Sp. zn. sukls 
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU  
 Kyslík medicinální plynný SOL 100% medicinální plyn, stlačený  2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 
 Oxygenum (O2) 100 % V/V150 barů, 200 barů nebo 300 barů, 15 °C  
3. LÉKOVÁ FORMA 
 Medicinální plyn, stlačený.  
Kyslík je bezbarvý plyn bez chuti a zápachu.   
4. KLINICKÉ ÚDAJE 
 4.1 Terapeutické indikace 
  Medicinální plyn se používá v plynném skupenství v normobarické a hyperbarické oxygenoterapii.  
Normobarická oxygenoterapie: 
- Léčba nebo prevence akutní nebo chronické hypoxie.  
- Léčba cluster headache.  
Hyperbarická oxygenoterapie: 
- Léčba těžké otravy oxidem uhelnatým. (V případě otravy oxidem uhelnatým je hyperbarická 
oxygenoterapie považována za nezbytnou u pacientů, u nichž došlo ke ztrátě vědomí; 
neurologickým příznakům, kardiovaskulárnímu selhání nebo závažné acidóze; nebo u 
těhotných žen (všechny tyto indikace bez ohledu na koncentraci COHb)). 
- Léčba kesonové nemoci nebo vzduchové/plynové embolie jiného původu.  
- Jako podpůrná léčba v případě osteoradionekrózy. 
- Jako podpůrná léčba klostridiové myonekrózy (plynaté sněti).  
4.2 Dávkování a způsob podání 
 DávkováníKoncentraci, průtok a délku léčby stanoví lékař podle stavu a charakteru individuálního onemocnění. 
Hypoxémie je stav, kdy je parciální tlak kyslíku v arteriální krvi (PaO2) nižší než 10 kPa (<70 mmHg). 
Tlak kyslíku 8 kPa (55/60 mmHg) povede k respirační insuficienci.  
Hypoxémie se léčí obohacením vzduchu inhalovaného pacientem o další kyslík. Rozhodnutí o aplikaci 
kyslíkové terapie závisí na stupni hypoxémie a na individuální toleranci pacienta.  
V každém případě je cílem kyslíkové terapie udržet hodnoty PaO2 >60 mmHg (7,96 kPa) nebo 
saturaci kyslíkem v arteriální krvi >90 %.  
Pokud je kyslík podáván naředěný dalším plynem, kyslíková koncentrace ve vdechovaném vzduchu 
(FiO2) musí dosahovat nejméně 21 %.  
Kyslíková terapie při normálním tlaku (normobarická oxygenoterapie): 
Podávání kyslíku je nutno provádět se zvýšenou opatrností. Dávku je nutno upravit podle 
individuálních potřeb pacienta, tlak kyslíku by měl setrvat nad 8,0 kPa (nebo 60 mmHg), a saturace   
hemoglobinu kyslíkem by měla být >90 %. Nutné je pravidelné monitorování arteriálního tlaku 
kyslíku (PaO2) nebo pulsní oxymetrie (arteriální saturace kyslíkem (SpO2)) a klinických známek. 
Cílem je vždy použít u konkrétního pacienta nejnižší účinnou koncentraci kyslíku ve vdechovaném 
vzduchu, tj. nejnižší dávku schopnou udržet tlak 8 kPa (60 mmHg)/saturaci >90 %. Vyšší koncentrace 
by se měly podávat co nejkratší dobu při soustavném sledování hodnot krevních plynů. 
Kyslík lze podávat bezpečně v následujících koncentracích s uvedenými dobami podávání: 
 Do 100 % méně než 6 hodin 
 60-70 % 24 hodin 
 40-50 %  v průběhu dalších 24 hodin 
Kyslík je potenciálně toxický po dvou dnech podávání v koncentracích přesahujících 40 %.  
Na novorozené děti se tyto směrnice nevztahují, protože retrolentální fibroplazie se u nich objevuje při 
mnohem nižších koncentracích FiO2. K zajištění dostatečné hladiny kyslíku vhodné pro novorozence 
je nutno zjistit nejnižší účinné koncentrace.  
• Spontánně dýchající pacienti:  
Účinná koncentrace kyslíku je nejméně 24 %. Za běžných okolností je k zajištění terapeutické 
koncentrace v bezpečných mezích podáván minimálně 30% kyslík.  
Terapie vysokými koncentracemi kyslíku (>60 %) je indikována pro krátká období v případě 
závažného astmatického záchvatu, plicního trombembolizmu, pneumonie, intersticiální plicní fibrózy 
atd.  
Nízká koncentrace kyslíku je indikována k léčbě pacientů s chronickou respirační insuficiencí 
způsobenou chronickou obstrukcí dýchacích cest nebo z jiných příčin. Koncentrace kyslíku nesmí být 
vyšší než 28 % ; pro některé pacienty může být příliš vysoká i koncentrace 24 %. 
Lze podávat i vyšší koncentrace kyslíku (v některých případech až 100 %); u většiny zařízení je však 
velmi obtížné dosáhnout koncentrací >60 % (80 % u dětí).  
Dávka by se měla upravit podle individuálních potřeb pacienta, a to při průtoku v rozsahu 1 až 10 litrů 
plynu za minutu.   
• Pacienti s chronickou respirační insuficiencí:  
Kyslík je nutno podávat při průtoku 0,5–2 l/min, a dále by se hodnoty průtoku měly upravit podle 
naměřených hodnot krevních plynů. Účinná koncentrace kyslíku se udržuje pod 28 % a někdy i méně 
než 24 % u pacientů trpících dýchacími poruchami, kteří potřebují ke stimulaci dýchání hypoxii.  
• Chronická respirační insuficience způsobená chronickou obstrukční plicní nemocí (CHOPN) nebo 
jinými stavy: 
Léčba se upraví podle naměřených hodnot krevních plynů. Parciální tlak kyslíku v arteriální krvi 
(PaO2) by měl být >60 mmHg (7,96 kPa) a saturace arteriální krve kyslíkem 90 %. 
Nejběžnější rychlost podání činí 1–3 litry/min po dobu 15–24 hodin/den, do níž spadá také tzv. 
paradoxní (REM) spánek (denní doba nejcitlivější na hypoxémii). Během stabilní fáze onemocnění je 
třeba sledovat koncentrace CO2 dvakrát za každé 3–4 týdny nebo třikrát měsíčně, protože se tyto 
koncentrace mohou během podávání kyslíku zvýšit (hyperkapnie).   
• Pacienti s akutní respirační insuficiencí:  
Kyslík je nutno podávat při průtoku 0,5–15 l/min a dále by se hodnoty průtoku měly upravit podle 
naměřených hodnot krevních plynů. V akutním případě je u pacientů se závažnými respiračními 
poruchami nutno podávat podstatně vyšší dávky (až 60 l/min).   
• Pacienti závislí na mechanické ventilaci:  
Pokud je kyslík smíchán s jiným plyny, nesmí kyslíková frakce ve vdechované plynné směsi (FiO2) 
klesnout pod 21 %. V praxi se většinou používá dolní limit 30 %. V případě potřeby lze koncentraci 
vdechované kyslíkové frakce zvýšit na 100 %.  
• 
Pediatrická populace: 
  Novorozenci: 
U novorozenců lze ve výjimečných případech podávat koncentrace do 100 %; při léčbě je však nutné 
soustavné monitorování. K zajištění dostatečné hladiny kyslíku je nutno zjistit nejnižší účinné 
koncentrace. Obecně platí, že je nutno se vyhnout koncentracím kyslíku nad 40 % v inhalovaném 
vzduchu vzhledem k možnému riziku poškození zraku (retinopatie) nebo plicního kolapsu. Tlak 
kyslíku v arteriální krvi je nutno soustavně sledovat a udržovat pod hranicí 13,3 kPa (100 mmHg). Je 
nutno zabránit výkyvům v saturaci kyslíkem. Zamezením významnějšího kolísání dodávky kyslíku je 
možné snížit riziko poškození očí. (Viz také bod 4.4.)  
• Cluster headache: 
V případě cluster headache se podává utěsněnou obličejovou maskou 100% kyslík o průtoku 7 l/min 
po dobu 15 minut. Léčba by měla být zahájena, pokud možno v nejranějším stadiu záchvatu.  
Hyperbarická oxygenoterapie: 
Dávkování a tlak je nutno vždy upravit podle klinického stavu pacienta a léčbu lze poskytnout 
pouze na základě doporučení lékařem. Nicméně dále jsou uvedena určitá doporučení vyplývající 
ze současných poznatků. 
Hyperbarická oxygenoterapie se provádí při tlacích přesahujících 1 atmosféru (1,013 baru), v rozmezí 
1,4 až 3,0 atm (obvykle mezi 2–3 atmosférami). Hyperbarický kyslík se podává ve speciální 
přetlakové komoře. Tuto terapii kyslíkem pod vysokým tlakem lze také poskytovat za použití utěsněné 
obličejové masky s krytem hlavy, nebo prostřednictvím tracheální trubice.   
Každý léčebný výkon trvá 45–300 minut, podle konkrétní indikace. 
Akutní hyperbarická oxygenoterapie může někdy trvat jeden či dva léčebné výkony, terapie při 
chronických potížích však může vyžadovat 30 i více léčebných výkonů. V případě potřeby lze léčebný 
výkon opakovat dvakrát až třikrát denně.  
• Otrava oxidem uhelnatým:  
Kyslík je nutno podávat ve vysokých koncentracích (100 %) co nejdříve poté, kdy došlo k otravě 
oxidem uhelnatým, a to do doby, dokud koncentrace karboxyhemoglobinu neklesnou pod nebezpečné 
hodnoty (kolem 5 %). Hyperbarický kyslík (od 3 atm) je indikován u pacientů s akutní otravou CO 
nebo po expozici trvající 24 hodin. Kromě toho je hyperbarická oxygenoterapie odůvodněná u 
těhotných pacientek, při ztrátě vědomí nebo v případech vyšší koncentrace karboxyhemoglobinu. Mezi 
četnějšími hyperbarickými inhalacemi nepodávejte normobarický kyslík – mohla by se zvýšit jeho 
toxicita. Hyperbarický kyslík je zřejmě také vhodný při opožděné léčbě otravy CO pomocí 
opakovaných inhalací kyslíku v nízkých dávkách.  
• Pacienti s kesonovou nemocí: 
Doporučuje se rychlá terapie při 2,8 atmosfér, kterou lze v případě přetrvávání příznaků až desetkrát 
opakovat.  
• Pacienti se vzduchovou embolií:  
V tomto případě se dávka upraví podle klinického stavu pacienta a hodnot krevních plynů. Cílové 
hodnoty: PaO2 >8 kPa nebo 60 mmHg, saturace hemoglobinu >90 %.  
• Pacienti s osteoradionekrózou: 
Hyperbarická oxygenoterapie v případech škodlivého ozáření obvykle sestává z léčebného výkonu 
trvajícího 90–120 minut denně při 2,0–2,5 atm po dobu asi 40 dní.  
• Pacienti s klostridiovou myonekrózou: 
Během prvních 24 hodin se doporučuje inhalace při 3,0 atmosférách v délce 90 minut, a poté dvakrát 
denně po dobu 4–5 dní, dokud se stav pacienta klinicky nezlepší.  
Způsob podání  
 
 
 
Normobarická oxygenoterapieKyslík je podáván ve vdechovaném vzduchu, přednostně pomocí speciálního zařízení (např. nosní 
katétr nebo obličejová maska). Tímto zařízením je kyslík podáván s inhalovaným vzduchem. Plyn i 
veškerý přebytečný kyslík následně z těla pacienta odchází ve vydechovaném vzduchu a mísí se 
s okolním vzduchem (systém „bez zpětného vdechování“). Při anestézii se často používají speciální 
zařízení se systémem návratu vzduchu nebo recyklace, kdy se vydechnutý vzduch vrací do oběhu a 
může být znovu vdechnut (systém „se zpětným vdechováním“). 
Pokud pacient nemůže dýchat samostatně, lze poskytnout podpůrné umělé dýchání. 
Dále lze kyslík podávat injekčně přímo do krevního řečiště za použití tzv. oxygenátorů. Použití 
přístrojů zajišťujících mimotělní výměnu plynů usnadňuje okysličení a dekarboxylaci bez újmy 
spojené s agresivními postupy mechanické ventilace. Oxygenátor, fungující jako umělá plíce, 
umožňuje lepší přenos kyslíku, a hladiny krevních plynů se tudíž udrží v klinicky přijatelném rozsahu. 
Po obnovení plicní funkce je mimotělní oběh krve a plynu postupně snižován a nakonec zastaven. 
Tento postup se uplatňuje například v kardiochirurgii, kde se využívá systém kardiopulmonálního 
bypassu, a také v dalších situacích vyžadujících mimotělní oběh, včetně akutního respiračního selhání.  
Hyperbarická oxygenoterapieHyperbarická oxygenoterapie je aplikována ve speciálně zkonstruované přetlakové komoře, kde lze 
zvýšit okolní tlak až na trojnásobek atmosférického tlaku. Pro hyperbarickou oxygenterapii lze také 
použít utěsněnou obličejovou masku s krytem hlavy, nebo tracheální trubici.  
4.3 Kontraindikace 
 Normobarická oxygenoterapieNejsou známy žádné absolutní kontraindikace.  
Hyperbarická oxygenoterapieJednou absolutní kontraindikací hyperbarické oxygenoterapie je neléčený pneumotorax, včetně 
restriktivně léčeného pneumotoraxu (bez hrudní drenáže).  
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití 
 U pacientů s respiračním selháním, kteří potřebují ke stimulaci dýchání hypoxickou terapii, mají být 
použity nízké koncentrace kyslíku. V takových případech je nutné pečlivé monitorování léčby 
spočívající v měření arteriálního tlaku kyslíku (PaO2) nebo soustavné pulsní oxymetrii (arteriální 
saturace kyslíkem (SpO2)) a klinickém hodnocení.  
Vysoké koncentrace kyslíku mají být podávány po co nejkratší možnou dobu potřebnou k dosažení 
požadovaného  výsledku  a  musí  být  sledovány  opakovanými  kontrolami  tlaku  arteriálního  plynu 
(PaO2) nebo periferní saturace hemoglobinu kyslíkem (SpO2) a klinickým hodnocením.  
Pacienti s rizikem hyperkapnického respiračního selháníZvláštní opatření mají být přijata u pacientů s nízkou citlivostí na oxid uhličitý v arteriální krvi nebo s 
rizikem hyperkapnického respiračního selhání (hypoxický „drive“ (pohon)) (např. u pacientů s 
chronickou obstrukční plicní nemocí (CHOPN), cystickou fibrózou, patologickou obezitou, 
deformitami hrudní stěny, neuromuskulárními poruchami, předávkováním léky tlumícími dýchání) a u 
pacientů s respiračním selháním indukovaným lékem (opioidy, barbituráty), protože u těchto pacientů 
by podávání kyslíku mohlo dále zhoršit respirační selhání v důsledku hyperkapnie způsobené 
vysokými hladinami oxidu uhličitého v krvi, což neutralizuje účinky kyslíku na receptory. Doplňkové 
podávání kyslíku může způsobit respirační depresi a zvýšení PACO2 s následnou symptomatickou 
respirační acidózou (viz bod 4.8). U těchto pacientů má být kyslíková terapie pečlivě titrována. Cílová 
saturace kyslíkem, které má být dosaženo, může být nižší než u jiných pacientů a kyslík má být 
podáván při nižším průtoku.     
Zvláštní upozornění u pacientů s bleomycinovým poškozením plic 
Pulmonální toxicita vysokodávkové kyslíkové terapie může potencovat poškození plic, i když je 
podávána několik let po počátečním poškození plic bleomycinem, a cílová saturace kyslíkem, které má 
být dosaženo, může být nižší než u jiných pacientů (viz bod 4.5).  
Pediatrická populace
Vzhledem k vyšší citlivosti novorozenců na doplňkový kyslík má být hledána nejnižší účinná 
koncentrace kyslíku, aby se dosáhlo přiměřené oxygenace vhodné pro novorozence (viz bod 4.2). U 
předčasně narozených a novorozených dětí může zvýšení PaO2 vést k retinopatii nedonošených dětí 
(viz bod 4.8). U novorozenců narozených v termínu, nebo krátce před termínem, se doporučuje zahájit 
resuscitaci vzduchem namísto 100% kyslíkem. U předčasně narozených dětí nejsou optimální 
koncentrace kyslíku a cílové koncentrace kyslíku přesně známy. Je-li to potřeba, bude doplňovaný 
kyslík pečlivě monitorován a veden pulsoxymetrií (arteriální saturace kyslíkem (SpO2).  
Hyperbarická oxygenoterapie (HBOT)Hyperbarická oxygenoterapie musí být prováděna kvalifikovaným personálem a ve specializovaných 
střediscích, která jsou vyškolena a vybavena vhodnou péčí umožňující hyperbarického použití. 
Kompresi a dekompresi je nutné provádět se zvýšenou opatrností a postupně, aby nedošlo k poškození 
tkání v důsledku tlaku (barotrauma).  
Během pobytu v HBOT komoře se může objevit úzkost a klaustrofobie. Poměr přínosů a rizik HBOT 
má být důkladně vyhodnocen u pacientů s klaustrofobií, těžkou úzkostí a psychózou.   
Diabetičtí pacienti HBOT může ovlivňovat metabolismus glukózy. Vazokonstrikční účinky hyperbarické terapie mohou 
také narušit subkutánní absorpci inzulínu, což způsobuje hypoglykemii u pacienta. Během HBOT bylo 
hlášeno snížení hladiny glukózy v krvi. Proto může být vhodné sledovat hladinu glukózy v krvi před 
HBOT u diabetických pacientů.  
Respirační poruchyV důsledku dekomprese se na konci pobytu v hyperbarické komoře zvyšuje objem plynu, zatímco tlak 
v  komoře  klesá,  což  může  vést  k  částečnému  pneumotoraxu  nebo  zhoršení již  existujícího 
pneumotoraxu. U pacientů s nedrénovaným pneumotoraxem může dekomprese vést k rozvoji tenzního 
pneumotoraxu. V případě pneumotoraxu musí být před pobytem v HBOT provedena drenáž pleurální 
dutiny a může být potřeba pokračovat v drenáži během HBOT (viz bod 4.3).  
Kromě toho, vzhledem k riziku expanze plynu během dekompresní fáze HBOT, má být poměr přínosů 
a rizik HBOT důkladně vyhodnocen u pacientů s nedostatečně kontrolovaným astmatem, plicním 
emfyzémem,  chronickou  obstrukční  plicní  nemocí  (CHOPN),  nedávným  hrudním  chirurgickým 
výkonem.   
Koronární onemocněníPoměr přínosů a rizik HBOT má být důkladně vyhodnocen u pacientů s koronárními onemocněními. 
U pacientů s akutním koronárním syndromem nebo akutním infarktem myokardu, kteří také vyžadují 
HBOT, například v případě intoxikace CO, má být HBOT používána opatrně kvůli vazokonstrikčnímu 
potenciálu hyperoxie v koronárním oběhu.  
Arteriální hypertenzeHBOT  způsobuje  zvýšení  systolického  i  diastolického  krevního  tlaku.  To  platí  pro  pacienty  s 
hypertenzí i bez hypertenze. Celkově je účinek na krevní tlak mírný. V každém případě pacientům 
trpících arteriální hypertenzí a zejména pacientům, kteří užívají blokátory vápníkových kanálků a beta-
blokátory, musí být v případě hyperbarické terapie věnována pozornost.  
Glaukom, odchlípení sítnice i po chirurgickém zákrokuFunkce sítnice je velmi citlivá na kolísání koncentrace kyslíku v hemoglobinu. Předpokládá se, že 
klíčovými faktory při časném poškození sítnice je několik souběžných faktorů, například zvýšená   
tvorba reaktivních forem kyslíku (ROS - reactive oxygen species) a nerovnováha mezi prooxidační a 
antioxidační kapacitou, spolu se sníženým očním perfuzním tlakem v krevních cévách. U pacientů s 
glaukomem se předpokládá, že lokální a časově omezená porucha perfuze je potenciálním zdrojem 
potíží. Poměr přínosů a rizik HBOT má být důkladně vyhodnocen u pacientů s glaukomem nebo 
odchlípením sítnice, a to i po chirurgickém zákroku.  
Poruchy ucha, nosu a krkuVzhledem  ke kompresi/dekompresi při HBOT  je  u  pacientů  se  sinusitidou,  otitidou,  chronickou 
rinitidou, laryngokélou, mastoidní dutinou, vestibulárním syndromem, ztrátou sluchu a nedávným 
chirurgickým zákrokem na středním uchu nutná opatrnost a důkladné posouzení poměru přínosů a 
rizik HBOT.  
Pokud jde o hyperoxii vyvolanou HBOT, má být poměr přínosů a rizik HBOT důkladně vyhodnocen u 
pacientů s: 
- Historií záchvatů, epilepsie 
- Neléčenou vysokou horečkou  
Nebezpečí požáru: 
Kyslík je oxidační činidlo a  podporuje hoření. Při každém použití kyslíku je třeba vzít v úvahu 
zvýšené riziko vznícení: 
• Nebezpečí požáru v domácím prostředí: Pacienti a pečovatelé mají být také upozorněni na 
nebezpečí  požáru  v přítomnosti  jiných  zdrojů vznícení (kouření,  plameny, jiskry,  vaření, 
trouby atd.) a/nebo vysoce hořlavých látek, zejména mastných látek (oleje, tuky, krémy, masti, 
maziva atd.). Při používání kyslíku se na ruce, obličej nebo uvnitř nosu smí používat pouze 
přípravky na vodní bázi.  
• Riziko požáru v lékařském prostředí:  Toto  riziko se zvyšuje u postupů zahrnujících 
diatermii, defibrilaci a elektrokonvulzivní terapii. 
• Při otevření ventilu může dojít k požáru (teplo vznikající třením).  
Při náhodném požáru v přítomnosti kyslíku došlo k tepelným popáleninám.  
Manipulace s lahvemi na stlačený plyn: 
Pečovatelé a všichni lidé, kteří manipulují s kyslíkovými lahvemi, mají být upozorněni na nutnost 
opatrné manipulace s lahvemi, aby nedošlo k poškození zařízení, zejména ventilu. Poškození zařízení 
může způsobit zablokování vývodu a/nebo zobrazení nesprávných informací na manometru týkajících 
se zbývajícího kyslíku  a  přívodního  toku,  což  vede  k  nedostatečnému  nebo neodpovídajícímu 
podávání kyslíku.  
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 
 Inhalace  vysoké  koncentrace  kyslíku  může  zhoršit  pulmonální  toxicitu  spojenou  s  léky,  jako  je 
bleomycin (i když je kyslík podáván několik let po počátečním bleomycinem vyvolaném poškození 
plic), amiodaron, nitrofurantoin a s intoxikací parakuatem. Pokud není pacient hypoxemický, je třeba 
se doplňkovému kyslíku vyhnout.  
Kyslík může rovněž přispět ke zhoršení alkoholem vyvolané respirační deprese.  
V přítomnosti kyslíku oxid dusnatý rychle oxiduje za vzniku vyšších derivátů dusíku, které dráždí 
bronchiální epitel a alveolokapilární membránu. Hlavní vzniklou sloučeninou je oxid dusičitý (NO2). 
Rychlost oxidace je úměrná počátečním koncentracím oxidu dusnatého a kyslíku v inhalovaném 
vzduchu a době kontaktu mezi NO a O2. 
Existuje nebezpečí požáru v přítomnosti jiných zdrojů vznícení (kouření, plameny, jiskry, trouby atd.) 
a/nebo vysoce hořlavých látek (oleje, tuky, krémy, masti, maziva atd.) (viz bod 4.4).  
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení 
   TěhotenstvíStudie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu po podání kyslíku při vysokém tlaku a 
koncentracích (viz bod 5.3).  
Klinický význam tohoto zjištění pro člověka není znám.    
Normobarická oxygenoterapieNormobarická oxygonetrapie (tlak nižší než 0,6 atmosféry) může být podávána během těhotenství 
pouze, pokud je to nutné, tj. v případě vitálních indikací, ženám, které vykazují kritický stav nebo 
hypoxemii.   
Hyperbarická oxygenoterapieMnožství zdokumentovaných zkušeností s použitím HBOT u těhotných žen je omezené, ale ukázalo 
se, že HBOT je pro plod přínosná v případě intoxikace CO u těhotných žen. V jiných situacích má být 
HBOT používána v těhotenství s opatrností, protože vliv potenciálního zvýšení oxidačního stresu z 
přebytku kyslíku na plod není znám. Použití HBOT pak má být vyhodnoceno u každého jednotlivého 
pacienta, avšak v případě vitálních indikací během těhotenství je přípustné.  
KojeníMedicinální kyslík lze během kojení podávat, aniž by bylo dítě ohroženo.  
FertilitaÚdaje o možných účincích léčby kyslíkem na mužskou ani ženskou fertilitu nejsou k dispozici.  
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 
 Normobarická oxygenoterapieKyslík nemá žádný vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje.  
Hyperbarická oxygenoterapiePo HBOT byly hlášeny poruchy zraku a sluchu, které mohou ovlivnit schopnost řídit a obsluhovat 
stroje (viz bod 4.8).  
Pacienti se mají vyhýbat řízení a obsluze strojů, dokud všechny negativní účinky na pozornost a 
bdělost zcela neodezní.   
4.8 Nežádoucí účinky 
 Různé tkáně vykazují různé citlivosti na hyperoxii; nejcitlivější jsou plíce, mozek a oči.  
Popis vybraných nežádoucích účinků 
Respirační nežádoucí účinky• Při okolním tlaku se první známky (tracheobronchitida, substernální bolest a suchý kašel) 
objeví již po 4 hodinách expozice 95% kyslíku. Ke snížení usilovné vitální kapacity může 
dojít během 8-12 hodin expozice 100% kyslíku, ale vážná zranění vyžadují mnohem delší 
expozici. 
Intersticiální edém lze pozorovat po 18 hodinách expozice 100% kyslíku a může vést k plicní 
fibróze. Respirační účinky hlášené u HBOT jsou obecně podobné účinkům, které se vyskytují 
během normobarické kyslíkové terapie, ale doba do nástupu příznaků je kratší.  
• Při vysokých koncentracích kyslíku v inspiračním vzduchu/plynu je koncentrace/tlak dusíku 
snížena. V důsledku toho klesá koncentrace dusíku ve tkáních a plicích (alveolech). Pokud se 
kyslík vstřebává z alveolů do krve rychleji, než je dodáván ve frakci inspiračního plynu, může 
dojít k alveolárnímu kolapsu (rozvoj atelektázy). Vývoj atelektatických částí plic vede, i přes   
dobrou perfuzi, k riziku nižší saturace kyslíkem arteriální krve, a to v důsledku nedostatečné 
výměny plynů v atelektických oblastech plic. Poměr ventilace/perfuze se zhoršuje a způsobuje 
intrapulmonální zkraty.  
• U pacientů s dlouhodobými onemocněními spojenými s chronickou hypoxií a hyperkapnií 
může dojít ke změně způsobů regulace ventilace. Za těchto okolností může podání příliš 
vysokých koncentrací kyslíku způsobit respirační depresi vyvolávající zhoršení hyperkapnie, 
respirační acidózu a konečně i respirační zástavu (viz bod 4.4). Podávání kyslíku u pacientů s 
lékem indukovanou respirační depresí (opioidy, barbituráty) nebo s CHOPN by mohlo dále 
potlačit ventilaci, protože za těchto podmínek nemůže hyperkapnie stimulovat centrální 
chemoreceptory, zatímco hypoxie je stále schopna stimulovat periferní chemoreceptory.  
Toxicita centrálního nervového systému V nastavení HBOT lze pozorovat toxicitu centrálního nervového systému. Toxicita centrálního 
nervového systému se může rozvinout, jestliže pacienti dýchají 100% kyslík při tlaku nad 2 ATA. K 
časným projevům patří rozmazané vidění, snížené periferní vidění, tinitus, poruchy dýchání a 
lokalizované svalové záškuby, zejména očí, úst, čela. Pokračování expozice může vést k závrati a 
nauzee, následované změněným chováním (úzkost, zmatenost, podrážděnost) a konečně 
generalizovanými křečemi. Předpokládá se, že výboje vyvolané hyperoxií jsou reverzibilní, 
nezpůsobují žádné zbytkové neurologické poškození a vymizí po snížení inspiračního parciálního 
tlaku kyslíku.   
Nežádoucí účinky související s HBOT• Nežádoucí  účinky  HBOT  jsou  barotraumata nebo  důsledky  vícenásobných  a  rychlých 
kompresí/dekompresí. Většina z nich není specifická pro použití kyslíku a může se vyskytnout 
jak u pacientů, kterým je kyslík podáván, tak u zdravotnického personálu přítomného v místě 
s hyperbarickým okolním tlakem. Jsou to uši, dutiny a krční barotraumas, plicní barotraumas, 
další barotraumas (zuby atd.). 
• V důsledku relativně malé velikosti některých hyperbarických komor se u pacientů může 
rozvinout úzkost, která není způsobena přímým účinkem kyslíku.  
Oční toxicitaV případech mnohočetné hyperbarické léčby byla hlášena progresivní krátkozrakost. Mechanismus 
zůstává nejasný, ale může to být zvýšeným refrakčním indexem čočky. Většina případů byla 
spontánně reverzibilní. Riziko nevratnosti se však zvýšilo po více než 100 terapiích. Po zastavení 
HBOT bylo upravení myopie během prvních několika týdnů obvykle rychlé a poté pokračovalo 
pomaleji po dobu několika týdnů až po dobu jednoho roku.  
Hranici počtu HBOT a četnost opakování nebo dobu podávání nelze určit. Počet se pohyboval od 8 do 
více než 150 sezení.  
Retinopatie nedonošených dětí: viz níže.  
Pediatrická populace
U předčasně narozených novorozenců, kteří byli vystaveni vysokým koncentracím kyslíku, se může 
objevit retinopatie nedonošených dětí (retrolentální fibroplazie).  
Nežádoucí účinky uvedené v následujících tabulkách jsou uvedeny podle třídy orgánových systémů 
(TOS) a frekvencí. 
Frekvence je definována pomocí následující konvence: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), 
méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000), není 
známo (z dostupných údajů nelze určit). V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny 
podle klesající závažnosti.  
Nežádoucí účinky spojené s normobarickou kyslíkovou terapií 
   Velmi časté 
(≥ 1/10) 
Časté 
(≥ 
až < 
1/10)  
Méně časté 
( 1/1 až < 1/100)Vzácné 
( 1/10 až <1 /000) 
Velmi 
vzácné (< 
1/10 000)Není známo (z 
dostupných údajů 
nelze určit) 
Respirační, 
hrudní a 
mediastinální 
poruchy  Atelektáza   Pulmonální toxicita: 
- Tracheobronchitida 
(substernální 
bolest, suchý 
kašel) 
- Intersticiální edém 
- Plicní fibróza  
Zhoršení hyperkapnie 
u pacientů s 
chronickouhyperkapnií léčených 
extrémně vysokou 
FiO• Hypoventilace 
• Respirační acidóza• Respirační selhání 
Poruchy oka Retinopatie 
nedonošených 
dětí 
    Celkové 
poruchy a 
reakce v 
místě 
aplikace      Suchá     sliznice, 
lokální  podráždění  a 
zánět sliznice  
Nežádoucí účinky související s hyperbarickou kyslíkovou terapií  
 Velmi časté 
(≥ 1/10) 
Časté (≥ 
1/100 až < 
1/10)  
Méně časté( 1/1 až < 1/100) 
Vzácné 
( 1/10 až < 1/1 000) 
Velmi 
vzácné (<1/10 000) 
Není známo (z 
dostupných údajů 
nelze určit) 
Respirační,hrudní a 
mediastinální 
poruchy 
   Dušnost  Respirační poruchy 
Poruchy 
nervového 
systému 
 Záchvaty    Poruchy svalové 
a kosterní 
soustavy a 
pojivové tkáně     Lokalizované 
svalové záškuby  
Poruchy ucha a 
labyrintu 
Bolest uší  Perforace 
ušníhobubínku 
  Závratě, porucha 
sluchu, akutní 
serózní zánět 
středního ucha, 
tinitus 
Gastrointestináln
í poruchy 
     Nauzea 
 
Psychiatrické 
poruchy 
     Abnormální 
chováníPoruchy oka Progresivní 
krátkozrako
st    Snížené periferní 
vidění; rozmazané 
vidění; katarakta 
Poranění, otravy 
a reakce v místě 
aplikace 
Barotrauma(paranazální 
dutiny, 
ucho, plíce, 
zuby atd.)      
Poruchy 
metabolismu a 
výživy 
   Hypoglykem
ie udiabetických 
pacientů     
Hlášení podezření na nežádoucí účinkyHlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 
soustavné sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby 
hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím  
Státní ústav pro kontrolu léčivŠrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek  
4.9 Předávkování 
 Toxické účinky kyslíku se liší v závislosti na tlaku inhalovaného kyslíku a délce expozice. 
Příznakem intoxikace kyslíkem je hyperoxie.  
Mezi  příznaky  pulmonální  toxicity  patří  tracheobronchitida  (substernální bolest,  suchý  kašel), 
intersticiální edém a plicní fibróza. 
Mezi příznaky toxicity centrálního nervového systému u HBOT patří tinitus, poruchy zraku a sluchu a 
lokalizované  křeče  zejména  očí,  úst  a  čela.  Delší  expozice  může  způsobit  závratě  a nauzeu, 
následovanou změnami osobnosti (úzkost, zmatenost, podrážděnost) a ztrátou vědomí a na  konec 
generalizovanými křečemi.  
Oční toxicita u HBOT zahrnuje rozmazané vidění a snížené periferní vidění.  
Pediatrická populace
Toxicita u novorozenců: u předčasně narozených dětí vystavených vysoké koncentraci kyslíku se 
může objevit retinopatie nedonošených dětí.  
Pacienti s rizikem hyperkapnického respiračního selháníPodávání  doplňkového  kyslíku  může  způsobit  respirační  depresi  a  zvýšení  PaCO2 s  následnou 
symptomatickou respirační acidózou.  
V případě intoxikace kyslíkem související s hyperoxií má být kyslíková terapie snížena nebo, pokud 
možno, přerušena a zahájena symptomatická léčba.  
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI  5.1 Farmakodynamické vlastnosti 
 Farmakoterapeutická skupina: Medicinální plyny, ATC kód: V03ANKyslík je životně důležitý pro živé organismy, jejichž veškeré tkáně vyžadují stálé zásobování   
kyslíkem, nutným k produkci energie v buňkách. Kyslík obsažený ve vdechovaném vzduchu vstupuje 
do plic, kde difunduje podél stěn alveolů a okolních krevních kapilár, a poté vstupuje do krevního 
řečiště (převážně vázán na hemoglobin), v němž se přepravuje do tkání celého těla. Jedná se o běžný 
fyziologický proces, který je nezbytným předpokladem přežití organismu. 
Podávání dodatečného kyslíku hypoxickým pacientům zlepší zásobování tělesných tkání kyslíkem.  
Stlačený kyslík (hyperbarická oxygenoterapie) napomáhá výraznému nárůstu množství kyslíku, který 
může být vstřebán do krve (včetně části nevázáné na hemoglobin), a tím také zlepšuje zásobování 
tkání kyslíkem. 
Při léčbě plynové/vzduchové embolie sníží hyperbarická oxygenoterapie objem plynových bublin. 
Tímto způsobem může být plyn účinněji absorbován z bublin do krve a následně opustí plíce s 
vydechovaným vzduchem.  
5.2 Farmakokinetické vlastnosti 
 Vdechovaný kyslík je absorbován v rámci výměny plynů, která je závislá na tlaku mezi alveoly a 
protékající kapilární krví. 
Kyslík (nejčastěji vázaný na hemoglobin) je systémovým oběhem transportován do všech tělesných 
tkání. Pouze velmi malé procento kyslíku v krvi se volně rozpustí v plazmě. 
Kyslík je nezbytnou složkou při výrobě energie v intermediárním metabolismu buněk – aerobní 
produkce ATP v mitochondriích. Prakticky všechen kyslík absorbovaný tělem je vydechován ve formě 
oxidu uhličitého, který se při tomto intermediárním postupu vytvoří.  
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 
 Při pokusech na zvířatech vedl oxidační stres k fetální dysmorfogenezi, potratům a omezení 
nitroděložního růstu plodu. Přebytek kyslíku během těhotenství může vyvolat abnormality ve vývoji 
nervové trubice. Dlouhodobé podávání hyperbarického kyslíku myším, krysám, křečkům a králíkům 
během gestace vyvolalo fetální toxicitu a teratogenitu. Z dalších pokusů na zvířatech vyplývá, že nižší 
expozice hyperbarickému kyslíku nemá nežádoucí účinky na vývoj.U kyslíku byly zjištěny mutagenní 
účinky ve zkouškách in vitro se savčími buňkami. Ačkoli dostupné údaje nenaznačují, že by měl 
hyperbarický kyslík karcinogenní účinky, nejsou známy žádné konvenční studie karcinogenicity. Co 
se týče farmakodynamiky a toxicity po opakovaném podávání, nejsou známa žádná rizika s výjimkou 
rizik popsaných v jiných bodech.  
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 
 6.1 Seznam pomocných látek  
Neexistují žádné pomocné látky.   
6.2 Inkompatibility  
Medicinální kyslík silně podporuje vznícení a způsobuje prudké hoření látek, včetně materiálů, které 
běžně na vzduchu nehoří. Je vysoce nebezpečný v přítomnosti olejů, maziv, dehtovitých látek a řady 
plastů, u nichž hrozí nebezpečí spontánního vznícení za přítomnosti medicinálního kyslíku v relativně 
vysokých koncentracích.  
6.3 Doba použitelnosti  
Kyslík medicinální plynný lze uchovávat po dobu až 5 let po datu uvedeném na láhvi.  
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání  
Kyslík medicinální plynný:   
- Lahve na stlačený plyn uchovávejte při teplotě od -20 °C do +65 °C. 
- Lahve na stlačený plyn je nutno uchovávat ve vertikální poloze, vyjma lahví na stlačený plyn s 
vypuklým dnem – ty je nutno uchovávat horizontálně nebo umístit do bedny. 
- Lahve na stlačený plyn je nutno chránit před pádem či mechanickými nárazy, například jejich 
upevněním nebo uložením do bedny.  
- Lahve na  stlačený  plyn  je  nutno  uchovávat  v dobře  větrané  místnosti  určené  výhradně 
k uchovávání medicinálních plynů. Ve skladovací místnosti nesmí být uloženy žádné hořlavé 
látky. 
- Lahve na stlačený plyn  obsahující různé druhy  plynů  nebo  plyn  s jiným  složením je  nutno 
uchovávat odděleně. 
- Plné lahve na stlačený plyn je nutno uchovávat odděleně od prázdných lahví. 
- Lahve na stlačený plyn není povoleno uchovávat poblíž tepelných zdrojů. Pokud hrozí riziko 
požáru, přemístěte je na bezpečné místo. 
- Lahve na stlačený plyn je nutno uchovávat zastřešené a chráněné proti povětrnostním vlivům. 
- Po použití uzavřete ventily lahví. 
- Po vyprázdnění vraťte láhev dodavateli. 
- Ve  skladovacím  prostoru  je  nutno  viditelně  umístit  nápisy  zakazující  kouření  a  zakazující 
používání otevřeného ohně. 
- O místě uskladnění lahví na stlačený plyn by měly být informovány pohotovostní služby.  
6.5 Druh obalu a obsah balení  
Kyslík medicinální plynnýKyslík medicinální plynný je uchováván v lahvích na stlačený plyn v plynném skupenství a pod 
tlakem 150, 200 nebo 300 barů (při teplotě 15 °C). Lahve jsou vyrobeny z oceli nebo hliníku. Ventily 
jsou vyrobeny z mosazi, oceli nebo hliníku.  
Obal Dodávané velikosti (l)*Hliníková láhev s ventilem vybaveným regulátorem tlaku 1, 2,3, 5, 7, 8,10,11, 20, 30, 40, 
47, Ocelová láhev s ventilem vybaveným regulátorem tlaku 1, 2, 3,5, 7,8, 10,11, 20, 30, 40, 
47, Hliníková láhev s běžným nebo kombinovaným ventilem 1, 2, 3,5, 7,8, 10,11, 20, 30, 40, 
47, Ocelová láhev s běžným nebo kombinovaným ventilem 1, 2, 3,5, 7, 8,10, 11,20, 30, 40, 
47, Svazek ocelových lahví s běžným nebo kombinovaným 
ventilem 
4x50, 8x50, 12x50, 16x50, 20xSvazek hliníkových lahví s běžným nebo kombinovaným 
ventilem 
4x50, 8x50, 12x50, 16x50, 20x*7 l, 40l a 47l pouze pro plnicí tlak150 bar.  
Typ ventilu Výstupní tlak PoznámkyVentil vybavený regulátorem 
tlaku 
bary (u výstupu zdířky)Běžný ventil 150, 200 nebo 300 barů (u plnéláhve na stlačený plyn) 
Používejte pouze s vhodnýmredukčním zařízením.  
Kombinovaný ventil 60-70 barů Pouze pro 300 barové tlakovélahve.Používejte pouze s 
vhodným redukčním zařízením.  
Lahve na stlačený plyn vyhovují požadavkům směrnice Rady 1999/36/ES. 
