Bixebra 
 
Farmakoterapeutická skupina: kardiaka, jiná kardiaka, ATC kód: C01EB17. 
 
Mechanismus účinku
Ivabradin  je  látkou  výhradně  snižující srdeční frekvenci,  která  působí  prostřednictvím  selektivní 
a specifické inhibice kardiálního pacemakerového If proudu, který kontroluje spontánní diastolickou 
depolarizaci  v  sinusovém  uzlu  a  reguluje srdeční frekvenci.  Účinky  na  srdce  jsou  specifické  na 
sinusový uzel bez účinku na intraatriální, atrioventrikulární nebo intraventrikulární časy vedení nebo 
na myokardiální kontraktilitu nebo ventrikulární repolarizaci. 
Ivabradin může ovlivňovat také retinální Ih proud, který je velmi podobný kardiálnímu If proudu. 
Podílí se na přechodné změně rozlišení zrakového systému zkrácením retinální odpovědi na jasné 
světelné  stimuly.  V  situacích,  které  působí  jako  spouštěče  (např.  rychlé  změny  intenzity  světla), 
způsobuje  částečná  inhibice Ih ivabradinem  světelné  jevy,  které  pacient  může  příležitostně 
zaznamenat. Světelné jevy (fosfény) jsou popsány jako přechodné zvýšení jasu na omezené ploše 
zrakového pole (viz bod 4.8). 
 
Farmakodynamické účinky
Hlavní farmakodynamickou vlastností ivabradinu u člověka je specifické snížení srdeční frekvence 
závislé  na  dávce.  Analýza  snížení srdeční frekvence  s  dávkami  až  20  mg  dvakrát  denně  ukazuje 
tendenci k plató efektu, což odpovídá snížení rizika těžké bradykardie pod 40 tepů za minutu (viz bod 
4.8). 
V  obvyklých doporučených  dávkách dochází  ke snížení srdeční frekvence  o přibližně 10 tepů  za 
minutu  v  klidu  a  během fyzické zátěže.  To  vede  ke  snížení  srdeční zátěže a  spotřeby  kyslíku 
myokardem.  Ivabradin  neovlivňuje  intrakardiální  vedení,  kontraktilitu  (nemá  negativní  inotropní 
účinek) nebo ventrikulární repolarizaci: 
- v klinických elektrofyziologických studiích ivabradin neovlivňoval dobu atrioventrikulárního 
nebo intraventrikulárního vedení nebo korigované QT intervaly; 
- u pacientů s dysfunkcí levé komory (ejekční frakce levé komory (LVEF) mezi 30 až 45 %) 
ivabradin neměl žádný nepříznivý vliv na LVEF. 
 
Klinická účinnost a bezpečnost
Antianginózní  a  antiischemická  účinnost  ivabradinu  byla  studována  v  pěti  dvojitě  slepých 
 
Stránka 10 z randomizovaných studiích (tři versus placebo, jedna versus atenolol a jedna versus amlodipin). Tyto 
studie zahrnuly celkem 4 111 pacientů s chronickou stabilní anginou pectoris, z nichž 2 617 pacientů 
užívalo ivabradin. 
 
Ivabradin v dávkách 5 mg dvakrát denně byl účinný na parametry zátěžového testu po 3 až 4 týdnech 
léčby. Účinnost byla potvrzena v dávce 7,5 mg dvakrát denně. Dodatečný přínos dávek nad 5 mg 
dvakrát  denně  byl  potvrzen  zejména  v  referenční  kontrolované  studii  ve  srovnání  s  atenololem: 
celková doba zátěže v době nejnižšího účinku se zvýšila asi o 1 minutu po jednom měsíci léčby 
v dávkách 5 mg dvakrát denně a dále se zlepšila téměř o 25 vteřin po dalším 3měsíčním období 
povinné titrace dávek na 7,5 mg dvakrát denně. V této studii byl antianginózní a antiischemický přínos 
ivabradinu potvrzen u pacientů ve věku 65 let a starších. Účinnost dávek 5 a 7,5 mg dvakrát denně 
byla shodná ve studiích na parametrech zátěžového testu (celková doba zátěže, doba do limitní anginy 
pectoris, doba do objevení se anginy pectoris a doba do objevení se 1mm deprese ST úseku) a byla 
spojena se snížením počtu záchvatů anginy pectoris přibližně o 70 %. Dávkovací režim ivabradinu 
dvakrát denně poskytl rovnoměrnou účinnost po celých 24 hodin. 
 
