Stránka 1 z 
Sp. zn. sukls 
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 
 
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU  
 
Verimmus 5 mg tablety  
Verimmus 10 mg tablety  
 
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ  
 
Verimmus 5 mg tablety 
Jedna tableta obsahuje 5 mg everolimu.  
 
Pomocná látka se známým účinkem 
Jedna tableta obsahuje 148,5 mg laktosy.  
 
Verimmus 10 mg tablety 
Jedna tableta obsahuje 10 mg everolimu.  
 
Pomocná látka se známým účinkem 
Jedna tableta obsahuje 297,0 mg laktosy.  
 
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.  
 
 
3. LÉKOVÁ FORMA  
 
Tableta.  
 
Verimmus 5 mg tablety: bílé až téměř bílé oválné a bikonvexní tablety (přibližně 13 x 6 mm), 
s vyraženým E9VS 5 na jedné straně.  
Verimmus 10 mg tablety: bílé až téměř bílé oválné a bikonvexní tablety (přibližně 16 x 8 mm), 
s vyraženým E9VS 10 na jedné straně. 
 
 
4. KLINICKÉ ÚDAJE  
 
4.1 Terapeutické indikace  
 
Hormonálně pozitivní pokročilý karcinom prsu 
Přípravek Verimmus je v kombinaci s exemestanem indikován k léčbě postmenopauzálních žen 
s hormonálně pozitivním HER2/neu negativním pokročilým karcinomem prsu bez symptomatického 
viscerálního postižení s recidivou nebo progresí onemocnění po předchozí léčbě nesteroidním 
inhibitorem aromatáz. 
 
Pankreatické neuroendokrinní tumory 
Přípravek Verimmus je indikován k léčbě neresekovatelných nebo metastazujících, dobře nebo středně 
diferencovaných pankreatických neuroendokrinních tumorů u dospělých pacientů s progresí 
onemocnění.  
 
Gastrointestinální nebo plicní neuroendokrinní tumory 
Verimmus je indikován k léčbě neresekovatelných nebo metastazujících, dobře diferencovaných 
Stránka 2 z 
(stupeň 1 nebo stupeň 2) nefunkčních gastrointestinálních nebo plicních neuroendokrinních tumorů u 
dospělých pacientů s progresí onemocnění (viz body 4.4 a 5.1). 
 
Renální karcinom
Přípravek Verimmus je indikován k léčbě pacientů s pokročilým renálním karcinomem, u kterých 
došlo k progresi onemocnění během VEGF-cílené terapie nebo po ní. 
 
4.2 Dávkování a způsob podání  
 
Léčba přípravkem Verimmus má být zahájena a kontrolována lékařem, který má zkušenosti 
s používáním protinádorové terapie.  
 
Dávkování 
Pro různé dávkovací režimy je Verimmus dostupný jako tablety o síle 5 mg a 10 mg.  
 
Doporučená dávka je 10 mg everolimu jednou denně. Léčba má pokračovat tak dlouho, dokud je 
pozorován klinický přínos, nebo dokud se neobjeví nepřijatelná toxicita.  
 
V případě vynechání dávky nemá pacient užít vynechanou dávku dodatečně, ale má užít příští 
předepsanou dávku v obvyklou dobu.   
 
Úprava dávkování z důvodu nežádoucích účinků  
Zvládnutí závažných a/nebo netolerovatelných suspektních nežádoucích účinků může vyžadovat 
snížení dávky a/nebo dočasné přerušení léčby přípravkem Verimmus. Při výskytu nežádoucích účinků 
stupně 1 není úprava dávky obvykle vyžadována. Pokud je nutné dávku snížit, doporučená dávka je 
mg denně a nesmí být nižší než 5 mg denně.  
 
Tabulka 1 shrnuje doporučené úpravy dávkování pro specifické nežádoucí účinky (viz také bod 4.4).  
 
Tabulka 1 Doporučené úpravy dávkování přípravku Verimmus
Nežádoucí účinek Závažnost1 Úprava dávky přípravku Verimmus
Neinfekční 
pneumonitida
Stupeň 2 Zvažte přerušení léčby, dokud se příznaky nezlepší na stupeň ≤1.  
Léčbu zahajte znovu dávkou 5 mg denně.  
Pokud nedojde k zotavení během 4 týdnů, léčbu ukončete.  
Stupeň 3 Přerušte léčbu, dokud se příznaky nezlepší na stupeň ≤1.  
Zvažte znovuzahájení léčby dávkou 5 mg denně. Pokud se znovu 
objeví toxicita na stupni 3, zvažte ukončení léčby. 
Stupeň 4 Léčbu ukončete. 
Stomatitida Stupeň 2 Dočasně přerušte podávání až do zotavení na stupeň ≤1.  
Léčbu zahajte znovu stejnou dávkou.  
Pokud se stomatitida objeví znovu na stupni 2, přerušte podávání do 
zotavení na stupeň ≤1.  
Léčbu zahajte znovu dávkou 5 mg denně. 
Stupeň 3 Dočasně přerušte podávání do zotavení na stupeň ≤1.  
Léčbu zahajte znovu dávkou 5 mg denně.  
Stupeň 4 Léčbu ukončete. 
Stránka 3 z  
 
Zvláštní populace  
Starší pacienti (≥65 let) 
Úprava dávkování není nutná (viz bod 5.2).  
 
Porucha funkce ledvin 
Úprava dávkování není nutná (viz bod 5.2).  
 
Porucha funkce jater 
- Lehká porucha funkce jater (Child-Pugh A) - doporučená dávka je 7,5 mg denně.  
- Středně těžká porucha funkce jater (Child-Pugh B) - doporučená dávka je 5 mg denně.  
- Těžká porucha funkce jater (Child-Pugh C) - Verimmus je doporučen pouze v případě, kdy 
očekávaný prospěch z léčby převáží míru rizika. V tomto případě nesmí být překročena dávka 
2,5 mg denně.  
Jelikož pomocí přípravku Verimmus není možné podat dávku 2,5 mg nebo 7,5 mg, je nutno k tomuto 
účelu použít jiný léčivý přípravek s obsahem everolimu. 
Pokud se během léčby změní stav funkce jater pacienta (Child-Pugh), má dojít k úpravě dávky (viz 
také body 4.4 a 5.2).  
 
Jiné 
nehematologické 
toxicity (kromě 
metabolických
příhod) 
Stupeň 2 Pokud je toxicita tolerovatelná, není úprava dávky nutná.  
Pokud je toxicita netolerovatelná, přerušte dočasně léčbu do
zlepšení na stupeň ≤1.  
Léčbu zahajte znovu stejnou dávkou.  
Pokud se toxicita znovu objeví na stupni 2, přerušte léčbu až do 
zlepšení na stupeň ≤1.  
Léčbu zahajte znovu dávkou 5 mg denně.  
Stupeň 3 Dočasně přerušte léčbu až do zotavení na stupeň ≤1.  
Zvažte znovuzahájení léčby dávkou 5 mg denně.  
Pokud se toxicita znovu objeví na stupni 3, zvažte ukončení léčby.  
Stupeň 4 Léčbu ukončete. 
Metabolické příhody
(např. 
hyperglykemie, 
dyslipidemie) 
Stupeň 2 Úprava dávkování není potřebná. 
Stupeň 3 Dočasně přerušte podávání.  
Léčbu zahajte znovu dávkou 5 mg denně.  
Stupeň 4 Léčbu ukončete. 
Trombocytopenie Stupeň (<75, 
≥50 x 109/l)
Dočasně přerušte podávání do zotavení na stupeň ≤1 (≥75 x 109/l). 
Léčbu zahajte znovu stejnou dávkou. 
Stupeň 3 a (<50 x 109/l)
Dočasně přerušte podávání do zotavení na stupeň ≤1 (≥75 x 109/l). 
Léčbu zahajte znovu dávkou 5 mg denně. 
Neutropenie Stupeň (≥1 x 109/l) Úprava dávkování není potřebná. 
Stupeň (<1, 
≥0,5 x 109/l)
Dočasně přerušte podávání do zotavení na stupeň ≤2 (≥1 x 109/l). 
Léčbu zahajte znovu stejnou dávkou. 
Stupeň (<0,5 x 109/l)
Dočasně přerušte podávání do zotavení na stupeň ≤2 (≥1 x 109/l). 
Léčbu zahajte znovu dávkou 5 mg denně. 
Febrilní neutropenie Stupeň 3 Dočasně přerušte podávání do zotavení na stupeň ≤2 (≥1,25 x 109/l) 
a bez horečky. 
Léčbu zahajte znovu dávkou 5 mg denně. 
Stupeň 4 Léčbu ukončete. 
Stupnice založená na „National Cancer Institute (NCI) Common Terminology Criteria for Adverse 
Events (CTCAE) v 3.0” 
Stránka 4 z  
Pediatrická populace 
Bezpečnost a účinnost přípravku Verimmus u dětí ve věku 0 až 18 let nebyla stanovena. Nejsou 
dostupné žádné údaje.  
 
Způsob podání 
Přípravek Verimmus se podává perorálně jednou denně, vždy ve stejnou denní dobu, důsledně buď 
vždy s jídlem, nebo bez jídla (viz bod 5.2). Tablety přípravku Verimmus se polykají celé a zapíjejí se 
sklenicí vody. Tablety se nesmí kousat ani drtit.  
 
4.3 Kontraindikace  
 
Hypersenzitivita na léčivou látku, na jiné deriváty rapamycinu nebo na kteroukoli pomocnou látku 
uvedenou v bodě 6.1.  
 
