sp.zn.sukls 
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 
1.  NÁZEV PŘÍPRAVKU 
 Bikalard 150 mg  potahované tablety 
2.  KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 
 Jedna tableta obsahuje bicalutamidum 150 mg. 
Pomocné látky se známým účinkem: 186,75 mg monohydrátu laktózy v jedné tabletě.  
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.  
3.  LÉKOVÁ FORMA 
  Potahovaná tableta. 
Bílé, kulaté, bikonvexní potahované tablety.  
4.  KLINICKÉ ÚDAJE 
4.1   Terapeutické indikace 
 Přípravek Bikalard je  indikován  buď  jako  samostatná  léčba  nebo  jako  adjuvantní  léčba  k radikální 
prostatektomii či radioterapii u pacientů s lokálně pokročilým karcinomem prostaty s vysokým rizikem 
progrese (viz bod 5.1). 
4.2  Dávkování a způsob podání 
 Dávkování 
 
Dospělí muži včetně starších pacientůJedna tableta denně podávaná každý den ve stejnou dobu. 
Minimální doba trvání léčby je 2 roky nebo do progrese onemocnění.  
Porucha funkce ledvinU pacientů s poruchou funkce ledvin není třeba upravovat dávkování.   
Porucha funkce jaterU pacientů s lehkou poruchou funkce jater není třeba upravovat dávkování. 
U pacientů se středně těžkou až těžkou  poruchou  funkce  jater může docházet ke zvýšené akumulaci 
léčivé látky (viz body 4.3 a 4.4).  
Pediatrická populace
Přípravek Bikalard je u dětí kontraindikován (viz bod 4.3).  
4.3  Kontraindikace 
 Přípravek Bikalard je kontraindikován u žen a dětí (viz bod 4.6). 
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.
1. Současné podávání terfenadinu, astemizolu a cisapridu (viz bod 4.5). 
4.4  Zvláštní upozornění a opatření pro použití 
 Zahájení léčby by mělo být pod přímým dohledem odborníka.  
Bikalutamid  je  rozsáhle  metabolizován  v játrech. Podle  dostupných  údajů  může  být  jeho  eliminace 
pomalejší u pacientů s těžkou poruchou funkce jater, což může vést k jeho zvýšené akumulaci. Proto je 
při podávání bikalutamidu pacientům se středně těžkou až těžkou poruchou funkce jater nutná opatrnost.  
Vzhledem  k možnosti hepatálních změn  je  nutné  pravidelně sledovat jaterní  funkce.  K  možným 
změnám většinou dochází do 6 měsíců od zahájení léčby.  
Těžké hepatální změny a  selhání  jater byly  pozorovány  zřídka při  užívání bikalutamidu, ale byly 
hlášeny i  fatální  případy  (viz  bod  4.8). Pokud  jsou  pozorovány  těžké  změny, je  nutno  léčbu 
bikalutamidem přerušit.  
U pacientů, kteří mají objektivní progresi nemoci spolu se zvýšenou PSA, se má uvažovat o ukončení 
léčby.   
Bikalutamid  je  inhibitor  cytochromu  P450 (CYP)  3A4. Doporučuje  se  opatrnost  u pacientů,  kteří 
souběžně užívají látky metabolizované cestou CYP 3A4 (viz bod 4.3 a 4.5).  
Ve vzácných případech byly u pacientů užívajících bikalutamid v dávce 150 mg hlášeny fotosenzitivní 
reakce. Pacienty je nutno poučit, aby se během léčby bikalutamidem vyhýbali nadměrnému slunečnímu 
nebo  UV  záření,  přičemž  lze  zvážit  používání  opalovacích  krémů.  Tam,  kde  fotosenzitivní  reakce 
přetrvává déle a/nebo je závažná, je nutno zahájit příslušnou symptomatickou léčbu.  
Androgen-deprivační léčba může prodlužovat QT interval 
Před zahájením léčby přípravkem Bikalard má lékař zvážit poměr přínosů a rizik, včetně rizika torsade 
de  pointes  u  pacientů s rizikovými faktory pro prodloužení QT intervalu v anamnéze a u pacientů 
souběžně užívajících léčivé přípravky, které mohou prodlužovat QT interval (viz bod 4.5).  
Antiandrogenní terapie může způsobit morfologické změny spermií. Přestože účinek bikalutamidu  na 
morfologii  spermií nebyl hodnocen a nebyly hlášeny žádné takové změny u pacientů, kteří dostávali 
bikalutamid, pacienti a/nebo jejich partnerky mají během léčby a po dobu alespoň 130 dnů po ukončení 
léčby bikalutamidem používat vhodnou antikoncepci.  
Potenciace kumarinových  antikoagulačních  účinků  byla hlášena u  pacientů,  kteří  současně  užívali 
bikalutamid, což může vést ke zvýšení protrombinového času (PT) a mezinárodního normalizovaného 
poměru (INR). Některé případy byly spojeny s rizikem krvácení. Je zapotřebí pečlivě sledovat PT/INR a 
je třeba zvážit úpravu dávky antikoagulancií (viz body 4.5 a 4.8).  
Přípravek Bikalard obsahuje laktózuPacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo 
malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat. 
4.5  Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 
 Ve studiích in  vitro bylo prokázáno, že R-bikalutamid účinkuje jako inhibitor CYP 3A4 a má slabší 
inhibiční účinek na aktivitu CYP 2C9, 2C19 a 2D6. I když klinické studie, které využívají antipyrin jako 
marker aktivity CYP, neprokázaly potenciál pro interakce mezi midazolamem a bikalutamidem, byla po 
souběžném podávání bikalutamidu po dobu 28 dnů zvýšena průměrná hodnota  expozice  midazolamu 
(AUC) až o 80 %. U látek s úzkým terapeutickým indexem může být takový nárůst významný. Proto je 
souběžné podávání terfenadinu, astemizolu a cisapridu kontraindikováno (viz bod 4.3) a při souběžném 
užívání cyklosporinu a blokátorů kalciového kanálu je nutná opatrnost. U těchto přípravků může být 
potřebné snížení dávek, zejména v případě průkazu zesílení účinku nebo nežádoucích účinků. Je nutno 
často a pravidelně sledovat plazmatické hladiny cyklosporinu a klinický stav pacienta, a to na počátku 
podávání bikalutamidu a po jeho ukončení.  
Při  souběžném  podávání  látek,  které  by  mohly  inhibovat  oxidaci  bikalutamidu,  jako  je  například 
ketokonazol nebo cimetidin, je nutná opatrnost. Mohly by zvyšovat plazmatické hladiny bikalutamidu a 
následně nežádoucí účinky.  
Protože androgen-deprivační léčba může prodloužit QT interval, má být pečlivě zvážena souběžná léčba 
přípravkem  Bikalard  s  léčivými  přípravky,  o  kterých  je  známo, že  prodlužují  QT  interval,  a  léčba 
přípravky,  které  mohou  vyvolat torsade  de  pointes,  jako  antiarytmika  třídy  I  A  (např.  chinidin, 
disopyramid),  třídy  III  (např.  amiodaron,  sotalol,  dofetilid,  ibutilid),  methadon,   moxifloxacin, 
antipsychotika a další (viz bod 4.4.).  
Podle studií in vitro bikalutamid může vytěsňovat kumarinové antikoagulancium warfarin z vazebných 
míst na proteinech. Byly hlášeny zvýšené účinky warfarinu a jiných kumarinových antikoagulancií při 
současném podávání bikalutamidu. Proto se doporučuje, aby u pacientů, kteří současně užívají 
přípravek Bikalard a kumarinová antikoagulancia, byl pečlivě sledován PT/INR a upravováno 
dávkování antikoagulancií (viz body 4.4 a 4.8). 
4.6  Fertilita, těhotenství a kojení 
 Bikalutamid je u žen kontraindikován, nesmí se tedy podávat těhotným ženám ani kojícím matkám.  
FertilitaBěhem studií na zvířatech bylo pozorováno reverzibilní zhoršení samčí plodnosti (viz bod 5.3). U mužů 
by se mělo počítat s obdobím snížené fertility nebo infertility.  
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 
 Není  pravděpodobné,  že  by bikalutamid ovlivňoval  schopnost  řídit  vozidlo  nebo  obsluhovat  stroje, 
nicméně  je  třeba  vzít  v úvahu  možný  vzácný  výskyt somnolence a  závratí  (viz  bod  4.8). Pacienti, 
u kterých se tyto nežádoucí účinky vyskytnou, mají dbát zvýšené opatrnosti.  
4.8  Nežádoucí účinky 
 Následující nežádoucí účinky jsou rozděleny podle četnosti výskytu na: 
velmi časté (≥1/10); časté (≥1/100, <1/10), méně časté (≥1/1 000, <1/100); vzácné (≥1/10 000, <000); velmi vzácné (<1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).  
Tabulka 1  Četnost nežádoucích účinků 
Třídy orgánových systémů Četnost Nežádoucí účinekPoruchy krve a lymfatického 
systému 
Časté anémiePoruchy imunitního systému Méně časté hypersenzitivita, angioedém a urtikárie 
Poruchy metabolismu a výživy Časté snížená chuť k jídluPsychiatrické poruchy Časté snížené libido, depreseCévní poruchy Časté návaly horka 
Respirační, hrudní amediastinální poruchy 
Méně časté intersticiální plicní onemocněníe (byly hlášenyi fatální případy) 
Gastrointestinální poruchy Časté  bolest břicha, zácpa, dyspepsie, flatulence, 
nauzea 
Poruchy jater a žlučových cest Časté hepatotoxicita, žloutenka, zvýšené hladiny 
transamináza 
Vzácné selhání jaterd (byly hlášeny i fatální případy)Poruchy kůže a podkožní tkáně Velmi časté vyrážkaČasté alopecie, hirsutismus/obnovení vlasovéhoporostu, suchá kůžec, pruritis 
Vzácné fotosenzitivní reakcePoruchy ledvin a močových cest Časté hematuriePoruchy reprodukčního systému a 
prsuVelmi časté gynekomastie a citlivost prsůbČasté erektilní dysfunkce 
Celkové poruchy a reakce v místěaplikace 
Velmi časté astenie 
Časté bolest na hrudi, edémPoruchy srdce Není známo prodloužení QT intervalu (viz body 4.4 a 4.5)  
Vyšetření Časté zvýšení tělesné hmotnosti 
a) Jaterní změny jsou jen zřídka závažné a často byly přechodné, odezněly nebo se zlepšily v průběhu 
léčby nebo po přerušení léčby.  
b) U většiny pacientů, kteří užívali 150 mg bikalutamidu jako monoterapii, se objevila gynekomastie 
a/nebo  bolest  prsů.  Tyto  příznaky  byly  ve  studiích  považovány  za  závažné až u 5  %  pacientů. 
Gynekomastie se nemusí po skončení léčby spontánně upravit, zvláště po dlouhodobé léčbě.  
c) Vzhledem ke kódovacím konvencím užitých ve studiích EPC byl nežádoucí účinek „suchá kůže“ 
zaznamenán pod COSTART pojmem „vyrážka“. Proto nelze oddělit četnosti pro 150 mg bikalutamidu, 
nicméně se předpokládá stejná frekvence pro dávku 50 mg.  
d) Zaznamenáno jako nežádoucí účinek přípravku po vyhodnocení postmarketingových údajů. Četnost 
byla stanovena z výskytu hlášení nežádoucího účinku jaterního selhání u pacientů léčených 150 mg 
bikalutamidu v otevřeném ramenu studií EPC.  
e) Zaznamenáno jako nežádoucí účinek přípravku po vyhodnocení postmarketingových údajů. Četnost 
byla stanovena z výskytu hlášení nežádoucího účinku intersticiální pneumonie v randomizované léčebné 
periodě studií EPC s dávkou 150 mg.  
Zvýšené PT/INR: Údaje o kumarinových antikoagulancích interagujících s bikalutamidem byly hlášeny 
po uvedení přípravku na trh (viz body 4.4 a 4.5).  
Hlášení podezření na nežádoucí účinkyHlášení  podezření  na  nežádoucí  účinky  po  registraci  léčivého  přípravku  je  důležité.  Umožňuje  to 
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:  
Státní ústav pro kontrolu léčiv 
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek 
4.9  Předávkování 
 S předávkováním u člověka neexistují žádné zkušenosti. Specifické antidotum při předávkování není 
známo a léčba má být symptomatická. Dialýza není účinná, protože bikalutamid je ve velké míře vázán 
na bílkoviny a nevyskytuje se nezměněný v moči. Indikována je obecná podpůrná léčba včetně častého 
sledování vitálních funkcí.  
5.  FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 5.1  Farmakodynamické vlastnosti 
 Farmakoterapeutická skupina: antiandrogeny, ATC kód: L02BB 
Mechanismus účinkuBikalutamid  je  nesteroidní  antiandrogen  bez  jiné  endokrinní  aktivity. Váže  se  na divoký  typ  nebo 
normální androgenní receptory, aniž by aktivoval expresi genů, a tak inhibuje androgenní stimulaci. 
Důsledkem  inhibice  je  regrese  tumoru  prostaty. Přerušení  léčby  může  mít  u některých  pacientů  za 
následek syndrom z vysazení antiandrogenu.   
Klinická účinnost a bezpečnostBylo studováno podávání bikalutamidu v dávce 150 mg při léčbě lokalizovaného (T1-T2, N0 nebo NX, 
M0) nebo lokálně pokročilého (T3-T4, jakékoli N, M0; T1-T2, N+, M0) nemetastazujícího karcinomu 
prostaty metodou kombinované analýzy, zahrnující 3 placebem kontrolované dvojitě zaslepené studie, 
jichž se zúčastnilo 8113 pacientů. V těchto studiích byl bikalutamid podáván jako okamžitá hormonální 
léčba  nebo  jako  adjuvantní  léčba  k radikální  prostatektomii  nebo  radioterapii  (zejména  ozařování 
vnějším svazkem). Při sledování s mediánem 9,7 roku byla u 36,6 % pacientů léčených bikalutamidem a 
u 38,17 % pacientů, jimž bylo podáváno placebo, zjištěna objektivní progrese onemocnění.  
Snížení  rizika  objektivní  progrese  onemocnění  bylo  pozorováno  ve  většině  skupin  pacientů, 
nejzřetelnější však bylo u skupin s nejvyšším rizikem progrese. Proto se lékař může rozhodnout, že 
optimální  strategií  pro  pacienta  s nízkým  rizikem  progrese  onemocnění,  zejména  při  možnosti 
adjuvantního  podávání  po  radikální  prostatektomii,  může  být  odložení  hormonální  terapie  až  do 
objevení známek, že onemocnění progreduje.  
Při sledování s mediánem doby 9,7 roku a mortalitou 31,4 % (HR=1,01; 95% interval spolehlivosti 0,až  1,09) nebyl  zjištěn  žádný  rozdíl  v celkovém  přežití.  Při  analýze  podskupin  pacientů  však  byly 
pozorovatelné určité trendy.  
Přežití bez progrese a celkové údaje o přežití pro pacienty s lokálně pokročilým onemocněním jsou 
shrnuty v následujících tabulkách:  
Tabulka Přežití bez progrese u lokálně pokročilého onemocnění podle terapeutických 
podskupin 
Analyzovaná 
populace 
Léčba Příhody 
(%)  po  letechPříhody 
(%)  po  letech 
Příhody 
(%)  po  letechPříhody 
(%)  po  letech 
Vyčkávání pod 
dohledem(n=657) 
bikalutamid 
150 mg 
19,7 % 36,3 % 52,1 % 73,2 % 
placebo 39,8 % 59,7 % 70,7 % 79,1 % 
Radioterapie 
(n=305) 
bikalutamid 
150 mg13,9 %  33,0 % 42,1 % 62,7 % 
placebo 30,7 %  49,4 % 58,6 % 72,2 % 
Radikální 
prostatektomie 
(n=1719) 
bikalutamid 
150 mg7,5 %  14,4 % 19,8 % 29,9 % 
placebo 11,7 %  19,4 % 23,2 % 30,9 %  
Tabulka Celkové přežití u lokálně pokročilého onemocnění podle terapeutických podskupin  
Analyzovaná 
populace 
Léčba Příhody 
(%)  po  letechPříhody 
(%)  po  letech 
Příhody 
(%)  po  letechPříhody 
(%) po  letech 
Vyčkávání pod 
dohledem 
(n=657)bikalutamid 
150 mg 
14,2 %  29,4 % 42,2 % 65,0 % 
placebo 17,0 %  36,4 % 53,7 % 67,5 % 
Radioterapie 
(n=305) 
bikalutamid 
150 mg8,2 %  20,9 % 30,0 % 48,5 % 
placebo 12,6 %  23,1 % 38,1 % 53,3 % 
Radikální bikalutamid 4,6 %  10,0 % 14,6 % 22,4 %prostatektomie 
(n=1719) 
150 mg 
placebo 4,2 % 8,7 % 12,6 % 20,2 %  
U pacientů s lokalizovaným onemocněním při podávání bikalutamidu v monoterapii nebyly pozorovány 
významné rozdíly v přežití bez progrese. U pacientů s lokalizovaným onemocněním, kteří byli léčeni 
bikalutamidem jako adjuvantní léčbou, nebyl po radioterapii (HR=0,98; 95% CI 0,80 až 1,20) nebo 
radikální prostatektomii (HR=1,03; 95% CI 0,85 až 1,25) zjištěn žádný významný rozdíl v celkovém 
přežití. U pacientů s lokalizovaným onemocněním, kteří by jinak byli pod dohledem, byl patrný trend k 
nižšímu přežití  ve  srovnání  s  pacienty  dostávajícími  placebo  (HR=1,15;  95%  CI  1,00  až  1,32). 
Vzhledem  k těmto  skutečnostem  není  považován  poměr  rizik  a  léčebného  prospěchu  při  užívání 
bikalutamidu u pacientů s lokalizovaným onemocněním za příznivý.  
Účinnost  podávání  bikalutamidu  v dávce  150  mg  v léčbě  pacientů s lokálně pokročilým 
nemetastazujícím karcinomem prostaty, u kterého byla indikována okamžitá kastrace, byla vyhodnocena 
zvlášť  pomocí  metaanalýzy  dvou  studií,  zahrnujících  480  dosud neléčených pacientů  s karcinomem 
prostaty bez metastáz (M0). Při 56% mortalitě a mediánu doby následného pozorování 6,3 roku nebyl 
mezi bikalutamidem a kastrací žádný významný rozdíl v přežití (poměr rizik=1,05 [CI 0,81 až 1,36]); 
nicméně ekvivalence těchto dvou způsobů léčby nemohla být statisticky potvrzena.  
Kombinovaná analýza 2 klinických studií, zahrnující 805 dosud neléčených pacientů s metastazujícím 
karcinomem prostaty s očekávanou mortalitou 43 %, prokázala, že léčba bikalutamidem v dávce 150 mg 
je méně účinná než kastrace, pokud jde o dobu přežití (HR=1,30 [interval  spolehlivosti  1,04 – 1,65]). 
Odhadovaný rozdíl je 42 dnů, při střední době přežití 2 roky.  
Bikalutamid je racemát a antiandrogenní účinek má téměř výlučně jeho (R)-enantiomer.  
5.2  Farmakokinetické vlastnosti 
 AbsorpceBikalutamid  se  po perorálním podání dobře vstřebává. Nebyl prokázán signifikantní vliv potravy na 
biologickou dostupnost bikalutamidu.  
DistribuceBikalutamid  se  váže  na  proteiny  (racemát  z  96  %,  (R)-enantiomer  z  více  než  99  %)  a je  rozsáhle 
metabolizován (oxidací a glukuronidací). Metabolity jsou vylučovány stejným dílem ledvinami a žlučí.  
Biotransformace(S)-enantiomer je  rychle  vylučován  ve  srovnání  s (R)-enantiomerem,  jehož  poločas  plazmatické 
eliminace činí asi jeden týden.   
Po  pravidelném  denním  podávání je  plazmatická  koncentrace (R)-enantiomeru  při  porovnání s  (S)-
enantiomerem přibližně 10krát vyšší vzhledem k jeho dlouhému poločasu eliminace.  
Po  denní  dávce  150  mg  dosahuje  plazmatická  koncentrace  (R)-enantiomeru  v  rovnovážném  stavu 
hodnoty   přibližně  22  μg/ml. Z celkového  množství cirkulujících plazmatických  enantiomerů  v 
rovnovážném stavu je za terapeutický účinek odpovědno 99 % (R)-enantiomeru.  
EliminaceV semeni mužů, kteří užívali bikalutamid v dávce 150 mg, byla nalezena průměrná koncentrace R-
bikalutamidu 4,9 μg/ml. Dávka bikalutamidu, která se může přenést sexuálním stykem na ženu, je malá 
a pohybuje se okolo 0,3 μg/kg. Toto množství je nižší než dávka nutná pro způsobení změn u potomků 
laboratorních zvířat.  
Zvláštní populaceVěk, porucha funkce ledvin nebo lehká až středně těžká porucha funkce jater nemají na farmakokinetiku 
(R)-enantiomeru vliv. Bylo prokázáno, že plazmatická eliminace (R)-enantiomeru u pacientů s těžkou 
poruchou funkce jater je pomalejší. 
5.3  Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 
 Bikalutamid je u zvířat silný antiandrogen a induktor oxidačních enzymů se smíšenou funkcí. Změny 
cílových orgánů u zvířat včetně indukce tumoru (Leydigových buněk, štítné žlázy, jater) mají vztah k 
těmto aktivitám. Indukce enzymů nebyla dosud u člověka pozorována. Atrofie seminiferních tubulů je 
predikovaným  účinkem  třídy  antiandrogenů  a  byl  pozorován  u  všech  zkoumaných  druhů. Reverze 
testikulární atrofie se objevila 4 měsíce po dokončení podávání v 6měsíční studii na potkanech (při 
dávkách přibližně 0,6násobku koncentrace u člověka při doporučené dávce 150 mg). Po 24 měsících po 
dokončení dávky nebyla pozorována žádná rekonvalescence u 12měsíční studie u potkanů (při dávkách 
přibližně  0,9násobek koncentrace u člověka při  doporučené  dávce  150  mg). Po  12  měsících 
opakovaného  dávkování  u  psů  (při  dávkách  přibližně  3krát  vyšších  než terapeutické koncentrace u 
člověka při doporučené dávce 150 mg) byl výskyt atrofie varlat stejný jako u psů s kontrolovanou 
dávkou po 6měsíčním období zotavení. Ve studii fertility (při dávkách přibližně 0,6násobku koncentrace 
u člověka při doporučené dávce 150 mg) měli samci potkanů prodloužený čas k úspěšnému páření 
bezprostředně po 11 týdnech dávkování; reverze byla pozorována po 7 týdnech bez dávky.  
6.  FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 
6.1  Seznam pomocných látek  
Jádro tablety 
monohydrát laktózy 
krospovidon 
povidonmagnesium-stearát   
Potahová vrstva 
polyvinylalkohol 
makrogol oxid titaničitýmastek 
6.2  Inkompatibility  
Neuplatňuje se. 
6.3  Doba použitelnosti  
roky. 
6.4  Zvláštní opatření pro uchovávání  
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání. 
6.5  Druh obalu a obsah balení  
PVC/PVdC/Al blistr nebo OPA/Al blistr, krabička. 
Balení obsahují 30, 60 nebo 90 potahovaných tablet.  
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku   
Žádné zvláštní požadavky.  
7.  DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 
 ARDEZ Pharma, spol. s r.o., V Borovičkách 278, 252 26 Kosoř, Česká republika  
8.  REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)   44/133/08-C  
9.  DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE  Datum první registrace: 20. 8. Datum posledního prodloužení registrace: 27. 8.  
10.  DATUM REVIZE TEXTU  
18. 3. 
1. NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU  
2. OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÉČIVÝCH LÁTEK  
Jedna tableta obsahuje bicalutamidum 150 mg.     
3. SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK  
Obsahuje monohydrát laktózy.