Sp. zn. sukls44728/2022, sukls44729/2022, sukls44730/2022, sukls44731/2022, sukls 
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU  
 
Tractiva 5 mg tablety 
Tractiva 10 mg tablety
Tractiva 15 mg tablety 
Tractiva 20 mg tablety
Tractiva 30 mg tablety 
 
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 
 
Tractiva 5 mg tablety
Jedna tableta obsahuje 5 mg aripiprazolu. 
Pomocná látka se známým účinkem
53 mg laktózy v 1 tabletě. 
 
Tractiva 10 mg tablety
Jedna tableta obsahuje 10 mg aripiprazolu. 
Pomocná látka se známým účinkem: 
107 mg laktózy v 1 tabletě. 
 
Tractiva 15 mg tablety
Jedna tableta obsahuje 15 mg aripiprazolu. 
Pomocná látka se známým účinkem: 
160 mg laktózy v 1 tabletě. 
 
Tractiva 20 mg tablety
Jedna tableta obsahuje 20 mg aripiprazolu. 
Pomocná látka se známým účinkem: 
214 mg laktózy v 1 tabletě. 
 
Tractiva 30 mg tablety
Jedna tableta obsahuje 30 mg aripiprazolu. 
Pomocná látka se známým účinkem: 
321 mg laktózy v 1 tabletě. 
 
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 
 
 
3. LÉKOVÁ FORMA 
 
Tableta 
Tractiva 5 mg tablety: 
Kulaté, ploché, světle růžové tablety (s průměrem 5,3 mm). 
 
Tractiva 10 mg tablety: 
Kulaté, bikonvexní, světle růžové tablety (s průměrem 7 mm). 
 
Tractiva 15 mg tablety: 
Kulaté, bikonvexní, světle růžové tablety (s průměrem 8 mm) s půlicí rýhou na jedné straně. 
 
Půlicí rýha není určena k rozlomení tablety. 
 
Tractiva 20 mg tablety: 
Kulaté, ploché, světle růžové tablety (s průměrem 9 mm), na jedné straně vyraženo „20“ a s půlicí rýhou 
na druhé straně. 
Půlicí rýha není určena k rozlomení tablety. 
 
Tractiva 30 mg tablety: 
Kulaté, bikonvexní, světle růžové tablety (s průměrem 9,5 mm). 
 
 
4. KLINICKÉ ÚDAJE 
 
4.1 Terapeutické indikace 
Tractiva je indikována k léčbě schizofrenie u dospělých a dospívajících ve věku 15 let a starších. 
 
Tractiva je indikována k léčbě středně těžkých až těžkých manických epizod u bipolární poruchy I a 
k prevenci nové manické epizody u dospělých, u kterých se již převážně manické epizody vyskytly a 
reagovaly na léčbu aripiprazolem (viz bod 5.1). 
 
Tractiva je indikována k léčbě středně těžkých až těžkých manických epizod u bipolární poruchy I 
u dospívajících ve věku 13 let a starších (viz bod 5.1). Tato léčba může trvat až 12 týdnů. 
 
4.2 Dávkování a způsob podání 
 
Dávkování 
 
Dospělí 
Schizofrenie: doporučená počáteční dávka přípravku Tractiva je 10 mg/den nebo 15 mg/den s udržovací 
dávkou 15 mg/den, podávaná v dávkovacím schématu jednou denně bez ohledu na jídlo. Tractiva je 
účinná v rozmezí 10 mg/den až 30 mg/den. Zvýšená účinnost dávek vyšších než denní dávka 15 mg 
nebyla prokázána, ačkoli pro jednotlivé pacienty mohou být prospěšné vyšší dávky. Maximální denní 
dávka nemá překročit 30 mg. 
 
Manické  epizody  u bipolární  poruchy  I: doporučená  počáteční  dávka  přípravku Tractiva je  15 mg 
podávaná v režimu jednou denně bez ohledu na jídlo, buď v monoterapii  nebo  v kombinované léčbě 
(viz bod 5.1). U některých pacientů mohou být přínosnější vyšší dávky. Maximální denní dávka nemá 
překročit 30 mg. 
 
Prevence recidivy manických epizod u bipolární poruchy I: při prevenci recidivy manických epizod 
u pacientů, kteří již užívali aripiprazol v monoterapii nebo kombinované terapii, léčba pokračuje ve 
stejné dávce. Na základě klinického stavu se má zvážit úprava denní dávky včetně jejího snížení. 
 
Pediatrická populace 
Schizofrenie  u dospívajících  ve  věku 15  let  a  starších: doporučená  dávka  přípravku Tractiva je 
10 mg/den podávaná v režimu jednou denně bez ohledu na jídlo. Léčba má být zahájena dávkou 2 mg 
po  2  dny  (užití aripiprazolu  ve  formě perorálního roztoku 1 mg/ml od  jiných  držitelů  rozhodnutí 
o registraci), titrovaná na 5 mg po další 2 dny, aby se dosáhlo doporučené denní dávky 10 mg. Pokud je 
to vhodné, další zvyšování dávek musí být podáváno v 5mg přírůstcích, aniž by se překročila maximální 
denní dávka 30 mg (viz  bod 5.1). Tractiva je účinná v dávkovacím rozpětí 10 mg/den až 30 mg/den. 
Zvýšený účinek při dávkách vyšších než denní dávka 10 mg se neprokázal, ačkoli jednotliví pacienti 
mohou mít z vyšší dávky prospěch. 
 
Užívání přípravku Tractiva se nedoporučuje u pacientů se schizofrenií mladších 15 let, protože údaje 
o bezpečnosti a účinnosti nejsou dostačující (viz body 4.8 a 5.1). 
 
Manické epizody u bipolární poruchy I u dospívajících ve věku 13 let a starších: doporučená dávka 
přípravku Tractiva je 10 mg/den podávaná v režimu jednou denně bez ohledu na jídlo. Léčba má být 
zahájena dávkou 2 mg po 2 dny (užití aripiprazolu ve formě perorálního roztoku 1 mg/ml od jiných 
držitelů rozhodnutí o registraci), titrovaná na 5 mg po další 2 dny, aby se dosáhlo doporučené denní 
dávky 10 mg. Délka léčby nutná ke kontrole příznaků musí být co nejkratší a nesmí překročit 12 týdnů. 
Zvýšený účinek při dávkách vyšších než denní dávka 10 mg se neprokázal a denní dávka 30 mg  je 
spojena s podstatně vyšším výskytem významných nežádoucích účinků včetně těch souvisejících s EPS, 
somnolencí, únavou a zvýšením tělesné hmotnosti (viz bod 4.8). Dávky vyšší než 10 mg denně tedy 
musí být užívány jen ve výjimečných případech a za přísného klinického sledování (viz body 4.4, 4.8 a 
5.1).  
U mladších pacientů je zvýšené riziko nežádoucích účinků spojených s aripiprazolem. Proto se Tractiva 
nedoporučuje používat u pacientů do 13 let (viz také body 4.8 a 5.1). 
 
Podrážděnost  spojená  s autistickou  poruchou: bezpečnost  a  účinnost  přípravku Tractiva u dětí  a 
dospívajících do 18 let nebyla dosud stanovena. V současnosti dostupné údaje jsou uvedeny v bodě 5.1, 
ale na jejich základě nelze učinit žádná doporučení ohledně dávkování u dětí. 
 
Tiky  související  s Touretteovým  syndromem: bezpečnost  a  účinnost přípravku Tractiva u dětí  a 
dospívajících ve věku 6 až 18 let nebyla dosud stanovena. V současnosti dostupné údaje jsou uvedeny 
v bodě 5.1, ale na jejich základě nelze učinit žádná doporučení ohledně dávkování. 
 
Zvláštní populace 
 
Porucha funkce jater
Pacienti s lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater nevyžadují úpravu dávkování. Doporučení 
pro pacienty s těžkou poruchou funkce jater nelze stanovit, protože dostupná data nejsou dostatečná. 
Dávkování u těchto pacientů musí být určeno opatrně. Avšak maximální denní dávka 30 mg má být 
u pacientů s těžkou poruchou jaterních funkcí užívána s opatrností (viz bod 5.2). 
 
Porucha funkce ledvin
Pacienti s poruchou funkce ledvin nevyžadují úpravu dávkování. 
 
Starší osoby
Bezpečnost a účinnost přípravku Tractiva v léčbě schizofrenie nebo manických epizod u bipolární 
poruchy I u pacientů ve věku 65 let a starších nebyla stanovena. Vzhledem k větší citlivosti této populace 
má být, pokud to klinické faktory dovolují, zvážena nižší počáteční dávka (viz bod 4.4). 
 
Pohlaví
Pacientky nevyžadují úpravu dávkování ve srovnání s pacienty (viz bod 5.2). 
 
Kuřáci
Vzhledem ke způsobu metabolismu aripiprazolu kuřáci nevyžadují úpravu dávkování (viz bod 4.5). 
 