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití  
 
Neinfekční pneumonitida 
Neinfekční pneumonitida je skupinový účinek derivátů rapamycinu, včetně everolimu. Neinfekční 
pneumonitida (včetně intersticiálního plicního onemocnění) byla u pacientů užívajících přípravek 
Verimmus hlášena často (viz bod 4.8). Některé případy byly závažné a ve vzácných případech fatální. 
O diagnóze neinfekční pneumonitidy se má uvažovat u pacientů s přítomností nespecifických 
respiračních známek a příznaků, jako jsou hypoxie, pleurální výpotek, kašel nebo dušnost, a u kterých 
byly odpovídajícími vyšetřeními vyloučeny infekce, nádorová onemocnění a jiné nemedicínské 
příčiny. Při diferenciální diagnóze neinfekční pneumonitidy (viz „Infekce“ níže) mají být vyloučeny 
oportunní infekce, jako je pneumonie způsobená Pneumocystis jirovecii (carinii), (PJP/PCP). Pacienti 
mají být poučeni, aby okamžitě hlásili výskyt jakýchkoli nových respiračních příznaků nebo jejich 
zhoršení.  
 
Pacienti, u kterých se rozvinou radiologické změny připomínající neinfekční pneumonitidu a mají 
málo příznaků nebo nemají žádné příznaky, mohou pokračovat v léčbě přípravkem Verimmus bez 
úpravy dávkování. Jestliže jsou příznaky středně těžké (stupeň 2) nebo těžké (stupeň 3), může být 
indikováno použití kortikosteroidů až do ústupu klinických příznaků.  
 
U pacientů, kteří užívají kortikosteroidy k léčbě neinfekční pneumonitidy, má být zvažována profylaxe 
pneumonie způsobené Pneumocystis jirovecii (carinii) (PJP/PCP).  
 
Infekce 
Everolimus má imunosupresivní vlastnosti a pacienti mohou být náchylnější k bakteriálním, 
mykotickým, virovým nebo protozoárním infekcím, včetně infekcí oportunními patogeny (viz bod 
4.8). U pacientů užívajících everolimus byly popsány lokalizované a systémové infekce zahrnující 
pneumonie, jiné bakteriální infekce, invazivní mykotické infekce, např. aspergilózy, kandidózy nebo 
pneumonie způsobené Pneumocystis jirovecii (carinii) (PJP/PCP) a virové infekce včetně reaktivace 
virové hepatitidy B. Některé z těchto infekcí byly závažné (např. vedly k sepsi, respiračnímu nebo 
jaternímu selhání) a občas fatální.  
 
Lékaři i pacienti si mají být vědomi zvýšeného rizika infekcí při léčbě přípravkem Verimmus. 
Stávající infekce mají být před zahájením léčby přípravkem Verimmus přiměřeně léčeny a zcela 
vyléčeny. Během léčby přípravkem Verimmus je nutná ostražitost k projevům a příznakům infekce, a 
pokud byla diagnostikována infekce, musí se okamžitě zavést vhodná léčba a je třeba zvážit přerušení 
nebo ukončení léčby přípravkem Verimmus.  
 
Jestliže je diagnostikována systémová invazivní mykotická infekce, musí být léčba přípravkem 
Verimmus okamžitě a trvale zastavena a musí být zahájena vhodná antimykotická terapie.  
 
U pacientů, kteří užívali everolimus, byly hlášeny případy pneumonie vyvolané Pneumocystis jirovecii 
Stránka 5 z 
(carinii), (PJP/PCP), některé s fatálními následky. PJP/PCP mohou být spojeny se současným 
podáváním kortikosteroidů nebo jiných imunosupresivních přípravků. Při současném podávání 
kortikosteroidů nebo jiných imunosupresivních přípravků má být zvážena profylaxe PJP/PCP.  
 
Hypersenzitivní reakce 
V souvislosti s everolimem byly pozorovány hypersenzitivní reakce, které se projevují příznaky, jako 
je mimo jiné anafylaxe, dušnost, zrudnutí, bolest na hrudi nebo angioedém (například otok dýchacích 
cest nebo jazyka s respiračními poruchami nebo bez nich), (viz bod 4.3).  
 
Současné užívání inhibitorů angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE)  
Pacienti současně užívající inhibitory ACE (např. ramipril) mají zvýšené riziko angioedému (například 
otok dýchacích cest nebo jazyka s respiračními poruchami nebo bez nich), (viz bod 4.5).  
 
Stomatitida 
Stomatitida, včetně ulcerací a mukozitidy v dutině ústní, je nejčastěji hlášeným nežádoucím účinkem u 
pacientů léčených everolimem (viz bod 4.8). Stomatitida se většinou vyskytuje v prvních 8 týdnech 
léčby. Jednoramenná studie u postmenopauzálních pacientek s nádorem prsu léčených everolimem a 
exemestanem ukázala, že orální roztok kortikosteroidu bez alkoholu, podávaný jako ústní voda během 
prvních 8 týdnů léčby, může snižovat výskyt a závažnost stomatitidy (viz bod 5.1). Léčba stomatitidy 
může proto zahrnovat profylaktické a/nebo terapeutické použití topické léčby v podobě orálního 
roztoku kortikosteroidu bez alkoholu k výplachu úst. Nemají se však používat přípravky obsahující 
alkohol, peroxid vodíku, deriváty jódu a mateřídoušky, protože by mohlo dojít k exacerbaci stavu. 
Doporučuje se sledování a léčba mykotických infekcí, zvláště u pacientů léčených přípravky na bázi 
steroidů. Antimykotika se používat nemají, pokud není diagnostikována mykotická infekce (viz bod 
4.5). 
 
Případy selhání ledvin 
U pacientů léčených everolimem byly pozorovány případy selhání ledvin (včetně akutního selhání 
ledvin), některé s fatálními následky (viz bod 4.8). Doporučuje se monitorovat funkci ledvin, a to 
zejména u pacientů s dalšími rizikovými faktory, které by mohly také poškodit funkci ledvin.  
 
Laboratorní vyšetření a monitorování  
 
Funkce ledvin 
Bylo hlášeno zvýšení sérového kreatininu, které bylo obvykle lehké a proteinurie (viz bod 4.8). Před 
zahájením léčby přípravkem Verimmus a pak pravidelně v jejím průběhu se doporučuje sledovat 
funkce ledvin, včetně stanovení hladiny močovinového dusíku v krvi (BUN - blood urea nitrogen), 
proteinů v moči a sérového kreatininu.  
 
Glukosa v krvi 
Byla hlášena hyperglykemie (viz bod 4.8). Před zahájením léčby přípravkem Verimmus a pak 
pravidelně v jejím průběhu se doporučuje se monitorovat sérové hladiny glukosy nalačno. Častější 
sledování se doporučuje při souběžném podávání přípravku Verimmus s jinými léčivými přípravky, 
které mohou indukovat hyperglykemii. Pokud je to možné, má být před zahájením léčby přípravkem 
Verimmus u pacienta dosaženo optimální kompenzace glykemie.  
 
Lipidy v krvi 
Byla hlášená dyslipidemie (zahrnující hypercholesterolemii a hypertriglyceridemii). Před zahájením 
léčby přípravkem Verimmus a pak pravidelně v jejím průběhu se doporučuje sledování hladin 
cholesterolu a triglyceridů v krvi, spolu se zavedením příslušné farmakologické terapie.  
 
Hematologické parametry 
Bylo hlášeno snížení hladiny hemoglobinu, počtu lymfocytů, neutrofilů a trombocytů (viz bod 4.8). 
Před zahájením léčby přípravkem Verimmus a pak pravidelně v jejím průběhu se doporučuje 
monitorovat kompletní krevní obraz.  
Stránka 6 z  
 
Funkční karcinoidní tumory 
V randomizované, dvojitě zaslepené, multicentrické studii u pacientů s funkčními karcinoidními 
tumory byla léčba everolimem a depotním oktreotidem porovnávána s placebem a depotním 
oktreotidem. Ve studii nebylo dosaženo primárního cílového parametru účinnosti (přežití bez progrese 
[PFS]), přičemž celkové přežití (OS) hodnocené v předběžné analýze bylo numericky příznivější ve 
větvi s placebem a oktreotidem. U pacientů s funkčními karcinoidními tumory tedy nebyla bezpečnost 
a účinnost stanovena.  
 
Prognostické faktory u gastrointestinálních nebo plicních neuroendokrinních tumorů  
U pacientů s nefunkčním gastrointestinálním nebo plicním neuroendokrinním tumorem a s dobrými 
prognostickými vstupními faktory (např. primární nádor v ileu a normální hodnota chromograninu A 
či bez kostního postižení) je třeba před zahájením léčby přípravkem Verimmus individuálně posoudit 
přínosy a rizika léčby. Existují omezené důkazy o přínosech ohledně přežití bez progrese u 
podskupiny pacientů s primárním původem nádoru v ileu (viz bod 5.1).  
 
Interakce 
Současnému podávání s inhibitory a induktory CYP3A4 a/nebo nespecifických P-glykoproteinových 
(PgP) efluxních pump je nutno se vyhnout. Pokud se současnému podání středně silných inhibitorů 
nebo induktorů CYP3A4 a/nebo PgP vyhnout nelze, je třeba pečlivě sledovat klinický stav pacienta. 
Úprava dávky přípravku Verimmus má být zvážena podle predikované AUC (viz bod 4.5).  
 
Souběžná léčba silnými inhibitory CYP3A4/PgP vede k výrazně zvýšeným koncentracím everolimu 
v plazmě (viz bod 4.5). V současné době nejsou k dispozici údaje, které by doporučily dávkování 
v tomto případě. Z tohoto důvodu se souběžná léčba přípravkem Verimmus a silnými inhibitory 
nedoporučuje.  
 