V  randomizované,  placebem  kontrolované  studii  u  889  pacientů  prokázal  ivabradin  přidaný 
k atenololu 50 mg jednou denně aditivní účinnost ve všech parametrech zátěžového testu hodnoceného 
v době nejnižšího účinku (12 hodin po perorálním podání). 
 
V randomizované, placebem kontrolované studii na 725 pacientech ivabradin přidaný k amlodipinu 
10 mg jednou denně neprokázal účinnost navíc v době nejnižšího účinku léku (12 hodin po perorálním 
podání), nicméně aditivní účinnost byla prokázána v době maximálního účinku léku (3-4  hodiny  po 
perorálním podání). 
 
V  randomizované,  placebem  kontrolované  studii  u  1 277  pacientů  prokázal  ivabradin  přidaný 
k amlodipinu 5 mg jednou denně nebo nifedipinu GITS 30 mg jednou denně v době nejnižšího účinku 
léku  (12  hodin  po  perorálním  podání  ivabradinu)  během  6týdenní  léčby  statisticky  signifikantní 
aditivní účinnost (OR = 1,3, 95% CI (1,0–1,7);  p  =  0,012) na odpověď na léčbu (definovanou jako 
pokles o nejméně 3 záchvaty anginy pectoris za týden a/nebo prodloužení doby do objevení se 1mm 
deprese  ST úseku  nejméně  o  60  sekund  během  zátěžového  testu).  Ivabradin  neprokázal  aditivní 
účinnost na sekundární cílové parametry zátěžového testu v době nejnižšího účinku léku, nicméně 
aditivní účinnost byla prokázána v době maximálního účinku léku (3–4 hodiny po perorálním podání 
ivabradinu). 
 
Účinnost  ivabradinu  byla  ve  studiích  účinnosti  plně  zachována  během  3  až  4 měsíců  léčby. 
Neprojevila  se farmakologická  tolerance  (ztráta  účinnosti)  rozvíjející  se  během léčby ani  rebound 
fenomén po náhlém přerušení léčby. Antianginózní a antiischemické účinky ivabradinu byly spojeny 
se  snížením srdeční frekvence  v  závislosti  na dávce  a  se  statisticky  významným  snížením 
dvojproduktu  (srdeční frekvence x systolický krevní tlak) v klidu a během zátěže. Účinky na krevní 
tlak a periferní cévní rezistenci byly minimální a nebyly klinicky významné. 
 
Trvalé snížení srdeční frekvence bylo prokázáno u pacientů léčených ivabradinem nejméně jeden rok 
(n = 713). Nebyl pozorován vliv na metabolismus glukózy nebo lipidů. 
 
Antianginózní  a  antiischemická  účinnost  ivabradinu  byla  zachována  i  u  diabetických  pacientů 
(n = 457) s podobným profilem bezpečnosti jako u celkové populace. 
 
Rozsáhlé  studie  BEAUTIFUL  se  zúčastnilo  10 917  pacientů  s  ischemickou  chorobou  srdeční 
a poruchou funkce levé komory (LVEF<40 %): ivabradin nebo placebo byly přidávány k optimální 
standardní  terapii,  kdy  86,9  %  pacientů  užívalo  beta-blokátory.  Hlavním  kritériem  účinnosti  byl 
kombinovaný  cíl  zahrnující  úmrtí  z  kardiovaskulárních  příčin,  hospitalizaci z  důvodu  akutního 
infarktu  myokardu  nebo  hospitalizaci z důvodu nového nebo zhoršeného srdečního selhání. Studie 
neprokázala rozdíl  v  poměru  primárního  sledovaného  ukazatele  u  skupiny  užívající  ivabradin  ve 
srovnání se skupinou užívající placebo (relativní riziko ivabradin : placebo 1,00, p = 0,945). 
V  následné  analýze  podskupiny  pacientů  se  symptomatickou  anginou  pectoris  při  randomizaci 
 
Stránka 11 z (n = 1 507)  nebyl  identifikován  žádný  bezpečnostní  signál  týkající  se  úmrtí  z  kardiovaskulárních 
příčin, hospitalizace z důvodu akutního infarktu myokardu nebo srdečního selhání (ivabradin 12,0 % 
versus placebo 15,5 %, p = 0,05). 
 
Rozsáhlé  studie  SIGNIFY  se  zúčastnilo  19 102  pacientů  s  ischemickou  chorobou  srdeční  a  bez 
klinického srdečního selhání (LVEF > 40 %), ivabradin nebo placebo byly přidávány k optimální 
standardní  terapii.  Bylo  použito  terapeutické  schéma  s  vyšším  dávkováním,  než  je  schválené 
dávkování (úvodní dávka 7,5 mg 2× denně (5 mg 2× denně u pacientů ve věku ≥ 75 let) a titrace až na 
10    mg    2× denně).  Hlavním  kritériem  účinnosti  byl  kombinovaný  cíl  zahrnující  úmrtí 
z kardiovaskulárních příčin nebo nefatální infarkt myokardu. Studie neprokázala rozdíl v ovlivnění 
primárního sledovaného ukazatele ve skupině užívající ivabradin ve srovnání se skupinou užívající 
placebo  (relativní  riziko  ivabradin/placebo  1,08,  p  =  0,197).  Bradykardie  byla hlášena u  17,9  % 
pacientů ve skupině užívající ivabradin (2,1 % ve skupině užívající placebo). Verapamil, diltiazem 
nebo silné inhibitory CYP 3A4 užívalo během studie 7,1 % pacientů. 
V předem specifikované podskupině pacientů s anginou pectoris stupně II nebo vyššího podle CCS na 
začátku  studie  (n  =  12 049)  bylo  pozorováno  malé,  statisticky  signifikantní  zvýšení  primárního 
kombinovaného  ukazatele (roční incidence  3,4 % versus  2,9 %,  relativní riziko  ivabradin/placebo 
1,18, p = 0,018), nikoli však v podskupině celkové populace s anginou pectoris stupeň ≥ I podle CCS 
(n = 14 286), (relativní riziko ivabradin/placebo 1,11, p = 0,110). 
Tato zjištění nebyla plně vysvětlena tím, že ve studii bylo použito vyšší než schválené dávkování. 
 
Studie SHIFT byla rozsáhlá multicentrická, mezinárodní, randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem 
kontrolovaná  studie  provedená  u  6 505  dospělých  pacientů  se  stabilním  chronickým  srdečním 
selháním (≥ 4 týdny) třídy NYHA II až IV, se sníženou ejekční frakcí levé komory (LVEF ≤ 35%) 
a klidovou srdeční frekvencí ≥ 70 tepů/min. 
 
Pacienti dostávali standardní léčbu včetně beta-blokátorů (89 %), inhibitorů ACE a/nebo antagonistů 
angiotenzinu  II  (91  %),  diuretik  (83  %)  a  antagonistů  aldosteronu  (60  %).  Ve  skupině  léčené 
ivabradinem užívalo 67 % pacientů dávku 7,5 mg dvakrát denně. Průměrná délka sledování činila 
22,9 měsíců. Léčba ivabradinem byla spojena s průměrným snížením srdeční frekvence o 15 tepů/min 
ze vstupní hodnoty 80 tepů/min. Rozdíl srdeční frekvence mezi ivabradinovou a placebovou větví byl 
10,8 tepů/min po 28 dnech, 9,1 tepů/min po 12 měsících a 8,3 tepů/min po 24 měsících. 
 