Úprava dávky z důvodu interakcí 
V případě současného podávání aripiprazolu a silných inhibitorů CYP3A4 nebo CYP2D6 má být dávka 
aripiprazolu snížena. Když se z kombinované terapie inhibitory CYP3A4 nebo CYP2D6 vysadí, dávka 
aripiprazolu se má zvýšit (viz bod 4.5). V případě současného podávání aripiprazolu a silných induktorů 
CYP3A4 má být dávka aripiprazolu zvýšena. Je-li induktor CYP3A4 z kombinované terapie vyřazen, 
dávka aripiprazolu má být snížena na doporučenou dávku (viz bod 4.5). 
 
Způsob podání 
 
Přípravek Tractiva je určen k perorálnímu podání. 
 
Tablety dispergovatelné v ústech nebo perorální roztok (od jiných držitelů rozhodnutí o registraci) lze 
použít jako alternativu k tabletám přípravku Tractiva u pacientů, kteří mají problémy s polykáním tablet 
přípravku Tractiva (viz bod 5.2). 
 
4.3 Kontraindikace  
 
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.  
 
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití 
 
Zlepšení klinického stavu pacienta se v průběhu antipsychotické léčby může objevit po několika dnech 
až týdnech. Pacienti mají být pečlivě sledováni po celou dobu tohoto období. 
 
Sebevražedné sklony 
Výskyt  sebevražedného  chování  je  vlastní  psychotickým  onemocněním  a  poruchám  nálady  a  v 
některých případech byl hlášen časně po zahájení nebo změně antipsychotické léčby, včetně léčby 
aripiprazolem (viz bod 4.8). Antipsychotická léčba má být provázena důkladnou kontrolou vysoce 
rizikových pacientů. 
 
Kardiovaskulární onemocnění 
Aripiprazol se má užívat s opatrností u pacientů se známým kardiovaskulárním onemocněním (infarkt 
myokardu nebo ischemická choroba srdeční v anamnéze, srdeční selhání nebo abnormality převodu), 
cerebrovaskulárním  onemocněním,  stavy,  které  by  mohly  pacienty  predisponovat   k   hypotenzi 
(dehydratace,  hypovolémie  a  léčba  antihypertenzivy)  nebo  s  hypertenzí  včetně  akcelerované  nebo 
maligní. Při užívání antipsychotických léků byly hlášeny případy žilního trombembolismu (VTE). 
Protože se u pacientů léčených antipsychotiky často projevují získané rizikové faktory pro VTE, musí 
být zjištěny všechny možné rizikové faktory pro VTE před a během léčby aripiprazolem a musí být 
provedena preventivní opatření. 
 
Prodloužení QT intervalu 
V klinických studiích s aripiprazolem byla incidence prodloužení intervalu QT srovnatelná s placebem. 
Aripiprazol má být používán s opatrností u pacientů s prodloužením QT v rodinné anamnéze (viz bod 
4.8). 
 
Tardivní dyskineze  
V jednoročních nebo kratších klinických studiích byly hlášeny méně často případy akutní dyskineze 
vzniklé v průběhu léčby aripiprazolem. Pokud se u pacienta užívajícího aripiprazol známky a příznaky 
tardivní dyskineze objeví, má se zvážit snížení dávky nebo přerušení léčby (viz bod 4.8). Tyto příznaky 
se mohou dočasně zhoršit nebo mohou dokonce vzniknout až po přerušení léčby. 
 
Další extrapyramidové příznaky 
V pediatrických klinických studiích s aripiprazolem byla pozorována akatizie a parkinsonismus. Pokud 
se u pacienta užívajícího aripiprazol objeví známky a příznaky jiných EPS, je třeba zvážit snížení dávky 
a přísné klinické sledování. 
 
Maligní neuroleptický syndrom (NMS) 
 
NMS je potenciálně fatální komplex příznaků související s antipsychotiky. V klinických studiích byly v 
souvislosti  s  léčbou  aripiprazolem  hlášeny  vzácné  případy NMS.  NMS  se  klinicky  manifestuje 
hyperpyrexií, svalovou rigiditou, alterací duševního stavu a projevy instability autonomního nervového 
systému (nepravidelný tep nebo krevní tlak, tachykardie, profuzní pocení a srdeční arytmie). Mezi další 
příznaky může  patřit  zvýšení  kreatinfosfokinázy, myoglobinurie (rhabdomyolýza) a  akutní  selhání 
ledvin. Avšak byly hlášeny i případy, kdy zvýšení kreatinfosfokinázy a rabdomyolýza nebyly nutně v 
souvislosti s NMS. Objeví-li se u pacienta známky a příznaky příznačné pro NMS nebo nevysvětlitelná 
vysoká  horečka  bez  dalších  klinických  projevů  NMS,  podávání  všech  antipsychotik,  včetně 
aripiprazolu, musí být přerušeno. 
 
Epileptické záchvaty 
V  klinických  studiích  byly  méně  často  hlášeny  případy  epileptických  záchvatů  v  průběhu léčby 
aripiprazolem. Proto se u pacientů, kteří mají záchvatovité onemocnění v anamnéze nebo mají stavy 
provázené záchvaty, vyžaduje užití aripiprazolu opatrnost (viz bod 4.8). 
 
Starší pacienti s psychotickými příznaky spojenými s demencí
 
Zvýšená mortalita 
Ve třech placebem kontrolovaných studiích s aripiprazolem (n = 938; průměrný věk: 82,4 let; rozpětí: 
56 až 99 let) u starších pacientů s psychotickými příznaky spojenými s Alzheimerovou chorobou měli 
pacienti léčení aripiprazolem zvýšené riziko úmrtí ve srovnání s placebem. Výskyt úmrtí ve skupině 
pacientů léčených aripiprazolem byl 3,5 % ve srovnání s 1,7 % v placebové skupině. Ačkoli příčiny 
úmrtí byly různé, zdá se, že většina úmrtí byla buď kardiovaskulární (např. srdeční selhání, náhlá smrt) 
nebo infekční (např. pneumonie) povahy (viz bod 4.8). 
 
Cerebrovaskulární nežádoucí účinky 
Ve stejných studiích byly u pacientů zaznamenány cerebrovaskulární nežádoucí účinky (např. cévní 
mozková příhoda, tranzitorní ischemická ataka) včetně úmrtí (průměrný věk: 84 let, rozpětí: 78 až let). Celkově byly u pacientů léčených aripiprazolem zaznamenány nežádoucí účinky u 1,3 % pacientů 
ve srovnání s 0,6 % pacientů v placebové skupině v těchto studiích. Tento rozdíl nebyl statisticky 
významný,  avšak  v  jedné  studii  s  fixní  dávkou  byl  signifikantní  vztah  mezi  dávkou  a  výskytem 
cerebrovaskulárních nežádoucích účinků u pacientů léčených aripiprazolem (viz bod 4.8). 
 
Aripiprazol není indikován k léčbě pacientů s psychózou spojenou s demencí. 
 
Hyperglykémie a diabetes mellitus 
U pacientů léčených atypickými antipsychotiky, včetně aripiprazolu, byla zaznamenána hyperglykémie, 
v některých případech extrémní a spojená s ketoacidózou, hyperosmolárním kómatem nebo úmrtím. 
Rizikové faktory, které mohou predisponovat pacienty k těžkým komplikacím, zahrnují obezitu a výskyt 
diabetu v rodině. V klinických studiích s aripiprazolem nebyly zaznamenány žádné signifikantní rozdíly 
ve  výskytu  nežádoucích  účinků  spojených  s  hyperglykémií  (včetně  diabetu)  nebo  v  abnormálních 
glykemických laboratorních hodnotách ve srovnání s placebem. Přesné odhady rizika umožňující přímé 
srovnání nežádoucích účinků spojených s hyperglykémií u pacientů léčených aripiprazolem a jinými 
atypickými  antipsychotiky  nejsou  dostupné.  Pacienti  léčení  jakýmikoli  antipsychotiky  včetně 
aripiprazolu mají být  sledováni  kvůli  známkám  a  příznakům  hyperglykémie  (polydipsie,  polyurie, 
polyfagie a slabost) a pacienti s diabetem mellitem nebo s faktory rizikovými pro diabetes mellitus mají 
být pravidelně sledováni z hlediska možného zhoršení glukózové tolerance (viz bod 4.8). 
 
Hypersenzitivita 
Při  podávání aripiprazolu  se  mohou  objevit  hypersenzitivní  reakce,  charakterizované  alergickými 
příznaky (viz bod 4.8). 
 
 
Zvýšení tělesné hmotnosti 
Zvýšení tělesné hmotnosti je často zaznamenáno u pacientů se schizofrenií a bipolární mánií kvůli 
komorbiditám, užívání antipsychotik, o nichž je známo, že způsobují zvýšení tělesné hmotnosti, a 
nevhodnému  životnímu  stylu,  což  může  vést  k  těžkým  komplikacím.  Během  postmarketingového 
sledování bylo u pacientů užívajících aripiprazol zaznamenáno zvýšení tělesné hmotnosti. Pokud  k 
němu dojde, je obvykle spojeno s významnými rizikovými faktory, jako jsou diabetes, onemocnění 
štítné žlázy nebo adenom hypofýzy v anamnéze. V klinických studiích nebylo prokázáno, že aripiprazol 
způsobuje  klinicky  významné  zvýšení tělesné hmotnosti  u dospělých  (viz  bod  5.1).  V  klinických 
studiích u dospívajících pacientů s bipolární mánií se po 4 týdnech léčby aripiprazolem prokázalo 
zvýšení tělesné hmotnosti. Nárůst tělesné hmotnosti je třeba u dospívajících pacientů s bipolární mánií 
monitorovat. Pokud je nárůst tělesné hmotnosti klinicky významný, je třeba zvážit snížení dávky (viz 
bod 4.8). 
 
