Duomox 
Farmakoterapeutická skupina: Peniciliny s širokým spektrem 
ATC kód: J01CA 
Mechanismus účinku 
Amoxicilin je polosyntetický penicilin (beta-laktamové antibiotikum) inhibující jeden nebo více 
enzymů (často označovaných jako proteiny vázající penicilin, PBPs) účastnících se biosyntetické 
tvorby bakteriálního peptidoglykanu, který je nedílnou strukturální součástí bakteriální buněčné stěny. 
Inhibice syntézy peptidoglykanu vede k oslabení buněčné stěny, obvykle následované buněčným 
rozpadem a bakteriální smrtí.  
 
Amoxicilin je citlivý na degradaci pomocí beta-laktamáz produkovanými rezistentními bakteriemi a 
z tohoto důvodu spektrum aktivity samotného amoxicilinu neobsahuje organismy produkující tyto 
enzymy.  
 
Vztah mezi farmakokinetikou/farmakodynamikou 
Doba nad minimální inhibiční koncentrací (T>MIC) je považován za nejdůležitější parametr účinnosti 
amoxicilinu. 
 
Mechanismy rezistence 
Hlavními mechanismy rezistence na amoxicilin jsou:  
• inaktivace bakteriálními beta-laktamázami 
• změny v proteinech vázajících penicilin vedoucí ke snížení afinity antibiotika k cíli.  
 
Neprůchodnost bakteriální stěnou nebo působení effluxní pumpy jsou mechanismy, které mohou 
způsobit nebo se podílet na bakteriální rezistenci, zejména u gramnegativních bakterií.  
 
Hraniční koncentrace 
Hraniční koncentrace MIC pro amoxicilin je určena Evropským výborem pro testování 
antimikrobiální citlivosti (EUCAST) verze 5.0. 
 
Patogen  Hraniční hodnoty citlivosti MIC (mg/l) 
 Citlivé ≤  Rezistentní >  
Enterobacteriaceae  81  8 
Staphylococcus spp.  Poznámka2  Poznámka2  
Enterococcus spp.3  4  8  
Streptococcus skupina A, B, C a G  Poznámka4  Poznámka4 
Streptococcus pneumoniae  Poznámka5  Poznámka5 
Viridující streptokoky  0.5  2  
Haemophilus influenzae  26  26 
Moraxella catarrhalis  Poznámka7  Poznámka7 
Neisseria meningitidis  0,125  1 
Grampozitivní anaerobní mikroorganismy
kromě Clostridium difficile8  
8  
Gramnegativní anaerobní mikroorganismy  0,5  2 
Helicobacter pylori  0,1259  0,Pasteurella multocida  1  1 
Druhově specifické hraniční hodnoty ”10  2  8 
1Enterobacteriaceae divokého typu jsou charakterizovány jako susceptibilní k aminopenicilinům. 
Některé země preferují kategorizaci divokého typu izolátu E. coli a P. mirabilis jako střední. Pokud se 
jedná o tento případ, je třeba použít MIC hraniční hodnotu S ≤ 0,5 mg/l.  
2Většina stafylokoků produkuje penicilinázu, jsou tedy rezistentní k amoxicilinu. Meticilin-rezistentní 
izoláty jsou, až na několik výjimek, rezistentní ke všem beta-laktamovým agens.  
3Susceptibilita k amoxicilinu může být odvozena od ampicilinu.  
4Susceptibilita streptokoků skupin A, B, C a G k penicilinům je odvozena od susceptibility 
k benzylpenicilinu.  
5Hraniční hodnoty se týkají pouze nemeningitidových izolátů. U izolátů kategorizovaných jako střední 
k ampicilinu je třeba se vyhnout léčbě amoxicilinem. Susceptibilita byla odvozena od MIC ampicilinu.  
6Hraniční hodnoty jsou založeny na intravenózním podání. Beta-laktamáza- pozitivní izoláty mají být 
hlášeny jako rezistentní.  
7Mikroorganismy produkující beta-laktamázu mají být hlášeny jako rezistentní.  
Susceptibilita k amoxicilinu může být odvozena od benzylpenicilinu.  
9Hraniční hodnoty jsou založeny na epidemiologických limitních hodnotách (ECOFFs), které rozlišují 
mezi izoláty divokého typu a těmi se sníženou susceptibilitou.  
10 Druhově nespecifické  hraniční hodnoty   jsou založeny na dávkách nejméně 0,5 g x 3 nebo 4 dávky 
denně (1,5 až 2 g/den).  
 
Prevalence rezistence se může lišit geograficky a s časem pro vybrané druhy a lokální informace 
o rezistenci je proto žádoucí, zejména při léčbě závažných infekcí. V případě nutnosti má být 
vyhledána odborná porada, pokud je místní prevalence rezistence taková, že prospěšnost látky je 
přinejmenším u některých typů infekcí sporná. 
 
In vitro susceptibilita mikroorganismů k amoxicilinu 
Obvykle citlivé druhy 
Aerobní grampozitivní mikroorganismy:  
Enterococcus faecalis 
Beta-hemolytické streptokoky (skupiny A, B, C a G) 
Listeria monocytogenes 
Druhy, u kterých může být získaná rezistence problémem 
Aerobní gramnegativní mikroorganismy:  
Escherichia coli  
Haemophilus influenzae 
Helicobacter pylori  
Proteus mirabilis  
Salmonella typhi 
Salmonella paratyphi  
Pasteurella multocida
Aerobní grampozitivní mikroorganismy:  
Koaguláza-negativní stafylokok  
Staphylococcus aureus£ 
Streptococcus pneumoniae  
Viridující streptokoky 
Anaerobní grampozitivní mikroorganismy:  
Clostridium spp.  
Anaerobní gramnegativní mikroorganismy:  
Fusobacterium spp.  
Další:  
Borrelia burgdorferi  
Přirozeně rezistentní organismy † 
Aerobní grampozitivní mikroorganismy:  
Enterococcus faecium†
Aerobní gramnegativní mikroorganismy:  
Acinetobacter spp.  
Enterobacter spp.  
Klebsiella spp.  
Pseudomonas spp.  
Anaerobní gramnegativní mikroorganismy:  
Bacteroides spp. (mnoho kmenů Bacteroides fragilis je rezistentních).  
Další:  
Chlamydia spp.  
Mycoplasma spp.  
Legionella spp.  
† Přirozená střední citlivost v nepřítomnosti získaných mechanismů rezistence.  
£ Téměř všechny S.aureus jsou rezistentní k amoxicilinu kvůli produkci penicilinázy. Navíc, 
všechny kmeny rezistentní k meticilinu jsou rezistentní k amoxicilinu