sp.zn. sukls 
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 
 
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU 
 
Xindus 2,5 mg potahované tablety 
 
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 
 
Jedna potahovaná tableta obsahuje rivaroxabanum 2,5 mg. 
 
Pomocná látka se známým účinkem
Jedna potahovaná tableta obsahuje 22,7 mg laktózy (jako monohydrátu)  
 
 
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 
 
 
3. LÉKOVÁ FORMA 
 
Potahovaná tableta (tableta) 
Xindus 2,5 mg potahované tablety: 
Žluté, kulaté, bikonvexní potahované tablety o průměru přibližně 6,1 mm, na jedné straně vyraženo 
“RVX”, na druhé straně hladké. 
 
 
4. KLINICKÉ ÚDAJE 
 
4.1 Terapeutické indikace 
 
Přípravek Xindus, podávaný společně s kyselinou acetylsalicylovou (ASA) samotnou nebo 
s kombinací ASA plus klopidogrel nebo tiklopidin, je indikován k prevenci aterotrombotických příhod 
u dospělých pacientů po akutním koronárním syndromu (AKS) se zvýšenými hladinami srdečních 
biomarkerů (viz body 4.3, 4.4 a 5.1). 
 
Přípravek Xindus, podávaný společně s kyselinou acetylsalicylovou (ASA), je indikován k prevenci 
aterotrombotických příhod u dospělých pacientů s vysokým rizikem ischemických příhod, kteří mají 
ischemickou chorobu srdeční (ICHS) nebo symptomatické onemocnění periferních tepen (PAD). 
 
4.2 Dávkování a způsob podání 
 
Dávkování
Doporučená dávka je 2,5 mg dvakrát denně. 
 
• AKS 
Pacienti užívající Xindus 2,5 mg dvakrát denně by měli rovněž užívat denní dávku 75 - 100 mg ASA 
nebo denní dávku 75 - 100 mg ASA současně s denní dávkou 75 mg klopidogrelu nebo se standardní 
denní dávkou tiklopidinu. 
 
Léčba by měla být u jednotlivých pacientů pravidelně hodnocena zvážením rizika ischemické příhody 
oproti riziku krvácení. Rozhodnutí o prodloužení léčby nad 12 měsíců by mělo být provedeno 
individuálně u každého jednotlivého pacienta, protože zkušenosti s léčbou trvající déle než 24 měsíců 
jsou omezené (viz bod 5.1). 
 
Léčbu přípravkem Xindus je třeba zahájit co nejdříve po stabilizaci akutního koronárního syndromu 
(včetně revaskularizačních zákroků); nejdříve za 24 hodin po přijetí do nemocnice a v době, kdy by 
normálně byla ukončena parenterální antikoagulační léčba. 
 
• ICHS/PAD 
Pacienti užívající přípravek Xindus 2,5 mg dvakrát denně mají také užívat denní dávku 75-100 mg 
ASA. 
 
Doba trvání léčby má být stanovena pro každého jednotlivého pacienta na základě pravidelných 
hodnocení a má být zváženo riziko trombotických příhod oproti riziku krvácení. 
 
U pacientů s akutní trombotickou příhodou nebo výkonem na cévách a potřebou duální 
protidestičkové léčby má být vyhodnoceno pokračování podávání přípravku Xindus 2,5 mg dvakrát 
denně v závislosti na typu příhody nebo výkonu a protidestičkovém režimu. Bezpečnost a účinnost 
přípravku Xindus 2,5 mg dvakrát denně v kombinaci s ASA plus klopidogrel/tiklopidin byla 
hodnocena pouze u pacientů s nedávným AKS (viz bod 4.1). Duální protidestičková léčba nebyla 
hodnocena v kombinaci s přípravkem Xindus 2,5 mg dvakrát denně u pacientů s ICHS/PAD (viz body 
4.4 a 5.1). 
 
Pokud dojde k vynechání dávky, měl by pacient pokračovat užitím příští pravidelné dávky dle 
doporučeného dávkovacího schématu. Dávka se nezdvojnásobuje, aby se nahradila vynechaná dávka. 
 
Převod z antagonistů vitaminu K (VKA) na přípravek Xindus
Při převodu pacientů z antagonistů vitaminu K na přípravek Xindus mohou být po užití přípravku 
Xindus hodnoty mezinárodního normalizovaného poměru (INR) falešně zvýšeny. Test INR není pro 
měření antikoagulační aktivity přípravku Xindus validní a proto by neměl být používán (viz bod 4.5). 
 
Převod z přípravku Xindus na antagonisty vitaminu K (VKA)
Během přechodu z přípravku Xindus na antagonisty vitaminu K existuje možnost neadekvátní 
antikoagulace. Během jakéhokoli převodu na alternativní antikoagulancia by měla být zajištěna 
kontinuální adekvátní antikoagulace. Je třeba uvést, že přípravek Xindus může přispět ke zvýšení INR. 
U pacientů, kteří jsou převáděni z přípravku Xindus na antagonisty vitaminu K, by měli být tito 
antagonisté podáváni současně, dokud není hodnota INR ≥ 2,0. Po dobu prvních dvou dnů fáze 
převodu by mělo být použito standardní úvodní dávkování antagonistů vitaminu K s následným 
dávkováním těchto antagonistů na základě testování INR. Během doby, kdy pacienti užívají jak 
přípravek Xindus tak, antagonisty vitaminu K, by nemělo být prováděno testování INR dříve než hodin po předchozí dávce, ale před další dávkou přípravku Xindus. Jakmile je přípravek Xindus 
vysazen, může být testování INR spolehlivě provedeno minimálně 24 hodin po poslední dávce (viz 
body 4.5 a 5.2). 
 
Převod z parenterálních antikoagulancií na přípravek Xindus
U pacientů, kteří dostávají parenterální antikoagulancia, přerušte podávání parenterálního 
antikoagulancia a začněte léčbu přípravkem Xindus v rozmezí 0 až 2 hodiny před tím, než by mělo 
dojít k dalšímu plánovanému podání parenterálního přípravku (např. nízkomolekulární hepariny) nebo 
v době vysazení kontinuálně podávaného parenterálního přípravku (např. intravenózní nefrakciovaný 
heparin). 
Převod z přípravku Xindus na parenterálně podávaná antikoagulancia 
První dávku parenterálního antikoagulancia podejte v době, kdy by měla být užita další dávka 
přípravku Xindus. 
 
Speciální populace 
Porucha funkce ledvin
Omezené klinické údaje u nemocných s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu 
15 - 29 ml/min) signalizují, že jsou plazmatické koncentrace rivaroxabanu významně zvýšeny. 
Přípravek Xindus je proto u těchto pacientů nutno používat s opatrností. Použití se nedoporučuje 
u pacientů s clearance kreatininu < 15 ml/min (viz body 4.4 a 5.2). 
Úprava dávky není nutná u pacientů s lehkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu 
50 - 80 ml/min) nebo středně těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu 30 - 49 ml/min) 
(viz bod 5.2). 
 
Porucha funkce jater
Přípravek Xindus je kontraindikován u pacientů s jaterním onemocněním, které je spojeno 
s koagulopatií a klinicky relevantním rizikem krvácení, včetně cirhotických pacientů s klasifikací 
Child-Pugh B a C (viz body 4.3 a 5.2). 
 
Starší populace
Dávky bez úprav (viz body 4.4 a 5.2) 
Riziko krvácení se zvyšuje se zvyšujícím se věkem (viz bod 4.4). 
 
Tělesná hmotnost
Dávky bez úprav (viz body 4.4 a 5.2) 
 
Pohlaví
Dávky bez úprav (viz bod 5.2) 
 
Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost rivaroxabanu u dětí ve věku 0 až 18 let nebyla stanovena. Nejsou dostupné 
žádné údaje. Podávání přípravku Xindus dětem do 18 let se proto nedoporučuje. 
 
Způsob podání
Přípravek Xindus je pro perorální podání. 
Tablety se mohou užívat s jídlem nebo nezávisle na jídle (viz body 4.5 a 5.2). 
 
Pacientům, kteří nejsou schopni polykat celé tablety, může být tableta přípravku Xindus těsně před 
užitím rozdrcena a smíchána s vodou nebo s jablečným pyré a poté podána perorálně. 
Rozdrcená tableta přípravku Xindus může být také podána gastrickou sondou poté, co je potvrzeno 
správné umístění sondy v žaludku. Rozdrcená tableta by měla být podána žaludeční sondou v malém 
množství vody a sonda by poté měla být propláchnuta vodou (viz bod 5.2). 
 
4.3 Kontraindikace 
 
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. 
Aktivní klinicky významné krvácení. 
Léze nebo stavy, které jsou považovány za významné riziko závažného krvácení. Mohou mezi ně 
patřit současné nebo nedávno prodělané ulcerace gastrointestinálního traktu, přítomnost maligních 
nádorů s vysokým rizikem krvácení, nedávno prodělané poranění mozku nebo míchy, operace mozku, 
míchy nebo oka v nedávné době, intrakraniální krvácení v nedávné době, jícnové varixy nebo 
podezření na ně, arteriovenózní malformace, cévní aneurysma nebo významné cévní abnormality 
v míše nebo mozku. 
 
Souběžná léčba jinými antikoagulačními přípravky, např. nefrakcionovaným heparinem (UFH), 
nízkomolekulárními hepariny (enoxaparin, dalteparin, atd.), heparinovými deriváty (fondaparinux, 
atd.), perorálními antikoagulancii (warfarin, dabigatran etexilát, apixaban, atd.) se nedoporučuje 
s výjimkou specifické situace, kdy je pacient převáděn z antikoagulační léčby (viz bod 4.2) nebo když 
je podáván UFH v dávkách nezbytných pro udržení průchodnosti centrálního žilního nebo arteriálního 
katetru (viz bod 4.5). 
 
Souběžná léčba akutního koronárního syndromu (AKS) protidestičkovou léčbou u pacientů 
s anamnézou cévní mozkové příhody nebo trazitorní ischemické ataky (TIA) (viz bod 4.4). 
 
Souběžná léčba ICHS/PAD s ASA u pacientů s předchozím hemorhagickým nebo lakunárním typem 
cévní mozkové příhody (viz bod 4.4) nebo souběžná léčba ICHS/PAD s ASA u pacientů s jakoukoli 
cévní mozkovou příhodou během minulého měsíce (viz bod 4.4). 
Jaterní onemocnění, které je spojeno s koagulopatií a klinicky relevantním rizikem krvácení včetně 
cirhotických pacientů s klasifikací Child-Pugh B a C (viz bod 5.2). 
 
Těhotenství a kojení (viz bod 4.6). 
 
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití 
 
U pacientů s AKS byla účinnost a bezpečnost rivaroxabanu hodnocena v kombinaci 
s protidestičkovými látkami: ASA v monoterapii nebo ASA plus klopidogrel/tiklopidin. Léčba 
v kombinaci s jinými protidestičkovými látkami, např. prasugrelem nebo tikagrelorem, nebyla 
studována a nedoporučuje se. U pacientů s vysokým rizikem ischemických příhod s ICHS/PAD byla 
účinnost a bezpečnost rivaroxabanu hodnocena pouze v kombinaci s ASA. 
 
V průběhu léčby se doporučuje pacienta klinicky sledovat v souladu s praxí běžnou při podávání 
antikoagulační léčby. 
 
Riziko krvácení
Jako v případě jiných antikoagulancií, u pacientů užívajících přípravek Xindus mají být pečlivě 
sledovány známky krvácení. Doporučuje se opatrnost při použití přípravku v případě zvýšeného rizika 
krvácení. Pokud se objeví závažné krvácení, podávání přípravku Xindus je třeba přerušit (viz bod 4.9). 
 
V klinických studiích bylo během dlouhodobé léčby rivaroxabanem podávaným spolu s monoterapií 
nebo duální protidestičkovou léčbou častěji pozorováno slizniční krvácení (tj. epistaxe, gingivální, 
gastrointestinální, genitourinární krvácení včetně abnormálního vaginálního nebo silnějšího 
menstruačního krvácení) a anémie. Proto kromě adekvátního klinického sledování, pokud je to 
vhodné, může být laboratorní vyšetření hemoglobinu/hematokritu přínosem pro detekci okultního 
krvácení a kvantifikaci klinického významu zjevného krvácení. 
 
U několika podskupin pacientů (podrobně uvedených dále) hrozí zvýšené riziko krvácení. Proto při 
použití přípravku Xindus spolu s dvojkombinační léčbou antiagregancii u pacientů se známým 
zvýšeným rizikem krvácení je třeba zvažovat zvýšené riziko krvácení oproti přínosům léčby 
v prevenci aterotrombotických příhod. Tyto pacienty je navíc třeba pečlivě sledovat, zda se po 
zahájení léčby neobjeví známky a příznaky krvácivých komplikací a anémie (viz bod 4.8). 
Při jakémkoli nevysvětlitelném poklesu hladin hemoglobinu nebo krevního tlaku je třeba hledat místo 
krvácení. 
 
Přestože léčba rivaroxabanem nevyžaduje rutinní monitorování expozice, hladiny rivaroxabanu 
měřené kalibrovanou kvantitativní analýzou anti-faktoru Xa mohou být užitečné ve výjimečných 
situacích, kdy znalost expozice rivaroxabanu může pomoci při klinickém rozhodování, např. při 
předávkování nebo při urgentních chirurgických zákrocích (viz body 5.1 a 5.2). 
 
Porucha funkce ledvin
U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < 30 ml/min) mohou být 
plazmatické hladiny rivaroxabanu významně zvýšeny (v průměru 1,6násobně), což může vést ke 
zvýšenému riziku krvácení. Přípravek Xindus musí být u pacientů s clearance kreatininu 
15 - 29 ml/min užíván s opatrností. Použití se nedoporučuje u pacientů s clearance kreatininu 
< 15 ml/min (viz body 4.2 a 5.2). U pacientů se středně těžkou poruchou funkce ledvin (clearance 
kreatininu 30 - 49 ml/min), kteří současně užívají jiné léčivé přípravky, zvyšující koncentraci 
rivaroxabanu v plazmě, musí být přípravek Xindus používán s opatrností (viz bod 4.5). 
 
Interakce s jinými léčivými přípravky
Použití přípravku Xindus se nedoporučuje u pacientů současně léčených systémově podávanými 
azolovými antimykotiky (jako jsou ketokonazol, itrakonazol, vorikonazol a posakonazol) nebo 
inhibitory HIV proteáz (například ritonavir). Tyto léčivé látky jsou silnými inhibitory systémů 
CYP3A4 a současně P-gp, a proto mohou klinicky významně zvyšovat plazmatické koncentrace 
rivaroxabanu (v průměru 2,6násobek), což může vést ke zvýšenému riziku krvácení (viz bod 4.5). 
 
Postupujte opatrně, pokud jsou pacienti současně léčeni léčivými přípravky ovlivňujícími krevní 
srážlivost, jako jsou například nesteroidní antirevmatika (NSAID), kyselina acetylsalicylová (ASA) a 
inhibitory agregace trombocytů nebo selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) či 
inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu (SNRI). U pacientů s rizikem vředové 
gastrointestinální choroby lze zvážit vhodnou profylaktickou léčbu (viz body 4.5 a 5.1). 
Pacienti léčení přípravkem Xindus a ASA nebo kombinací Xindus a ASA plus klopidogrel/tiklopidin 
by měli užívat souběžnou léčbu NSAID pouze tehdy, jestliže výhody převáží riziko krvácení. 
 
Jiné rizikové faktory krvácení
Rivaroxaban, podobně jako jiná antitrombotika, není doporučen u pacientů se zvýšeným rizikem 
krvácení, například: 
• vrozené nebo získané krvácivé poruchy 
• léčbou nekorigovaná těžká arteriální hypertenze 
• jiné gastrointestinální onemocnění bez aktivní ulcerace, které může potenciálně vést ke 
krvácivým komplikacím (např. zánětlivé střevní onemocnění, esofagitida, gastritida a 
gastroesofageální refluxní choroba) 
• cévní retinopatie 
• bronchiektázie nebo plicní krvácení v anamnéze 
 
Přípravek musí být používán s opatrností u pacientů s akutním koronárním syndromem a ICHS/PAD: 
• ve věku ≥ 75 let, pokud je podáván společně s kyselinou acetylsalicylovou (ASA) samotnou nebo 
s kombinací ASA plus klopidogrel nebo tiklopidin. Pravidelně má být hodnocen individuální 
poměr přínos-riziko léčby. 
• s nižší tělesnou hmotností (< 60 kg), pokud je podáván společně s kyselinou acetylsalicylovou 
(ASA) samotnou nebo s kombinací ASA plus klopidogrel nebo tiklopidin. 
• u pacientů s ICHS se závažným symptomatickým srdečním selháním. Data ze studie naznačují, že 
tito pacienti mohou mít menší prospěch z léčby rivaroxabanem (viz bod 5.1). 
 
Pacienti s chlopenními náhradami
Rivaroxaban by se neměl používat k tromboprofylaxi u pacientů, kteří nedávno podstoupili 
transkatétrovou náhradu aortální chlopně (TAVR). Bezpečnost a účinnost rivaroxabanu nebyly 
hodnoceny u pacientů se srdečními chlopenními náhradami; proto neexistují žádné údaje podporující 
tvrzení, že rivaroxaban poskytuje odpovídající antikoagulaci u této skupiny pacientů. Léčba 
přípravkem Xindus se u těchto pacientů nedoporučuje. 
 
Pacienti s antifosfolipidovým syndromem
Přímo působící perorální antikoagulancia (DOAC) zahrnující rivaroxaban nejsou doporučena 
u pacientů s trombózou v anamnéze, u nichž byl diagnostikován antifosfolipidový syndrom. Zvláště 
u pacientů s trojí pozitivitou (na lupus antikoagulans, antikardiolipinové protilátky a protilátky proti 
beta 2-glykoproteinu I) by mohla být léčba DOAC spojena se zvýšeným výskytem recidivujících 
trombotických příhod v porovnání s léčbou antagonisty vitaminu K. 
 
Pacienti s anamnézou cévní mozkové příhody a/nebo tranzitorní ischemické ataky (TIA) 
Pacenti s AKS
Podávání přípravku Xindus je v léčbě akutního koronárního syndromu kontraindikováno u pacientů 
s anamnézou cévní mozkové příhody nebo tranzitorní ischemické ataky (TIA) (viz bod 4.3). Pacientů s 
akutním koronárním syndromem a anamnézou cévní mozkové příhody nebo TIA byl studován malý 
počet, omezené dostupné údaje o účinnosti však ukazují, že tito pacienti nemají z léčby prospěch. 
 
Pacienti s ICHS/PAD
Pacienti s ICHS/PAD, kteří prodělali hemorhagický nebo lakunární typ cévní mozkové příhody, nebo 
ischemický nelakunární typ cévní mozkové příhody během minulého měsíce, nebyli hodnoceni (viz 
bod 4.3). 
 
Spinální / epidurální anestezie nebo punkce
Pokud je provedena neuroaxiální anestezie (spinální či epidurální anestezie) nebo spinální resp. 
epidurální punkce, hrozí u pacientů léčených antitrombotiky pro prevenci tromboembolických 
komplikací riziko vývinu epidurálního či spinálního hematomu, který může vyústit v dlouhodobou 
nebo trvalou paralýzu. Riziko těchto příhod může dále zvýšit epidurální katetr dlouhodobě zavedený 
po operaci, nebo současné použití léčivých přípravků ovlivňujících krevní srážlivost. Riziko může také 
zvýšit provedení traumatické nebo opakované epidurální či spinální punkce. Pacienty je třeba často 
monitorovat, zda nejeví známky a příznaky neurologického poškození (například necitlivost nebo 
slabost dolních končetin, dysfunkce střev nebo močového měchýře). Pokud se zjistí neurologické 
potíže, je nutno urgentně stanovit diagnózu a zajistit léčbu. Před neuroaxiální intervencí lékař zváží 
potenciální přínos a riziko u pacientů na antikoagulační terapii i u pacientů, kde hodlá antikoagulační 
léčbu podat v rámci tromboprofylaxe. 
S použitím rivaroxabanu s ASA samotnou nebo s ASA plus klopidogrel nebo ticlopidin v těchto 
situacích nejsou klinické zkušenosti. 
 
Ke snížení možného rizika krvácení během současného užívání rivaroxabanu při neuroaxiální 
(spinální nebo epidurální) anestezii nebo spinální punkci se bere v úvahu farmakokinetický profil 
rivaroxabanu. Zavedení nebo odstranění epidurálního katetru nebo lumbální punkci je nejlépe provést, 
když je odhadovaný antikoagulační účinek rivaroxabanu nízký (viz bod 5.2). Přesný čas, kdy je 
u každého pacienta antikoagulační účinek dostatečně nízký, však není znám. Inhibitory agregace 
krevních destiček je třeba vysadit podle pokynů výrobce pro předepisování přípravku. 
 
Doporučení pro dávkování před a po invazivních procedurách a chirurgickém výkonu 
Pokud je nutná invazivní procedura nebo chirurgický zákrok, měl by být přípravek Xindus vysazen 
minimálně 12 hodin před zákrokem, pokud je to možné a na základě klinického posouzení lékařem. 
Pokud má pacient podstoupit elektivní operaci a antiagregační účinek není žádoucí, je třeba inhibitory 
agregace krevních destiček vysadit podle pokynů výrobce k předepisování přípravku. 
Pokud není možné výkon odložit, je třeba posoudit zvýšené riziko krvácení oproti neodkladnosti 
zákroku. 
Léčba přípravkem Xindus má být znovu zahájena po invazivní proceduře nebo chirurgickém zákroku 
co nejdříve, pokud to situace umožní a pokud je podle úsudku ošetřujícího lékaře dosaženo 
odpovídající hemostázy (viz bod 5.2). 
 
Starší populace
Se zvyšujícím se věkem se může zvyšovat riziko krvácení (viz body 5.1 a 5.2). 
 
Kožní reakce
V souvislosti s užíváním rivaroxabanu byly hlášeny po uvedení přípravku na trh závažné kožní reakce, 
včetně Stevens-Johnsonova syndromu/toxické epidermální nekrolýzy a DRESS syndromu (viz bod 
4.8). Zdá se, že pacienti jsou nejvíce ohroženi výskytem těchto reakcí v rané fázi léčby: nástup reakce 
se objevil ve většině případů během prvních týdnů léčby. Rivaroxaban musí být vysazen při prvním 
výskytu závažné kožní vyrážky (např. při jejím šíření, intenzifikaci a/nebo tvorbě puchýřů), nebo při 
jakékoliv jiné známce hypersenzitivity spolu se slizničními lézemi. 
 
Informace o pomocných látkách
Tento léčivý přípravek obsahuje laktózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí 
galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek 
užívat. 
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je 
v podstatě „bez sodíku“. 
 
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 
 
Inhibitory CYP3A4 a P-gp
Současné podávání rivaroxabanu s ketokonazolem (400 mg jednou denně) nebo ritonavirem (600 mg 
dvakrát denně) vedlo k 2,6 resp. 2,5násobnému nárůstu střední hodnoty AUC rivaroxabanu a 1,7 resp. 
1,6násobnému nárůstu jeho střední hodnoty Cmax, s významným zesílením farmakodynamických 
účinků, což může vést ke zvýšenému riziku krvácení. Proto se použití přípravku Xindus nedoporučuje 
u pacientů užívajících současně a systémově azolová antimykotika, jako je ketokonazol, itrakonazol, 
vorikonazol a posakonazol, nebo inhibitory proteáz HIV. Tyto léčivé látky jsou silnými inhibitory 
systémů CYP3A4 a současně P-gp (viz bod 4.4). 
 
Léčivé látky silně inhibující pouze jednu z metabolických cest eliminace rivaroxabanu (buď CYP3A4, 
nebo P-gp) budou pravděpodobně zvyšovat plazmatické koncentrace rivaroxabanu méně. Například 
klaritromycin (500 mg dvakrát denně), který je považován za silný inhibitor CYP3A4 a středně silný 
inhibitor P-gp, způsobuje 1,5násobný nárůst středních hodnot AUC rivaroxabanu a 1,4násobný nárůst 
Cmax. Interakce s klaritromycinem pravděpodobně není u většiny pacientů klinicky významná, ale 
může být potenciálně významná u vysoce rizikových pacientů (Pacienti s poruchou funkce ledvin: viz 
bod 4.4). 
 
Erythromycin (500 mg třikrát denně), který středně silně inhibuje CYP3A4 a P-gp, způsobuje 
1,3násobný nárůst středních hodnot AUC a Cmax rivaroxabanu. Interakce s erythromycinem 
pravděpodobně není u většiny pacientů klinicky významná, ale může být potenciálně významná 
u vysoce rizikových pacientů. 
U pacientů se sníženou funkcí ledvin vedl erythromycin (500 mg třikrát denně) k 1,8násobnému 
nárůstu střední hodnoty AUC rivaroxabanu a 1,6násobnému nárůstu Cmax u pacientů s mírným 
renálním poškozením ve srovnání s pacienty s normální renální funkcí. U pacientů se středně těžkým 
renálním poškozením vedl erythromycin k 2,0násobnému nárůstu střední hodnoty AUC rivaroxabanu 
a 1,6násobnému nárůstu v Cmax ve srovnání s pacienty s normální renální funkcí. Účinek 
erythromycinu je aditivní k renálnímu poškození (viz bod 4.4). 
 
Flukonazol (400 mg jednou denně), který je považován za středně silný inhibitor CYP3A4, vedl 
k 1,4násobnému zvýšení středních hodnot AUC rivaroxabanu a k 1,3násobnému zvýšení průměrné 
Cmax. Interakce s flukonazolem pravděpodobně není u většiny pacientů klinicky významná, ale může 
být potenciálně významná u vysoce rizikových pacientů (Pacienti se sníženou funkcí ledvin: viz bod 
4.4). 
 
Dronedaron by neměl být podáván spolu s rivaroxabanem, vzhledem k omezeným klinickým údajům, 
které jsou k dispozici. 
 
Antikoagulační přípravky
Po kombinovaném podávání enoxaparinu (40 mg, jednorázová dávka) s rivaroxabanem (10 mg, 
jednorázová dávka) byl zjištěn aditivní vliv na inhibici faktoru Xa, a to bez dalších účinků na výsledky 
testů srážení krve (PT, aPTT). Enoxaparin neovlivňoval farmakokinetiku rivaroxabanu. 
Vzhledem ke zvýšenému riziku krvácení je třeba postupovat opatrně, pokud jsou pacienti současně 
léčeni jinými antikoagulačními přípravky (viz body 4.3 a 4.4). 
 
NSAID/inhibitory agregace trombocytů
Při současném podávání rivaroxabanu (15 mg) a 500 mg naproxenu nebylo zjištěno klinicky 
relevantní prodloužení doby krvácení. Některé osoby však mohou mít silnější farmakodynamickou 
odezvu. 
Žádné klinicky významné farmakokinetické ani farmakodynamické interakce nebyly zjištěny při 
současném podání rivaroxabanu s 500 mg kyseliny acetylsalicylové. 
Klopidogrel (úvodní dávka 300 mg, poté udržovací dávka 75 mg) nevykazoval farmakokinetické 
interakce s rivaroxabanem (15 mg), ale u části populace pacientů došlo k relevantnímu nárůstu doby 
krvácení, který nekoreloval s agregací trombocytů, ani hladinami P-selektinu nebo receptoru 
GPIIb/IIIa. 
Postupovat opatrně je třeba, pokud jsou pacienti současně léčeni NSAID (včetně kyseliny 
acetylsalicylové) a inhibitory agregace trombocytů, protože tyto léčivé přípravky obvykle zvyšují 
riziko krváceni (viz bod 4.4). 
 
SSRI/SNRI
Stejně jako u jiných antikoagulačních přípravků je možné, že pacienti budou v případě současného 
užívání s přípravky SSRI nebo SNRI v důsledku jejich hlášeného účinku na krevní destičky vystaveni 
zvýšenému riziku krvácení. Při současném užívání v klinickém programu s rivaroxabanem byla 
u všech léčebných skupin pozorována numericky vyšší četnost závažného i méně závažného klinicky 
významného krvácení. 
 
Warfarin
Převod pacientů z antagonisty vitaminu K warfarinu (INR 2,0 až 3,0) na rivaroxaban (20 mg) nebo 
z rivaroxabanu (20 mg) na warfarin (INR 2,0 až 3,0) zvýšil protrombinový čas/INR (Neoplastin) více 
než aditivně (mohou být pozorovány jednotlivé hodnoty INR až 12), přičemž vliv na aPTT, inhibici 
aktivity faktoru Xa a potenciál endogenního trombinu byl aditivní. 
Pokud je třeba testovat farmakodynamické účinky rivaroxabanu během fáze převodu, mohou se použít 
testy aktivity anti-faktoru Xa, PiCT a Heptest, protože tyto testy nebyly warfarinem ovlivněny. Čtvrtý 
den po poslední dávce warfarinu odrážely všechny testy (včetně testů PT, aPTT, inhibice aktivity 
faktoru Xa a ETP) pouze účinek rivaroxabanu. 
Pokud je třeba testovat farmakodynamické účinky warfarinu během fáze převodu lze použít měření 
INR při Cmin rivaroxabanu (24 hodin po předchozím užití rivaroxabanu), protože tento test je v tento 
okamžik minimálně ovlivněn rivaroxabanem. 
Mezi warfarinem a rivaroxabanem nebyla pozorována žádná farmakokinetická interakce. 
 
Induktory CYP3ASoučasné podávání rivaroxabanu se silným induktorem CYP3A4 rifampicinem vedlo k přibližně 50% 
poklesu střední hodnoty AUC rivaroxabanu, s odpovídajícím poklesem farmakodynamického účinku. 
Současné podání rivaroxabanu s jinými silnými induktory CYP3A4 (například fenytoinem, 
karbamazepinem, fenobarbitalem nebo třezalkou tečkovanou (Hypericum perforatum)) může také vést 
ke snížení plazmatických koncentrací rivaroxabanu. Proto je třeba se vyhnout současnému podávání 
silných induktorů CYP3A4, pokud není pacient pozorně sledován kvůli známkám a příznakům 
trombózy. 
 
Jiné současně podávané léky
Žádné klinicky významné farmakokinetické nebo farmakodynamické interakce nebyly zjištěny při 
současném podávání rivaroxabanu s midazolamem (substrát CYP3A4), digoxinem (substrát P-gp), 
atorvastatinem (substrát CYP3A4 a P-gp) nebo omeprazolem (inhibitor protonové pumpy). 
Rivaroxaban neinhibuje ani neindukuje významné izoformy CYP jako je CYP3A4. 
Žádné klinicky relevantní interakce s jídlem nebyly zjištěny (viz bod 4.2). 
 
Laboratorní parametry
Parametry srážení krve (například PT, aPTT, Heptest) jsou ovlivněny podle očekávání na základě 
mechanismu působení rivaroxabanu (viz bod 5.1). 
 
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení 
 
Těhotenství 
Bezpečnost a účinnost rivaroxabanu u těhotných žen nebyly stanoveny. Studie na zvířatech prokázaly 
reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Vzhledem k možné reprodukční toxicitě, známému riziku krvácení 
a důkazu, že rivaroxaban prochází placentou, je přípravek Xindus kontraindikován v těhotenství (viz 
bod 4.3). 
Ženy ve fertilním věku musí během léčby rivaroxabanem zabránit otěhotnění. 
 
