Sp. zn. sukls 
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 
 
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU 
 Bloxazoc 25 mg tablety s prodlouženým uvolňovánímBloxazoc 50 mg tablety s prodlouženým uvolňovánímBloxazoc 100 mg tablety s prodlouženým uvolňovánímBloxazoc 200 mg tablety s prodlouženým uvolňováním 
 
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 
 Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje metoprololi succinas 23,75  mg, což odpovídá 
metoprololi tartras 25 mg. 
Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje metoprololi succinas 47,5 mg, což odpovídá 
metoprololi tartras 50 mg. 
Jedna  tableta  s  prodlouženým  uvolňováním  obsahuje  metoprololi  succinas 95  mg,  což  odpovídá 
metoprololi tartras 100 mg. 
Jedna  tableta  s  prodlouženým  uvolňováním  obsahuje  metoprololi  succinas 190  mg,  což  odpovídá 
metoprololi tartras 200 mg.  
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.   
3. LÉKOVÁ FORMA 
 Tableta s prodlouženým uvolňováním 
25 mg: bílé až téměř bílé, oválné, bikonvexní, potahované tablety s půlicí rýhou na jedné straně tablety 
(s rozměry 8,5 mm x 4,5 mm). Na jedné straně od půlicí rýhy je vyražena značka „C“, na druhé straně 
od půlicí rýhy je vyražena značka „1“. 
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.  
50 mg: bílé až téměř bílé, oválné, mírně bikonvexní, potahované tablety s půlicí rýhou na jedné straně 
tablety  (s rozměry 10,5 mm  x  5,5  mm). Na jedné straně od půlicí rýhy je vyražena značka „C“, na 
druhé straně od půlicí rýhy je vyražena značka „2“. 
Půlicí  rýha má  pouze  usnadnit  dělení  tablety  pro snazší  polykání,  nikoliv  její rozdělení  na  stejné 
dávky.  
100 mg: bílé až téměř bílé, oválné, bikonvexní, potahované tablety s půlicí rýhou na jedné straně 
tablety (s rozměry 13 mm x 8 mm). Na jedné straně od půlicí rýhy je vyražena značka „C“, na druhé 
straně od půlicí rýhy je vyražena značka „3“. 
Půlicí  rýha má  pouze  usnadnit  dělení  tablety  pro snazší  polykání,  nikoliv  její rozdělení  na  stejné 
dávky.  
200 mg: bílé až téměř bílé, bikonvexní, potahované tablety ve  tvaru  tobolky s půlicí rýhou na obou 
stranách tablety (s rozměry 19 mm x 8 mm). Na jedné straně tablety je na jedné straně od půlicí rýhy 
vyražena značka „C“, na druhé straně od půlicí rýhy je vyražena značka „4“. 
Půlicí  rýha má  pouze  usnadnit  dělení  tablety  pro snazší  polykání,  nikoliv  její rozdělení  na  stejné 
dávky.    
4. KLINICKÉ ÚDAJE 
 4.1 Terapeutické indikace 
 Dospělí- Hypertenze. 
- Angina pectoris. 
- Srdeční arytmie zahrnující zejména supraventrikulární tachykardii, snížení frekvence komor při 
fibrilaci síní a při komorových extrasystolách. 
- Funkční srdeční poruchy s palpitacemi. 
- Prevence srdeční smrti a opětovného infarktu po akutní fázi infarktu myokardu. 
- Profylaxe migrény. 
- Stabilizované chronické symptomatické  srdeční  selhání se sníženou systolickou  funkcí levé 
komory.  
Děti a dospívající ve věku 6–18 let- Léčba hypertenze.  
4.2 Dávkování a způsob podání 
 Dávkování 
Přípravek Bloxazoc se užívá jednou denně, nejlépe ráno. 
Tabletu přípravku Bloxazoc 25 mg lze rozdělit na stejné dávky. Tableta přípravku Bloxazoc 50 mg, 
100 mg, 200 mg může být rozpůlena pro snazší polykání, nikoliv však pro rozdělení na stejné dávky. 
Tablety přípravku Bloxazoc (nebo rozdělené poloviny) se nemají žvýkat nebo drtit. Mají se spolknout 
a zapít nejméně polovinou sklenice vody. 
Souběžný příjem potravy nemá vliv na biologickou dostupnost.  
Dávkování je třeba upravit individuálně, aby se zabránilo bradykardii. Jako vodítko slouží následující 
doporučení:  
Hypertenze: 
Jednou denně 47,5 mg až 95  mg metoprolol-sukcinátu (což odpovídá 50 mg až 100 mg  metoprolol-
tartarátu). 
U pacientů, kteří neodpovídají na  95  mg metoprolol-sukcinátu (100  mg metoprolol-tartarátu), může 
být  dávka  kombinována  s  jinými antihypertenzivy,  přednostně s diuretiky  a  antagonisty  vápníku 
dihydropyridinového  typu,  nebo  může  být  zvýšena  na  190  mg metoprolol-sukcinátu (200  mg 
metoprolol-tartarátu) jednou denně.  
