Tadalafil aop 
 
Účinky jiných látek na tadalafil 
 
Inhibitory cytochromu P
Imidazolová a triazolová antimykotika (např ketokonazol)
Ketokonazol  (200 mg  denně)  zvýšil  expozici  (AUC)  tadalafilu  po  jednorázovém  podání  (10 mg) 
dvojnásobně a Cmax o 15 %, ve srovnání s hodnotami AUC a Cmax pro tadalafil samotný. Ketokonazol 
(400 mg denně) zvýšil po jednorázovém podání tadalafilu (20 mg) jeho expozici (AUC) čtyřnásobně a 
Cmax o 22 %. 
 
Inhibitory proteázy (např. ritonavir) 
Ritonavir  (200 mg dvakrát denně), který je inhibitorem CYP3A4, CYP2C9, CYP2C19 a CYP2D6, 
zvýšil po jednorázovém podání tadalafilu (20 mg) jeho expozici (AUC) dvojnásobně bez změny Cmax. 
Ritonavir (500 mg nebo 600 mg dvakrát denně), zvýšil po jednorázovém podání tadalafilu (20 mg) jeho 
expozici (AUC) o 32 % a snížil Cmax o 30 %. 
 
Induktory cytochromu P
Antagonisté receptoru pro endotelin-1 (např. bosentan) 
Bosentan (125 mg dvakrát denně), substrát CYP2C9 a CYP3A4 a mírný induktor CYP3A4, CYP2C9 a 
pravděpodobně CYP2C19, snížil při vícenásobném společném podávání systémovou expozici tadalafilu 
(40 mg jednou denně) o 42 % a Cmax o 27 %. Účinnost tadalafilu nebyla u pacientů užívajících bosentan 
přesvědčivě prokázána (viz body 4.4 a 5.1). Tadalafil neovlivnil expozici (AUC a Cmax) bosentanu a 
jeho  metabolitů.  Bezpečnost  a  účinnost  kombinace  tadalafilu  a  jiných  antagonistů  receptoru  pro 
endotelin-1 nebyla studována. 
 
Antimikrobiální léčivé přípravky (např. rifampicin) 
Induktor  CYP3A4  rifampicin  (600 mg denně) snížil AUC tadalafilu o 88 %  a  Cmax o 46 %,  oproti 
hodnotám AUC a Cmax pro tadalafil samotný (10 mg). 
 
Účinky tadalafilu na jiné léčivé přípravky 
 
Nitráty
Tadalafil (5, 10 a 20 mg) vykázal v klinických studiích schopnost zesilovat hypotenzivní účinek nitrátů. 
Interakce přetrvávala po dobu delší než 24 hodin, ale nebyla již zaznamenána po uplynutí 48 hodin od 
poslední dávky tadalafilu. Použití tadalafilu u pacientů používajících organické nitráty v jakékoli formě 
je proto kontraindikováno (viz bod 4.3). 
 
Antihypertenziva (včetně blokátorů kalciového kanálu)
Současné podání doxazosinu (4 a 8 mg denně) a tadalafilu (5 mg denně a 20 mg podaných jednorázově) 
zvyšuje významným způsobem účinek tohoto alfablokátoru na snížení krevního tlaku. Tento efekt 
přetrvává nejméně dvanáct hodin a může být symptomatický, včetně synkopy. Z tohoto důvodu se tato 
kombinace nedoporučuje (viz bod 4.4). 
Ve studiích interakcí provedených na omezeném počtu zdravých dobrovolníků nebyly tyto účinky 
hlášeny u alfuzosinu nebo tamsulosinu. 
 
