Sp. zn. sukls327702/2021, sukls 
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU 
 Balfumon 120 mg enterosolventní tvrdé tobolky Balfumon 240 mg enterosolventní tvrdé tobolky 
 
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 
 Balfumon 120 mg enterosolventní tvrdé tobolky 
Jedna enterosolventní tvrdá tobolka obsahuje 120 mg dimethyl-fumarátu. 
Balfumon 240 mg enterosolventní tvrdé tobolkyJedna enterosolventní tvrdá tobolka obsahuje 240 mg dimethyl-fumarátu. 
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.  
3. LÉKOVÁ FORMA 
 Enterosolventní tvrdá tobolka (enterosolventní tobolka)Balfumon 120 mg enterosolventní tvrdé tobolkyZelené víčko a bílé tělo, tobolka o velikosti 21,4 mm, na těle vytištěno černým inkoustem „DMF 120“, 
obsahující bílé až téměř bílé minitablety.  
Balfumon 240 mg enterosolventní tvrdé tobolky Zelené víčko a tělo, tobolka o velikosti 23,2 mm, na těle vytištěno černým inkoustem „DMF 240“, 
obsahující bílé až téměř bílé minitablety.   
4. KLINICKÉ ÚDAJE 
 4.1 Terapeutické indikace 
 Přípravek Balfumon je indikován k léčbě dospělých a pediatrických pacientů ve věku od 13 let s 
relabující-remitující roztroušenou sklerózou (RR RS).  
4.2 Dávkování a způsob podání 
 Léčba má být zahájena pod dohledem lékaře, který má zkušenosti s léčbou roztroušené sklerózy. 
DávkováníPočáteční dávka je 120 mg dvakrát denně. Po 7 dnech se dávka zvýší na doporučenou udržovací dávku 
240 mg dvakrát denně (viz bod 4.4).  
V případě, že pacient vynechá dávku, nesmí užít dvojnásobnou dávku. Pacient může vynechanou dávku 
užít pouze v případě, že mezi dávkami bude časový odstup 4 hodin. V opačném případě musí pacient 
počkat a užít až následující plánovanou dávku. 
Dočasné snížení dávky na 120 mg dvakrát denně může omezit výskyt zrudnutí (návaly horka) a 
gastrointestinálních nežádoucích účinků. Do jednoho měsíce má dojít ke zvýšení udržovací dávky na 
doporučených 240 mg dvakrát denně.   
Přípravek Balfumon se má podávat s jídlem (viz bod 5.2). U pacientů, u kterých dochází ke zrudnutí 
(návalům horka) či gastrointestinálním nežádoucím účinkům, může podávání tohoto přípravku s jídlem 
zlepšit snášenlivost (viz body 4.4, 4.5 a 4.8).  
Zvláštní populace 
Starší pacientiKlinické studie dimethyl-fumarátu zahrnovaly pouze omezený počet pacientů ve věku od 55 let, 
přičemž nebyl zahrnut dostatečný počet pacientů ve věku od 65 let, aby bylo možné stanovit, zda 
reagují odlišně než mladší pacienti (viz bod 5.2). Vzhledem k charakteru působení léčivé látky 
neexistují žádné teoretické důvody k úpravě dávkování u starších pacientů.  
Porucha funkce ledvin a jaterDimethyl-fumarát nebyl hodnocen u pacientů s poruchou funkce ledvin a jater. Na základě výsledků 
farmakologických klinických studií není nutno upravovat dávkování (viz bod 5.2). Při léčbě pacientů 
s těžkou poruchou funkce ledvin či jater je nicméně nutno postupovat s opatrností (viz bod 4.4).  
Pediatrická populace
Dávkování u dospělých a u pediatrických pacientů ve věku od 13 let je stejné. 
V současnosti dostupné údaje jsou uvedeny v bodech 4.4, 4.8, 5.1 a 5.2. 
U dětí ve věku od 10 let do 12 let jsou k dispozici omezené údaje. 
Bezpečnost a účinnost dimethyl-fumarátu u dětí ve věku do 10 let nebyly dosud stanoveny.  
Způsob podáníPřípravek Balfumon je určen k perorálnímu podání.  
Tobolka se musí spolknout vcelku. Tobolka ani její obsah se nesmí drtit, dělit, rozpouštět, cucat ani žvýkat, 
protože enterosolventní obal minitablet (přítomných uvnitř tobolky) brání dráždivým účinkům na střevní 
stěnu.  
4.3 Kontraindikace 
 Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. 
Suspektní nebo potvrzená progresivní multifokální leukoencefalopatie (PML).  
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití 
 Krevní/laboratorní testyV klinických studiích byly u pacientů léčených dimethyl-fumarátem zjištěny změny hodnot 
laboratorních vyšetření ledvin (viz bod 4.8). Klinický význam těchto změn není znám. Doporučuje se 
provést kontrolu funkce ledvin (např. kreatinin, močovinový dusík v krvi a urinalýza) před zahájením 
léčby, po třech a šesti měsících léčby, poté každých 6 až 12 měsíců a dle klinické indikace.  
Léčba dimethyl-fumarátem může mít za následek poškození jater indukované užíváním léku, zahrnující 
zvýšení hladin jaterních enzymů (≥ 3násobek horní hranice normálních hodnot (Upper Limit of Normal, 
ULN)) a zvýšení hladin celkového bilirubinu (≥ 2násobek ULN). K nástupu může dojít okamžitě, za 
několik týdnů nebo později. Po přerušení léčby byl pozorován ústup nežádoucích účinků. Před 
zahájením léčby a v průběhu léčby, dle klinické indikace, se doporučuje stanovit sérové hladiny 
aminotransferáz (např. alaninaminotransferázy (ALT), aspartátaminotransferázy (AST)) a celkového 
bilirubinu.  
U pacientů léčených dimethyl-fumarátem může dojít k rozvoji lymfopenie (viz bod 4.8). Před zahájením 
léčby dimethyl-fumarátem se musí provést aktuální celkový krevní obraz včetně lymfocytů.   
Pokud je zjištěný počet lymfocytů nižší, než je normální rozmezí, je před zahájením léčby tímto 
přípravkem třeba důkladně zvážit možné příčiny. Dimethyl-fumarát nebyl hodnocen u pacientů, kteří již 
před léčbou měli nízký počet lymfocytů, a při léčbě těchto pacientů je proto nutno postupovat s opatrností. 
Léčba dimethyl-fumarátem se nemá zahajovat u pacientů s těžkou lymfopenií (počet lymfocytů <0,5 × 
109/l).  
Po zahájení terapie musí být každé 3 měsíce proveden celkový krevní obraz včetně lymfocytů.  
U pacientů s lymfopenií se doporučuje dbát zvýšené ostražitosti vzhledem ke zvýšenému riziku vzniku 
progresivní multifokální leukoencefalopatie (PML): 
• U pacientů s prolongovanou těžkou lymfopenií (počet lymfocytů <0,5 × 109/l), jež přetrvává 
více než šest měsíců, je třeba léčbu dimethyl-fumarátem ukončit. 
• U pacientů se setrvalým středně těžkým poklesem absolutního počtu lymfocytů ≥0,5 × 109/l a 
<0,8 × 109/l trvajícím déle než 6 měsíců je třeba znovu posoudit poměr přínosů a rizik léčby 
dimethyl-fumarátem. 
• U pacientů, u nichž je počet lymfocytů nižší než dolní hranice normálních hodnot (LLN), 
definované referenčním rozmezím dané místní laboratoře, se doporučuje pravidelně 
kontrolovat absolutní počet lymfocytů. Je potřeba zvážit další faktory, které mohou ještě 
zvyšovat individuální riziko PML (viz podbod o PML níže).  
Počet lymfocytů je třeba sledovat až do doby, kdy se jejich počet vrátí na normální hodnoty (viz bod 
5.1). Po návratu lymfocytů na normální hladiny je v případě, že nejsou k dispozici alternativní 
terapeutické možnosti, třeba na základě klinického úsudku rozhodnout o tom, zda znovu zahájit léčbu 
dimethyl-fumarátem či nikoli.  
Vyšetření pomocí magnetické rezonance (MRI)Před zahájením léčby dimethyl-fumarátem je třeba mít k dispozici výchozí, referenční MRI (obvykle ne 
starší než 3 měsíce). V souladu s národními a místními doporučeními je třeba zvážit, zda by nebylo 
vhodné zařadit další MRI vyšetření. U pacientů s vyšším rizikem PML lze zařazení MRI vyšetření 
zvážit jako součást vigilančního programu. V případě klinického podezření na PML je pro diagnostické 
potřeby třeba okamžitě provést MRI.  
Progresivní multifokální leukoencefalopatie (PML)U pacientů léčených dimethyl-fumarátem byly hlášeny případy PML (viz bod 4.8). PML je oportunní 
infekce způsobená virem Johna Cunninghama (JCV), která může být fatální nebo může vést k vážnému 
zdravotnímu postižení.  
Případy PML se vyskytly u pacientů s lymfopenií (počet lymfocytů nižší než LLN), kteří byli léčeni 
dimethyl-fumarátem a jinými léčivými přípravky obsahujícími fumaráty. Prolongovaná středně těžká až 
těžká lymfopenie zřejmě zvyšuje riziko vzniku PML při léčbě dimethyl-fumarátem, nicméně toto riziko 
nelze vyloučit ani u pacientů s lehkou lymfopenií.  
Další faktory, které mohou přispívat ke zvýšenému riziku PML v souvislosti s lymfopenií jsou: 
• trvání léčby dimethyl-fumarátem. Případy PML se objevily přibližně po 1 až 5 letech léčby, 
ačkoli přesný vztah s trváním léčby není znám; 
• výrazný pokles počtu CD4+ a zvláště CD8+ T-lymfocytů, které jsou důležité pro 
obranyschopnost (viz bod 4.8); a 
• předchozí imunosupresivní nebo imunomodulační léčba (viz níže).  