Studie prokázala klinicky a statisticky signifikantní snížení relativního rizika o 18 % u primárního 
složeného cílového parametru účinnosti kardiovaskulární mortality a hospitalizace z důvodu zhoršení 
srdečního selhání (poměr rizika: 0,82, 95% CI [0,75; 0,90] – p < 0,0001), které bylo patrné za měsíce  po  zahájení  léčby.  Snížení  absolutního  rizika  bylo  4,2  %.  Výsledky  primárního  cílového 
parametru  účinnosti  se  odvíjí  zejména  od  cílových  parametrů  účinnosti  srdečního  selhání, 
hospitalizace  z důvodu  zhoršení  srdečního  selhání  (absolutního  riziko  sníženo  o  4,7  %),  a  úmrtí 
následkem srdečního selhání (absolutního riziko sníženo o 1,1 %). 
 
Účinek  léčby  na  primární  složený  cílový  parametr  účinnosti,  jeho  složky a  sekundární  cílové 
parametry účinnosti: 
 Ivabradin 
(n = 3 241) 
n (%) 
Placebo 
(n = 3 264) 
n (%) 
Poměr rizika 
[95% CI]
Hodnota 
p 
Primární  složený  cílový  parameter
účinnosti 
793 (24,47) 937 (28,71) 0,82 [0,75; 0,90] <0,Složky  složeného  cílového  parametru 
účinnosti: 
- KV úmrtí 
- Hospitalizace z  důvodu zhoršení 
srdečního selhání 
 
 
449 (13,85) 
514 (15,86) 
 
 
491 (15,04) 
672 (20,59) 
 
 
0,91 [0,80; 1,03] 
0,74 [0,66; 0,83] 
 
 
0,<0,Další  sekundární  cílové  parametry 
účinnosti: 
- Mortalita ze všech příčin 
 
 
503 (15,52) 
 
 
552 (16,91) 
 
 
0,90 [0,80; 1,02] 
 
 
0, 
Stránka 12 z - Úmrtí z důvodu srdečního selhání
- Hospitalizace z jakékoli příčiny 
- Hospitalizace z KV příčiny 
113 (3,49) 
1231 (37,98) 
977 (30,15) 
151 (4,63) 
1356 (41,54) 
1122 (34,38) 
0,74 [0,58;0,94] 
0,89 [0,82;0,96] 
0,85 [0,78; 0,92] 
0,0,0, 
Snížení primárního cílového parametru účinnosti bylo pozorováno stejnoměrně bez ohledu na pohlaví, 
třídu  NYHA,  ischemickou  nebo  neischemickou  etiologii  srdečního  selhání a  anamnézu  diabetu  či 
hypertenze. 
 
V podskupině pacientů se srdeční frekvencí ≥ 75 tepů/min (n = 4 150) bylo pozorováno větší snížení 
primárního složeného cílového parametru účinnosti o 24 % (poměr rizika: 0,76, 95% CI [0,68; 0,85] – 
p < 0,0001) a pro ostatní sekundární cílové parametry účinnosti včetně mortality ze všech příčin 
(poměr rizika: 0,83, 95% CI [0,72; 0,96] – p = 0,0109) a KV úmrtí (poměr rizika: 0,83, 95% CI [0,71; 
0,97] – p = 0,0166).  V  této  podskupině  pacientů  profil  bezpečnosti  ivabradinu  odpovídá  profilu 
v celkové populaci. 
 
Signifikantní účinek na  primární  složený  cílový  parametr  účinnosti  byl pozorován v celé skupině 
pacientů užívající beta-blokátory (poměr rizika: 0,85, 95% CI [0,76; 0,94]). V podskupině pacientů se 
srdeční frekvencí ≥ 75 tepů/min a léčených cílovou dávkou beta-blokátorů nebyl pozorován statisticky 
významný účinek na primární složený cílový parametr účinnosti (poměr rizika: 0,97, 95% CI [0,74; 
1,28]) a další sekundární cílové parametry včetně hospitalizace z důvodu zhoršeného srdečního selhání 
(poměr rizika: 0,79, 95% CI [0,56; 1,10]) nebo úmrtí na srdeční selhání (poměr rizika: 0,69, 95% CI 
[0,31; 1,53]). 
 
