sp.zn. suklsSOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 
 
1.  NÁZEV PŘÍPRAVKU 
Verospiron 50 mg tvrdé tobolky 
2.  KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 
Jedna tobolka obsahuje spironolactonum 50 mg. 
Pomocné látky se známým účinkem:  
Jedna tobolka obsahuje 121,1 mg laktosy (jako monohydrát). 
 
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 
 
3.  LÉKOVÁ FORMA 
Tvrdá tobolka. 
Popis přípravku:  
Tvrdá želatinová neprůhledná tobolka, vrchní část žlutá, spodní část bílá, uvnitř bílý jemný prášek.  
 
4.  KLINICKÉ ÚDAJE 
4.1  Terapeutické indikace 
Dospělí 
Primární hyperaldosteronismus (diagnóza a léčba)
- Přídatná léčba srdečního selhání (NYHA třída III-IV a EF ≤ 35 %) a arteriální hypertenze 
- Edémy v případě nefrotického syndromu 
- Ascites a edémy v případě jaterní cirhózy 
- Ascites způsobený maligním nádorem 
- Hypokalemie, pokud jiná opatření jsou považována za nedostatečná nebo nevhodná. Také jako 
profylaxe hypokalemie u léčby digitalisem, kdy jiná opatření jsou považována za nedostatečná 
nebo nevhodná. 
 
Pediatrická populace
Děti mají být léčeny jen pod dohledem odborného dětského lékaře. Jsou dostupné omezené údaje 
v oblasti pediatrie (viz body 5.1 a 5.2). 
 
4.2  Dávkování a způsob podání 
Dávkování 
Dospělí
Primární hyperaldosteronismus: 
 
Pro stanovení diagnózy
a) Dlouhý test: Verospiron se má podávat v denní dávce 400 mg po dobu tří až čtyř týdnů. Úprava 
hypokalemie a hypertenze podporuje podezření, že se jedná o primární hyperaldosteronismus. 
b) Krátký test: Verospiron se má podávat v denní dávce 400 mg po dobu čtyř dní. Pokud se hladina 
draslíku po dobu podávání přípravku Verospiron zvýší, ale po jeho vysazení poklesne, je třeba vzít 
v úvahu podezření na diagnózu primárního hyperaldosteronismu.  
Léčba
Verospiron se při přípravě na operaci podává v dávkách 100 až 400 mg denně. U pacientů, kteří nejsou 
schopni podstoupit operaci, se má spironolakton podávat ve formě dlouhodobé udržovací léčby, a to v 
nejnižších účinných dávkách. V tomto případě se má počáteční dávka snižovat každých 14 dní do 
dosažení nejnižší účinné dávky. V případě dlouhodobé léčby se doporučuje podávat spironolakton 
v kombinaci s jinými diuretiky, aby se snížil výskyt nežádoucích účinků. 
 
Edémy v případě městnavého srdečního selhání nebo nefrotického syndromu: 
Počáteční denní dávka je 100 mg, která se může pohybovat v rozmezí 25 až 200 mg denně, podávaná 
buď jednorázově, nebo rozdělená do dvou dávek. Při podávání vyšších dávek se může spironolakton 
kombinovat s diuretikem působícím v proximální části renálního tubulu. Dávkování spironolaktonu má 
zůstat nezměněné. 
 
Přídatná léčba srdečního selhání (NYHA třída III-IV a EF ≤ 35 %): 
Na základě studie Randomized Aldactone Evaluation Study (RALES, viz také bod 5.1) má být léčba ve 
spojení se standardní terapií započata dávkou spironolaktonu 25 mg jednou denně, pokud je hladina 
sérového draslíku ≤ 5,0 mEq/l a sérového kreatininu ≤ 2,5 mg/dl (221 mikromol/l). V případě klinické 
potřeby může být u pacientů, kteří tolerují dávku 25 mg jednou denně, dávka zvýšena na 50 mg jednou 
denně. U pacientů, kteří netolerují dávku 25 mg jednou denně může být dávka snížena na 25 mg každý 
druhý den (viz bod 4.4). 
 
Přídatná léčba arteriální hypertenze: 
Počáteční dávka je 25 mg denně v jedné dávce v kombinaci  s dalšími antihypertenzivy. Pokud není 
dosaženo po 4 týdnech léčby cílové hodnoty krevního tlaku, má být dávka zdvojnásobena. U pacientů 
léčených  inhibitory  ACE  nebo  blokátory  receptoru  pro  angiotenzin  mají  být  před  nasazením 
spironolaktonu zhodnoceny hladiny draslíku v krvi a kreatininu.  Léčba nesmí být započata u pacientů 
s hladinou draslíku v krvi >5,0 mmol/l nebo s hladinou kreatininu v krvi > 2,5 mg/dl (221 mikromol/l).  
Během  prvních  3  měsíců  léčby  je  třeba  časté  monitorování  hladin  draslíku  a  kreatininu  v krvi. 
Kombinovanou léčbu je třeba přerušit nebo vysadit v případě hladiny draslíku v krvi vyšší než 5,mmol/l nebo hladiny kreatininu v krvi vyšší než 2,5 mg/dl (221 mikromol/l) (viz body 4.4 a 4.5). 
 
Ascites a edémy v případě jaterní cirhózy: 
Jestliže je hodnota Na/K v moči vyšší než 1,0, podává se 100 mg spironolaktonu denně. Jestliže je nižší 
než 1,0, podává se 200 až 400 mg spironolaktonu denně. Udržovací dávku je třeba stanovit individuálně. 
 
Ascites způsobený maligním nádorem: 
Počáteční dávka je obvykle 100 až 200 mg denně. V závažných případech se může být dávka postupně 
zvyšovat až na 400 mg/den. Když je otok pod kontrolou, je třeba udržovací dávku stanovit individuálně. 
 
 
Hypokalemie: 
Pokud suplementace draslíku nebo jiné draslík šetřící metody nejsou dostatečné, podává se 25-100 mg 
spironolaktonu denně. 
 
Pediatrická populace
Počáteční dávka je 1 až 3 mg/kg tělesné hmotnosti denně v jedné dávce nebo rozděleně ve 2 až dávkách. V případě udržovací léčby nebo v kombinaci s jinými diuretiky je třeba dávku snížit na 1 až mg/kg tělesné hmotnosti (viz body 4.3 a 4.4).  
Děti mají být léčeny jen pod dohledem odborného dětského lékaře. Jsou dostupné omezené údaje 
v oblasti pediatrie (viz body 5.1 a 5.2). 
 
Starší osoby
Doporučuje se započít léčbu nejnižší dávkou a tuto titrovat směrem nahoru dle potřeby, aby bylo 
dosaženo maximálního přínosu. Je třeba opatrnosti při závažné poruše jater nebo ledvin, kdy může dojít 
ke  změně  metabolismu  a  eliminace  léku.  Navíc  je  třeba  u  starších  pacientů  vzít  v úvahu  riziko 
hyperkalemie (viz bod 4.4). 
 
Porucha funkce ledvin
V případě poruchy funkce ledvin (glomerulární filtrace <30 ml/min) je třeba dle potřeby snížit dávku 
spironolaktonu nebo frekvenci podávání. V případě závažné poruchy ledvin (glomerulární filtrace  
Způsob podání
Perorální podání. 
Obecně je denní dávka spironolaktonu podává po jídle v jedné dávce nebo rozdělená do dvou dílčích 
dávek. Užití jedné denní dávky nebo první denní dávky je doporučeno ráno. 
 
4.3  Kontraindikace 
Spironolakton je kontraindikovaný u dospělých a pediatrických pacientů s těmito stavy: 
- Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. 
- Anurie. 
- Akutní renální selhání. 
- Závažná porucha funkce ledvin (glomerulární filtrace <10 ml/min). 
- Hyperkalemie. 
- Hyponatremie. 
- Addisonova choroba. 
- Souběžné užívání eplerenonu nebo kalium šetřících diuretik. 
- U pediatrických pacientů se středně těžkou a těžkou poruchou funkce ledvin. 
 