V průběhu  klinických  farmakologických  studií  byla  zkoumána  schopnost  tadalafilu  (10  a  20 mg) 
zesilovat   hypotenzivní  účinek  antihypertenziv.  Byly  zkoumány  hlavní  skupiny  antihypertenziv 
podávané  samostatně  nebo  jako  součást  kombinované  léčby.  U pacientů  užívajících  vícečetná 
antihypertenziva,  jejichž  hypertenze  nebyla  dostatečně  upravena,  bylo  pozorováno  větší  snížení 
krevního tlaku ve srovnání s pacienty, jejichž hypertenze byla dobře upravena terapií a kteří vykazovali 
pouze minimální pokles krevního tlaku, podobný snížení pozorovanému u zdravých osob. U pacientů, 
kteří zároveň užívají antihypertenziva, může tadalafil v dávce 20 mg způsobit snížení krevního tlaku, 
které (s výjimkou doxazosinu - viz výše) je všeobecně mírné a je nepravděpodobné, že bude klinicky 
významné. 
 
Riocigvát
Preklinické  studie  ukázaly  aditivní  účinek  kombinace  inhibitorů  PDE5  s riocigvátem  na  snížení 
sytémového krevního tlaku. V klinických studiích bylo prokázáno, že riocigvát zvyšuje hypotenzivní 
účinek  inhibitorů PDE5.  Ve  studované  populaci  nebyly  pozorovány  žádné  známky  příznivého 
klinického účinku této kombinace. Současné úžívání riocigvátu s inhibitory PDE5, včetně tadalafilu, je 
kontraindikováno (viz bod 4.3). 
 
Alkohol
Hladiny alkoholu v krvi nebyly ovlivněny současným podáním tadalafilu (10 nebo 20 mg). Kromě toho 
nebyly pozorovány žádné změny v koncentraci tadalafilu při současném užití s alkoholem. 
Tadalafil (20 mg) nezesiloval průměrné snížení krevního tlaku způsobené alkoholem (0,7 g/kg, 
tj. přibližně 180 ml 40% alkoholu [vodky] pro 80kg muže) u některých osob však byly pozorovány 
posturální závratě a ortostatická hypotenze. Tadalafil (10 mg) nezesiloval vliv alkoholu na kognitivní 
funkce. 
 
Substráty CYP1A2 (např. theofylin) 
Při podání tadalafilu 10 mg s theofylinem (neselektivní inhibitor fosfodiesterázy) nebyla zjištěna žádná 
farmakokinetická interakce. Jediným farmakodynamickým účinkem bylo malé (3,5 úderu/min) zvýšení 
tepové frekvence. 
 
Substráty CYP2C9 (např.R-warfarin) 
Tadalafil (10 mg a 20 mg) neměl žádný klinicky významný účinek na expozici (AUC) S-warfarinu nebo 
R-warfarinu (substrát CYP2C9), ani neovlivnil změny protrombinového času vyvolané warfarinem. 
 
Kyselina acetylsalicylová
Tadalafil   (10 mg   a   20 mg)  nepotencoval  prodloužení  času  krvácivosti způsobené  kyselinou 
acetylsalicylovou. 
 
Substráty P-glykoprotein (např. digoxin) 
Tadalafil (40 mg jednou denně) neměl klinicky významný vliv na farmakokinetiku digoxinu. 
 
Perorální kontraceptiva
V ustáleném stavu zvyšoval tadalafil (40 mg jednou denně) expozici ethinylestradiolu (AUC) o 26 % a 
Cmax. o 70 %  oproti  perorálnímu  kontraceptivu  podanému  s placebem.  Nedošlo  ke  statisticky 
významnému  účinku  na  levonorgestrel,  což  naznačuje,  že  účinek  na  ethinylestradiol  je  způsoben 
tadalafilem zprostředkovanou inhibicí střevní sulfatace. Klinický význam těchto nálezů je nejasný. 
 
Terbutalin
Podobné zvýšení AUC a Cmax pozorované u ethinylestradiolu se může očekávat při perorálním podání 
terbutalinu,  pravděpodobně  kvůli  tadalafilem zprostředkované  inhibici  střevní  sulfatace.  Klinický 
význam těchto nálezů je nejistý.