Při užívání přípravku Verimmus v kombinaci s perorálně podávanými substráty CYP3A4 s úzkým 
terapeutickým indexem je zapotřebí opatrnosti z důvodu potenciálních lékových interakcí. Pokud je 
přípravek Verimmus užíván s perorálně podávanými substráty CYP3A4 s úzkým terapeutickým 
indexem (např. pimozid, terfenadin, astemizol, cisaprid, chinidin nebo deriváty námelových 
alkaloidů), má být pacient sledován s ohledem na možný výskyt nežádoucích účinků popsaných 
v informacích o přípravku u perorálně podávaných substrátů CYP3A4 (viz bod 4.5).  
 
Porucha funkce jater 
Expozice everolimu byla u pacientů s lehkou (Child-Pugh A), středně těžkou (Child-Pugh B) a těžkou 
(Child-Pugh C) poruchou funkce jater zvýšená (viz bod 5.2).  
 
U pacientů s těžkou poruchou funkce jater (Child-Pugh C) se doporučuje užívat přípravek Verimmus 
pouze pokud potenciální prospěch z léčby převáží možná rizika (viz body 4.2 a 5.2).  
 
V současné době nejsou dostupné žádné klinické údaje o bezpečnosti a účinnosti, které by podpořily 
doporučení úpravy dávkování pro zvládání nežádoucích účinků u pacientů s poruchou funkce jater.  
 
Očkování 
Během léčby přípravkem Verimmus je nutno se vyhnout použití živých vakcín (viz bod 4.5).  
 
Komplikace při hojení ran 
Porucha hojení ran je skupinovým účinkem derivátů rapamycinu, včetně everolimu. Proto je třeba dbát 
opatrnosti, pokud je přípravek Verimmus užíván v období okolo operace.  
 
Komplikace při radiační terapii 
V případech, kdy byl everolimus užíván během radiační terapie nebo krátce po ní, byly hlášeny 
závažné a těžké radiační reakce (jako je radiační ezofagitida, radiační pneumonitida a radiační 
poškození kůže), včetně fatálních případů. U pacientů užívajících everolimus v blízkém časovém sledu 
Stránka 7 z 
s radiační terapií je kvůli zesílení radiační toxicity nutná opatrnost.  
 
Navíc byl u pacientů léčených everolimem, kteří dříve prošli radiační terapií, hlášený radiační recall 
syndrom (RRS). V případě výskytu RRS má být zváženo přerušení nebo ukončení léčby everolimem. 
 
Upozornění související s pomocnými látkami 
Tento léčivý přípravek obsahuje laktosu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí 
galaktosy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy nemají tento přípravek 
užívat.  
 
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce  
 
Everolimus je substrátem CYP3A4 a také substrátem a středně silným inhibitorem PgP. Proto mohou 
být absorpce a následné vylučování everolimu ovlivněny látkami působícími na CYP3A4 a/nebo PgP. 
In vitro je everolimus kompetitivním inhibitorem CYP3A4 a smíšeným inhibitorem CYP2D6.  
 
Známé a teoretické interakce s vybranými inhibitory a induktory CYP3A4 a PgP jsou uvedené níže 
v tabulce 2.  
 
Inhibitory CYP3A4 a PgP zvyšující koncentrace everolimu 
Látky, které jsou inhibitory CYP3A4 nebo PgP, mohou zvyšovat koncentrace everolimu v krvi 
snížením metabolismu nebo efluxu everolimu z intestinálních buněk.  
 
Induktory CYP3A4 a PgP snižující koncentrace everolimu 
Látky, které jsou induktory CYP3A4 nebo PgP, mohou snižovat koncentrace everolimu v krvi 
zvýšením metabolismu nebo efluxu everolimu z intestinálních buněk.  
 
Tabulka 2 Účinky jiných léčivých látek na everolimus 
Léčivá látka podle 
interakce 
Interakce – změna AUC/Cmax
everolimu 
Poměr geometrických středních 
hodnot (pozorované rozmezí)
Doporučení týkající se současného 
podávání
Silné inhibitory CYP3A4/PgP 
Ketokonazol 15,3násobné ↑ AUC 
(rozmezí 11,2-22,5)  
4,1násobné ↑ Cmax  
(rozmezí 2,6-7,0)  
Souběžná léčba přípravkem 
Verimmus a silnými inhibitory se
nedoporučuje. 
Itrakonazol, 
posakonazol, 
voriconazole
Nebylo studováno. Předpokládá se 
velké zvýšení koncentrací 
everolimu. 
Telithromycin, 
klarithromycin 
Nefazodon
Ritonavir, atazanavir, 
sachinavir, darunavir,
indinavir, nelfinavir 
Středně silné inhibitory CYP3A4/PgP 
Stránka 8 z 
Erythromycin 4,4násobné ↑ AUC 
(rozmezí 2,0-12,6) 
2,0násobné ↑ Cmax  
(rozmezí 0,9-3,5) 
Pokud se současnému podávání
středně silných inhibitorů CYP3Anebo PgP vyhnout nelze, je třeba dbát 
opatrnosti. Pokud je u pacientů 
potřebné současné podávání středně 
silných inhibitorů CYP3A4 nebo PgP, 
má se zvážit snížení dávky na 5 mg 
denně nebo 2,5 mg denně. Klinické 
údaje spojené s touto úpravou dávky 
však nejsou k dispozici. Doporučené 
úpravy dávky nemusí být optimální 
pro všechny jedince z důvodu 
variability pacientů, a proto se 
doporučuje bedlivé sledování 
nežádoucích účinků (viz body 4.2 a 
4.4). Při ukončení podávání středně 
silného inhibitoru zvažte před 
návratem dávky přípravku Verimmus 
na dávku používanou před zahájením 
souběžné léčby vymývací periodu po 
dobu nejméně 2 až 3 dnů (průměrná 
doba eliminace pro většinu běžně 
užívaných středně silných inhibitorů). 
Imatinib 3,7násobné ↑ AUC 
2,2násobné ↑ Cmax
Verapamil 3,5násobné ↑ AUC 
(rozmezí 2,2-6,3) 
2,3násobné ↑ Cmax  
(rozmezí 1,3-3,8) 
Cyklosporin perorální 2,7násobné ↑ AUC 
(rozmezí 1,5-4,7)
1,8násobné ↑ Cmax  
(rozmezí 1,3-2,6) 
Kanabidiol (inhibitor PgP) 2,5násobné ↑ AUC
2,5násobné ↑ Cmax 
Flukonazol Nebylo studováno. Předpokládá se 
zvýšená expozice. Diltiazem 
Dronedaron Nebylo studováno. Předpokládá se 
zvýšená expozice. 
Amprenavir, 
fosamprenavir
Nebylo studováno. Předpokládá se 
zvýšená expozice. 
Grapefruitová šťáva nebo 
jiné potraviny ovlivňující
CYP3A4/PgP
Nebylo studováno. Předpokládá se 
zvýšená expozice (účinek je 
výrazně proměnný). 
Kombinaci je nutno se vyhnout. 
Silné a středně silné induktory CYP3ARifampicin 63% ↓AUC 
(rozmezí 0-80 %)  
58% ↓Cmax 
(rozmezí 10-70 %) 
Vyhněte se souběžné léčbě silnými
induktory CYP3A4. Pokud je u 
pacientů souběžné podávání silných 
induktorů CYP3A4 potřebné, má se 
zvážit zvýšení dávky přípravku 
Verimmus z 10 mg denně až na 20 mg
denně postupným zvyšováním dávky 
po 5 mg nebo méně čtvrtý a osmý den 
od počátku podávání induktoru. Tato 
dávka přípravku Verimmus je 
predikována k vyrovnání AUC na 
rozmezí pozorované bez induktorů. 
Klinické údaje spojené s touto
úpravou dávkování však nejsou 
k dispozici. Pokud je léčba 
induktorem přerušena, zvažte před 
návratem dávky přípravku Verimmus 
na dávku používanou před zahájením 
souběžné léčby vymývací periodu po 
dobu nejméně 3 až 5 dnů (dostatečná 
doba pro výraznou enzymovou 
deindukci). 
Dexamethason Nebylo studováno. Předpokládá se 
snížená expozice. 
Karbamazepin, 
fenobarbital, fenytoin
Nebylo studováno. Předpokládá se 
snížená expozice. 
Efavirenz, nevirapin Nebylo studováno. Předpokládá se 
snížená expozice. 
Stránka 9 z  
Třezalka tečkovaná 
(Hypericum perforatum)
Nebylo studováno. Předpokládá se 
velké snížení expozice. 
Během léčby everolimem se nemají
používat přípravky obsahující třezalku 
tečkovanou. 
 
Látky, jejichž koncentrace v plazmě může být everolimem pozměněna  
 
Na základě in vitro výsledků je nepravděpodobné, že systémové koncentrace dosažené po perorálním 
podání denní dávky 10 mg způsobují inhibici PgP, CYP3A4 a CYP2D6. Nelze však vyloučit inhibici 
CYP3A4 a PgP ve střevě. Studie interakcí u zdravých dobrovolníků prokázala, že při souběžném 
podávání perorální dávky midazolamu, citlivého modelového substrátu CYP3A, s everolimem došlo 
ke 25% zvýšení Cmax midazolamu a 30% zvýšení AUC(0-inf) midazolamu. Tento účinek je 
pravděpodobně způsoben inhibicí intestinálního CYP3A4 everolimem. Everolimus může ovlivnit 
biologickou dostupnost souběžně perorálně podávaných substrátů CYP3A4. Klinicky významný vliv 
na expozici systémově podávaných substrátů CYP3A4 nicméně nelze očekávat (viz bod 4.4).  
 
Souběžné podávání everolimu a depotního oktreotidu zvýšilo Cmin oktreotidu s geometrickou střední 
hodnotou poměru (everolimus/placebo) 1,47. Klinicky významné ovlivnění účinku everolimu u 
pacientů s pokročilými neuroendokrinními tumory nemohlo být stanoveno.  
 
Souběžné podávání everolimu a exemestanu zvýšilo Cmin exemestanu o 45 % a C2h exemestanu o 
64 %. Nicméně korespondující hladiny estradiolu v ustáleném stavu (4 týdny) se v obou ramenech 
léčby vzájemně neodlišovaly. U pacientek s hormonálně pozitivním pokročilým karcinomem prsu 
užívajících kombinovanou léčbu nebylo zjištěno zvýšení výskytu nežádoucích účinků spojených 
s exemestanem. Zvýšení hladin exemestanu nemá pravděpodobně vliv na účinnost nebo bezpečnost 
léčby. 
 
Současné užívání inhibitorů angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE)  
Pacienti současně užívající inhibitory ACE (např. ramipril) mohou mít zvýšené riziko angioedému 
(viz bod 4.4).  
 
Očkování 
Může být ovlivněna imunitní odpověď na očkování, a proto může být očkování během léčby 
přípravkem Verimmus méně účinné. V průběhu léčby přípravkem Verimmus se nemají k očkování 
používat živé vakcíny (viz bod 4.4). Příklady živých vakcín jsou: intranazální vakcína proti chřipce, 
vakcíny proti spalničkám, příušnicím, zarděnkám, perorální vakcína proti dětské obrně, vakcína BCG 
(Bacil Calmette-Guérin), vakcína proti žluté zimnici, neštovicím a vakcíny proti tyfu TY21a.  
 
Radioterapie 
U pacientů, kteří užívali everolimus, bylo hlášeno zesílení toxicity při radiační léčbě (viz body 4.4 a 
4.8). 
 
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení  
 
Ženy ve fertilním věku/Antikoncepce u mužů a žen 
Ženy ve fertilním věku musí během léčby everolimem a ještě 8 týdnů po jejím ukončení používat 
vysoce účinnou antikoncepci (např. perorální, injekční nebo hormonální implantační metodu kontroly 
početí bez estrogenu, progesteronovou antikoncepci, hysterektomii, podvaz vejcovodů, úplnou 
sexuální abstinenci, bariérové metody, nitroděložní tělísko [IUD – intrauterine device] a/nebo 
ženskou/mužskou sterilizaci). Pacientům mužského pohlaví není nutné snahy o zplození dítěte 
zakazovat.  
 
Těhotenství 
Příslušné údaje o použití everolimu u těhotných žen nejsou dostupné. Studie na zvířatech prokázaly 
reprodukční toxicitu včetně embryotoxicity a fetotoxicity (viz bod 5.3). Potenciální riziko pro člověka 
Stránka 10 z 
není známé.  
 
Everolimus se nedoporučuje podávat těhotným ženám ani ženám ve fertilním věku, které nepoužívají 
účinnou antikoncepci.  
 
Kojení 
Není známo, zda se everolimus vylučuje do lidského mateřského mléka. Bylo však zjištěno, že 
everolimus a/nebo jeho metabolity snadno přestupují do mléka potkaních samic (viz bod 5.3). Proto 
ženy, které užívají everolimus, nemají během léčby a 2 týdny po poslední dávce kojit.  
 
Fertilita 
Potenciál everolimu způsobit neplodnost u mužů a žen není znám, nicméně u pacientek byla 
pozorována amenorea (sekundární amenorea a jiné nepravidelnosti menstruačního cyklu) a přidružená 
nerovnováha luteinizačního hormonu (LH) a folikulostimulačního hormonu (FSH). Z neklinických 
studií vyplývá, že fertilita mužů a žen může být léčbou everolimem ohrožena (viz bod 5.3).  
 
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje  
 
Everolimus má malý nebo střední vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Pacienti mají být 
informováni, aby při řízení a obsluze strojů dbali zvýšené opatrnosti, pokud se u nich během léčby 
přípravkem Verimmus objeví únava.  
 
4.8 Nežádoucí účinky  
 
Souhrn bezpečnostního profilu 
Bezpečnostní profil je založen na souhrnných datech od 2879 pacientů léčených everolimem 
v jedenácti klinických studiích: pěti randomizovaných, dvojitě zaslepených, placebem kontrolovaných 
studiích fáze III a šesti otevřených studiích fáze I a fáze II spojených se schválenými indikacemi.  
 
Nejčastějšími nežádoucími účinky (incidence ≥1/10) ze souhrnných bezpečnostních dat byly 
(v sestupném pořadí): stomatitida, vyrážka, únava, průjem, infekce, nauzea, snížená chuť k jídlu, 
anemie, dysgeuzie, pneumonitida, periferní edém, hyperglykemie, astenie, svědění, snížená tělesná 
hmotnost, hypercholesterolemie, epistaxe, kašel a bolesti hlavy.  
 
Nejčastějšími nežádoucími účinky stupně 3-4 (incidence ≥1/100 až <1/10) byly stomatitida, anemie, 
hyperglykemie, infekce, únava, průjem, pneumonitida, astenie, trombocytopenie, neutropenie, 
dušnost, proteinurie, lymfopenie, hemoragie, hypofosfatemie, vyrážka, hypertenze, pneumonie, 
zvýšená hladina alaninaminotransferázy (ALT), zvýšená hladina aspartátaminotransferázy (AST) a 
diabetes mellitus. Stupně odpovídají stupnici CTCAE verze 3.0 a 4.03.  
 
Seznam nežádoucích účinků v tabulce 
Tabulka 3 uvádí kategorie četností nežádoucích účinků hlášených v souhrnné analýze s ohledem na 
hodnocení bezpečnosti. Nežádoucí účinky jsou seřazeny podle tříd orgánových systémů databáze 
MedDRA a četnosti výskytu. Kategorie četnosti výskytu jsou definovány následovně: velmi časté 
(≥1/10); časté (≥1/100 až <1/10); méně časté (≥1/1000 až <1/100); vzácné (≥1/10000 až <1/1000); 
velmi vzácné (<1/10000), není známo (z dostupných údajů nelze určit). V každé skupině četností jsou 
nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.  
 
Tabulka 3 Nežádoucí účinky hlášené v klinických studiích 
Infekce a infestace 
Velmi časté Infekcea, *
Poruchy krve a lymfatického systému 
Stránka 11 z 
Velmi časté Anémie
Časté Trombocytopenie, neutropenie, leukopenie, lymfopenie
Méně časté Pancytopenie 
Vzácné Aplazie erytrocytů
Poruchy imunitního systému 
Méně časté Hypersenzitivita
Poruchy metabolismu a výživy
Velmi časté Snížení chuti k jídlu, hyperglykémie, hypercholesterolemie 
Časté Hypertriglyceridemie, hypofosfatemie, diabetes mellitus, hyperlipidemie, hypokalemie, 
dehydratace, hypokalcemie 
Psychiatrické poruchy 
Časté Insomnie
Poruchy nervového systému
Velmi časté Dysgeuzie, bolest hlavy 
Méně časté Ageuzie
Poruchy oka 
Časté Otok víček 
Méně časté Konjunktivitida
Srdeční poruchy 
Méně časté Městnavé srdeční selhání
Cévní poruchy 
Časté Krváceníb, hypertenze, lymfedémg
Méně časté Zrudnutí, hluboká žilní trombóza
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Velmi časté Pneumonitidac, epistaxe, kašel 
Časté Dušnost
Méně časté Hemoptýza, plicní embolie
Vzácné Syndrom akutní respirační tísně
Gastrointestinální poruchy
Velmi časté Stomatitidad, průjem, nauzea
Časté Zvracení, sucho v ústech, bolest břicha, zánět sliznic, bolest úst, dyspepsie, dysfagie 
Poruchy jater a žlučových cest
Časté Zvýšení aspartátaminotransferázy, zvýšení alaninaminotransferázy 
Poruchy kůže a podkožní tkáně 
Velmi časté Vyrážka, svědění
Časté Suchá kůže, onemocnění nehtů, mírná alopecie, akné, erytém, onychoklaze, 
palmoplantární erytrodysestézie (syndrom ruka-noha), kožní exfoliace, kožní léze  
Vzácné Angioedém*
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně 
Časté Artralgie 
Stránka 12 z 
Poruchy ledvin a močových cest
Časté Proteinurie*, zvýšení kreatininu v krvi, selhání ledvin* 
Méně časté Zvýšené močení přes den, akutní selhání ledvin*
Poruchy reprodukčního systému a prsu
Časté Nepravidelná menstruacee 
Méně časté Amenoreae*
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Velmi časté Únava, astenie, periferní edém 
Časté Pyrexie
Méně časté Nekardiální bolest na hrudi, zhoršené hojení ran
Vyšetření 
Velmi časté Pokles tělesné hmotnosti
Poranění, otravy a procedurální komplikace 
Není známof Radiační recall syndrom, zesílení radiační reakce
* Viz také bod „Popis vybraných nežádoucích účinků”  
a Zahrnuje všechny reakce třídy orgánových systémů „infekce a infestace” včetně (častých) pneumonie, 
infekce močových cest; (méně častých) bronchitida, herpes zoster, sepse, absces a ojedinělé případy 
oportunních infekcí [například aspergilóza, kandidóza, pneumonie vyvolaná Pneumocystis jiroveci 
(carinii) a hepatitida B (viz také bod 4.4)] a (vzácně) virová myokarditida  
b Zahrnuje odlišné typy krvácení z různých míst, které nejsou uvedené individuálně  
c Včetně (velmi častých) pneumonitidy, (častých) intersticiálního plicního onemocnění, infiltrace plic a 
(vzácných) plicní alveolární hemoragie, plicní toxicity a alveolitidy  
d Včetně (velmi častých) stomatitidy, (častých) aftózní stomatitidy, ulcerací úst a jazyka a (méně častých) 
glosodynie, glositidy  
e Četnost založená v souhrnných datech na skupině žen ve věku od 10 do 55 let  
f Nežádoucí účinek zjištěný po uvedení přípravku na trh 
g Nežádoucí účinek byl stanoven na základě postmarketingových hlášení. Četnost byla stanovena na 
základě souhrnného hodnocení bezpečnosti v onkologických studiích. 
 
Popis vybraných nežádoucích účinků 
V klinických studiích a v poregistračních spontánních hlášeních bylo použití everolimu spojeno 
s vážnými případy reaktivace hepatitidy B, včetně fatálních následků. Reaktivace infekce během 
období imunosuprese je očekávaný účinek.  
 
V klinických studiích a ve spontánních poregistračních hlášeních byl everolimus spojován s případy 
selhání ledvin (včetně případů s fatálními následky) a proteinurie. Doporučuje se sledovat funkce 
ledvin (viz bod 4.4).  
 
V klinických studiích a ve spontánních poregistračních hlášeních byl everolimus spojován s případy 
amenorey (sekundární amenorea a jiné nepravidelnosti menstruačního cyklu).  
 
V klinických studiích a ve spontánních poregistračních hlášeních byl everolimus spojován s případy 
pneumonie vyvolané Pneumocystis jirovecii (carinii), některé měly fatální následky (viz bod 4.4).  
 
V klinických studiích a ve spontánních poregistračních hlášeních byl hlášen angioedém při současném 
podávání inhibitorů ACE i při léčbě bez současného podávání inhibitorů ACE (viz bod 4.4).  
 
Starší pacienti
V souhrnné analýze s ohledem na hodnocení bezpečnosti bylo 37 % pacientů léčených everolimem ve 
Stránka 13 z 
věku ≥65 let. Počet pacientů s nežádoucím účinkem vedoucím k ukončení léčby přípravkem byl u 
pacientů ve věku ≥65 let vyšší (20 % oproti 13 %). Nejčastějšími nežádoucími účinky, které vedly 
k ukončení léčby, byly pneumonitida (zahrnující intersticiální plicní onemocnění), stomatitida, slabost 
a dušnost.  
 
Hlášení podezření na nežádoucí účinky 
Hlášení podezření na  nežádoucí  účinky  po registraci  léčivého  přípravku je  důležité.  Umožňuje to 
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:  
 
Státní ústav pro kontrolu léčiv  
Šrobárova 48 
100 41 Praha 10  
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek  
 
4.9 Předávkování  
 
Hlášené zkušenosti s předávkováním u lidí jsou velmi omezené. Jednotlivé dávky až do 70 mg byly 
podávány s přijatelnou akutní snášenlivostí. U všech případů předávkování musí být zahájena 
všeobecná podpůrná opatření.  
 
 
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI  
 
5.1 Farmakodynamické vlastnosti  
 
Farmakoterapeutická skupina: cytostatika, inhibitory mTOR (Mammalian target of rapamycin) kinázy  
ATC kód: L01EG02  
 
Mechanismus účinku 
Everolimus je selektivním inhibitorem mTOR (cílové místo rapamycinu u savců). mTOR je klíčová 
serin/threonin kináza, jejíž aktivita je u mnoha lidských nádorů zvýšená. Everolimus se váže na 
intracelulární protein FKBP-12 a tvoří komplex, který inhibuje aktivitu mTOR komplexu-(mTORC1). Inhibice signální kaskády mTORC1 interferuje s translací a syntézou proteinů redukcí 
aktivity ribozomální protein-S6-kinázy (S6K1) a vazebného proteinu 4E (4EBP-1) eukaryotického 
elongačního faktoru, které regulují proteiny zapojené do buněčného cyklu, angiogeneze a glykolýzy. 
S6K1 se považuje za aktivační funkční doménu 1 estrogenového receptoru zodpovědnou za aktivaci 
receptoru, která je nezávislá na ligandu. Everolimus redukuje hladinu vaskulárního endoteliálního 
růstového faktoru (VEGF), který potencuje nádorové angiogenní procesy. Everolimus je účinný 
inhibitor růstu a proliferace nádorových buněk, endoteliálních buněk, fibroblastů a buněk cévního 
hladkého svalstva. Bylo prokázáno, že everolimus snižuje glykolýzu v solidních nádorech in vitro a 
in vivo.  
 
Klinická účinnost a bezpečnost 
Hormonálně pozitivní pokročilý karcinom prsu 
Byla provedena randomizovaná, dvojitě zaslepená, multicentrická studie fáze III BOLERO-2 (studie 
CRAD001Y2301) porovnávající everolimus a exemestan oproti placebu a exemestanu u 
postmenopauzálních žen s HER2/neu negativním pokročilým karcinomem prsu s pozitivitou 
estrogenových receptorů s recidivou nebo progresí po předchozí léčbě letrozolem nebo anastrozolem. 
Randomizace byla stratifikována podle dokumentované senzitivity k předchozí hormonální léčbě a 
podle výskytu viscerálních metastáz. Senzitivita k předchozí hormonální léčbě byla definována (1) 
dokumentovaným klinickým prospěchem (úplná odpověď [CR], částečná odpověď [PR], stabilizace 
onemocnění ≥24 týdnů) po podání nejméně jedné předchozí hormonální léčby pokročilého 
onemocnění nebo (2) minimálně 24 měsíců adjuvantní hormonální terapie před recidivou onemocnění. 
 
Stránka 14 z 
Primárním cílovým parametrem studie bylo přežití bez progrese onemocnění (PFS) dokumentované 
pomocí RECIST kritérií (Response Evaluation Criteria in Solid Tumors) na základě vyhodnocení 
zkoušejícím (lokální radiologické hodnocení). Podpůrné analýzy přežití bez progrese byly založené na 
nezávislém centrálním radiologickém hodnocení.  
 
Sekundární cílové parametry zahrnovaly celkové přežití (OS), míru objektivní odpovědi, míru 
klinického prospěchu, bezpečnost, změnu v kvalitě života (QoL) a dobu do zhoršení ECOG PS 
(Eastern Cooperative Oncology Group performance status).  
 
Celkem bylo randomizováno 724 pacientek v poměru 2:1 k užívání kombinace everolimu (10 mg 
denně) s exemestanem (25 mg denně), (n=485) nebo placeba s exemestanem (25 mg denně), (n=239). 
V době finální analýzy celkového přežití (OS) byl medián trvání léčby everolimem 24,0 týdne 
(rozmezí 1,0-199,1 týdne). Medián trvání léčby exemestanem byl delší ve skupině užívající 
everolimus s exemestanem - 29,5 týdne (1,0-199,1) v porovnání s 14,1 týdne (1,0-156,0) ve skupině 
užívající placebo + exemestan.  
 
Výsledky účinnosti pro primární cílový parametr byly získány na základě finální analýzy PFS (viz 
tabulka 4 a obrázek 1). V době progrese onemocnění pacientky v rameni s placebem a exemestanem 
nemohly přecházet do ramene s everolimem. 
 
Tabulka 4 BOLERO-2 výsledky účinnosti 
Hodnocené parametry Everolimusa n=485 Placeboa n=239 Poměr rizik Hodnota p 
Medián přežití bez progrese onemocnění (měsíce) (95% CI)
Radiologické hodnocení 
vyšetřujícím 
7,(6,9 až 8,5)
3,(2,8 až 4,1) 
0,(0,38 až 0,54) < 0,Nezávislé radiologické 
hodnocení 
11.(9,7 až 15,0) 
4.(2,9 až 5,6) 
0.(0,31 až 0,48) < 0,Medián celkového přežití (měsíce) (95% CI) 
Medián celkového přežití 31,0 (28,0 až 34,6) 26,6 (22,6 až 33,1) 0,89 (0,73 až 1,10) 0,Nejlepší celková odpověď (%) (95% CI) 
Výskyt objektivní odpovědib 12,6% (9,8 až 15,9) 1,7% (0,5 až 4,2) n/ad < 0,0001e 
     
Výskyt klinického prospěchuc 51,3 % (46.8 až 55.9) 26,4 % (20.9 až 32.4) n/ad < 0,0001e 
a Plus exemestan 
b Výskyt objektivní odpovědi = podíl pacientů s úplnou nebo částečnou dopovědí 
c Výskyt klinického prospěchu = podíl pacientů s úplnou nebo částečnou odpovědí nebo stabilizací 
onemocnění ≥24 týdny 
d Není relevantní 
e Hodnota p je získána exaktním Cochran-Mantel-Haenszelovým testem za použití stratifikované verze 
permutačního testu dle Cochran-Armitage. 
 
  
Stránka 15 z  
Obrázek 1 BOLERO-2 Křivky přežití bez progrese dle Kaplan-Meiera (radiologické hodnocení 
zkoušejícím) 
 
Vliv léčby na odhadované přežití bez progrese onemocnění byl též podpořen výsledky plánované 
analýzy podskupin při hodnocení zkoušejícím. Pozitivní účinky léčby everolimem a exemestanem 
byly pozorovány u všech hodnocených podskupin (věk, senzitivita k předchozí hormonální léčbě, 
počet postižených orgánů, stav pouze kostních metastáz při zahájení léčby a výskyt viscerálních 
metastáz a napříč hlavními demografickými a prognostickými skupinami) a s odhadovaným poměrem 
rizik (HR, hazard ratio) oproti placebu a exemestanu v rozmezí 0,25 až 0,60.  
 
Při porovnání obou léčebných ramen nebyly mezi dobami do zhoršení (≥5 %) v globálních a 
funkčních doménách při hodnocení dotazníkem QLQ-C30 zjištěny žádné rozdíly.  
 
BOLERO-6 (Studie CRAD001Y2201), tříramenná, randomizovaná, otevřená studie fáze II, 
porovnávající everolimus v kombinaci s exemestanem oproti everolimu v monoterapii a oproti 
kapecitabinu v léčbě postmenopauzálních žen s HER2/neu negativním lokálně pokročilým, 
rekurentním nebo metastazujícím karcinomem prsu s pozitivitou estrogenových receptorů s recidivou 
nebo progresí onemocnění po předchozí léčbě letrozolem nebo anastrozolem.  
 
Primárním cílem studie bylo odhadnout HR pro přežití bez progrese pro everolimus + exemestan 
oproti everolimu v monoterapii. Klíčovým sekundárním cílem bylo odhadnout HR pro přežití bez 
progrese pro everolimus + exemestan oproti kapecitabinu.  
 
Další sekundární cíle zahrnovaly vyhodnocení celkového přežití, výskyt objektivní odpovědi, výskyt 
klinické odpovědi, bezpečnost, dobu do zhoršení ECOG, dobu do zhoršení kvality života a 
spokojenost s léčbou (dle dotazníku TSQM). Nebylo plánováno žádné formální statistické porovnání.  
Stránka 16 z  
Celkem 309 pacientek bylo randomizováno v poměru 1:1:1 do tří ramen: kombinace everolimus 
(10 mg denně) + exemestan (25 mg denně), (n=104), everolimus v monoterapii (10 mg denně), 
(n=103) nebo kapecitabin (dávka 1250 mg/m2 dvakrát denně po dobu 2 týdnů následovaná týdnem bez 
léčby, třítýdenní cyklus) (n=102). V době ukončení sběru dat byl medián trvání léčby 27,5 týdne 
(rozsah 2,0-165,7) v rameni everolimus + exemestan, 20 týdnů (1,3-145,0) v rameni s everolimem a 
26,7 týdne (1,4-177,1) v rameni s kapecitabinem.  
 
Výsledek finální analýzy doby přežití bez progrese se 154 PFS událostmi, stanovenými na základě 
vyhodnocení zkoušejícího, ukázal odhadovaný HR 0,74 (90% CI: 0,57; 0,97) ve prospěch ramene 
obsahujícího everolimus + exemestan v porovnání s ramenem obsahujícím samotný everolimus. 
Medián PFS byl 8,4 měsíce (90% CI: 6,6; 9,7) v rameni everolimus + exemestan a 6,8 měsíce (90% 
CI: 5,5; 7,2) v rameni s everolimem v monoterapii. 
 
Obrázek 2 BOLERO-6 Křivky přežití bez progrese dle Kaplan-Meiera (radiologické hodnocení 
zkoušejícím) 
 
 
U sekundárního klíčového cílového parametru PFS byl odhadovaný HR 1,26 (90% CI: 0,96; 1,66) ve 
prospěch ramene s kapecitabinem oproti rameni s kombinací everolimus + exemestan, stanovený na 
základě celkového množství 148 PFS událostí.  
 
Výsledky sekundárního cílového parametru celkového přežití nebyly v souladu s výsledky primárního 
cílového parametru PFS, kde byl pozorován trend, který upřednostňoval rameno se samotným 
everolimem. Odhadovaný HR pro porovnání celkového přežití v rameni s everolimem oproti rameni 
s kombinací everolimus + exemestan byl 1,27 (90% CI: 0,95; 1,70). Odhadovaný HR pro porovnání 
celkového přežití v rameni s kombinací everolimus + exemestan oproti rameni s kapecitabinem byl 
1,33 (90% CI: 0,99; 1,79). 
 
Pokročilé pankreatické neuroendokrinní tumory (pNET) 
Multicentrická, randomizovaná, dvojitě zaslepená studie fáze III RADIANT-3 (studie 
CRAD001C2324) porovnávající everolimus s nejlepší podpůrnou léčbou (BSC) oproti placebu 
s nejlepší podpůrnou léčbou u pacientů s pokročilým pankreatickým neuroendokrinním tumorem 
prokázala statisticky významný klinický prospěch everolimu oproti placebu 2,4násobným 
Stránka 17 z 
prodloužením mediánu přežití bez progrese (PFS) (11,04 měsíce oproti 4,6 měsíce), (HR 0,35; 95% 
CI: 0,27, 0,45; p<0,0001), (viz tabulka 5 a obrázek 3).  
 
Studie RADIANT-3 zahrnovala pacienty s dobře a středně diferencovanými pankreatickými 
neuroendokrinními tumory, jejichž onemocnění progredovalo během předchozích 12 měsíců. Léčba 
somatostatinovými analogy byla povolená jako součást nejlepší podpůrné léčby.  
 
Primárním cílovým parametrem studie bylo přežití bez progrese dokumentované pomocí RECIST 
kritérií (Response Evaluation Criteria in Solid Tumors). Po radiologicky prokázané progresi nádoru 
mohli být pacienti odslepeni zkoušejícím lékařem. Ti, kteří byli randomizováni do skupiny 
s placebem, mohli potom užívat everolimus v otevřené fázi studie.  
 
Sekundární cílové parametry zahrnovaly bezpečnost, výskyt objektivní odpovědi, trvání odpovědi a 
celkové přežití.  
 
Celkem bylo randomizováno 410 pacientů v poměru 1:1 k užívání everolimu v dávce 10 mg/den 
(n=207) nebo placeba (n=203). Demograficky bylo rozdělení dobře vyvážené (medián věku 58 let, 
55 % mužů, 78,5 % bílé rasy). Padesát osm procent pacientů v obou ramenech užívalo před vstupem 
do studie systémovou terapii. Medián trvání léčby v zaslepené studii byl 37,8 týdne (rozmezí 1,129,9 týdne) pro pacienty užívající everolimus a 16,1 týdne (rozmezí 0,4-147,0 týdne) pro pacienty 
užívající placebo.  
 
Po progresi onemocnění nebo po odslepení studie bylo 172 z 203 pacientů (84,7 %) původně 
randomizovaných do placebové větve převedeno na otevřené užívání everolimu. Medián trvání léčby 
po odslepení byl 47,7 týdne u všech pacientů; 67,1 týdne u 53 pacientů randomizovaných k everolimu, 
kteří byli převedeni na otevřené užívání everolimu a 44,1 týdne u 172 pacientů randomizovaných 
k placebu, kteří byli převedeni na otevřené užívání everolimu.  
 
Tabulka 5 RADIANT-3 – výsledky účinnosti
Populace Everolimus n=207 Placebo n=203 Poměr rizik (95% CI) Hodnota p 
Medián přežití bez progrese onemocnění (měsíce) (95% CI)
Radiologické hodnocení 
zkoušejícím 
11,(8,41; 13,86)
4,(3,06; 5,39) 
0,(0,27; 0,45) 
<0,Nezávislé radiologické 
hodnocení 
13,(11,17; 18,79) 
5,(5,39; 8,31) 
0,(0,28; 0,51) 
<0,Medián celkového přežití (měsíce) (95% CI) 
Medián celkového přežití 44.(35,61; 51,75) 
37,(29,14; 45,77) 
0,(0,73; 1,20) 
0,  
Stránka 18 z  
Obrázek 3 RADIANT-3 – Kaplan-Meierovy křivky přežití bez progrese onemocnění 
(radiologické vyšetření zkoušejícím) 
 
 
 
Pokročilé gastrointestinální nebo plicní neuroendokrinní tumory  
Multicentrická, randomizovaná, dvojitě zaslepená studie fáze III RADIANT-4 (studie 
CRAD001T2302) porovnávající everolimus s nejlepší podpůrnou léčbou (BSC) oproti placebu 
s nejlepší podpůrnou léčbou u pacientů s pokročilými dobře diferencovanými (stupeň 1 nebo stupeň 2) 
nefunkčními neuroendokrinními tumory gastrointestinálního nebo plicního původu bez anamnézy a 
bez příznaků karcinoidního syndromu. 
 
Primárním cílovým parametrem studie bylo přežití bez progrese (PFS) dokumentované pomocí 
RECIST kritérií (Response Evaluation Criteria in Solid Tumors) na základě nezávislého 
radiologického posouzení. Podpůrná PFS analýza byla založena na lokálním posouzení zkoušejícím. 
Sekundární cílové parametry zahrnovaly celkové přežití (OS), výskyt objektivní odpovědi, výskyt 
kontroly nemoci, bezpečnost a změnu kvality života (FACT-G) a dobu do zhoršení WHO 
výkonnostního stavu (WHO PS). 
 