Angina pectoris: 
Jednou denně 95 mg až 190 mg metoprolol-sukcinátu (což odpovídá 100 mg až 200 mg metoprolol-
tartarátu). 
Pokud je potřeba, je možné dávku kombinovat s nitráty.  
Srdeční arytmie: 
Jednou denně 95 mg až 190 mg metoprolol-sukcinátu (což odpovídá 100 mg až 200 mg metoprolol-
tartarátu).  
Funkční srdeční poruchy s palpitacemi: 
Jednou denně 95 mg metoprolol-sukcinátu (což odpovídá 100  mg metoprolol-tartarátu). V případě 
potřeby je možné zvýšit dávku na 190 mg metoprolol-sukcinátu (což odpovídá 200  mg metoprolol-
tartarátu) jednou denně.  
Profylaktická léčba po infarktu myokardu:  
Jako udržovací dávka se podává 190 mg metoprolol-sukcinátu (200 mg metoprolol-tartarátu) jednou 
denně.  
Profylaxe migrény: 
Jednou denně 95 mg až 190 mg metoprolol-sukcinátu (což odpovídá 100 mg až 200 mg metoprolol-
tartarátu).  
Léčba  doplňující  inhibitory ACE,  diuretika  a  případně  digitalis  při  stabilním  symptomatickém 
srdečním selhání: 
Pacienti by měli mít během posledních 6 týdnů stabilní chronické srdeční selhání bez akutního selhání, 
a v podstatě neměnnou bazální terapii během posledních 2 týdnů.  
Léčba  srdečního  selhání  beta-blokátory může  někdy  způsobit  dočasné  zhoršení obrazu příznaků. 
V některých případech je možné pokračovat v léčbě nebo snížit dávku, v jiných případech může být 
nutné léčbu přerušit.  Zahájit léčbu  přípravkem  Bloxazoc u  pacientů  s  těžkým  srdečním  selháním 
(NYHA IV) mají pouze lékaři erudovaní v léčbě srdečního selhání (viz bod 4.4).  
Dávkování u pacientů se stabilním srdečním selháním, funkční třída II: 
Doporučená počáteční dávka v průběhu prvních dvou týdnů je 23,75 mg metoprolol-sukcinátu (25 mg 
metoprolol-tartarátu) jednou denně. 
Po  prvních  dvou  týdnech může  být  dávka  zvýšena  na 47,5  mg  metoprolol-sukcinátu  (50 mg 
metoprolol-tartarátu) jednou denně a poté může být dávka zdvojnásobena každý druhý týden, a to až 
na cílovou dávku pro dlouhodobou léčbu 190 mg metoprolol-sukcinátu (200 mg metoprolol-tartarátu) 
jednou denně.  
Dávkování u pacientů se stabilním srdečním selháním, funkční třída III-IV: 
Doporučená počáteční dávka je 11,88 mg metoprolol-sukcinátu (12,5 mg metoprolol-tartarátu) (půl 
tablety s 23,75 mg metoprolol-sukcinátu/25 mg metoprolol-tartarátu) podávaná jednou denně. Dávka 
má být individuálně upravena a pacient má být během zvyšování dávky pečlivě sledován, protože 
u některých pacientů může dojít ke zhoršení příznaků srdečního selhání. Po 1-2 týdnech může být 
dávka zvýšena na 23,75 mg metoprolol-sukcinátu (25  mg metoprolol-tartarátu) podávaného jednou 
denně. Po dalších dvou týdnech může být dávka zvýšena na 47,5 mg metoprolol-sukcinátu (50 mg 
metoprolol-tartarátu) podávaného jednou denně. U těch pacientů, kteří snášejí vyšší dávku, může být 
dávka  zdvojnásobena  každý  druhý  týden,  až  do  maximální  dávky  190  mg metoprolol-sukcinátu 
(200 mg metoprolol-tartarátu) denně.  
V případě vývoje hypotenze a/nebo bradykardie může být nezbytné snížit souběžnou medikaci nebo 
snížit  dávku  přípravku  Bloxazoc.  Počáteční  hypotenze  nemusí  nutně  znamenat,  že  tato  dávka 
přípravku Bloxazoc nebude při dlouhodobé léčbě tolerována, ale dávka se nesmí zvýšit, dokud se stav 
nestabilizuje, a kromě jiného může být nezbytná i zvýšená kontrola funkce ledvin.  
Porucha funkce ledvinRychlost eliminace je jen nevýznamně ovlivněna funkcí ledvin, a úprava dávky proto není při poruše 
funkce ledvin nutná.  
Porucha funkce jaterU  pacientů  trpících  jaterní  cirhózou  se  obvykle  přípravek  Bloxazoc  podává  ve  stejné  dávce jako 
u pacientů s normální funkcí jater. Pouze pokud se se objeví známky velmi těžké poruchy funkce jater 
(např. u pacientů s voperovaným shuntem), je třeba zvážit snížení dávky.  
Starší pacientiNení nutná úprava dávky.  
Pediatrická populace
Bezpečnost  a  účinnost  přípravku  Bloxazoc  při  léčbě  dětí a  dospívajících v  jiné  indikaci,  než  je  
hypertenze, nebyla dosud stanovena. Nejsou dostupné žádné údaje. 
Doporučená  počáteční  dávka  u  pacientů  s  hypertenzí  ve  věku ≥ 6  let  je  0,48 mg/kg metoprolol-
sukcinátu (0,5 mg/kg metoprolol-tartarátu) jednou denně. Finální podávaná dávka v miligramech má 
být nejbližší dostupnou dávkou k dávce vypočtené v mg/kg. Pacientům, kteří neodpovídají na dávku 
0,48  mg/kg  metoprolol-sukcinátu,  může  být  dávka  zvýšena  na 0,95  mg/kg  metoprolol-sukcinátu 
(1,0 mg/kg metoprolol-tartarátu), ale ne na více než 47,5 mg metoprolol-sukcinátu (50 mg metoprolol-
tartarátu). Pacientům, kteří neodpovídají na dávku 0,95 mg/kg metoprolol-sukcinátu, může být dávka 
zvýšena na maximální denní dávku 1,9 mg metoprolol-sukcinátu (2,0  mg/kg  metoprolol-tartarátu). 
Dávky vyšší než 190 mg metoprolol-sukcinátu (200 mg  metoprolol-tartarátu) jednou denně nebyly 
u dětí a dospívajících studovány. 
Účinnost a bezpečnost použití u dětí < 6 let nebyla studována. Z tohoto důvodu se použití metoprolol-
sukcinátu v této věkové skupině nedoporučuje.  
4.3 Kontraindikace 
 - Hypersenzitivita na léčivou látku, na jiné beta-blokátory nebo  na  kteroukoli  pomocnou látku 
uvedenou v bodě 6.1. 
- Pacienti s nestabilním, nekompenzovaný srdečním selháním (plicní edém, hypoperfuze nebo 
hypotenze)  a  pacienti  léčení trvale nebo intermitentně pozitivní  inotropní terapií působící 
prostřednictvím agonismu beta-receptorů. 
- Symptomatická  bradykardie  nebo  hypotenze.  Metoprolol  nesmí  být  podáván  pacientům 
s podezřením na akutní infarkt myokardu a se srdeční frekvencí < 45 tepů/min., PQ intervalem 
> 0,24 sekundy nebo systolickým krevním tlakem < 100 mmHg. 
- V indikaci srdečního selhání má být léčba znovu přehodnocena před jejím zahájením u pacientů 
s opakovaně naměřeným krevním tlakem vleže pod 100 mmHg. 
- Kardiogenní šok. 
- AV blokáda druhého a třetího stupně. 
- Sick-sinus syndrom (pokud není voperován trvalý kardiostimulátor). 
- Závažné periferní arteriální onemocnění s hrozící gangrénou.  
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití 
 Pacientům, kteří jsou léčeni beta-blokátory, nemá být podáván intravenózně verapamil.  
Metoprolol  může  zhoršit příznaky  periferní  arteriální  poruchy  krevního oběhu,  např. intermitentní 
klaudikace, příznaky těžké poruchy funkce ledvin, závažných akutních stavů s metabolickou acidózou 
a souběžnou léčbou digitalisem.  
U pacientů s Prinzmetalovou anginou se může zvýšit četnost a rozsah atak anginy pectoris v důsledku 
kontrakce  koronárních  cév  zprostředkované  alfa-receptorem.  Z  tohoto  důvodu  nesmí  být  u  těchto 
pacientů neselektivní beta-blokátory použity. Selektivní blokátory beta1-receptoru mají být používány 
s opatrností.  
Při  léčbě  pacientů  s bronchiálním astmatem   nebo jinými  chronickými  obstrukčními  plicními 
nemocemi má být souběžně podávána adekvátní bronchodilatační terapie. Může se ukázat jako nutné 
zvýšit dávku beta2-sympatomimetik.  
V průběhu léčby přípravkem Bloxazoc je riziko ovlivnění metabolismu sacharidů nebo maskování 
hypoglykemie nižší než u neselektivních beta-blokátorů.  
Velmi vzácně se může zhoršit již existující středně těžká porucha  AV vedení (může vést až k  AV 
blokádě).  
Léčba  beta-blokátory může ztížit  léčbu  anafylaktické  reakce.  Terapie  adrenalinem v normálních 
dávkách nemusí vždy dosáhnout očekávaného léčebného účinku. Je-li přípravek Bloxazoc podáván  
pacientům s feochromocytomem, je třeba zvážit léčbu alfa-blokátorem.  
Údaje  o  účinnosti/bezpečnosti  z  kontrolovaných  klinických  studií v  případech těžkého stabilního 
symptomatického srdečního selhání (NYHA třídy IV) jsou omezené. Léčba srdečního selhání u těchto 
pacientů má tedy být zahájena pouze lékaři, kteří mají v této oblasti speciální zkušenosti a odbornou 
přípravu (viz bod 4.2).  
Pacienti se symptomatickým srdečním selháním ve spojení s akutním infarktem myokardu a nestabilní 
anginou   pectoris   byli vyloučeni ze  studie,  na  které  je  založena  indikace  srdečního  selhání. 
Účinnost/bezpečnost  při  léčbě  akutního  infarktu  myokardu ve  spojení s  těmito stavy tedy  nebyla 
prokázána. Použití při nestabilním, nekompenzovaném srdečním selhání je kontraindikováno (viz bod 
4.3).  
Náhlé ukončení betablokády, zejména u vysoce rizikových pacientů, může být nebezpečné a může 
zhoršit chronické srdeční selhání, a stejně tak může zvyšovat riziko infarktu myokardu a náhlé smrti. 
Vysazení přípravku Bloxazoc proto má být, je-li to možné, postupné v průběhu nejméně dvou týdnů. 
V každém kroku se dávka snižuje na poloviční až do finální dávky, kdy je dávka tablety 23,75  mg 
metoprolol-sukcinátu (25 mg metoprolol-tartarátu) snížena na polovinu této tablety. Finální dávka má 
být  podávána  nejméně  čtyři  dny  před úplným vysazením.  Objeví-li  se  příznaky,  doporučuje  se 
pomalejší vysazování.  
Před chirurgickým  zákrokem má být  anesteziolog  informován  o  tom,  že  pacient  užívá přípravek 
Bloxazoc. Nedoporučuje se přerušovat léčbu beta-blokátorem po dobu operace. Akutní zahájení léčby 
metoprololem  ve  vysokých  dávkách  u  pacientů,  kteří  jsou  indikováni  k nekardiologickému 
chirurgickému  zákroku, má být vyloučeno,  neboť  bylo  spojeno  s bradykardií,  hypotenzí  a  cévní 
mozkovou příhodou, včetně fatálních případů, u pacientů s rizikem kardiovaskulárních příhod.  
SodíkTento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je 
v podstatě „bez sodíku“.  
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 
 Metoprolol  je  substrátem  CYP2D6.  Léčivé  přípravky,  které inhibují  CYP2D6,  mohou  ovlivňovat 
plazmatickou  koncentraci metoprololu.  Příklady  léčivých  přípravků,  které inhibují  CYP2D6,  jsou 
chinidin, terbinafin, paroxetin, fluoxetin, sertralin, celekoxib, propafenon a difenhydramin. Pokud se u 
pacientů  léčených  přípravkem  Bloxazoc  zahajuje  léčba  těmito  léky,  může  být  nutné  snížit  dávku 
přípravku Bloxazoc.  
Je třeba se vyhnout následujícím kombinacím s přípravkem Bloxazoc:  
Deriváty  kyseliny barbiturové: Barbituráty  (zkoumáno  u  pentobarbitalu)  indukují metabolismus 
metoprololu indukcí enzymu.  
Propafenon: Při  podávání  propafenonu  čtyřem  pacientům  léčeným  metoprololem  se  plazmatické 
koncentrace  metoprololu  zvýšily  2-5krát  a  dva  pacienti  prodělali  nežádoucí  účinky  typické  pro 
metoprolol.  Interakce  byla  potvrzena  u  osmi zdravých  dobrovolníků.  Interakci  lze  pravděpodobně 
vysvětlit  tím,  že  propafenon, podobně  jako chinidin, inhibuje  metabolismus  metoprololu  přes 
cytochrom P450 2D6. Tuto kombinaci je pravděpodobně obtížné zvládnout, protože propafenon má 
také vlastnosti blokující beta-receptory.  
Verapamil: V   kombinaci   s léky  blokujícími  beta-receptor   (popsáno pro   atenolol,   propranolol 
a pindolol) může verapamil způsobit bradykardii a pokles krevního tlaku. Verapamil a beta-blokátory 
mají aditivní inhibiční účinky na AV vedení a funkci sinusového uzlu.   
Následující kombinace s přípravkem Bloxazoc mohou vyžadovat úpravu dávkování léku:  
Amiodaron: Případová zpráva naznačuje, že u pacientů léčených amiodaronem se při souběžné léčbě 
metoprololem může vyvinout výrazná sinusová bradykardie. Amiodaron má extrémně dlouhý poločas 
(okolo 50 dní), což znamená, že interakce mohou nastat i dlouhou dobu po vysazení léku.  
Antiarytmika,  třída  I: Antiarytmika třídy I a  léky  blokující  beta-receptor  mají  aditivní  negativní 
inotropní účinky, které mohou u pacientů s poruchou funkce levé komory vyústit ve vážné nežádoucí 
hemodynamické  účinky.  Této  kombinaci  je  třeba  se  vyhnout  také u  „sick-sinus  syndromu“ 
a u patologického AV vedení. Interakce je nejlépe zdokumentována pro disopyramid.   
Nesteroidní protizánětlivé/antirevmatické léky: Bylo prokázáno, že NSAID-antiflogistika působí proti 
antihypertenznímu účinku léků blokujících beta-receptor. Primárně byl studován indometacin.  Tato 
interakce se pravděpodobně nevyskytuje se sulindakem. Negativní studie interakcí byla  provedena 
s diklofenakem.  
Digitalisové  glykosidy: Digitalisové  glykosidy  ve  spojení  s beta-blokátory mohou zvýšit  dobu 
atrioventrikulárního vedení a mohou vyvolat bradykardii.  
Difenhydramin: Difenhydramin  snižuje  (2,5krát)  clearance  metoprololu  na  alfa-hydroxymetoprolol 
prostřednictvím CYP 2D6 u rychle hydroxylujících osob. Účinky metoprololu jsou zesíleny.  
Diltiazem: Diltiazem a blokátory beta-receptoru mají aditivní inhibiční účinky na AV vedení a funkci 
sinusového uzlu. V průběhu kombinované léčby s diltiazemem byla pozorována (kazuistiky) výrazná 
bradykardie.  
Epinefrin: Existuje  asi  deset hlášení o  pacientech léčených neselektivními blokátory beta-receptorů 
(včetně pindololu a propranololu), u kterých se po podání epinefrinu (adrenalinu) vyvinula výrazná 
hypertenze  a  bradykardie.  Tato  klinická  pozorování  byla  potvrzena  ve  studiích  u  zdravých 
dobrovolníků. To také naznačuje, že epinefrin (adrenalin) v lokálních anesteticích může vyvolat tyto 
reakce po intravazálním podání. Riziko je pravděpodobně menší u kardioselektivních blokátorů beta-
receptoru.  
Fenylpropanolamin: Fenylpropanolamin (norefedrin) v jednotlivých dávkách 50 mg může u zdravých 
dobrovolníků zvýšit diastolický krevní tlak až na patologické hodnoty. Propranolol obecně působí 
proti  zvýšení  krevního  tlaku  vyvolaného  fenylpropanolaminem.  Nicméně  blokátory  beta-receptoru 
mohou u pacientů, kteří užívají vysoké dávky fenylpropanolaminu, vyvolat paradoxní hypertenzní 
reakce. V několika případech byly popsány hypertenzní krize i v průběhu léčby pouze samotným 
fenylpropanolaminem.  
Chinidin: Chinidin inhibuje metabolismus metoprololu u takzvaných rychle hydroxylujících osob (ve 
Švédsku více než  90 %), což  vede  k  výrazně zvýšeným  plazmatickým  hladinám a posílené beta-
blokádě. Odpovídající interakce se může objevit i u jiných beta-blokátorů, které jsou metabolizovány 
stejným enzymem (cytochrom P450 2D6).  
Klonidin: Hypertenzní reakce při náhlém vysazení klonidinu může být beta-blokátory zesílena. Pokud 
je třeba  souběžnou léčbu klonidinem  přerušit,  je  třeba vysadit beta-blokátor několik  dní  před 
klonidinem.  
Rifampicin: Rifampicin  může  indukovat  metabolismus  metoprololu,  což  vede  ke  snížení 
plazmatických hladin.  
Zvýšený lékařský  dohled  vyžadují  pacienti,  kteří  užívají  souběžně jiné beta-blokátory (např. oční 
kapky) nebo inhibitory  MAO. U  pacientů léčených  blokátory  beta-receptoru mohou inhalační 
anestetika zvýšit kardiodepresivní účinek. Dávkování perorálních antidiabetik může být u pacientů  
užívajících beta-blokátory nutné upravit. Plazmatická koncentrace metoprololu se může zvýšit, pokud 
jsou souběžně podávány cimetidin nebo hydralazin.  
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení 
 TěhotenstvíPřípravek  Bloxazoc má být  během  těhotenství  a  kojení  podáván  pouze tehdy, je-li jeho  použití 
považováno  za  nezbytné.  Beta-blokátory  obecně  snižují  placentární  perfúzi,  což  bylo  spojeno  se 
zpomalením intrauterinního růstu, nitroděložním úmrtím, potratem a předčasným porodem. V případě, 
že těhotná žena užívá metoprolol, se doporučuje provádět vhodné monitorování matky/plodu. Beta-
blokátory mohou u plodu a novorozeného dítěte způsobit bradykardii. To je třeba zvážit, pokud jsou 
tyto léky předepsány v posledním trimestru a v souvislosti s porodem. 
Léčba přípravkem Bloxazoc má být postupně ukončena 48-72 hodin před předpokládaným termínem 
porodu.  Pokud  toto  opatření  není  možné,  je  nutno  pečlivě sledovat  novorozence  48-72  hodin  po 
porodu pro známky a příznaky betablokády (např. srdeční a plicní komplikace).  
KojeníKoncentrace  metoprololu  v lidském mateřském mléku  je  přibližně třikrát  vyšší  než  koncentrace v 
plazmě matky. Třebaže riziko škodlivých účinků u kojených dětí po podání terapeutických dávek 
léčivého přípravku se zdá být malé, mají být kojené děti sledovány z hlediska známek betablokády.  
FertilitaNejsou dostupné žádné údaje týkající se fertility.   
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 
 Vzhledem  k tomu, že se při léčbě přípravkem Bloxazoc mohou vyskytnout závratě a únava, je toto 
třeba brát v úvahu v situacích, kdy je nutné udržení zvýšené pozornosti, např. při řízení nebo obsluze 
strojů.  
4.8 Nežádoucí účinky 
 Nežádoucí účinky se vyskytují u přibližně 10 % pacientů a obvykle jsou závislé na dávce. Nežádoucí 
účinky související s metoprololem jsou uvedeny níže podle tříd orgánových systémů a  frekvence. 
Frekvence nežádoucích účinků byla hodnocena podle vyjadřování frekvence podle MedDRA.   
- Velmi časté (≥ 1/10) 
- Časté (≥ 1/100 až < 1/10) 
- Méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100) 
- Vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000) 
- Velmi vzácné (< 1/10 000) 
- Není známo (z dostupných údajů nelze určit)  
 Velmi 
časté 
Časté Méně časté Vzácné Velm
i 
vzác
né 
Není známoPoruchy       krve 
a lymfatického 
systému   trombocytopenie   
Psychiatrické 
poruchy 
  deprese,  noční 
můry,  poruchyspánku 
poruchy paměti, 
zmatenost, 
halucinace, 
nervozita, úzkost 
 zhoršená 
schopnost 
koncentrace 
Poruchy únava závrať, parestezie poruchy chuti  svalové 
nervového 
systému 
bolest 
hlavy 
křeče 
Poruchy oka    poruchy       zraku, 
suché a/nebopodrážděné oči 
 příznaky 
podobné 
konjunktiviti
dě 
Poruchy      ucha 
a labyrintu 
   tinitus  Srdeční poruchy  chladná 
akra 
končetin, 
bradykardi
e,palpitace 
přechodné 
zhoršení 
srdečního 
selhání, 
kardiogenní šok 
u pacientů 
s akutním 
infarktem 
myokardu 
prodloužené AV 
vedení,   srdeční 
arytmie 
 gangréna 
u pacientů se 
závažnými 
poruchami 
periferních 
cév 
Respirační, 
hrudní 
a mediastinální 
poruchy dušnost při 
fyzické 
aktivitě 
bronchospasmu
s        u pacientů 
s bronchiálním 
astmatem   nebo 
astmatické 
obtíže 
  rinitida 
Gastrointestinál
ní poruchy 
 nauzea, 
bolest 
břicha,zvracení, 
průjem, 
zácpa 
   sucho 
v ústech 
Poruchy       jater 
a žlučových cest 
   zvýšení hladinaminotransferáz 
 hepatitida 
Poruchy   kůže 
a podkožní 
tkáně 
  hypersenzitivníkožní reakce 
zhoršení psoriázy, 
fotosenzitivní 
reakce, 
hyperhidróza, 
vypadávání vlasů   
Poruchy svalové 
a      kosterní 
soustavya pojivové tkáně 
     artralgie 
Poruchy 
reprodukčního 
systému a prsu 
   reverzibilníporucha libida   
Celkové 
poruchy 
a reakce v místě 
aplikace  bolest  na  hrudi, 
edém,   nárůst 
tělesné 
hmotnosti     
Hlášení podezření na nežádoucí účinkyHlášení podezření na  nežádoucí  účinky  po registraci  léčivého  přípravku je  důležité.  Umožňuje to 
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu: 
Státní ústav pro kontrolu léčiv 
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek  
4.9 Předávkování 
 ToxicitaU dospělých způsobilo 7,5  g letální intoxikaci. U 5letého dítěte nezpůsobilo 100  mg po výplachu 
žaludku žádné příznaky. Čtyři sta padesát mg u 12letého dítěte a 1,4 g u dospělého způsobilo středně 
silnou intoxikaci, 2,5 g u dospělého způsobilo těžkou intoxikaci a 7,5 g u dospělého způsobilo velmi 
těžkou intoxikaci.  
PříznakyKardiovaskulární  příznaky  jsou nejdůležitější,  ale  v  některých  případech,  zejména u  dětí 
a dospívajících, mohou dominovat příznaky CNS a respirační deprese: bradykardie, AV blokáda I-III, 
prodloužení QT intervalu (výjimečné případy), asystolie, hypotenze, špatná periferní perfúze, srdeční 
insuficience, kardiogenní šok, respirační deprese,  apnoe. Další: únava, zmatenost, bezvědomí, lehký 
třes,  křeče,  pocení,  parestezie,  bronchospasmus,  nauzea,  zvracení,  možný jícnový  spasmus, 
hypoglykemie  (zejména  u  dětí)  nebo  hyperglykemie,  hyperkalemie,  vliv  na  ledviny  a  přechodný 
myastenický syndrom. Souběžné požití alkoholu, antihypertenziv, chinidinu nebo barbiturátů může 
zhoršit stav pacienta. První známky předávkování mohou být pozorovány za 20 minut až 2 hodiny po 
požití.  
Léčebná opatřeníLéčbu předávkování je nutné vést na pracovišti adekvátně vybaveném pro poskytnutí podpůrných 
opatření, monitorování a dohled nad pacientem. 
Pokud je to vhodné, provede se výplach žaludku a/nebo se podá aktivní uhlí. 
K  léčbě  bradykardie  a  poruch  srdečního  vedení  by  měl  být  k  dispozici  atropin,  stimulancia 
adrenergního systému nebo kardiostimulátor. 
Hypotenzi, akutní srdeční selhání a šok je nutné léčit podáním vhodných objemových expandérů, 
podáním glukagonu (pokud je to nezbytné, dalším podáváním glukagonu v infuzi), intravenózním 
podáním  stimulancií  adrenergního  systému  jako  je  dobutamin,  a  pokud  je  přítomna  vazodilatace, 
podáním alfa1-agonistů. Zváženo může být i intravenózní podání Ca2+. 
Intubace a umělá ventilace může být provedena u velmi širokého spektra indikací. Je možné použití 
kardiostimulátoru. U oběhové zástavy související s předávkováním mohou být zapotřebí resuscitační 
opatření trvající několik hodin. 
Bronchospasmus lze obvykle korigovat podáním bronchodilatancií.   
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI  
5.1 Farmakodynamické vlastnosti 
 Farmakoterapeutická skupina: beta-blokátory selektivní, ATC kód: C07AB02.  
Metoprolol je selektivní blokátor beta1-receptorů, tj. ovlivňuje beta1-receptory v myokardu při řádově 
nižších dávkách, než jsou potřebné k ovlivnění beta2-receptorů v periferních cévách a průduškách. 
Selektivita  metoprololu je závislá na dávce, ale jelikož maximální koncentrace v plazmě pro tuto 
lékovou formu je podstatně nižší ve srovnání se stejnou dávkou podanou ve formě běžných tablet, je 
vyšší stupeň beta1-selektivity dosažen u lékové formy s prodlouženým uvolňováním.  
Metoprolol nemá beta-stimulační účinek a má nevýznamný membrány stimulující účinek. Blokátory 
beta-receptoru mají negativně inotropní a chronotropní účinek.  
Léčba metoprololem snižuje účinek katecholaminů související s fyzickou a psychickou zátěží a snižuje 
tepovou frekvenci, srdeční výkon a krevní tlak. Ve stresových situacích se zvýšeným uvolňováním  
epinefrinu z nadledvinek metoprolol nebrání normální fyziologické cévní dilataci. V terapeutických 
dávkách má metoprolol menší vliv na kontrakci bronchiálních svalů než neselektivní beta-blokátory. 
Tato  vlastnost  umožňuje  léčbu metoprololem u pacientů  s  bronchiálním  astmatem  nebo  jinými 
výraznými  obstrukčními  plicními  onemocněními  v  kombinaci  se  stimulanty  beta2-receptorů. 
Metoprolol ovlivňuje uvolňování inzulínu a metabolismus sacharidů v menší míře než neselektivní 
beta-blokátory, a proto může být rovněž podáván pacientům s diabetem mellitem.  Kardiovaskulární 
odpověď na hypoglykemii, např. tachykardie, je metoprololem ovlivněna méně a návrat hladiny cukru 
v krvi na normální množství je rychlejší než v případě neselektivních blokátorů beta-receptoru.  
Při hypertenzi metoprolol snižuje krevní tlak významně déle než 24 hodin, a to v poloze vleže i vstoje, 
a rovněž i v průběhu cvičení. Při zahájení léčby metoprololem je pozorován vzestup periferní cévní 
rezistence. U dlouhodobé léčby však může být snížení krevního tlaku důsledkem snížení periferní 
vaskulární rezistence a nezměněného srdečního výdeje.  
Pediatrická populace
Podávání metoprololu bylo sledováno ve studii u 144 pediatrických pacientů (6 až 16  let) primárně 
s esenciální  hypertenzí  po  dobu  4  týdnů.  Systolický  krevní  tlak  se  snížil o  5,2  mmHg  při  dávce 
0,2 mg/kg (p=0,145), o 7,7 mmHg při dávce 1,0 mg/kg (p=0,027) a o 6,3 mmHg při dávce 2,0 mg/kg 
(p=0,049), s maximálně 200 mg/den ve srovnání s 1,9 mmHg při placebu. Diastolický krevní tlak se 
snížil o  3,1 mmHg (p=0,655),  4,9 mmHg (p=0,280),  7,5  (p=0,017)  a 2,1  mmHg. Snížení krevního 
tlaku nebylo závislé na věku, stadiu podle Tannera nebo rase.  
U mužů se středně těžkou až těžkou hypertenzí snižuje metoprolol riziko úmrtí na kardiovaskulární 
onemocnění. Nevyskytují se žádné poruchy v rovnováze elektrolytů.  
Účinek na chronické srdeční selhání 
V MERIT-HF, studii přežití zahrnující 3 991 pacientů se srdečním selháním (NYHA II-IV) a sníženou 
ejekční frakcí (≤ 0,40), bylo prokázáno, že metoprolol zvyšuje přežití a snižuje počet hospitalizací. Při 
dlouhodobé léčbě u pacientů dochází k celkovému zlepšení příznaků (New York Heart Association 
class and Overall Treatment Evaluation score).  
Kromě toho bylo prokázáno, že terapie metoprololem zvyšuje ejekční frakci a snižuje objem levé 
srdeční komory na konci systoly i diastoly.  
U tachyarytmií je vliv zvýšené sympatolytické aktivity blokován, což vede  k nižší tepové frekvenci 
primárně  sníženou automatizací kardiostimulačních buněk,  ale  také prodlouženou dobou 
supraventrikulárního vedení. Metoprolol snižuje riziko reinfarktů a srdeční smrti, zejména náhlé smrti 
po infarktu myokardu.  
5.2 Farmakokinetické vlastnosti 
 Tableta  s  prodlouženým  uvolňováním  přípravku  Bloxazoc  obsahuje mikropelety  s metoprolol-
sukcinátem,  a  každá  z pelet je  samostatnou  depotní  jednotkou.  Každá peleta je  potažena  vrstvou 
polymeru, která řídí rychlost uvolňování léku. Tableta  se při kontaktu  s tekutinou rychle rozpadá, 
přičemž  se mikropelety dispergují na  velkou  plochu  v  gastrointestinálním  traktu. Uvolňování  je 
nezávislé na hodnotě pH okolní tekutiny a pokračuje téměř konstantní rychlostí po dobu přibližně 
20 hodin. Léková forma poskytuje rovnoměrnou plazmatickou koncentraci a trvání účinku po více než 
24 hodin.  
Metoprolol  se  úplně  absorbuje  po  perorálním  podání a  látka  je  absorbována v celém 
gastrointestinálním traktu, i v tlustém střevě. Biologická dostupnost přípravku Bloxazoc je 30-40 %. 
Metoprolol se metabolizuje v játrech převážně CYP2D6. Byly identifikovány tři hlavní metabolity, 
ačkoli žádný z nich nemá klinicky významný beta-blokující účinek. Metoprolol  se  přibližně do 5 % 
vylučuje v nezměněné formě ledvinami, zbytek dávky se pak vylučuje ve formě metabolitů.   
Pediatrická populace
Farmakokinetický  profil  metoprololu  u  pediatrických  pacientů s  hypertenzí ve  věku  6–17  let  je 
podobný farmakokinetice popsané výše u dospělých. Zdánlivá perorální clearance metoprololu (CL/F) 
stoupá lineárně s tělesnou hmotností.  
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 
 Nejsou  k  dispozici  žádné  další  relevantní  předklinické  údaje,  než  již  zmiňované  údaje  uvedené 
v jiných bodech tohoto souhrnu údajů o přípravku.   
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 
 6.1 Seznam pomocných látek  
Jádro tablety 
Koloidní bezvodý oxid křemičitýMikrokrystalická celulosa 
HypromelosaNatrium-lauryl-sulfát 
Polysorbát Glycerol 
HyprolosaEthylcelulosa 
Natrium-stearyl-fumarát 
 
Potahová vrstvaHypromelosa 
Oxid titaničitý (E171) 
MastekPropylenglykol 
6.2 Inkompatibility  
Neuplatňuje se.  
6.3 Doba použitelnosti  
roky  
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání  
Uchovávejte při teplotě do 30 °C.  
6.5 Druh obalu a obsah balení  
Blistr (PVC/PE/PVDC fólie - Al fólie): 10, 14, 28, 30, 50, 56, 60, 84, 90, 98 a 100 tablet, v krabičce.  
Polyethylenový (HDPE) obal na tablety s uzávěrem z polypropylenu (PP) garantujícím neporušenost 
obalu, v krabičce:  
- 250 tablet (25 mg, 50 mg a 100 mg). 
- 100 tablet (200 mg).  
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.   
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku  
Žádné zvláštní požadavky. 
Veškerý  nepoužitý  léčivý  přípravek  nebo  odpad  musí  být  zlikvidován v souladu   s místními 
požadavky.   
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 
 KRKA, d.d., Novo mesto, Šmarješka cesta 6, 8501 Novo mesto, Slovinsko   
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA  
Bloxazoc 25 mg: 58/567/15-C 
Bloxazoc 50 mg: 58/568/15-C 
Bloxazoc 100 mg: 58/569/15-C 
Bloxazoc 200 mg: 58/570/15-C  
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE  
Datum první registrace: 25. 1
1. Datum posledního prodloužení registrace: 17. 7.  10. DATUM REVIZE TEXTU  
9. 10.   Podrobné  informace o  tomto  léčivém  přípravku  jsou  k  dispozici  na  webových  stránkách  Státního 
ústavu pro kontrolu léčiv (www.sukl.cz). 
 1. NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU