APENETA - souhrn údajů a příbalový leták

Sp. zn. suklsA k sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Apeneta 50 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
Apeneta 100 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
Apeneta 150 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
Apeneta 200 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
Apeneta 250 mg tablety s prodlouženým uvolňováním

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Apeneta 50 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje tapentadolum 50 mg (ve formě tapentadoli maleas
hemihydricum).
Apeneta 100 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje tapentadolum 100 mg (ve formě tapentadoli
maleas hemihydricum).
Apeneta 150 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje tapentadolum 150 mg (ve formě tapentadoli
maleas hemihydricum).
Apeneta 200 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje tapentadolum 200 mg (ve formě tapentadoli
maleas hemihydricum).
Apeneta 250 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje tapentadolum 250 mg (ve formě tapentadoli
maleas hemihydricum).

Pomocná látka se známým účinkem: monohydrát laktosy
Apeneta 50 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje 3,3 mg laktosy.
Apeneta 100 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje 3,3 mg laktosy.
Apeneta 150 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje 3,3 mg laktosy.
Apeneta 200 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje 5,1 mg laktosy.
Apeneta 250 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje 5,1 mg laktosy.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta s prodlouženým uvolňováním (tableta)

Apeneta 50 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
Bílé nebo téměř bílé, oválné, bikonvexní potahované tablety s označením T1 na jedné straně tablety.
Velikost tablety: přibližně 16 mm × 8,5 mm.
Apeneta 100 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
Světle hnědožluté, oválné, bikonvexní potahované tablety s označením T2 na jedné straně tablety.
Velikost tablety: přibližně 16 mm × 8,5 mm.

Apeneta 150 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
Světle růžové, oválné, bikonvexní potahované tablety s označením T3 na jedné straně tablety.
Velikost tablety: přibližně 16 mm × 8,5 mm.
Apeneta 200 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
Světle hnědooranžové, oválné, bikonvexní potahované tablety s označením T4 na jedné straně tablety.
Velikost tablety: přibližně 18 mm × 8 mm.
Apeneta 250 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
Téměř růžové, oválné, bikonvexní potahované tablety s označením T5 na jedné straně tablety.
Velikost tablety: přibližně 18 mm × 8 mm.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Přípravek Apeneta je indikován k léčbě silné chronické bolesti u dospělých, kterou adekvátně tlumí
pouze opioidní analgetika.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování
Dávkovací režim má být stanoven individuálně podle intenzity bolesti, předchozí zkušenosti
s podobnými léky a možností sledovat pacienta.

Přípravek Apeneta se užívá dvakrát denně, přibližně každých 12 hodin.

Zahájení léčby
Zahájení léčby u pacientů, kteří souběžně neužívají opioidní analgetika
Doporučená zahajovací dávka je 50 mg tapentadolu podaného dvakrát denně ve formě tablet
s prodlouženým uvolňováním.

Zahájení léčby u pacientů, kteří souběžně užívají opioidní analgetika
Při volbě zahajovací dávky u pacientů přecházejících na přípravek Apeneta po předchozí léčbě opioidy
se přihlíží k povaze předchozího léčivého přípravku, jeho podání a průměrné denní dávce. U pacientů,
kteří souběžně užívají opioidní analgetika, mohou být zapotřebí vyšší zahajovací dávky přípravku
Apeneta než u pacientů, kteří před zahájením léčby neužívali opioidy.

Titrace a udržovací léčba
Dávka se pod pečlivým dohledem ošetřujícího lékaře individuálně upravuje na úroveň, která zajišťuje
adekvátní analgesii při minimálních nežádoucích účincích.

Podle zkušeností z klinických studií je k dosažení adekvátního útlumu bolesti u většiny pacientů vhodný
titrační režim, při kterém se zvyšuje dávka každé 3 dny o 50 mg tapentadolu podaného dvakrát denně
ve formě tablet s prodlouženým uvolňováním.

Celkové denní dávky přípravku Apeneta vyšší než 500 mg tapentadolu nebyly dosud hodnoceny, a proto
se nedoporučují.

Vysazení přípravku
Po náhlém vysazení tapentadolu může dojít k výskytu abstinenčních příznaků (viz bod 4.8). Pokud
pacient nevyžaduje další léčbu tapentadolem, doporučuje se postupné snižování dávky, aby se zabránilo
výskytu abstinenčních příznaků.

Porucha funkce ledvin
U pacientů s lehkou nebo středně těžkou poruchou funkce ledvin není nutná úprava dávkování (viz bod
5.2).


U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin nebyla účinnost přípravku Apeneta studována, proto se
použití u této skupiny pacientů nedoporučuje (viz body 4.4 a 5.2).