Dysfagie 
Ve spojení s užíváním antipsychotik, včetně aripiprazolu, byly pozorovány ezofageální dysmotilita a 
aspirace. Aripiprazol má být užíván s opatrností u pacientů s rizikem aspirační pneumonie. 
 
Patologické hráčství a jiné impulzivní poruchy 
Pacienti  mohou  při  užívání  aripiprazolu  pociťovat  větší  nutkání,  zejména  k  hazardnímu  hraní,  a 
neschopnost tato nutkání kontrolovat. Jiná hlášená nutkání zahrnují: zvýšená sexuální nutkání, nutkavé 
nakupování, záchvatovité nebo kompulzivní přejídání a jiné impulzivní a kompulzivní chování. Je 
důležité, aby se osoby, které lék předepisují, konkrétně zeptaly pacientů nebo jejich pečovatelů na rozvoj 
nových  nebo  zesílení stávajících  nutkání  v  oblasti  hráčství,  sexuálních  nutkání,  kompulzivního 
nakupování,  záchvatovitého  nebo  kompulzivního  přejídání  nebo  jiných  nutkání  během  léčby 
aripiprazolem. Je třeba mít na paměti, že příznaky impulzivní poruchy mohou být spojeny se základním 
onemocněním; v některých případech však bylo hlášeno, že nutkání ustala, když byla dávka snížena 
nebo když byl lék vysazen. Pokud nejsou impulzivní poruchy rozpoznány, mohou vést k újmě u pacienta 
a jiných osob. Pokud se u pacienta při užívání aripiprazolu rozvinou taková nutkání, zvažte snížení 
dávky nebo vysazení přípravku (viz bod 4.8). 
 
Laktóza 
Tablety přípravku Tractiva obsahují laktózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí 
galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek 
užívat. 
 
Pacienti s komorbiditou poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) 
 
Přestože je současný výskyt bipolární poruchy I a ADHD častý, jsou k dispozici jen velmi omezené 
údaje o současném podávání aripiprazolu a stimulancií. Proto je třeba zvláštní opatrnosti, pokud jsou 
tyto přípravky podávány současně. 
 
Pády 
Aripiprazol může způsobit somnolenci, posturální hypotenzi a motorickou a senzorickou nestabilitu, 
což může vést k pádům. Při léčbě rizikovějších pacientů (např. seniorů nebo oslabených pacientů) je 
třeba dbát zvýšené opatrnosti a zvážit zahájení léčby nižší dávkou (viz bod 4.2). 
 
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce  
 
Aripiprazol  může  zvyšovat  účinek  některých  antihypertenzivních  léčivých  přípravků  kvůli  svému 
antagonismu k α1-adrenergním receptorům. 
 
 
Vzhledem k primárnímu účinku aripiprazolu na CNS je zapotřebí věnovat zvýšenou pozornost při 
podávání aripiprazolu v kombinaci s alkoholem nebo jinými léčivými přípravky působícími na CNS, 
které mají podobné nežádoucí účinky, jako je např. sedace (viz bod 4.8). 
 
Pokud je aripiprazol podáván souběžně s léčivými přípravky, o nichž je známo, že prodlužují interval 
QT nebo způsobují nerovnováhu elektrolytů, je nutné zachovat opatrnost. 
 
Možnost ovlivnění aripiprazolu jinými léčivými přípravky 
H2 antagonista famotidin, blokátor tvorby žaludeční kyseliny, snižuje rychlost absorpce aripiprazolu, 
ale tento účinek není považován za klinicky relevantní. Aripiprazol je metabolizován více způsoby 
pomocí enzymů CYP2D6 a CYP3A4, ale nikoli pomocí enzymů CYP1A. Tudíž kuřáci nevyžadují 
žádnou úpravu dávkování. 
 
Chinidin a jiné inhibitory CYP2DV klinické studii u zdravých osob zvýšil silný inhibitor enzymu CYP2D6 (chinidin) hodnoty AUC 
aripiprazolu  o  107  %,  zatímco  Cmax nezměnil.  Hodnoty  AUC  a  Cmax aktivního  metabolitu, 
dehydroaripiprazolu, byly sníženy o 32 %, resp. o 47 %. Dávka aripiprazolu musí být při současném 
podávání aripiprazolu s chinidinem snížena na přibližně polovinu předepsané dávky. Lze očekávat, že 
ostatní silné inhibitory CYP2D6, jako jsou fluoxetin a paroxetin, mají podobný účinek, a tudíž se musí 
použít podobné snížení dávkování. 
 
Ketokonazol a jiné typy CYP3A4 inhibitorů
V klinické studii u zdravých osob zvýšil silný inhibitor CYP3A4 (ketokonazol) hodnoty AUC a Cmax 
aripiprazolu o 63 %, resp. o 37 %. Hodnoty AUC a Cmax dehydroaripiprazolu se zvýšily o 77 %, resp. o 
43 %. Současné užití silných inhibitorů CYP3A4 u osob s pomalým metabolismem CYP2D6 může 
vyústit  ve  vyšší  plazmatické  koncentrace  aripiprazolu  ve  srovnání  s  osobami,  které  mají  rychlý 
metabolismus CYP2D6. Pokud se zvažuje současné podání ketokonazolu nebo jiných silných CYP3Ainhibitorů s aripiprazolem, možný přínos pro pacienta musí převážit možná rizika. V případě současného 
podávání  ketokonazolu  a  aripiprazolu  musí  být  dávka  aripiprazolu  snížena  na  přibližně polovinu 
předepsané dávky. Lze očekávat, že ostatní silné inhibitory CYP3A4, jako je itrakonazol a inhibitory 
HIV-proteáz, mají podobný účinek, a tudíž se musí použít podobné snížení dávkování (viz bod 4.2). Po 
vysazení  inhibitorů  CYP2D6  nebo  CYP3A4  se  musí  dávka  aripiprazolu  zvýšit  na  úroveň,  která 
předcházela zahájení souběžné terapie. Při souběžném podávání slabých inhibitorů CYP3A4 (např. 
diltiazem)  nebo  CYP2D6  (např.  escitalopram)  s  aripiprazolem  může  dojít  k  mírnému  zvýšení 
koncentrací aripiprazolu v plazmě. 
 
Karbamazepin a jiné induktory CYP3A4 
Při  souběžném  podávání  karbamazepinu,  silného  induktoru  CYP3A4,  a  perorálně  podávaného 
aripiprazolu pacientům se schizofrenií nebo schizoafektivní poruchou byly geometrické průměry hodnot 
Cmax a AUC pro aripiprazol o 68 %, resp. 73 % nižší ve srovnání s podáváním aripiprazolu (30 mg) 
samotného. Obdobně byly geometrické průměry hodnot Cmax a AUC pro dehydroaripiprazol po podání 
karbamazepinu o 69 %, resp. 71 % nižší než ty, které byly nalezeny po léčbě samotným aripiprazolem. 
Je-li aripiprazol podáván souběžně s karbamezepinem, dávka aripiprazolu musí být dvojnásobná. Při 
souběžném podávání aripiprazolu a jiných induktorů CYP3A4 (jako je rifampicin, rifabutin, fenytoin, 
fenobarbital, primidon, efavirenz, nevirapin a třezalka tečkovaná) lze očekávat podobné účinky, a proto 
má být provázeno podobným zvýšením dávkování. Po vysazení silných induktorů CYP3A4 musí být 
dávka aripiprazolu snížena na doporučenou dávku. 
 
Valproát a lithium
Byl-li současně s aripiprazolem podáván valproát nebo lithium, k žádným signifikantním změnám 
koncentrací aripiprazolu nedošlo, a proto není nutná žádná úprava dávky, když se s aripiprazolem 
zároveň podává valproát nebo lithium. 
 
 
Možnost ovlivnění jiných léčivých přípravků aripiprazolem
V  klinických  studiích  neměl  aripiprazol  v dávce  10 mg/den  až  30 mg/den  signifikantní  vliv  na 
metabolismus substrátů CYP2D6 (poměr dextromethorfan/3-methoxymorfinan),  CYP2C9  (warfarin), 
CYP2C19 (omeprazol) a CYP3A4 (dextromethorfan). Navíc aripiprazol a dehydroaripiprazol in vitro 
neprokázal schopnost ovlivnit metabolismus zprostředkovávaný CYP1A2. Tudíž je nepravděpodobné, 
že by aripiprazol způsobil klinicky významné lékové interakce léčivých přípravků zprostředkované 
těmito enzymy. 
 
