sp.zn. sukls 
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU 
 Enap 1,25 mg/ml injekční roztok 
 
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 
 Jeden ml injekčního roztoku (1 ampule) obsahuje enalaprilatum dihydricum 1,25 mg.  
Pomocné látky se známým účinkem: 
Jeden ml injekčního roztoku (1 ampule) obsahuje 9 mg benzylalkoholu a 2,5 mg sodíku.  
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.   
3. LÉKOVÁ FORMA 
 Injekční roztok.  
Popis přípravku: Čirý, bezbarvý roztok bez mechanických částic.   
4. KLINICKÉ ÚDAJE 
 4.1 Terapeutické indikace 
 Arteriální hypertenze, pokud není možná perorální léčba.  
4.2 Dávkování a způsob podání 
 DávkováníObvyklé dávkování léčby hypertenze je 1,25 mg dihydrát enalaprilátu (1 ampule) každých 6 hodin. 
Při přechodu z perorální léčby tabletami Enap na léčbu injekčním roztokem Enap je obvyklá dávka 
1,25 mg dihydrát enalaprilátu (1 ampule) každých 6 hodin.  
Pro  pacienty  na diuretické terapii je zahajovací dávka ½ ampule (0,625 mg). Pokud není po jedné 
hodině dosaženo přiměřené klinické odpovědi, lze tutéž dávku opakovat a pokračovat v léčbě plnou 
dávkou (1 ampule v šestihodinových intervalech) po šesti hodinách.  
Pacienti s poruchou funkce ledvin: Pro pacienty s clearance  kreatininu > 0,5 ml/s (hladina kreatininu 
v krevním séru až do 265 μmol/l), je počáteční dávka 1 ampule (1,25 mg) každých 6 hodin. Pro 
pacienty s clearance kreatininu < 0,5 ml/s (hladina kreatininu v krevním séru převyšující 265 μmol/l) 
je zahajovací dávka ½ ampule (0,625 mg). Pokud se po jedné hodině nedosahuje přiměřené klinické 
odpovědi, lze tutéž dávku opakovat a pokračovat v léčení s plnou dávkou po 6 hodinách (1 ampule 
v šestihodinových intervalech).  
Dávkování při hemodialýze: Pro pacienty na hemodialýze je doporučená dávka ½ ampule (0,625 mg) 
každých 6 hodin.  
Léčba dihydrát enalaprilátem obvykle trvá po dobu 48 hodin. Poté má být pacient převeden na léčbu 
tabletami Enap.     
Při přechodu z parenterální léčby injekčním roztokem Enap na perorální terapii tabletami Enap je 
doporučená zahajovací dávka 5 mg enalapril-maleinátu denně pro pacienty, kterým byl podáván 
injekční roztok Enap v dávce 1,25 mg (1 ampule) každých 6 hodin. V případě nutnosti lze tuto dávku 
zvýšit.  Pro  pacienty  léčené  na  počátku  polovinou  zahajovací  dávky dihydrát enalaprilátu  je  při 
přechodu na perorální léčbu doporučená dávka 2,5 mg enalapril-maleinátu denně.  
Způsob podání 
Návod k naředění tohoto léčivého přípravku před jeho podáním je uveden v bodě 6.6.  
4.3 Kontraindikace 
 Přípravek Enap injekční roztok je kontraindikován u pacientů s hypersenzitivitou na enalapril-maleinát 
a/nebo dihydrát enalaprilátu, na jiné inhibitory ACE nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou 
v bodě 6.1. Kontraindikován je u pacientů s anamnézou angioedému mající vztah k podání jiných 
enzymů přeměňujících angiotensin, u pacientů s dědičným angioedémem nebo u pacientů, kteří někdy 
měli angioedém z jiných neznámých příčin, druhý a třetí trimestr těhotenství (viz body 4.4 a 4.6). 
Souběžné užívání  přípravku  Enap injekční  roztok s  přípravky  obsahujícími  aliskiren    je 
kontraindikováno u  pacientů  s  diabetem mellitem nebo     s     poruchou     funkce     ledvin 
(GFR < 60 ml/min/1,73 m2) (viz body 4.5 a 5.1). 
Souběžné užívání se sakubitrilem/valsartanem. Přípravek Enap nesmí být nasazen dříve než 36 hodin 
po poslední dávce sakubitrilu/valsartanu (viz body 4.4 a 4.5).  
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití 
 Symptomatická hypotenzeK hypotenzi může dojít se všemi klinickými následky (od mdlob a nevolnosti až po akutní renální 
selhání, mrtvici či infarkt myokardu a/nebo úmrtí) po první dávce a/nebo prvních dávkách dihydrát 
enalaprilátu. K hypotenzi může dokonce dojít několik hodin po podání těchto dávek. Pacienti se 
zvýšeným rizikem hypotenze po první dávce jsou: osoby se srdečním selháním (s poškozením ledvin 
nebo bez tohoto poškození), s hyponatremií, pacienti léčení vysokými dávkami diuretik a pacienti, 
u kterých bylo dávkování diuretika před léčbou zvýšeno, pacienti s intenzivní diurézou před léčbou, 
pacienti na hemodialýze a pacienti ve  stavu  hypovolemie  nebo  hyponatremie  z jakéhokoliv jiného 
důvodu (neslaná dieta, průjem, zvracení). Hypotenze po první dávce může být též nebezpečná pro 
pacienty  s ischemickou  srdeční  chorobou  nebo  s cerebrovaskulárním  onemocněním  a  pro  starší 
pacienty.  
Hypotenze a její závažné následky jsou vzácné a přechodné. Lze jí předejít přerušením léčby diuretiky 
a diety s nízkým obsahem soli před zahájením léčby přípravkem Enap, pokud je to možné. V dalších 
zmíněných stavech, nebo pokud nelze přerušit léčbu diuretiky, se doporučuje zavést léčbu poloviční 
dávkou, tj. 0,625 mg dihydrát enalaprilátu (½ ampule).  