Porucha funkce jater
U pacientů s lehkou poruchou funkce jater není nutná úprava dávkování (viz bod 5.2).

Přípravek Apeneta má být u pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater používán s opatrností.
Léčba těchto pacientů má být zahájena nejnižší dostupnou silou, tj. 50mg tabletou s prodlouženým
uvolňováním tapentadolu nejvýše jednou za 24 hodin. Na počátku léčby se nedoporučuje vyšší denní
dávka než jedna 50mg tableta tapentadolu s prodlouženým uvolňováním. Při další léčbě se přihlíží
k udržení analgetického účinku při přijatelné snášenlivosti (viz body 4.4 a 5.2).

U pacientů s těžkou poruchou funkce jater nebyl přípravek Apeneta studován, proto se použití u této
skupiny pacientů nedoporučuje (viz body 4.4 a 5.2).

Starší pacienti
U starších pacientů není obecně úprava dávek nutná. Doporučuje se však věnovat pozornost volbě
dávky, protože u starších pacientů je vyšší pravděpodobnost snížené funkce ledvin a jater (viz body 4.a 5.2).

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost přípravku Apeneta u dětí a dospívajících do 18 let nebyla dosud stanovena. Proto
se u této skupiny pacientů použití přípravku Apeneta nedoporučuje.

Způsob podání
Přípravek Apeneta se kvůli zajištění prodlouženého účinku užívá vcelku, nedělí se ani nekouše, a zapíjí
se dostatečným množstvím tekutiny. Přípravek Apeneta lze užívat nezávisle na jídle.

Matrice tablety nemusí být zcela strávena, a proto může být viditelná ve stolici pacienta. Toto zjištění
však nemá klinický význam, jelikož léčivá látka tablety byla již absorbována.

4.3 Kontraindikace

Přípravek Apeneta je kontraindikován
- u pacientů s hypersenzitivitou na tapentadol nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě
6.- v situacích, kdy jsou kontraindikovány léky s agonistickým působením na μ-opioidních
receptorech, tj. u pacientů se signifikantním útlumem dýchání (v podmínkách, kdy není možné
monitorování pacientů nebo chybí resuscitační vybavení) a u pacientů s akutním nebo těžkým
bronchiálním astmatem nebo hyperkapnií
- u kteréhokoli pacienta s manifestním nebo suspektním paralytickým ileem
- u pacientů s akutní intoxikací alkoholem, hypnotiky, centrálně působícími analgetiky nebo
psychotropními léky (viz bod 4.5).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Tolerance a porucha z užívání opioidů (zneužívání a závislost)
Při opakovaném podávání opioidů se může vyvinout tolerance, fyzická a psychická závislost a porucha
z užívání opioidů (opioid use disorder, OUD). Zneužívání nebo úmyslné nesprávné používání přípravku
Apeneta může způsobit předávkování a/nebo úmrtí. U pacientů s osobní nebo rodinnou anamnézou
(rodiče nebo sourozenci) zahrnující poruchy ze zneužívání návykové látky (včetně onemocnění z
užívání alkoholu), u současných uživatelů tabáku nebo u pacientů s jinými poruchami duševního zdraví
v osobní anamnéze (např. deprese, úzkost a poruchy osobnosti) je zvýšené riziko vývoje OUD.
Pacienti budou vyžadovat sledování zaměřené na známky chování vedoucí k vyhledávání léku (např.
příliš časté žádosti o doplnění). To se týká i kontroly souběžně podávaných opioidů a psychoaktivních
léků (jako jsou benzodiazepiny). U pacientů se známkami a příznaky OUD se má zvážit konzultace se
specialistou na léčbu závislostí.


Riziko plynoucí ze současného užívání se sedativy, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky
Současné užívání přípravku Apeneta a sedativ, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky, může
vést k sedaci, respirační depresi, kómatu a úmrtí. Vzhledem k těmto rizikům je současné předepisování
těchto sedativ vyhrazeno pro pacienty, u nichž nejsou alternativní možnosti léčby. V případě rozhodnutí
předepsat přípravek Apeneta současně se sedativy, je nutné předepsat nejnižší účinnou dávku jedné nebo
obou látek na nejkratší možnou dobu léčby.

Pacienty je nutné pečlivě sledovat kvůli možným známkám a příznakům respirační deprese a sedace.
V této souvislosti se důrazně doporučuje informovat pacienty a jejich pečovatele, aby o těchto
symptomech věděli (viz bod 4.5).

Respirační deprese
Při vysokých dávkách nebo u pacientů citlivých na agonisty μ-opioidních receptorů může přípravek
Apeneta vyvolat respirační depresi závislou na dávce. Z toho důvodu je třeba opatrnosti při podávání
přípravku Apeneta pacientům s poruchou respiračních funkcí. Jinou možností je u takových pacientů
volba jiných analgetik než agonistů μ-opioidních receptorů a použití přípravku Apeneta pouze pod
pečlivým lékařským dohledem a v co nejnižších účinných dávkách. Jestliže vznikne respirační deprese,
musí být léčen stejně jako jakýkoli jiný respirační útlum vyvolaný agonisty μ-opioidních receptorů (viz
bod 4.9).

Úrazy hlavy a zvýšený intrakraniální tlak
Přípravek Apeneta nemají užívat pacienti se známkami zvýšeného intrakraniálního tlaku, poruchou
vědomí nebo kómatem, protože mohou být mimořádně citliví na intrakraniální účinky retence oxidu
uhličitého. Analgetika s aktivitou agonisty μ-opioidního receptoru mohou zakrýt klinický průběh u
pacientů s úrazem hlavy. Přípravek Apeneta má být užíván s opatrností u pacientů s úrazem hlavy a
nádory mozku.

Epileptické záchvaty
Přípravek Apeneta nebyl systematicky hodnocen u pacientů se záchvatovitými poruchami, protože tito
pacienti byli z klinických hodnocení vyloučeni. Přípravek Apeneta, stejně jako ostatní analgetika s μ-
opioidní agonistickou aktivitou, se nedoporučuje podávat pacientům se záchvatovitým onemocněním v
anamnéze nebo za jakýchkoli podmínek zvyšujících riziko epileptických záchvatů. Kromě toho může
tapentadol zvýšit riziko vzniku epileptických záchvatů u pacientů užívajících jiné léčivé přípravky, které
snižují práh pro vznik křečí (viz bod 4.5).

Porucha funkce ledvin
U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin nebyla účinnost přípravku Apeneta studována, proto se
použití u této skupiny pacientů nedoporučuje (viz body 4.2 a 5.2).

Porucha funkce jater
Pacienti s lehkou a středně těžkou poruchou funkce jater vykazovali 2krát, resp. 4,5krát vyšší
systémovou expozici ve srovnání s pacienty s normální jaterní funkcí. Přípravek Apeneta má být
u pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater podáván s opatrností (viz body 4.2 a 5.2), a to
zejména na začátku léčby.
Tapentadol nebyl studován u pacientů s těžkou poruchou funkce jater, a proto se použití u této skupiny
pacientů nedoporučuje (viz body 4.2 a 5.2).

Použití při onemocnění pankreatu/biliárního traktu
Léčivé látky a aktivitou agonistů μ-opioidních receptorů mohou vyvolat spazmus Oddiho sfinkteru.
U pacientů s onemocněním biliárního traktu včetně akutní pankreatitidy má být přípravek Apeneta
užíván s opatrností.

Poruchy dýchání ve spánku
Opioidy mohou způsobovat poruchy dýchání ve spánku včetně centrální spánkové apnoe (CSA) a
hypoxemie spojené se spánkem. Používání opioidů zvyšuje riziko CSA v závislosti na dávce. Je třeba
zvážit snížení celkové dávky opioidů u pacientů, u nichž se projevuje CSA.


Smíšení opioidní agonisté/antagonisté
Při podávání přípravku Apeneta spolu se smíšenými μ-opioidními agonisty/antagonisty (jako je
pentazocin, nalbufin) nebo parciálními μ-opioidními agonisty (jako je buprenorfin) je třeba postupovat
s opatrností. Pacienti, kterým je dlouhodobě podáván buprenorfin k léčbě závislosti na opioidech, mají
být v případě, že je u nich z důvodu léčby akutní bolesti nutné zahájit podávání plných agonistů μ–
receptorů (jako je tapentadol), převedeni na alternativní léčbu (s např. dočasným vysazením
buprenorfinu). Bylo hlášeno, že při současném podávání s buprenorfinem je třeba podávat vyšší dávky
plných agonistů μ–receptorů, a v těchto případech je pak nutné pečlivě sledovat možný výskyt
nežádoucích účinků, jako je respirační deprese.

Přípravek Apeneta obsahuje laktosu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy,
úplným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy nemají tento přípravek užívat.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Centrálně působící léčivé přípravky/látky tlumící centrální nervový systém (CNS), včetně alkoholu a
narkotik tlumících CNS
Současné užívání přípravku Apeneta spolu se sedativy, jako jsou benzodiazepiny nebo jiné přípravky
působícími respirační depresi nebo útlum CNS (jiné opioidy, antitusika nebo substituční přípravky,
barbituráty, antipsychotika, H1-antihistaminika, alkohol) zvyšuje riziko sedace, respirační deprese,
kómatu a úmrtí v důsledku aditivního tlumivého účinku na CNS. Při plánované kombinované léčbě
přípravkem Apeneta a přípravkem působícím respirační depresi nebo útlum CNS je proto nutné omezit
dávku a délku trvání jejich současného užívání (viz bod 4.4). Současné užívání opioidů a gabapentinoidů
(gabapentin a pregabalin) zvyšuje riziko předávkování opioidy, respirační deprese a úmrtí.

Smíšení opioidní agonisté/antagonisté
Při podávání přípravku Apeneta spolu se smíšenými μ-opioidními agonisty/antagonisty (jako je
pentazocin, nalbufin) nebo parciálními μ-opioidními agonisty (jako je buprenorfin) je třeba postupovat
s opatrností (viz také bod 4.4).

Přípravek Apeneta může vyvolat konvulze a zvýšit potenciál selektivních inhibitorů zpětného
vychytávání serotoninu (SSRI), inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu (SNRI),
tricyklických antidepresiv, antipsychotik a jiných léčivých přípravků, které snižují práh pro vznik křečí.

Při léčbě tapentadolem byl hlášen serotoninový syndrom časově související s užitím v kombinaci se
serotonergními léčivými přípravky, jako jsou selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu
(SSRI), inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a norepinefrnu (SNRI) a tricyklická antidepresiva.

Serotoninový syndrom je pravděpodobný, jestliže je pozorován jeden z následujících symptomů:
- Spontánní klonus.
- Indukovatelný nebo oční klonus s agitovaností nebo s pocením.
- Tremor a hyperreflexie.
- Hypertonie, tělesná teplota > 38 °C a indukovatelný oční klonus.

Vysazení serotonergních přípravků obvykle vede k rychlému zlepšení. Léčba závisí na povaze a
závažnosti symptomů.

Tapentadol se z organismu vylučuje především konjugací s kyselinou glukuronovou pomocí uridinfosfát
glukuronosyltransferázy (UGT), zejména jejích izoforem UGT1A6, UGT1A9 a UGT2B7. Souběžná
léčba silnými inhibitory těchto izoenzymů (např. ketokonazolem, flukonazolem, kyselinou
meklofenamovou) může proto vést ke zvýšené systémové expozici tapentadolu (viz bod 5.2).

U pacientů užívajících tapentadol je nutná zvýšená opatrnost při zahájení nebo vysazení souběžně
podávaných přípravků, které jsou silnými induktory enzymů (např. rifampicin, fenobarbital, třezalka
tečkovaná), protože to může vést ke snížení účinnosti nebo riziku nežádoucích účinků.


Přípravek Apeneta se nemá podávat pacientům, kteří užívají nebo v posledních 14 dnech užívali
inhibitory monoaminooxidázy (IMAO), a to z důvodu možného aditivního účinku na koncentrace
norepinefrinu na synapsích, což může vést k nežádoucím kardiovaskulárním účinkům, např. hypertenzní
krizi.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
O použití u těhotných žen je k dispozici velmi omezené množství údajů.

Studie na zvířatech neprokázaly teratogenní účinky. Při dávkách vedoucích k nadměrné farmakologii
byl pozorován opožděný vývoj a embryotoxicita (účinky na CNS související μ-opioidními receptory v
důsledku podání vyšších než terapeutických dávek). Při koncentracích dosud nevyvolávajících
nežádoucí účinky u matky byly již zjištěny účinky na postnatální vývoj (viz bod 5.3).

Přípravek Apeneta má být v těhotenství užíván pouze v případě, že potenciální přínos převyšuje
potenciální riziko pro plod. Dlouhodobé užívání tapentadolu během těhotenství matkou vystavuje plod
působení tapentadolu. Následkem toho se u novorozence může objevit novorozenecký opioidní
abstinenční syndrom (NOWS). Novorozenecký opioidní abstinenční syndrom může být život
ohrožující, není-li rozpoznán včas a včas léčen. Antidotum pro novorozence má být snadno dostupné.

Porod
Účinek tapentadolu na průběh porodu u člověka není znám. Podávat přípravek Apeneta ženám během
porodu a těsně před porodem se nedoporučuje. U novorozenců, jejichž matky užívaly tapentadol, má
být sledována respirační deprese způsobená agonistickými účinky tapentadolu na μ-opioidní receptory.

Kojení
O vylučování tapentadolu do mateřského mléka člověka nejsou k dispozici žádné informace. Závěry
studie s potkaními mláďaty kojenými samicemi po podání tapentadolu prokázaly vylučování
tapentadolu do mléka (viz bod 5.3). Nelze proto vyloučit riziko pro kojence. Přípravek Apeneta se nemá
užívat během kojení.

Fertilita
Údaje o vlivu přípravku Apeneta na fertilitu u lidí nejsou k dispozici. Studie hodnotící fertilitu a časný
embryonální vývoj u samců a samic potkanů neodhalily žádný vliv na reprodukční parametry (viz bod
5.3).

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Přípravek Apeneta může nepříznivě ovlivnit funkce centrálního nervového systému (viz bod 4.8), a
proto může mít významný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. To lze očekávat zvláště na
začátku léčby, při jakékoli změně dávkování nebo v kombinaci s alkoholem nebo trankvilizéry (viz bod
4.4). Pacienti musí být upozorněni na to, zda smí řídit nebo obsluhovat stroje.

4.8 Nežádoucí účinky

Nežádoucí účinky u pacientů v placebem kontrolovaných studiích s tapentadolem s prodlouženým
uvolňováním byly převážně lehké až středně těžké. Nejčastější nežádoucí účinky postihovaly
gastrointestinální a centrální nervový systém (nauzea, závrať, zácpa, bolest hlavy a somnolence).

V níže uvedené tabulce jsou uvedeny nežádoucí účinky zjištěné v klinických studiích s tapentadolem
s prodlouženým uvolňováním a po uvedení přípravku na trh. Jsou uvedeny podle tříd a frekvence
výskytu.

Frekvence jsou definovány takto:
- velmi časté (≥ 1/10)
- časté (≥ 1/100 až < 1/10)

- méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100)
- vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000)
- velmi vzácné (< 1/10 000)
- není známo (z dostupných údajů nelze určit)

Třídy
orgánových
systémů
Frekvence
Velmi
časté
Časté Méně časté Vzácné Velmi
vzácné
Poruchy
imunitního
systému
léková
hypersenzitivita
*

Poruchy
metabolismu a
výživy
snížení chuti k
jídlu
snížení tělesné
hmotnosti

Psychiatrické
poruchy
úzkost,
depresivní
nálada,
poruchy
spánku,
nervozita,
neklid
dezorientace,
stavy
zmatenosti,
agitovanost,
poruchy
vnímání,
abnormální sny,
euforická nálada
léková
závislost,
abnormální
myšlení
delirium**
Poruchy
nervového
systému
závrať,
somnolenc
e, bolest
hlavy
poruchy
pozornosti,
třes,
mimovolní
svalové
kontrakce
snížený stupeň
vědomí,
poruchy paměti,
mentální
porucha,
synkopa,
sedace, porucha
rovnováhy,
dysartrie,
hypestezie,
parestezie
konvulze,
presynkopa,
abnormální
koordinace

Poruchy oka poruchy vidění
Srdeční poruchy zvýšení srdeční
frekvence,
snížení srdeční
frekvence,
palpitace

Cévní poruchy návaly horka snížení krevního
tlaku

Resprační, hrudní
a mediastiální
poruchy
dyspnoe respirační
útlum

Gastrointestinální
poruchy
nauzea,
zácpa
zvracení,
průjem,
dyspepsie
abdominální
diskomfort
porucha
vyprazdňová
ní žaludku

Poruchy kůže a
podkožní tkáně
pruritus,
hypehidróza,
vyrážka
kopřivka
Poruchy ledvin a
močových cest
opožděný
začátek močení,
polakisurie

Porucy
reprodukčního
systému a prsou
sexuální
dysfunkce


Celkové poruchy
v místě aplikace
astenie, únava,
pocity změny
tělesné
teploty,
suchost
sliznic, edém
abstinenční
příznaky,
abnormální
pocity,
podrážděnost
pocit
opilosti,
pocit
uvolnění
(relaxace)

* Po uvedení přípravku na trh byly vzácně hlášeny případy angioedému, anafylaxe a
anafylaktického šoku.
** U pacientů s dalšími rizikovými faktory, jako je onkologické onemocnění a pokročilý věk, byly
po uvedení na trh pozorovány případy deliria.

V klinických studiích s tapentadolem s prodlouženým uvolňováním s expozicí po dobu až 1 roku byl po
náhlém ukončení léčby prokázán malý výskyt abstinenčních příznaků, a pokud se objevily, byly obecně
klasifikovány jako lehké. Lékaři nicméně mají být pozorní k projevům abstinenčních příznaků (viz bod
4.2) a při jejich výskytu pacienta adekvátně léčit.

U pacientů trpících chronickou bolestí je zvýšené riziko sebevražedných myšlenek a chování. Látky
s výrazným vlivem na monoaminergní systém navíc souvisí se zvýšeným rizikem sebevražedného
myšlení a chování u pacientů trpících depresí, a to zejména na počátku léčby. Údaje z klinických studií
a postmarketingových hlášení nedokládají zvýšené riziko u tapentadolu.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Symptomy
Zkušenosti s předávkováním tapentadolem u člověka jsou velmi omezené. Předklinické údaje naznačují,
že při intoxikaci tapentadolem lze očekávat stejné příznaky jako u jiných centrálně působících analgetik
s agonistickou aktivitou na μ-opioidních receptorech. V zásadě tyto příznaky podle klinického stavu
zahrnují zejména miózu, zvracení, kardiovaskulární kolaps, poruchy vědomí až kóma, konvulze a útlum
dýchání až zástavu dechu.

Léčba
Léčba předávkování se musí zaměřit na léčbu příznaků vyplývajících z μ-opioidního agonismu. Při
podezření na předávkování tapentadolem je nutné věnovat zásadní pozornost udržení průchodnosti
dýchacích cest a zavedení asistované či kontrolované ventilace.

Specifickým antidotem útlumu dýchání při předávkování opioidy jsou čistí antagonisté opioidních
receptorů, např. naloxon. Respirační útlum po předávkování může trvat déle než účinek antagonistů
opioidních receptorů. Podání antagonistů opioidních receptorů po předávkování opioidy nenahrazuje
souvislé sledování průchodnosti dýchacích cest, dýchání a oběhu. Není-li odpověď na antagonisty
opioidních receptorů dostatečná nebo je krátká, má být podle doporučení výrobce přípravku podána
další dávka antagonisty (např. naloxonu).

K vyloučení neabsorbované léčivé látky lze využít gastrointestinální dekontaminaci. O eliminaci
neabsorbovaného přípravku ze zažívacího traktu dekontaminací aktivním uhlím nebo výplachem
žaludku lze uvažovat do 2 hodin po požití. Před pokusem o výplach žaludku je třeba věnovat pozornost
zajištění průchodnosti dýchacích cest.



5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: analgetika, opioidní analgetika (anodyna), jiná opioidní analgetika, ATC
kód: N02AX06.

Tapentadol je silné analgetikum s agonistickým působením na μ-opioidní receptory a s inhibičními
účinky na zpětné vychytávání norepinefrinu (noradrenalinu). Tapentadol působí analgeticky přímo bez
farmakologicky aktivního metabolitu.

Byla prokázána účinnost tapentadolu v předklinických modelech nociceptivní, neuropatické, viscerální
a zánětlivé bolesti. Účinnost byla ověřena v klinických studiích s tabletami tapentadolu s prodlouženým
uvolňováním u pacientů s nemaligní nociceptivní a neuropatickou chronickou bolestí i bolestí spojenou
s tumorem. Údaje získané ze studií bolesti způsobené osteoartrózou a chronickou bolestí v dolní části
zad prokázaly obdobnou analgetickou účinnost tapentadolu jako srovnávacího silného opioidu. Ve studii
s pacienty s diabetickou periferní neuropatickou bolestí se tapentadol odlišoval od placeba použitého
pro srovnání.

Účinek na kardiovaskulární systém: Během podrobného studia intervalu QT u člověka nebyl prokázán
účinek opakovaných terapeutických a supraterapeutických dávek tapentadolu na interval QT. Podobně
neměl tapentadol relevantní účinek na ostatní parametry EKG (srdeční frekvence, PR interval, trvání
QRS a tvar T nebo U vlny).

Pediatrická populace

Evropská agentura pro léčivé přípravky odložila povinnost předložit výsledky studií s tapentadolem pro
všechny podskupiny pediatrické populace se silnou chronickou bolestí (viz bod 4.2 pro informace o užití
u pediatrických pacientů).

Postmarketingové údaje
Byly provedeny dvě poregistrační studie zaměřené na praktické využití tapentadolu.

Účinnost tablet tapentadolu s prodlouženým uvolňováním byla ověřena v multicentrické,
randomizované, dvojitě zaslepené paralelní studii s pacienty, kteří trpí bolestí dolní části zad
s neuropatickou složkou (KF5503/58). Snížení průměrné intenzity bolesti byly podobné ve skupině
léčené tapentadolem a ve srovnávací léčené skupině tj. užívající kombinaci tablet tapentadolu
s prodlouženým uvolňováním a tablet pregabalinu s okamžitým uvolňováním.

V otevřené multicentrické, randomizované studii s pacienty s těžkou chronickou bolestí zad
s neuropatickou složkou (KF5503/60) tablety tapentadolu s prodlouženým uvolňováním byly spojeny s
významným snížením průměrné intenzity bolesti.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Průměrná absolutní biologická dostupnost po jednotlivé dávce tapentadolu s prodlouženým
uvolňováním (nalačno) je v důsledku rozsáhlého first-pass efektu přibližně 32 %. Maximální sérové
koncentrace tapentadolu jsou pozorovány 3 až 6 hodin po podání tablet s prodlouženým uvolňováním.

Nárůst hodnoty AUC závislé na dávce byl pozorován po podání tablet s prodlouženým uvolňováním
přesahujících rozmezí perorálních terapeutických dávek.

Studie opakovaných dávek s dávkováním dvakrát denně za použití dávek 86 a 172 mg tapentadolu ve
formě tablet s prodlouženým uvolňováním prokázaly poměr akumulace přibližně 1,5 u původní léčivé
látky, který je dán především dávkovacím intervalem a zdánlivým poločasem tapentadolu. Koncentrace
tapentadolu v séru dosahuje rovnovážného stavu druhý den léčby.


Vliv stravy
Po podání tablet s prodlouženým uvolňováním po vysoce kalorické snídani s velkým obsahem tuků se
AUC a Cmax zvýšily o 8 %, resp. 18 %. Toto zvýšení spadá do normální interindividuální variability
farmakokinetických parametrů tapentadolu, a proto není považováno za klinicky relevantní. Tapentadol
s prodlouženým uvolňováním lze užívat nezávisle na jídle.

Distribuce
Tapentadol je v těle rozsáhle distribuován. Distribuční objem tapentadolu po intravenózním podání je
540±98 l. Vazba na sérové proteiny je nízká a činí asi 20 %.

Biotransformace
Tapentadol je u člověka rozsáhle metabolizován. Je metabolizováno asi 97 % původní látky. Hlavní
cesta metabolismu tapentadolu je konjugace s kyselinou glukuronovou s tvorbou glukuronidů. Po
perorálním podání je přibližně 70 % dávky vyloučeno močí v konjugované formě (55 % glukuronidů a
15 % sulfátu tapentadolu). Nejdůležitější enzym účastnící se glukuronidace je uridindifosfát
glukuronosyltransferáza (UGT), zejména její izoformy UGT1A6, UGT1A9 a UGT2B7. Celkem 3 %
léčivé látky jsou vyloučena močí v nezměněné podobě. Tapentadol je navíc metabolizován pomocí
CYP2C9 a CYP2C19 na N-desmethyltapentadol (13 %) a pomocí CYP2D6 na hydroxytapentadol (%), které jsou dále metabolizovány konjugací. Metabolismus léčivé látky prostřednictvím cytochromu
P450 má proto menší význam než glukuronidace.

Žádný z metabolitů nemá analgetický účinek.

Eliminace
Tapentadol a jeho metabolity jsou vylučovány téměř výhradně ledvinami (99 %). Celková clearance
po intravenózním podání je 1530±177 ml/min. Terminální poločas po perorálním podání je průměrně
5-6 hodin.

Zvláštní skupiny pacientů

Starší pacienti
Průměrná expozice (AUC) tapentadolu je u starších pacientů (65 až 78 let) ve srovnání s mladými
dospělými pacienty (19 až 43 let) podobná, Cmax byla u skupiny starších pacientů oproti mladým
dospělým pacientům snížena o 16 %.

Porucha funkce ledvin
U pacientů s různým stupněm poruchy funkce ledvin (od normální funkce po těžkou poruchu funkce)
byly AUC a Cmax tapentadolu srovnatelné. Naproti tomu při zvyšujícím se stupni poruchy funkce ledvin
byla pozorována narůstající expozice (AUC) tapentadol-O-glukuronidu. U pacientů s lehkou, středně
těžkou a těžkou poruchou funkce ledvin je AUC tapentadol-O-glukuronidu 1,5násobně, resp. 2,5 a
5,5násobně vyšší než u pacientů s normální funkcí ledvin.

Porucha funkce jater
U pacientů s poruchou funkce jater vedlo podání tapentadolu k vyšším expozicím a sérovým hladinám
tapentadolu oproti pacientům s normální funkcí jater. Poměry farmakokinetických parametrů u skupin
s lehkou a středně těžkou poruchou funkce jater v porovnání se skupinou s normální funkcí jater byly
AUC 1,7 a 4,2; Cmax 1,4 a 2,5; t1/2 1,2 a 1,4. Stupeň tvorby tapentadol-O-glukuronidu byl nižší u pacientů
s vyšším stupněm poruchy funkce jater.

Farmakokinetické interakce
Tapentadol je metabolizován hlavně glukuronidací a pouze malé množství je metabolizováno oxidací.

Glukuronidace je proces s vysokou kapacitou/nízkou afinitou, které není dosaženo ani při nemoci, a
terapeutické koncentrace léčivých látek jsou navíc obecně mnohem nižší než koncentrace potenciálně
nutné pro inhibici glukuronidace, takže klinicky relevantní interakce vyvolané glukuronidací nejsou
pravděpodobné. V klinických farmakokinetických studiích interakcí léčiv byl hodnocen případný vliv
paracetamolu, naproxenu, kyseliny acetylsalicylové a probenecidu na glukuronidaci tapentadolu.

V klinických studiích s naproxenem (500 mg dvakrát denně po dobu 2 dnů) a probenecidem (500 mg
dvakrát denně po dobu 2 dnů) se prokázalo zvýšení AUC tapentadolu o 17 %, resp. 57 %. Při těchto
klinických studiích nebyly celkově zjištěny žádné klinicky relevantní účinky na sérové koncentrace
tapentadolu.

Studie interakcí tapentadolu s metoklopramidem a omeprazolem dále hodnotily případný vliv těchto
léčivých látek na absorpci tapentadolu. Ani v těchto klinických studiích nebyly zjištěny žádné klinicky
relevantní účinky na sérové koncentrace tapentadolu.

Studie in vitro neodhalily žádný potenciál tapentadolu inhibovat nebo indukovat enzymy cytochromu
P450. Klinicky relevantní interakce zprostředkované systémem cytochromu P450 nejsou proto
pravděpodobné.

Vazba tapentadolu na plazmatické bílkoviny je nízká (asi 20%). Proto je pravděpodobnost
farmakokinetických lékových interakcí v důsledku substituce na vazebných místech proteinů nízká.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Amesův test neprokázal genotoxicitu tapentadolu pro bakterie. Při testech chromozomální aberace in
vitro byly zjištěny nejednoznačné výsledky. Při opakovaném vyšetření byly ale výsledky jednoznačně
negativní. Podle dvou cílových parametrů, kterými byly chromozomální aberace a neplánovaná syntéza
DNA testovaných do maximální tolerované dávky, nebyl tapentadol genotoxický in vivo. Dlouhodobé
studie na zvířatech neprokázaly možné kancerogenní riziko relevantní pro člověka.

Tapentadol neměl žádný vliv na fertilitu samců nebo samic potkanů. U vysoké dávky bylo však sníženo
přežití in utero. Není známo, zda k tomu došlo prostřednictvím samce, nebo samice. U tapentadolu
nebyly pozorovány žádné teratogenní účinky na potkany a králíky po intravenózní a subkutánní
expozici. Byl však pozorován opožděný vývoj a embryotoxicita po podání dávek vedoucích k nadměrné
farmakologii (nežádoucí účinky na CNS v důsledku podání vyšších než terapeutických dávek a jejich
účinků na opioidní μ–receptory v CNS). U potkanů bylo pozorováno snížené přežití in utero
po intravenózní dávce. Tapentadol vyvolal zvýšení mortality mláďat F1 u potkanů po přímé expozici
prostřednictvím mléka mezi 1. a 4. dnem po porodu již v případě dávek, které nevyvolaly toxicitu
u matky. Nebyly pozorovány žádné účinky na neurologicko-behaviorální parametry.

Vylučování do mateřského mléka bylo sledováno u potkaních mláďat kojených samicemi užívajícími
tapentadol. Tapentadol a tapentadol-O-glukuronid působil na mláďata v závislosti na dávce. Byl učiněn
závěr, že se tapentadol do mléka vylučuje.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Jádro tablety:
Hypromelosa
Mikrokrystalická celulosa
Koloidní bezvodý oxid křemičitý
Magnesium-stearát

Potahová vrstva:
Hypromelosa
Monohydrát laktosy
Oxid titaničitý (E 171)
Makrogol
Triacetin
Žlutý oxid železitý (E 172) [pouze pro 100 mg, 150 mg, 200 mg a 250 mg]
Červený oxid železitý (E 172) [pouze pro 150 mg, 200 mg a 250 mg]

Černý oxid železitý (E 172) [pouze pro 250 mg]

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Polyethylenový (HDPE) obal s dětským bezpečnostním a neporušenost obalu garantujícím uzávěrem z
polypropylenu (PP): 20 (pouze pro 50 mg), 30, 60 (2 × 30), 100 tablet s prodlouženým uvolňováním v
krabičce.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

KRKA, d.d., Novo mesto, Šmarješka cesta 6, 8501 Novo mesto, Slovinsko


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA

Apeneta 50 mg tablety s prodlouženým uvolňováním: 65/123/20-C
Apeneta 100 mg tablety s prodlouženým uvolňováním: 65/124/20-C
Apeneta 150 mg tablety s prodlouženým uvolňováním: 65/125/20-C
Apeneta 200 mg tablety s prodlouženým uvolňováním: 65/126/20-C
Apeneta 250 mg tablety s prodlouženým uvolňováním: 65/127/20-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 3. 8.

10. DATUM REVIZE TEXTU

15. 1.
Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Státního ústavu
pro kontrolu léčiv (www.sukl.cz).