Při  souběžném  podávání  aripiprazolu  s  valproátem,  lithiem  nebo  lamotriginem  nedošlo  k žádným 
klinicky významným změnám v koncentracích valproátu, lithia nebo lamotriginu. 
 
Serotoninový syndrom
U pacientů užívajících aripiprazol byly hlášeny případy serotoninového syndromu; případné známky a 
příznaky tohoto stavu se mohou vyskytnout zejména při souběžném podávání léčivých přípravků se 
serotonergními účinky, jako jsou inhibitory zpětného vychytávání serotoninu / inhibitory zpětného 
vychytávání serotoninu a norepinefrinu (SSRI/SNRI), nebo léčivých přípravků, o nichž je známo, že 
zvyšují koncentrace aripiprazolu (viz bod 4.8). 
 
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení  
 
Těhotenství 
Neexistují adekvátní dobře kontrolované studie s aripiprazolem u těhotných žen. Byly hlášeny vrozené 
vady, nicméně příčinná souvislost s aripiprazolem nebyla stanovena. Studie na zvířatech nemohly 
vyloučit možnost vývojové toxicity (viz bod 5.3). Pacientkám musí být doporučeno, aby informovaly 
svého  lékaře,  pokud  v průběhu  léčby aripiprazolem otěhotní nebo plánují otěhotnět.  Vzhledem 
k nedostatečným informacím o bezpečnosti u člověka a obavám vyvolaným reprodukčními studiemi na 
zvířatech se tento přípravek nesmí během těhotenství užívat, pokud očekávaný přínos jasně neodůvodní 
potenciální riziko pro plod. 
 
U novorozenců,  kteří  byli  během  třetího  trimestru  těhotenství  vystaveni antipsychotikům  (včetně 
aripiprazolu), existuje riziko výskytu nežádoucích účinků včetně extrapyramidových příznaků a/nebo 
příznaků z vysazení. Tyto příznaky se mohou lišit v závažnosti a délce trvání. Byly hlášeny případy 
agitovanosti, hypertonie, hypotonie, tremoru, somnolence, respirační tísně nebo poruch příjmu potravy. 
Novorozenci proto musí být pečlivě sledováni (viz bod 4.8). 
 
Kojení 
Aripiprazol/metabolity se vylučují do lidského mateřského mléka. Na základě posouzení prospěšnosti 
kojení  pro  dítě  a prospěšnosti  léčby  pro  matku  je  nutno  rozhodnout,  zda  přerušit  kojení  nebo 
ukončit/přerušit léčbu aripiprazolem. 
 
Fertilita 
Na základě údajů ze studií reprodukční toxicity aripiprazol nenarušil fertilitu. 
 
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 
 
Aripiprazol má malý až mírný vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje kvůli potenciálním účinkům 
na nervový systém a zrak, jako je sedace, somnolence, synkopa, rozmazané vidění, diplopie (viz bod 
4.8). 
 
4.8 Nežádoucí účinky 
 
Souhrn bezpečnostního profilu 
V placebem kontrolovaných klinických studiích byly nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky akatizie 
a nauzea, z nichž každý se vyskytl u více než 3 % pacientů léčených perorálním aripiprazolem. 
 
Tabulkový seznam nežádoucích účinků 
Incidence  nežádoucích  účinků  souvisejících  s léčbou  aripiprazolem  jsou  uvedeny  v tabulce  níže. 
Tabulka  vychází  z nežádoucích  účinků  hlášených  během  klinických  studií  a/nebo  při 
postmarketingovém užívání. 
 
Všechny nežádoucí účinky jsou uvedeny podle třídy orgánových systémů a frekvence; velmi časté 
(≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), 
velmi vzácné (< 1/10 000) a není známo (z dostupných údajů nelze určit). V rámci každé skupiny 
frekvence jsou nežádoucí účinky uvedeny v pořadí s klesající závažností. 
 
Frekvenci nežádoucích účinků hlášených během postmarketingového používání nelze určit, protože se 
odvozuje  od  spontánních  hlášení.  V  důsledku  toho  je  frekvence  těchto  nežádoucích  účinků 
kvalifikována jako „není známo”. 
 
 Časté Méně časté Není známo 
Poruchy krve a 
lymfatického 
systému 
  Leukopenie 
Neutropenie  
Trombocytopenie 
Poruchy imunitního 
systému
  Alergická reakce (např. 
anafylaktická reakce, 
angioedém, zduřelý jazyk, otok 
jazyka, edém obličeje, pruritus 
alergického původu nebo 
kopřivka) 
Endokrinní poruchy  Hyperprolaktinemie  
Snížená hladina
prolaktinu v krvi 
Hyperosmolární diabetické 
kóma  
Diabetická ketoacidóza
Poruchy 
metabolismu a 
výživy
Diabetes mellitus Hyperglykemie Hyponatremie  
Anorexie
Psychiatrické 
poruchy 
Insomnie  
Úzkost  
Neklid
Deprese  
Hypersexualita 
Sebevražedný pokus,
sebevražedné myšlenky a 
dokonaná sebevražda (viz bod 
4.4)  
Patologické hráčství  
Impulzivní porucha  
Záchvatovité přejídání  
Kompulzivní nakupování 
Poriománie  
Agrese  
Agitovanost  
Nervozita 
Poruchy nervového 
systému 
Akatizie  
Extrapyramidová
porucha  
Tremor  
Bolest hlavy  
Sedace  
Somnolence  
Závrať
Tardivní dyskineze  
Dystonie  
Syndrom 
neklidných nohou
Maligní neuroleptický syndrom  
Grand mal záchvat 
Serotoninový syndrom  
Porucha řeči 
 Časté Méně časté Není známo 
Poruchy oka Rozmazané 
vidění 
Diplopie  
Fotofobie
Okulogyrická krize
Srdeční poruchy  Tachykardie Nevysvětlitelné náhlé úmrtí 
Torsade de pointes  
Komorová arytmie  
Srdeční zástava 
Bradykardie  
Cévní poruchy  Ortostatická 
hypotenze
Venózní tromboembolie (včetně
plicní embolie a hluboké žilní 
trombózy)  
Hypertenze  
Synkopa  
Respirační, hrudní a 
mediastinální
poruchy 
 Škytavka Aspirační pneumonie  
Laryngospazmus  
Orofaryngeální spazmus 
Gastrointestinální
poruchy 
Zácpa  
Dyspepsie  
Nauzea  
Hypersekrece 
slin 
Zvracení 
 Pankreatitida  
Dysfagie  
Průjem 
Břišní diskomfort  
Žaludeční diskomfort 
Poruchy jater a
žlučových cest 
  Selhání jater  
Hepatitida  
Ikterus 
Poruchy kůže a 
podkožní tkáně
  Vyrážka  
Fotosenzitivní reakce  
Alopecie  
Hyperhidróza 
Léková reakce s eozinofilií a 
systémovými příznaky (DRESS)
Poruchy svalové a 
kosterní soustavy a 
pojivové tkáně
  Rhabdomyolýza  
Myalgie  
Ztuhlost 
Poruchy ledvin a 
močových cest
  Močová inkontinence  
Močová retence 
Stavy spojené s 
těhotenstvím,
šestinedělím a 
perinatálním 
obdobím 
  Syndrom z vysazení léku 
u novorozenců (viz bod 4.6) 
Poruchy 
reprodukčního 
systému a prsu 
  Priapismus
Celkové poruchy a 
reakce v místě 
aplikace
Únava  Porucha termoregulace (tj. 
hypotermie, pyrexie)  
Bolest na hrudi  
Periferní otok
Vyšetření   Snížení tělesné hmotnosti 
Zvýšení tělesné hmotnosti  
Zvýšená alaninaminotransferáza 
Zvýšená 
aspartátaminotransferáza  
 Časté Méně časté Není známo 
Zvýšená 
gamaglutamyltransferáza
Zvýšená alkalická fosfatáza  
Prodloužení QT 
Zvýšená glykemie  
Zvýšený glykovaný hemoglobin 
Kolísání hladiny glukózy v krvi  
Zvýšená kreatinfosfokináza
 
Popis vybraných nežádoucích účinků 
 
Dospělí 
Extrapyramidové symptomy (EPS)
Schizofrenie: v dlouhodobé 52 týdnů trvající kontrolované studii měli pacienti léčení aripiprazolem nižší 
celkovou incidenci (25,8 %) EPS včetně parkinsonismu, akatizie, dystonie a dyskineze ve srovnání s 
pacienty léčenými haloperidolem (57,3 %). V dlouhodobé 26týdenní studii kontrolované placebem byla 
incidence EPS 19 % u pacientů léčených aripiprazolem a 13,1 % u pacientů užívajících placebo. V jiné 
dlouhodobé  26týdenní  kontrolované  studii  byla  incidence  EPS  14,8  %  u pacientů  léčených 
aripiprazolem a 15,1 % u pacientů léčených olanzapinem. 
 
Manické epizody u bipolární poruchy I: ve 12týdenní kontrolované studii byla incidence EPS 23,5 % u 
pacientů léčených aripiprazolem a 53,3 % u pacientů léčených haloperidolem. V jiné 12týdenní studii 
byla incidence EPS 26,6 % u pacientů léčených aripiprazolem a 17,6 % u pacientů léčených lithiem. V 
dlouhodobé 26týdenní udržovací fázi studie kontrolované placebem byla incidence EPS 18,2 % u 
pacientů léčených aripiprazolem a 15,7 % u pacientů užívajících placebo. 
 