Spironolakton  nesmí  být  podávaný  spolu  s dalšími  kalium  šetřícími  diuretiky  a  spolu  se 
spironolaktonem nesmí být rutinně podávány náhrady draslíku, protože může dojít k hyperkalemii. 
 
4.4  Zvláštní upozornění a opatření pro použití 
- Spironolakton se má podávat s velkou opatrností, pokud na základě souvisejícího onemocnění je 
tendence k rozvoji acidózy a/nebo hyperkalemie. 
- Pacienti s diabetickou nefropatií mají riziko hyperkalemie. 
- Léčba spironolaktonem může způsobit přechodné zvýšení močoviny (BUN), hlavně u pacientů 
s existující  poruchou  funkce  ledvin  a  hyperkalemií.  Spironolakton může  způsobit  reverzibilní 
hyperchloremickou metabolickou acidózu. Proto je třeba v případě poruchy funkce ledvin a jater a 
u starších pacientů pravidelně monitorovat funkci ledvin a hladiny elektrolytů v séru. 
- Současné použití léčivých přípravků, o nichž je známo, že vyvolávají hyperkalemii (např. jiná 
kalium  šetřící  diuretika,  inhibitory  ACE,  antagonisté receptoru  pro  angiotenzin  II,  blokátory 
aldosteronu, heparin, nízkomolekulární heparin, doplňky draslíku, dieta bohatá na draslík nebo 
náhražky soli obsahující draslík) spolu se spironolaktonem může vést k závažné hyperkalemii. 
- Hyperkalemie může být fatální. Je velmi důležité monitorovat a upravovat hladiny draslíku v séru 
u pacientů se závažným srdečním selháním užívajících spironolakton. Tito pacienti nesmějí užívat 
jiná kalium šetřící diuretika. Pacienti se sérovým draslíkem >3,5 mEq/l nesmějí užívat perorální 
doplňky draslíku. Kontrola draslíku a kreatininu je doporučena 1 týden po zahájení léčby nebo po 
zvýšení dávky spironolaktonu, měsíčně po dobu prvních 3 měsíců léčby, poté kvartálně po dobu roku, dále každých 6 měsíců. Léčba musí být ukončena nebo přerušena při hladině sérového 
draslíku >5 mEq/l nebo sérového kreatininu > 4 mg/dl (354 mikromol/l) (viz bod 4.2)  
- V průběhu léčby spironolaktonem je zakázáno požívat alkoholické nápoje. 
- Podle údajů  z literatury  se  může  při  dlouhodobém  podávání  vysokých  dávek (mnohonásobně 
vyšších, než je maximální dávka u člověka) v pokusech na zvířatech rozvinout karcinom z podávání 
vysokých  dávek  a  myeloidní  leukemie.  Pokud  to  není  nevyhnutelné,  je  třeba  se  vyhnout 
dlouhodobému podávání spironolaktonu. 
Pediatrická populace
S ohledem   na   riziko   hyperkalemie  mají  být  kalium  šetřící  diuretika  používána  s opatrností  u 
pediatrických pacientů s lehkou poruchou funkce ledvin. (Použití spironolaktonu je kontraindikováno u 
pediatrických pacientů se středně těžkou a těžkou poruchou funkce ledvin, viz bod 4.3.) 
Pomocné látky
Přípravek Verospiron obsahuje laktosu. V případě intolerance laktosy je třeba vzít v úvahu, že každá 
50mg  tobolka obsahuje 121,1 mg laktosy  (odpovídá  127,5  mg monohydrátu laktosy). Pacienti  se 
vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí 
glukosy a galaktosy nemají tento přípravek užívat.  
Přípravek Verospiron obsahuje sodík. Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku 
v jedné tobolce, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“. 
 
4.5  Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 
Současné  užívání spironolaktonu  s jinými  kalium šetřícími  diuretiky,  ACE  inhibitory,  antagonisty 
receptoru pro angiotenzin II, blokátory aldosteronu, doplňky draslíku, dietou bohatou na draslík nebo 
náhražkami kuchyňské soli obsahujícím draslík může vést k hyperkalemii. 
 
Kromě jiných léčivých přípravků, o nichž je známo, že způsobují hyperkalemii, může současné použití 
trimethoprimu/sulfamethoxazolu (kotrimoxazol) spolu se spironolaktonem vést ke klinicky relevantní 
hyperkalemii.  
Imunosupresiva,  cyklosporin  a  tacrolimus,  mohou  zvýšit  riziko  hyperkalemie  navozené 
spironolaktonem. 
Kolestyramin může také zvýšit riziko hyperkalemie a hyperchloremické acidózy. 
Tricyklická antidepresiva a antipsychotika mohou zesílit hypotenzivní účinek spironolaktonu. 
Antihypertenziva: dochází k zesílení účinku antihypertenziv a může být potřeba jejich dávku při přidání 
spironolaktonu k léčbě snížit a poté upravit dle potřeby. Vzhledem k tomu, že ACE inhibitory snižují 
tvorbu  aldosteronu,  nemají  se  rutinně  podávat  se  spironolaktonem,  zvláště  u  pacientů  se  známou 
poruchou funkce ledvin. 
Současné podávání glycerol-trinitrátu nebo jiných vazodilatancií může ještě více prohloubit snížení 
krevního tlaku způsobené spironolaktonem. 
Alkohol,  barbituráty a narkotika: mohou   prohloubit   spironolaktonem   navozenou   ortostatickou 
hypotenzi. 
Kortikosteroidy, ACTH: může se vyskytnout výraznější elektrolytová deplece, zvláště hypokalemie. 
Presorické aminy (např. norepinefrin): spironolakton snižuje vaskulární odpověď na norepinefrin. Proto 
je potřeba opatrnost v péči o pacienty, kteří jsou léčeni spironolaktonem a podstupují místní nebo 
celkovou anestezii. 
Nesteroidní antiflogistika (NSAID): u některých pacientů mohou NSAID snížit diuretický, natriuretický 
a antihypertenzivní účinek kličkových, kalium šetřících a thiazidových diuretik. Kombinace NSAID, 
jako je např. acetylsalicylová kyselina, indometacin a kyselina mefenamová, s kalium šetřícími diuretiky 
byla spojena se závažnou hyperkalemií. Proto je při současném užití spironolaktonu a NSAID třeba 
pacienta pečlivě sledovat, aby se zajistilo, že bylo dosaženo požadovaného účinku diuretika. 
Digoxin: spironolakton může zvýšit poločas digoxinu. To může vést ke zvýšení hladin digoxinu v séru 
a následně k digitalisové toxicitě. Při podávání spironolaktonu může být potřeba snížení dávky digoxinu 
a pečlivé sledování pacienta, aby se předešlo nízké digitalizaci. 
Interakce léku s laboratorními vyšetřeními: v literatuře se objevilo několik hlášení o možném ovlivnění 
digoxinových radioimunoesejí spironolaktonem nebo jeho metabolity. Klinický význam není dosud 
objasněn. 
Ve fluorometrických esejích může spironolakton ovlivnit určení látek s podobnými fluorescenčními 
charakteristikami (např. kortizol, epinefrin). 
Spironolakton se váže na androgenní receptor a může zvyšovat hladiny prostatického specifického 
antigenu (PSA) u pacientů s maligním nádorem prostaty léčených abirateronem. Použití s abirateronem 
se nedoporučuje. 
Fenazon: spironolakton zvyšuje metabolismus fenazonu. 
Lithium: lithium se obecně s diuretiky podávat nemá. Diuretika snižují renální clearance lithia a zvyšují 
riziko lithiové toxicity. 
Karbenoxolon: karbenoxolon může způsobit retenci sodíku a tím snížit účinnost spironolaktonu. Je třeba 
se vyhnout souběžnému užití těchto dvou látek. 
Karbamazepin: karbamazepin může při současném podání s diuretiky způsobit klinicky signifikantní 
hyponatremii. 
Heparin,     nízkomolekulární   heparin: současné   užití   spironolaktonu   s heparinem     nebo 
s nízkomolekulárním heparinem může vést k závažné hyperkalemii. 
 
Riziko  ventrikulárních  arytmií  se  zvyšuje  při  současném  podání antihistaminika terfenadinu  a 
spironolaktonu, a to z důvodu hypokalemie a nerovnováhy jiných elektrolytů. 
Spironolakton může snížit antikoagulační účinek kumarinových derivátů. 
Spironolakton může zvýšit účinek analogů GnRH (triptorelin, buserelin, gonadorelin). 
 
4.6  Fertilita, těhotenství a kojení 
Těhotenství
Spironolakton  a  jeho  metabolity  procházejí  placentární  bariérou.  U  potkanů  byla  pozorována  po 
spironolaktonu feminizace samčích plodů. Při použití spironolaktonu u těhotné ženy je třeba posoudit 
předpokládaný přínos a možná rizika pro matku a plod. 
Kojení
V mateřském  mléce  byly  detekovány  metabolity  spironolaktonu.  Pokud  je  použití  spironolaktonu 
nezbytné, je třeba přerušit kojení a zavést alternativní metodu výživy dítěte. 
 
4.7  Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 
Na začátku léčby je třeba se vyvarovat řízení nebo obsluhy nebezpečných strojů na individuálně dlouhou 
dobu. Později je třeba toto omezení individuálně upravit. 
 
4.8  Nežádoucí účinky 
Některé  nežádoucí  účinky,  jako  je  hyperkalemie  a  jiné  elektrolytové  nerovnováhy,  vznikají  díky 
mechanismu  účinku  spironolaktonu  jako kompetitivního antagonisty aldosteronu  a  mohou  vést 
k arytmii, zmatenosti, paralýze, paraplegii, křečím v dolních končetinách, průjmu, nauzee a zvracení. 
Některé nežádoucí účinky, jako je snížení libida, erektilní dysfunkce, gynekomastie u mužů, citlivost 
prsů,  bolest  prsů  u  mužů,  zvětšení  prsů,  menstruační poruchy a   hirsutismus,  vznikají  díky 
antiandrogennímu účinku spironolaktonu. 
Nežádoucí účinky jsou uvedeny dle databáze tříd orgánových systémů dle MedDRA za použití vyjádření 
frekvence dle MedDRA: velmi časté (>1/10); časté (>1/100 až <1/10); méně časté (>1/1000 až <1/100); 
vzácné (>1/10 000 až <1/1000); velmi vzácné (<1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit). 
 Velmi časté Časté Méně časté Vzácné Velmi vzácné Není známo 
Poruchy krve a 
lymfatického 
systému 
    leukopenie,
trombocytope-
nie, 
agranulocytóza, 
eosinofilie 
 
Poruchy 
imunitního 
systému 
   hypersenzitivita  
Endokrinní 
poruchy 
    hirsutismus  
Poruchy
metabolismu a 
výživy 
hyperkale-
miehyperkale-
mie hyponatremie, 
dehydratace, 
porfyrie 
 hyperchlore-
mická acidóza 
Psychiatrické 
poruchy 
  zmatenost    
Poruchy
nervového 
systému 
  somnolence3, 
bolest hlavy 
 paralýza, 
paraplegie 
 
 
Srdeční poruchy arytmie4     
Cévní poruchy     vaskulitida nežádoucí 
hypotenze
Respirační, 
hrudní a 
mediastinální 
poruchy
    změna hlasu  
Gastrointestinál
ní poruchy 
 nauzea, 
zvracení
 gastritida, 
žaludeční vřed, 
gastrointestinál-
ní krvácení, 
duodenální 
vřed,  
bolest břicha, 
průjem 
  
Poruchy jater a 
žlučových cest 
    hepatitida 
Poruchy kůže a 
podkožní tkáně 
   vyrážka, 
urtikárie
alopecie,  
ekzém, 
erythema 
annulare, 
systémový lupus 
erythematodes 
(SLE) 
bulózní 
pemfigoid, 
Stevensův-
Johnsonův 
syndrom, 
léková kožní 
reakce
s eozinofilií a 
systémovými 
příznaky 
(DRESS), 
pruritus, 
toxická 
epidermální 
nekrolýza 
Poruchy svalové 
a kosterní 
soustavy a 
pojivové tkáně
    osteomalácie křeče 
v dolních 
končetinách 
Poruchy ledvin 
a močových cest 
    akutní selhání
ledvin  
 
Poruchy 
reprodukčního 
systému a prsu 
snížení 
libida,
erektilní 
dysfunkce, 
gynekomasti
e (u mužů), 
citlivost prsů, 
bolest prsů (u 
mužů), 
zvětšení 
prsů, 
menstruační 
poruchy (u 
žen) 
infertilita5     
Celkové 
poruchy a 
reakce v místě 
aplikace
  astenie, únava    
Vyšetření     zvýšení urey 
v krvi,  
zvýšení Hb1c 
zvýšení 
kreatininu 
U pacientů s renálním selháním a u pacientů léčených současně přípravky s draslíkem. 
U starších pacientů, u diabetiků a u pacientů užívajících ACE inhibitory. 
U pacientů s cirhózou jater. 
U pacientů s renálním selháním a u pacientů léčených současně přípravky s draslíkem. 
V případě užívání vysokých dávek (450 mg denně). 
 
Nežádoucí účinky obvykle po přerušení léčby vymizí. 
 
Hlášení podezření na nežádoucí účinky 
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:  
Státní ústav pro kontrolu léčiv  
Šrobárova 48 
100 41 Praha 10  
Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek  
 
4.9  Předávkování 
Symptomy: Předpokládá se, že předávkování spironolaktonem by způsobilo známky a symptomy, které 
jsou  pozorovány  jako  nežádoucí  účinky  během  léčby,  jako  je  ospalost,  mentální  zmatenost, 
makulopapulózní nebo erythematózní vyrážka, nauzea, zvracení, závratě nebo průjem. Vzácně se může 
vyskytnout hyponatremie nebo hyperkalemie, zvláště u pacientů s poruchou funkce ledvin; jaterní kóma 
se může vyskytnout u pacientů s těžkým onemocněním jater, ale příčinná souvislost těchto účinků 
s předávkováním spironolaktonem nebyla stanovena. 
Léčba: Symptomatická, není k dispozici specifické antidotum. Je třeba udržovat rovnováhu tekutin a 
elektrolytů a acidobazickou rovnováhu: je třeba podat draslík vylučující diuretika, parenterálně glukosu 
+ insulin a v závažných případech je třeba provést hemodialýzu. 
 
5.  FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 
5.1  Farmakodynamické vlastnosti 
Farmakoterapeutická skupina: diuretika, kalium šetřící přípravky; antagonisté aldosteronu. 
ATC kód: C03DASpironolakton  je  kompetitivní  antagonista  aldosteronu.  Působí  v distálním  tubulu  ledvin,  inhibuje 
retenci vody a NA+ a exkreci K+ navozené aldosteronem. Spironolakton nejenom zvyšuje exkreci Na+ a 
Cl- a snižuje exkreci K+, ale také inhibuje exkreci H+ močí. Výsledkem jeho diuretického účinku je také 
účinek na snížení krevního tlaku.  
 
Studie  RALES:  Randomizovaná  Aldactonová  Evaluační  Studie  (The  Randomized  Aldactone 
Evaluation Study, RALES) byla multinárodní, dvojitě zaslepená studie s 1 663 pacienty s injekční frakcí 
≤ 35 %, se srdečním selháním NYHA IV v předchozích 6 měsících v anamnéze, se srdečním selháním 
NYHA III-IV v době randomizace. Všichni pacienti užívali kličková diuretika, 97 % užívalo inhibitor 
 
ACE a 78 % užívalo digoxin (v době, kdy studie probíhala, nebyly beta-blokátory ve velké míře užívány 
k léčbě srdečního selhání a jen 15 % pacientů bylo léčeno beta-blokátory). Pacienti s výchozí hladinou 
sérového kreatininu >2,5 mg/dl (221 mikromol/l) nebo s nedávným zvýšením o 25 % nebo s výchozí 
hladinou sérového draslíku > 5,0 mEq/l byli vyloučeni. Pacienti byli randomizováni v poměru 1:1 na 
skupinu užívající spironolakton 25 mg perorálně jednou denně a na skupinu s placebem. Pacientům, 
kteří snášeli dávku 25 mg jednou denně, byla podle klinické indikace dávka zvýšena na 50 mg jednou 
denně. Pacientům, kteří nesnášeli dávku 25 mg jednou denně, byla dávka snížena na 25 mg každý druhý 
den. Primárním cílem studie RALES bylo hodnocení doby do úmrtí z jakékoli příčiny. Studie RALES 
byla ukončena předčasně s průměrnou dobou sledování 24 měsíců, vzhledem k významnému vlivu na 
mortalitu zjištěnému v plánované předběžné analýze. Spironolakton ve srovnání s placebem snížil riziko 
úmrtí o 30 % (p<0,001; 95% interval spolehlivosti 18 % až 40 %). Spironolakton snížil riziko srdečního 
úmrtí, především náhlého úmrtí a úmrtí z progresivního srdečního selhání a riziko hospitalizace ze 
srdeční příčiny. Změny v NYHA třídě byly příznivější ve skupině se spironolaktonem. Gynekomastie 
nebo bolest prsů byly hlášeny u 10 % mužů léčených spironolaktonem v porovnání s 1 % mužů ve 
skupině s placebem (p<0,001). Incidence závažné hyperkalemie byla v obou léčených skupinách nízká.  
Pediatrická populace
Je nedostatek podstatných informací z klinických studií ohledně spironolaktonu u dětí. To je výsledkem 
několika faktorů: v několika studiích, které byly provedeny u pediatrické populace, byl spironolakton 
používán v kombinaci s jinými látkami, počet  pacientů hodnocených v každé studii byl malý a byly 
studovány různé indikace. Doporučení pro dávkování pro pediatrii vycházejí z klinických zkušeností a 
případových studií zdokumentovaných ve vědecké literatuře. 
 
5.2  Farmakokinetické vlastnosti 
Spironolakton se po perorálním podání dobře absorbuje a je hlavně metabolizován na aktivní metabolity: 
metabolity  s obsahem síry (80 %) a částečně na kanrenon (20 %). Ačkoli je plasmatický poločas 
samotného spironolaktonu krátký (1,3 hodiny), poločasy aktivních metabolitů jsou delší (v rozmezí od 
2,8 do 11,2 hodin). Eliminace metabolitů probíhá primárně močí a sekundárně biliární exkrecí stolicí. 
Po 15denním podávání 100 mg spironolaktonu zdravým dobrovolníkům ne nalačno byl čas do dosažení 
maximální plasmatické koncentrace (tmax) 2,6 hodin, vrchol plasmatické koncentrace (Cmax) 80 ng/ml a 
eliminační poločas (t1/2) spironolaktonu přibližně 1,4 hodiny. U 7-alfa-(thiomethyl)spironolaktonu byl 
tmax 3,2 hodiny, Cmax 391 ng/ml a t1/2 13,8 hodiny a u kanrenonu byl tmax 4,3 hodiny, Cmax 181 ng/ml a t16,5 hodiny. 
Účinek jedné dávky spironolaktonu na ledviny dosahuje svého vrcholu po 7 hodinách a přetrvává 
nejméně po dobu 24 hodin. 
Pediatrická populace
Nejsou  dostupné  farmakokinetické  údaje  ohledně  použití  u  pediatrické  populace. Doporučení  pro 
dávkování pro pediatrii vycházejí z klinických zkušeností a případových studií zdokumentovaných ve 
vědecké literatuře. 
 
5.3  Preklinické údaje vztahující se k bezpečnosti  
U potkanů, myší a králíků byla i.p. LD50 790, 360 a 870 mg/kg tělesné hmotnosti, zatímco intragastrická 
LD50 byla u všech tří druhů více než 1000 mg/kg. 
Ve studiích chronické toxicity u potkanů byl u spironolaktonu prokázaný tumorigenní účinek a jeho 
proliferativní účinky se projevily na endokrinních orgánech a játrech. V jedné studii s dávkami 25, 75 a 
250krát vyššími, než jsou obvyklé denní dávky u člověka 2 mg/kg, se projevil statisticky významný 
nárůst výskytu benigních adenomů štítné žlázy a varlat, který byl závislý na dávce. U samic potkanů byl 
statisticky významný nárůst maligních nádorů mléčné žlázy jen při středních dávkách. U samců potkanů 
došlo ke zvýšení proliferativních změn v játrech, které byly závislé na dávce. Při nejvyšších dávkách 
 
(500  mg/kg)  zahrnoval  rozsah  účinků  hepatocytomegalii,  hyperplastické  noduly  a  hepatocelulární 
karcinom: výskyt hepatocelulárního karcinomu nebyl statisticky významný při hodnotě p=0,05.  
U potkanů, kterým byl podávaný kalium-kanreonát po dobu jednoho roku, byl pozorován na dávce 
závislý (nad 20 mg/kg/den) výskyt myelocytové leukemie. V dlouhodobých (2 roky) studiích perorální 
kancerogenity  kalium-kanreonátu u potkanů byla pozorovány myelocytová leukemie a nádory jater, 
štítné žlázy, varlat a prsu. V textech na bakteriích a kvasinkách neměl kalium-kanreonát mutagenní 
účinek. V některých in  vitro testech měl pozitivní mutagenní účinek na savčí buňky po metabolické 
aktivaci.  Kalium-kanreonát nebyl u savců mutagenní in  vivo.  Kanrenon  a  kyselina kanrenoová jsou 
hlavními metabolity kalium-kanreonátu draselného. Spironolakton se také metabolizuje na kanrenon. 
Ve  studiích  chronické  toxicity  u  potkanů  s dávkami  spironolaktonu  až  do  500 mg/kg/den  nebyl 
pozorovaný zvýšený výskyt leukemie. 
Význam těchto tumorigenních nálezů není s ohledem na klinické použití spironolaktonu jasný. Nicméně 
dlouhodobé podávání spironolaktonu mladým pacientům vyžaduje pečlivé zvážení přínosů a možných 
rizik. 
 
6.  FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 
6.1  Seznam pomocných látek 
Obsah tobolky: 
natrium-lauryl-sulfát, magnesium-stearát, kukuřičný škrob, monohydrát laktosy.  
Tvrdá želatinová tobolka: 
Vrchní část tobolky: chinolinová žluť (E104), oxid titaničitý (E171), želatina. 
Spodní část tobolky: oxid titaničitý (E171), želatina. 
 
6.2  Inkompatibility 
Neuplatňuje se. 
 
6.3  Doba použitelnosti 
let. 
 
6.4  Zvláštní opatření pro uchovávání 
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání. 
 
6.5  Druh obalu a obsah balení 
Obal: 
Al/PVC blistr, krabička. 
Velikost balení: 
30 tvrdých tobolek. 
 
6.6  Návod k použití přípravku a zacházení s ním 
Žádné zvláštní požadavky. 
 
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky. 
 
7.  DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 
Gedeon Richter Plc.  
Gyömrői út 19-1103 Budapešť 
Maďarsko. 
 
8.  REGISTRAČNÍ ČÍSLO (A) 
50/029/00-C 
 
9.  DATUM PRVNÍ REGISTRACE/ PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 
Datum první registrace: 19.1.Datum posledního prodloužení registrace: 30.11. 
10.  DATUM REVIZE TEXTU 
7. 6.