Kojení
Bezpečnost a účinnost rivaroxabanu u kojících žen nebyly stanoveny. Údaje z experimentů na 
zvířatech signalizují, že je rivaroxaban vylučován do mléka. Podávání přípravku Xindus je během 
kojení kontraindikováno (viz bod 4.3). Je nutno rozhodnout, zda přerušit kojení nebo ukončit/přerušit 
léčbu. 
 
Fertilita
Nebyly provedeny žádné specifické studie užívání rivaroxabanu u lidí s cílem vyhodnotit účinky na 
fertilitu. Ve studii samčí a samičí fertility na potkanech nebyly pozorovány žádné účinky (viz bod 5.3). 
 
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 
 
Přípravek Xindus má malý vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje. Byly hlášeny nežádoucí účinky 
jako synkopa (frekvence výskytu: méně časté) a závrať (frekvence výskytu: časté) (viz bod 4.8). 
Pacienti, kteří zaznamenali tyto nežádoucí účinky, by neměli řídit vozidla a obsluhovat stroje. 
 
4.8 Nežádoucí účinky 
 
Souhrn bezpečnostního profilu
Bezpečnost rivaroxabanu byla hodnocena ve třinácti studiích fáze III, kterých se účastnili 53 pacienti léčení rivaroxabanem (viz tabulka 1). 
 
Tabulka 1: Počet hodnocených pacientů, celková denní dávka a maximální délka léčby ve 
studiích fáze III 
 
Indikace Počet 
pacientů* 
Celková denní 
dávka
Maximální 
délka léčby
Prevence žilního tromboembolismu (VTE)
u dospělých pacientů podstupujících 
elektivní náhradu kyčelního nebo 
kolenního kloubu 
097 10 mg 39 dnů 
Prevence žilního tromboembolismu (VTE)
u hospitalizovaných nechirurgických 
pacientů 
997 10 mg 39 dnů 
Léčba hluboké žilní trombózy (HŽT) a
plicní embolie (PE) a prevence jejich 
recidivy 
790 1. - 21. den: 30 mg 
22. den a dále: 20 mg 
Po minimálně měsících: 10 mg 
nebo 20 mg 
21 měsíců 
Prevence cévní mozkové příhody a
systémové embolizace u pacientů 
s nevalvulární fibrilací síní 
750 20 mg 41 měsíců 
Prevence aterotrombotických příhod 
u pacientů po AKS
10 225 5 mg nebo 10 mg, 
podávaných společně 
s ASA nebo 
s kombinací ASA 
plus klopidogrel či 
tiklopidin 
31 měsíců 
Prevence aterotrombotických příhod 
u pacientů s ICHS/PAD
18 244 5 mg podávaných 
společně s ASA nebo 
10 mg v monoterapii 
47 měsíců 
*Pacienti, kteří dostali alespoň jednu dávku rivaroxabanu 
 
Nejčastěji hlášenými nežádoucí účinky u pacientů, kteří dostávali rivaroxaban, bylo krvácení (tabulka 
2) (viz také bod 4.4 a níže uvedený „Popis vybraných nežádoucích účinků“). Nejčastěji hlášeným 
krvácením byla epistaxe (4,5 %) a gastrointestinální krvácení (3,8 %). 
 
Tabulka 2: Četnost příhod krvácení* a anémie u pacientů vystavených rivaroxabanu 
v dokončených studiích fáze III 
 
Indikace Jakékoli krvácení Anémie
Prevence žilního tromboembolismu 
(VTE) u dospělých pacientů
podstupujících elektivní náhradu 
kyčelního nebo kolenního kloubu 
6,8 % pacientů 5,9 % pacientů 
Prevence žilního tromboembolismu
u hospitalizovaných nechirurgických 
pacientů 
12,6 % pacientů 2,1 % pacientů 
Léčba hluboké žilní trombózy a plicní
embolie a prevence jejich recidivy 
23 % pacientů 1,6% pacientů 
Prevence cévní mozkové příhody a
systémové embolizace u pacientů 
s nevalvulární fibrilací síní 
28 na 100 pacientoroků 2,5 na 100 pacientoroků 
Prevence aterotrombotických příhod u 
pacientů po AKS
22 na 100 pacientoroků 1,4 na 100 pacientoroků 
Prevence aterotrombotických příhod u 
pacientů s ICHS/PAD
6,7 na 100 pacientoroků 0,15 na 100 pacientoroků** 
* Pro všechny studie s rivaroxabanem byly sbírány, hlášeny a posouzeny všechny příhody krvácení. 
** Ve studii COMPASS byla nízká incidence anémie, protože byl použit selektivní přístup při sběru 
nežádoucích příhod. 
 
Seznam nežádoucích účinků v tabulce
Výskyt nežádoucích účinků hlášený u rivaroxabanu je shrnutý v tabulce 3 níže podle tříd orgánových 
systémů (v MedDRA) a podle frekvence výskytu. 
 
Frekvence jsou definovány takto: 
velmi časté (≥ 1/10) 
časté (≥ 1/100 až < 1/10) 
méně časté ( ≥ 1/1 000 až < 1/100) 
vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000) 
velmi vzácné (< 1/10 000) 
není známo (z dostupných údajů nelze určit) 
 
Tabulka 3: Všechny nežádoucí účinky hlášené u pacientů ve studiích fáze III nebo při 
postmarketingovém používání* 
 
Časté Méně časté Vzácné Velmi vzácné Není známo
Poruchy krve a lymfatického systému
Anémie (vč. 
příslušných 
laboratorních 
parametrů) 
Trombocytóza 
(včetně zvýšeného 
počtu 
trombocytů)A,
Trombocytopenie 
   
Poruchy imunitního systému
 Alergické reakce, 
alergická 
dermatitida, 
Angioedém a 
alergický edém 
 Anafylaktické 
reakce včetně
anafylaktického 
šoku 
 
Poruchy nervového systému 
Závratě, bolest hlavy Mozkové a
intrakraniální 
krvácení, synkopa 
   
Poruchy oka 
Oční krvácení (včetně 
krvácení do spojivek) 
Srdeční poruchy 
 Tachykardie    
Cévní poruchy 
Hypotenze, hematom    
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy 
Epistaxe,
hemoptýza 
    
Gastrointestinální poruchy 
Gingivální krvácení,
krvácení z 
gastrointestinálního 
traktu (včetně 
rektálního krvácení), 
gastrointestinální a 
abdominální bolest, 
dyspepsie, nauzea, 
zácpaA, průjem, 
zvraceníA 
Sucho v ústech    
Poruchy jater a žlučových cest
Zvýšení transamináz Porucha jater, 
Zvýšení hladiny
bilirubinu, zvýšení 
alkalické fosfatázy 
v krviA, zvýšení 
GGTA 
Žloutenka, 
Zvýšení hladiny 
konjugovaného
bilirubinu (s 
přidruženým 
zvýšením ALT 
nebo bez jejího 
zvýšení), 
Cholestáza, 
Hepatitis (včetně 
hepatocelulárního
poškození) 
  
Poruchy kůže a podkožní tkáně 
Pruritus (včetně
vzácných případů 
generalizovaného 
pruritu), vyrážka, 
ekchymóza, kožní a 
podkožní krvácení 
Kopřivka  Stevens-
Johnsonův 
syndrom/toxická 
epidermální
nekrolýza, 
DRESS 
syndrom 
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Bolest v končetináchA Hemartróza Krvácení do svalů  Kompartment 
syndrom 
sekundárně 
po krvácení 
Poruchy ledvin a močových cest 
Urogenitální krvácení
(včetně hematurie a 
menorhagieB), porucha 
funkce ledvin (včetně 
zvýšení hladin 
kreatininu a močoviny 
v krvi) 
   Renální 
selhání/akutní 
renální 
selhání 
vzniklé 
sekundárně 
po krvácení 
natolik 
silném, aby 
způsobilo 
hypoperfúzi 
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
HorečkaA, periferní 
edém, pokles celkové
síly a energie (včetně 
únavy, tělesné slabosti) 
Pocit indispozice 
(včetně malátnosti) 
Lokalizovaný
edémA 
  
Vyšetření 
 Zvýšení hladiny 
LDHA, lipázyA, 
amylázyA 
  
Poranění, otravy a procedurální komplikace
Pooperační krvácení 
(včetně pooperační 
anémie a krvácení
z rány), kontuze, 
sekrece z ranA 
 Cévní 
pseudoaneuryzmaC 
  
A: pozorováno u prevence žilního tromboembolismu u dospělých pacientů po elektivní náhradě 
kyčelního nebo kolenního kloubu 
B: pozorováno u léčby hluboké žilní trombózy, plicní embolie a u prevence jejich recidivy jako velmi 
časté u žen < 55 let 
C: pozorováno jako méně časté u prevence aterotrombotických příhod u pacientů po akutním 
koronárním syndromu (po perkutánní koronární intervenci) 
* Byl použit předem specifikovaný selektivní přístup pro sběr nežádoucích příhod. Jelikož incidence 
nežádoucích účinků se nezvýšila a nebyly identifikovány žádné nové nežádoucí účinky, nebyla data ze 
studie COMPASS zařazena pro výpočet frekvence v této tabulce. 
 
Popis vybraných nežádoucích účinků
Vzhledem k farmakologickému mechanismu působení může být užívání rivaroxabanu spojeno se 
zvýšeným rizikem okultního nebo zjevného krvácení z jakékoli tkáně nebo orgánu s možným 
následkem posthemoragické anémie. Známky, příznaky a závažnost (včetně fatálního zakončení) se 
mohou různit podle místa a stupně nebo rozsahu krvácení a/nebo anémie (viz bod 4.9 „Léčba 
krvácení“). V klinických studiích bylo během dlouhodobé léčby rivaroxabanem v porovnání s léčbou 
VKA mnohem častěji pozorováno slizniční krvácení (tj. epistaxe, krvácení z dásní, gastrointestinální 
krvácení, urogenitální krvácení včetně abnormálního vaginálního nebo silnějšího menstruačního 
krvácení) a anémie. Proto, kromě adekvátního klinického sledování, pokud je shledáno vhodným, 
může laboratorní vyšetření hemoglobinu/hematokritu být přínosem pro detekci okultního krvácení a 
kvantifikaci klinického významu zjevného krvácení. Riziko krvácení bude možná zvýšeno u některých 
skupin pacientů, například osob s nekontrolovanou těžkou arteriální hypertenzí a/nebo souběžnou 
léčbou ovlivňující krevní srážlivost (viz bod 4.4 „Riziko krvácení“). Menstruační krvácení může být 
intenzivnější a/nebo prodloužené. Hemoragické komplikace se mohou projevovat jako celková 
slabost, bledost, závratě, bolest hlavy nebo nevysvětlitelné otoky, dušnost a nevysvětlitelný šok. 
V některých případech byly v důsledku anémie pozorovány příznaky srdeční ischémie, jako je 
například bolest na hrudníku nebo angina pectoris. 
V souvislosti s užíváním rivaroxabanu byly hlášeny známé sekundární komplikace závažného 
krvácení, jako je například kompartment syndrom a renální selhání v důsledku hypoperfúze. Možnost 
krvácení je proto třeba zvážit při posuzování stavu pacientů s jakoukoli antikoagulační léčbou. 
 
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu: Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48, 
100 41 Praha 10, webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek 
 
4.9 Předávkování 
 
Byly hlášeny vzácné případy předávkování dávkou až 1960 mg. V případě předávkování má být 
pacient pečlivě sledován pro možnost krvácivých komplikací nebo jiných nežádoucích reakcí (viz 
odstavec „Léčba krvácení“). Z důvodu omezené absorpce se očekává efekt stropu bez dalšího zvýšení 
průměrné plazmatické expozice v případě supraterapeutické dávky 50 mg rivaroxabanu nebo dávek 
vyšších. 
K dispozici je specifická reverzní látka (andexanet alfa) antagonizující farmakodynamický účinek 
rivaroxabanu (viz Souhrn údajů o přípravku pro andexanet alfa). 
Lze zvážit podání aktivního uhlí ke snížení absorpce v případě předávkování rivaroxabanem. 
 
Léčba krvácení
Pokud dojde ke krvácivým komplikacím u pacienta léčeného rivaroxabanem, musí se podání další 
dávky rivaroxabanu odložit nebo se léčba musí ukončit, dle potřeby. Rivaroxaban má biologický 
poločas asi 5 až 13 hodin (viz bod 5.2). Léčba by měla být individuální podle závažnosti a lokalizace 
krvácení. Podle potřeby je třeba použít vhodnou symptomatickou léčbu, jako je mechanická komprese 
(např. u závažné epistaxe), chirurgická hemostáza se zajištěním kontroly krvácení, náhradou tekutin a 
zajištěním hemodynamické podpory, krevní deriváty (erytrocyty nebo čerstvá zmrazená plasma, 
v závislosti na související anémii nebo koagulopatii) nebo trombocyty. 
Pokud krvácení nelze kontrolovat výše uvedenými opatřeními, lze zvážit podávání buď specifické 
reverzní látky inhibitoru faktoru Xa (andexanet alfa), která antagonizuje farmakodynamický účinek 
rivaroxabanu, nebo specifické prokoagulační reverzní látky, jako je koncentrát protrombinového 
komplexu (PCC), aktivovaný koncentrát protrombinového komplexu (APCC) nebo rekombinantní 
faktor VIIa (r-FVIIa). V současnosti jsou však k dispozici velmi omezené klinické zkušenosti s 
použitím těchto léčivých přípravků u osob užívajících rivaroxaban. Doporučení je též podloženo 
omezenými neklinickými údaji. Opakované podání rekombinantního faktoru VIIa je třeba zvážit a 
titrovat v závislosti na zlepšování krvácení. V případě závažného krvácení je třeba konzultovat 
odborníka na koagulaci, pokud je odborník v místě dostupný (viz bod 5.1). 
 
Protamin sulfát a vitamin K podle všeho nebudou ovlivňovat antikoagulační aktivitu rivaroxabanu. 
U osob užívajících rivaroxaban jsou omezené zkušenosti s použítím kyseliny tranexamové a neexistují 
zkušenosti s použitím kyseliny aminokaproové a aprotininu. Neexistují ani vědecké důvody přínosu 
ani zkušenosti s použitím systémového hemostatika desmopressinu u osob užívajících rivaroxaban. 
Vzhledem k vysoké vazbě na plazmatické proteiny se u rivaroxabanu neočekává možnost odstranění 
dialýzou. 
 
 
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 
 
5.1 Farmakodynamické vlastnosti 
 
Farmakoterapeutická skupina: antitrombotické látky, přímé inhibitory faktoru Xa, ATC kód: B01AF 
Mechanismus účinku
Rivaroxaban je vysoce selektivní přímý inhibitor faktoru Xa biologicky dostupný při perorálním 
podání. Inhibice faktoru Xa blokuje vnitřní a vnější cestu koagulační kaskády a inhibuje vznik 
trombinu i vytváření trombů. Rivaroxaban neinhibuje trombin (aktivovaný faktor II) a nebyly 
prokázány žádné účinky na trombocyty. 
 
Farmakodynamické účinky
U lidí byla zjištěna inhibice faktoru Xa přímo úměrná dávce. Protrombinový čas (PT) je 
rivaroxabanem ovlivňován úměrně dávce, a pokud je pro test použit Neoplastin, objevuje se vysoká 
korelace s plazmatickými koncentracemi (hodnota R je 0,98). Jiné reagenty by mohly přinést jiné 
výsledky. Hodnotu PT je nutno odečíst v sekundách, protože INR (mezinárodní normalizovaný 
poměr) je kalibrován a validován pouze pro kumariny a nelze jej používat pro jiná antikoagulancia. 
V klinické farmakologické studii sledující reverzi farmakodynamického účinku rivaroxabanu 
u zdravých dospělých osob (n=22) byl hodnocen účinek jednotlivé dávky (50 IU/kg) u dvou 
rozdílných typů PCC, 3-faktorového PCC (faktory II, IX a X) a 4-faktorového PCC (II, VII, IX a X). 
3-faktorový PCC redukoval průměrnou hodnotu PT času (protrombinového času) při použití 
Neoplastinu přibližně o 1,0 sekundy během 30 minut ve srovnání s přibližně 3,5 sekundami 
pozorovanými u 4-faktorového PCC. Naproti tomu, 3-faktorový PCC měl větší a rychlejší celkový 
efekt na zvrácení změny tvorby endogenního trombinu než 4-faktorový PCC (viz bod 4.9). 
 
Aktivovaný parciální tromboplastinový čas (aPTT) a hodnoty analýzy HepTest jsou také prodlouženy 
úměrně dávce; nedoporučuje se však tyto metody používat k hodnocení farmakodynamických účinků 
rivaroxabanu. Během léčby rivaroxabanem v běžné klinické praxi není třeba monitorovat parametry 
koagulace. Pokud však je to klinicky indikováno, lze hladiny rivaroxabanu měřit pomocí 
kalibrovaných kvantitativních testů anti-faktoru Xa (viz bod 5.2). 
 
Klinická účinnost a bezpečnost 
AKS
Klinický program rivaroxabanu byl koncipován tak, aby byla prokázána účinnost rivaroxabanu při 
prevenci kardiovaskulárního úmrtí, infarktu myokardu (IM) nebo cévní mozkové příhody u pacientů 
s nedávným akutním koronárním syndromem –AKS (infarkt myokardu s elevací segmentu ST 
[STEMI], infarkt myokardu bez elevace segmentu ST [NSTEMI] nebo nestabilní angina pectoris 
[NSAP]). V pivotním dvojitě zaslepeném klinickém hodnocení ATLAS ACS 2 TIMI 51 bylo 15 pacientů náhodně zařazeno v poměru 1:1:1 do jedné ze tří léčebných skupin: skupiny užívající 
rivaroxaban 2,5 mg perorálně dvakrát denně, skupiny užívající rivaroxaban 5 mg perorálně dvakrát 
denně nebo do skupiny užívající placebo dvakrát denně spolu s ASA samotnou nebo s ASA plus 
thienopyridin (klopidogrel nebo tiklopidin). Pacienti s akutním koronárním syndromem ve věku do let měli buď diabetes mellitus, nebo prodělali infarkt myokardu. Medián léčby byl 13 měsíců a 
celková doba trvání léčby byla téměř 3 roky. 93,2 % pacientů užívalo souběžně ASA plus 
thienopyridin a 6,8 % pouze ASA. Z pacientů, kteří užívali duální protidestičkovou léčbu, 98,8 % 
užívalo klopidogrel, 0,9 % užívalo tiklopidin a 0,3 % užívalo prasugrel. Pacienti obdrželi první dávku 
rivaroxabanu nejméně za 24 hodin a nejvýše za 7 dní (medián 4,7 dne) po přijetí do nemocnice, vždy 
však co nejdříve po stabilizaci akutního koronárního syndromu (AKS ), včetně revaskularizačních 
zákroků, a v době obvyklého ukončení parenterální antikoagulační léčby. 
 
Oba dávkovací režimy, 2,5 mg rivaroxabanu dvakrát denně a 5 mg rivaroxabanu dvakrát denně, byly 
účinné při dalším snižování incidence kardiovaskulárních příhod na pozadí standardní protidestičkové 
léčby. V režimu s podáváním 2,5 mg dvakrát denně byla snížena mortalita a prokázalo se, že při 
nižším dávkování bylo riziko krvácení nižší; proto je dávka rivaroxabanu 2,5 mg dvakrát denně 
souběžně podávaných s kyselinou acetylsalicylovou (ASA) samotnou nebo s kombinací ASA plus 
klopidogrel nebo tiklopidin doporučována jako prevence aterotrombotických příhod u dospělých 
pacientů po akutním koronárním syndromu se zvýšenými hladinami srdečních biomarkerů. 
 
Ve srovnání s placebem rivaroxaban signifikantně snížil primární kompozitní cílový parametr 
kardiovaskulárního úmrtí, infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhody. Prospěch byl dán redukcí 
výskytu kardiovaskulárního úmrtí a infarktu myokardu a objevil se brzy s konstantním léčebným 
účinkem během celého sledovaného období (viz tabulka 4 a graf 1). Také první sekundární cílový 
parametr (úmrtí z jakékoli příčiny, infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda) byl signifikantně 
snížen. Další retrospektivní analýza prokázala nominální signifikantní snížení incidence trombózy 
stentu v porovnání s placebem (viz tabulka 4). Incidence hlavního bezpečnostního ukazatele (závažné 
krvácivé příhody dle TIMI nesouvisející s koronárním arteriálním baypassem CABG) byla vyšší 
u pacientů léčených rivaroxabanem než u pacientů užívajících placebo (viz tabulka 6). Incidence pro 
komponenty fatální krvácivé příhody, hypotenze vyžadující léčbu intravenózními inotropními látkami 
a chirurgický zákrok kvůli probíhajícímu krvácení byly u rivaroxabanu a placeba srovnatelné. 
 
V tabulce 5 jsou uvedeny výsledky účinnosti u pacientů podstupujících perkutánní koronární 
intervenci (PCI). Bezpečnostní výsledky v této podskupině pacientů podstupujících PCI byly 
srovnatelné s celkovými bezpečnostními výsledky. 
 
80 % studijní populace tvořili pacienti se zvýšenými biomarkery (troponin nebo CK-MB) a bez 
předchozí cerebrovaskulární příhody/tranzitorní ischemické ataky. Výsledky této skupiny byly také 
konsistentní s celkovými výsledky účinnosti a bezpečnosti. 
 
Tabulka 4: Výsledky účinnosti ze studie fáze III ATLAS ACS 2 TIMI 51  
Populace studie Pacienti s nedávným akutním koronárním syndromem a) 
Dávkování rivaroxaban 2,5 mg, dvakrát denně,  
N=5 114 n (%)
Poměr rizik (HR) (95% CI) p-hodnota b) 
Placebo  
N=5 113 
n (%) 
Kardiovaskulární   úmrtí,   infarkt
myokardu  nebo  cévní  mozková 
příhoda 
313 (6,1 %)  
0,84 (0,72; 0,97) p = 0,020* 
376 (7,4 %) 
Úmrtí  z  jakékoli příčiny,  infarkt 
myokardu  nebo  cévní  mozková 
příhoda 
320 (6,3 %)  
0,83 (0,72; 0,97) p = 0,016* 
386 (7,5 %) 
Kardiovaskulární úmrtí 94 (1,8 %)  143 (2,8 %)
0,66 (0,51; 0,86) p = 0,002** 
Úmrtí z jakékoli příčiny 103 (2,0 %)  
0,68 (0,53; 0,87) p = 0,002** 
153 (3,0 %) 
Infarkt myokardu 205 (4,0 %) 
0,90 (0,75; 1,09) p = 0,229 (4,5 %) 
Cévní mozková příhoda 46 (0,9 %) 
1,13 (0,74; 1,73) p = 0,41 (0,8 %) 
Trombóza stentu 61 (1,2 %)  
0,70 (0,51; 0,97) p = 0,033**
87 (1,7 %) 
a) modifikovaná intent-to-treat analýza (intent-to-treat celková analýza pro trombózu stentu) 
b) oproti placebu; Log-Rank p-hodnota 
* statisticky superiorní 
** nominálně významné 
 
Tabulka 5: Výsledky účinnosti ze studie fáze III ATLAS ACS 2 TIMI 51 u pacientů 
podstupujících PCI 
Populace studie Pacienti s nedávným akutním koronárním syndromem 
podstupující PCIa) 
Dávkování rivaroxaban 2,5 mg, dvakrát 
denně, N=3114, n (%)
HR (95% CI) p-hodnota b) 
Placebo N=3096 n (%)
Kardiovaskulární úmrtí, infarkt
myokardu nebo cévní mozková příhoda 
153 (4,9 %) 
0,94 (0,75; 1,17) p = 0,165 (5,3 %) 
Kardiovaskulární úmrtí 24 (0,8 %) 
0,54 (0,33; 0,89) p = 0,013** 
45 (1,5 %) 
Úmrtí z jakékoli příčiny 31 (1,0 %) 0,64  
(0,41; 1,01) p = 0,49 (1,6 %) 
Infarkt myokardu 115 (3,7 %)
1,03 (0,79; 1,33) p = 0,113 (3,6 %) 
Cévní mozková příhoda 27 (0,9 %) 
1,30 (0,74; 2,31) p = 0,21 (0,7 %) 
Trombóza stentu 47 (1,5 %)  
0,66 (0,46; 0,95) p = 0,026**
71 (2,3 %) 
a) modifikovaná intent-to-treat analýza (intent-to-treat celková analýza pro trombózu stentu) 
b) oproti placebu; Log-Rank p-hodnota 
** nominálně významné 
 
Tabulka 6: Bezpečnostní výsledky ze studie fáze III ATLAS ACS 2 TIMI Populace studie Pacienti s nedávným akutním koronárním syndromem a) 
Dávkování rivaroxaban 2,5 mg, dvakrát denně, 
N=5,115,
n (%) 
HR (95% CI) p-hodnota b) 
Placebo N=5,125  
n (%)
Závažné TIMI krvácivé příhody 
nesouvisející s CABG
65 (1,3 %)  
3,46 (2,08; 5,77) p = < 0,001* 
19 (0,4 %) 
Fatální krvácivé příhody 6 (0,1 %) 
0,67 (0,24; 1,89) p = 0,9 (0,2 %) 
Symptomatické intrakraniální 
krvácení 
14 (0,3 %) 
2,83 (1,02; 7,86) p = 0,5 (0,1 %) 
Hypotenze vyžadující léčbu 
intravenózními inotropními
látkami 
(0,1 %) 3 (0,1 %) 
Chirurgický zákrok kvůli 
pokračujícímu krvácení
(0,1 %) 9 (0,2 %) 
Transfuze 4 nebo více krevních 
jednotek za 48 hodin
19 (0,4 %) 6 (0,1 %) 
a) “Safety“ populace, „on treatment“ (populace, ve které byla hodnocena bezpečnost po dobu léčby) b) 
oproti placebu; Log-Rank p-hodnota 
* statisticky významné 
 
Obrázek 1: Doba do prvního výskytu primárního cílového parametru účinnosti 
(kardiovaskulární úmrtí, infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda) 
 
e 
 
ICHS/PAD
Studie fáze III COMPASS (27 395 pacientů, 78,0 % mužů a 22,0 % žen) prokázala účinnost a 
bezpečnost rivaroxabanu v prevenci kompozitu KV úmrtí, IM a cévní mozkové příhody u pacientů 
s vysokým rizikem ischemických příhod s ICHS nebo symptomatickým PAD. Pacienti byli sledováni 
v mediánu 23 měsíců a maximálně 3,9 roku. 
 
Pacienti bez kontinuální potřeby léčby inhibitorem protonové pumpy byli randomizováni k podávání 
pantoprazolu nebo placeba. Všichni pacienti byli následně randomizováni k podávání rivaroxabanu 
2,5 mg dvakrát denně/ASA 100 mg jednou denně, rivaroxabanu 5 mg dvakrát denně nebo ASA 
100 mg jednou denně a jejich odpovídajícího placeba v poměru 1:1:1. 
 
Pacienti s ICHS měli ICHS s postižením více cév a/nebo předchozí IM. U pacientů ve věku < 65 let 
byla vyžadována ateroskleróza alespoň dvou cévních povodí nebo alespoň dva další kardiovaskulární 
rizikové faktory. 
 
U pacientů s PAD byly provedeny zákroky, jako např. bypass nebo perkutánní transluminální 
angioplastika nebo amputace končetiny nebo chodidla pro arteriální onemocnění nebo pacienti měli 
intermitentní klaudikaci s poměrem krevního tlaku na kotníku/paži < 0,90 a/nebo významnou stenózu 
periferní tepny nebo předchozí revaskularizaci karotidy nebo asymptomatickou stenózu karotidy 
≥ 50 %. 
 
Vylučující kritéria zahrnovala potřebu duální protidestičkové léčby nebo protidestičkové léčby jiné 
než ASA nebo perorální antikoagulační léčby, pacienty s vysokým rizikem krvácení, pacienty se 
srdečním selháním s ejekční frakcí < 30 % nebo třídy III nebo IV dle New York Heart Association, 
pacienty s jakýmkoli typem ischemického, nelakunárního typu cévní mozkové příhody během 
minulého 1 měsíce nebo s anamnézou hemoragického nebo lakunárního typu cévní mozkové příhody. 
rivaroxaban 2,5 mg dvakrát denně 
Placebo 
rivaroxaban 
Rivaroxaban 2,5 mg dvakrát denně v kombinaci s ASA 100 mg jednou denně byl ve srovnání s ASA 
100 mg superiorní ve snížení primárního kompozitního cíle KV úmrtí, IM a cévní mozkové příhody 
(viz tabulka 7 a obrázek 2). 
 
U pacientů léčených rivaroxabanem 2,5 mg dvakrát denně v kombinaci s ASA 100 mg jednou denně 
ve srovnání s pacienty, kteří dostávali ASA 100 mg (viz tabulka 8) došlo k významnému zvýšení 
příhod primárního bezpečnostního cíle (modifikované ISTH příhody závažného krvácení). 
U primárního cíle účinnosti byl pozorovaný přínos rivaroxabanu 2,5 mg dvakrát denně plus ASA 
100 mg jednou denně ve srovnání s ASA 100 mg jednou denně s HR=0,89 (95 % CI 0,7–1,1) 
u pacientů ve věku ≥ 75 let (incidence: 6,3 % vs 7,0 %) a s HR=0,70 (95 % CI 0,6–0,8) u pacientů ve 
věku < 75 let (3,6 % vs 5,0 %). U modifikovaného ISTH závažného krvácení bylo pozorováno zvýšení 
rizika s HR=2,12 (95 % CI 1,5–3,0) u pacientů ve věku ≥ 75 let (5,2 % vs 2,5 %) a s HR=1,53 (95 % 
CI 1,2–1,9) u pacientů ve věku < 75 let (2,6 % vs 1,7 %). 
 
Přidání 40 mg pantoprazolu jednou denně k antitrombotické studijní medikaci u pacientů bez klinické 
potřeby inhibitoru protonové pumpy neprokázalo žádný přínos v prevenci gastrointestinálních příhod 
v horní části (tj. kombinace krvácení v horní části gastrointestinálního traktu, ulcerace v horní části 
gastrointestinálního traktu nebo obstrukce nebo perforace v horní části gastrointestinálního traktu); 
incidence gastrointestinálních příhod v horní části byla 0,39/100 pacientoroků ve skupině 
s pantoprazolem 40 mg jednou denně a 0,44/100 pacientoroků ve skupině s placebem jednou denně. 
 
Tabulka 7: Výsledky účinnosti studie fáze III COMPASS 
Populace 
studie 
Pacienti s ICHS/PAD a)
Dávkování rivaroxaban 2,5 mg 
dvakrát denně
v kombinaci s ASA mg jednou denně 
N = ASA 100 mg jednou 
denně 
 
 
N =  
 Pacienti
s příhodami 
KM % Pacienti 
s příhodami 
KM 
% 
HR (95% 
CI)
p-hodnota b) 
 
CMP, IM nebo 
KV úmrtí
379 (4,1 %) 5,20 % 496 (5,4 %) 7,17 % 0,76  
(0,66; 0,86) 
p = 
0,00004* 
- CMP 83 (0,9 %) 1,17 % 142 (1,6 %) 2,23 % 0,58  
(0,44; 0,76) 
p = 0,- IM 178 (1,9 %) 2,46 % 205 (2,2 %) 2,94 % 0,86  
(0,70; 1,05) 
p = 0,- KV úmrtí 160 (1,7 %) 2,19 % 203 (2,2 %) 2,88 % 0,(0,64; 0,96) 
p = 0, 
Mortalita ze 
všech příčin
313 (3,4 %) 4,50 % 378 (4,1 %) 5,57 % 0,82  
(0,71; 0,96) 
 
Akutní ischemie 
končetiny
22 (0,2 %) 0,27 % 40 (0,4 %) 0,60 % 0,(0,32; 0,92) 
 
a) soubor pro intention-to-treat analýzu, primární analýzy 
b) vs. ASA 100 mg; Log-Rank p-hodnota 
* Snížení primárního parametru účinnosti bylo statisticky superiorní. 
CI: interval spolehlivosti; KM %: Kaplan-Meierovy odhady kumulativní incidence (rizika) za dnů; KV: kardiovaskulární; IM: infarkt myokardu 
 
Tabulka 8: Bezpečnostní výsledky studie fáze III COMPASS 
 
Populace studie Pacienti s ICHS/PAD a)
Dávkování rivaroxaban 2,5 mg 
dvakrát denně 
ASA 100 mg
jednou denně 
Poměr rizik  
(95% CI)  
v kombinaci s ASA
100 mg jednou denně, 
N=9152 
n (kumul. riziko %) 
 
N = n (kumul. riziko %) 
 
p-hodnota b) 
Modifikované ISTH závažné 
krvácení
288 (3,9 %) 170 (2,5 %) 1,70 (1,40; 2,05)  
p < 0,- Příhoda fatálního 
krvácení 
15 (0,2 %) 10 (0,2 %) 1,49 (0,67; 3,33)  
p = 0,- Symptomatické 
krvácení do kritického 
orgánu (nefatální) 
63 (0,9 %) 49 (0,7 %) 1,28 (0,88; 1,86)  
p = 0,- Krvácení do operačního 
místa vyžadující 
reoperaci (nefatální, ne 
do kritického orgánu) 
10 (0,1 %) 8 (0,1 %) 1,24 (0,49; 3,14)  
p = 0,- Krvácení vedoucí 
k hospitalizaci 
(nefatální, ne do 
kritického orgánu, 
nevyžadující reoperaci) 
208 (2,9 %) 109 (1,6 %) 1,91 (1,51; 2,41) 
p < 0,- S hospitalizací přes 
noc 
172 (2,3 %) 90 (1,3 %) 1,91 (1,48; 2,46) 
p < 0,- Bez hospitalizace přes 
noc 
36 (0,5 %) 21 (0,3 %) 1,70 (0,99; 2,92) 
p = 0,Závažné gastrointestinální 
krvácení 
140 (2,0 %) 65 (1,1 %) 2,15 (1,60; 2,89) 
p < 0,Závažné intrakraniální 
krvácení 
28 (0,4 %) 24 (0,3 %) 1,16 (0,67; 2,00) 
p = 0,a) soubor pro intention-to-treat analýzu, primární analýzy 
b) vs. ASA 100 mg; Log-Rank p-hodnota 
CI: interval spolehlivosti; kumul. riziko: kumulativní incidence (riziko) (Kaplan-Meierovy odhady) za 
30 měsíců; ISTH: Mezinárodní společnost pro trombózu a hemostázu (International Society on 
Thrombosis and Haemostasis); 
Obrázek 2: Čas do prvního výskytu primárního parametru účinnosti (cévní mozková příhoda, 
infarkt myokardu, kardiovaskulární úmrtí) ve studii COMPASS 
 
 
bid: dvakrát denně; od: jednou denně; CI: interval spolehlivosti 
 
ICHS se srdečním selháním
Studie COMMANDER HF zahrnovala 5 022 pacientů se srdečním selháním a významnou ICHS po 
hospitalizaci z důvodu dekompenzovaného srdečního selhání. Pacienti byli randomizováni do jedné 
z dvou léčebných skupin: léčba rivaroxabanem 2,5 mg dvakrát denně (n=2 507) nebo odpovídajícím 
placebem (n=2 515). Celkový medián trvání studie byl 504 dnů. Pacienti museli mít symptomatické 
srdeční selhání po dobu nejméně 3 měsíců a ejekční frakci levé komory ≤ 40 % během jednoho roku 
před zařazením do studie. Na počátku studie byl medián ejekční frakce 34 % (IQR: 28 % - 38 %) a 
53 % subjektů mělo srdeční selhání třídy NYHA III nebo IV. 
Analýza primárního parametru účinnosti (tj. kompozit úmrtí ze všech příčin, infarktu myokardu, anebo 
CMP) neprokázala statisticky významný rozdíl mezi skupinou léčenou rivaroxabanem 2,5 mg dvakrát 
denně a placebem s HR 0,94 (95% CI 0,84 – 1,05), p=0,270. U úmrtí ze všech příčin nebyl rozdíl v 
počtu příhod u pacientů léčených rivaroxabanem nebo placebem (četnost příhod u rivaroxabanu 11,na 100 pacientoroků; četnost příhod u placeba 11,63 na 100 pacientoroků; HR 0,98; 95% CI 0,87 – 
1,10; p=0,743). Četnost příhod infarktu myokardu u rivaroxabanu byl 2,08 na 100 pacientoroků a u 
placeba 2,52 na 100 pacientoroků (HR 0,83; 95% CI 0,63 – 1,08; p=0,165) a pro CMP u rivaroxabanu 
1,08 na 100 pacientoroků a placeba 0,62 na 100 pacientoroků (HR 0,66; 95% CI 0,47 – 0,95; 
p=0,023). Hlavní bezpečnostní cíl (tj. kompozit fatálního krvácení nebo krvácení do kritického místa s 
potenciálem trvalého postižení) se vyskytl u 18 pacientů (0,7 %) na léčbě rivaroxabanem 2,5 mg 
dvakrát denně a u 23 pacientů (0,9 %) na placebu (HR 0,80; 95% CI 0,43 - 1,49; p=0,484). Ve skupině 
s rivaroxabanem bylo statisticky významné zvýšení ISTH závažného krvácení ve srovnání s placebem 
(četnost příhod u rivaroxabanu 2,04 na 100 pacientoroků; četnost příhod u placeba 1,21 na pacientoroků; HR 1,68; 95% CI 1,18 - 2,39; p=0,003). 
Léčebné účinky u subpopulace pacientů s mírným a středně závažným srdečním selháním ve studii 
COMPASS byly podobné účinkům celé studované populace (viz bod ICHS/PAD). 
 
Pacienti s vysoce rizikovým antifosfolipidovým syndromem s trojí pozitivitou 
V randomizované otevřené multicentrické studii sponzorované zkoušejícím se zaslepeným 
rozhodnutím o sledovaném cílovém parametru byl porovnáván rivaroxaban s warfarinem u pacientů 
s trombózou v anamnéze, kteří měli diagnostikovaný antifosfolipidový syndrom a vysoké riziko 
tromboembolických příhod (pozitivních ve všech 3 antifosfolipidových testech: na lupus 
antikoagulans, antikardiolipinové protilátky a protilátky proti beta 2-glykoproteinu I). Studie byla po 
zařazení 120 pacientů předčasně ukončena z důvodu příliš vysokého výskytu příhod u pacientů 
rivaroxaban 2,5 mg bid + ASA 100 mg od ASA 100 mg od 
Kaplan-Meierovy odhady (%) za 30 měsíců: 
Rivaroxaban 2,5 mg bid + ASA 100 mg od: 5,2 (4,7 – 5,8) 
ASA 100 mg od: 7,2 (6,5 – 7,9) 
rivaroxaban 
rivaroxaban 
zařazených do ramene s rivaroxabanem. Průměrná délka sledování byla 569 dní. Randomizováno bylo 
59 pacientů k užívání rivaroxabanu 20 mg (15 mg u pacientů s clearance kreatininu (CrCl) 
< 50 ml/min) a 61 k užívání warfarinu (INR 2,0–3,0). K tromboembolickým příhodám došlo u 12 % 
pacientů randomizovaných k užívání rivaroxabanu (4 ischemické cévní mozkové příhody a 3 infarkty 
myokardu). U pacientů randomizovaných k užívání warfarinu nebyly hlášeny žádné příhody. 
K velkému krvácení došlo u 4 pacientů (7 %) ve skupině s rivaroxabanem a u 2 pacientů (3 %) ve 
skupině s warfarinem. 
 
Pediatrická populace 
Evropská agentura pro léčivé přípravky udělila odklad povinnosti předložit výsledky studií 
s referenčním léčivým přípravkem obsahujícím rivaroxaban u jedné nebo více podskupin pediatrické 
populace. Evropská agentura pro léčivé přípravky rozhodla o zproštění povinnosti předložit výsledky 
studií s referenčním léčivým přípravkem obsahujícím rivaroxaban v prevenci tromboembolických 
příhod u všech podskupin pediatrické populace (informace o použití u pediatrické populace viz bod 
4.2.). 
 
5.2 Farmakokinetické vlastnosti 
 
Absorpce
Rivaroxaban je rychle absorbován; maximální koncentrace (Cmax) se objeví 2 - 4 hodiny po užití 
tablety. 
Bez ohledu na stav na lačno nebo po jídle je u dávky 2,5 mg a 10 mg rivaroxabanu ve formě tablety 
perorální absorpce téměř kompletní a perorální biologická dostupnost vysoká (80 - 100 %). Užívání 
při jídle neovlivňuje při dávce 2,5 mg a 10 mg AUC ani Cmax rivaroxabanu. Rivaroxaban 2,5 mg a 
10 mg tablety lze užívat při jídle nebo nezávisle na jídle. 
Farmakokinetické vlastnosti rivaroxabanu jsou až do dávky 15 mg jednou denně přibližně lineární. Ve 
vyšších dávkách je absorbce rivaroxabanu omezena disolucí, dochází ke snížení biologické 
dostupností a míra absorbce se snižuje se zvyšující se dávkou. To se výrazněji projevuje ve stavu na 
lačno než po jídle. Variabilita farmakokinetiky rivaroxabanu je střední, s interindividuální variabilitou 
v rozmezí od 30 % do 40 %. 
Absorpce rivaroxabanu je závislá na místě jeho uvolnění v gastrointestinálním traktu. Bylo hlášeno 
29% a 56% snížení AUC a Cmax ve srovnání s tabletou, pokud byl rivaroxaban v granulátu uvolněn 
v proximální časti tenkého střeva. Expozice je dále snížena, když je rivaroxaban uvolněn v distální 
části tenkého střeva nebo ve vzestupné části tračníku. Proto by se mělo zabránit podání rivaroxabanu 
distálně od žaludku, jelikož to může vést ke snížení absorpce a související expozice rivaroxabanu. 
Biologická dostupnost (AUC a Cmax) 20 mg rivaroxabanu podaného per os ve formě rozdrcené tablety 
vmíchané do jablečného pyré nebo suspendované ve vodě a podané žaludeční sondou s následnou 
tekutou stravou byla v porovnání s podáním celé tablety srovnatelná. Vzhledem k předvídatelnému, 
dávce úměrnému farmakokinetickému profilu rivaroxabanu jsou výsledky biologické dostupnosti 
z této studie spíše aplikovatelné na nižší dávky rivaroxabanu. 
 
Distribuce
Vazba na plazmatické proteiny u lidí je vysoká, přibližně 92 % - 95 %, přičemž hlavní část se váže na 
sérový albumin. Distribuční objem je střední, Vss činí přibližně 50 litrů. 
 
Biotransformace a eliminace
Z podané dávky rivaroxabanu se přibližně 2/3 metabolicky degradují, z čehož je polovina vylučována 
ledvinami a druhá polovina stolicí. Zbývající 1/3 podané dávky je vylučována ledvinami přímo jako 
nezměněná léčivá látka, hlavně prostřednictvím aktivní ledvinové sekrece. 
Rivaroxaban je metabolizován prostřednictvím systémů CYP3A4 a CYP2J2 i mechanismy na CYP 
nezávislými. Hlavními cestami transformace je oxidativní degradace morfolinonové části a hydrolýza 
amidových vazeb. Na základě in vitro experimentů je zřejmé, že rivaroxaban slouží jako substrát 
transportních proteinů – P-gp (P-glykoprotein) a BCRP (breast cancer resistance protein). 
Nezměněný rivaroxaban je nejvýznamnější formou přípravku v lidské plazmě; v krevním oběhu 
nejsou žádné významné nebo aktivní metabolity. Rivaroxaban lze vzhledem ke systémové clearance 
asi 10 l/h klasifikovat jako látku s nízkou clearance. Po intravenózním podání dávky 1 mg je 
eliminační poločas asi 4,5 hodiny. Po perorálním podání je eliminace omezována mírou absorpce. 
K eliminaci rivaroxabanu z plazmy dochází s terminálním poločasem 5 až 9 hodin u mladších osob a 
s terminálním poločasem 11 až 13 hodin u starších osob. 
 
Zvláštní populace 
Pohlaví
Mezi muži a ženami nebyl žádný klinicky relevantní rozdíl ve farmakokinetice a farmakodynamice 
přípravku. 
 
Starší populace
Starší pacienti vykazovali vyšší plazmatické koncentrace než mladší, se střední hodnotou AUC 
přibližně 1,5x vyšší, hlavně vzhledem ke snížené (zdánlivé) celkové a ledvinové clearance. Žádná 
úprava dávky není nutná. 
 
Různé váhové kategorie
Extrémy v tělesné hmotnosti (< 50 kg nebo > 120 kg) měly pouze malý vliv na plazmatické 
koncentrace rivaroxabanu (méně než 25 %). Žádná úprava není dávky nutná. 
 
Rozdíly mezi etniky
Žádné klinicky relevantní rozdíly mezi etniky nebyly ve farmakokinetice a farmakodynamice 
rivaroxabanu zjištěny u pacientů z řad bělochů, Afroameričanů, Hispánců, Japonců ani Číňanů. 
 
Porucha funkce jater
Pacienti s cirhózou s lehkou poruchou funkce jater (Child-Pugh A) vykazovali pouze menší změny ve 
farmakokinetice rivaroxabanu (v průměru 1,2x nárůst AUC rivaroxabanu) a výsledky byly téměř 
srovnatelné s kontrolní skupinou zdravých pacientů. U pacientů trpících cirhózou se středně těžkou 
poruchou funkce jater (Child-Pugh B) střední AUC rivaroxabanu významně stoupla – 2,3x 
v porovnání se zdravými dobrovolníky. AUC nevázané látky stoupla 2,6x. U těchto pacientů dochází 
ke snížení renální eliminace rivaroxabanu, podobně jako u pacientů se středně těžkou poruchou funkce 
ledvin. O účinku u pacientů s těžkou poruchou funkce jater nejsou k dispozici žádné údaje. 
Inhibice aktivity faktoru Xa byla u pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater zvýšena ve 
srovnání se zdravými dobrovolníky 2,6x; prodloužení PT bylo obdobně zvýšeno 2,1x. Pacienti se 
středně těžkou poruchou funkce jater byli na rivaroxaban citlivější a vztah mezi koncentrací a PT měl 
tak strmější průběh. 
Rivaroxaban je kontraindikován u pacientů s jaterním onemocněním, které je spojeno s koagulopatií a 
klinicky relevantním rizikem krvácení, včetně cirhotických pacientů s klasifikací Child-Pugh B a C 
(viz bod 4.3). 
 
Porucha funkce ledvin
Byl zjištěn nárůst expozice rivaroxabanu související s poklesem funkce ledvin, která byla posuzována 
prostřednictvím hodnot clearance kreatininu. U osob s lehkou (clearance kreatininu 50 – 80 ml/min), 
středně těžkou (clearance kreatininu 30 – 49 ml/min) a těžkou (clearance kreatininu 15 - 29 ml/min) 
poruchou funkce ledvin byly plazmatické koncentrace rivaroxabanu (AUC) zvýšeny 1,4, 1,5 resp. 
1,6x. Odpovídající zesílení farmakodynamických účinků bylo výraznější. U osob s lehkou, střední a 
těžkou ledvinovou nedostatečností byla celková inhibice faktoru Xa ve srovnání se zdravými 
dobrovolníky zvýšena 1,5, 1,9 resp. 2,0x; prodloužení PT bylo obdobně zvýšeno 1,3, 2,2 a 2,4x. 
O použití u pacientů s clearance kreatininu < 15 ml/min nejsou žádné údaje. 
Vzhledem k vysoké vazbě na plazmatické proteiny se u rivaroxabanu neočekává možnost odstranění 
dialýzou. 
Použití se nedoporučuje u pacientů s clearance kreatininu < 15 ml/min. Rivaroxaban je u pacientů 
s clearance kreatininu 15 – 29 ml/min nutno používat s opatrností (viz bod 4.4). 
 
Farmakokinetické údaje u pacientů
U pacientů užívajících rivaroxaban 2,5 mg dvakrát denně jako prevenci aterotrombotických příhod 
u pacientů s akutním koronárním syndromem (AKS) byl geometrický průměr koncentrace (90% 
interval předpovědi) 2 - 4 h a asi 12 h po podání dávky (představující zhruba maximální a minimální 
koncentrace během dávkovacího intervalu) 47 (13 - 123) a 9,2 (4,4 - 18) μg/l. 
 
Farmakokinetické/farmakodynamické vztahy
Po podání velkého rozmezí dávek (5 – 30 mg dvakrát denně) byl hodnocen farmakokinetický a 
farmakodynamický (PK/PD) vztah mezi plazmatickou koncentrací rivaroxabanu a několika cílovými 
parametry PD (inhibice faktoru Xa , PT, aPTT, Heptest). Vztah mezi plazmatickou koncentrací 
rivaroxabanu a aktivitou faktoru Xa byl nejlépe popsán pomocí modelu Emax. U PT byly údaje lépe 
vyjádřeny pomocí lineárního ohraničeného modelu. Hodnoty PT se významně lišily v závislosti na 
použitých reagenciích. Při použití Neoplastinu byl výchozí PT asi 13 sekund a odchylka hodnot 
přibližně 3 až 4 s/(100 μg/l). Výsledky analýz PK/PD ve studii fáze II a III byly v souladu s údaji 
získanými u zdravých jedinců. 
 
Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost nebyly stanoveny u dětí a dospívajících do 18 let věku. 
 
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 
 
Neklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti a toxicity po 
jednorázovém podání, fototoxicity, genotoxicity, kancerogenního potenciálu a juvenilní toxicity 
neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka. 
Účinky pozorované ve studii toxicity při opakovaném podání byly způsobeny hlavně zesílenou 
farmakologickou aktivitou rivaroxabanu. Při klinicky relevantních úrovních expozice byly u potkanů 
pozorovány zvýšené plazmatické hladiny IgG a IgA. 
U potkanů nebyly pozorovány žádné účinky na fertilitu samců nebo samic. Studie na zvířatech 
prokázaly reprodukční toxicitu související s farmakologickým mechanismem působení rivaroxabanu 
(např. hemoragickými komplikacemi). V klinicky relevantních plazmatických koncentracích byla 
pozorována embryonální a fetální toxicita (post-implantační ztráty, opožděná nebo progredující 
osifikace, hepatální mnohočetné světle zbarvené skvrny) a zvýšený výskyt malformací a také 
placentárních změn. V prenatálních a postnatálních experimentech u potkanů byla zjištěna snížená 
životaschopnost potomků, a to v dávkách toxických pro matky. 
 
 
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 
 
6.1 Seznam pomocných látek 
 
Jádro tablety: 
Hypromelóza  
Mikrokrystalická celulóza
Natrium-lauryl-sulfát 
Monohydrát laktózy
Sodná sůl kroskarmelózy 
Magnesium-stearát 
Potah tablety: 
Hypromelóza 2910 (E464) 
Oxid titaničitý (E171)
Makrogol 3350 (E1521) 
Žlutý oxid železitý (E172) 
6.2 Inkompatibility 
 
Neuplatňuje se. 
 
6.3 Doba použitelnosti 
 
roky 
 
 
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání 
 
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání. 
 
6.5 Druh obalu a obsah balení 
 
PVC/ Al blistr 
Velikosti balení: 
10, 14, 20, 28, 30, 56, 60, 98, 168 nebo 196 potahovaných tablet 
 
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 
 
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku  
 
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními 
požadavky. 
 
 
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 
 
AV Medical CZ s.r.o., Dobronická 1257, 148 00 Praha 4 - Kunratice, Česká republika 
 
 
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) 
 
16/038/19-C 
 
 
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 
 
Datum první registrace: 25. 3.  
 
 
10. DATUM REVIZE TEXTU 
 
31. 8.