V případě hypotenze má být pacient umístěn do polohy vleže na zádech s nízkým polštářem. Dle 
potřeby se  má plazmatický  objem  upravit infuzí  fyziologického  roztoku.  Přechodná  hypotenze 
nepředstavuje kontraindikaci léčby dihydrát enalaprilátem. Po úpravě krevního tlaku a objemu krevní 
plazmy pacienti obvykle dobře tolerují následující dávky.  
Při opakované symptomatické hypotenzi se má buď upravit dávka, nebo se má léčba přípravkem Enap 
ukončit.  
Duální blokáda systému renin-angiotensin-aldosteron (RAAS)Bylo prokázáno, že souběžné užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotensin  II  nebo 
aliskirenu zvyšuje riziko hypotenze, hyperkalemie a snížení funkce ledvin (včetně akutního selhání 
ledvin). Duální blokáda RAAS pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů 
pro angiotensin II nebo aliskirenu se proto nedoporučuje (viz body 4.5 a 5.1).    
Pokud je duální blokáda považována za naprosto nezbytnou, má k ní docházet pouze pod dohledem 
specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování funkce ledvin, elektrolytů a krevního tlaku. 
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotensin II nemají být používány souběžně u pacientů 
s diabetickou nefropatií.  
Renovaskulární hypertenzeU pacientů s bilaterální stenózou renálních artérií může nastat přechodné zhoršení renální funkce nebo 
dokonce akutní renální selhání následkem vazodilatace glomerulární eferentní arterioly. U pacientů 
s arteriální stenózou solitární ledviny může nastat přechodné zhoršení renální funkce nebo dokonce 
akutní selhání. Proto je třeba před léčbou a v průběhu léčby sledovat funkci ledviny. Tito pacienti mají 
být léčeni dihydrát enalaprilátem s velkou opatrností a léčba má být vždy zahajována poloviční 
dávkou.  
Aortální nebo mitrální stenóza/hypertrofická kardiomyopatieOpatrnost se též vyžaduje u pacientů s hemodynamicky významnou stenózou aortální chlopně nebo 
stenózou výtokové části levé srdeční komory a u pacientů s generalizovanou aterosklerózou vzhledem 
k riziku  hypotenze  a  myokardiální,  cerebrální  a  renální  ischemie.  Pacienti  s periferní  obstrukční 
arteriální  chorobou  nebo  s generalizovanou  aterosklerózou  mohou  rovněž  mít  renovaskulární 
onemocnění a proto mají být léčeni opatrně a léčba má být vždy zahájena s nejnižší dávkou dihydrát 
enalaprilátu.  
HyperkalemieACE  inhibitory  mohou  vyvolat  hyperkalemii, protože  brání  uvolňování aldosteronu.  U  pacientů 
s normální funkcí ledvin není účinek obvykle významný. Rizikové faktory  pro  vznik  hyperkalemie 
zahrnují poruchu funkce ledvin, hypoaldosteronismus, zhoršení funkce ledvin, věk (> 70 let), diabetes 
mellitus,  interkurentní příhody,  zejména  dehydratace,  akutní  srdeční  dekompenzace,  metabolická 
acidóza a  souběžné užívání kalium šetřících diuretik (např. spironolaktonu, eplerenonu, triamterenu 
nebo amiloridu), doplňků draslíku nebo náhrad solí obsahujících draslík; anebo pacienti užívající jiné 
léky  spojované  se  zvýšením  draslíku  v  séru  (např.  heparin, trimethoprim nebo kotrimoxazol, 
označovaný  též  jako  trimethoprim/sulfamethoxazol).  Použití  doplňků  draslíku,  kalium  šetřících 
diuretik nebo náhrad solí obsahujících draslík, zvláště u pacientů s poruchou funkce ledvin, může vést 
k významnému zvýšení hladiny draslíku v séru. Hyperkalemie může způsobit vážné, někdy fatální, 
arytmie. Draslík šetřící diuretika a blokátory receptorů pro angiotensin mají být používány s opatrností 
u pacientů užívajících ACE inhibitory a doporučuje se pravidelně sledovat hladinu draslíku v séru a 
funkci ledvin (viz bod 4.5).  
Porucha funkce ledvinV případě poruchy funkce ledvin (clearance  kreatininu  <  80 ml/min.)  je nutno počáteční dávku 
dihydrát enalaprilátu upravit  podle  pacientovy  hodnoty  clearance  kreatininu  (viz  bod  4.2),  a  pak  i 
podle pacientovy odpovědi na léčbu. Rutinní sledování hodnot draslíku a kreatininu je u těchto 
pacientů součástí běžné lékařské praxe. Renální selhání v souvislosti s enalaprilem bylo popsáno a 
vyskytlo se hlavně u pacientů s těžkým srdečním selháním nebo základním onemocněním ledvin, 
včetně stenózy renální tepny. Pokud se zjistí brzy a je řádně léčeno, je renální selhání v souvislosti 
s terapií enalaprilem obvykle reverzibilní. U některých pacientů s hypertenzí bez předchozí zjevné 
renální choroby došlo k rozvoji vzestupu sérové hladiny urey a kreatininu, pokud byl enalapril podán 
souběžně s diuretiky. Redukce dávky dihydrát enalaprilátu a/nebo vysazení diuretika a/nebo dihydrát 
enalaprilátu může  být  žádoucí.  Z  tohoto  lze  usuzovat  na  možnost  stenózy  renální  tepny  jako 
základního onemocnění (viz bod 4.4).  
Transplantace ledvinPokud se týče podávání dihydrát enalaprilátu pacientům po nedávno prodělané transplantaci ledvin, je 
k dispozici málo zkušeností. Proto se léčba dihydrát enalaprilátem nedoporučuje.  
TheofylinPři souběžném užívání přípravku Enap a teofylinu může být snížen poločas theofylinu.     
Hypersenzitivita/angioedémV průběhu léčby injekčním roztokem přípravku Enap může nastat angioedém obličeje a krku, jazyka, 
hlasivkové štěrbiny, hrdla a končetin. V případě že se objeví angioedém, obvykle postačuje přerušit 
léčbu a sledovat stav pacienta do vymizení všech příznaků. Angioedém obličeje, rtů, krku a končetin 
obvykle zmizí bez léčby, i když k ulehčení těchto symptomů mohou být užitečná antihistaminika. 
Angioedém jazyka, hlasivkové štěrbiny a hrdla má být ihned léčen adrenalinem (podkožní podání 
0,3 ml až 0,5 ml roztoku adrenalinu v poměru 1:1 000) a průchod vzduchu má být udržován intubací a 
v případě nutnosti též laryngotomií.  
Souběžné užívání ACE inhibitorů a sakubitrilu/valsartanu je kontraindikováno z důvodu zvýšeného 
rizika angioedému. Léčbu sakubitrilem/valsartanem nelze zahájit dříve než 36 hodin po poslední 
dávce dihydrát enalaprilátu. Léčbu dihydrát enalaprilátem nelze zahájit dříve než 36 hodin po poslední 
dávce sakubitrilu/valsartanu (viz body 4.3 a 4.5).  
Souběžné užívání ACE inhibitorů s racekadotrilem, mTOR inhibitory (např. sirolimus, everolimus, 
temsirolimus) a vildagliptinem může vést ke zvýšenému riziku angioedému (např. otok dýchacích cest 
nebo jazyka spolu s poruchou dýchání nebo bez poruchy dýchání) (viz bod 4.5). U pacientů, kteří již 
užívají ACE inhibitor, je třeba opatrnosti při počátečním podání racekadotrilu, mTOR inhibitorů (např. 
sirolimus, everolimus, temsirolimus) a vildagliptinu.  
Neutropenie/agranulocytózaU pacientů užívajících inhibitory ACE byly popsány neutropenie/agranulocytóza, trombocytopenie a 
anémie. U pacientů s normální renální funkcí a bez dalších komplikujících faktorů se neutropenie 
vyskytuje vzácně. Pacientům s kolagenózou, imunosupresivní terapií, léčeným alopurinolem nebo 
prokainamidem,  nebo  s  kombinací  těchto  komplikujících  faktorů,  je  nutno dihydrát  enalaprilátu 
podávat s maximální opatrností, zvláště pokud je již přítomna porucha renální funkce. U některých z 
těchto  pacientů  došlo  k rozvoji  závažných  infekcí,  které  v  několika  případech  nereagovaly  na 
intenzivní léčbu antibiotiky. Pokud se u těchto pacientů dihydrát enalaprilátu používá, doporučuje se 
pravidelné  monitorování  počtu  bílých  krvinek  a  pacienty  je  třeba  poučit,  aby  ohlásili  jakoukoli 
známku infekce.  
Selhání jaterV průběhu  léčby  inhibitory  ACE  bylo  několik  případů  akutního  poškození  jater  s cholestatickou 
žloutenkou, náhlou hepatickou nekrózou a (s některými) fatálními následky. Příčina výskytu tohoto 
syndromu nebyla dosud zcela vyjasněna. Pacienti užívající přípravek Enap, u kterých se rozvine 
žloutenka  a  zvýšení  jaterních  enzymů, mají ihned  léčbu  přerušit;  mají být  pečlivě  sledováni  a 
v případě potřeby též léčeni.  
Anafylaktoidní reakce během desenzibilizace vůči blanokřídlýmU pacientů užívajících ACE inhibitory během desenzibilizace jedem blanokřídlých se vzácně vyskytly 
život ohrožující anafylaktoidní reakce. Těmto reakcím se zabránilo dočasným pozastavením léčby 
ACE inhibitory před každou desenzibilizací. V literatuře se také vyskytují zprávy o anafylaktoidních 
reakcích u pacientů léčených enalapril-maleinátem, kteří jsou souběžně podrobeni  desenzibilizaci 
včelím jedem. Pacienti léčeni přípravkem Enap nemají podstoupit desenzibilizaci včelím nebo vosím 
jedem.  Před  začátkem  desenzibilizace  má  být  přípravek  Enap  vysazen a  má  být  předepsán jiný 
antihypertenzní přípravek.  
Anafylaktoidní reakce během aferézy LDLV  literatuře  jsou  zprávy  o  nebezpečné anafylaktoidní  reakci  (otok  tváře,  zrudnutí,  hypotenze  a 
dyspnoe) u pacientů léčených inhibitory angiotensin konvertujícího enzymu a souběžně dialyzovaných 
s pomocí polyakrylonitrilových membrán nebo léčených aferézou síranem dextranu. U těchto pacientů 
mají být pro dialýzu použity jiné typy membrán nebo jim má být podáváno jiné antihypertenzivum.  
Hemodialyzovaní pacienti 
 
 
Anafylaktoidní  reakce  byly  hlášeny  u  pacientů  dialyzovaných  za  použití  membrán  s  vysokým 
průtokem (např. AN 69) a souběžně léčených ACE inhibitory. U těchto pacientů je třeba použít jiný 
typ dialyzační membrány nebo jinou skupinu antihypertenzních látek.  
HypoglykemiePacienty  léčené  perorálními  antidiabetickými  prostředky  nebo  insulinem,  kteří  zahajují  léčbu 
některým inhibitorem ACE, je třeba upozornit, aby pečlivě sledovali výskyt hypoglykemie, zejména 
během prvního měsíce kombinovaného užívání (viz bod 4.5).  
KašelKašel  byl  zaznamenán  při  užití  ACE  inhibitorů.  Charakteristický  je  trvalý  neproduktivní  kašel, 
odeznívající po přerušení léčby. Kašel vyvolaný ACE inhibitory je třeba vzít v úvahu při diferenciální 
diagnóze.  
Chirurgie/anestezieU  pacientů,  podstupujících  velký  chirurgický  zákrok  nebo  během  anestezie  za  použití  látek 
vyvolávajících hypotenzi,  blokuje  enalaprilát tvorbu angiotensinu II při druhotném kompenzačním 
uvolnění reninu. Pokud nastane hypotenze, za jejíž příčinu je považován tento mechanismus, má být 
korigována volumovou expanzí.  
LithiumUžívání dihydrát enalaprilátu spolu s lithiem se obecně nedoporučuje (viz.bod 4.5).  
Pediatrická populace
Účinnost a bezpečnost dihydrát enalaprilátu u dětí nebyla dosud dostatečně zkoumána.  
TěhotenstvíPodávání ACE inhibitorů nemá být zahájeno během těhotenství. S výjimkou pacientek, pro které je 
dlouhodobá léčba ACE inhibitory nezbytná, mají být všechny ostatní pacientky v případě plánovaného 
těhotenství převedeny na jinou antihypertenzní léčbu s lépe ověřenou bezpečností pro těhotenství a 
plod. Pokud došlo k otěhotnění, je třeba ihned ukončit podávání ACE inhibitorů a v případě nutnosti 
další léčby zahájit jinou léčbu (viz body 4.3, 4.6).  
Etnické odlišnostiStejně jako  u  jiných inhibitorů ACE se zdá, že dihydrát enalaprilátu je méně účinný při snižování 
krevního tlaku v černošské populaci než u jiných etnik, možná kvůli vyšší prevalenci stavů s nízkými 
hladinami reninu v populaci černošských hypertoniků.  
Pomocné látkyInjekční roztok přípravku Enap obsahuje 9 mg benzylalkoholu v 1 ml. Benzylalkohol může způsobit 
alergickou reakci. 
Velké objemy benzylalkoholu se musí podávat s opatrností a pouze pokud je to nezbytné, zejména 
v případě, že pacient má poruchu funkce ledvin nebo jater či je pacientka těhotná nebo kojí, protože 
existuje riziko kumulace a toxické reakce (metabolická acidóza). 
Intravenózní podání benzylalkoholu novorozencům nebo předčasně narozeným dětem je  spojeno  se 
závažnými  nežádoucími  účinky „gasping  syndrom“.  Není  známo,  jaké nejmenší  množství 
benzylalkoholu může způsobit toxickou reakci. 
Zvýšené riziko nežádoucích účinků z důvodu kumulace je u dětí do 3 let.  
Injekční roztok přípravku Enap obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné dávce, to znamená, 
že je v podstatě „bez sodíku“.  
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 
 Kalium šetřící diuretika, doplňky stravy obsahující kalium nebo náhražky soli obsahující kalium 
Hladina draslíku v séru obvykle zůstává v normálu, ale u některých pacientů se může při léčbě    
dihydrát enalaprilátem objevit hyperkalemie. Kalium šetřící diuretika (např. spironolakton, triamteren 
nebo amilorid), doplňky stravy obsahující kalium nebo náhražky soli obsahující kalium mohou vést 
k významnému zvýšení hladiny draslíku v séru. Při podávání dihydrát enalaprilátu společně s dalšími 
látkami,   které   zvyšují   sérové   kalium,   jako   je   trimethoprim   a   kotrimoxazol 
(trimethoprim/sulfamethoxazol), je  zapotřebí  opatrnost,  protože  o  trimethoprimu je  známo,  že  se 
chová jako kalium šetřící diuretikum jako amilorid. Proto není kombinace dihydrát enalaprilátu s výše 
zmíněnými přípravky doporučena. Pokud je souběžné podávání indikováno je z důvodu prokázané 
hypokalemie nutné podávání s opatrností a s pravidelnými kontrolami hladin draslíku v séru (viz bod 
4.4).  
Diuretika (thiazidová nebo kličková diuretika)Souběžné užívání přípravku Enap a diuretik má synergní účinek na krevní tlak. Pacient má pokud 
možno ukončit užívání diuretika (nebo snížit jeho dávkování) a přerušit dietu s nízkým obsahem soli 
alespoň dva až tři dny před zahájením léčby. Pokud to není možné, lze snížit riziko hypotenze 
podáváním fyziologického roztoku před zahájením léčby přípravkem Enap nebo zahájením léčby 
poloviční dávkou, tj. 0,625 mg  dihydrát enalaprilátu (½ ampule).  
Ostatní antihypertenzivaSouběžné užívání dihydrát  enalaprilátu a  jiných  antihypertenziv  může  zesílit  hypotenzní  účinek. 
Souběžné užívání s digitálisovými glykosidy, jinými antihypertentivy, glyceroltrinitrátem a dalšími 
nitráty nebo dalšími vazodilatancii může krevní tlak dále snížit.  
Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda systému renin-angiotensin-aldosteron  (RAAS) 
pomocí  kombinovaného  užívání  inhibitorů  ACE,  blokátorů  receptorů  pro  angiotensin   II   nebo 
aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená 
funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání) ve srovnání s použitím jedné látky ovlivňující 
RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1).  
LithiumSouběžné užívání přípravku Enap a lithia může vést následkem snížené clearance lithia  k otravě 
lithiem. Koncentrace lithia v krevním séru se mají během léčby sledovat a na základě tohoto sledování 
dávky upravit. Je-li to možné, má se předejít souběžné léčbě přípravkem Enap a lithiem.  
