HELIDES - souhrn údajů a příbalový leták

Sp.zn.sukls37980-a sp.zn.sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Helides 20 mg enterosolventní tvrdé tobolky
Helides 40 mg enterosolventní tvrdé tobolky

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Helides 20 mg: Jedna tobolka obsahuje esomeprazolum 20 mg (jako magnesium dihydrát).
Pomocné látky se známým účinkem: jedna tobolka obsahuje 8,05 mg sacharosy, 1,85 mikrogramů
methylparabenu (E218) a 0,56 mikrogramů propylparabenu (E216).

Helides 40 mg: Jedna tobolka obsahuje esomeprazolum 40 mg (jako magnesium dihydrát).
Pomocné látky se známým účinkem: jedna tobolka obsahuje 16,09 mg sacharosy, 3,65 mikrogramů
methylparabenu (E218) a 1,1 mikrogramů propylparabenu (E216).

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Enterosolventní tvrdá tobolka.

Helides 20 mg: Tobolka s neprůhledným žlutým víčkem a neprůhledným bílým tělem, s černým
potiskem „20 mg“ jak na víčku, tak na těle. Tobolka obsahuje skoro bílé až našedivělé sférické
mikrogranule.

Helides 40 mg: Tobolka s neprůhledným žlutým víčkem a neprůhledným žlutým tělem, s černým
potiskem „40 mg“ jak na víčku, tak na těle. Tobolka obsahuje skoro bílé až našedivělé sférické
mikrogranule.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Přípravek Helides je indikován u těchto stavů:

Dospělí
Refluxní choroba jícnu (GERD)
- léčba erozivní refluxní ezofagitidy,
- dlouhodobá léčba pacientů se zhojenou ezofagitidou k prevenci relapsu,
- symptomatická léčba refluxní choroby jícnu (GERD).

Eradikace Helicobacter pylori v kombinaci s vhodnými antibakteriálními terapeutickými režimy
a
- hojení duodenálních vředů v souvislosti s infekcí Helicobacter pylori a
- prevenci relapsu peptických vředů u pacientů s Helicobacter pylori pozitivní vředovou chorobou.

Pacienti vyžadující dlouhodobou léčbu nesteroidními antirevmatiky (NSAID)
Hojení žaludečních vředů v souvislosti s podáváním NSAID.
Prevence žaludečních a duodenálních vředů v souvislosti s podáváním NSAID u rizikových pacientů.


Prevence opětovného krvácení z žaludečních vředů jako dlouhodobé pokračování intravenózní
léčby.

Léčba Zollinger-Ellisonova syndromu

Dospívající ve věku od 12 let
Refluxní choroba jícnu (GERD)
- léčba erozivní refluxní ezofagitidy,
- dlouhodobá léčba pacientů se zhojenou ezofagitidou k zabránění recidivy,
- symptomatická léčba refluxní choroby jícnu (GERD).

V kombinaci s antibiotiky léčba duodenálních vředů způsobených bakterií Helicobacter pylori.

4.2 Dávkování a způsob podání

Tobolky se polykají celé a zapijí se. Tobolky se nesmějí žvýkat ani drtit.

U pacientů s obtížemi při polykání lze tobolky otevřít a jejich obsah smíchat s polovinou sklenice
neperlivé vody. Jiné tekutiny jsou nevhodné, neboť mohou rozpustit enterosolventní potah. Zamíchejte
a vypijte tekutinu s granulemi ihned nebo do 30 minut. Vypláchněte sklenici polovinou sklenice vody
a vypijte. Granule se nesmí žvýkat ani drtit.
U pacientů, kteří nemohou polykat, lze obsah tobolek rozmíchat v neperlivé vodě a podat žaludeční
sondou. Je důležité vyzkoušet vhodnost zvolené stříkačky a žaludeční sondy. Návod k přípravě
a podání viz bod 6.6.

Dospělí a dospívající ve věku od 12 let
Refluxní choroba jícnu (GERD)
- léčba erozivní refluxní ezofagitidy
40 mg jednou denně po dobu 4 týdnů.
U pacientů, u kterých nedojde ke zhojení ezofagitidy, nebo u kterých přetrvávají symptomy
onemocnění, se doporučuje pokračovat v léčbě další 4 týdny.

- dlouhodobá léčba pacientů se zhojenou ezofagitidou k prevenci relapsu
20 mg jednou denně.

- symptomatická léčba refluxní choroby jícnu (GERD)
20 mg jednou denně u pacientů bez ezofagitidy. Pokud není dosaženo kontroly symptomů
onemocnění v průběhu 4 týdnů, má následovat podrobnější vyšetření pacienta. Po ústupu
symptomů lze jejich další kontroly dosáhnout užíváním 20 mg jednou denně. U dospělých lze
použít režim podávání dle potřeby v dávce 20 mg jednou denně. U pacientů užívajících léčivé
přípravky ze skupiny NSAID a s rizikem rozvoje žaludečních a duodenálních vředů se pro
následnou kontrolu symptomů režim dle potřeby nedoporučuje.

Dospělí
Eradikace Helicobacter pylori v kombinaci s vhodnými antibakteriálními terapeutickými
režimy a
- hojení duodenálních vředů v souvislosti s infekcí Helicobacter pylori a
- prevence relapsu peptických vředů u pacientů s Helicobacter pylori pozitivní vředovou chorobou.
Helides 20 mg, amoxicilin 1 g a klarithromycin 500 mg, vše dvakrát denně po dobu 7 dní.

Pacienti vyžadující dlouhodobou léčbu nesteroidními antirevmatiky (NSAID)
Ke zhojení žaludečních vředů v souvislosti s podáváním NSAID:
Obvyklá dávka je 20 mg jednou denně. Délka léčby je 4 - 8 týdnů.
K prevenci žaludečních a duodenálních vředů v souvislosti s podáváním NSAID u rizikových
pacientů:
20 mg jednou denně.

Prevence opětovného krvácení z žaludečních vředů jako dlouhodobé pokračování intravenózní
léčby.
40 mg jednou denně po dobu 4 týdnů po intravenózní léčbě k prevenci opětovného krvácení
z žaludečních vředů.

Léčba Zollinger-Ellisonova syndromu
Doporučené počáteční dávkování je Helides 40 mg dvakrát denně. Dávkování pak má být upraveno
individuálně a léčba má pokračovat, dokud je klinicky indikována. Dle dostupných klinických dat je
většina pacientů kontrolována dávkami 80 až 160 mg esomeprazolu denně. U dávek nad 80 mg denně
dávka má být rozdělena a podávána dvakrát denně.

Dospívající ve věku od 12 let:
Léčba duodenálního vředu způsobeného bakterií Helicobacter pylori
Při výběru vhodné kombinace léčby je třeba vzít v úvahu oficiální národní, regionální a místní
pokyny, pokud jde o rezistence bakterií, trvání léčby (nejčastěji 7 dnů, ale někdy až 14 dnů) a vhodné
použití antibakteriálních látek. Léčba má probíhat pod dohledem odborníka.

Doporučené dávkování:
Tělesná hmotnost Dávkování
30 - 40 kg Kombinace se dvěma antibiotiky: přípravek Helides 20 mg, amoxicilin 750 mg
a klarithromycin 7,5 mg/kg tělesné hmotnosti jsou podávány společně dvakrát
denně po dobu jednoho týdne.
> 40 kg Kombinace se dvěma antibiotiky: přípravek Helides 20 mg, amoxicilin 1 g
a klarithromycin 500 mg jsou podávány společně dvakrát denně po dobu jednoho
týdne.

Děti ve věku do 12 let
U dětí do 12 let nejsou k dispozici žádná data, a přípravek Helides se jim proto nemá podávat.

Porucha funkce ledvin
Úprava dávek u pacientů s poruchou funkce ledvin není nutná. Vzhledem k omezeným zkušenostem
s pacienty se závažnou renální insuficiencí je třeba tyto pacienty léčit s opatrností. (viz bod 5.2).

Porucha funkce jater
Úprava dávek není nutná u pacientů s mírnou až středně závažnou poruchou funkce jater. U pacientů
se závažnou poruchou funkce jater maximální dávka nemá překročit 20 mg esomeprazolu (viz bod
5.2).

Starší pacienti
Úprava dávkování přípravku u starších pacientů není nutná.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku, substituované benzimidazoly nebo na kteroukoli pomocnou látku
uvedenou v bodě 6.1.
Esomeprazol nemá být užíván souběžně s nelfinavirem (viz bod 4.5).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Při výskytu jakéhokoli varovného symptomu (např. výrazný neočekávaný úbytek tělesné hmotnosti,
opakované zvracení, dysfagie, hematemeza, nebo meléna) a při podezření na žaludeční vřed či při jeho
přítomnosti je třeba vyloučit malignitu, neboť léčba esomeprazolem může zmírňovat symptomy
a oddálit stanovení správné diagnózy.

Pacienti léčení dlouhodobě (obzvláště ti, kteří jsou léčeni déle než 1 rok) mají být pod pravidelným
lékařským dohledem.

Inhibitory protonové pumpy (PPI), obzvláště pokud jsou podávány ve vysokých dávkách
a dlouhodobě (déle než 1 rok), mohou mírně zvyšovat riziko zlomenin proximálního konce femuru,
distálního konce předloktí a obratlů, zejména u starších pacientů a pacientů se známými rizikovými
faktory. Podle výsledků observačních studií mohou inhibitory protonové pumpy zvyšovat celkové
riziko fraktur o 10-40 %. K tomuto zvýšení mohou částečně přispívat jiné rizikové faktory. Pacienti
s rizikem osteoporózy mají být léčeni podle současných klinických doporučení a mají mít zajištěn
dostatečný přísun vitaminu D a kalcia.

Pacienti léčení v režimu dle potřeby mají být informováni o nutnosti kontaktovat lékaře, pokud dojde
ke změně charakteru symptomů. Při předepisování esomeprazolu pro léčbu dle potřeby je třeba zvážit
interakce s dalšími léky vzhledem ke kolísajícím koncentracím esomeprazolu v plazmě (viz bod 4.5).

Při předepisování esomeprazolu pro eradikaci Helicobacter pylori je třeba zvážit interakce u všech
složek trojkombinační léčby. Klarithromycin je účinný inhibitor CYP3A4, a proto je potřeba zvážit
kontraindikace a interakce klarithromycinu u pacientů současně užívajících jiné léky metabolizované
cytochromem CYP3A4, jako je cisaprid.

Léčba inhibitory protonové pumpy může vést k mírně zvýšenému riziku gastrointestinálních infekcí,
jako je Salmonella či Campylobacter (viz bod 5.1).

Souběžné podávání esomeprazolu s atazanavirem se nedoporučuje (viz bod 4.5). Pokud je kombinace
atazanaviru a inhibitoru protonové pumpy považována za nevyhnutelnou, doporučuje se pečlivé
klinické sledování, spolu se zvýšením dávek atazanaviru na 400 mg a na 100 mg ritonaviru; dávka
20 mg esomeprazolu nemá být překročena.

Esomeprazol je inhibitorem CYP2C19. Při zavádění nebo přerušení léčby esomeprazolem je třeba vzít
v úvahu možné interakce s látkami, které jsou metabolizovány izoenzymem CYP2C19. Byla
zaznamenána interakce mezi esomeprazolem a klopidogrelem (viz bod 4.5). Klinický význam této
interakce není znám. Jako bezpečnostní opatření se nedoporučuje současné užívání esomeprazolu a
klopidogrelu.

Hypomagnesemie
U pacientů léčených inhibitory protonové pumpy, jako je esomeprazol, byly hlášeny případy závažné
hypomagnesemie. Tito pacienti byli léčeni nejméně 3 měsíce, ve většině případů 1 rok.
Hypomagnesemie se může projevit závažnými příznaky, jako je únava, tetanie, delirium, křeče,
závratě a ventrikulární arytmie. Počáteční příznaky však mohou být nenápadné a mohou být
přehlédnuty. U většiny postižených pacientů došlo ke zlepšení stavu poté, co byla léčba inhibitorem
protonové pumpy ukončena a zahájena suplementace magnesiem.
U pacientů, u nichž je plánována dlouhodobá léčba nebo kteří mají užívat inhibitor protonové pumpy
společně s digoxinem nebo jinými látkami, které mohou působit hypomagnesemii (např. diuretika), je
vhodné vyšetřit hladinu magnesia před zahájením léčby a opakovaně v jejím průběhu.

Interference s laboratorními testy
Zvýšená hladina chromograninu A (CgA) může interferovat s vyšetřením neuroendokrinních tumorů.
Aby se tomu předešlo, je třeba léčbu přípravkem Helides přerušit alespoň 5 dní před měřením CgA
(viz bod 5.1). Pokud se hladiny CgA a gastrinu po úvodním měření nevrátí do referenčního rozmezí, je
nutné měření zopakovat po 14 dnech od přerušení léčby inhibitorem protonové pumpy.

Esomeprazol, stejně jako všechny přípravky potlačující vylučování žaludeční kyseliny, může snížit
absorpci vitaminu B12 (kyanokobalamin) v důsledku hypo nebo achlorhydrie. Toto má být zvažováno
u pacientů se sníženou tělesnou zásobou nebo rizikovými faktory pro sníženou absorpci vitaminu Bpři dlouhodobé léčbě.

Subakutní kožní lupus erythematodes (SCLE)
S inhibitory protonové pumpy jsou velmi vzácně spojeny případy SCLE. Pokud se objeví léze,
zejména na místech, kde je kůže vystavena slunečním paprskům, a pokud jsou tyto léze doprovázeny
bolestí kloubů, pacient má neprodleně vyhledat lékařskou pomoc a lékař má zvážit vysazení přípravku
Helides. SCLE, který se vyvinul po předchozí léčbě některým inhibitorem protonové pumpy, může
zvyšovat riziko SCLE i u jiných inhibitorů protonové pumpy.

Sacharosa
Tento léčivý přípravek obsahuje sacharosu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí
fruktosy, malabsorpcí glukosy a galaktosy nebo při sacharáso-isomaltásové insuficienci tento
přípravek nemají užívat.

Parabeny
Tento přípravek obsahuje parabeny, které mohou způsobit alergické reakce (i opožděné).

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Interakční studie byly provedeny pouze u dospělých.

Vliv esomeprazolu na farmakokinetiku jiných léků

Léčivé přípravky s absorpcí závislou na pH
Potlačení sekrece žaludeční kyseliny během léčby esomeprazolem a dalšími inhibitory protonové
pumpy může zvyšovat či snižovat absorpci léčivých přípravků, jejichž absorpce závisí na pH žaludku.
Stejně jako u jiných léčivých přípravků, které snižují žaludeční aciditu, může být v průběhu léčby
esomeprazolem snížena absorpce léčivých přípravků, jako je ketokonazol, itrakonazol a erlotinib
a zvýšena absorpce digoxinu. Současná léčba omeprazolem (20 mg denně) a digoxinem zvýšila u
zdravých dobrovolníků biologickou dostupnost digoxinu o 10 % (až o 30 % u 2 z 10 subjektů).
Vzácně byla hlášena toxicita digoxinu. Nicméně je třeba opatrnost, pokud je esomeprazol podáván ve
vysokých dávkách starším pacientům. Sledování terapeutického účinku digoxinu má být tehdy
posíleno.

Byly hlášeny interakce omeprazolu s některými inhibitory proteáz. Klinický význam a mechanismy
těchto hlášených interakcí nejsou vždy známy. Zvýšené žaludeční pH během léčby omeprazolem
může ovlivnit absorpci inhibitorů proteáz. Další možné mechanismy interakcí jsou prostřednictvím
inhibice CYP2C19. U atazanaviru a nelfinaviru byly hlášeny snížené hladiny v séru při současném
podávání s omeprazolem, a souběžné užívání se nedoporučuje. Současné užívání omeprazolu (40 mg
jednou denně) a atazanaviru 300 mg/ritonaviru 100 mg u zdravých dobrovolníků vedlo k výraznému
snížení dostupnosti atazanaviru (přibližně 75% snížení AUC, Cmax a Cmin). Zvýšení dávky atazanaviru
na 400 mg nevedlo ke kompenzaci vlivu omeprazolu na dostupnost atazanaviru. Současné podávání
omeprazolu (20 mg denně) a atazanaviru 400 mg/ritonaviru 100 mg zdravým dobrovolníkům vedlo
k poklesu dostupnosti atazanaviru o přibližně 30 % ve srovnání s dostupností atazanaviru
300 mg/ritonaviru 100 mg denně bez omeprazolu 20 mg denně. Současné podávání omeprazolu
(40 mg denně) snížilo průměrné AUC, Cmax a Cmin nelfinaviru o 36-39 %, a průměrné AUC, Cmax
a Cmin farmakologicky aktivního metabolitu M8 o 75 - 92 %. Pro sachinavir (s ritonavirem) byly
hlášeny zvýšené hladiny v séru (80-100 %) při současné léčbě omeprazolem (40 mg denně). Léčba
omeprazolem v dávce 20 mg denně neměla žádný vliv na dostupnost darunaviru (společně s
ritonavirem) a amprenaviru (společně s ritonavirem). Léčba esomeprazolem v dávce 20 mg denně
neměla vliv na dostupnost amprenaviru (podávaného samostatně nebo souběžně s ritonavirem). Léčba
omeprazolem v dávce 40 mg denně neměla vliv na dostupnost lopinaviru (společně s ritonavirem).
Vzhledem k podobným farmakodynamickým účinkům a farmakokinetickým vlastnostem omeprazolu
a esomeprazolu se souběžné užívání esomeprazolu a atazanaviru nedoporučuje a souběžné podávání
esomeprazolu a nelfinaviru je kontraindikováno.

Léky metabolizované CYP2CEsomeprazol inhibuje CYP2C19, hlavní enzym metabolizující esomeprazol. Pokud je esomeprazol
podáván současně s léky metabolizovanými CYP2C19, jako je diazepam, citalopram, imipramin,
klomipramin, fenytoin a další, může dojít ke zvýšení plazmatické koncentrace těchto léků vedoucí až k
nutnosti snížit jejich dávkování. Tuto skutečnost je potřeba zvážit obzvlášť při předepisování
esomeprazolu k užívání dle potřeby. Souběžné užívání 30 mg esomeprazolu vedlo ke 45% snížení
clearance diazepamu, který je substrátem CYP2C19. Současné podávání 40 mg esomeprazolu vedlo
ke 13% zvýšení minimálních plazmatických koncentrací fenytoinu u pacientů s epilepsií. Doporučuje
se monitorování plazmatických koncentrací fenytoinu při zahájení či ukončení léčby esomeprazolem.
Omeprazol (40 mg jednou denně) zvýšil Cmax a AUCτ vorikonazolu (substrát CYP2C19) o 15 %,
respektive 41 %.

Současné podávání 40 mg esomeprazolu pacientům léčeným warfarinem v rámci klinických studií
ukázalo, že koagulační časy byly v běžném rozmezí. V průběhu postmarketingového sledování
bezpečnosti přípravku bylo však hlášeno několik izolovaných případů klinicky významně zvýšeného
INR během souběžné léčby. Doporučuje se bližší sledování pacientů na počátku a při ukončování
souběžné léčby esomeprazolem a warfarinem nebo jinými kumarinovými deriváty.

Omeprazol, stejně jako esomeprazol, působí jako inhibitor CYP2C19. Omeprazol podávaný ve
zkřížené studii zdravým dobrovolníkům v dávce 40 mg, zvýšil Cmax a AUC cilostazolu o 18 %,
respektive o 26 %, a jednoho z jeho aktivních metabolitů o 29 %, respektive o 69 %.

U zdravých dobrovolníků vedlo souběžné podávání 40 mg esomeprazolu ke 32% zvýšení plochy
pod křivkou plazmatické koncentrace (AUC) a k prodloužení eliminačního poločasu (t1/2) o 31 %, ale
nikoliv k významnému zvýšení nejvyšších plazmatických koncentrací cisapridu. Mírně prodloužený
QTc interval, pozorovaný po podání samotného cisapridu, se dále neprodlužoval při podání cisapridu
v kombinaci s esomeprazolem (viz též bod 4.4).

Esomeprazol nemá klinicky významný vliv na farmakokinetiku amoxicilinu a chinidinu.

Krátkodobé klinické studie, hodnotící souběžné podávání esomeprazolu a naproxenu nebo rofekoxibu,
neprokázaly žádné klinicky významné farmakokinetické interakce.

Výsledky studií u zdravých dobrovolníků prokázaly farmakokinetickou/farmakodynamickou interakci
mezi klopidogrelem (300 mg iniciální dávka/75 mg denní udržovací dávka) a esomeprazolem (40 mg
perorálně denně) vedoucí ke snížené expozici aktivnímu metabolitu klopidogrelu v průměru o 40 %
a vedoucí ke snížení maximální inhibice agregace krevních destiček (indukované ADP) v průměru o
14 %.

Ve studii se zdravými dobrovolníky, kde byl klopidogrel podáván s fixní kombinací esomeprazolu
20 mg + ASA 81 mg, došlo ke snížení expozice aktivnímu metabolitu klopidogrelu téměř o 40 % ve
srovnání s podáním samotného klopidogrelu. Maximální úroveň inhibice agregace krevních destiček
(indukované ADP) však byla u těchto subjektů stejná v obou skupinách (samotný klopidogrel
a klopidogrel v kombinaci s esomeprazolem + ASA).

Z observačních i klinických studií byly hlášeny nekonzistentní údaje týkající se klinických důsledků
farmakokinetické/farmakodynamické interakce esomeprazolu, pokud jde o závažné kardiovaskulární
příhody. Jako opatření se má zabránit souběžnému podávání esomeprazolu a klopidogrelu.

Neznámý mechanismus
Bylo hlášeno, že současné podávání esomeprazolu zvyšuje sérové hladiny takrolimu. Má být
provedeno zesílené monitorování koncentrace takrolimu, stejně jako funkce ledvin (clearance
kreatininu) a v případě potřeby upraveno dávkování takrolimu.
Při podávání inhibitorů protonové pumpy spolu s methotrexátem byly u některých pacientů hlášeny
zvýšené hladiny methotrexátu. Při vysokých dávkách methotrexátu může být nutné zvážit dočasné
vysazení esomeprazolu.

Vliv jiných léků na farmakokinetiku esomeprazolu
Esomeprazol je metabolizován prostřednictvím CYP2C19 a CYP3A4. Souběžné podávání
esomeprazolu a inhibitoru CYP3A4 klarithromycinu (500 mg dvakrát denně) vedlo ke zdvojnásobení
dostupnosti (vyjádřené jako AUC) esomeprazolu. Souběžné podávání esomeprazolu a kombinovaného
inhibitoru CYP2C19 a CYP3A4 může vést k více než zdvojnásobení dostupnosti esomeprazolu.
Vorikonazol, inhibitor CYP2C19 a CYP3A4, zvýšil AUCτ omeprazolu o 280 %. Úprava dávkování
esomeprazolu není ani u jednoho z těchto případů obecně nutná. Úprava dávkování však má být
zvážena u pacientů se závažnou poruchou funkce jater, a pokud je indikována dlouhodobá léčba.

Léky, o kterých je známo, že indukují buď CYP2C19 nebo CYP3A4 nebo oba (např. rifampicin nebo
třezalka tečkovaná) mohou způsobit pokles hladin esomeprazolu v séru zvýšením metabolismu
esomeprazolu.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Klinické údaje o expozici účinkům esomeprazolu v těhotenství jsou nedostatečné. U racemické směsi
omeprazolu údaje z většího počtu těhotenství získané z epidemiologických studií neukazují žádné
malformační či fetotoxické účinky. Studie s esomeprazolem provedené na zvířatech neukazují přímé
ani nepřímé škodlivé účinky na embryonální/fetální vývoj. Studie s racemickou směsí provedené
na zvířatech neukazují přímé ani nepřímé škodlivé účinky na těhotenství, porod ani postnatální vývoj.
Opatrnost je na místě při předepisování těhotným ženám.

Kojení
Není známo, zda se esomeprazol vylučuje do mateřského mléka u lidí. Žádné klinické studie
u kojících žen nebyly provedeny. Nejsou dostatečné informace o vlivu esomeprazolu na
novorozence/kojence.. Helides proto nemá být užíván během kojení.

Fertilita
Studie na zvířatech s racemickou směsí omeprazolu podávanou perorálně nenaznačují vliv na fertilitu.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Esomeprazol má malý vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Byly hlášeny nežádoucí účinky
jako závratě (méně časté) a rozmazané vidění (vzácné) (viz bod 4.8). Pokud se objeví, pacienti nemají
řídit nebo obsluhovat stroje

4.8 Nežádoucí účinky

V průběhu klinických studií a v poregistračním období byly identifikovány nebo vzniklo podezření na
následující nežádoucí účinky esomeprazolu. U žádného z nich nebyla prokázána závislost na dávce.
Nežádoucí účinky jsou seřazeny podle frekvence výskytu (velmi časté ≥1/10; časté ≥1/100 až <1/10;
méně časté ≥1/1 000 až <1/100; vzácné ≥1/10 000 až <1/1 000; velmi vzácné <1/10 000), není známo
(z dostupných údajů nelze určit).


Poruchy krve a lymfatického Vzácné Leukopenie, trombocytopenie
systému Velmi vzácné Agranulocytóza, pancytopenie
Poruchy imunitního systému Vzácné Hypersenzitivní reakce, např. horečka,
angioedém a anafylaktická reakce/šok
Poruchy metabolismu a výživy Méně časté Periferní otok
Vzácné

Hyponatremie
Není známo Hypomagnesemie (viz bod 4.4); závažná
hypomagnesemie může korelovat
s hypokalcemií.
Hypomagnesemie může být také spojena
s hypokalemií.
Psychiatrické poruchy Méně časté Nespavost
Vzácné Agitovanost, zmatenost, deprese
Velmi vzácné Agresivita, halucinace
Poruchy nervového systému Časté Bolest hlavy
Méně časté Závrať, parestezie, somnolence
Vzácné Poruchy chuti
Poruchy oka Vzácné Rozmazané vidění
Poruchy ucha a labyrintu Méně časté Závrať
Respirační, hrudní a mediastinální
poruchy
Vzácné Bronchospasmus
Gastrointestinální poruchy Časté Bolest břicha, zácpa, průjem, nadýmání,
nevolnost/zvracení, polypy ze žlázek fundu
žaludku (benigní)
Méně časté Sucho v ústech
Vzácné Stomatitida, gastrointestinální kandidóza
Není známo Mikroskopická kolitida
Poruchy jater a žlučových cest Méně časté Zvýšení hodnot jaterních enzymů
Vzácné Hepatitida s projevy žloutenky či bez těchto
projevů
Velmi vzácné Jaterní selhání, encefalopatie u pacientů
s preexistujícím onemocněním jater
Poruchy kůže a podkožní tkáně Méně časté Dermatitis, pruritus, vyrážka, kopřivka
Vzácné Alopecie, fotosenzitivita
Velmi vzácné Erythema multiforme, Stevens-Johnsonův
syndrom, toxická epidermální nekrolýza (TEN)
Není známo Subakutní kožní lupus erythematodes (viz bod
4.4)
Poruchy svalové a kosterní
soustavy a pojivové tkáně
Méně časté Fraktury proximálního konce femuru, distálního
konce předloktí a obratlů (viz. bod 4.4)
Vzácné Artralgie, myalgie
Velmi vzácné Svalová slabost
Poruchy ledvin a močových cest Velmi vzácné Intersticiální nefritida, u některých pacientů
bylo současně hlášeno selhání ledvin
Poruchy reprodukčního systému a
prsu
Velmi vzácné Gynekomastie
Celkové poruchy a reakce v místě
aplikace
Vzácné Malátnost, zvýšené pocení

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Existují pouze velice omezené zkušenosti s úmyslným předávkováním. Symptomy popsané při požití
dávky 280 mg esomeprazolu byly gastrointestinální obtíže a slabost. Jednotlivé dávky 80 mg
esomeprazolu nebyly provázeny žádnými obtížemi. Žádné specifické antidotum není známo.
Esomeprazol je extenzivně vázán na plazmatické proteiny, a není proto snadno dialyzovatelný.
Podobně jako v jiných případech předávkování, léčba má být symptomatická a je třeba použít obecná
podpůrná opatření.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: inhibitory protonové pumpy
ATC kód: A02B C
Esomeprazol je S-izomer omeprazolu a snižuje sekreci žaludeční kyseliny prostřednictvím cíleného
mechanismu účinku. Je specifickým inhibitorem protonové pumpy v parietálních buňkách. Oba
stereoizomery omeprazolu (R- i S-) vykazují podobnou farmakodynamickou aktivitu.

Místo a mechanismus účinku
Esomeprazol je slabou bází a je koncentrován a přeměňován na aktivní formu ve vysoce kyselém
prostředí sekrečních kanálků parietálních buněk, kde pak inhibuje enzym H+/K+-ATPázu (protonovou
pumpu) a inhibuje bazální i stimulovanou sekreci kyseliny.

Vliv na sekreci žaludeční kyseliny
Po perorálním užití esomeprazolu 20 mg a 40 mg nastupuje účinek během jedné hodiny.
Po opakovaném podání 20 mg esomeprazolu jednou denně po dobu pěti dní se snižuje maximální
sekrece žaludeční kyseliny po stimulaci pentagastrinem o 90 % (měřeno pátý den 6-7 hodin
po podání).

Po pěti dnech perorálního užívání 20 mg a 40 mg esomeprazolu bylo pH žaludečního obsahu u
pacientů se symptomatickou refluxní chorobou jícnu udržováno vyšší než 4 po dobu v průměru 13,
resp. 17 hodin. Podíl pacientů s pH žaludečního obsahu vyšším než 4 po dobu nejméně 8, 12 a hodin byl pro esomeprazol 20 mg 76 %, 54 % resp. 24 %, a pro esomeprazol 40 mg 97 %, 92 % resp.
56 %.

Při použití AUC jako zástupného parametru plazmatické koncentrace byla prokázána závislost mezi
rozsahem inhibice sekrece žaludeční kyseliny a expozice léčivé látky.

Terapeutické účinky inhibice sekrece žaludeční kyseliny
Ke zhojení refluxní ezofagitidy podáváním esomeprazolu 40 mg dochází přibližně u 78 % pacientů
po čtyřech týdnech a u 93 % po osmi týdnech.

Týdenní léčba esomeprazolem 20 mg dvakrát denně a vhodnými antibiotiky vede k úspěšné eradikaci
H. pylori přibližně u 90 % pacientů.
U nekomplikovaných duodenálních vředů není po týdenní eradikační léčbě k účinnému zhojení vředu
a vymizení symptomů potřeba následná monoterapie antisekretoriky.

V randomizované, dvojitě slepé, placebem kontrolované klinické studii byli pacienti s endoskopicky
potvrzeným krvácením z peptického vředu, charakterizovaným jako Forrest Ia, Ib, IIa nebo IIb (9 %,
43 %, 38 %, respektive 10 %), randomizováni k podávání infuze esomeprazolu (n=375) nebo placeba
(n=389). Po endoskopické hemostáze bylo pacientům podáno 80 mg esomeprazolu ve formě
intravenózní infuze po dobu 30 minut, následované kontinuální infuzí rychlostí 8 mg/h nebo placeba
po dobu 72 hodin. Po úvodní 72hodinové terapii byl všem pacientům perorálně podáván esomeprazol
40 mg po dobu 27 dní k potlačení kyselé žaludeční sekrece. Výskyt opětovného krvácení byl během
dní u skupiny léčené esomeprazolem 5,9 % ve srovnání s 10,3 % ve skupině placeba. Během 30 dní
od léčby byl výskyt opětovného krvácení u skupiny léčené esomeprazolem 7,7 % oproti 13,6 %
u placeba.

Další účinky spojené s inhibicí sekrece žaludeční kyseliny

Během dlouhodobé léčby esomeprazolem byl u dětí i dospělých pozorován zvýšený počet
enterochromafinních (ECL) buněk, který pravděpodobně souvisí se zvýšenou hladinou gastrinu v
krevním séru. Tato zjištění nejsou považovaná za klinicky významná.

Při dlouhodobém užívání s antisekrečními léky byl hlášen mírně zvýšený výskyt žaludečních
glandulárních cyst. Tyto změny jsou fyziologickým důsledkem výrazné inhibice sekrece žaludeční
kyseliny, jsou benigní a pravděpodobně reverzibilní.

Snížená žaludeční kyselost z jakýchkoliv důvodů, včetně užívání inhibitorů protonové pumpy, zvyšuje
v žaludku počet bakterií, normálně se vyskytujících v gastrointestinálním traktu. Léčba inhibitory
protonové pumpy může vést k mírně zvýšenému riziku gastrointestinálních infekcí, např. druhy
Salmonella nebo Campylobacter a u hospitalizovaných pacientů případně i Clostridium difficile.

V průběhu léčby antisekretoriky dochází v reakci na sníženou sekreci žaludeční kyseliny ke zvýšení
sérové hladiny gastrinu. V důsledku snížené žaludeční acidity se zvyšuje též koncentrace CgA.
Zvýšená hladina CgA může interferovat s vyšetřením neuroendokrinních tumorů.
Z dostupných publikovaných důkazů vyplývá, že léčba inhibitory protonové pumpy má být přerušena
dnů až 2 týdny před měřením CgA. To umožní, aby se hladiny CgA, které mohou být falešně
zvýšeny v důsledku léčby inhibitory protonové pumpy, navrátily do referenčního rozmezí.

Ve dvou srovnávacích studiích s ranitidinem prokázal esomeprazol lepší účinnost na hojení
žaludečních vředů u pacientů užívajících léky ze skupiny NSAID, včetně COX-2 selektivních NSAID.

Ve dvou placebem kontrolovaných studiích prokázal esomeprazol lepší účinek při prevenci
žaludečních a duodenálních vředů u pacientů (starších než 60 let a/nebo s vředem v anamnéze)
užívajících NSAID, včetně COX-2 selektivních NSAID.

Pediatrická populace

Ve studii u pediatrických pacientů s GERD (ve věku < 1 až 17 let), dlouhodobě užívajících léčbu
inhibitory protonové pumpy, se u 61 % dětí rozvinul mírný stupeň hyperplazie ECL buněk bez
známého klinického významu a bez rozvoje atrofické gastritidy nebo karcinoidních nádorů.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce a distribuce
Esomeprazol je nestabilní v kyselém prostředí, a proto se perorálně podává jako granule
s enterosolventním potahem. In vivo konverze na R-stereoizomer je zanedbatelná. Absorpce
esomeprazolu je rychlá a maximální plazmatické koncentrace (Cmax) je dosaženo přibližně za
- 2 hodiny po podání. Absolutní biologická dostupnost esomeprazolu je po jednorázovém podání
v dávce 40 mg 64 % a stoupá na 89 % po opakovaném podávání jednou denně. Odpovídající hodnoty
pro esomeprazol 20 mg jsou 50 % resp. 68 %. Zdánlivý distribuční objem esomeprazolu v ustáleném
stavu je u zdravých jedinců přibližně 0,22 l/kg tělesné hmotnosti. Esomeprazol se váže z 97 %
na plazmatické proteiny.

Současný příjem potravy oddaluje a snižuje absorpci esomeprazolu. Tato skutečnost však významně
neovlivňuje účinek esomeprazolu na žaludeční kyselost.

Biotransformace a eliminace
Esomeprazol je zcela metabolizován systémem cytochromu P450 (CYP). Hlavní část metabolismu
esomeprazolu závisí na polymorfním CYP2C19, odpovědném za vytváření hydroxy- a desmethyl-
metabolitů esomeprazolu. Zbývající část závisí na jiné specifické isoformě, CYP3A4, odpovědné
za vytváření sulfonu esomeprazolu, hlavního metabolitu v plazmě.

Níže uvedené parametry odrážejí hlavně farmakokinetiku u tzv. rychlých metabolizátorů s funkčním
enzymem CYP2C19.

Celková plazmatická clearance je asi 17 l/hod po jedné dávce a asi 9 l/hod po opakovaném podání.
Plazmatický eliminační poločas je asi 1,3 hodiny po opakovaném užití jednou denně. Farmakokinetika
esomeprazolu byla studována s dávkami až do 40 mg dvakrát denně. AUC se s opakovaným
podáváním esomeprazolu zvyšuje. Toto zvýšení je závislé na dávce a zvýšení AUC je po opakovaném
podání více než proporcionální vzhledem k dávce. Tato časová a dávková závislost je způsobena
snížením first-pass metabolismu a systémové clearance, pravděpodobně v důsledku inhibice enzymu
CYP2C19 esomeprazolem a/nebo jeho sulfonovým metabolitem. Esomeprazol je v průběhu
dávkového intervalu při podávání jednou denně zcela eliminován z plazmy a nemá tendenci
k akumulaci.
Hlavní metabolity esomeprazolu nemají žádný účinek na sekreci žaludeční kyseliny. Téměř 80 %
perorální dávky esomeprazolu je vyloučeno ve formě metabolitů močí, zbytek stolicí. Méně než 1 %
původního léčiva se objeví v moči.


Zvláštní skupiny pacientů
Přibližně 2,9 ± 1,5 % populace schází funkční enzym CYP2C19. Tyto osoby jsou označovány jako
pomalí metabolizátoři. U těchto jedinců probíhá metabolismus esomeprazolu pravděpodobně hlavně
cestou CYP3A4. Po opakovaném podávání 40 mg esomeprazolu jednou denně byla průměrná AUC
přibližně o 100 % vyšší u tzv. pomalých metabolizátorů než u osob s funkčním enzymem CYP2C(rychlí metabolizátoři). Průměrné nejvyšší plazmatické koncentrace byly zvýšeny asi o 60 %.
Tato zjištění nemají vliv na dávkování esomeprazolu.

U starších pacientů (71-80 let) se metabolismus esomeprazolu výrazně nemění.

Po jednorázovém podání 40 mg esomeprazolu je průměrná AUC u žen přibližně o 30 % vyšší než
u mužů. Po opakovaném podání jednou denně nebyly mezi pohlavími zjištěny žádné rozdíly. Tato
zjištění nemají vliv na dávkování esomeprazolu.

Porucha funkce orgánů
Metabolismus esomeprazolu u pacientů s mírnou až středně závažnou dysfunkcí jater může být
snížený. U pacientů s těžkou dysfunkcí jater je rychlost metabolismu snížena, což u esomeprazolu
vede ke zdvojnásobení AUC. Proto u pacientů s těžkou dysfunkcí nemá být překročena maximální
dávka 20 mg. Esomeprazol ani jeho hlavní metabolity nevykazují při dávkování jednou denně
tendenci k akumulaci.

Žádné studie nebyly prováděny u pacientů se sníženou funkcí ledvin. Jelikož ledviny odpovídají
za vylučování metabolitů esomeprazolu, ale nikoliv za eliminaci původní látky, nejsou u pacientů
s poruchou funkce ledvin očekávány změny metabolismu esomeprazolu.

Pediatrická populace

Dospívající 12 - 18 let:
Po opakovaném podávání 20 mg a 40 mg esomeprazolu byla celková expozice (AUC) a doba
do dosažení maximální plazmatické koncentrace (tmax) u 12-18letých pro obě dávky podobná jako
u dospělých.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Předklinické údaje získané na základě konvenčních studií toxicity po opakovaném podávání,
genotoxicity a reprodukční toxicity neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka. Studie
karcinogenicity s použitím racemické směsi na potkanech prokázaly hyperplazii žaludečních ECL
buněk a karcinoidy. Tyto změny na žaludeční sliznici potkanů jsou důsledkem dlouhodobé výrazné
hypergastrinemie vyvolané sekundárně snížením tvorby žaludeční kyseliny a jsou pozorovány
po dlouhodobém podávání inhibitorů sekrece žaludeční kyseliny.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Obsah tobolky:
Zrněný cukr (sacharosa a kukuřičný škrob), hypromelosa 2910/3, 35% emulze dimetikonu [obsahuje
dimetikon, propylparaben (E216), methylparaben (E218), kyselinu sorbovou, natrium-benzoát,
makrogol, sorbitan-laurát, oktoxinol a propylenglykol], polysorbát 80, mannitol,
diacetomonoacylglycerol, mastek, disperze kopolymeru MA/EA 1:1 30% (obsahuje kopolymer
MA/EA, natrium-lauryl-sulfát a polysorbát 80), triethyl-citrát, glyceromakrogol-stearát.

Obal tobolky:
Žlutý oxid železitý (E172), oxid titaničitý (E171), želatina

Černý inkoust, černý oxid železitý (E172), šelak

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

Blistr:
roky

Lahvička:
Před otevřením lahvičky: 2 roky.
Po otevření lahvičky: 3 měsíce.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25 °C.
Lahvička: Uchovávejte v dobře uzavřené lahvičce, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí.
Blistr: Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí.

6.5 Druh obalu a obsah balení

HDPE lahvička, obsahující vysoušedlo silikagel, uzavřená bílým polypropylenovým uzávěrem.
Otevření lahvičky je indikováno porušením Alu těsnící fólie.
Velikosti balení: 28, 30, 90 nebo 98 tobolek.

PA-Alu-PVC/Alu blistr
Velikosti balení: 3, 7, 14, 15, 25, 28, 30, 50, 56, 60, 90, 98, 100 nebo 140 tobolek.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Podávání přípravku žaludeční sondou

1. Přidejte obsah tobolky do přibližně 25 ml nebo 50 ml vody. (Pro některé sondy je třeba
přípravek rozmíchat v 50 ml vody, aby nedošlo k ucpání sondy.) Zamíchejte.
2. Natáhněte suspenzi do stříkačky a přidejte asi 5 ml vzduchu.
3. Ihned třepejte stříkačkou po dobu přibližně 2 minut, aby se granule rozmíchaly.
4. Otočte stříkačku ústím vzhůru a zkontrolujte, že nedošlo k ucpání.
5. V této poloze připojte stříkačku k sondě.
6. Zatřepejte stříkačkou a otočte ji ústím dolů. Ihned vstříkněte do sondy 5 - 10 ml. Po vstříknutí
stříkačku obraťte a protřepejte (stříkačka musí být orientovaná ústím vzhůru, aby nedošlo
k ucpání).
7. Obraťte stříkačku ústím dolů a ihned vstříkněte dalších 5 - 10 ml do sondy. Tento postup
opakujte do vyprázdnění stříkačky.
8. Naplňte stříkačku 25 ml vody a 5 ml vzduchu a opakujte krok 6, pokud je potřeba vymýt
sediment usazený ve stříkačce. Pro některé sondy je potřeba 50 ml vody.

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.

Zvláštní požadavky na likvidaci
Žádné zvláštní požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Zentiva, k. s., U kabelovny 130, 102 37 Praha 10, Česká republika


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

Helides 20 mg: 09/406/10-C
Helides 40 mg: 09/407/10-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 19. 5. 2010/28. 6.

10. DATUM REVIZE TEXTU

23. 8.