Došlo  k  signifikantnímu  zlepšení  třídy  NYHA  u  poslední  zaznamenané  hodnoty,  u  887  (28  %) 
pacientů léčených ivabradinem došlo ke zlepšení v porovnání se 776 (24 %) pacienty užívajícími 
placebo (p = 0,001). 
 
Údaje shromážděné v  průběhu  specifických oftalmologických vyšetření v  rámci  randomizované, 
placebem kontrolované studie u 97 pacientů, zaměřené na zdokumentování funkce systémů čípků a 
tyčinek a hlavní zrakové cesty (tj. elektroretinogram, statické a kinetické zorné pole, barevné vidění, 
zraková ostrost), u pacientů léčených ivabradinem pro chronickou stabilní anginu pectoris v průběhu let, neprokázaly žádnou retinální toxicitu.  
 
Pediatrická populace
Randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie byla provedena u 116 pediatrických 
pacientů (17 ve věku 6-12 měsíců, 36 ve věku 1-3 roky a 63 ve věku 3-18 let) s chronickým srdečním 
selháním a dilatační kardiomyopatií při optimální standardní terapii. 74 pacientů obdrželo ivabradin 
(poměr 2:1). 
Počáteční dávka byla 0,02 mg/kg dvakrát denně u věkové kategorie 6-12 měsíců; 0,05 mg/kg dvakrát 
denně u věkové kategorie 1-3 roky a 3-18 let < 40 kg; a 2,5 mg dvakrát denně u věkové kategorie 3-let a ≥ 40 kg. Dávka byla přizpůsobena terapeutické odpovědi s maximální dávkou 0,2 mg/kg dvakrát 
denně; 0,3 mg/kg dvakrát denně a 15 mg dvakrát denně. V této studii byl ivabradin podáván jako 
perorální tekutý přípravek nebo tableta dvakrát denně. Absence farmakokinetického rozdílu mezi lékovými  formami byla  prokázána  v  otevřené  randomizované  dvoufázové  studii  s  překříženým 
designem u 24 dospělých zdravých dobrovolníků. 
20%  poklesu  srdeční  frekvence  bez  bradykardie  bylo  dosaženo  u  69,9  %  pacientů  užívajících 
ivabradin versus 12,2 % v placebové skupině během titrační periody od 2 do 8 týdnů (OR: E = 17,24, 
95% CI [5,91; 50,30]). 
Průměrné dávky ivabradinu dovolující dosáhnout 20% HRR byly 0,13 ± 0,04 mg/kg dvakrát denně, 
0,10 ± 0,04 mg/kg dvakrát denně a 4,1 ± 2,2 mg dvakrát denně ve věkových kategoriích 1-3 roky, 3-let a < 40 kg a 3-18 let a ≥ 40 kg. 
Průměrná  LVEF  se  zvýšila  z  31,8  %  na  45,3 %  v M012  v  ivabradinové skupině versus zvýšení 
z 35,4 % na 42,3 % v placebové skupině. Zde bylo zlepšení třídy NYHA u 37,7 % pacientů užívajících 
ivabradin versus 25,0 % v placebové skupině. Toto zlepšení nebylo statisticky významné. 
Bezpečnostní  profil  byl  v  průběhu  jednoho  roku  podobný  bezpečnostnímu  profilu  popsanému 
u dospělých pacientů s chronickým srdečním selháním. 
 
Stránka 13 z 
Dlouhodobé účinky ivabradinu na růst, pubertu a celkový vývoj stejně tak jako dlouhodobá účinnost 
léčby ivabradinem v dětství na redukci kardiovaskulární morbidity a mortality nebyly studovány. 
 
Evropská  agentura  pro  léčivé  přípravky  rozhodla  o  zproštění  povinnosti  předložit  výsledky  studií 
s referenčním léčivým přípravkem obsahujícím ivabradin u všech podskupin pediatrické populace v 
léčbě anginy pectoris.  
 
Evropská  agentura  pro  léčivé  přípravky  rozhodla  o  zproštění  povinnosti  předložit  výsledky  studií 
s referenčním  léčivým  přípravkem  obsahujícím  ivabradin  u  dětí  ve  věku  0  až  6  měsíců  v  léčbě 
chronického srdečního selhání.