Je třeba, aby lékař pacienta vyšetřil z hlediska toho, zda příznaky naznačují neurologickou dysfunkci, 
a pokud ano, zda jsou tyto příznaky typické pro RS nebo mohou naznačovat přítomnost PML. 
Při prvních známkách a příznacích naznačujících PML je nutné přerušit podávání dimethyl-fumarátu 
a provést příslušná diagnostická vyšetření, včetně stanovení JCV DNA v mozkomíšním moku 
(cerebrospinal fluid, CSF) metodou kvantitativní polymerázové řetězové reakce (PCR). Příznaky 
PML mohou být podobné relapsu roztroušené sklerózy. Typické příznaky související s PML jsou 
různorodé, rozvíjejí se po dobu dnů až týdnů a zahrnují progresivní slabost na jedné straně těla, 
nemotornost končetin, poruchy zraku a změny v myšlení, paměti a orientaci vedoucí ke zmatenosti a 
změnám osobnosti. Zvláštní pozornost má přitom lékař věnovat těm příznakům naznačujícím 
přítomnost PML, kterých si pacient nemusí všimnout. Pacienty je rovněž třeba poučit, aby o své 
léčbě informovali svého partnera/partnerku či pečovatele, neboť ti si mohou všimnout příznaků, 
jichž si pacient nebude vědom.  
PML se může vyskytnout pouze v přítomnosti infekce JCV. Je třeba vzít v úvahu, že vliv lymfopenie na 
přesnost stanovení protilátek proti JCV v séru nebyl zkoumán u pacientů léčených dimethyl-fumarátem. 
Dále je třeba poznamenat, že negativní výsledek stanovení protilátek proti JCV (při normálním počtu 
lymfocytů) možnost následné infekce JCV nevylučuje.  
Dojde-li u pacienta k rozvoji PML, musí být podávání dimethyl-fumarátu trvale ukončeno. 
Předchozí léčba imunosupresivy nebo imunomodulační terapiíNebyly provedeny žádné studie, které by hodnotily účinnost a bezpečnost dimethyl-fumarátu u pacientů 
přecházejících z jiných nemoc modifikujících terapií na dimethyl-fumarát. Je možné, že k rozvoji PML 
u pacientů léčených dimethyl-fumarátem přispívá i předchozí imunosupresivní terapie.  
Případy PML se vyskytly u pacientů dříve léčených natalizumabem, u nějž PML představuje jedno ze 
stanovených rizik. Lékaři si mají být vědomi toho, že případy PML, které se vyskytnou po nedávném 
vysazení natalizumabu, nemusí být provázeny lymfopenií.  
Kromě toho se většina potvrzených případů PML při léčbě dimethyl-fumarátem vyskytla u pacientů 
dříve léčených imunomodulátory.  
Při přechodu pacientů z jiné nemoc modifikující terapie na dimethyl-fumarát musí být brán v potaz 
poločas a mechanismus účinku jiné terapie, aby se předešlo aditivnímu účinku na imunitní systém 
a zároveň se snížilo riziko reaktivace RS. Před zahájením léčby dimethyl-fumarátem a pravidelně 
během léčby je doporučeno provádět celkový krevní obraz (viz Krevní/laboratorní testy výše).  
Těžká porucha funkce ledvin a jaterDimethyl-fumarát nebyl hodnocen u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin a jater, a proto je při 
léčbě těchto pacientů nutno postupovat s opatrností (viz bod 4.2).  
Závažné aktivní gastrointestinální onemocněníDimethyl-fumarát nebyl hodnocen u pacientů se závažným aktivním gastrointestinálním onemocněním, a 
proto je při léčbě těchto pacientů nutno postupovat obezřetně.  
Zrudnutí (návaly horka)V klinických studiích uvádělo 34 % pacientů léčených dimethyl-fumarátem, že pociťují návaly horka 
(zrudnutí). Většina pacientů, kteří zrudnutí (návaly horka) pociťovali, uváděla, že návaly jsou mírného 
nebo středně závažného charakteru. Údaje ze studií se zdravými dobrovolníky naznačují, že zrudnutí 
(návaly horka) v souvislosti s dimethyl-fumarátem jsou pravděpodobně zprostředkovaná 
prostaglandinem. U pacientů s neúnosnými návaly zrudnutí může být prospěšná krátkodobá léčba 75 mg 
kyseliny acetylsalicylové bez enterosolventního potahu (viz bod 4.5). Ve dvou studiích se zdravými 
dobrovolníky se výskyt a závažnost zrudnutí (návalů horka) v průběhu léčebného období snížily.  
V klinických studiích uváděli 3 pacienti z celkového počtu 2 560 pacientů léčených dimethyl-fumarátem, 
že pociťují závažné návaly horka, které pravděpodobně představují hypersenzitivní či anafylaktoidní 
reakci. Tyto příhody nebyly život ohrožující, ale měly za následek hospitalizaci. Lékaři i pacienti si mají 
být v případně závažných návalů horka této možnosti vědomi (viz body 4.2, 4.5 a 4.8).  
Anafylaktické reakcePo uvedení přípravku na trh byly hlášeny případy anafylaxe/anafylaktoidní reakce po podání dimethyl- 
fumarátu. Příznaky mohou zahrnovat dyspnoe, hypoxii, hypotenzi, angioedém, vyrážku nebo kopřivku. 
Mechanismus anafylaxe indukované dimethyl-fumarátem není znám. Reakce se zpravidla objevují po 
první dávce, mohou se ale objevit také kdykoliv v průběhu léčby a mohou být závažné a život 
ohrožující.  
Pacienti musí být poučeni, aby přestali dimethyl-fumarát užívat a okamžitě vyhledali lékařskou pomoc, 
objeví-li se u nich známky nebo příznaky anafylaxe. Léčba nemá být znovu zahájena (viz bod 4.8).  
InfekceV placebem kontrolovaných studiích fáze III byl výskyt infekcí (60 % vs. 58 %) a závažných infekcí 
(2 % vs. 2 %) ve skupině pacientů léčených dimethyl-fumarátem podobný jako v placebové skupině. 
Pokud však u pacienta dojde k výskytu závažné infekce, je vzhledem k imunomodulačním účinkům 
dimethyl-fumarátu (viz bod 5.1) nutné zvážit přerušení léčby dimethyl-fumarátem a před obnovením 
léčby opětovně zvážit možné přínosy i rizika. Pacienti léčení dimethyl-fumarátem musí být poučeni, 
že symptomy infekce je nutno hlásit lékaři. U pacientů se závažnou infekcí nesmí být léčba tímto 
přípravkem zahájena, dokud se infekce nevyléčí.  
Nebyl zaznamenán zvýšený výskyt závažných infekcí u pacientů s počtem lymfocytů <0,8x109/l nebo 
<0,5x109/l (viz bod 4.8). Pokud terapie pokračuje při středně těžké až těžké, prolongované lymfopenii, 
nelze vyloučit riziko oportunní infekce včetně PML (viz bod 4.4, podbod PML).  
Infekce varicella zoster viremPři léčbě dimethyl-fumarátem se vyskytly případy pásového oparu. Většina těchto případů nebyla 
závažná, byly však hlášeny i závažné případy, včetně diseminované infekce virem varicella zoster, 
herpes zoster ophthalmicus, herpes zoster oticus, neuroinfekce způsobené virem varicella zoster, 
meningoencefalitidy způsobené virem varicella zoster a meningomyelitidy způsobené virem varicella 
zoster. K těmto příhodám může dojít kdykoli během léčby.  
U pacientů užívajících dimethyl-fumarát sledujte případné známky a příznaky pásového oparu, zejména 
pokud je u nich hlášena souběžná lymfocytopenie. V případě výskytu pásového oparu je třeba podat 
vhodnou léčbu. U pacientů se závažnými infekcemi zvažte pozastavení léčby dimethyl-fumarátem až do 
odeznění infekce (viz bod 4.8).  
Zahájení léčbyLéčbu dimethyl-fumarátem je nutné zahajovat postupně, aby se snížil výskyt zrudnutí (návalů horka) a 
gastrointestinálních nežádoucích účinků (viz bod 4.2).  
Fanconiho syndromU léčivého přípravku obsahujícího dimethyl-fumarát v kombinaci s jinými estery kyseliny fumarové 
byly hlášeny případy Fanconiho syndromu. Vzhledem k tomu, že Fanconiho syndrom bývá obvykle 
reverzibilní, časná diagnóza syndromu a ukončení léčby dimethyl-fumarátem jsou důležitými kroky 
k zabránění následného poškození ledvin a osteomalacie. Nejdůležitějšími známkami jsou: 
proteinurie, glukosurie (s normálními hladinami glykemie), hyperaminoacidurie a fosfaturie (může 
se vyskytovat souběžně s hypofosfatemií). Při progresi se mohou objevit příznaky jako  polyurie, 
polydipsie a slabost proximálních svalů. Ve vzácných případech se může objevit hypofosfatemická 
osteomalacie s nelokalizovanou kostní bolestí, zvýšená hladina alkalické fosfatázy v séru a stresové 
zlomeniny. Důležité je, že Fanconiho syndrom se může objevit i bez zvýšených hladin kreatininu či 
nízké glomerulární filtrace. V případě nejasných příznaků je nutné vzít Fanconiho syndrom v potaz a 
provést příslušná vyšetření.  
Pediatrická populace
Bezpečnostní profil u pediatrických pacientů je ve srovnání s dospělými kvalitativně podobný, a proto 
platí upozornění a opatření i pro pediatrické pacienty. Kvantitativní rozdíly v bezpečnostním profilu 
jsou popsány v bodě 4.8.  
Dlouhodobá bezpečnost dimethyl-fumarátu u pediatrické populace nebyla dosud stanovena.   
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 
 Dimethyl-fumarát nebyl hodnocen v kombinaci s protinádorovou či imunosupresivní léčbou, a proto je 
při souběžném podávání nutno postupovat s opatrností. V klinických studiích roztroušené sklerózy 
nebyla souběžná léčba relapsů krátkodobě nasazenými nitrožilními kortikosteroidy spojená s klinicky 
relevantním zvýšením výskytu infekce.  
Během léčby dimethyl-fumarátem je možné zvážit souběžné podávání neživých vakcín v souladu s 
národními vakcinačními programy.  
V klinické studii s celkovým počtem 71 pacientů s relabující-remitující formou roztroušené sklerózy 
vedla léčba dimethyl-fumarátem v dávce 240 mg podávané dvakrát denně nejméně po dobu 6 měsíců (n 
= 38) nebo nepegylovaným interferonem nejméně po dobu 3 měsíců (n = 33) ke srovnatelné imunitní 
odpovědi (definované jako ≥2násobné zvýšení postvakcinačního titru oproti titru před vakcinací) na 
podání tetanového toxoidu (antigenu, se kterým se již organismus setkal, tzv. „recall antigenu“) a 
konjugované polysacharidové vakcíny proti meningokokovým nákazám skupiny C (antigen nově 
vzniklý modifikací antigenu původního, tzv. „neoantigenu“), zatímco imunitní odpověď na různé 
sérotypy nekonjugované 23valentní pneumokokové polysacharidové vakcíny (na T-buňkách 
nezávislého antigenu) se u obou léčebných skupin lišila. Pozitivní imunitní odpovědi, definované jako 
≥4násobné zvýšení titru protilátek na tři vakcíny, bylo dosaženo u menšího počtu pacientů v obou 
léčebných skupinách. Malé numerické rozdíly v odpovědi na tetanový toxoid a pneumokokový 
polysacharid sérotypu 3 byly zaznamenány ve prospěch skupiny léčené nepegylovaným interferonem.  
Klinické údaje týkající se účinnosti a bezpečnosti živých atenuovaných vakcín u pacientů užívajících 
dimethyl-fumarát nejsou dostupné. Živé vakcíny mohou zvýšit riziko klinické infekce a pacientům 
léčeným dimethyl-fumarátem by měly být podávány pouze ve výjimečných případech, kdy je toto 
potenciální riziko převýšeno rizikem plynoucím z neočkování daného jednotlivce.  
Během léčby dimethyl-fumarátem se nedoporučuje souběžně užívat jiné deriváty (topické či systémové) 
kyseliny fumarové.  
Než se dimethyl-fumarát v lidském těle dostane do krevního oběhu, dochází k jeho rozsáhlé 
metabolizaci esterázami a k další metabolizaci dochází v rámci cyklu kyseliny trikarboxylové bez 
zapojení systému cytochromu P450 (CYP). Studie CYP inhibice in vitro, indukční studie, studie 
glykoproteinu-P ani studie proteinové vazby dimethyl-fumarátu a monomethyl-fumarátu (primárního 
metabolitu dimethyl-fumarátu) nezjistily potenciální rizika vzájemného působení jednotlivých léčivých 
přípravků.  
Léčivé přípravky běžně podávané pacientům s roztroušenou sklerózou, intramuskulární interferon beta- 
1a a glatiramer-acetát, byly klinicky testovány pro zjištění potenciální interakce s dimethyl-fumarátem. 
Změna farmakokinetického profilu dimethyl-fumarátu zjištěna nebyla.  
Důkazy ze studií se zdravými dobrovolníky naznačují, že zrudnutí (návaly horka) v souvislosti s dimethyl-
fumarátem jsou pravděpodobně zprostředkovaná prostaglandinem. Ve dvou studiích se zdravými 
dobrovolníky nevedlo podávání 325 mg (nebo ekvivalentu) kyseliny acetylsalicylové bez 
enterosolventního potahu 30 minut před podáním dimethyl-fumarátu po dobu 4 dní nebo 4 týdnů, ke 
změně farmakokinetického profilu dimethyl-fumarátu. U pacientů s relabující-remitující roztroušenou 
sklerózou je nutné před souběžným podáním dimethyl-fumarátu s kyselinou acetylsalicylovou zvážit 
potenciální rizika spojená s touto léčbou. Dlouhodobé (> 4 týdny) nepřetržité užívání kyseliny 
acetylsalicylové nebylo hodnoceno (viz body 4.4 a 4.8).  
Souběžná léčba s nefrotoxickými léčivými přípravky (jako jsou aminoglykosidy, diuretika, nesteroidní 
antiflogistika či lithium) může u pacientů užívajících dimethyl-fumarát vést ke zvýšení výskytu 
renálních nežádoucích účinků (např. proteinurie, viz bod 4.8) (viz bod 4.4 Krevní/laboratorní testy).  
Při konzumaci středně velkého množství alkoholu nebyly účinky dimethyl-fumarátu změněny a nebyl 
zjištěn zvýšený výskyt nežádoucích účinků. Během jedné hodiny po užití přípravku Balfumon je nutné se 
vyhnout konzumaci velkého množství silných alkoholických nápojů (více než 30 objemových % alkoholu), 
protože požití alkoholu může vést ke zvýšené frekvenci gastrointestinálních nežádoucích účinků.  
Indukční studie CYP in vitro neprokázaly vzájemné působení dimethyl-fumarátu a perorální 
antikoncepce. Souběžné podávání dimethyl-fumarátu s kombinovanou perorální antikoncepcí 
(norgestimát a ethinylestradiol) v in vivo studii nevyvolalo žádné významné změny v expozici perorální 
antikoncepce.  
Studie interakcí s perorální antikoncepcí obsahující jiné gestageny nebyly provedeny, avšak 
nepředpokládá se, že by dimethyl-fumarát měl vliv na jejich expozici.  
Pediatrická populace
Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých.  
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení 
 TěhotenstvíÚdaje o podávání dimethyl-fumarátu těhotným ženám jsou omezené nebo nejsou k dispozici. Studie na 
zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Podávání přípravku Balfumon se v těhotenství a 
u žen ve fertilním věku, které nepoužívají vhodnou antikoncepci, nedoporučuje (viz bod 4.5). Dimethyl-
fumarát lze v těhotenství použít pouze v nevyhnutelných případech a tehdy, převažují-li potenciální 
přínosy pro pacientku nad potenciálními riziky pro plod.  
KojeníNení známo, zda se dimethyl-fumarát nebo jeho metabolity vylučují do lidského mateřského mléka. 
Riziko pro kojené novorozence/děti nelze vyloučit. Je nutno rozhodnout, zda přerušit kojení nebo 
přerušit podávání dimethyl-fumarátu. Je nutno posoudit prospěšnost kojení pro dítě a prospěšnost 
léčby pro matku.  
FertilitaÚdaje o účincích dimethyl-fumarátu na fertilitu u člověka nejsou k dispozici. Údaje z předklinických 
studií nenaznačují, že by dimethyl-fumarát snižoval fertilitu (viz bod 5.3).  
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 
 Dimethyl-fumarát má nulový nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Studie 
účinků na schopnost řídit a obsluhovat stroje nebyly prováděny, ale v klinických studiích nebyly ve vztahu 
k dimethyl-fumarátu zjištěny žádné účinky, které by mohly tuto schopnost potenciálně ovlivnit.  
4.8 Nežádoucí účinky 
 Souhrn bezpečnostního profiluNejčastějšími nežádoucími účinky (incidence ≥10 %) u pacientů léčených dimethyl-fumarátem byly 
zrudnutí (návaly horka) a gastrointestinální nežádoucí účinky (tzn. průjem, nauzea, bolest břicha, bolest 
v horní části břicha). Zrudnutí (návaly horka) a gastrointestinální nežádoucí účinky se většinou objevují 
na počátku léčby (především během prvního měsíce) a u pacientů, kteří zrudnutí a gastrointestinální 
nežádoucí účinky pociťují, tyto nežádoucí účinky mohou přetrvávat během celého průběhu léčby 
dimethyl-fumarátem. Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky vedoucími k ukončení léčby u pacientů 
léčených dimethyl-fumarátem (incidence >1 %) byly zrudnutí (návaly horka) (3 %) a gastrointestinální 
nežádoucí účinky (4 %). 
V klinických studiích kontrolovaných placebem stejně jako nekontrolovaných studiích bylo sledováno 
celkem 2 513 pacientů, kterým byl podáván dimethyl-fumarát. Doba sledování činila až 12 let, přičemž 
souhrnná doba expozice byla ekvivalentní délce 11 318 pacientoroků. Celkem 1 169 pacientům byl 
dimethyl-fumarát podáván po dobu delší než 10 let. Výsledky nekontrolovaných klinických studií 
odpovídají výsledkům klinických studií kontrolovaných placebem.  
Souhrn nežádoucích účinků v tabulceNežádoucí účinky, které vycházejí z klinických studií, poregistračních studií bezpečnosti a spontánních 
hlášení, jsou uvedeny v tabulce níže.  
Nežádoucí účinky jsou uváděny ve formě MedDRA preferovaných termínů podle tříd orgánových 
systémů podle databáze MedDRA. Frekvence nežádoucích účinků jsou vyjádřeny podle následujících 
kategorií: 
- Velmi časté (≥1/10) 
- Časté (≥1/100 až <1/10) 
- Méně časté (≥1/1 000 až <1/100) 
- Vzácné (≥1/10 000 až <1/1 000) 
- Velmi vzácné (<1/10 000) 
- Není známo (frekvenci z dostupných údajů nelze určit) 
Tabulka 1 Nežádoucí účinky z klinických studií, poregistračních studií bezpečnosti a spontánních 
hlášení      
 Třídy orgánových systémů 
podle MedDRA Nežádoucí účinek Frekvence 
Infekce a infestace Gastroenteritida ČastéProgresivní multifokálníleukoencefalopatie (PML) Není známo 
Herpes zoster Není známo 
Poruchy krve a lymfatickéhosystému 
Lymfopenie Časté 
Leukopenie ČastéTrombocytopenie Méně častéPoruchy imunitního systému Hypersensitivita Méně častéAnafylaxe Není známo 
Dyspnoe Není známoHypoxie Není známo 
Hypotenze Není známoAngioedém Není známoPoruchy nervového systému Pocit pálení ČastéCévní poruchy Zrudnutí (návaly horka) Velmi častéNávaly horka Časté 
Respirační, hrudnía mediastinální poruchy Rinorea Není známo 
Gastrointestinální poruchy Průjem Velmi častéNauzea Velmi časté 
Bolest v horní části břicha Velmi častéBolest břicha Velmi časté 
Zvracení Časté 
Dyspepsie ČastéGastritida Časté 
Gastrointestinální porucha ČastéPoruchy jater a žlučových cest Zvýšená hladinaaspartátaminotransferázy 
Časté 
Zvýšená hladina 
alaninaminotransferázy 
ČastéPoškození jater indukované lékem Není známoPoruchy kůže a podkožní tkáně Pruritus Časté 
Vyrážka ČastéErytém Časté 
Alopecie Časté 
Poruchy ledvin a močovýchcest Proteinurie 
Časté 
Celkové poruchy a reakcev místě aplikace Pocit horka 
Časté 
Vyšetření Ketony naměřené v moči Velmi častéPřítomnost albuminu v moči ČastéSnížení počtu bílých krvinek Časté 
Popis vybraných nežádoucích účinků 
Zrudnutí (návaly horka)V placebem kontrolovaných studiích došlo ke zvýšení incidence zrudnutí (34 % vs. 4 %) a návalů horka 
(7 % vs. 2 %) ve skupině pacientů, kterým byl podáván dimethyl-fumarát, oproti pacientům, kterým 
bylo podáváno placebo. Zrudnutí je většinou popisováno jako zčervenání nebo nával horka, ale může 
zahrnovat další příhody (např. pocit tepla, zarudnutí, svědění a pocit pálení). Zrudnutí se častěji 
vyskytují v první fázi léčby (především během prvního měsíce) a u pacientů, u kterých byly 
zaznamenány příhody zrudnutí, se tyto příhody mohou vyskytovat v průběhu celé léčby dimethyl-
fumarátem.  
U většiny pacientů jsou tyto příznaky mírného či středně závažného charakteru. Z celkového počtu 
sledovaných pacientů léčených dimethyl-fumarátem 3 % léčbu z důvodů zrudnutí ukončilo.  
Incidence závažných zrudnutí vyznačujících se generalizovaným erytémem, vyrážkou a/nebo pruritem 
se objevila u méně než 1 % pacientů léčených dimethyl-fumarátem (viz bod 4.2, 4.4 a 4.5).  
Gastrointestinální nežádoucí účinkyIncidence gastrointestinálních nežádoucích účinků (např. průjem [14 % vs. 10 %], nauzea [12 % vs. 
%], bolest v horní části břicha [10 % vs. 6 %], bolest břicha [9 % vs. 4 %], zvracení [8 % vs. 5 %] 
a dyspesie [5 % vs. 3 %]) byla ve skupině pacientů léčených dimethyl-fumarátem vyšší ve srovnání 
s placebovou skupinou.  
Gastrointestinální nežádoucí účinky se většinou začnou vyskytovat v první fázi léčby (především 
během prvního měsíce) a u pacientů vykazujících gastrointestinální nežádoucí účinky se tyto příhody 
mohou vyskytovat v průběhu celé léčby dimethyl-fumarátem.  
U většiny pacientů byly gastrointestinální příznaky mírného nebo středně závažného charakteru. 
Čtyři procenta (4 %) pacientů léčených dimethyl-fumarátem léčbu z důvodů gastrointestinálních 
nežádoucích účinků přerušilo. 
Incidence závažných gastrointestinálních nežádoucích účinků včetně gastroenteritidy a gastritidy byla 
prokázána u 1 % pacientů léčených dimethyl-fumarátem (viz bod 4.2).  
Funkce jaterNa základě údajů z placebem kontrolovaných studií vykazovala většina pacientů, u kterých došlo ke 
zvýšení jaterních aminotransferáz, hodnoty odpovídající méně než 3násobku horní hranice normálních 
hodnot (ULN). Nárůst incidence zvýšení jaterních aminotransferáz u pacientů léčených dimethyl-
fumarátem ve srovnání s placebovou skupinou byl zaznamenán většinou během prvních 6 měsíců léčby. 
Zvýšení alanin-aminotransferázy (ALT) a aspartát-aminotransferázy (AST) ≥3násobek ULN byla 
zaznamenána u 5 % resp. 2 % pacientů na placebu a u 6 % resp. 2 % pacientů léčených dimethyl-
fumarátem. K ukončení léčby z důvodu zvýšení jaterních aminotranferáz došlo v <1 % případů bez 
rozdílu v obou skupinách. Ve studiích kontrolovaných placebem nebylo pozorováno zvýšení hladin 
aminotransferáz ≥ 3násobek ULN se souběžným zvýšením celkového bilirubinu > 2násobek ULN. 
10   
V období po uvedení přípravku na trh byly po podání dimethyl-fumarátu hlášeny případy zvýšení hladin 
jaterních enzymů a poškození jater indukovaného lékem (zvýšení hladin transamináz ≥ 3násobek ULN 
se souběžným zvýšením celkového bilirubinu > 2násobek ULN), které ustoupily po přerušení léčby.  
LymfopenieV placebem kontrolovaných studiích měla většina pacientů (>98 %) před zahájením léčby normální 
hodnoty lymfocytů. Při léčbě dimethyl-fumarátem klesaly průměrné počty lymfocytů během prvního 
roku a následně dosáhly ustálené hodnoty. V průměru se jednalo o pokles počtu lymfocytů o přibližně 
30 % oproti výchozí hodnotě. Průměr a medián počtu lymfocytů se pohyboval v normálním rozmezí. 
Počty lymfocytů <0,5 × 109/l byly prokázány u <1 % pacientů s placebem a u 6 % pacientů léčených 
dimethyl-fumarátem. U jednoho pacienta léčeného dimethyl-fumarátem byl počet lymfocytů <0,2 × 
109/l, kdežto u pacientů léčených placebem se tato hodnota neobjevila.  
V klinických hodnoceních (kontrolovaných i nekontrolovaných) se lymfopenie (definovaná v těchto 
klinických hodnoceních jako <0,91 × 109/l) vyskytla u 41 % pacientů léčených dimethyl-fumarátem. 
Lehká lymfopenie (počty ≥0,8 × 109/l a <0,91 × 109/l) byla pozorována u 28 % pacientů; středně těžká 
lymfopenie (počty ≥0,5 × 109/l a <0,8 × 109/l) přetrvávající po dobu minimálně šesti měsíců byla 
pozorována u 11 % pacientů; těžká lymfopenie (počty <0,5 × 109/l) přetrvávající po dobu minimálně 
šesti měsíců byla pozorována u 2 % pacientů. Ve skupině s těžkou lymfopenií zůstávala v době 
pokračování léčby většina počtů lymfocytů na úrovni <0,5 × 109/l.  
Dále v nekontrolované prospektivní studii po uvedení přípravku na trh bylo ve 48. týdnu léčby 
dimethyl-fumarátem (n = 185) zaznamenáno středně závažné snížení počtu CD4+ T-lymfocytů 
(počty ≥ 0,2 × 109/l až < 0,4 × 109/l) až u 37 % pacientů a závažné snížení (< 0,2 × 109/l) až u 6 % 
pacientů, zatímco počet CD8+ T-lymfocytů se snížil častěji, a to u 59 % pacientů s hodnotami < 
0,2 × 109/l a u 25 % pacientů s hodnotami < 0,1 × 109/l. V kontrolovaných i nekontrolovaných 
klinických studiích byli pacienti s počtem lymfocytů pod dolní hranicí normálních hodnot (lower 
limit of normal, LLN), kteří ukončili léčbu dimethyl-fumarátem, sledováni z hlediska obnovení 
počtu lymfocytů na LLN (viz bod 5.1).  
Infekce včetně PML a oportunních infekcíU dimethyl-fumarátu byly hlášeny případy infekce virem Johna Cunninghama (JCV) způsobujícím 
progresivní multifokální leukoencefalopatii (PML) (viz bod 4.4). PML může být fatální nebo může vést 
k vážnému zdravotnímu postižení. V jednom z klinických hodnocení došlo k rozvoji PML u jednoho 
pacienta užívajícího dimethyl-fumarát, který vykazoval prolongovanou těžkou lymfopenii (počet 
lymfocytů za dobu 3,5 roku převážně <0,5 × 109/l); případ byl fatální. Po uvedení přípravku na trh se 
PML vyskytovala rovněž v přítomnosti středně těžké a lehké lymfopenie (>0,5 × 109/l až 
definováno referenčním rozmezím místní laboratoře).  
U několika případů PML, u nichž byly v době diagnózy PML určeny subpopulace T-lymfocytů, bylo 
zjištěno snížení počtu CD8+ T-lymfocytů na < 0,1 × 109/l, zatímco pokles počtu CD4+ T-lymfocytů byl 
proměnlivý (v rozsahu od < 0,05 do 0,5×109/l) a více souvisel s celkovou závažností lymfopenie (< 0,x 109/l až < LLN). V důsledku toho se poměr CD4+ / CD8+ u těchto pacientů zvýšil.  
Prolongovaná středně těžká až těžká lymfopenie zřejmě zvyšuje riziko vzniku PML při léčbě dimethyl- 
fumarátem, nicméně PML se vyskytla i u pacientů s lehkou lymfopenií. Většina případů z období po 
uvedení přípravku na trh se vyskytla u pacientů ve věku >50 let.  
V souvislosti s užíváním dimethyl-fumarátu byly hlášeny infekce virem varicella zoster. V probíhající 
dlouhodobé prodloužené studii, ve které bylo 1736 pacientů s RS léčeno dimethyl-fumarátem, došlo 
přibližně u 5 % subjektů k jedné nebo více příhodám infekce virem varicella zoster, přičemž většina 
těchto případů byla lehká až středně těžká. Většina subjektů, včetně těch, u kterých se vyskytla těžká 
infekce virem varicella zoster, měla počty lymfocytů nad dolním limitem normálních hodnot. U většiny 
subjektů, jejichž počty lymfocytů se zároveň pohybovaly pod LLN, byla lymfopenie vyhodnocena jako 
středně těžká nebo těžká.  
Po uvedení přípravku na trh byla většina případů infekce virem varicella zoster nezávažná a infekce 
11  
odezněla s léčbou. K dispozici jsou jen omezené údaje o absolutním počtu lymfocytů (ALC) u pacientů 
s infekcí virem varicella zoster po uvedení přípravku na trh. Z hlášení však vyplývá, že většina pacientů 
měla středně těžkou lymfopenii (≥0,5 × 109/l až <0,8 × 109/l) nebo těžkou lymfopenii (<0,5 × 109/l až 
0,2 × 109/l) (viz bod 4.4).  
Laboratorní abnormalityV placebem kontrolovaných studiích byla naměřena vyšší hodnota ketonů v moči (1+ nebo výše) u 
pacientů léčených dimethyl-fumarátem (45 %) ve srovnání s placebovou skupinou (10 %). Nepříznivé 
klinické projevy s tím související však v rámci studií nebyly pozorovány.  
Hladina 1,25-dihydroxyvitaminu D byla snížena u pacientů léčených dimethyl-fumarátem ve srovnání 
s placebovou skupinou (hodnota mediánu v procentech se u první skupiny snížila od výchozí úrovně po 
letech podávání o 25 %, u placeba o 15 %) a hodnoty parathyroidního hormonu (PTH) se relativně 
zvýšily při podávání dimethyl-fumarátu oproti placebu (hodnota mediánu v procentech se zvýšila proti 
výchozí úrovni po 2 letech podávání o 29 %, u placeba o 15 %). Průměrné hodnoty obou parametrů 
zůstaly ve fyziologickém rozmezí.  
Během prvních 2 měsíců léčby bylo pozorováno přechodné zvýšení průměrného počtu eozinofilů. 
Pediatrická populace
V otevřeném, randomizovaném, aktivně kontrolovaném hodnocení u pediatrických pacientů s RR RS ve 
věku od 10 let do méně než 18 let (120 mg dvakrát denně po dobu 7 dní a následně 240 mg dvakrát 
denně po zbytek léčby; studijní populace, n = 78), s délkou trvání 96 týdnů, byl bezpečnostní profil u 
pediatrických pacientů podobný dříve pozorovanému bezpečnostnímu profilu u dospělých pacientů.  
Design klinického hodnocení u pediatrické populace se lišil od designu placebem kontrolovaných 
klinických hodnocení u dospělých. Proto nelze vyloučit vliv designu klinického hodnocení na 
numerické rozdíly v nežádoucích účincích mezi pediatrickou a dospělou populací.  
Následující nežádoucí příhody byly hlášeny častěji (≥ 10 %) u pediatrické populace než u dospělé 
populace: 
• Bolest hlavy byla hlášena u 28 % pacientů léčených dimethyl-fumarátem oproti 36 % pacientů 
léčených interferonem beta-1a. 
• Gastrointestinální poruchy byly hlášeny u 74 % pacientů léčených dimethyl-fumarátem oproti 31 % 
pacientů léčených interferonem beta-1a. Z nich byly u pacientů léčených dimethyl-fumarátem 
nejčastěji hlášeny bolest břicha a zvracení. 
• Respirační, hrudní a mediastinální poruchy byly hlášeny u 32 % pacientů léčených dimethyl-
fumarátem oproti 11 % pacientů léčených interferonem beta-1a. Z nich byly u pacientů léčených 
dimethyl-fumarátem nejčastěji hlášeny orofaryngeální bolest a kašel. 
• Dysmenorea byla hlášena u 17 % pacientů léčených dimethyl-fumarátem oproti 7 % pacientů 
léčených interferonem beta-1a.  
V malé, 24 týdnů trvající, otevřené, nekontrolované studii u pediatrických pacientů s RR RS ve věku od 
13 let do 17 let (120 mg dvakrát denně po dobu 7 dnů a následně 240 mg dvakrát denně po zbytek 
léčby; populace pro hodnocení bezpečnosti, n = 22) s následnou rozšířenou studií trvající 96 týdnů (mg dvakrát denně; populace pro hodnocení bezpečnosti, n = 20) byl bezpečnostní profil podobný 
bezpečnostnímu profilu pozorovanému u dospělých pacientů.  
U dětí ve věku od 10 let do 12 let jsou k dispozici omezené údaje. Bezpečnost a účinnost dimethyl-
fumarátu u dětí ve věku do 10 let nebyly dosud stanoveny.  
Hlášení podezření na nežádoucí účinky Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 
12  
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:  
Státní ústav pro kontrolu léčiv  
Šrobárova 48 100 41 Praha 10  
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek   
4.9 Předávkování 
 Byly hlášeny případy předávkování dimethyl-fumarátem. Příznaky popisované u těchto případů 
odpovídaly známému profilu nežádoucích účinků pro dimethyl-fumarát.  
Nejsou známy žádné terapeutické zásahy napomáhající eliminaci dimethyl-fumarátu a není známé ani 
žádné antidotum. V případě předávkování se doporučuje zahájit symptomatickou podpůrnou léčbu dle 
klinické indikace.   
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI  
5.1 Farmakodynamické vlastnosti 
 Farmakoterapeutická skupina: Imunosupresiva, jiná imunosupresiva, ATC kód: L04AXMechanismus účinku 
Mechanismus terapeutického účinku dimethyl-fumarátu u pacientů s roztroušenou sklerózou není plně 
objasněn. Předklinické studie ukazují, že farmakodynamické působení dimethyl-fumarátu je zřejmě 
primárně vyvoláno aktivací transkripční dráhy nukleárního faktoru Nrf2 (Nuclear factor (erythroid- 
derived 2)-like 2). Dimethyl-fumarát prokazatelně u pacientů vyvolává up-regulaci Nrf2-dependentních 
antioxidačních genů (např. NAD(P)H dehydrogenáza, chinon 1; [NQO1]).  
Farmakodynamické účinky 
 
Účinky na imunitní systémDimethyl-fumarát prokázal v předklinických i klinických studiích své protizánětlivé a imunomodulační 
účinky. Dimethyl-fumarát a monomethyl-fumarát, což je primární metabolit dimethyl-fumarátu, 
významně potlačovaly aktivaci imunitních buněk a následné uvolňování proinflamatorních cytokinů při 
odpovědi na zánětlivé podněty u předklinických modelů.  
V rámci klinických studií s pacienty s lupénkou ovlivňoval dimethyl-fumarát fenotypy lymfocytů 
pomocí down-regulace proinflamatorních skupin cytokinů (TH1, TH17) a modulaci směrem k 
antiinflamatorním cytokinům (TH2). Dimethyl- fumarát má prokazatelně terapeutický účinek v 
mnohočetných modelech inflamatorního a neuroinflamatorního poškození. Ve studiích fáze III (studie 
DEFINE, CONFIRM a ENDORSE) došlo u pacientů s roztroušenou sklerózou při léčbě dimethyl-
fumarátem ke snížení počtu lymfocytů v průměru přibližně o 30 % oproti výchozí hodnotě během 
prvního roku podávání s následným dosažením ustáleného stavu. V těchto studiích byli pacienti, kteří 
ukončili léčbu dimethyl-fumarátem s počtem lymfocytů pod dolní hranicí normálních hodnot (LLN, buněk/mm3), sledováni z hlediska obnovení počtu lymfocytů na LLN.  
Obrázek 1 znázorňuje podíl pacientů, u kterých se na základě Kaplanovy-Meierovy metody odhaduje, 
že dosáhnou LLN bez prolongované těžké lymfopenie. Výchozí hodnota zotavení (recovery baseline, 
RBL) byla definována jako poslední ALC při léčbě před ukončením léčby dimethyl-fumarátem. 
Odhadované podíly pacientů s lehkou, středně těžkou a těžkou lymfopenií při RBL, zotavujících se na 
úroveň LLN (ALC ≥ 0,9 × 109/l) ve 12. týdnu a v 24. týdnu, jsou znázorněny v tabulkách 2, 3 a 4 s 95% 
bodovými intervaly spolehlivosti (IS). Směrodatná odchylka odhadu funkce přežití dle Kaplanovy- 
Meierovy metody je stanovena na základě kalkulace pomocí Greenwoodova vzorce.  
Obrázek 1: Kaplanova-Meierova metoda; podíl pacientů zotavujících se na LLN ≥ 910 buněk/mm3 z 
výchozí hodnoty zotavení (RBL) 
13     
Tabulka 2: Kaplanova-Meierova metoda; odhadovaný podíl pacientů s lehkou lymfopenií při 
výchozí hodnotě zotavení (RBL), kteří dosáhnou LLN, nezahrnující pacienty s prolongovanou 
těžkou lymfopenií 
Počet pacientů v riziku s lehkou 
lymfopeniíaVýchozí hodnotan = 12. týden 
n = 24. týden 
n = Podíl pacientů, kteří dosáhli 
LLN (95% IS) 
 0,(0,71; 0,89) 
0,(0,81; 0,96)a Pacienti s ALC < 910 a ≥ 800 buněk/mm3 při RBL, nezahrnující pacienty s prolongovanou těžkou lymfopenií.  
Tabulka 3: Kaplanova-Meierova metoda; odhadovaný podíl pacientů se středně těžkou 
lymfopenií při výchozí hodnotě zotavení (RBL), kteří dosáhnou LLN, nezahrnující pacienty s 
prolongovanou těžkou lymfopenií 
Počet pacientů v riziku se středně 
těžkou lymfopeniíaVýchozí hodnotan = 12. týden 
n = 24. týden 
n = Podíl pacientů, kteří dosáhli 
LLN (95 % IS) 0,(0,46; 0.67) 
0,(0,60; 0,80) 
a Pacienti s ALC < 800 a ≥ 500 buněk/mm3 při RBL, nezahrnující pacienty s prolongovanou těžkou lymfopenií.  
Tabulka 4: Kaplanova-Meierova metoda; odhadovaný podíl pacientů s těžkou lymfopenií při 
výchozí hodnotě zotavení (RBL), kteří dosáhnou LLN, nezahrnující pacienty s prolongovanou 
těžkou lymfopenií 
Počet pacientů v riziku s těžkou 
lymfopeniíaVýchozí hodnotan = 12. týden 
n = 24. týden 
n = Podíl pacientů, kteří dosáhli 
LLN (95% IS) 
 0,(0,20; 0,75) 
0,(0,35; 0,88)a Pacienti s ALC < 500 buněk/mm3 při RBL, nezahrnující pacienty s prolongovanou těžkou lymfopenií.  
Klinická účinnost a bezpečnost 
U pacientů s relabující-remitující formou roztroušené sklerózy (RR RS) byly provedeny dvě, 2 roky 
trvající, randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studie [Studie 1 (DEFINE) s 1 pacienty a Studie 2 (CONFIRM) s 1 417 pacienty]. Do studií nebyli zařazeni pacienti s progresivními 
formami onemocnění.  
Účinnost (viz tabulka 5 níže) a bezpečnost byly prokázány u pacientů se skóre v rozsahu od 0 do 5 na 
Kurtzkeho Rozšířené škále míry postižení (Expanded Disability Status Scale, EDSS), kde došlo alespoň 
k 1 relapsu během období jednoho roku před randomizací nebo u těch, kteří měli v průběhu 6 týdnů 
před randomizací výsledek vyšetření mozku magnetickou rezonancí (MRI) potvrzující nejméně jednu 
14  
gadolinium enhancující lézi (Gd+). Ve studii CONFIRM se zaslepeným hodnotitelem (tzn. 
lékař/zkoušející hodnotící odpověď na léčbu ve studii neví, jaká léčba byla použita) byl použit jako 
referenční komparátor glatiramer-acetát.  
U studie DEFINE byly mediány pro základní charakteristiku pacienta následující: věk 39 let, délka 
nemoci 7,0 let a EDSS skóre 2,0. Kromě toho 16 % pacientů mělo skóre EDSS >3,5, 28 % mělo ≥relapsy v předchozím roce a 42 % bylo předléčeno jiným schváleným typem léčby RS. V MRI kohortě 
mělo 36 % pacientů, kteří byli zařazeni do studie, na počátku Gd+ léze (střední počet Gd+ lézí byl 1,4).  
U studie CONFIRM byly mediány pro základní charakteristiku pacienta následující: věk 37 let, délka 
nemoci 6,0 let, EDSS skóre 2,5. Kromě toho 17 % pacientů mělo skóre EDSS >3,5, 32 % mělo ≥2 relapsy 
v předchozím roce a 30 % bylo předléčeno jiným schváleným typem léčby RS. V MRI kohortě mělo 45 % 
pacientů, kteří byli zařazeni do studie, na počátku Gd+ léze (střední počet Gd+ lézí 2,4).  
Ve srovnání s placebem měli pacienti léčení dimethyl-fumarátem klinicky a statisticky významné 
zlepšení primárního cílového parametru ve studii DEFINE, což byl poměr pacientů s relapsem po dvou 
letech léčby. Ke zlepšení došlo i u primárního cílového parametru studie CONFIRM, kterým byla 
hodnota roční frekvence relapsů (annualised relapse rate, ARR) po dvou letech léčby.  
Roční frekvence relapsů při podávání glatiramer-acetátu ve srovnání s placebem byla 0,286 vs. 0,401 ve 
studii CONFIRM, což odpovídá snížení o 29 % (p=0,013). Tento údaj je ve shodě s registrační 
dokumentací glatiramer-acetátu.  
Tabulka 5 Účinnost a bezpečnost v kontrolovaných studiích 
  Studie DEFINE Studie CONFIRM 
 Placebo Dimethyl- 
fumarát 
240 mg 
dvakrát denně 
Placebo Dimethyl- 
fumarát 
240 mg 
dvakrát denněGlatiramer 
-acetát 
Klinické cílové parametryaPočet pacientů 408 410 363 359 Roční výskyt relapsů 0,364 0,172*** 0,401 0,224*** 0,286* 
Poměr výskytu 
(95% IS) 
 0,(0,37; 0,61) 
 0,(0,42; 0,74)0,(0,55; 0,93) 
Počet relabujících 0,461 0,270*** 0,410 0,291** 0,321**Poměr rizik (HR) 
(95% IS) 
 0,(0,40; 0,66) 0,(0,51; 0,86) 
0,(0,55; 0,92) 
Podíl pacientů 
s prokázanou progresí 
postižení v průběhu12 týdnů 
0,271 0,164** 0,169 0,128# 0,156# 
Poměr rizik (HR) (95% 
IS) 
 0,(0,44; 0,87) 0,(0,52; 1,19) 
0,(0,63; 1,37) 
Podíl pacientů 
s prokázanou progresí 
postižení v průběhu24 týdnů 
0,169 0,128# 0,125 0,078# 0,108# 
Poměr rizik (HR) (95% 
IS) 
 0,(0,52; 1,14) 0,(0,37; 1,03) 
0,(0,55; 1,38) 
MRI cílové parametryb  
Počet pacientů 165 152 144 147 15 Střední (medián) počet 
nových nebo nově sezvětšujících T2 lézí 
v průběhu 2 let 
16,(7,0) 
3,(1,0)*** 
19,(11,0) 
5,(2,0)*** 
9,(3,0)*** 
Průměrný poměr lézí 
(95% IS) 
 0,(0,10; 0,23) 0,(0,21; 0,41) 
0,(0,33; 0,63) 
Střední (medián) počet 
Gd lézí po 2 letech 
1,(0)0,(0)*** 
2,(0,0) 
0,(0,0)*** 
0,(0,0)** 
Poměr šancí (OR) 
(95% IS) 
 0,(0,05; 0,22) 0,(0,15; 0,46) 
0,(0,24; 0,65) 
Střední (medián) počet 
nových Thypointenzních lézív průběhu 2 let 
5,(2,0) 
2,(1,0)*** 
8,(4,0) 
3,(1,0)*** 
4,(2,0)** 
Průměrný poměr lézí 
(95% IS) 
 0,(0,20; 0,39) 0,(0,30; 0,61) 
0,(0,42; 0,82)  
aVšechny analýzy klinických cílových parametrů byly intent-to-treat (analýza podle původního 
léčebného záměru);  
bMRI analýza použila MRI kohortu *p-hodnota < 0,05; **p-hodnota < 0,01; ***p-hodnota < 0,0001; # 
statisticky nevýznamné  
Do otevřené nekontrolované prodloužené studie (ENDORSE) trvající 8 let bylo zařazeno 1 736 vhodných 
pacientů s RR RS z pivotních studií (DEFINE a CONFIRM). Primárním cílem studie bylo posoudit 
dlouhodobou bezpečnost dimethyl-fumarátu u pacientů s RR RS. Z 1 736 pacientů byla přibližně polovina 
(909, 52 %) léčena po dobu 6 let nebo déle. 501 pacientů bylo nepřetržitě léčeno dimethyl-fumarátem v 
dávce 240 mg dvakrát denně ve všech 3 studiích a 249 pacientů, kteří byli dříve léčeni placebem ve 
studiích DEFINE a CONFIRM, bylo léčeno dávkou 240 mg dvakrát denně ve studii ENDORSE. Pacienti, 
kterým byla podávána dávka dvakrát denně nepřetržitě, byli léčeni po dobu až 12 let.  
Během studie ENDORSE nedošlo u více než poloviny všech pacientů léčených dimethyl-fumarátem v 
dávce 240 mg dvakrát denně k relapsu. U pacientů nepřetržitě léčených dvakrát denně ve všech 3 studiích 
byla upravená hodnota ARR 0,187 (95% IS: 0,156; 0,224) ve studiích DEFINE a CONFIRM a 0,141 (95% 
IS: 0,119; 0,167) ve studii ENDORSE. U pacientů, kteří byli předtím léčeni placebem, se upravená 
hodnota ARR snížila z 0,330 (95% IS: 0,266; 0,408) ve studiích DEFINE a CONFIRM na 0,149 (95% IS: 
0,116; 0,190) ve studii ENDORSE.  
Ve studii ENDORSE se u většiny pacientů (> 75 %) nepotvrdila progrese postižení (měřeno jako 
6měsíční trvalá progrese postižení). Souhrnné výsledky ze tří studií prokázaly, že pacienti léčení 
dimethyl-fumarátem měli konzistentní a nízkou míru prokázané progrese postižení s mírným zvýšením 
průměrného skóre EDSS ve studii ENDORSE. Vyhodnocení MRI (až do 6. roku, včetně 752 pacientů, 
kteří byli předtím zahrnuti do kohorty MRI studií DEFINE a CONFIRM), ukázala, že většina pacientů 
(přibližně 90 %) neměla žádné Gd-enhancující léze. Během 6 let zůstal roční upravený průměrný počet 
nových nebo nově se zvětšujících T2 lézí a nových T1 lézí nízký.  
Účinnost u pacientů s vysokou aktivitou onemocnění: 
Ve studiích DEFINE a CONFIRM, v podskupině pacientů s vysokou aktivitou onemocnění byly 
pozorovány konzistentní účinky léčby na výskyt relapsů, zatímco účinnost na tříměsíční snížení progrese 
onemocnění nebyla jasně stanovena. S ohledem na design studií byla vysoká aktivita onemocnění 
definována následovně: 
- Pacienti se dvěma nebo více relapsy za rok, a s jednou či více Gd-enhancujícími lézemi na MRI 
mozku (n = 42 ve studii DEFINE; n = 51 ve studii CONFIRM) nebo,  
- Pacienti, kteří nereagovali na předchozí léčbu (po dobu alespoň jednoho roku) interferonem beta 
a měli alespoň 1 relaps v předchozím roce během léčby, a alespoň 9 T2-hyperintenzních lézí na 
MRI mozku nebo alespoň 1 Gd-enhancující lézi, nebo pacienti s nezměněnou či zvýšenou 
frekvencí výskytu relapsů v předchozím roce ve srovnání s obdobím před 2 lety (n = 177 ve 
16  
studii DEFINE; n = 141 ve studii CONFIRM).  
Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost dimethyl-fumarátu u pediatrických pacientů s RR RS byly hodnoceny v 
randomizované, otevřené, aktivně kontrolované (interferon beta-1a) studii s paralelními skupinami u 
pacientů s RR RS ve věku od 10 let do méně než 18 let. Sto padesát pacientů bylo randomizováno do 
skupiny užívající dimethyl-fumarát (240 mg perorálně dvakrát denně) nebo interferon beta-1a (30 μg i.m. 
jednou týdně) po dobu 96 týdnů. Primárním cílovým parametrem byl podíl pacientů bez nových nebo nově 
se zvětšujících T2-hyperintenzních lézí na MRI mozku v 96. týdnu. Hlavním sekundárním cílovým 
parametrem byl počet nových nebo nově se zvětšujících T2-hyperintenzních lézí na MRI mozku v 96. 
týdnu. Deskriptivní statistiky jsou uvedeny z důvodu absence předem naplánované potvrzující hypotézy 
pro primární cílový parametr.  
Podíl pacientů v populaci s léčebným záměrem (intent-to-treat population, ITT) bez nových nebo nově 
se zvětšujících lézí T2 na MRI v 96. týdnu v porovnání s výchozí hodnotou byl 12,8 % u pacientů 
léčených dimethyl-fumarátem oproti 2,8 % ve skupině s interferonem beta-1a. Průměrný počet nových 
nebo nově se zvětšujících lézí T2 v 96. týdnu v porovnání s výchozí hodnotou, upravený podle 
výchozího počtu lézí T2 a věku (ITT populace bez pacientů, kteří nepodstoupili vyšetření pomocí MRI) 
byl 12,4 pro dimethyl-fumarát a 32,6 pro interferon beta-1a.  
Do konce 96týdenního období otevřené studie byla pravděpodobnost klinického relapsu 34 % ve 
skupině léčené dimethyl-fumarátem a 48 % ve skupině léčené interferonem beta-1a.  
Bezpečnostní profil u pediatrických pacientů (ve věku od 13 let do méně než 18 let), kterým byl 
podáván dimethyl-fumarát, byl kvalitativně konzistentní s bezpečnostním profilem dříve 
pozorovaným u dospělých pacientů (viz bod 4.8).  
5.2 Farmakokinetické vlastnosti 
 Při perorálním podání dimethyl-fumarátu dochází k jeho rychlé presystemické hydrolýze esterázami a je 
přeměněn na primární metabolit, monomethyl-fumarát, jež je také aktivní.  
Množství dimethyl-fumarátu po perorálním užití dimethyl-fumarátu v plazmě nelze stanovit. Proto se 
všechny farmakokinetické analýzy týkající se dimethyl-fumarátu prováděly s plazmatickými 
koncentracemi monomethyl-fumarátu.  
Farmakokinetické údaje byly získány u pacientů s roztroušenou sklerózou a u zdravých dobrovolníků.  
Absorpce 
Hodnota Tmax u monomethyl-fumarátu je 2 až 2,5 hodiny. Protože enterosolventní tvrdé tobolky 
dimethyl-fumarátu obsahují minitablety, které jsou chráněny enterosolventním obalem, absorpce 
přípravku začíná až ve chvíli, kdy opouští žaludek (obvykle méně než 1 hodina po podání).  
Po užití 240 mg dvakrát denně spolu s potravou byl medián nejvyšší koncentrace (Cmax) 1,72 mg/l a 
celková expozice vyjádřená jako plocha pod křivkou (AUC) u pacientů s roztroušenou sklerózou byla 
8,02 h.mg/l. Všeobecně platí, že hodnoty Cmax a AUC se zvyšovaly přibližně proporčně podle 
dávkování přípravku ve studiích se stoupající použitou dávkou (120 mg až 360 mg).  
Pacientům s roztroušenou sklerózou byly podány dvě dávky odpovídající 240 mg v intervalu 4 hodin 
jako součást dávkování třikrát denně. To vedlo k minimálnímu vzestupu expozice způsobující 
zvýšenou hodnotu mediánu Cmax o 12 % ve srovnání s dávkováním dvakrát denně (1,72 mg/l dvakrát 
denně ve srovnání s 1,93 mg/l třikrát denně) bez jakýchkoli bezpečnostních rizik.  
Potrava nemá žádný klinicky signifikantní vliv na expozici dimethyl-fumarátu. Doporučuje se však tento 
přípravek užívat s jídlem, neboť tím se zlepšuje tolerance z hlediska zrudnutí (návalů horka) nebo 
nežádoucích účinků na gastrointestinální systém (viz bod 4.2).  
Distribuce 
17 Distribuční objem po perorálním podání dimethyl-fumarátu v dávce 240 mg se pohybuje mezi 60 l a 
90 l. Monomethyl-fumarát se obvykle váže na humánní plazmatické proteiny v rozsahu 27 % až 40 %.  
BiotransformaceU člověka dochází k rozsáhlé metabolizaci dimethyl-fumarátu a pouze méně než 0,1 % podaného 
množství se vylučuje v nezměněné formě močí. Zpočátku dochází k metabolickému zpracování 
esterázami, které se hojně vyskytují v gastrointestinálním traktu, krvi a tkáních; pak teprve se látka 
dostává do krevního oběhu. Další metabolické kroky probíhají v rámci cyklu kyseliny trikarboxylové 
bez zapojení systému cytochromu P450 (CYP).  
Studie s jednou dávkou 240 mg 14C-dimethyl-fumarátu pomohla určit glukózu jako hlavní metabolit v 
lidské plazmě. Mezi další cirkulující metabolity patřila kyselina fumarová, kyselina citronová a 
monomethyl-fumarát. Metabolismus kyseliny fumarové postupuje přes cyklus kyseliny trikarboxylové 
a jako hlavní cesta vylučování se uplatňuje vydechování CO2.  
EliminacePrimární cestou eliminace dimethyl-fumarátu, zodpovědnou za vyloučení 60 % podané dávky, je 
exhalace CO2.  
Sekundárními cestami vylučování jsou ledviny a stolice. Ty odpovídají za 15,5 %, respektive 0,% aplikované dávky.  
Terminální poločas monomethyl-fumarátu je krátký (přibližně 1 hodina) a u většiny pacientů 24 hodin 
po podání není přítomno žádné množství monomethyl-fumarátu. K akumulaci základní látky přípravku 
nebo monomethyl-fumarátu nedochází ani při aplikaci většího množství dávek podle terapeutického 
plánu.  
LinearitaExpozice dimethyl-fumarátu se zvyšuje přibližně proporčně vzhledem k podané dávce při jednorázové i 
opakované aplikaci ve studovaném dávkovacím rozpětí 120 mg až 360 mg.  
Farmakokinetika u zvláštních skupin pacientůNa základě výsledků analýzy rozptylu (ANOVA) lze uvést, že tělesná hmotnost je základní proměnná 
ve vztahu k expozici (zjištěné podle Cmax a AUC) u pacientů s RR RS, avšak neovlivňuje parametry 
bezpečnosti a účinnosti sledované v klinických studiích.  
Pohlaví a věk neměly žádný klinický význam na farmakokinetiku dimethyl-fumarátu. Farmakokinetika 
nebyla hodnocena u pacientů ve věku 65 let a starších.  
Pediatrická populace
Farmakokinetický profil dimethyl-fumarátu v dávce 240 mg dvakrát denně byl hodnocen v malé, 
otevřené, nekontrolované studii prováděné u pacientů ve věku 13 až 17 let s RR RS  (n  =  21). 
Farmakokinetika dimethyl-fumarátu u těchto dospívajících pacientů vykazovala obdobné 
vlastnosti jako farmakokinetika, která byla dříve pozorována u dospělých pacientů (Cmax: 2,00 ± 
1,29 mg/l; AUC0-12hod.: 3,62 ± 1,16 h.mg/l, což odpovídá celkové denní hodnotě AUC 7,24 h.mg/l).  
Poruchy funkce ledvinVylučování ledvinami je sekundární cesta eliminace dimethyl-fumarátu, pomocí které se zpracovává 
méně než 16 % podané dávky. Z toho důvodu nebyly provedeny studie hodnotící farmakokinetiku 
přípravku u pacientů s poruchou funkce ledvin.  
Poruchy funkce jaterVzhledem k tomu, že dimethyl-fumarát i monomethyl-fumarát se metabolizují působením esteráz bez 
zapojení systému CYP450, nebyly provedeny studie hodnotící farmakokinetiku přípravku u pacientů 
s poruchou funkce jater.  
18  
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 
 Nežádoucí účinky popsané v částech Toxikologie a Reprodukční toxicita v následujícím textu nebyly 
zjištěny v klinických studiích, avšak objevily se u zvířat při stejných hladinách expozice, která odpovídá 
klinické expozici.  
MutagenezeV testech in vitro (Amesův test, test chromozomálních aberací u savčích buněk) nebyl prokázán 
negativní účinek dimethyl-fumarátu a monomethyl-fumarátu. Dimethyl-fumarát nevykazoval žádný 
účinek v in vivo mikronukleus testu u potkanů.  
KancerogenezeStudie kancerogenity byly prováděny u myší a potkanů při podávání dimethyl-fumarátu po dobu 2 let. 
Dimethyl-fumarát byl aplikován perorálně v dávkách 25, 75, 200 a 400 mg/kg/den u myší a v dávkách 
25, 50, 100 a 150 mg/kg/den u potkanů. U myší se zvýšil výskyt renálního tubulárního karcinomu při 
dávce 75 mg/kg/den, což odpovídá expozici (AUC) při doporučené dávce u člověka. U potkanů se 
zvýšil výskyt renálního tubulárního karcinomu a testikulárního adenomu z Leydigových buněk při 
dávce 100 mg/kg/den, což odpovídá přibližně 2krát vyšší expozici než v případě doporučené dávky u 
člověka. Není známo, jaký význam mají tato zjištění z hlediska rizika přípravku pro člověka.  
Výskyt papilomu skvamózních buněk a karcinomu nežlaznatého žaludku (předžaludku) se u myší zvýšil 
při expozici ekvivalentní doporučené dávce u člověka. U potkanů se výskyt těchto nádorů zvýšil při 
expozici nižší, než odpovídá doporučené dávce pro člověka (na základě AUC). Předžaludky u hlodavců 
nejsou podobny žádné anatomické struktuře u člověka.  
ToxikologieU hlodavců, králíků a opic byly prováděny předklinické studie se suspenzí dimethyl-fumarátu 
(dimethyl-fumarát v 0,8 % hydroxypropyl-methyl-celulóze) podávané perorální sondou. Studie 
s dlouhodobým podáváním u psů byla založena na perorální aplikaci kapslí obsahujících 
dimethyl- fumarát.  
Po opakovaném perorálním podávání dimethyl-fumarátu u myší, potkanů, psů a opic byly zjištěny 
změny na ledvinách. U všech druhů zvířat byla zjištěna epiteliální regenerace v oblasti ledvinných 
tubulů, což naznačuje přítomnost poranění. V průběhu celoživotního podávání přípravku u potkanů 
(2letá studie) byla pozorována renální tubulární hyperplazie. U psů, kterým byly podávány denní 
perorální dávky dimethyl-fumarátu po dobu 11 měsíců, se vypočtená hladina dávky, při které byla 
pozorována kortikální atrofie, rovnala trojnásobku doporučené dávky na základě AUC. U opic, kterým 
byly podávány denní perorální dávky dimethyl-fumarátu po dobu 12 měsíců, byla pozorována nekróza 
jednotlivých buněk při dávce rovnající se dvojnásobku doporučené dávky na základě AUC. 
Intersticiální fibróza a kortikální atrofie byly pozorovány při dávce odpovídající šestinásobku 
doporučené dávky na základě AUC. Klinický význam těchto pozorování není znám.  
U potkanů a psů byla sledována degenerace semenného epitelu ve varlatech. Poruchy se objevily u potkanů 
při podání přibližné doporučené dávky, u psů se pak jednalo o dávku trojnásobnou oproti doporučené (na 
základě AUC). Klinický význam těchto pozorování není znám.  
Při studiích trvajících 3 měsíce nebo déle se v předžaludku myší a potkanů objevily hyperplazie a 
hyperkeratóza skvamózního epitelu, zánětlivé změny a papilom či karcinom skvamózních buněk. 
Předžaludky u myší a potkanů nejsou podobny žádné anatomické struktuře u člověka.  
Reprodukční toxicitaPerorální aplikace dimethyl-fumarátu samcům potkanů v dávkách 75, 250 a 375 mg/kg/den před 
a v průběhu páření neměla žádný dopad na fertilitu ani u nejvyšší testované dávky (nejméně 
dvojnásobná dávka oproti doporučené na základě AUC). Při perorálním podávání dimethyl-
fumarátu samicím potkanů v dávkách 25, 100 a 250 mg/kg/den před a v průběhu páření a pak 
dále až do 7. dne březosti došlo k snížení počtu estrů na 14denní období a zvýšení počtu samic s 
19  
prodlouženým diestrem u nejvyšší podávané dávky (11násobně vyšší dávka oproti doporučené 
na základě AUC). Tyto změny však neovlivnily fertilitu potkanů ani počet životaschopných 
plodů.  
Dimethyl-fumarát dokáže prokazatelně prostoupit placentární membránu a dostat se do fetální krve u 
potkanů a králíků. Poměr koncentrace ve fetální a mateřské plazmě je pak 0,48 až 0,64 resp. 0,
1. Při podávání dimethyl-fumarátu v jakékoli dávce nebyly u potkanů ani králíků pozorovány žádné malformace. 
Perorální aplikace dimethyl-fumarátu březím potkanům v dávkách 25, 100 a 250 mg/kg/den v období 
organogeneze způsobila maternální nežádoucí účinky při 4násobné dávce oproti doporučené na základě 
AUC a nízkou hmotnost plodů a opožděnou osifikaci (metatarzy a články prstů zadních končetin) u 
11násobné dávky oproti doporučené dávce na základě AUC. Nízká hmotnost plodů a opožděná osifikace 
byly považovány za sekundární změny vyvolané maternální toxicitou (snížená tělesná hmotnost a nižší 
příjem krmiva).  
Při perorální aplikaci dimethyl-fumarátu březím ramlicím (králičím samicím) během organogeneze v 
dávkách 25, 75 a 150 mg/kg/den nedošlo k žádným nežádoucím účinkům na embryofetální vývoj. Při 
7násobné dávce oproti doporučené na základě AUC došlo ke snížení tělesné hmotnosti samic a při 
16násobné dávce oproti doporučené podle AUC se objevil zvýšený počet abortů.  
Pokud byl dimethyl-fumarát podáván perorálně březím a laktujícím potkanům v dávkách 25, a 250 mg/kg/den, došlo ke snížení tělesné hmotnosti F1 potomstva a opožděnému pohlavnímu 
dozrávání F1 samců při 11násobné dávce oproti doporučené podle AUC. Nebyl prokázán žádný 
vliv na fertilitu F1 potomstva. Nižší tělesná hmotnost potomstva vznikla sekundárně následkem 
maternální toxicity.  
Dvě studie toxicity u juvenilních potkanů s denním perorálním podáváním dimethyl-fumarátu od 28. 
postnatálního dne (postanatal day, PND) do 90-93. PND (odpovídající přibližně věku 3 roky a více u 
člověka) odhalily podobnou toxicitu pro cílové orgány v ledvinách a předžaludku jako u dospělých zvířat. 
V první studii neovlivnil dimethyl-fumarát vývoj, neurobehaviorální příznaky nebo fertilitu samců a samic 
až do nejvyšší dávky 140 mg/kg/den (přibližně 4,6násobek doporučené dávky pro člověka na základě 
omezených údajů AUC u pediatrických pacientů). Podobně nebyly pozorovány žádné účinky na samčí 
reprodukční orgány a přídatné pohlavní žlázy až do nejvyšší dávky dimethyl- fumarátu 375 mg/kg/den ve 
druhé studii u samců juvenilních potkanů (přibližně 15násobek domnělé AUC při doporučené pediatrické 
dávce). U samců juvenilních potkanů však byly evidentní snížený obsah minerálů v kostech a snížená 
hustota ve stehenní kosti a bederních obratlech. Změny v hustotě kostí byly též zaznamenány u juvenilních 
potkanů po perorálním podání diroximel-fumarátu, dalšího esteru kyseliny fumarové, který je v 
podmínkách in vivo metabolizován na stejný aktivní metabolit monomethyl-fumarát. Hladina bez 
pozorovaného nežádoucího účinku (no observable adverse effect level, NOAEL) denzitometrických změn 
u juvenilních potkanů odpovídá přibližně 1,5násobku předpokládané AUC při doporučené pediatrické 
dávce. Souvislost účinků na kosti s nižší tělesnou hmotností je možná, ale nelze vyloučit zapojení přímého 
účinku. Nálezy v kostech mají pro dospělé pacienty omezený význam. Význam pro pediatrické pacienty 
není znám.  
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 
 6.1 Seznam pomocných látek  
Obsah tobolky (enterosolventní minitablety)Mikrokrystalická celulóza 
Krospovidon 
Mastek 
PovidonKoloidní bezvodý oxid křemičitý 
Magnesium-stearátTriethyl-citrátKopolymer kyseliny methakrylové a ethylakrylátu 1:Hypromelóza 
20  
Oxid titaničitý (E 171) 
Triacetin 
 
Tobolka 
ŽelatinaOxid titaničitý (E 171) 
Brilantní modř FCF (E 133)Žlutý oxid železitý (E 172) 
Potisk tobolky (černý inkoust) 
Šelak 
Hydroxid draselnýPropylenglykol (E 1520) 
Černý oxid železitý (E 172)Koncentrovaný roztok amoniaku 
6.2 Inkompatibility  
Neuplatňuje se.  
6.3 Doba použitelnosti  
roky  
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání  
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní teplotní podmínky uchovávání. 
Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.  
6.5 Druh obalu a obsah balení  
HDPE lahvička s PP/HDPE víčkem s těsnící vložkou a nádobkou se silikagelovým vysoušedlem 
obsahující 100 enterosolventních tvrdých tobolek.  
OPA/Al/PVC/AL blistr nebo OPA/Al/PVC/Al jednodávkový blistr 
Balfumon 120 mg enterosolventní tvrdé tobolkyVelikost balení: 
14 enterosolventních tobolek (blistry) 
14x1 enterosolventní tobolka (jednodávkové perforované blistry) 
100 enterosolventních tobolek (lahvička)  
Balfumon 240 mg enterosolventní tvrdé tobolkyVelikost balení: 
56 enterosolventních tobolek (blistry) 
56x1 enterosolventní tobolka (jednodávkové perforované blistry) 
168 enterosolventních tobolek (blistry) 
168x1 enterosolventní tobolka (jednodávkové perforované blistry) 
100 enterosolventních tobolek (lahvička)  
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.  
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku  
21  
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.   
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 
 G.L. Pharma GmbH 
Schlossplatz 8502 Lannach 
Rakousko 
 
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO / REGISTRAČNÍ ČÍSLA  Balfumon 120 mg enterosolventní tvrdé tobolky: 87/580/21-C 
Balfumon 240 mg enterosolventní tvrdé tobolky: 87/581/21-C   
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE  Datum první registrace: 14. 3.   
10. DATUM REVIZE TEXTU  
 14. 3.   
1. NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU  
2. OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÉČIVÝCH LÁTEK  
Jedna enterosolventní tobolka obsahuje 240 mg dimethyl-fumarátu.   
3. SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK   
4. LÉKOVÁ FORMA A OBSAH BALE