závažné.
Obvykle se vyskytují během prvních několika dnů po přerušení léčby, ale existují velmi vzácná hlášení
těchto symptomů u pacientů, kteří neúmyslně vynechali dávku. Obecně tyto symptomy odezní samy a to
obvykle do 2 týdnů, ačkoli u některých jedinců mohou přetrvávat (2-3 měsíce nebo déle). Proto se při
ukončování léčby doporučuje postupné snižování dávky venlafaxinu po dobu několika týdnů nebo měsíců,
podle potřeb pacienta (viz bod 4.2). U některých pacientů může vysazování trvat měsíce i déle.
Sexuální dysfunkce
Inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu (norepinefrinu) (SNRI) mohou způsobit
příznaky sexuální dysfunkce (viz bod 4.8). Byly hlášeny případy dlouhodobé sexuální dysfunkce, kdy
příznaky přetrvávaly i po přerušení léčby SNRI.
Akatizie/psychomotorický neklid
Užívání venlafaxinu bylo spojeno s rozvojem akatizie, charakterizované subjektivně nepříjemným nebo
stresujícím neklidem a potřebou pohybu, která je často doprovázena neschopností sedět či stát v klidu.
Tyto příznaky se nejčastěji objevují během několika prvních týdnů léčby. U pacientů, kteří mají tyto
symptomy, může být zvýšení dávky škodlivé.
Sucho v ústech
Strana 7 (celkem 18)
U 10 % pacientů léčených venlafaxinem bylo hlášeno sucho v ústech. To může zvýšit riziko zubního kazu
a pacienti mají být upozorněni na důležitost dentální hygieny.
Diabetes
U pacientů s diabetem může léčba SSRI nebo venlafaxinem ovlivnit kontrolu glykémie. Je možné, že bude
potřeba upravit dávky inzulinu a/nebo perorálních antidiabetik.
Ovlivnění výsledků laboratorních testů
U pacientů užívajících venlafaxin byly hlášeny falešně-pozitivní výsledky imunologických močových
testů na přítomnost fencyklidinu (PCP) a amfetaminu. Důvodem je nedostatečná přesnost těchto testů.
Falešně-pozitivní výsledky testů je možné očekávat po dobu několika dnů po ukončení léčby
venlafaxinem. Pro rozlišení venlafaxinu od fencyklidinu a amfetaminu je třeba použít konfirmačních testů,
jako je plynová chromatografie/hmotnostní spektrometrie.
Intolerance laktosy
Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, úplným nedostatkem laktázy nebo
malabsorpcí glukosy a galaktosy nemají tento přípravek užívat.
Sodík
Tablety všech sil přípravku Velaxin obsahují méně než 1 mmol sodíku (23 mg) v jedné tabletě, to
znamená, že jsou v podstatě „bez sodíku“.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Inhibitory monoaminooxidázy (IMAO)
Ireverzibilní neselektivní IMAO
Venlafaxin nesmí být podáván v kombinaci s ireverzibilními neselektivními IMAO. Podávání venlafaxinu
nesmí být zahájeno dříve než 14 dní po ukončení léčby ireverzibilním neselektivním IMAO. Podávání
venlafaxinu musí být ukončeno minimálně 7 dní před zahájením léčby jakýmkoli ireverzibilním
neselektivním IMAO (viz body 4.3 a 4.4).
Reverzibilní selektivní MAO-A inhibitor (moklobemid)
Kombinace venlafaxinu s reverzibilním a selektivním IMAO, jako je moklobemid, se nedoporučuje pro
možné riziko rozvoje serotoninového syndromu. Mezi ukončením léčby reverzibilním IMAO a zahájením
léčby venlafaxinem může následovat ukončovací perioda kratší než 14 dnů. Doporučuje se, aby podávání
venlafaxinu bylo ukončeno minimálně 7 dní před zahájením léčby jakýmkoli reverzibilním IMAO (viz
bod 4.4).
Reverzibilní, neselektivní IMAO (linezolid)
Antibiotikum linezolid je slabým reverzibilním a neselektivním IMAO a nemá být podáván pacientům
léčeným venlafaxinem (viz bod 4.4).
U pacientů, kteří ukončili užívání IMAO a ihned zahájili užívání venlafaxinu, nebo u těch, kteří ukončili
užívání venlafaxinu krátce před zahájením užívání IMAO, byly hlášeny závažné nežádoucí účinky. Tyto
účinky zahrnovaly tremor, myoklonii, pocení, nauzeu, zvracení, náhlé zrudnutí/návaly horka, závratě a
hypertermii s příznaky podobnými neuroleptickému malignímu syndromu, křeče a smrt.
Serotoninový syndrom
Podobně jako u jiných serotonergních látek se může v průběhu léčby venlafaxinem vyskytnout
serotoninový syndrom, potenciálně život ohrožující stav, zvláště při souběžném podávání jiných látek,
které mohou ovlivňovat serotonergní neurotransmiterový systém (např. triptany, SSRI, SNRI,
amfetaminy, lithium, sibutramin, rostlina třezalka tečkovaná [Hypericum perforatum]), buprenorfin (nebo
jeho kombinace s naloxonem), fentanyl a jeho analogy, tramadol, dextromethorfan, tapentadol, pethidin,
Strana 8 (celkem 18)
methadon a pentazocin), s léčivými přípravky zhoršujícími metabolismus serotoninu (jako jsou IMAO,
např. methylenová modř), s prekurzory serotoninu (např. potravinové doplňky s obsahem tryptofanu) nebo
s antipsychotiky či jinými antagonisty dopaminu (viz body 4.3 a 4.4).
V případě že souběžná léčba venlafaxinem a dalšími léky, které mohou ovlivnit serotonergní a/nebo
dopaminergní neurotransmiterové systémy, je klinicky oprávněná, doporučuje se pečlivě sledovat pacienta
zvláště v úvodu terapie a při zvyšování dávek. Souběžné podávání venlafaxinu s prekurzory serotoninu
(např. potravinové doplňky s obsahem tryptofanu) se nedoporučuje (viz bod 4.4).
Látky ovlivňující CNS
Riziko podávání venlafaxinu v kombinaci s jinými látkami ovlivňujícími CNS nebylo systematicky
hodnoceno. Proto se při podávání venlafaxinu v kombinaci s jinými léky ovlivňujícími CNS doporučuje
opatrnost.
Ethanol
Pacienti mají být poučeni, aby nekonzumovali alkohol vzhledem k jeho účinkům na CNS a kvůli
možnému klinickému zhoršení psychiatrických poruch a kvůli možným nežádoucím interakcím
s venlafaxinem včetně tlumivých účinků na CNS.
Léky prodlužující QT interval
Riziko prodloužení QTc a/nebo ventrikulárních arytmií (např. TdP) se zvyšuje při souběžné léčbě s jinými
léčivými přípravky prodlužujícími QTc interval. Je nutné se vyvarovat souběžného podání s těmito léky
(viz bod 4.4).
Relevantní lékové skupiny zahrnují:
• antiarytmika třídy Ia a III (např. chinidin, amiodaron, sotalol, dofetilid)
• některá antipsychotika (např. thioridazin)
• některé makrolidy (např. erythromycin)
• některá antihistaminika
• některá chinolonová antibiotika (např. moxifloxacin)
Výše uvedený seznam není kompletní a je proto nutné se vyhnout i dalším individuálním léčivým
přípravkům, o kterých je známo, že prodlužují QT interval.
Účinek jiných léčivých přípravků na venlafaxin
Ketokonazol (inhibitor CYP3A4)
Farmakokinetická studie s ketokonazolem u rychlých (EM) a pomalých (PM) metabolizátorů CYP2Dvedla k vyšší AUC venlafaxinu (o 70 %, resp. 21 %) a O-desmethylvenlafaxinu (o 33 %, resp. 23 %) po
podání ketokonazolu. Souběžné podávání inhibitorů CYP3A4 (např. atazanavir, klarithromycin, indinavir,
itrakonazol, vorikonazol, posakonazol, ketokonazol, nelfinavir, ritonavir, sachinavir, telithromycin) a
venlafaxinu může zvýšit hladiny venlafaxinu a O-desmethylvenlafaxinu. Proto je třeba opatrnosti, pokud
pacientova léčba obsahuje inhibitor CYP3A4 souběžně s venlafaxinem.
Účinek venlafaxinu na jiné léčivé přípravky
Lithium
Při souběžném podávání venlafaxinu a lithia se může objevit serotoninový syndrom (viz Serotoninový
syndrom).
Diazepam
Venlafaxin nemá vliv na farmakokinetiku ani farmakodynamiku diazepamu ani jeho aktivního metabolitu
desmethyldiazepamu. Zdá se, že diazepam neovlivňuje farmakokinetiku venlafaxinu ani O-
Strana 9 (celkem 18)
desmethylvenlafaxinu. Není známo, zda existuje farmakokinetická a/nebo farmakodynamická interakce
venlafaxinu s jinými benzodiazepiny.
Imipramin
Venlafaxin neovlivnil farmakokinetiku imipraminu ani 2-hydroxyimipraminu. V závislosti na dávce došlo
ke 2,5 až 4,5násobnému zvětšení AUC u 2-hydroxydesipraminu po podávání denních dávek venlafaxinu
75 mg až 150 mg. Imipramin neovlivnil farmakokinetiku venlafaxinu ani O-desmethylvenlafaxinu.
Klinický význam těchto interakcí není znám. Při současném podávání venlafaxinu a imipraminu je třeba
dbát opatrnosti.
Haloperidol
Farmakokinetická studie s haloperidolem prokázala pro haloperidol snížení celkové perorální clearance o
42 %, zvětšení AUC o 70 % a zvýšení Cmax o 88 %, ale žádnou změnu jeho poločasu vylučování. Toto je
třeba brát v úvahu u pacientů léčených haloperidolem a současně venlafaxinem. Klinický význam této
interakce není znám.
Risperidon
Venlafaxin zvyšoval AUC risperidonu o 50 %, ale neovlivnil signifikantně farmakokinetický profil
souhrnné léčivé složky (risperidon plus 9-hydroxyrisperidon). Klinický význam této interakce není znám.
Metoprolol
Současné podávání venlafaxinu a metoprololu zdravým dobrovolníkům ve studii farmakokinetické
interakce obou léčiv vedlo ke zvýšení plazmatických koncentrací metoprololu přibližně o 30-40 % beze
změny plazmatické koncentrace jeho účinného metabolitu alfa-hydroxymetoprololu. Klinický význam
tohoto zjištění u hypertenzních pacientů není znám. Metoprolol neměnil farmakokinetický profil
venlafaxinu ani jeho aktivního metabolitu O-desmethylvenlafaxinu. Při současném podávání venlafaxinu a
metoprololu je třeba opatrnosti.
Indinavir
Farmakokinetická studie s indinavirem prokázala snížení AUC indinaviru o 28 % a snížení Cmax
indinaviru o 36 %. Indinavir neovlivnil farmakokinetiku venlafaxinu a O-desmethylvenlafaxinu. Klinický
význam této interakce není znám.
Léky metabolizované izoenzymy cytochromu PIn vivo studie ukazují, že venlafaxin je relativně slabý inhibitor CYP2D6. Venlafaxin neinhibuje CYP3A(alprazolam a karbamazepin), CYP1A2 (kofein) a CYP2C9 (tolbutamid) nebo CYP2C19 (diazepam)
in vivo.
Perorální antikoncepce
Po uvedení přípravku na trh byly u žen užívajících venlafaxin a perorální antikoncepci hlášeny případy
nechtěných těhotenství. Neexistuje žádný jasný důkaz, že tato těhotenství jsou následkem lékové interakce
s venlafaxinem. Nebyla provedena žádná studie interakce s hormonální antikoncepcí.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství
Nejsou dostatečné údaje o podávání venlafaxinu těhotným ženám.
Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Potenciální riziko pro člověka není
známo. Venlafaxin může být podáván těhotným ženám pouze v případě, kdy očekávané přínosy převažují
nad možným rizikem.
Podobně jako u jiných inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu (SSRI/SNRI) se mohou u novorozenců
vyskytnout příznaky z náhlého vysazení, pokud byl venlafaxin podáván až do porodu nebo vysazen krátce
Strana 10 (celkem 18)
před ním. Někteří novorozenci vystavení účinkům venlafaxinu koncem třetího trimestru měli komplikace
vyžadující výživu sondou, podporu dýchání nebo prodlouženou hospitalizaci. Takové komplikace mohou
vzniknout ihned při porodu.
Epidemiologické údaje naznačují, že užívání SSRI v těhotenství, zejména v pozdní fázi těhotenství, může
zvýšit riziko persistující pulmonální hypertenze u novorozených dětí (PPHN). Přestože žádné studie
nezkoumaly spojení mezi PPHN a léčbou SNRI, toto potenciální riziko nelze, s přihlédnutím
k podobnému mechanismu účinku (inhibice zpětného vychytávání serotoninu), u venlafaxinu vyloučit.
Pokud matka užívala SSRI/SNRI v pozdním stadiu těhotenství, byly u novorozenců pozorovány
následující symptomy: podrážděnost, tremor, hypotonie, přetrvávající pláč a problémy při sání nebo při
spaní. Mohou to být symptomy v důsledku serotonergního účinku nebo symptomy po expozici. Ve většině
případů byly tyto komplikace pozorovány ihned nebo do 24 hodin po porodu.
Observační údaje naznačují zvýšené riziko (méně než dvojnásobné) poporodního krvácení po expozici
SSRI/SNRI během posledního měsíce před porodem (viz body 4.4 a 4.8).
Kojení
Venlafaxin a jeho účinný metabolit O-desmethylvenlafaxin se vylučují do mateřského mléka. Po uvedení
přípravku na trh byla u kojených dětí zaznamenána hlášení zahrnující: pláč, podrážděnost a abnormální
spánkové vzorce. Po ukončení kojení byly rovněž hlášeny symptomy shodné s těmi po vysazení
venlafaxinu. Nelze vyloučit riziko nežádoucích účinků u kojených dětí. Proto je třeba rozhodnout, zda
pokračovat/ukončit kojení nebo užívání přípravku Velaxin, přičemž se bere v úvahu přínos kojení pro dítě
a přínos terapie přípravkem Velaxin pro matku.
Fertilita
Ve studii, ve které byli samci a samice potkanů vystaveni O-desmethylvenlafaxinu, byla pozorována
snížená fertilita. Význam tohoto zjištění pro člověka není znám (viz bod 5.3).
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Jakýkoli psychoaktivní lék může snížit schopnost úsudku, myšlení a ovlivnit motorické schopnosti. Každý
pacient léčený venlafaxinem má být proto poučen ohledně ovlivnění schopnosti řídit nebo obsluhovat
nebezpečné stroje.
4.8 Nežádoucí účinky
Souhrn bezpečnostního profilu
Nežádoucími účinky hlášenými při klinických studiích jako velmi časté (>1/10) byly nauzea, sucho
v ústech, bolest hlavy a pocení (včetně nočního pocení).
Tabulkový seznam nežádoucích účinků
Nežádoucí účinky uvedené níže jsou v každé kategorii četností rozděleny podle třídy orgánových systémů,
četnosti výskytu a klesající závažnosti.
Četnosti výskytu jsou definovány jako: velmi časté (1/10), časté (1/100 až <1/10), méně časté (1/1 až <1/100), vzácné (1/10000 až <1/1000), velmi vzácné (<1/10000), není známo (z dostupných údajů
nelze určit).
Třídy
orgánových
systémů
Velmi časté Méně časté Vzácné Velmi vzácné Není známo
Strana 11 (celkem 18)
Poruchy krve
a
lymfatického
systému
Agranulocytó
za*, aplastická
anémie*,
pancytopenie*
, neutropenie*
Trombocytope
nie*
Poruchy
imunitního
systému
Anafylaktická
reakce*
Endokrinní
poruchy
Syndrom
nepřiměřené
sekrece
antidiuretické
ho hormonu*
(SIADH)
Zvýšení
prolaktinu
v krvi*
Poruchy
metabolismu a
výživy
Snížení chuti
k jídlu
Hyponatrémie
*
Psychiatrické
poruchy
Insomnie Zmatenost*,
depersonaliza
ce*,
abnormální
sny, nervozita,
snížení libida,
agitovanost*,
anorgasmie,
Mánie,
hypománie,
halucinace,
derealizace,
abnormální
orgasmus
bruxismus*,
apatie
Delirium* Sebevražedné
myšlenky a
chovánía,
agreseb
Poruchy
nervového
systému
Bolest
hlavy*c,
závrať, sedace
Akatizie, třes,
parestézie,
dysgeuzie
Synkopa,
myoklonus,
porucha
rovnováhy*,
abnormální
koordinace
pohybů,
dyskineze*
Neuroleptický
maligní
syndrom
(NMS)*,
serotoninový
syndrom*,
křeče,
dystonie*
Tardivní
dyskineze*
Poruchy
vidění,
porucha
akomodace
včetně
rozmazaného
vidění,
mydriáza,
Glaukom s
uzavřeným
úhlem*
Poruchy ucha
a labyrintu
Tinnitus* Vertigo
Srdeční
poruchy
Tachykardie,
palpitace*
Torsade de
pointes*,
komorová
tachykardie*,
fibrilace
komor,
prodloužený
Stresová
kardiomyopatie
(takotsubo
kardiomyopatie)
*
Strana 12 (celkem 18)
interval QT na
elektrokardiog
ramu*
Cévní poruchy
Hypertenze,
návaly horka
Ortostatická
hypotenze,
hypotenze*
Respirační,
hrudní a
mediastinální
poruchy
Dušnost*,
zívání
Intersticiální
plicní
nemoc*,
plicní
eozinofilie*
Gastrointestin
ální poruchy
Nevolnost,
sucho
v ústech,
zácpa
Průjem*,
zvracení
Gastrointestin
ální krvácení*
Pankreatitida*
Poruchy jater
a žlučových
cest
Abnormální
testy jaterních
funkcí*
Hepatitida*
Poruchy kůže
a podkožní
tkáně
Hyperhidróza
* (včetně
nočního
pocení)
Vyrážka,
svědění*
Kopřivka*,
alopecie*,
ekchymóza,
angioedém*,
fotosenzitivní
reakce
Stevens-
Johnsonův
syndrom*,
toxická
epidermální
nekrolýza*,
erythema
multiforme,*
Poruchy
svalové a
kosterní
soustavy a
pojivové tkáně
Hypertonie Rhabdomyolý
za*
Poruchy
ledvin a
močových
cest
Opožděný
začátek
močení,
retence moči,
polakisurie*
Inkontinence
moči*
Poruchy
reprodukčního
systému a
prsu
Menoragie*,
metroragie*,
erektilní
dysfunkceb,
poruchy
ejakulaceb
Poporodní
krváceníd
Celkové
poruchy a
reakce v místě
aplikace
Únava,
astenie,
zimnice*
Krvácení ze
sliznic*
Vyšetření Snížení
tělesné
hmotnosti,
zvýšení
, Prodloužení
času
krvácení*
Strana 13 (celkem 18)
tělesné
hmotnosti,
zvýšená
hladina
cholesterolu
* Nežádoucí účinky zjištěné po registraci
a Během užívání venlafaxinu nebo krátce po ukončení léčby byly hlášeny případy sebevražedných
myšlenek a sebevražedného chování (viz bod 4.4).
b Viz bod 4.c Vezmou-li se v úvahu všechny klinické studie dohromady, byla incidence bolesti hlavy obdobná při
podávání venlafaxinu jako při podávání placeba.
d Tento nežádoucí účinek byl hlášen u terapeutické skupiny SSRI/SNRI (viz body 4.4 a 4.6).
Ukončení léčby
Ukončení podávání venlafaxinu (zvláště bylo-li náhlé) často vede k příznakům z vysazení. Nejčastěji
hlášenými příznaky z vysazení jsou závratě, smyslové poruchy (včetně parestézií), poruchy spánku
(včetně nespavosti a intenzivních snů), agitovanost nebo úzkost, nauzea a/nebo zvracení, tremor, vertigo,
bolest hlavy, příznaky chřipky, poruchy vidění a hypertenze. Obecně jsou tyto symptomy mírné až středně
závažné intenzity a odezní spontánně, u některých pacientů však mohou být závažné a/nebo mohou trvat
déle. Proto se doporučuje, pokud již není léčba venlafaxinem potřebná, provést vysazení postupným
snižováním dávky. Nicméně u některých pacientů docházelo při snižování dávky nebo ukončování léčby
k závažné agresivitě a sebevražedným myšlenkám (viz body 4.2 a 4.4).
Pediatrická populace
Všeobecně byl profil nežádoucích účinků venlafaxinu (v placebem kontrolovaných klinických studiích) u
dětí a dospívajících (ve věku 6 až 17 let) podobný tomu, který byl pozorován u dospělých. Podobně jako u
dospělých byla pozorována snížená chuť k jídlu, ztráta tělesné hmotnosti, zvýšený krevní tlak a zvýšená
hladina cholesterolu v séru (viz bod 4.4).
V pediatrických klinických studiích byl pozorován zvýšený počet nežádoucích účinků – sebevražedných
myšlenek. Byl také zvýšený počet hlášení hostility a, zvláště u depresivní poruchy, sebepoškození.
Navíc byly u dětí pozorovány následující nežádoucí účinky: bolest břicha, agitovanost, dyspepsie,
ekchymóza, epistaxe a myalgie.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat
ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili
podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Po uvedení přípravku na trh bylo hlášeno předávkování venlafaxinem převážně v kombinaci s alkoholem
a/nebo s jinými léčivými přípravky, včetně fatálních případů. Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky
při předávkování byly: tachykardie, poruchy vědomí (v rozmezí od somnolence až po kóma), mydriáza,
křeče a zvracení. Dalšími hlášenými nežádoucími účinky byly: změny EKG (např. prodloužení intervalu
QT, raménková blokáda, prodloužení komplexu QRS [viz bod 5.1]), ventrikulární tachykardie,
Strana 14 (celkem 18)
bradykardie, hypotenze, vertigo a smrt. Závažné příznaky otravy se mohou vyskytnout u dospělých po
požití přibližně 3 gramů venlafaxinu.
Publikované retrospektivní studie uvádějí, že předávkování venlafaxinem může být spojeno s vyšším
rizikem úmrtí v porovnání s antidepresivy SSRI, ale s nižším rizikem než je u tricyklických antidepresiv.
Epidemiologické studie prokázaly, že pacienti léčení venlafaxinem mají vyšší riziko sebevraždy než
pacienti léčení SSRI. Není jasné, do jaké míry může být toto zjištění vyššího rizika úmrtí přisuzováno
toxicitě venlafaxinu při předávkování a do jaké míry toto naopak souvisí s některými charakteristikami
pacientů užívajících venlafaxin.
Doporučená léčba
Závažná otrava může vyžadovat neodkladnou komplexní léčbu a monitorování. Proto se v případě
suspektního předávkování venlafaxinem doporučuje okamžitě kontaktovat Toxikologické informační
středisko (TIS).
Doporučují se obecná podpůrná a symptomatická opatření; monitorování srdeční akce a vitálních funkcí.
Hrozí-li riziko aspirace, nedoporučuje se vyvolávat zvracení. Výplach žaludku může být indikován, pokud
je proveden brzy po užití nebo u symptomatických pacientů. Podání aktivního uhlí může také omezit
absorpci léčivé látky. Forsírovaná diuréza, dialýza, hemoperfuze ani výměnná transfuze nebudou
pravděpodobně prospěšné. Žádná specifická antidota venlafaxinu nejsou známa.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: Psychoanaleptika, antidepresiva, jiná antidepresiva
ATC kód: N06AX16.
Mechanismus účinku
Mechanismus antidepresivního účinku venlafaxinu u lidí je spojen s potenciací aktivity neurotransmiterů
v centrální nervové soustavě. Předklinické studie ukázaly, že venlafaxin a jeho nejvýznamnější metabolit
O-desmethylvenlafaxin (ODV) jsou inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu.
Venlafaxin také slabě inhibuje vychytávání dopaminu. Venlafaxin a jeho aktivní metabolit po akutním
podání (jednotlivá dávka) i po chronickém podávání redukují ß-adrenergní odpověď. Venlafaxin a ODV
jsou si velmi podobné v celkovém účinku na zpětné vychytávání neurotransmiterů a ve vazbě na
receptory.
Venlafaxin nemá prakticky žádnou afinitu k muskarinovým, cholinergním, H1-histaminergním ani k adrenergním receptorům mozku potkanů in vitro. Farmakologické účinky na tyto receptory se mohou
vztahovat k různým nežádoucím účinkům, pozorovaným u léčivých přípravků s obsahem jiných
antidepresiv, např. jako anticholinergní, sedativní a kardiovaskulární nežádoucí účinky.
Venlafaxin nemá žádný inhibiční účinek na monoaminooxidázu (MAO).
V in vitro studiích bylo zjištěno, že venlafaxin nemá prakticky žádnou afinitu k opiátovým ani
benzodiazepinovým receptorům.
Klinická účinnost a bezpečnost
Velké depresivní epizody
Účinnost venlafaxinu s okamžitým uvolňováním při léčbě depresivních epizod byla prokázána v pěti
randomizovaných, dvojitě zaslepených, placebem kontrolovaných krátkodobých studiích, trvajících od do 6 týdnů s dávkami až 375 mg/den. Účinnost venlafaxinu s prodlouženým uvolňováním při léčbě
Strana 15 (celkem 18)
depresivních epizod byla stanovena ve dvou placebem kontrolovaných krátkodobých studiích, trvajících a 12 týdnů, s dávkami v rozmezí od 75 do 225 mg/den.
V jedné dlouhodobé studii byli dospělí ambulantní pacienti, kteří reagovali v průběhu 8týdenní otevřené
studie na podávání venlafaxinu s prodlouženým uvolňováním (75,150 nebo 225 mg), randomizováni, aby
pokračovali se stejným dávkováním venlafaxinu s prodlouženým uvolňováním nebo placeba po dobu až
26 týdnů a byl u nich sledován relaps.
Účinnost venlafaxinu v prevenci rekurentních depresivních epizod byla hodnocena po dobu 12 měsíců ve
druhé dlouhodobé, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii u dospělých ambulantních pacientů
s rekurentními depresivními epizodami, kteří v poslední epizodě deprese odpovídali na léčbu
venlafaxinem (100 až 200 mg/den podle schématu 2x denně).
Elektrofyziologie srdce
Ve specializované detailní studii QTc intervalu prováděné u zdravých dobrovolníků se supraterapeutickými
dávkami 450 mg venlafaxinu denně (dávkované jako 225 mg, dvakrát denně) nebylo pozorováno klinicky
významné prodloužení QT intervalu. Nicméně, v postmarketingovém sledování byly nahlášeny případy
prodloužení QTc/TdP a ventrikulární arytmie, a to zejména při předávkování nebo u pacientů s jinými
rizikovými faktory pro prodloužení QTc/TdP (viz body 4.4, 4.8, a 4.9).
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Venlafaxin je rozsáhle metabolizován, převážně na aktivní metabolit O-desmethylvenlafaxin (ODV).
Střední zdánlivý poločas vylučování ±SD z plazmy je pro venlafaxin 5 ±2 hodiny a pro ODV
11 ±2 hodiny. Při perorálním podávání denní dávky rozdělené do několika jednotlivých dávek se dosáhne
rovnovážného stavu hladiny venlafaxinu a ODV do 3 dnů. V rozmezí dávek od 75 do 450 mg/den mají
venlafaxin a ODV lineární kinetiku.
Absorpce
Po jednotlivé perorální dávce je nejméně 92 % venlafaxinu s okamžitým uvolňováním absorbováno.
Vzhledem k metabolismu venlafaxinu v předsystémové oblasti je absolutní biologická dostupnost
venlafaxinu 40 % až 45 %. Po podání venlafaxinu s okamžitým uvolňováním se dosáhne maximální
plazmatické koncentrace venlafaxinu do 2 hodin a ODV do 3 hodin. Po podání tobolek venlafaxinu
s prodlouženým uvolňováním se dosáhne maximální plazmatické koncentrace venlafaxinu do 5,5 hodin a
ODV do 9 hodin. Pokud se podají stejné denní dávky venlafaxinu ve formě tablet s okamžitým
uvolňováním nebo jako tobolky s prodlouženým uvolňováním, tobolky s prodlouženým uvolňováním mají
pomalejší absorpci, ale stejný rozsah absorpce jako tablety s okamžitým uvolňováním. Potrava
neovlivňuje biologickou dostupnost venlafaxinu ani ODV.
Distribuce
V terapeutických koncentracích jsou venlafaxin a ODV minimálně vázány na plazmatické bílkoviny
(27 % a 30 %). Po intravenózním podání je distribuční objem venlafaxinu v ustáleném stavu 4,4 ±1,6 l/kg.
Biotransformace
Venlafaxin prochází rozsáhlou metabolickou přeměnu v játrech. Studie in vitro a in vivo prokázaly, že
venlafaxin je biotransformován na svůj hlavní metabolit ODV prostřednictvím CYP2D6. Studie in vitro a
in vivo prokázaly, že venlafaxin je metabolizován na svůj vedlejší, méně účinný metabolit N-
desmethylvenlafaxin prostřednictvím CYP3A4. Studie in vitro ukazují, že venlafaxin je slabým
inhibitorem CYP2D6. Venlafaxin neinhibuje CYP1A2, CYP2C9 ani CYP3A4.
Eliminace
Strana 16 (celkem 18)
Venlafaxin a jeho metabolity jsou vylučovány převážně ledvinami. Do 48 hodin se přibližně 87 % dávky
venlafaxinu vyloučí močí, a to jako nezměněný venlafaxin (5 %), nekonjugovaný ODV (29 %),
konjugovaný ODV (26 %) nebo jako další vedlejší neúčinné metabolity (27 %). Střední plazmatická
clearance ±SD venlafaxinu je 1,3 ±0,6 l/hod/kg a ODV je 0,4 ±0,2 l/hod/kg.
Zvláštní skupiny pacientů
Věk a pohlaví
Věk ani pohlaví pacienta nemají podstatný vliv na farmakokinetiku venlafaxinu ani ODV.
Rychlí/pomalí metabolizátoři CYP2DPomalí metabolizátoři CYP2D6 mají vyšší plazmatické koncentrace venlafaxinu než rychlí metabolizátoři.
Protože však celková expozice (AUC) venlafaxinu a ODV je u pomalých a rychlých metabolizátorů
podobná, není pro tyto dvě skupiny třeba dvou rozdílných dávkovacích režimů.
Porucha funkce jater
Pacienti s klasifikací Child-Pugh A (lehká porucha funkce jater) a Child-Pugh B (středně těžká porucha
funkce jater) měli prodloužený poločas vylučování venlafaxinu a ODV v porovnání se zdravými osobami.
Po perorálním podání byla clearance venlafaxinu a ODV snížena. Byl pozorován vysoký stupeň
individuální variability. U pacientů s těžkou poruchou funkce jater jsou k dispozici pouze omezené údaje
(viz bod 4.2).
Porucha funkce ledvin
U dialyzovaných pacientů měl venlafaxin v porovnání se zdravými osobami asi o 180 % prodloužený
poločas vylučování a asi o 57 % sníženou clearance, zatímco poločas vylučování ODV byl prodloužený
asi o 142 % a clearance byla snížena asi o 56 %. U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin a u pacientů
vyžadujících hemodialýzu je nutné dávku upravit (viz bod 4.2).
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Studie s venlafaxinem na myších a potkanech neprokázaly jeho karcinogenitu. Venlafaxin nebyl
mutagenní v rozsáhlé řadě in vitro a in vivo testů.
Studie reprodukční toxicity na zvířatech zjistily u potkanů snížení hmotnosti mláďat, zvýšení počtu mrtvě
narozených mláďat a zvýšení počtu úmrtí mláďat v průběhu prvních 5 dnů kojení. Příčina těchto úmrtí
není známa. Tyto účinky byly pozorovány pouze po dávkách 30 mg/kg/den, které 4x převyšují (v mg/kg)
denní dávku pro člověka 375 mg. Dávka, při které se tento účinek neprojevil, odpovídala 1,3násobku
dávky pro člověka. Potenciální riziko pro člověka není známo.
Ve studii, v níž byli samci a samičky potkanů vystaveni ODV, byla pozorována snížená fertilita. Tato
expozice odpovídala přibližně 1-2násobku expozice, které je dosaženo při podávání humánní denní dávky
venlafaxinu 375 mg/den. Význam tohoto zjištění pro člověka není známý.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
koloidní bezvodý oxid křemičitý
magnesium-stearát
sodná sůl karboxymethylškrobu
mikrokrystalická celulosa
monohydrát laktosy
Strana 17 (celkem 18)
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
let
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 30 °C v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí.
6.5 Druh obalu a obsah balení
Velaxin 37,5 mg tablety
2x14 nebo 4x14 tablet v bezbarvém, průhledném blistru z PVC/PVDC//Al, krabička
Velaxin 50 mg tablety
3x10 nebo 6x10 tablet v bezbarvém, průhledném blistru z PVC/PVDC//Al, krabička
Velaxin 75 mg. tablety
2x14 nebo 4x14 tablet v bezbarvém, průhledném blistru z PVC/PVDC//Al, krabička
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Žádné zvláštní požadavky pro likvidaci.
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Egis Pharmaceuticals PLC
1106 Budapešť, Keresztúri út 30-38.
Maďarsko
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA
Velaxin 37,5 mg tablety: 30/549/05-C
Velaxin 50 mg tablety: 30/550/05-C
Velaxin 75 mg tablety: 30/551/05-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 14.12.Datum posledního prodloužení registrace: 23.2.
Strana 18 (celkem 18)
10. DATUM REVIZE TEXTU
28. 4.
Více o léku Velaxin
Velaxin souhrn údajů
- Dávkování a způsob podání
- Kontraindikace
- Interakce
- Pro děti, pediatrická populace
- Fertilita, těhotenství a kojení
- Užívání po expiraci, upozornění a varování
- Schopnost řízení vozidel
- Předávkování
- Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti
- Bezpečnost (v těhotenství)
- Vedlejší a nežádoucí účinky
- Obalová informace + Velaxin
Ostatní nejvíce nakupují