Celkem bylo randomizováno 302 pacientů v poměru 2:1 k užívání everolimu (10 mg/den), (n=205) 
nebo placeba (n=97). Demografické charakteristiky i charakteristiky onemocnění byly celkově 
vyvážené (medián věku 63 let [rozmezí 22 až 86], 76 % bělochů, předchozí léčba somatostatinovými 
analogy [SSA] v anamnéze). Medián trvání léčby v zaslepené části studie byl 40,4 týdne pro pacienty 
užívající everolimus a 19,6 týdne pro pacienty užívající placebo. Po primární PFS analýze přešlo 
pacientů v otevřené fázi studie z ramene s placebem na everolimus. 
Výsledky účinnosti pro primární cílový parametr studie PFS (nezávislé radiologické hodnocení) byly 
získány z konečné analýzy PFS (viz tabulka 6 a obrázek 4). Výsledky účinnosti pro PFS (radiologické 
hodnocení zkoušejícím) byly získány z konečné analýzy OS (viz tabulka 6). 
Stránka 19 z  
Tabulka 6 RADIANT-4 – Výsledky přežití bez progrese onemocnění 
 
Populace Everolimus n=205 Placebo n=97 Poměr rizik (95% CI) Hodnota pa 
Medián přežití bez progrese (měsíce) (95% CI)
Nezávislé radiologické 
hodnocení 
11,(9,2-13,3)
3,(3,6-7,4) 
0,(0,35-0,67) <0,Radiologické hodnocení 
zkoušejícím 
14,(11,24-17,97) 
5,(3,71-7,39) 
0,(0,29-0,55) <0,a Jednostranná hodnota p ze stratifikovaného log-rank testu 
 
Obrázek 4 RADIANT-4 – Křivky přežití bez progrese onemocnění dle Kaplan-Meiera (nezávislé 
radiologické hodnocení) 
 
 
 
V podpůrných analýzách byl pozorován pozitivní efekt léčby u všech podskupin s výjimkou 
podskupiny pacientů s primárním místem vzniku nádoru v ileu (ileum: HR=1,22 [95% CI: 0,56-2,65]; 
non-ileum: HR=0,34 [95% CI: 0,22-0,54]; plíce: HR=0,43 [95% CI: 0,24-0,79]), (viz obrázek 5). 
 
Obrázek 5 RADIANT-4 – Výsledky přežití bez progrese onemocnění dle předem specifikované 
podskupiny pacientů (nezávislé radiologické hodnocení) 
 
Stránka 20 z  
*Non-ileum: žaludek, tlusté střevo, rektum, apendix, cékum, duodenum, jejunum, karcinom neznámého 
primárního původu a další tumory gastrointestinálního původu  
ULN: Horní hranice normálu  
CgA: Chromogranin A  
NSE: Neuron-specifická enoláza  
Poměr rizik (95% CI) dle stratifikovaného Coxova modelu 
Konečná analýza celkového přežití (OS) neukázala statisticky významný rozdíl mezi těmi pacienty, 
kteří dostávali everolimus nebo placebo během zaslepeného léčebného období studie (HR=0,90 [95% 
CI: 0,66 až 1,22]). 
 
Mezi oběma rameny nebyl pozorován žádný rozdíl v čase do definitivního zhoršení WHO PS 
(HR=1,02; [95% CI: 0,65; 1,61]) a čase do definitivního zhoršení kvality života (celkového skóre 
FACT-G HR=0,74; [95% CI: 0,50; 1,10]). 
 
Pokročilý renální karcinom 
Byla provedena mezinárodní, multicentrická, randomizovaná, dvojitě zaslepená studie fáze III 
RECORD-1 (studie CRAD001C2240) porovnávající everolimus v dávce 10 mg/den a placebo, v obou 
případech v kombinaci s nejlepší podpůrnou léčbou, u pacientů s metastazujícím renálním 
karcinomem, jejichž onemocnění progredovalo během léčby nebo po léčbě VEGFR-TKI (inhibitory 
tyrosinkinázy receptoru vaskulárního endoteliálního růstového faktoru), (sunitinib, sorafenib nebo 
sunitinib a sorafenib). Byla povolena také předchozí léčba bevacizumabem a interferonem-α. Pacienti 
byli rozčleněni podle prognostického skóre Memorial Sloan-Kettering Cancer Center (MSKCC) (do 
skupin s příznivým oproti střednímu oproti vysokému riziku) a podle předchozí protinádorové terapie 
(1 oproti 2 předchozí VEGFR-TKI).  
 
Primárním cílovým parametrem bylo přežití bez progrese onemocnění, dokumentované pomocí 
RECIST kritérií (Response Evaluation Criteria in Solid Tumours) a hodnocené prostřednictvím 
zaslepené, nezávislé centrální hodnotící komise. Sekundární cílové parametry zahrnovaly bezpečnost, 
výskyt objektivní odpovědi nádoru, celkové přežití, příznaky související s onemocněním a kvalitu 
Stránka 21 z 
života. Po radiologicky prokázané progresi nádoru mohli být pacienti odslepeni zkoušejícím: ti, kteří 
byli randomizováni do skupiny s placebem, mohli potom užívat everolimus v dávce 10 mg/den 
v otevřené fázi studie. Nezávislá komise monitorující data (Independent Data Monitoring Committee) 
doporučila ukončit tuto studii v době druhé interim analýzy, jelikož bylo dosaženo primárního 
cílového parametru.  
 
Celkem bylo randomizováno 416 pacientů v poměru 2:1 k užívání everolimu (n=277) nebo placeba 
(n=139). Demograficky bylo rozdělení dobře vyvážené (celkový medián věku [61 let; rozmezí 27-85], 
78 % mužů, 88 % bílé rasy, počet předchozí VEGFR-TKI léčby [1-74 %, 2-26 %]). Medián trvání 
léčby v zaslepené studii byl 141 dnů (rozmezí 19-451 dnů) pro pacienty užívající everolimus a 60 dnů 
(rozmezí 21-295 dnů) pro pacienty užívající placebo.  
 
Everolimus oproti placebu prokázal vyšší účinnost ve smyslu dosažení primárního cílového parametru, 
přežití bez progrese onemocnění, se statisticky významným 67% snížením rizika progrese nebo úmrtí 
(viz tabulka 7 a obrázek 6). 
 
Tabulka 7 RECORD-1 - Výsledky přežití bez progrese onemocnění
 
Populace n Everolimus n=277 Placebo n=139 Poměr rizik (95%CI) Hodnota p 
  Medián přežití bez progrese onemocnění (měsíce) (95% CI)   
Primární analýza 
Všichni (zaslepená, nezávislá
centrální hodnotící komise) 4,(4,0-5,5) 
1,(1,8-1,9) 
0,(0,25-0,43) <0,0001a 
Podpůrná/citlivostní analýza 
Všichni (lokální hodnocení
zkoušejícím) 5,(4,6-5,8) 
1,(1,8-2,2) 
0,(0,25-0,41) <0,0001a 
MSKCC prognostické skóre (zaslepená nezávislá centrální hodnotící komise) 
Příznivé riziko 120 5,8 (4,0-7,4) 1,9 (1,9-2,8) 0,31 (0,19-0,50) <0,Střední riziko 235 4,5 (3,8-5,5) 1,8 (1,8-1,9) 0,32 (0,22-0,44) <0,Vysoké riziko 61 3,6 (1,9-4,6) 1,8 (1,8-3,6) 0,44 (0,22-0,85) 0,a Rozvrstvený log-rank test 
  
Stránka 22 z 
Obrázek 6 RECORD-1 - Křivky přežití bez progrese onemocnění dle Kaplan-Meiera (nezávislá 
centrální kontrola) 
 
 
Šestiměsíční výskyt přežití bez progrese onemocnění byl 36 % pro léčbu everolimem a 9 % pro 
placebo. 
 
Potvrzené objektivní odpovědi nádoru byly pozorovány u 5 pacientů (2 %), kteří užívali everolimus, 
zatímco u pacientů s placebem nebyla pozorována žádná odpověď. Proto tedy prospěch z přežití bez 
progrese onemocnění odráží primárně populaci se stabilizací onemocnění (což odpovídá 67 % 
léčených ve skupině s everolimem). 
 
V souvislosti s léčbou, nebyl prokázán statisticky významný rozdíl v celkovém přežití (poměr rizik 
0,87; interval spolehlivosti: 0,65-1,17; p=0,177). Přechod na podávání everolimu v otevřené fázi 
studie po progresi onemocnění u pacientů zařazených do skupiny s placebem znemožnil odhalení 
jakýchkoli s léčbou souvisejících rozdílů v celkovém přežití.  
 
Ostatní studie 
Stomatitida je nejčastěji hlášeným nežádoucím účinkem u pacientů léčených everolimem (viz body 4.a 4.8). V poregistrační jednoramenné studii u postmenopauzálních žen s pokročilým nádorem prsu 
(n=92) byla k redukci výskytu a závažnosti stomatitidy pacientkám v době zahájení léčby everolimem 
(10 mg denně) a exemestanem (25 mg denně) podávána topická léčba orálním roztokem 
dexamethasonu 0,5 mg/5 ml bez alkoholu jako výplach úst (4krát denně během prvních 8 týdnů 
léčby). Incidence stomatitidy stupně ≥2 po 8 týdnech byla 2,4 % (n=2/85 hodnotitelných pacientek), 
což bylo méně, než bývalo hlášeno dříve. Incidence stomatitidy stupně 1 byla 18,8 % (n=16/85) a 
nebyl hlášen žádný případ stomatitidy stupně 3 nebo 4. Celkový bezpečnostní profil v této studii byl 
shodný s profilem everolimu známým v onkologických a TSC (komplex tuberózní sklerózy) 
indikacích, s výjimkou mírně zvýšené četnosti orální kandidózy, která byla hlášena u 2,2 % (2/92) 
pacientek. 
Stránka 23 z  
 
Pediatrická populace 
Evropská agentura pro léčivé přípravky rozhodla o zproštění povinnosti předložit výsledky studií 
s referenčním přípravkem obsahujícím everolimus u všech podskupin pediatrické populace 
s pankreatickým neuroendokrinním tumorem a s renálním karcinomem (informace o použití u dětí viz 
bod 4.2).  
 
5.2 Farmakokinetické vlastnosti  
 
Absorpce 
U pacientů s pokročilými solidními nádory bylo za podmínek nalačno nebo po lehkém jídle bez tuků 
dosaženo maximální koncentrace (Cmax) everolimu v mediánu času 1 hodiny po denním podávání 5 a 
10 mg everolimu. Cmax je v rozmezí 5 až 10 mg úměrná dávce. Everolimus je substrátem a středně 
silným inhibitorem PgP.  
 
Vliv potravy 
U zdravých jedinců snížila potrava s vysokým obsahem tuků systémovou expozici k everolimu 
v dávce 10 mg (měřeno plochou pod křivkou AUC) o 22 % a maximální plazmatickou koncentraci 
Cmax o 54 %. Potrava s mírným obsahem tuků snížila AUC o 32 % a Cmax o 42 %. Potrava však neměla 
zjevný účinek na časový profil koncentrace postabsorpční fáze.  
 
Distribuce 
Distribuční poměr krev/plazma everolimu, který je závislý na koncentraci v rozmezí 5 až 5000 ng/ml, 
je 17 až 73 %. Přibližně 20 % koncentrace everolimu v krvi se u pacientů s nádorem užívajících 
everolimus v dávce 10 mg/den nachází v plazmě. Vazba na plazmatické proteiny je přibližně 74 %, a 
to jak u zdravých dobrovolníků, tak i u pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater. U pacientů 
s pokročilými solidními nádory byl distribuční objem Vd 191 litrů pro zdánlivý centrální kompartment 
a 517 litrů pro zdánlivý periferní kompartment.  
 
Biotransformace 
Everolimus je substrátem CYP3A4 a PgP. Po perorálním podání je everolimus hlavní cirkulující 
složkou v lidské krvi. V lidské krvi bylo detekováno šest hlavních metabolitů everolimu zahrnujících 
tři monohydroxylované metabolity, dva hydrolytické produkty s otevřeným kruhem a 
fosfatidylcholinový konjugát everolimu. Tyto metabolity byly také identifikovány u zvířecích druhů 
použitých ve studiích toxicity a prokázaly přibližně 100násobně nižší účinnost oproti samotnému 
everolimu. Z tohoto důvodu je everolimus považován za látku odpovědnou za většinu celkové 
farmakologické aktivity.  
 
Eliminace 
Průměrná clearance po perorálním podání CL/F everolimu po dávce 10 mg denně byla u pacientů 
s pokročilými solidními nádory 24,5 l/hod. Průměrný eliminační poločas everolimu je přibližně 
30 hodin.  
 
U pacientů s nádory nebyly provedeny žádné specifické studie vylučování. Jsou však dostupné údaje 
ze studií u pacientů po transplantaci. Po jednorázovém podání radioaktivně značeného everolimu 
v kombinaci s cyklosporinem bylo 80 % radioaktivity nalezeno ve stolici a pouze 5 % bylo vyloučeno 
močí. Původní látka nebyla detekována ani ve stolici, ani v moči.  
 
Farmakokinetika v rovnovážném stavu 
Po podání everolimu pacientům s pokročilými solidními nádory byla AUC0-τ v rovnovážném stavu 
v rozmezí dávek 5 až 10 mg denně na dávce závislá. Rovnovážného stavu bylo dosaženo během 
týdnů. Cmax je v rozmezí dávek 5 až 10 mg úměrná dávce. tmax je dosaženo za 1 až 2 hodiny po 
podání dávky. V rovnovážném stavu byla významná korelace mezi AUC0-τ a nejnižší koncentrací po 
předchozí dávce.  
 
Stránka 24 z  
Zvláštní populace  
 
Porucha funkce jater 
Bezpečnost, snášenlivost a farmakokinetika everolimu byly hodnoceny ve dvou studiích 
s jednorázovým perorálním podáním tablet s everolimem u 8 a 34 subjektů s poruchou funkce jater 
oproti subjektům s normální funkcí jater.  
 
V první studii bylo průměrné AUC everolimu u 8 jedinců se středně těžkou poruchou funkce jater 
(Child-Pugh B) dvojnásobné oproti AUC u 8 jedinců s normální funkcí jater.  
 
Ve druhé studii se 34 subjekty s rozdílnou poruchou funkce jater ve srovnání se zdravými 
dobrovolníky došlo u subjektů s lehkou poruchou funkce jater (Child-Pugh A) k 1,6násobnému 
zvýšení expozice (tj. AUC0-inf), u subjektů se středně těžkou poruchou funkce jater (Child-Pugh B) 
k 3,3násobnému zvýšení expozice a u subjektů s těžkou poruchou funkce jater (Child-Pugh C) 
k 3,6násobnému zvýšení expozice.  
 
Simulace farmakokinetiky po opakovaném podávání podporuje doporučené dávkování u subjektů 
s poruchou funkce jater na základě jejich Childovy-Pughovy klasifikace.  
 
Na základě výsledků z obou studií u pacientů s poruchou funkce jater je doporučená úprava dávky (viz 
body 4.2 a 4.4).  
 
Porucha funkce ledvin 
V populační farmakokinetické analýze 170 pacientů s pokročilými solidními nádory nebyl zjištěn 
významný vliv clearance kreatininu (25-178 ml/min) na CL/F everolimu. Porucha funkce ledvin po 
transplantaci (clearance kreatininu v rozmezí 11-107 ml/min) farmakokinetiku everolimu u 
transplantovaných pacientů neovlivnila.  
 
Starší pacienti 
V populačním farmakokinetickém hodnocení u pacientů s nádory nebyl po perorálním podání 
významný vliv věku (27-85 let) na clearance everolimu zjištěn.  
 
Etnický původ 
U pacientů s nádory a podobnou funkcí jater byla clearance po perorálním podání (CL/F) podobná u 
japonské a bělošské populace. Na základě analýz populační farmakokinetiky je u transplantovaných 
pacientů černošské populace CL/F v průměru o 20 % vyšší.  
 
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti  
 
Předklinický bezpečnostní profil everolimu byl hodnocen na myších, potkanech, miniprasatech, 
opicích a králících. Hlavními cílovými orgány byly u několika druhů reprodukční orgány samců a 
samic (degenerace testikulárních tubulů, snížený obsah spermií v nadvarlatech, atrofie dělohy); plíce 
(zvýšení počtu alveolárních makrofágů) u potkanů a myší; pankreas (degranulace exokrinních buněk u 
opic, vakuolizace exokrinních buněk u miniprasat a degenerace buněk ostrůvků pankreatu u opic) a oči 
(zákal přední části čočky) pouze u potkanů. Menší změny v ledvinách byly pozorovány u potkanů 
(exacerbace ukládání na věku závisejícího lipofuscinu v tubulárním epitelu a narůstání hydronefrózy) 
a u myší (exacerbace dosavadních lézí). U opic a miniprasat nebyly pozorovány žádné známky 
toxicity ledvin.  
 
Everolimus patrně může způsobit spontánní exacerbaci základního onemocnění (chronickou 
myokarditidu u potkanů, infekci virem Coxsackie v plazmě a srdci u opic, zamoření zažívacího traktu 
kokcidiemi u miniprasat, kožní léze u myší a opic). Tyto nálezy byly obvykle pozorovány při 
hladinách systémové expozice v rozmezí terapeutické expozice nebo vyšší, s výjimkou nálezů u 
potkanů, které se vzhledem k vysoké tkáňové distribuci vyskytly i při expozici nižší, než je 
terapeutická.  
Stránka 25 z  
Ve studii fertility u potkaních samců byla testikulární morfologie ovlivněna při dávkách 0,5 mg/kg a 
vyšších. Motilita spermií, jejich počet a plazmatické hladiny testosteronu byly sníženy při dávce 
mg/kg, která způsobila pokles fertility samců. V tomto případě byla prokázána reverzibilita.  
 
Ve studiích na zvířatech reprodukční fertilita samic nebyla ovlivněna. Nicméně perorální dávky 
everolimu u samic potkanů v dávkách ≥0,1 mg/kg (přibližně 4 % AUC0-24h u pacientů léčených denní 
dávkou 10 mg) vedly ke zvýšení preimplantační ztráty.  
 
Everolimus přestupoval přes placentu a působil toxicky na plod. U potkanů everolimus způsobil 
embryo/fetotoxicitu při systémové expozici nižší než terapeutické, což se projevilo mortalitou plodů a 
poklesem jejich tělesné hmotnosti. Incidence změn na skeletu a malformací (např. rozštěp sterna) byly 
zvýšeny při dávkách 0,3 a 0,9 mg/kg. U králíků se embryotoxicita projevila zvýšením pozdních 
resorpcí.  
 
Studie genotoxicity, pokrývající relevantní cílové parametry sledování genotoxicity, neprokázaly 
klastogenní nebo mutagenní účinky. Podávání everolimu po dobu až 2 let v nejvyšších dávkách 
nenaznačilo u myší a potkanů žádný onkogenní potenciál. Tyto dávky odpovídají 3,9 a 0,2násobku 
očekávané klinické expozice.  
 
 
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE  
 
6.1 Seznam pomocných látek  
 
Butylhydroxytoluen (E 321) 
Hypromelosa (E 464) 
Laktosa 
Monohydrát laktosy 
Krospovidon (E 1202)
Magnesium-stearát (E 470b) 
6.2 Inkompatibility  
 
Neuplatňuje se.  
 
6.3 Doba použitelnosti  
 
roky.  
 
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání  
 
Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem. 
 
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní teplotní podmínky uchovávání. 
 
6.5 Druh obalu a obsah balení  
 
Přípravek Verimmus je balen v OPA/Al/PVC/Al blistrech. 
Dostupné velikosti balení jsou 10, 30 nebo 90 tablet.  
 
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.  
 
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku  
 
Stránka 26 z 
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními 
požadavky.  
 
 
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI  
 
Egis Pharmaceuticals PLC
Keresztúri út 30-38. 
1106 Budapešť 
Maďarsko 
 
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)  
 
Verimmus 5 mg tablety: 44/088/19-C 
Verimmus 10 mg tablety: 44/089/19-C 
 
 
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE  
 
Datum první registrace: 4. 9.  
 
10. DATUM REVIZE TEXTU  
 
22. 5.