Tricyklická antidepresiva / antipsychotika / anestetika / narkotika 
Souběžné užívání určitých anestetik, tricyklických antidepresiv a antipsychotik spolu s ACE inhibitory 
může způsobit další pokles krevního tlaku (viz bod 4.4).  
Nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID)Dlouhodobé podávání NSAID může snížit antihypertenzní účinek inhibitoru ACE. NSAID (včetně 
inhibitorů COX-2) a inhibitory ACE mají přídatný účinek na zvyšování sérových koncentrací draslíku 
a  mohou vést ke zhoršení renální funkce. Tyto účinky jsou obvykle reverzibilní. Vzácně může dojít 
k rozvoji akutního renálního selhání, zvláště u pacientů s ohroženou renální funkcí (jako jsou starší 
osoby nebo pacienti s deplecí objemu, včetně těch, kteří užívají diuretickou léčbu). Pacienti mají být 
přiměřeně hydratováni a po zahájení souběžné léčby i pravidelně poté je  třeba zvážit monitorování 
funkce ledvin.  
ZlatoU  pacientů léčených injekčními sloučeninami  zlata  (natrium-aurothiomalát)  souběžně  s inhibitory 
ACE včetně dihydrát enalaprilátu byly vzácně uváděny nitritoidní reakce (symptomy zahrnují zrudnutí 
tváře, nevolnost, zvracení a hypotenzi).  
Sakubitril/valsartanSouběžné užívání ACE inhibitorů a sakubitrilu/valsartanu je kontraindikováno z důvodu zvýšeného 
rizika angioedému (viz body 4.3 a 4.4).  
Racekadotril, inhibitory mTOR a vildagliptin 
 
 
Pacienti užívající souběžně ACE  inhibitory s racekadotrilem, mTOR inhibitory (např. temsirolimus, 
sirolimus,  everolimus)  a  vildagliptinem mohou být ve zvýšeném riziku vzniku angioedému (viz  bod 
4.4).  
SympatomimetikaSympatomimetika mohou snížit antihypertenzní účinek inhibitorů ACE.  
AntidiabetikaNa  základě  epidemiologických  studií  se  lze  domnívat,  že  souběžné  podávání  inhibitorů  ACE  a 
antidiabetik  (insulinů, perorální hypoglykemik) může mít za následek zvýšený účinek na snižování 
hladin  cukru  v  krvi  spolu  s  rizikem  hypoglykemie. Zdá  se,  že  se  tento  jev  objevuje  s  vyšší 
pravděpodobností během prvních týdnů kombinované léčby a u pacientů s poruchou funkce ledvin 
(viz body 4.4 a 4.8).  
AlkoholAlkohol potencuje hypotenzní účinek inhibitorů ACE.  
Kotrimoxazol (trimethoprim / sulfamethoxazol)Pacienti souběžně užívající kotrimoxazol (trimethoprim/sulfamethoxazol) mohou mít zvýšené riziko 
hyperkalemie (viz bod 4.4).  
Kyselina acetylsalicylová, trombolytika a betablokátoryDihydrát enalaprilátu lze bez obav podávat souběžně s kyselinou acetylsalicylovou (v kardiologických 
dávkách), trombolytiky a betablokátory.  
CyklosporinPři souběžném užívání ACE inhibitorů a cyklosporinu se může objevit hyperkalemie. Doporučuje se 
kontrolovat hladinu draslíku v séru.  
HeparinPři souběžném užívání ACE inhibitorů a heparinu se může objevit hyperkalemie. Doporučuje se 
kontrolovat hladinu draslíku v séru.  
4.6 Těhotenství a kojení  
Těhotenství: 
Podávání  ACE  inhibitorů  během  prvního  trimestru  těhotenství  není  doporučeno  (viz  bod  4.4). 
Podávání ACE inhibitorů v druhém a třetím trimestru těhotenství je kontraindikováno (viz  body 4.3, 
4.4).  
Epidemiologické údaje o riziku teratogenity po podávání ACE inhibitorů během prvního trimestru 
těhotenství nejsou konzistentní, avšak mírně zvýšené riziko nelze vyloučit. Pokud není další léčba 
ACE inhibitory pro pacientku nezbytná, mají být všechny ženy, které plánují těhotenství, převedeny 
na jinou antihypertenzivní léčbu s lépe ověřenou bezpečností pro těhotenství. Je-li zjištěno těhotenství, 
je nutno ihned ukončit podávání ACE inhibitorů a v případě potřeby je nahradit jinou léčbou.  
O  expozici  ACE  inhibitory během druhého a třetího trimestru je známo, že u člověka vyvolává 
fetotoxicitu (sníženou funkci ledvin, oligohydramnion, retardaci osifikace lebky) a neonatální toxicitu 
(selhání  ledvin,  hypotenzi, hyperkalemii)  (viz   bod 5.3).  Zaznamenán  byl  výskyt  těhotenského 
oligohydramnionu pravděpodobně na základě snížené funkce ledvin plodu, takové případy mohou 
vyústit v kontraktury končetin, kraniofaciální deformace a hypoplastický vývoj plic. Pokud došlo 
k expozici ACE inhibitorům po druhém trimestru těhotenství, doporučuje se ultrazvukové vyšetření 
ledvin a lebky. Děti matek, které užívaly v těhotenství ACE inhibitory, musí být sledovány pro 
možnou hypotenzi.  
Kojení:    
Podle omezených farmakokinetických údajů jsou koncentrace v mateřském mléce velmi nízké (viz 
bod 5.2). I když jsou tyto koncentrace pravděpodobně bez klinického významu, podávání přípravku 
Enap  injekční roztok během kojení se nedoporučuje matkám nedonošených dětí a během několika 
prvních  týdnů  po  porodu  pro  nedostatek klinických  zkušeností  a pro  hypotetické  riziko 
kardiovaskulárních  a  renálních  nežádoucích  účinků.  U  matek  kojících  starší  dítě  lze  podávání 
přípravku Enap injekční roztok zvažovat, je-li léčba nezbytná a dítě bude pečlivě sledováno.  
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 
 Neexistuje žádný důkaz o vlivu injekčního roztoku přípravku Enap na schopnost řídit vozidla a 
obsluhovat stroje.  
4.8 Nežádoucí účinky 
 Enalaprilát je metabolit enalaprilu. Následkem toho mohou při léčbě injekčním roztokem přípravku 
Enap  nastat podobné nežádoucí účinky jako při použití tablet přípravku Enap nebo jiných ACE 
inhibitorů.  
Nežádoucí  účinky,  které  se  vyskytují  v průběhu  léčby  přípravkem  Enap,  jsou  obvykle  mírné  a 
přechodné  a  obecně  nevyžadují přerušení  léčby.  Při  přerušení léčby jsou většinou  reverzibilní  a 
obvykle se po opětovném zavedení léčby neopakují.  
Nežádoucí účinky, které se mohou vyskytnout během léčby dihydrát enalaprilátem jsou řazeny do 
skupin podle četnosti: 
- velmi časté (≥1/10), 
- časté (≥1/100 až <1/10), 
- méně časté (≥1/1 000 až <1/100), 
- vzácné (≥1/10 000 až <1/1 000), 
- velmi vzácné (<1/10 000), 
- není známo (z dostupných údajů nelze určit). 
V každé skupině četnosti jsou nežádoucí účinky řazeny podle klesající závažnosti.  
Četnost nežádoucích účinků řazených podle třídy orgánových systémů:  
 Velmi 
časté 
Časté Méně časté Vzácné Velmi 
vzácné 
Není známoPoruchy krve 
a 
lymfatického 
systému 
  anémie (včetněaplastické a 
hemolytické 
anémie) 
neutropenie, 
hypohemoglobin
emie, snížení 
hematokritu, 
trombocytopénie, 
agranulocytóza, 
deprese kostní 
dřeně, 
pancytopenie, 
lymfadenopatie, 
autoimunitní 
onemocnění   
Endokrinní 
poruchy 
     syndrom 
nepřiměřen
é sekreceantidiuretic
kého 
hormonu 
(SIADH) 
Poruchy   hypoglykemie    
 
 
 
metabolismu 
a výživy(viz bod 4.4) 
Psychiatrické 
poruchy 
 deprese zmatenost, 
nervozita,nespavost 
abnormální sny, 
poruchy spánku   
Poruchy 
nervového 
systému 
závrať bolest 
hlavy,synkopa, 
poruchy 
chuti 
somnolence, 
parestézie, 
vertigo    
Poruchy oka zastřené 
vidění 
     
Poruchy 
ucha alabyrintu 
  tinitus    
Srdeční 
poruchy 
 bolest na 
hrudi, 
poruchy 
rytmu,angina 
pectoris, 
tachykard
ie 
palpitace, infarkt 
myokardu *,     
Cévní 
poruchy 
 hypotenze  cévní mozkovápříhoda*, návaly 
horka, 
ortostatická 
hypotenze 
Raynaudův 
fenomén 
  
Respirační, 
hrudní amediastinální 
poruchy 
kašel dyspnoe vodnatý výtok z 
nosu, bolest v 
krku, chrapot, 
bronchospazmus/
astma 
plicní infiltráty, 
rinitida, alergická 
alveolitida/eosin
ofilní pneumonie   
Gastrointesti
nální 
poruchy 
nauzea průjem, 
bolestbřicha,  
ileus, 
pankreatitida, 
zvracení, 
dyspepsie, zácpa, 
anorexie, 
podráždění 
žaludku, sucho v 
ústech, peptický 
vřed 
stomatitida/ afty, 
glositida 
intestin
ální 
angioed
ém  
Poruchy 
jater a 
žlučových 
cest 
   selhání jater,hepatitida –
hepatocelulární 
nebo 
cholestatická, 
hepatitida včetně 
nekrózy, 
cholestáza 
(včetně 
žloutenky)   
Poruchy kůže 
a podkožní 
tkáně** 
 vyrážka,hypersenz
itivita/ 
angioedé
diaforéza, 
pruritus, 
kopřivka, 
alopecie 
erythema 
multiforme, 
Stevens-
Johnsonův 
  
 
 
m: 
angioedé
m tváře, 
končetin, 
rtů, 
jazyka, 
hlasivek 
a/nebo 
hrtanu 
(viz bod 
4.4)  
syndrom, 
exfoliativní 
dermatitida, 
toxická 
epidermální 
nekrolýza, 
pemfigus, 
erytrodermie 
Poruchy 
svalové a 
kosterní 
soustavy a 
pojivovétkáně 
  svalové křeče    
Poruchy 
ledvin a 
močových 
cest 
  renální 
dysfunkce,renální selhání, 
proteinurie 
oligurie   
Poruchy 
reprodukčníh
o systému a 
prsu  impotence gynekomastie   
Celkové 
poruchy a 
reakce v 
místě 
aplikaceastenie únava malátnost, 
horečka    
Vyšetření   hyperkale
mie, 
zvýšení 
sérového 
kreatininuzvýšení sérové 
močoviny, 
hyponatremie 
zvýšení jaterních 
enzymů, zvýšení 
sérového 
bilirubinu    
* Možná sekundárně k nadměrné hypotenzi u vysoce rizikových pacientů (viz bod 4.4) 
Míra výskytu byla v klinických studiích srovnatelná ve skupinách s placebem a v aktivní kontrole.  
**Byl hlášen soubor symptomů: horečka, serositida, vaskulitida, myalgie/myositida, artralgie/artritida, 
pozitivní  ANA,  zvýšení  ESR, eozinofilie  a  leukocytóza.  Mohou  se  také  vyskytnout  vyrážka, 
fotosenzitivita nebo jiné dermatologické projevy.  