Akatizie 
V placebem kontrolované studii byl výskyt akatizie 12,1 % u pacientů s bipolární poruchou léčených 
aripiprazolem a 3,2 % u pacientů užívajících placebo. U pacientů se schizofrenií léčených aripiprazolem 
byla incidence akatizie 6,2 % a 3,0 % u pacientů se schizofrenií užívajících placebo. 
 
Dystonie 
Skupinový efekt: U citlivých jedinců během několika prvních dnů léčby se mohou objevit příznaky 
dystonie, dlouhotrvajících abnormálních kontrakcí svalových skupin. Mezi symptomy dystonie patří: 
křeče krčních svalů, někdy progredující až do ztuhlosti hrdla, potíže s polykáním, obtížné dýchání 
a/nebo protruze jazyka. I když se tyto symptomy mohou objevit při nízkých dávkách, častěji a s vyšší 
závažností  se  objevují  u  vysoce  účinných  a  ve  vyšších  dávkách  podávaných  antipsychotik  první 
generace. Zvýšené riziko akutní dystonie bylo pozorováno u mužů a mladších věkových skupin. 
 
Prolaktin
V  klinických  studiích  ve  schválených  indikacích  a  v  období  po  uvedení  přípravku  na trh byl 
u aripiprazolu pozorován jak vzestup, tak pokles hladiny prolaktinu v séru oproti výchozím hodnotám 
(bod 5.1). 
 
Laboratorní parametry
Srovnání aripiprazolu a placeba podle podílu pacientů, u nichž byly zaznamenány potenciálně klinicky 
signifikantní změny v rutinních laboratorních a lipidových parametrech (viz bod 5.1), neodhalilo žádné 
medicínsky  významné  odlišnosti.  Většinou  přechodné  a  asymptomatické  zvýšení  CPK 
(kreatinfosfokinázy) bylo pozorováno u 3,5 % pacientů léčených aripiprazolem ve srovnání s 2,0 % 
pacientů, kteří dostávali placebo. 
 
Pediatrická populace 
 
Schizofrenie u dospívajících ve věku 15 let a starších
V krátkodobé placebem kontrolované klinické studii zahrnující 302 dospívajících (13 až 17 let) se 
schizofrenií  byly  četnost  výskytu  a  typy  nežádoucích  účinků  podobné  jako  u  dospělých  kromě 
následujících nežádoucích účinků, které byly hlášeny častěji u dospívajících užívajících aripiprazol, než 
u dospělých užívajících aripiprazol (a častěji než u placeba): 
Somnolence/sedace  a  extrapyramidové poruchy byly hlášeny velmi často (≥ 1/10), sucho v ústech, 
zvýšená chuť k jídlu a ortostatická hypotenze byly hlášeny často (≥ 1/100,  < 1/10). Ve 26týdenním 
otevřeném  prodloužení  hodnocení  byl  bezpečnostní profil  podobný  jako  v  krátkodobém  placebem 
kontrolovaném hodnocení. 
Bezpečnostní profil dlouhodobého, dvojitě zaslepeného, placebem kontrolovaného hodnocení byl také 
podobný  s  výjimkou  následujících reakcí,  které  byly  hlášeny  častěji  než  u  pediatrických  pacientů 
užívajících placebo: snížení hmotnosti, zvýšení hladiny inzulinu v krvi, arytmie a leukopenie byly 
hlášeny jako časté (≥ 1/100, < 1/10). 
 
V souhrnné populaci zahrnující dospívající (13 až 17 let) se schizofrenií s expozicí až 2 roky byl výskyt 
nízkých hladin sérového prolaktinu u děvčat (< 3 ng/ml) 29,5 % a u chlapců (< 2 ng/ml) 48,3 %. V 
populaci dospívajících pacientů (13 až 17 let) se schizofrenií s expozicí aripiprazolu od 5 mg do 30 mg 
po dobu až 72 měsíců byla incidence nízkých sérových hladin prolaktinu u děvčat (< 3 ng/ml)  a  u 
chlapců (< 2 ng/ml) 25,6 % v prvním a 45,0 % v druhém případě. 
Ve dvou dlouhodobých hodnoceních s dospívajícími (13 až 17 let) se schizofrenií a bipolární poruchou, 
kteří byli léčeni aripiprazolem, byl výskyt nízkých hladin prolaktinu v séru u dívek (< 3 ng/ml) 37,0 % 
a chlapců (< 2 ng/ml) 59,4 %. 
 
Manické epizody u bipolární poruchy I u dospívajících ve věku 13 let a starších 
Frekvence a typ nežádoucích účinků u dospívajících s bipolární poruchou I byly podobné jako u 
dospělých kromě následujících účinků: velmi časté (≥ 1/10) somnolence (23,0 %), extrapyramidová 
porucha (18,4 %), akatizie (16,0 %) a únava (11,8 %) a časté (≥ 1/100, < 1/10) bolest v horní části břicha, 
zvýšená  srdeční  frekvence,  zvýšení  tělesné  hmotnosti,  zvýšená  chuť  k  jídlu,  svalové  záškuby  a 
dyskineze. 
 
Následující nežádoucí účinky byly potenciálně závislé na dávce: extrapyramidová porucha (incidence 
byly 10 mg: 9,1 %, 30 mg: 28,8 %; placebo: 1,7 %) a akatizie (incidence byly 10 mg: 12,1 %, 30 mg: 
20,3 %; placebo: 1,7 %). 
 
Průměrná změna tělesné hmotnosti činila u dospívajících s bipolární poruchou I po 12 a 30 týdnech 2,kg a 5,8 kg u aripiprazolu a 0,2 kg a 2,3 kg u placeba. 
 
V pediatrické populaci byla somnolence a únava pozorována častěji u pacientů s bipolární poruchou než 
u pacientů se schizofrenií. 
 
V pediatrické populaci s bipolární poruchou (10 až 17 let) při expozici až 30 týdnů se nízké hladiny 
prolaktinu vyskytovaly ve 28,0 % u děvčat (< 3 ng/ml) a v 53,3 % u chlapců (< 2 ng/ml). 
 
Patologické hráčství a jiné impulzivní poruchy
U  pacientů  léčených  aripiprazolem  se  může  vyskytnout  patologické  hráčství,  hypersexualita, 
kompulzivní nakupování a záchvatovité nebo kompulzivní přejídání (viz bod 4.4). 
 
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na  nežádoucí  účinky  po registraci  léčivého  přípravku je  důležité.  Umožňuje to 
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu: 
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek 
 
 
4.9 Předávkování 
 
Známky a příznaky 
V klinických studiích a během postmarketingové zkušenosti bylo u dospělých pacientů identifikováno 
náhodné  nebo  záměrné  akutní  předávkování  samotným  aripiprazolem  hlášenými  dávkami 
odhadovanými  až  do  hodnoty  1260  mg  bez  fatálních  následků.  Potenciálně  medicínsky  důležité 
pozorované  známky  a  příznaky  zahrnovaly  letargii,  zvýšený  krevní  tlak,  somnolenci,  tachykardii, 
nauzeu, zvracení a průjem. Kromě toho bylo hlášeno náhodné předávkování samotným aripiprazolem 
(do hodnoty 195 mg) u dětí bez fatálních následků. Potenciálně medicínsky závažné hlášené příznaky 
zahrnovaly somnolenci, přechodnou ztrátu vědomí a extrapyramidové symptomy. 
 
Léčba předávkování 
Léčba předávkování se má zaměřit na podpůrnou terapii zajišťující dostatečně průchodné dýchací cesty, 
oxygenaci a ventilaci a na léčbu příznaků. Je nutno zvážit možnost působení dalších léčivých přípravků. 
Ihned se tudíž musí začít s kardiovaskulárním monitorováním včetně průběžného monitoringu EKG k 
odhalení možných arytmií. Po jakémkoli potvrzeném předávkování nebo při podezření na něj má 
lékařský dohled a sledování trvat až do pacientova zotavení. 
 
Živočišné uhlí (50 g), podané hodinu po aripiprazolu, snížilo Cmax aripiprazolu o asi 41 % a AUC o asi 
51 %, z čehož lze usuzovat, že živočišné uhlí může být účinné v léčbě předávkování 
 
Hemodialýza 
Ačkoli  nejsou  žádné  informace  o  účinku  hemodialýzy  v  léčbě  předávkování  aripiprazolem,  není 
pravděpodobné, že by hemodialýza byla při léčbě předávkování užitečná, jelikož vazba aripiprazolu na 
plazmatické bílkoviny je vysoká. 
 
 
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 
 
5.1 Farmakodynamické vlastnosti 
 
Farmakoterapeutická skupina: psycholeptika, jiná antipsychotika, ATC kód: N05AX 
Mechanismus účinku
Předpokládá  se,  že  účinnost  aripiprazolu u  schizofrenie  a  bipolární  poruchy  I  je  zprostředkována 
prostřednictvím kombinace částečného agonizmu dopaminových D2 a serotoninových 5-HT1A receptorů 
a antagonizmu serotoninových 5-HT2A receptorů. Na zvířecích modelech dopaminergní hyperaktivity 
vykazoval aripiprazol antagonistické vlastnosti a na zvířecích modelech dopaminergní hypoaktivity 
agonistické vlastnosti. Aripiprazol in vitro vykazoval vysokou vazební afinitu k dopaminovým D2 a D3, 
serotoninovým 5-HT1A a 5-HT2A receptorům a mírnou afinitu k dopaminovým D4, serotoninovým HT2C a 5-HT7, alfa-1 adrenergním a histaminovým H1 receptorům. Aripiprazol také vykazoval mírnou 
vazební afinitu k místu zpětného vychytávání serotoninu a žádnou zjevnou afinitu k muskarinovým 
receptorům. Některé z dalších klinických účinků aripiprazolu mohou být vysvětleny interakcí s jinými 
receptory, nežli jsou subtypy dopaminových a serotoninových receptorů. 
 
Dávky aripiprazolu v rozsahu od 0,5 mg do 30 mg podávané jednou denně zdravým jedincům po dobu 
týdnů vyvolaly na dávce závislou redukci vazby 11C-raklopridu,  ligandu  receptoru  D2/D3,  v  nc. 
caudatus a putamen, zjištěnou pozitronovou emisní tomografií. 
 
Klinická účinnost a bezpečnost 
 
 
Dospělí 
Schizofrenie
Ve třech krátkodobých (4 až 6 týdnů), placebem kontrolovaných studiích, do kterých bylo zahrnuto 
228  dospělých  pacientů  se  schizofrenií  vykazujících  pozitivní  nebo  negativní  příznaky,  bylo  s 
aripiprazolem spojeno statisticky signifikantně větší zlepšení psychotických příznaků ve srovnání s 
placebem. 
 
U dospělých pacientů, kteří reagovali na iniciální léčbu, aripiprazol při pokračující léčbě účinně udržuje 
klinické  zlepšení.  V  haloperidolem  kontrolované  klinické  studii  byl  podíl  reagujících  pacientů 
zachovávajících si  citlivost  k  léčivému  přípravku  po  dobu  52  týdnů  podobný  v  obou  skupinách 
(aripiprazol 77 % a haloperidol 73 %). Po ukončení byl signifikantně vyšší u pacientů na aripiprazolu 
(43 %) než u haloperidolu (30 %). Jako sekundární cílový parametr bylo užito aktuálního skóre na 
hodnotící  škále,  včetně  PANSS  a  stupnice Montgomeryho  a  Asbergové  pro  posuzování  deprese 
(MADRS), ukazující signifikantní zlepšení oproti haloperidolu. 
 
V  26týdenní  placebem  kontrolované  studii  u  dospělých  stabilizovaných  pacientů  s  chronickou 
schizofrenií aripiprazol podstatně více snižoval počet relapsů, a to o 34 % ve skupině s aripiprazolem a 
57 % u placeba. 
 
Zvýšení tělesné hmotnosti
Klinické studie aripiprazolu neprokázaly, že by vyvolával klinicky významný nárůst tělesné hmotnosti. 
V 26týdenní, dvojitě zaslepené, mezinárodní klinické studii schizofrenie kontrolované olanzapinem, 
která zahrnovala 314 dospělých pacientů, ve které byl primárním cílovým parametrem nárůst tělesné 
hmotnosti, mělo nejméně 7% nárůst tělesné hmotnosti od výchozí hodnoty (tj. nárůst nejméně 5,6 kg 
při výchozí hmotnosti ∼80,5 kg) signifikantně méně pacientů na aripiprazolu (n = 18, nebo 13 % 
vyhodnotitelných pacientů) ve srovnání s olanzapinem (n = 45, nebo 33 % vyhodnotitelných pacientů). 
 
Lipidové parametry
V souhrnné analýze lipidových parametrů v placebem kontrolovaných klinických studií u dospělých 
aripiprazol neprokázal, že by vyvolával klinicky významné změny v hladinách celkového cholesterolu, 
triglyceridů, vysokodenzitního lipoproteinu (HDL) a nízkodenzitního lipoproteinu (LDL). 
 
Prolaktin
Hladiny prolaktinu byly vyhodnocovány ve všech klinických studiích s aripirazolem při všech dávkách 
(n = 28 242). Výskyt hyperprolaktinemie nebo zvýšení hladiny prolaktinu v séru u pacientů léčených 
aripiprazolem  (0,3 %) byl podobný jako u placeba (0,2 %). U pacientů léčených aripiprazolem byl 
střední čas do výskytu 42 dnů a střední doba trvání 34 dnů. 
 
Výskyt hypoprolaktinemie nebo snížení hladiny prolaktinu v séru u pacientů léčených aripiprazolem byl 
0,4 % ve srovnání s 0,02 % u pacientů léčených placebem. U pacientů léčených aripiprazolem byl střední 
čas do výskytu 30 dnů a střední doba trvání 194 dnů. 
 
Manické epizody u bipolární poruchy I
Ve dvou 3týdenních, placebem kontrolovaných monoterapeutických studiích s flexibilním dávkováním, 
které zahrnovaly pacienty s manickými nebo smíšenými epizodami bipolární poruchy I, vykázala léčba 
aripiprazolem vyšší účinnost než placebo ve snížení manických symptomů během 3 týdnů. Tyto studie 
zahrnovaly pacienty s psychotickými symptomy nebo bez nich a s rychlým cyklováním nebo bez něj. 
 
V  jedné  3týdenní,  placebem  kontrolované  monoterapeutické  studii  s  fixním  dávkováním,  která 
zahrnovala pacienty s manickými nebo smíšenými epizodami bipolární poruchy I, nevykázala léčba 
aripiprazolem vyšší účinnost vůči placebu. 
 
Ve  dvou  12týdenních,  placebem  a  léčivou  látkou  kontrolovaných  monoterapeutických studiích  u 
pacientů s manickými nebo smíšenými epizodami bipolární poruchy I, s nebo bez psychotických rysů, 
 
vykázala léčba aripiprazolem vyšší účinnost než placebo během 3 týdnů a ve 12. týdnu zachování účinku 
srovnatelného  s  lithiem  nebo  haloperidolem. Léčba  aripiprazolem  rovněž  vykázala  srovnatelnou 
účinnost s lithiem nebo haloperidolem ve smyslu podílu pacientů v symptomatické remisi mánie ve 12. 
týdnu. 
 
V 6týdenní, placebem kontrolované studii, která zahrnovala pacienty s manickými nebo smíšenými 
epizodami bipolární poruchy I, s nebo bez psychotických rysů, kteří parciálně neodpovídali na léčbu 
lithiem nebo valproátem v monoterapii po dobu 2 týdnů při terapeutických sérových hladinách, vykázalo 
přidání aripiprazolu jako adjuvantní terapie vyšší účinnost ve snížení manických symptomů než léčba 
lithiem nebo valproátem v monoterapii. 
 
V 26týdenní, placebem kontrolované studii následované 74týdenní prodlouženou fází u manických 
pacientů, kteří dosáhli remise při léčbě aripiprazolem během stabilizační fáze před randomizací, vykázal 
aripiprazol vyšší účinnost než placebo v prevenci bipolární recidivy, zejména v prevenci recidivy mánie, 
avšak neprokázal vyšší účinnost oproti placebu v prevenci recidivy deprese. 
 
V  52týdenní,  placebem  kontrolované  studii  u  pacientů  s  manickými  nebo  smíšenými  epizodami 
bipolární poruchy I, kteří dosáhli dlouhodobé remise (Youngova škála mánie (YMRS) a MADRS s 
celkovým skóre ≤ 12) při adjuvantní léčbě aripiprazolem (10 mg/den až 30 mg/den) k lithiu nebo 
valproátu po dobu 12 následujících týdnů, prokázal adjuvantní aripiprazol vyšší účinnost oproti placebu 
ve snížení rizika v prevenci bipolární recidivy o 46 % (poměr rizik = 0,54) a oproti placebu jako 
adjuvantní léčbě prokázal snížení rizika v prevenci recidivy mánie o 65 % (poměr rizik  =  0,35),  ale 
neprokázal vyšší účinnost oproti placebu v prevenci návratu deprese. Aripiprazol v adjuvantní léčbě 
prokázal vyšší účinnost oproti placebu v rámci sekundární analýzy výsledku měřenou pomocí klinické 
škály celkového dojmu – verze pro bipolární poruchu CGI-BP Závažnosti onemocnění (SOI; mánie). V 
této studii byli pacienti zkoušejícím zařazeni k léčbě buď lithiem v otevřené studii, nebo valproátem v 
monoterapii, aby byla stanovena parciální rezistence. Pacienti byli stabilizováni po dobu alespoň 12 po 
sobě jdoucích týdnů kombinací aripiprazolu a daného stabilizátoru nálady. Stabilizovaní pacienti pak 
byli randomizováni a pokračovali se stejným stabilizátorem nálady a s aripiprazolem nebo placebem 
v dvojitě zaslepené studii. V randomizované fázi  byly  posouzeny  4  podskupiny,  a  to:  aripiprazol  + 
lithium; aripiprazol + valproát; placebo + lithium; placebo + valproát. Podle Kaplan-Meiera míra 
rekurence ku jakékoli epizodě nálad při adjuvantní terapii byla 16 % u kombinace aripiprazol + lithium 
a  18 % pro aripiprazol + valproát ve srovnání s 45 % pro placebo + lithium a 19 % pro placebo + 
valproát. 
 
Pediatrická populace 
 
Schizofrenie u dospívajících
V  6týdenní  placebem  kontrolované  studii,  do  které  bylo  zahrnuto  302  dospívajících  pacientů  se 
schizofrenií (13 až 17 let) s pozitivními nebo negativními symptomy, bylo s aripiprazolem spojeno 
statisticky signifikantně větší zlepšení psychotických příznaků ve srovnání s placebem. V subanalýze 
dospívajících pacientů ve věku mezi 15 až 17 lety, představujících 74 % z celkové zařazené populace, 
bylo během 26týdenního otevřeného pokračování studie pozorováno zachování účinku. 
 
V randomizovaném, dvojitě zaslepeném, placebem kontrolovaném hodnocení v délce 60 až 89 týdnů s 
dospívajícími subjekty se schizofrenií (n = 146; věk 13-17 let) byl statisticky významný rozdíl ve 
výskytu recidivy psychotických příznaků mezi skupinami užívajícími aripiprazol (19,39 %) a placebo 
(37,50 %). Bodový odhad poměru rizik (HR) v celé populaci byl 0,461 (95% interval spolehlivosti, 
0,242 až 0,879). V analýzách podskupin byl bodový odhad HR 0,495 u subjektů ve věku 13 až 14 let ve 
srovnání s 0,454 u subjektů ve věku 15 až 17 let. Nicméně odhad poměru rizik pro mladší skupinu (14 let) nebyl přesný, jelikož odrážel menší počet subjektů v dané skupině (aripiprazol, n = 29; placebo, 
n = 12) a interval spolehlivosti pro tento odhad (v rozsahu od 0,151 do 1,628) neumožnil učinit závěry 
ohledně  přítomnosti  léčebného  účinku.  Naproti  tomu  95%  interval  spolehlivosti  pro  HR  ve  starší 
podskupině (aripiprazol, n = 69; placebo, n = 36) byl 0,242 až 0,879, a proto mohl být stanoven léčebný 
účinek u starších pacientů. 
 
 
Manické epizody u bipolární poruchy I u dětí a dospívajících
Aripiprazol byl hodnocen ve 30týdenní placebem kontrolované studii, do které bylo zahrnuto 296 dětí 
a dospívajících (10 až 17 let) splňujících DSM-IV (Diagnostická a statistická příručka mentálních 
poruch) kritéria pro bipolární poruchu I s manickými a smíšenými epizodami a s psychotickými rysy 
nebo  bez  nich  a majících  při  vstupu  do  studie  YMRS  skóre ≥  20.  Mezi pacienty  zařazenými  do 
primárního hodnocení účinnosti mělo 139 pacientů zároveň jako komorbiditu diagnostikováno ADHD. 
 
Prokázala se superiorita aripiprazolu ve srovnání s placebem ve změně celkového YMRS skóre mezi 
zahájením studie a 4., resp. 12. týdnem. V později provedené analýze bylo zlepšení v porovnání s 
placebem výraznější u pacientů s komorbiditou ADHD než u pacientů bez ní, kde se neprojevil žádný 
rozdíl ve srovnání s placebem. Prevence recidiv nebyla hodnocena. 
 
K nejčastějším nežádoucím účinkům vyžadujícím neodkladnou léčbu patřily u pacientů s dávkou 30 mg 
extrapyramidová porucha (28,3 %), somnolence (27,3 %), bolest hlavy (23,2 %,) a nauzea (14,1 %). 
Průměrný nárůst tělesné hmotnosti po 30 týdnech léčby byl 2,9 kg ve srovnání s 0,98 kg u pacientů 
léčených placebem. 
 
Podrážděnost spojená s autistickou poruchou u dětských pacientů (viz bod 4.2) 
Aripiprazol  byl  hodnocen  u  pacientů  ve  věku  od  6  do  17  let  ve  dvou  8týdenních,  placebem 
kontrolovaných studiích [jedna s proměnlivou dávkou (2 mg/den až 15 mg/den) a druhá s fixní dávkou 
(5 mg/den, 10 mg/den nebo 15 mg/den)] a v jedné 52týdenní otevřené studii. Dávkování v těchto studiích 
bylo zahájeno dávkou 2 mg/den, po týdnu bylo zvýšeno na 5 mg/den a dále zvýšeno o 5 mg/den  v 
týdenních přírůstcích až do dosažení cílové dávky. Více než 75 % pacientů bylo mladších 13 let. 
Aripiprazol prokázal statisticky lepší účinnost ve srovnání s placebem na podstupnici problematického 
chování (Aberrant Behaviour Checklist Irritability subscale). Nicméně klinická závažnost těchto zjištění 
nebyla stanovena. Bezpečnostní profil zahrnoval přírůstek tělesné hmotnosti a změny v prolaktinových 
hladinách. Délka dlouhodobé bezpečnostní studie byla omezena na 52 týdnů. Souhrnně byla ve studiích 
s aripiprazolem pozorovaná incidence nízkých hladin sérového prolaktinu u děvčat (< 3 ng/ml) (58,7 %) a u chlapců (< 2 ng/ml) 258/298 (86,6 %). V placebem kontrolovaných studiích byl průměrný 
přírůstek tělesné hmotnosti 0,4 kg u placeba a 1,6 kg u aripiprazolu. 
 
Aripiprazol byl rovněž hodnocen v dlouhodobé udržovací studii kontrolované placebem. Po stabilizační 
fázi na aripiprazolu (2 mg/den až 15 mg/den) v délce 13 až 26 týdnů byli pacienti se stabilní odpovědí 
buď dále udržováni na aripiprazolu nebo převedeni na placebo po dobu dalších 16 týdnů. Výskyt relapsu 
podle  Kaplana-Meiera činil v 16. týdnu 35 % u aripiprazolu a 52 % u placeba; poměr rizika relapsu 
během 16 týdnů (aripiprazol/placebo) byl 0,57 (statisticky nevýznamný rozdíl). Průměrný přírůstek 
tělesné hmotnosti během stabilizační fáze (až 26 týdnů) při užívání aripiprazolu byl 3,2 kg a další 
průměrný přírůstek ve výši 2,2 kg (ve srovnání s 0,6 kg u placeba) byl pozorován ve druhé fázi (týdnů) studie. Extrapyramidové příznaky byly hlášeny hlavně během stabilizační fáze u 17 % pacientů, 
přičemž výskyt tremoru dosahoval 6,5 %. 
 
Tiky související s Touretteovým syndromem u pediatrické populace (viz bod 4.2) 
Účinnost aripiprazolu byla studována u pediatrických subjektů s Touretteovým syndromem (aripiprazol: 
n = 99, placebo: n = 44) v randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované, 8týdenní studii s 
použitím designu léčebné skupiny užívající fixní dávku podle tělesné hmotnosti v rozsahu 5 mg/den až 
20 mg/den a při počáteční dávce 2 mg. Pacienti byli ve věku 7 až 17 let a jejich průměrné celkové skóre 
tiků na Yaleské globální škále závažnosti tiků (TTS-YGTSS) ve výchozím stavu bylo 30. U aripiprazolu 
bylo prokázáno zlepšení ve změně TTS-YGTSS mezi výchozím stavem a 8. týdnem ve výši 13,35 u 
skupiny s nízkou dávkou (5 mg nebo 10 mg) a 16,94 u skupiny s vysokou dávkou (10 mg nebo 20 mg) 
ve srovnání se zlepšením ve výši 7,09 ve skupině užívající placebo. 
 
V 10týdenní, randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii prováděné v Jižní Koreji 
byla  také  hodnocena  účinnost  aripiprazolu  u  pediatrických  subjektů s Touretteovým  syndromem 
(aripiprazol: n = 32, placebo: n = 29) při flexibilním rozsahu dávky 2 mg/den až 20 mg/den a počáteční 
 
dávce 2 mg. Pacientům bylo 6 až 18 let a jejich průměrné skóre v TTS-YGTSS ve výchozím stavu bylo 
29. U skupiny užívající aripiprazol bylo prokázáno zlepšení změny v TTS-YGTSS mezi výchozím 
stavem a 10. týdnem ve výši 14,97 ve srovnání se zlepšením ve výši 9,62 ve skupině užívající placebo. 
 
V žádném z těchto krátkodobých hodnocení nebyla stanovena klinická relevance zjištění účinnosti s 
ohledem na míru léčebného efektu ve srovnání s velkým placebo efektem a nejasnými vlivy týkajícími 
se psychosociálního fungování. Nejsou k dispozici žádné dlouhodobé údaje týkající se účinnosti a 
bezpečnosti aripiprazolu u tohoto fluktuujícího syndromu. 
 
Evropská  agentura  pro  léčivé  přípravky  udělila  odklad  povinnosti  předložit  výsledky  studií 
s referenčním přípravkem obsahujícím aripiprazol u jedné nebo více podskupin pediatrické populace v 
léčbě schizofrenie a v léčbě bipolární afektivní poruchy (viz informace o použití u dětí viz bod 4.2). 
 
5.2 Farmakokinetické vlastnosti  
 
Absorpce  
Aripiprazol je dobře absorbován a vrchol plazmatických koncentrací je dosahován během 3 až 5 hodin 
po  podání.  Aripiprazol  podléhá  minimálnímu  presystémovému  metabolismu.  Absolutní  biologická 
dostupnost perorální lékové formy v podobě tablet je 87 %. Jídlo s vysokým obsahem tuku nemá žádný 
vliv na farmakokinetiku aripiprazolu. 
 
Distribuce 
Aripiprazol je dobře distribuován do celého těla a zdánlivý distribuční objem 4,9 l/kg svědčí pro 
rozsáhlou extravaskulární distribuci. V terapeutických koncentracích se aripiprazol a dehydroaripiprazol 
váže na sérové proteiny více než v 99 %, především na albumin. 
 
Biotransformace 
Aripiprazol  se  významně  metabolizuje  v  játrech  převážně  třemi  biotransformačními  cestami: 
dehydrogenací,  hydroxylací  a  N-dealkylací.  Na  základě  studií in  vitro jsou  za  dehydrogenaci  a 
hydroxylaci  aripiprazolu  zodpovědné  enzymy  CYP3A4  a  CYP2D6,  zatímco  N-dealkylace   je 
katalyzována  pomocí  CYP3A4.  Aripiprazol  představuje  v  systémovém  oběhu převládající  podíl. 
Aktivní metabolit dehydroaripiprazol představuje při rovnovážném stavu kolem 40 % AUC aripiprazolu 
v plazmě. 
 
Eliminace 
Průměrný poločas eliminace aripiprazolu je přibližně 75 hodin u rychlých metabolizátorů CYP2D6 a 
přibližně 146 hodin u pomalých metabolizátorů CYP2D6. 
 
Celková tělesná clearance aripiprazolu je převážně hepatální a je 0,7 ml/min/kg. 
 
Po jednorázové perorální dávce radioaktivně označeného [14C] aripiprazolu bylo přibližně 27 % podané 
radioaktivity nalezeno v moči a přibližně 60 % ve stolici. Méně než 1 % nezměněného aripiprazolu se 
vyloučilo močí a asi 18 % se vyloučilo v nezměněné formě stolicí. 
 
Pediatrická populace 
Farmakokinetika aripiprazolu a dehydroaripiprazolu u pediatrických pacientů ve věku 10 až 17 let byla 
po úpravě podle rozdílů v tělesné hmotnosti podobná jako u dospělých. 
 
Farmakokinetika u zvláštních skupin pacientů 
 
Staří pacienti 
Neexistují žádné rozdíly ve farmakokinetice aripiprazolu mezi staršími a mladšími dospělými zdravými 
jedinci, ani nebyl zjištěn žádný vliv věku v populační farmakokinetické analýze schizofrenních pacientů. 
 
Pohlaví
Neexistují žádné rozdíly ve farmakokinetice aripiprazolu mezi zdravými osobami mužského a ženského 
pohlaví, ani  při analýze  populace pacientů se schizofrenií  nebyl  zjištěn  rozdíl  ve  farmakokinetice 
způsobený pohlavím. 
 
Kouření
Hodnocení  farmakokinetiky  v  populaci  neodhalilo  žádné  klinicky  významné  účinky  kouření  na 
farmakokinetiku aripiprazolu. 
 
Rasa
Hodnocení farmakokinetiky aripiprazolu v populaci neodhalilo žádné odlišnosti ve farmakokinetice 
aripiprazolu související s rasou. 
 
Porucha funkce ledvin
Farmakokinetické vlastnosti aripiprazolu a dehydroaripiprazolu byly u pacientů s těžkým onemocněním 
ledvin podobné jako u mladých zdravých jedinců. 
 
Porucha funkce jater
Studie jednotlivých dávek u jedinců s různým stupněm jaterní cirhózy (třída A, B a C dle Child-Pugha), 
neodhalila   signifikantní   vliv   jaterního   onemocnění   na   farmakokinetiku   aripiprazolu   a 
dehydroaripiprazolu, ale do studie byli zařazeni pouze 3 pacienti s jaterní cirhózou třídy C, což je 
nedostatečné pro vyvození závěrů o jejich metabolické kapacitě. 
 
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 
 
Neklinické údaje o bezpečnosti získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, 
toxicity po opakovaném podávání, genotoxicity, hodnocení kancerogenního potenciálu, reprodukční a 
vývojové toxicity neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka. 
 
Toxikologicky signifikantní účinky byly pozorovány pouze po dávkách nebo expozicích dostatečně 
převyšujících maximální dávky nebo expozici u člověka, což ukazuje, že účinky jsou omezené nebo 
nemají  význam  při  klinickém  použití.  Zahrnují:  adrenokortikální  toxicitu  závislou  na  dávce 
(nahromadění pigmentu lipofuscinu a/nebo ztráta parenchymatózních buněk) u potkanů po 104 týdnech 
při dávce 20 mg/kg/den až 60 mg/kg/den (3 až 10násobek průměrných hodnot AUC v rovnovážném 
stavu při maximální doporučené dávce u člověka) a zvýšený výskyt adrenokortikálních karcinomů a 
kombinovaných  adrenokortikálních  adenomů/karcinomů  u  samic  potkanů  při  dávce  60  mg/kg/den 
(10násobek průměrných hodnot AUC v rovnovážném stavu při maximální doporučené dávce u člověka). 
Nejvyšší  nekancerogenní  expozice  u  samic  potkanů  byla  7krát  vyšší  než  expozice  u  člověka 
doporučenou dávkou. 
 
Dalším nálezem byla cholelithiáza jako následek precipitace sulfátových konjugátů hydroxymetabolitů 
aripiprazolu ve žluči opic po opakovaných perorálních dávkách 25 mg/kg/den až 125 mg/kg/den (1 až 
3násobek průměrných hodnot AUC v rovnovážném stavu při maximální doporučené klinické dávce 
nebo 16 až 81násobek maximální doporučené dávky u člověka stanovené v mg/m2). Avšak koncentrace 
sulfátových konjugátů hydroxyaripiprazolu v lidské žluči při nejvyšší doporučené dávce, 30 mg denně, 
nebyly vyšší než 6 % koncentrace ve žluči zjištěných u opic v 39týdenní studii a jsou značně pod jejich 
limitem rozpustnosti in vitro (6 %). 
 
Ve  studiích toxicity  opakovaných  dávek  podávaných mláďatům  potkanů  a  psů  byl  profil  toxicity 
aripiprazolu srovnatelný s tím, který byl pozorován u dospělých zvířat, neurotoxicita nebo nežádoucí 
účinky na vývoj se nevyskytly. 
 
 
Na základě výsledků kompletní škály standardních testů genotoxicity není aripiprazol pokládán za 
genotoxický. Ve studiích reprodukční toxicity aripiprazol nepoškodil fertilitu. Vývojová toxicita, včetně 
na dávce závislé opožděné osifikace u plodu a možných teratogenních účinků, byla pozorována u 
potkanů při dávkách vedoucích k subterapeutické expozici (odvozené z AUC) a u králíků při dávkách 
vedoucích  k  expozici  3  a  11násobné,  než  jsou  průměrné  hodnoty  AUC  v  rovnovážném  stavu  u 
maximální doporučené klinické dávky. Toxické působení na matku se objevilo při dávkách podobných 
těm, které vyvolaly vývojovou toxicitu. 
 
 
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE  
 
6.1 Seznam pomocných látek  
 
Monohydrát laktózy  
Kukuřičný škrob 
Mikrokrystalická celulóza  
Hyprolóza  
Magnesium-stearát 
Červený oxid železitý (E 172) 
6.2 Inkompatibility  
 
Neuplatňuje se.  
 
6.3 Doba použitelnosti 
 
roky  
 
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání  
 
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky pro uchovávání.  
 
6.5 Druh obalu a obsah balení  
 
Přípravek Tractiva se dodává v Al/Al blistrech balených v krabičkách obsahujících 14, 28, 50, 56 a tablet. 
  
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 
 
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku 
 
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.  
 
 
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI  
 
Exeltis Czech s.r.o. 
Želetavská 140 00 Praha 4 – Michle 
Česká republika 
 
 
 
 
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA  
 
Tractiva 5 mg tablety: 68/072/22-C  
Tractiva 10 mg tablety: 68/073/22-C 
Tractiva 15 mg tablety: 68/074/22-C 
Tractiva 20 mg tablety: 68/075/22-C 
Tractiva 30 mg tablety: 68/076/22-C 
 
 
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE  
 
Datum první registrace: 1. 6.  
 
10. DATUM REVIZE TEXTU  
 
1. 6.