Barevné značení vyhovuje normě EN 1089-3: bílá válcová část a bílá v oblasti zaoblení. 
Ventily splňují požadavky normy EN ISO 10297.   
Běžné ventily a kombinované ventily vyhovují normám NEN 3268 (NL), DIN 477 (DE), BS 341-(UK), NBN 226 (BE), EN ISO 407, ISO 5145. 
Ventily vybavené regulátorem tlaku vyhovují rovněž normě EN ISO 10524-3.  
Lahve na stlačený plyn s obsahem (x) litrů obsahují (y) kg plynu a dodávají (z) m³ kyslíku při teplotě 
15 °C a tlaku 1 bar, jsou-li naplněny do 150 barů.  
Objem v litrech (x) 1 2 5 7 10 20 30 40 47 Obsah v kg (y) 0,217 0,434 1,086 1,52 2,17 4,34 6,51 8,69 10,21 10,Objem kyslíku v m³ 
(z) 
0,160 0,321 0,80 1,12 1,60 3,21 4,81 6,41 7,53 8, 
Objem v litrech (x) 4x50 8x50 12x50 16x50 20xObsah v kg (y) 43,4 86,8 130 174 Objem kyslíku v m³ 
(z) 
32,1 64,1 96,2 128,2 160,  
Lahve na stlačený plyn s obsahem (x) litrů obsahují (y) kg plynu a dodávají (z) m³ kyslíku při teplotě 
15 °C a tlaku 1 bar, jsou-li naplněny do 200 barů.  
Objem v litrech (x) 1 2 3 5 8 10 11 20 30 Obsah v kg (y) 0,288 0,577 0.86 1,44 2.30 2,88 3.17 5,77 8,65 11.Objem kyslíku v m³ 
(z) 
0,212 0,425 0.637 1,125 1.70 2,12 2.33 4,33 6,37 8.   
Objem v litrech (x) 50 4x50  8x50  12x50  16x50 20x50 Obsah v kg (y) 14,4 57,7  115  173  231 288 Objem kyslíku v m³ 
(z)10,61 42,5  85,0  127,5  170,0 212,0    
Lahve na stlačený plyn s obsahem (x) litrů obsahují (y) kg plynu a dodávají (z) m³ kyslíku při teplotě 
15 °C a tlaku 1 bar, jsou-li naplněny do 300 barů.  
Objem v litrech (x) 1 2 5 10 20 Obsah v kg (y) 0,413  0,826  2,06  4,13  8,26  12,4  
Objem kyslíku v m³ 
(z)0,308 0,616  1,54  3,08  6,16  9,24   
Objem v litrech (x) 50 4x50 8x50 12x50 16x50 20xObsah v kg (y) 20,6  82,6  165  248  330  413  
Objem kyslíku v m³ 
(z) 
15,4 61,6  123  185  246  308  
  Na trhu nemusí být všechny velikosti lahví.  
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním  
Kyslík medicinální plynný 
Příprava před použitímDodržujte pokyny svého dodavatele, zvláště tyto: 
• Je-li láhev na stlačený plyn viditelně poškozena, nebo pokud existuje podezření na poškození 
nebo vystavení extrémním teplotám, láhev na stlačený plyn nelze použít. 
• Zamezte veškerému kontaktu s olejem, mazivem nebo uhlovodíky. 
• Před použitím odstraňte pečeť z ventilu a ochranného víčka.  
• Lze použít pouze zařízení vhodné pro konkrétní tlakovou lahev a konkrétní plyn.  
• Ověřte, zda je rychlospojka i regulátor čistý a zda jsou spojení v dobrém stavu. 
• Zvolna otevírejte ventil láhve – nejméně o polovinu otáčky.  
• Při otevírání i zavírání ventilu láhve na stlačený plyn nelze používat žádné kleště ani jiné nářadí, 
aby nedošlo k poškození. 
• Na obalu nesmí být provedeny žádné změny. 
• Podle pokynů přiložených k regulátoru ověřte, zda nedochází k úniku obsahu. Nepokoušejte se 
sami zamezit úniku z ventilu nebo zařízení jiným způsobem než výměnou těsnění nebo 
těsnicího kroužku.  
• V případě úniku uzavřete ventil a odpojte regulátor. Pokud láhev stále uniká, vyprázdněte láhev 
ve venkovním prostředí. Vadné lahve označte, umístěte je do prostoru určeného k reklamacím a 
vraťte je dodavateli.  
• U lahví s ventilem vybaveným regulátorem tlaku není nutno používat samostatný regulátor 
tlaku. Ventil vybavený regulátorem tlaku má rychlospojku pro napojení na ventily „k 
příležitostné potřebě“, ale také samostatný vývod pro stálý tok plynu, který lze regulovat.  
Použití lahve na stlačený plyn• Přenášení plynu pod tlakem je zakázáno. 
• V místnostech určených k léčbě medicinálním kyslíkem je přísně zakázáno kouření a používání 
otevřeného ohně. 
• Během použití lahve je nutno ji upevnit na vhodný podstavec. 
• Výměnu lahve na stlačený plyn je nutno zvážit v okamžiku poklesu tlaku v lahvi do té míry, kdy 
se ukazatel na ventilu nachází ve žlutém poli. 
• Když je v lahvi na stlačený plyn již jen malé množství plynu, je nutno uzavřít ventil lahve. Je 
důležité, aby v lahvi zůstalo malé množství tlaku, který zabrání vniknutí kontaminačních látek 
do lahve. 
• Ventily prázdných lahví na stlačený plyn je nutno uzavřít. 
• Po použití je nutno ručně pevně utáhnout ventil lahve. Uvolněte tlak v regulátoru či spojce.   
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 
 SOL S.p.A. 
via Borgazzi 20900 Monza  
Itálie 
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/ČÍSLA  89/249/14-C   
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE    Datum první registrace: 20.8.Datum posledního prodloužení registrace: 22.8. 
10. DATUM REVIZE TEXTU  
25. 3. 
 1. NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU  
2. OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY / LÉČIVÝCH LÁTEK  
3. SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK    
4. LÉKOVÁ FORMA A OBSAH BALENÍ