Jestliže se vyskytnou závažné nežádoucí účinky, musí být léčba přerušena.  
Hlášení podezření na nežádoucí účinkyHlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu: 
Státní ústav pro kontrolu léčivŠrobárova 100 41 Praha Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek  
4.9 Předávkování 
    PříznakyHlavním důsledkem předávkování je hypotenze.  
LéčbaPři výskytu hypotenze má být pacient umístěn do polohy vleže na zádech s nízkým polštářem a 
v případě nutnosti má být upraven objem krevní plazmy infuzí fyziologického roztoku. V průběhu 
léčby z předávkování se  má sledovat krevní tlak, dýchání, koncentrace draslíku v krevním séru a 
diuréza.  Enalaprilát  lze  odstraňovat  z krevního  oběhu  hemodialýzou.  Clearance  enalaprilátu  při 
hemodialýze  je  38  až  60  ml/min,  koncentrace  enalaprilátu  v krevním  séru  se  po  čtyřhodinové 
hemodialýze sníží o 45 až 57 %.   
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI  
5.1 Farmakodynamické vlastnosti 
 Farmakoterapeutická skupina: ACE inhibitory, samotné, ATC kód: C09AA 
Mechanismus účinkuEnalaprilát  inhibuje  enzym  přeměňující  angiotensin,  který  katalyzuje  přeměnu  angiotensinu  I  na 
angiotensin II. Inhibice enzymu přeměňujícího angiotensin vede ke snížení koncentrací angiotensinu 
II, zvýšení reninové aktivity v krevní plazmě a snížení vylučování aldosteronů.  
Farmakodynamické účinkyAntihypertenzní účinek a hemodynamické účinky přípravku Enap u pacientů se zvýšeným krevním 
tlakem jsou výsledkem dilatace cest kladoucích odpor a snížení celkové periferní rezistence, čímž se 
postupně  snižuje  krevní  tlak.  Srdeční  tepová  frekvence  a  minutový objem  zůstávají  obvykle 
nezměněny.  
Po intravenózní injekci nastává tento účinek již po 5 až 16 min, maximální účinek v průběhu 1 až 
hodin a jeho působení přetrvává po dobu zhruba 6 hodin.  
Klinická účinnost a bezpečnostVe dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích (ONTARGET  (ONgoing  Telmisartan 
Alone  and  in  combination with  Ramipril  Global  Endpoint  Trial)  a  VA  NEPHRON-D  (The  Veterans 
Affairs Nephropathy in Diabetes)) bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru ACE s blokátorem 
receptorů pro angiotensin II. 
Studie ONTARGET  byla  vedena  u  pacientů  s  anamnézou  kardiovaskulárního  nebo 
cerebrovaskulárního onemocnění nebo u pacientů s diabetem mellitem 2. typu se známkami poškození 
cílových orgánů. Studie VA NEPHRON-D byla vedena u pacientů s diabetem mellitem 2.  typu  a 
diabetickou nefropatií. 
V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární 
ukazatele a mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie, 
akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností 
jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotensin II. 
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotensin II proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií 
užívat souběžně. 
Studie  ALTITUDE  (Aliskiren  Trial  in  Type  2  Diabetes  Using  Cardiovascular  and  Renal  Disease 
Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu k standardní terapii inhibitorem 
ACE  nebo  blokátorem  receptorů  pro  angiotensin  II  u  pacientů  s  diabetem mellitem 2.  typu  a 
chronickým  onemocněním  ledvin,  kardiovaskulárním  onemocnění,  nebo  obojím.  Studie  byla 
předčasně ukončena z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní 
mozková příhoda byly numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a 
zároveň nežádoucí účinky a sledované závažné nežádoucí účinky (hyperkalemie, hypotenze a renální 
dysfunkce) byly častěji hlášeny ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině.     
5.2 Farmakokinetické vlastnosti 
 AbsorpceEnalaprilát se po perorálním podání špatně absorbuje a je prakticky neúčinný, a proto se podává 
výlučně intravenózně.  
DistribucePo  intravenózním  podání  se  rychle  distribuuje  do  většiny  tkání  těla  s nejvyššími  koncentracemi 
v plicích, ledvinách a cévách, avšak není žádný důkaz o tom, že terapeutické dávky pronikají do 
mozku. Poločas distribuce je 4 hodiny. Podíl 50 až 60 % se váže na proteiny krevního séra.  
EliminaceNepodléhá metabolické přeměně a 100 % jeho množství se vylučuje močí. Exkrece představuje 
kombinaci glomerulární filtrace a tubulární sekrece. Poločas eliminace je zhruba 35 hodin.  
Starší osobyMezi mladšími a staršími osobami byly prokázány rozdíly ve farmakokinetice enalaprilátu. Závisí na 
funkci ledvin a metabolických změnách ve stáří. Celková plocha pod křivkou koncentrace v krvi 
(AUC) je větší u starších osob, distribuční objem je menší, poločas je delší, renální clearance nižší, 
avšak nejsou žádné rozdíly  v citlivosti vůči inhibici enzymu, který přeměňuje angiotensin.  Proto  je 
farmakokinetická odpověď u starších pacientů větší.  
Porucha funkce ledvinEliminace  se  zpomaluje  u  pacientů  s renálním  selháním,  a  proto  jsou  nutné  úpravy  dávkování 
v závislosti na funkci ledvin.  
Porucha funkce jaterFarmakokinetika enalaprilátu se nemění u pacientů se selháním jater.  
Další zvláštní populaceFarmakokinetika  enalaprilátu  je  poněkud  pozměněná  u  pacientů  se  srdečním  selháním:  poločas 
eliminace se prodlužuje, renální clearance se zpomaluje, což ukazuje na potřebu snížení dávkování.  
Kojení: Po jednorázové dávce 20 mg enalaprilu p.o. podané pěti ženám po porodu byla maximální 
hladina  enalaprilu v mléce v průměru 1,7 μg/l (rozmezí 0,54 – 5,9 μg/l) za 4 a 6 hodin po dávce. 
Průměrná maximální hladina enalaprilátu byla 1,7μg/l (rozmezí 1,2 – 2,3μg/l); maximální hladiny 
byly zjištěny v různou dobu během 24 hod. Při výpočtu vycházejícím z maximální hladiny v mléce 
činí maximální denní příjem enalaprilu plně kojeného dítěte přibližně 0,16 % dávky užité matkou 
v přepočtu na hmotnost dítěte. Žena, která užívala enalapril 10 mg denně po dobu 11 měsíců, měla 
maximální koncentrace enalaprilu v mléce 2 μg/l čtyři hod. po užití dávky a maximální koncentrace 
enalaprilátu 0,75 μg/l devět hod po užití dávky. Celkové množství enalaprilu a enalaprilátu v mléce za 
24  hod bylo 1,44μg/l a 0,63 μg/l. U jedné matky byla hladina enalaprilátu v mléce nedetekovatelná 
(<0,2μg/l) 4 hod. po jednorázové dávce 5 mg enalaprilu a  u  dvou  matek po dávce 10 mg;  hladiny 
enalaprilu nebyly stanoveny.  
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 
 Toxikologické studie prováděné na četných laboratorních zvířatech prokázaly bezpečnost a nízkou 
toxicitu  enalapril-maleinátu a dihydrát enalaprilátu po jednotlivých podáních. Po perorálním podání 
enalapril-maleinátu byly hodnoty LD50 více než 2 g/kg u myší a potkanů (nebo o málo nižší než je tato 
uvedená dávka), 250 mg/kg u psů a 125 mg/kg u fen. Hodnoty LD50 dihydrát enalaprilátu podávaného 
hlodavcům byly mezi 300 a 600 mg/kg po intraperitoneálním podání, více než 1 g/kg po subkutánním 
podání a zhruba 900 mg/kg po intravenózním podání. Dihydrát enalaprilátu nebyl toxický u myší po 
intraperitoneálním a intravenózním podání. Hodnoty LD50 byly více než 7 g/kg respektive více než 
g/kg.  Hodnoty  LD50 dihydrát enalaprilátu u potkanů po intraperitoneálním a intravenózním podání 
nebyly s konečnou platností určeny, avšak byly rozhodně vyšší než 600 mg/kg.     
Toxikologické  studie  vykazovaly  nízkou  toxicitu  enalapril-maleinátu  dokonce  i  po  opakovaném 
podávání, i když dlouhodobé užívání velkých dávek může způsobovat změny funkce a struktury 
ledvin.  Opakovaná  intravenózní  a  intramuskulární  podávání  injekčního  přípravku  Enap rovněž 
nezpůsobovala systémovou toxickou aktivitu a u zvířat, která dostávala dihydrát enalaprilátu byly ve 
srovnání s kontrolními zvířaty poněkud větší známky poškození tkáně v místě injekce (céva, sval).  
Reprodukční studie prokázaly, že dihydrát enalaprilátu nezpůsobuje teratogenní účinky.  
Fetotoxické účinky testované látky byly prokázány u několika druhů zvířat.  
Enalapril-maleát a dihydrát enalaprilátu nebyly mutagenní v testech in vivo a in vitro.  
Neexistují žádné údaje o možných kancerogenních účincích tohoto přípravku.   
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 
 6.1 Seznam pomocných látek  
Benzylalkohol (konzervant), 
chlorid sodný,hydroxid sodný, 
voda pro injekci.  
6.2 Inkompatibility  
Enalaprilát v injekci či infuzi se nesmí mísit s amfotericinem B a fenytoinem, protože se v takové 
směsi může tvořit zákal nebo sraženina.  
6.3 Doba použitelnosti   
roky.  
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání  
Uchovávejte při teplotě do 25 °C.  
6.5 Druh obalu a obsah balení  
Ampule z bezbarvého skla, plastikový přířez uzavřený Al folií, krabička. 
Velikost balení: 5 x 1 ml.  
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním  
Injekční roztok přípravku Enap se má podávat v pomalé intravenózní injekci v průběhu alespoň 5 min. 
Může se též podávat zředěný v 50 ml 5% glukosy, 0,9% roztoku chloridu sodného (fyziologický 
roztok), 5% glukosy v 0,9% roztoku chloridu sodného nebo 5% glukosy v Ringerově laktátu.  
Chemická a fyzikální stabilita po otevření před použitím byla prokázána ve výše uvedených roztocích 
na dobu 24 hodin při 25 °C a 5 °C. 
Z  mikrobiologického hlediska,  pokud  způsob  otevření/naředění nevyloučí  riziko  mikrobiologické 
kontaminace, přípravek má být použit okamžitě.  
Pokud není použit okamžitě, doba a podmínky uchovávání přípravku po otevření před použitím jsou 
v odpovědnosti uživatele.      
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 
 KRKA, d.d., Novo mesto, Šmarješka cesta 6, 8501 Novo mesto, Slovinsko   
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA  
58/858/95-C   
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE  
Datum první registrace: 3. 11. Datum posledního prodloužení registrace: 10. 10.   
10. DATUM REVIZE TEXTU  
2
1. 10.  Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Státního 
ústavu pro kontrolu léčiv (www.sukl.cz). 
 1. NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU  
2. OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÉČIVÝCH LÁTEK  
Jeden ml injekčního roztoku (1 ampule) obsahuje enalaprilatum dihydricum 1,25 mg.   
3. SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK