PŘÍLOHA I 
 
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 
 
 
 
 
 1. NÁZEV PŘÍPRAVKU 
 Levemir Penfill100 jednotek/ml injekční roztok v zásobní vložce 
Levemir FlexPen 100 jednotek/ml injekční roztok v předplněném peru. 
Levemir InnoLet 100 jednotek/ml injekční roztok v předplněném peru. 
Levemir FlexTouch 100 jednotek/ml injekční roztok v předplněném peru.   
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 
 Levemir Penfillml roztoku obsahuje insulinum detemirum* 100 jednotek obsahuje 3 ml odpovídající 300 jednotkám.  
Levemir FlexPen/Levemir Innolet/Levemir FlexTouchml roztoku obsahuje insulinum detemirum* 100 jednotek obsahuje 3 ml odpovídající 300 jednotkám.  
*Inzulin detemir je vyráběn rekombinantní DNA technologií v Saccharomyces cerevisiae.  
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.   
3. LÉKOVÁ FORMA 
 Injekční roztok 
Vodný roztok je čirý a bezbarvý.   
4. KLINICKÉ ÚDAJE 
 4.1 Terapeutické indikace 
 Levemir je indikován k léčbě diabetes mellitus u dospělých, dospívajících a dětí ve věku od 1 roku.  
4.2 Dávkování a způsob podání 
 Dávkování 
Účinnost inzulinových analogů, včetně inzulinu detemir, se vyjadřuje v jednotkách, zatímco účinnost 
humánních inzulinů se vyjadřuje v mezinárodních jednotkách. 1 jednotka inzulinu detemir odpovídá 
mezinárodní jednotce humánního inzulinu.  
Levemir může být použit samostatně jako bazální inzulin nebo v kombinaci s bolusovým inzulinem. 
Může být také používán v kombinaci s perorálními antidiabetiky a/nebo agonisty receptoru GLP-1.  
Pokud je Levemir používán v kombinaci s perorálními antidiabetiky či pokud je přidáván k agonistům 
receptoru GLP-1, je doporučeno užívat Levemir jednou denně s počáteční dávkou 0,1–0,2 jednotky/kg 
nebo 10 jednotek u dospělých pacientů. Dávka přípravku Levemir má být upravena titrováním na 
základě individuálních potřeb pacienta.  
Pokud jsou agonisté receptoru GLP-1 přidáváni k přípravku Levemir, doporučuje se snížit dávku 
přípravku Levemir o 20 %, aby se minimalizovalo riziko hypoglykemie. Následně má být individuálně 
upraveno dávkování.   
Pro individuální úpravu dávky jsou pro dospělé doporučovány dva následující titrační postupy:  
Titrační postup pro dospělé s diabetem 2. typu  
Průměrná SMPG⨀㸀, 6,阀4,1阀6,0V případě jednoho měření SMPG3,阀4, <3,⨀Plasmatická koncentrace glukózy stanovená pacientem  
Jednoduchý postup pro dospělé s diabetem 2. typu při provádění titrace pacientem  
Průměrná SMPG* před snídaní>6,14,4阀6,1<4,4⨀Plasmatická koncentrace glukózy stanovená pacientem  
Je-li Levemir užíván jako část inzulinového režimu bazal-bolus, má být podáván jednou nebo dvakrát 
denně v závislosti na pacientově potřebě. Dávkování přípravku Levemir má být upraveno 
individuálně.  
Úprava dávky může být nutná, pokud pacienti podstupují zvýšenou fyzickou aktivitu, mění svou 
obvyklou dietu nebo během souběžného onemocnění.  
Pokud si pacienti upravují dávku z důvodu zlepšení kontroly hladiny glukózy, musí být poučeni o tom, 
že je nutno si všímat příznaků hypoglykemie.  
Zvláštní skupiny pacientů 
Starší pacienti Levemir může být používán staršími pacienty. Monitorování glukózy u starších pacientů má být 
intenzivnější a dávkování přípravku Levemir má být upraveno individuálně.  
Porucha funkce ledvin a jaterPorucha funkce ledvin nebo jater může snížit pacientovu potřebu inzulinu. 
Monitorování glukózy u pacientů s poruchou funkce ledvin nebo jater má být intenzivnější a 
dávkování přípravku Levemir má být upraveno individuálně.  
Pediatrická populace
Levemir lze používat u dospívajících a dětí ve věku od 1 roku inzulinu na Levemir je zapotřebí zvážit na individuálním základě snížení dávky bazálního a 
bolusového inzulinu, aby se minimalizovalo riziko hypoglykemie Monitorování glukózy u dětí a dospívajících má být intenzivnější a dávkování přípravku Levemir má 
být upraveno individuálně. 
Bezpečnost a účinnost přípravku Levemir u dětí ve věku do 1 roku nebyla stanovena. 
Nejsou dostupné žádné údaje.  
Přechod z jiných inzulinových léčivých přípravků 
Při přechodu z jiných intermediárně nebo dlouhodobě působících inzulinových léčivých přípravků 
může být nutná úprava dávky a načasování podávání  
Během přechodu a několik týdnů poté je doporučeno důkladné monitorování glukózy  
Je možné, že bude třeba upravit souběžnou antidiabetickou léčbu perorálních antidiabetik nebo souběžně podávaných krátkodobě/rychle působících inzulinových 
léčivých přípravků 
Způsob podání 
Levemir je dlouhodobě působící inzulinový analog používaný jako bazální inzulin. Levemir je určen 
pouze pro subkutánní podání. Levemir nesmí být podáván intravenózně, neboť to může vést k těžké 
hypoglykemii. Vyvarujte se také intramuskulárního podání. Levemir není určen pro použití 
v inzulinových infuzních pumpách.  
Levemir se aplikuje subkutánní injekcí do břišní stěny, stehna, horní části paže, oblasti deltového 
svalu nebo oblasti hýždí. Místa vpichu mají být vždy obměňována v rámci téže oblasti, aby se snížilo 
riziko lipodystrofie a kožní amyloidózy dávce, místě vpichu, prokrvení, teplotě a fyzické aktivitě. Injekce může být aplikována kdykoliv 
během dne, avšak každý den ve stejnou dobu. Pacientům, kteří vyžadují k optimalizaci hladiny 
glukózy v krvi dávkování dvakrát denně, může být večerní dávka podána večer nebo před spaním.  
Podrobný návod k použití viz příbalová informace.  
Levemir Penfill 
Podání aplikátorem inzulinuLevemir Penfill je určen k použití spolu s aplikátory Novo Nordisk a jehlami NovoFine nebo 
NovoTwist. Levemir Penfill je vhodný pouze pro subkutánní injekce aplikované pomocí pera pro 
opakované použití. Pokud je nutné podání pomocí stříkačky, je třeba použít injekční lahvičku.  
Levemir FlexPen 
Podání aplikátorem inzulinu FlexPenLevemir FlexPen je předplněné, barevně značené pero, které je určeno k použití spolu s 
jednorázovými jehlami NovoFine nebo NovoTwist o délce do 8 mm. Dávky lze nastavit od 1 do 
60 jednotek v přírůstcích po 1 jednotce. Levemir FlexPen je vhodný pouze pro subkutánní injekce. 
Pokud je nutné podání pomocí stříkačky, je třeba použít injekční lahvičku.   
Levemir InnoLet 
Podání aplikátorem inzulinu InnoLetLevemir InnoLet je předplněné pero, které je určeno k použití spolu s jednorázovými jehlami 
NovoFine nebo NovoTwist o délce do 8 mm. Dávky lze nastavit od 1 do 50 jednotek v přírůstcích po 
jednotce. Levemir InnoLet je vhodný pouze pro subkutánní injekce. Pokud je nutné podání pomocí 
stříkačky, je třeba použít injekční lahvičku.  
Levemir FlexTouch 
Podání aplikátorem inzulinu FlexTouchLevemir FlexTouch je předplněné, barevně značené pero, které je určeno k použití spolu s 
jednorázovými jehlami NovoFine nebo NovoTwist o délce do 8 mm. Dávky lze nastavit od 1 do 
80 jednotek v přírůstcích po 1 jednotce. Levemir FlexTouch je vhodný pouze pro subkutánní injekce. 
Pokud je nutné podání pomocí stříkačky, je třeba použít injekční lahvičku.  
4.3 Kontraindikace 
 Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.  
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití 
 Před cestou mezi různými časovými pásmy se má pacient poradit s lékařem. Cestování mezi různými 
časovými pásmy může totiž znamenat, že pacient bude muset užívat inzulin a přijímat jídla 
v odlišných časech.  
Hyperglykemie 
Nedostatečné dávkování nebo přerušovaná léčba, zejména u diabetu 1. typu, může vést k 
hyperglykemii a diabetické ketoacidóze. První symptomy hyperglykemie se obvykle v průběhu hodin 
nebo dní stupňují. Mezi ně patří žízeň, zvýšená frekvence močení, nauzea, zvracení, ospalost, zarudlá 
suchá kůže, sucho v ústech, ztráta chuti k jídlu, či acetonový zápach dechu. U diabetu 1. typu mohou 
vést neléčené hyperglykemické stavy až k diabetické ketoacidóze, která je potenciálně letální.  
Hypoglykemie 
Vynechání jídla nebo neplánovaná namáhavá fyzická zátěž mohou vést k hypoglykemii. 
U dětí je třeba dbát na to, aby dávky inzulinu fyzické aktivitě a tím bylo minimalizováno riziko hypoglykemie.  
Hypoglykemie se může objevit, pokud je dávka inzulinu příliš vysoká ve vztahu k potřebě inzulinu. 
V případě hypoglykemie či v případě podezření na hypoglykemii nesmí být Levemir podán. Poté, co u 
pacienta dojde ke stabilizaci hladiny glukózy v krvi, má být zvážena úprava dávky 4.9 
Pacienti, kterým se regulace hladiny glukózy v krvi významně zlepšila, např. zintenzívněnou 
inzulinovou terapií, mohou zpozorovat změnu v obvyklých varovných symptomech hypoglykemie a 
mají být o tom adekvátně informováni. U pacientů s dlouholetým diabetem mohou běžné varovné 
symptomy vymizet.  
Souběžná nemoc, především infekce a horečnaté stavy, obvykle zvyšuje pacientovu potřebu inzulinu. 
Přidružené onemocnění ledvin, jater či onemocnění postihující nadledviny, podvěsek mozkový nebo 
štítnou žlázu může vyžadovat změny v dávce inzulinu.  
Pokud je pacient převeden na jiný typ inzulinových léčivých přípravků, může dojít ke změně či 
potlačení časných varovných příznaků hypoglykemie oproti těm, které se u pacienta projevovaly u 
předchozího inzulinu.  
Převedení z jiných inzulinových léčivých přípravků 
Převod pacienta na jiný typ nebo značku inzulinu má probíhat pod přísným lékařským dozorem. 
Změny v síle, značce a/nebo metodě výroby změnit dávkování. Pacienti převádění na přípravek Levemir z jiných typů inzulinu mohou vyžadovat 
změnu dávkování oproti jejich běžnému inzulinovému léčivému přípravku. Pokud je potřeba 
přizpůsobit dávkování, může k tomu dojít při první dávce nebo během prvních týdnů či měsíců.  
Reakce v místě vpichu 
Tak jako při každé léčbě inzulinem se mohou objevit reakce v místě vpichu, které se projevují 
bolestivostí, zarudnutím, kopřivkou, zánětem, modřinami, otoky a svěděním. Pravidelné obměňování 
injekčního místa v rámci jedné oblasti může napomoci tyto reakce omezit nebo jim zabránit. Reakce 
obvykle vymizí do několika dnů nebo týdnů. Ve vzácných případech si mohou reakce v místě vpichu 
vyžádat vysazení přípravku Levemir.  
Poruchy kůže a podkožní tkáně 
Pacienti musí být poučeni, aby průběžně střídali místo vpichu za účelem snížení rizika vzniku 
lipodystrofie a kožní amyloidózy. Existuje možné riziko zpomalení absorpce inzulinu a zhoršení 
kontroly hladiny glukózy po vpíchnutí inzulinu do míst s těmito reakcemi. Byly hlášeny případy, kdy 
náhlá změna místa vpichu do nedotčené oblasti vedla k hypoglykémii. Po změně místa vpichu 
z dotčené do nedotčené oblasti se doporučuje monitorování glukózy v krvi a je možné zvážit úpravu 
dávky antidiabetik.  
Hypoalbuminemie 
O pacientech s těžkou hypoalbuminémií jsou k dispozici jen omezené údaje. U těchto pacientů je 
doporučeno důkladné monitorování.  
Kombinace přípravku Levemir s pioglitazonem 
Pokud byl pioglitazon užíván v kombinaci s inzulinem, byly hlášeny případy srdečního selhání a to 
zvláště u pacientů s rizikovými faktory pro vznik srdečního selhání. Tuto skutečnost je nutno vzít 
v úvahu, pokud je zvažována léčba pioglitazonem v kombinaci s přípravkem Levemir. Pokud je tato 
kombinace použita, mají být pacienti sledováni s ohledem na známky a příznaky srdečního selhání, 
zvýšení hmotnosti a edém. Pioglitazon má být vysazen, pokud se objeví jakékoliv zhoršení srdečních 
příznaků.  
Zamezení náhodným záměnám/chybám v medikaci 
Pacienti musí být poučeni, že mají před každou injekcí zkontrolovat štítek na inzulinu, aby se vyhnuli 
náhodné záměně přípravku Levemir za jiné inzulinové přípravky.  
Sledovatelnost 
Aby se zlepšila sledovatelnost biologických léčivých přípravků má se přehledně zaznamenat název 
podaného přípravku a číslo šarže.  
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 
 Je známa řada léčivých přípravků, které ovlivňují metabolismus glukózy.  
Následující látky mohou snížit pacientovu potřebu inzulinu: 
Perorální antidiabetické léčivé přípravky, agonisté receptoru GLP-1, inhibitory monoaminooxidázy 
steroidy a sulfonamidy.  
Následující látky mohou zvýšit pacientovu potřebu inzulinu: 
Perorální antikoncepce, thiazidy, glukokortikoidy, thyreoidální hormony, sympatomimetika, růstový 
hormon a danazol.  
Betablokátory mohou skrýt hypoglykemické symptomy.  
Oktreotid/lanreotid může jak zvýšit, tak snížit potřebu inzulinu.  
Alkohol může zesílit nebo snížit hypoglykemický účinek inzulinu.  
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení 
 Těhotenství 
Použití přípravku Levemir u těhotných žen s diabetem bylo zkoumáno v klinickém hodnocení 
a v prospektivní neintervenční poregistrační studii bezpečnosti u těhotných žen, které používají Levemir, s více než 4 500 výsledky těhotenství nenaznačují žádné 
zvýšené riziko malformační nebo fetální/neonatální toxicity. Během těhotenství může být zvažována 
léčba přípravkem Levemir, pokud je to klinicky potřebné.  
Všeobecně se doporučuje u těhotných žen s diabetem zvýšená kontrola a monitorování glukózy v krvi 
během těhotenství a při plánování těhotenství. Potřeba inzulinu obvykle v prvním trimestru klesá a 
zvyšuje se následně během druhého a třetího trimestru. Po porodu se potřeba inzulinu za normálních 
okolností rychle vrátí k hodnotám před těhotenstvím.  
Kojení 
Není známo, zda se inzulin detemir vylučuje do lidského mateřského mléka. Nepředpokládají se žádné 
metabolické účinky požitého inzulinu detemir na kojeného novorozence/dítě, protože inzulin detemir 
je jako peptid v lidském gastrointestinálním traktu rozložen na aminokyseliny.  
Kojící ženy mohou vyžadovat úpravu dávkování inzulinu a diety.  
Fertilita 
Studie prováděné na zvířatech nenaznačují škodlivé účinky na fertilitu.  
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 
 Schopnost pacienta koncentrovat se a reagovat může být narušena jako důsledek hypoglykemie. To 
může představovat riziko v situacích, kdy tato schopnost nabývá zvláštní důležitosti obsluhování strojů 
Pacienti mají být upozorněni na to, aby byli opatrní a vyvarovali se řízení při hypoglykemii. To je 
obzvláště důležité u těch, kteří mají sníženou nebo chybějící citlivost vůči příznakům hypoglykemie 
nebo mají časté epizody hypoglykemie. Zda je vhodné řídit, má být za těchto okolností zváženo.  
4.8 Nežádoucí účinky 
 Souhrn bezpečnostního profilu 
Nežádoucí účinky pozorované u pacientů užívajících Levemir jsou především způsobené 
farmakologickým účinkem inzulinu. Celkový procentuální podíl léčených pacientů, u nichž se 
očekávají nežádoucí účinky, se odhaduje na 12 %.  
Nejčastěji hlášeným nežádoucím účinkem během léčby je hypoglykemie vybraných nežádoucích účinkůZ klinických průzkumů je známo, že významná hypoglykemie, definovaná nutností intervence třetí 
strany, se vyskytuje zhruba u 6% pacientů léčených přípravkem Levemir.  
Reakce v místě vpichu se během léčby přípravkem Levemir vyskytují častěji, než je tomu u 
humánních inzulinových přípravků. Tyto reakce zahrnují bolestivost, zarudnutí, kopřivku, zánět, 
modřiny, otoky a svědění v místě vpichu. Většina těchto reakcí v místě vpichu je nezávažných a 
přechodné povahy, tj. normálně během pokračující léčby vymizí, a to v několika dnech nebo týdnech.  
Na počátku inzulinové léčby se mohou vyskytnout poruchy refrakce a edém. Tyto reakce jsou obvykle 
přechodné povahy. Rychlé zlepšení kontroly hladiny glukózy v krvi může být spojeno s akutní 
bolestivou neuropatií, která je obvykle reverzibilní. Intenzifikace inzulinové terapie s prudkým 
zlepšením glykemické kontroly může být spojena s přechodným zhoršením diabetické retinopatie, 
zatímco dlouhodobé zlepšení glykemické kontroly snižuje riziko progrese diabetické retinopatie.  
Seznam nežádoucích účinků v tabulce 
Nežádoucí účinky uvedené níže jsou založeny na údajích z klinických studií a jsou klasifikovány 
podle MedDRA frekvence výskytu a třídy orgánových systémů. Frekvence výskytu jsou definovány 
podle následující konvence: Velmi časté <1/100nelze určit 
Poruchy imunitního systémukopřivka, vyrážka, erupce* 
Velmi vzácné 阀Poruchy metabolismu a výživy  
Velmi časté 阀 
Poruchy nervového systému 
Poruchy oka 
 
Méně časté – refrakční poruchy 
Méně časté – diabetická retinopatie 
Poruchy kůže a podkožní tkáně Méně časté – Lipodystrofie* 
Není známo – Kožní amyloidóza*† 
Celkové poruchy a reakce v 
místě aplikace 
Časté – reakce v místě vpichuMéně časté – edém 
* viz bod 4.8, Popis vybraných nežádoucích účinků 
† Nežádoucí účinky z postmarketingových zdrojů.  
Popis vybraných nežádoucích účinků 
Alergické reakce, potenciálně alergické reakce, kopřivka, vyrážka, erupce 
Alergické reakce, potenciálně alergické reakce, kopřivka, vyrážka a erupce jsou méně časté, pokud je 
Levemir používán v režimu bazál-bolus. Pokud je však užíván v kombinaci s perorálními 
antidiabetiky, byl ve třech klinických studiích pozorován výskyt alergických reakcí a potenciálně 
alergických reakcí s frekvencí 2,2 %.  
Anafylaktické reakceVýskyt generalizovaných hypersenzitivních reakcí gastrointestinální nevolnosti, angioneurotického edému, dechových obtíží, palpitace a snížení krevního 
tlaku 
HypoglykemieNejčastěji hlášeným nežádoucím účinkem je hypoglykemie. Může se objevit v případě, že dávka 
inzulinu je příliš vysoká oproti potřebě inzulinu. Těžká hypoglykemie může vést k bezvědomí a/nebo 
křečím a může vyústit v přechodné nebo trvalé poškození mozkové funkce nebo dokonce k úmrtí. 
Symptomy hypoglykemie se obvykle objevují náhle. Mohou zahrnovat studený pot, chladnou bledou 
pokožku, únavu, nervozitu nebo třes, úzkost, neobvyklou vyčerpanost nebo slabost, zmatenost, 
problémy s koncentrací, ospalost, přílišný hlad, změny vidění, bolest hlavy, nauzeu a palpitace.   
Poruchy kůže a podkožní tkáněV místě vpichu se může vyvinout lipodystrofie amyloidóza vedoucí ke zpomalení lokální absorpce inzulinu. Průběžná střídání místa vpichu v dané 
oblasti aplikace může pomoci omezit tyto reakce nebo jim předejít  
Pediatrická populace 
Na základě zdrojů z postmarketingového sledování a z klinických studií nenaznačují frekvence, typ a 
závažnost nežádoucích účinků pozorovaných u pediatrické populace jakékoliv rozdíly oproti širším 
zkušenostem v obecné diabetické populaci.  
Další populační specifika 
Na základě zdrojů z postmarketingového sledování a z klinických studií nenaznačují frekvence, typ a 
závažnost nežádoucích účinků pozorovaných u starších pacientů a u pacientů s poruchou funkce 
ledvin či jater jakékoliv rozdíly oproti širším zkušenostem v obecné populaci.  
Hlášení podezření na nežádoucí účinky 
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích 
účinků uvedeného v Dodatku V.  
4.9 Předávkování 
 Přesnou nadměrnou dávku inzulinu nelze definovat, neboť hypoglykemie se může vyvíjet postupně 
přes jednotlivá stádia, pokud jsou podávány příliš vysoké dávky oproti pacientovým potřebám:  
• Mírné hypoglykemické epizody se mohou léčit podáním glukózy nebo výrobků obsahujících 
cukr perorálně. Proto se doporučuje, aby měl diabetik vždy u sebe výrobky obsahující cukr. 
• Těžké epizody hypoglykemie, kdy pacient upadl do bezvědomí, mohou být léčeny glukagonem 
podanou intravenózně kvalifikovaným zdravotníkem. Pokud pacient neodpovídá na glukagon 
do 10 až 15 minut, musí být podána glukóza intravenózně. Po dosažení vědomí je 
doporučováno podávat pacientovi uhlohydráty perorálně, aby se zabránilo relapsu.   
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI  5.1  Farmakodynamické vlastnosti 
 Farmakoterapeutická skupina: léčiva k terapii diabetu. Inzuliny a analoga pro injekci, dlouhodobě 
působící: ATC kód: A10AE05.  
Mechanismus účinku a farmakodynamické účinky 
Levemir je rozpustný dlouhodobě působící inzulinový analog s prodlouženým trváním účinku, který 
se používá jako bazální inzulin.  
Účinek přípravku Levemir na snížení hladiny glukózy v krvi je způsoben usnadněným vychytáváním 
glukózy, které následuje po navázání inzulinu na receptory svalových a tukových buněk, a současnou 
inhibicí výdeje glukózy z jater.  
Profil působení přípravku Levemir v čase je statisticky významně méně variabilní, a proto lépe 
předvídatelný, než u inzulinu NPH intraindividuální variability tabulce 1 
Tabulka 1. Intraindividuální variabilita profilu působení přípravku Levemir a NPH u pacienta 
v čase 
Farmakodynamický bodobratu 
䰀敶敭CV Inzulin NPH 
CV AUC GIR,0GIRmax⨪⨀Plocha pod křivkou **Pro rychlost infúze glukózy p<0,001 pro všechna srovnání s přípravkem 
Levemir 
Prodloužený účinek přípravku Levemir je zprostředkován silným sdružováním molekul inzulinu 
detemir v místě vpichu a vazbou na albumin prostřednictvím postranních řetězců mastných kyselin. 
Inzulin detemir je ve srovnání s inzulinem NPH distribuován do periferních cílových tkání pomaleji. 
Tyto kombinované mechanismy prodloužení délky účinku poskytují lépe reprodukovatelný profil 
absorpce a účinku u inzulinu detemir ve srovnání s inzulinem NPH.   
Farmakodynamické parametry pro Levemir a NPHDoba působení †odhadované hodnotyČas od okamžiku vpíchnutí inzulinu Rychlost infuze glukózy j./kg j./kg j./kg m.j./kg   
Obrázek 1 Profily účinku přípravku Levemir u pacientů s diabetem 1. typu  
Trvání účinku je až 24 hodin v závislosti na dávce, což umožňuje podávání jednou až dvakrát denně. 
Pokud se podává dvakrát denně, nastane ustálený stav po podání 2–3 dávek. U dávek v intervalu 0,0,4 jednotky/kg zhruba 14 hodin po podání dávky.  
Proporcionalita dávky ve farmakodynamické odezvě účinekV dlouhodobých klinických studiích byla prokázána nižší variabilita hladin plazmatické glukózy 
nalačno mezi jednotlivými dny při léčbě přípravkem Levemir ve srovnání s inzulinem NPH.  
Studie u pacientů s diabetem 2. typu léčených bazálním inzulinem v kombinaci s perorálními 
antidiabetiky prokázaly, že glykemická kontrola s inzulinem NPH a inzulinem glargin a je spojená s menším hmotnostním přírůstkem denně, zatímco inzulin glargin byl podáván jednou denně. 55 % pacientů léčených přípravkem 
Levemir dokončilo léčbu trvající 52 týdnů v režimu dvou podání denně.  
Tabulka 2. Změny v tělesné hmotnosti po inzulinové léčbě 
Trvání studie Levemir jednou 
denně 
Levemirdvakrát denně 
NPH inzulin202652 týdnů  +2,3 kg +3,7 kg  +4,0 kg 
Ze studií hodnotících užívání perorálních antidiabetik vyplynulo, že při kombinované léčbě s 
přípravkem Levemir existuje nižší riziko lehkých nočních hypoglykémií ve srovnání s inzulinem NPH 
a to o 61-65 %.  
Byla provedena otevřená randomizovaná klinická studie u pacientů s diabetes mellitus 2. typu, kteří 
nedosáhli cílových hodnot perorálními antidiabetiky. Klinická studie byla zahájena 12týdenním 
přípravným obdobím s kombinací liraglutidu s metforminem, během něhož 61 % pacientů dosáhlo 
HbA1c<7 %. U 39 % pacientů, kteří cílových hodnot nedosáhli, byla provedena randomizace tak, že 
jim buď byla přidána léčba přípravkem Levemir podávaným 1x denně nebo pokračovali s léčbou 
liraglutidem s metforminem po dobu 52 týdnů. Přidání přípravku Levemir se po 52 týdnech projevilo 
dalším snížením HbA1c z 7,6 % na 7,1 %. Nedošlo k závažným hypoglykemickým příhodám. Závažná 
hypoglykemická příhoda je definována jako příhoda, kde pacient nebyl schopen zvládnout léčbu 
hypoglykemie sám a jestliže bylo nutno podat glukagon nebo intravenózně glukózu. Viz tabulka 3.  
Tabulka 3. Data získaná z klinické studie - Levemir přidán k liraglutidu+metforminu 
 Týden 
studie 
Větev 
䰀敶敭liraglutid + 
metformin 
n=Větev 
metforminn=P-hodnota 
Průměrná změna HbA1c  R S U R W L