OMNIPAQUE 350 - souhrn údajů a příbalový leták

sp.zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Omnipaque 300 mg I/ml injekční roztok
Omnipaque 350 mg I/ml injekční roztok

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Léčivá látka Síla Obsah v 1 ml
Iohexolum 300 mg I/ml 647 mg ekv. 300 mg I
Iohexolum 350 mg I/ml 755 mg ekv. 350 mg I

Iohexolum je neiontová, monomerní, trijodovaná kontrastní rentgenová látka, rozpustná ve vodě.

Osmolalitu a viskozitu jednotlivých koncentrací Omnipaque uvádí následující tabulka:

Koncentrace
Osmolalita *
mOsm/kg H2O Viskozita (mPa·s)
37 °C 20 °C 37 °C
300 mg I/ml 0,64 11,6 6,350 mg I/ml 0,78 23,3 10,*ve vodném roztoku iohexolum

Pomocná látka se známým účinkem: 0,012 mg sodíku v 1 ml roztoku.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Injekční roztok.

Popis přípravku: čirý, bezbarvý až slabě nažloutlý roztok.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Tento přípravek je určen pouze k diagnostickým účelům.

Rentgenová kontrastní látka pro děti a dospělé, pro urografii, flebografii, i.v. DSA, CT, arteriografii,
kardioangiografii, i.a. DSA a cervikální myelografii.


Pro použití v tělesných dutinách: artrografie, hysterosalpingografie, sialografie a vyšetření
gastrointestinálního traktu.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování
Dávkování závisí na typu vyšetření, věku, hmotnosti, srdečním výkonu a celkovém stavu pacienta a
na použité technice. Obvykle se používá stejná koncentrace a objem jodu jako u jiných běžně
používaných jodovaných rentgenových kontrastních látek.

Před a po podání má být zajištěna adekvátní hydratace, jako u jiných kontrastních látek.

Pro intravenózní, intraarteriální a intratekální podání a pro použití v tělních dutinách.

Jako vodítko lze použít následující doporučené dávky:

Indikace/vyšetření Koncentrace Objem Poznámka
Intraarteriální aplikace
Arteriografie
Oblouková aortografie
Selektivní mozková
Aortografie
Femorální

Různé



300 mg I/ml
300 mg I/ml
350 mg I/ml
300 mg I/ml
nebo 350 mg I/ml
300 mg I/ml



30–40 ml/inj.
5–10 ml/inj.
40–60 ml/inj.
30–50 ml/inj.

podle typu
vyšetření



Objem injekce
závisí na místu
aplikace
Kardioangiografie
Dospělí
Injekce do levé komory a
kořene aorty, inj.
Selektivní koronární
arteriografie
Děti



350 mg I/ml

350 mg I/ml

300 mg I/ml
nebo 350 mg I/ml




30–60 ml/inj.

4–8 ml/inj.

závisí na věku,
hmotnosti a
patologickém
procesu







doporučená dávka
je max. 8 ml/kg
Digitální subtrakční
angiografie
Dospělí


300 mg I/ml


1–15 ml/inj.

Podle místa
aplikace, někdy lze
použít i velké
objemy až do ml


Indikace/vyšetření Koncentrace Objem Poznámka
Intravenózní aplikace
Urografie
Dospělí

Děti < 7 kg
Děti > 7 kg


300 mg I/ml
nebo 350 mg I/ml
300 mg I/ml
300 mg I/ml


40–80 ml

ml/kg
ml/kg


V odůvodněných
případech lze horní
hranici překročit
max. 40 ml
Flebografie (dolní
končetina)
300 mg I/ml 20–100 ml/konč.
Digitální subtrakční
angiografie
Dospělí


300 mg I/ml
nebo 350 mg I/ml


20–60 ml/inj.



Závisí na věku,
hmotnosti a
patologickém
procesu
CT s použitím kontrastu
Dospělí

Děti

300 mg I/ml
nebo 350 mg I/ml
300 mg I/ml


100–200 ml
100–150 ml
1–3 ml/kg tělesné
hmotnosti až do ml

Obvykle 30–60 g
jodu
Celkem
v ojedinělých
případech lze zvýšit
až na 100 ml

Indikace/vyšetření Koncentrace Objem Poznámka
Intratekální aplikace
Cervikální myelografie
(lumbální injekce)

300 mg I/ml

7–10 ml

Cervikální myelografie
(laterálně cervikální injekce)
300 mg I/ml 6–8 ml

Pro minimalizaci možných nežádoucích reakcí se nedoporučuje překročit celkovou dávku 3 g jodu.

Indikace/vyšetření Koncentrace Objem Poznámka
Aplikace do tělních dutin
Artrografie

300 mg I/ml
nebo 350 mg I/ml

5–15 ml
5–10 ml

Hysterosalpingografie 300 mg I/ml 15–25 ml

(HSG)
Sialografie 300 mg I/ml 0,5–2 ml
Gastrointestinální vyšetření
Perorální aplikace
Dospělí
Děti
- esofagus

- žaludek a pasáž


Předčasně narozené děti

Rektální aplikace
Děti





350 mg I/ml

300 mg I/ml
nebo 350 mg I/ml
140 mg I/ml


350 mg I/ml


140 mg I/ml nebo
naředit pitnou
vodou na 100-mg I/ml


individuální

2–4 ml/kg tělesné
hmotnosti
4–5 ml/kg tělesné
hmotnosti

2–4 ml/kg tělesné
hmotnosti

10 ml/kg tělesné
hmotnosti
5–10 ml/kg tělesné
hmotnosti




Max. dávka 50 ml
Max. dávka 50 ml
Lze naředit z jiné
koncentrace
přípravku



Příklad:
Omnipaque mg I/ml nebo
Omnipaque mg I/ml se rozředí
vodou v poměru
1:1 nebo 1:CT s použitím kontrastu
Perorální aplikace
Dospělí





Děti


Rektální aplikace
Děti



naředit pitnou
vodou na cca 6 mg
I/ml



naředit pitnou
vodou na cca 6 mg
I/ml

naředit pitnou
vodou na cca 6 mg
I/ml


800–2 000 ml
naředěného
roztoku, podávat
pomalu


15–20 ml/kg
tělesné hmotnosti
naředěného roztoku

individuální


Příklad:
Omnipaque mg I/ml nebo
Omnipaque mg I/ml se rozředí
vodou v poměru
1:

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

Manifestní tyreotoxikóza.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Obecná zvláštní opatření pro použití neiontové kontrastní látky

Hypersenzitivita
Pacienti s pozitivní anamnézou alergie, astmatu nebo nežádoucích reakcí na jodované kontrastní látky
vyžadují zvláštní pozornost. Každému podání kontrastní látky má proto předcházet podrobná
anamnéza, u pacientů s predispozicí k alergiím a u pacientů se zaznamenanou hypersenzitivní reakcí
je vyžadována velmi důsledná indikace.

U pacientů s rizikem intolerance je možné zvážit premedikaci kortikosteroidy nebo antagonisty
histaminu H1 a H2, která však nemusí předcházet anafylaktickému šoku, ale může spíše maskovat
počáteční symptomy. U pacientů s bronchiálním astmatem je obzvlášť zvýšené riziko výskytu
bronchospasmu.

Riziko výskytu závažných nežádoucích reakcí po podání přípravku Omnipaque je považováno za
nízké. Jodované kontrastní látky však mohou vyvolat závažné, život ohrožující, fatální
anafylaktické/anafylaktoidní reakce nebo jiné projevy hypersenzitivity. Nezávisle na dávce a způsobu
podání mohou symptomy jako angioedém, konjunktivitida, kašel, svědění, rýma, kýchání a kopřivka
poukazovat na závažnou anafylaktoidní reakci vyžadující léčbu. Před podáním přípravku má proto
být pro případ výskytu závažné reakce připraveno všechno potřebné pro neodkladnou léčbu, včetně
zajištění všech potřebných léků, vybavení, lékařské praxe a odborného personálu. Při hrozícím šoku
musí být podávání kontrastní látky okamžitě ukončeno, a je-li to nutné, musí být zahájena specifická
intravenózní léčba. Po celou dobu RTG vyšetření má být vždy užívána zavedená kanyla nebo katétr,
které zajistí rychlý intravenózní přístup.

Pacienti užívající blokátory beta-adrenergních receptorů, zejména astmatičtí pacienti, mohou mít
nižší práh pro vznik bronchospasmu a méně reagují na léčbu s použitím beta agonistů a adrenalinu,
což může vyžadovat podání vyšších dávek. U těchto pacientů se mohou také projevit atypické
příznaky anafylaxe, což může být chybně interpretováno jako vagová reakce.

Příznaky hypersenzitivity se obvykle začínají projevovat jako méně závažné, respirační nebo kožní
symptomy, jako například mírné obtíže při dýchání, zarudnutí kůže (erytém), kopřivka, svědění nebo
otok obličeje. Závažné reakce, jako je angioedém, subglottický edém, bronchiální spasmus a šok jsou
vzácné.

Tyto reakce se obvykle vyskytují v průběhu 1 hodiny po podání kontrastní látky. Ve vzácných
případech se může hypersenzitivita vyskytnout později (po několika hodinách nebo dnech), avšak
tyto případy jsou jen zřídka život ohrožující a postihují především kůži.

Koagulopatie
V průběhu angiokardiografických vyšetření s použitím iontových i neiontových kontrastních látek
byly hlášeny závažné, vzácně fatální, tromboembolické příhody způsobující infarkt myokardu a cévní
mozkovou příhodu. Za účelem minimalizace rizika vzniku trombózy a embolie související s
vyšetřením jsou při vaskulární katetrizaci vyžadovány velmi pečlivé angiografické techniky a časté
proplachování katétru (např. heparinizovaným fyziologickým roztokem).

Při katetrizaci je třeba vzít do úvahy, že mimo kontrastní látku může mít na rozvoj tromboembolické
příhody vliv množství dalších faktorů. Mezi tyto faktory patří délka vyšetření, počet injekcí, druh
materiálu použitého katétru a injekční stříkačky, stávající základní onemocnění a souběžná medikace.


Délka vyšetření má být co nejkratší.

Pozornost je třeba věnovat pacientům s homocystinurií (s ohledem na riziko výskytu
tromboembolismu).

Neiontové kontrastní látky mají in vitro nižší vliv na inhibici koagulace než iontové kontrastní látky.

Hydratace
Před a po podání kontrastní látky je zapotřebí zajistit náležitou hydrataci. Pokud je to nezbytné,
pacient má být hydratován intravenózně až do okamžiku, kdy dojde k úplnému vyloučení kontrastní
látky z organizmu. To se týká zejména pacientů s dysproteinémií a paraproteinémií, jako je
mnohočetný myelom, diabetes mellitus, ledvinová dysfunkce, hyperurikémie, stejně jako kojenců,
malých dětí, starších osob a pacientů ve špatném celkovém zdravotním stavu. U rizikových pacientů
musí být monitorován metabolizmus vody a elektrolytů, stejně jako musí být sledovány symptomy
poklesu hladiny kalcia v séru.

S ohledem na riziko dehydratace vyvolané diuretiky je v první řadě nevyhnutelná rehydratace vodou
a elektrolyty, aby došlo ke snížení rizika akutního poškození ledvin.

Reakce oběhového systému
Zvýšenou péči je také nutné věnovat pacientům se závažným srdečním onemocněním/onemocněním
oběhového systému a plicní hypertenzí, u nichž může dojít k hemodynamickým změnám nebo
arytmiím. To se především vztahuje na stavy po intrakoronárním podání kontrastní látky a podání do
levé a pravé srdeční komory (viz bod 4.8).

Pacienti se srdeční insuficiencí, závažnou ischemickou srdeční chorobou, nestabilní anginou pectoris,
onemocněním chlopní, předcházejícím infarktem myokardu, koronárním bypassem a plicní
hypertenzí jsou obzvlášť náchylní k srdečním reakcím.

U starších pacientů a pacientů s již existujícím srdečním onemocněním se reakce s ischemickými
změnami na EKG a arytmie vyskytují častěji.

U pacientů se srdeční insuficiencí může intravazální injekce kontrastní látky vyvolat plicní edém.

Poruchy centrálního nervového systému
V souvislosti s podáním kontrastních látek, jako je johexol, byla hlášena encefalopatie (viz bod 4.8).
Kontrastní látkou indukovaná encefalopatie se může projevit příznaky a známkami neurologické
dysfunkce, jako jsou bolest hlavy, porucha zraku, kortikální slepota, zmatenost, záchvaty, ztráta
koordinace, hemiparéza, afázie, bezvědomí, kóma a edém mozku. Příznaky se obvykle vyskytnou
během několika minut až hodin po podání johexolu a obvykle vymizí během několika dní.

Faktory, které zvyšují prostupnost hematoencefalické bariéry, usnadňují přechod kontrastních látek
do mozkové tkáně a mohou vést k reakcím centrálního nervového systému, například encefalopatii.

Při intravaskulárním podání u pacientů s akutní cévní mozkovou příhodou nebo akutním
intrakraniálním krvácením, stejně jako u pacientů s onemocněním způsobujícím narušení
hematoencefalické bariéry, a u pacientů s otokem mozku, akutní demyelinizací nebo pokročilou
mozkovou aterosklerózou, se doporučuje zvýšená opatrnost.

V případě podezření na kontrastní látkou indukovanou encefalopatii má být podávání johexolu
přerušeno a má být zahájena vhodná lékařská péče.


Po podání kontrastních látek může dojít ke zhoršení neurologických symptomů způsobených
metastázami, degenerativními nebo zánětlivými procesy.

Pacienti s diagnózou symptomatických cerebrovaskulárních onemocnění, po prodělané cévní
mozkové příhodě nebo častých přechodných ischemických atak mají po intraarteriálním podání
kontrastní látky zvýšené riziko neurologických komplikací. Intraarteriální podání kontrastních látek
mohou vyvolat vazospasmus vedoucí k cerebrálnímu ischemickému jevu.

Zvláštní péči je nutné věnovat pacientům s akutním cerebrálním onemocněním, nádory nebo epilepsií
v anamnéze, kteří mají sklon k záchvatům křečí. Zvýšené riziko záchvatů křečí a neurologických
reakcí hrozí i pacientům závislým na alkoholu a drogově závislým. Několik pacientů si po myelografii
stěžovalo na dočasné zhoršení sluchu nebo dokonce ohluchnutí, které je přičítáno poklesu tlaku
spinálního moku následkem lumbální punkce jako takové.

Renální reakce
Použití jodovaných kontrastních látek může způsobit zvýšení hladiny S-kreatininu a akutní poškození
ledvin. Aby se předešlo těmto stavům po podání kontrastních látek, je nutné věnovat zvýšenou
pozornost rizikovým pacientům s porušenou funkcí ledvin nebo diabetem mellitem.

Riziko hrozí i u pacientů s předchozím renálním selháním po aplikaci kontrastní látky, onemocněním
ledvin v anamnéze, ve věku nad 60 let, dehydratací, pokročilou arteriosklerózou, dekompenzovanou
kardiální insuficiencí, vysokou dávkou kontrastní látky a vícenásobnými injekcemi, přímou aplikací
kontrastní látky do renální artérie, expozicí dalším nefrotoxinům, závažnou a chronickou hypertenzí,
hyperurikemií, paraproteinémií (myelomatózou, Waldenströmovou makroglobulinémií,
plazmocytomem) nebo dysproteinémií.

Preventivní opatření zahrnují:
- identifikaci vysoce rizikových pacientů,
- zajištění adekvátní hydratace, pokud je to nutné, udržováním intravenózní infúze od
doby před podáním přípravku až do vyloučení kontrastní látky ledvinami,
- vyvarování se jiné zátěže ledvin, jako jsou např. nefrotoxické látky, perorální
cholecystografika, svorkování cév, angioplastika ledvinových arterií nebo rozsáhlé
chirurgické zákroky, a to až do chvíle, kdy bude kontrastní látka z těla odstraněna,
- snížení dávky na minimum,
- odložení opakovaného vyšetření s kontrastní látkou do doby, kdy se ledvinové funkce
vrátí k úrovni před vyšetřením.

Pacienti na hemodialýze se mohou podrobit radiologickým vyšetřením kontrastními látkami. Časová
korelace podání injekce kontrastní látky s hemodialýzou není nutná.

Diabetičtí pacienti léčení metforminem
Při podávání jodovaných kontrastních látek diabetikům léčeným metforminem, zvláště pacientům s
poruchou funkce ledvin, existuje riziko rozvoje laktátové acidózy. Aby u pacientů s diabetem
užívajících metformin bylo možné předejít riziku rozvoje laktátové acidózy, má být před
intravaskulárním podáním jodovaných kontrastních látek monitorována hladina S-kreatininu a
dodržována následující opatření:

(1) Pacienti s hodnotou eGFR rovnou nebo vyšší než 60 ml/min./1,73 m2 (CKD 1 a 2) mohou
normálně pokračovat v užívání metforminu.
(2) Pacienti s hodnotou eGFR 30–59 ml/min./1,73 m2 (CKD 3)

- Pacienti s hodnotou eGFR rovnou nebo vyšší než 45 ml/min./1,73 m2, kterým je
intravenózně podána kontrastní látka, mohou normálně pokračovat v užívání
metforminu.
- Pacienti, kterým je kontrastní látka podána intraarteriálně, nebo pacienti s hodnotou
eGFR v rozmezí 30–44 ml/min./1,73 m2, kterým je kontrastní látka podána
intravenózně, mají přerušit užívání metforminu po dobu 48 hodin před podáním
kontrastní látky a jeho užívání má být znovu zahájeno 48 hodin po podání kontrastní
látky v případě, že nedošlo ke zhoršení renální funkce.
(3) U pacientů s hodnotou eGFR nižší než 30 ml/min./1,73 m2 (CKD 4 a 5), nebo s interkurentním
onemocněním způsobujícím sníženou funkci jater nebo hypoxii, je metformin
kontraindikován a je třeba se vyhnout podání jodovaných kontrastních látek.
(4) U akutních pacientů, u nichž je renální funkce narušená nebo neznámá, má lékař zvážit riziko
a přínos vyšetření kontrastní látkou. Užívání metforminu má být v době podání kontrastní
látky pozastaveno. Po vyšetření má být pacient sledován s ohledem na příznaky laktátové
acidózy. Pokud nedojde ke změnám hodnot S-kreatininu/eGFR v porovnání s hodnotami před
vyšetřením, má být užívání metforminu obnoveno 48 hodin po podání kontrastní látky.

Pacienti s poruchou ledvin a jater
Zvláštní pozornost je třeba věnovat pacientům se závažnou poruchou funkce ledvin a jater, u kterých
může být významně zpožděna clearance kontrastní látky. Pacienti na hemodialýze se mohou podrobit
radiologickému vyšetření kontrastní látkou.

Myasthenia gravis
Podání jodované kontrastní látky může zhoršit příznaky myasthenia gravis.

Feochromocytom
Pacientům s feochromocytomem, kteří se podrobují intervenčnímu zákroku, mají být preventivně
podány alfa-blokátory zabraňující vzniku hypertenzní krize.

Poruchy funkce štítné žlázy
Vzhledem k přítomnosti volného jodu v roztocích a dodatečného jodu uvolněného při dejodinaci mají
jodované kontrastní látky vliv na činnost štítné žlázy. Tato skutečnost může u predisponovaných
pacientů vyvolat hypertyreózu, nebo dokonce tyreotoxickou krizi.

Rizikoví jsou pacienti s manifestní, ale dosud nediagnostikovanou hypertyreózou, pacienti s projevy
latentní hypertyreózy (např. nodulární strumou) a pacienti s funkční autonomií štítné žlázy (často
např. starší pacienti, především v oblastech s nedostatkem jodu), jejichž funkčnost štítné žlázy má
být, pokud existuje podezření na výskyt těchto stavů, před vyšetřením zhodnocena.

Před podáním jodované kontrastní látky je nutné se ubezpečit, že pacient nemá podstoupit sken štítné
žlázy, testy funkčnosti štítné žlázy nebo léčbu s použitím radioaktivního jodu, protože podání
jodovaných kontrastních látek, bez ohledu na cestu podání, interferuje s hormonálními testy a
vychytáváním jodu ve štítné žláze nebo metastázami karcinomu štítné žlázy, dokud se vylučování
jodu nevrátí do normálu. Viz také bod 4.5.

Po podání jodovaných kontrastních látek dospělým a pediatrickým pacientům, včetně kojenců, byly
hlášeny testy funkce štítné žlázy indikující hypotyreózu nebo přechodnou supresi štítné žlázy. Někteří
pacienti byli léčeni na hypotyreózu. Viz také část

Pediatrická populace.

Úzkostné stavy
V případě zaznamenané úzkosti je možné podávat sedativa.


Srpkovitá anémie
Po intravenózní a intraarteriální injekci mohou kontrastní látky u homozygotních nositelů genů
srpkovité anémie podporovat tvorbu srpkovitých buněk.

Další rizikové faktory
U pacientů s autoimunitním onemocněním byly pozorované případy závažné vaskulitidy nebo
Stevens-Johnsonova syndromu.

Rizikovými faktory pro reakce na kontrastní látku jsou závažná vaskulární a neurologická
onemocnění, zejména u starších pacientů.

Extravazace
Extravazace kontrastní látky může vzácně způsobit i lokální bolest, otok a erytém, které obvykle mizí
bez dalších následků. Byl však už pozorován i zánět, a dokonce nekróza tkáně. Rutinním opatřením
má být zvednutí postiženého místa a jeho chlazení. Dojde-li ke kompartmentovému (úžinovému)
syndromu, může být zapotřebí chirurgická dekomprese.

Délka pozorování
Pacienti musí být po dobu 30 minut po poslední injekci pod pečlivým dohledem, protože většina
závažných nežádoucích účinků se projevuje v této době.

Intratekální podání
Po myelografii má pacient po dobu 1 hodiny zůstat v klidu v poloze s hlavou a hrudníkem zvednutými
v úhlu 20°. Poté může opatrně chodit, musí se však vyvarovat shýbání. Pokud i nadále zůstává na
lůžku, mají být hlava a hrudník vyvýšeny po dalších 6 hodin. Pacienti, u nichž je předpokladem nízký
práh k záchvatům, mají být po tuto dobu pod dohledem. Ambulantní pacienti nemají být po dobu
prvních 24 hodin ponecháni zcela o samotě.

Pediatrická populace

Zvláštní pozornost je třeba věnovat pediatrickým pacientům mladším 3 let, protože příhoda
s nedostatečnou činností štítné žlázy v útlém věku může být škodlivá pro motorický vývoj, vývoj
sluchu a kognitivní vývoj, a může vyžadovat přechodnou substituční terapii T4. Výskyt hypotyreózy
u pacientů mladších 3 let vystavených jodovaným kontrastním látkám byl hlášen v rozmezí 1,3–% v závislosti na jejich věku a dávce jodované kontrastní látky, a je častěji pozorován u novorozenců
a předčasně narozených dětí. Novorozenci mohou být také vystaveni kontrastním látkám
prostřednictvím matky během těhotenství. U všech pediatrických pacientů mladších 3 let má být po
expozici jodovaným kontrastním látkám zhodnocena funkce štítné žlázy. V případě výskytu
hypotyreózy má být zvážena nutnost léčby a sledována funkce štítné žlázy až do dosažení
normalizovaného stavu.

Před a po podání kontrastních látek má být zejména u kojenců a malých dětí zajištěna adekvátní
hydratace. Má být přerušeno podávání nefrotoxických léků. Snížená míra glomerulární filtrace
závislá na věku kojenců může mít také za následek opožděné vylučování kontrastních látek.

Kojenci (do 1 roku věku) a zvláště pak novorozenci jsou citliví na narušení rovnováhy elektrolytů a
hemodynamické změny.

Mozková arteriografie

U pacientů s pokročilou arteriosklerózou, závažnou hypertenzí, srdeční dekompenzací, vysokým
věkem a předchozím výskytem cerebrální trombózy nebo embolie a migrény se mohou častěji
vyskytnout kardiovaskulární reakce, jako je bradykardie a zvýšení nebo snížení krevního tlaku.

Arteriografie
S ohledem na použitý postup se může vyskytnout poranění tepny, žíly, aorty a přilehlých orgánů,
pleurocentéza, retroperitoneální krvácení, poranění míchy a symptomy paraplegie.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Užití jodovaných kontrastních látek může mít za následek přechodné zhoršení renálních funkcí
a to může u diabetiků, kteří užívají metformin, vyvolat laktátovou acidózu (viz bod 4.4).

Pacienti léčení interleukinem-2 a interferony před méně, než dvěma týdny byli uváděni do souvislosti
se zvýšeným rizikem opožděných reakcí (erytém, příznaky podobné chřipce nebo kožní reakce).

Souběžné užívání některých neuroleptik nebo tricyklických antidepresiv může snižovat práh pro
výskyt křečí a zvyšovat tak riziko křečí vyvolaných kontrastní látkou.

Léčba s využitím beta-blokátorů může snižovat práh hypersenzitivních reakcí, stejně jako může
vyžadovat vyšší dávky beta-agonistů při léčbě hypersenzitivních reakcí.

Beta-blokátory, vazoaktivní látky, inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu nebo antagonisté
receptoru angiotenzinu mohou snižovat účinnost kardiovaskulárních kompenzačních mechanismů
změn krevního tlaku.

Všechny jodované kontrastní látky mohou interferovat s testy na funkci štítné žlázy a tím může být
schopnost štítné žlázy vázat jod snížena až na několik týdnů.

Vysoká koncentrace kontrastní látky v séru a v moči může interferovat s laboratorními testy
na bilirubin, proteiny nebo anorganické látky (např. železo, měď, vápník a fosfáty). Tyto látky
proto nemají být analyzovány v den vyšetření.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Bezpečnost přípravku Omnipaque pro použití v těhotenství nebyla stanovena. Vyhodnocení studií
na experimentálních zvířatech nevypovídá o přímých ani nepřímých škodlivých účincích s ohledem
na reprodukci, vývoj embrya nebo plodu, průběhu těhotenství, perinatálního a postnatálního vývoje.

Vzhledem k tomu, že během těhotenství je v případě, že je to možné, vhodné se vyhnout použití
radiace, je třeba pečlivě vážit přínos a rizika rentgenového vyšetření, ať už s kontrastní látkou nebo
bez ní.

Omnipaque tedy nemá být během těhotenství používán, s výjimkou případů, kdy výhody kontrastního
rentgenového vyšetření převáží možná rizika a kdy lékař jeho použití považuje za nezbytné.

Mimo vyvarování se expozice záření je třeba vzít při hodnocení rizika a přínosu v úvahu i citlivost
štítné žlázy plodu.


U novorozenců, kteří byli in utero vystaveni jodovaným kontrastním látkám, má být sledována funkce
štítné žlázy (viz bod 4.4).

Kojení
Kontrastní látky přestupují do mateřského mléka špatně a reabsorbce ve střevech je minimální.
Poškození kojeného dítěte je proto nepravděpodobné. Po podání jodovaných kontrastních látek může
matka v kojení normálně pokračovat. Množství johexolu vyloučeného do mateřského mléka za hodin po injekci bylo 0,5 % hmotnosti dávky nastavené ve studii. Množství johexolu požité dítětem
během prvních 24 hodin po injekci odpovídá pouze 0,2 % dávky pro děti.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Nedoporučuje se řídit vůz nebo obsluhovat stroje po dobu do 1 hodiny od poslední injekce nebo do
24 hodin po intratekálním vyšetření (viz bod 4.4). Pokud přetrvávají post-myelografické symptomy,
musí se rozhodnout individuálně.

4.8 Nežádoucí účinky

Obecně (platí pro všechna použití jodovaných kontrastních látek)
Níže jsou uvedeny možné obecné nežádoucí účinky v souvislosti s radiologickými postupy
zahrnujícími použití neiontových monomerních kontrastních látek. Nežádoucí účinky specifické pro
způsob aplikace – viz příslušné pasáže dále.

Hypersenzitivní reakce se mohou vyskytnout bez ohledu na dávku a způsob podání a mírné příznaky
mohou představovat první známky závažné anafylaktické reakce/šoku. Podání kontrastní látky musí
být okamžitě přerušeno a je-li to nezbytné, musí být zahájena specifická intravenózní léčba.

Po podání jodovaných kontrastních látek je časté přechodné zvýšení hladiny S-kreatininu, může dojít
ke vzniku kontrastní látkou indukované nefropatie.

Jodismus nebo „iodide mumps“ je velmi vzácná komplikace jodovaných kontrastních látek, která
vede k otoku a citlivosti slinných žláz až na dobu přibližně 10 dní po vyšetření.

Uvedené četnosti jsou založeny na interní klinické dokumentaci a rozsáhlých publikovaných studiích
zahrnujících více než 200 000 pacientů.

Četnosti nežádoucích účinků jsou definovány takto:
Velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 000 až < 1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000) a není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Poruchy imunitního systému
- vzácné - hypersenzitivita (může být život ohrožující nebo fatální),
včetně dušnosti, vyrážky, erytému, kopřivky, svědění, kožní
reakce, konjunktivitidy, kašle, rýmy, kýchání, vaskulitidy,
angioedému, edému laryngu, laryngospasmu, bronchospasmu
nebo nekardiogenního plicního edému
Mohou se vyskytnout ihned po podání nebo o několik dní později a mohou představovat první
známky šoku. Reakce kožní přecitlivělosti se mohou vyskytnout až několik dní po podání injekce.


- velmi vzácné - anafylaktická/anafylaktoidní reakce (může být život ohrožující
nebo fatální)

- není známo - anafylaktický/anafylaktoidní šok (může být život ohrožující
nebo fatální)

Poruchy nervového systému
- méně časté - bolest hlavy
- velmi vzácné - dysgeuzie (přechodná kovová chuť), vazovagální synkopa

Srdeční poruchy
- vzácné - bradykardie

Cévní poruchy
- velmi vzácné - hypertenze, hypotenze

Gastrointestinální poruchy
- méně časté - nevolnost
- vzácné - zvracení, bolest břicha
- velmi vzácné - průjem
- není známo - zvětšení slinných žláz

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
- časté - pocit horka
- méně časté - hyperhidróza, pocit chladu, vazovagální reakce
- vzácné - pyrexie
- velmi vzácné - svalový třes (zimnice)

Intravaskulární podání (intraarteriální a intravenózní podání)
Prosím, přečtěte si nejdříve část „Obecně“ výše. Níže jsou popsány pouze nežádoucí účinky s četností
výskytu při intravaskulárním podání neiontových monomerních kontrastních látek.

Povaha nežádoucích účinků pozorovaných zvláště během intraarteriálního podání závisí na místě
vpichu a podané dávce. Selektivní arteriografie a další postupy, v nichž kontrastní látka dosáhne
určitého orgánu ve vysokých koncentracích, může být provázena komplikacemi v daném orgánu.

Poruchy krve a lymfatického systému
- není známo - trombocytopenie

Endokrinní poruchy
- není známo - tyreotoxikóza, přechodná hypotyreóza

Psychiatrické poruchy
- není známo - zmatenost, rozrušení, neklid, úzkost

Poruchy nervového systému
- vzácné - závrať, paréza, paralýza, fotofobie, somnolence
- velmi vzácné - záchvaty, porucha vědomí, cerebrovaskulární příhoda,
senzorické poruchy (včetně hypestézie), parestézie, třes
- není známo - přechodná motorická dysfunkce (včetně poruchy řeči, afázie,
dysartrie), přechodná kontrastní látkou indukovaná

encefalopatie (včetně přechodné ztráty paměti, kómatu,
stuporu, retrográdní amnézie, hemiparézy, dezorientace a
otoku mozku)

Poruchy oka
- vzácné - zrakové postižení (včetně diplopie, rozmazaného vidění)
- není známo - přechodná kortikální slepota

Poruchy ucha a labyrintu
- není známo - přechodná ztráta sluchu

Srdeční poruchy
- vzácné - arytmie (včetně bradykardie, tachykardie)
- velmi vzácné - infarkt myokardu, bolest na hrudi
- není známo - závažné srdeční komplikace (včetně zástavy srdce,
kardiorespirační zástavy), srdeční selhání spazmus koronárních
tepen, cyanóza

Cévní poruchy
- velmi vzácné - návaly
- není známo - šok, arteriální spasmus, tromboflebitida, žilní trombóza

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
- časté - přechodné změny frekvence dýchání, respirační tíseň
- vzácné - kašel, zástava dechu
- velmi vzácné - dušnost
- není známo - závažné respirační symptomy a příznaky, plicní edém,
syndrom akutní respirační tísně, bronchospasmus,
laryngospasmus, apnoe, aspirace, astmatický záchvat

Poruchy kůže a podkožní tkáně
- vzácné - vyrážka, svědění, kopřivka
- není známo - bulózní dermatitida, Stevens-Johnsonův syndrom, toxická
epidermální nekrolýza, akutní generalizovaná exantematózní
pustulóza, poléková vyrážka s eozinofilií a systémovými
příznaky, vzplanutí psoriázy, erytém, polékový kožní výsev,
olupování kůže

Gastrointestinální poruchy
- vzácné - průjem
- není známo - zhoršení pankreatitidy

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
- není známo - artralgie, svalová slabost, muskuloskeletální spazmus, bolest
zad

Poruchy ledvin a močových cest
- méně časté - akutní poškození ledvin
- není známo - zvýšení hladiny kreatininu v krvi

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

- méně časté - bolest a diskomfort
- vzácné - astenické stavy (včetně malátnosti, únavy)
- není známo - reakce v místě aplikace, včetně extravazace

Poranění, otravy a procedurální komplikace
- není známo - jodismus

Intratekální podání
Prosím, přečtěte si nejdříve část „Obecně“ výše. Níže jsou popsány pouze nežádoucí účinky s četností
výskytu při intratekálním podání neiontových monomerních kontrastních látek.

Nežádoucí účinky po intratekálním podání mohou být opožděny o několik hodin nebo i dní
po vyšetření. Četnost je podobná jako při lumbální punkci. Bolesti hlavy, nevolnost, zvracení nebo
závratě se mohou do značné míry přičíst ztrátě tlaku v subarachnoidálním prostoru v důsledku
netěsnosti v místě vpichu. Aby se ztráty tlaku minimalizovaly, je třeba se vyhnout nadměrnému
odstranění mozkomíšního moku.

Psychiatrické poruchy
- není známo - zmatenost, rozrušení, úzkost

Poruchy nervového systému
- velmi časté - bolest hlavy (může být závažná a dlouhotrvající)
- méně časté - aseptická meningitida (včetně chemické meningitidy)
- vzácné - křeče, závratě
- není známo - abnormální elektroencefalogram, meningismus, status
epilepticus, přechodná kontrastní látkou indukovaná
encefalopatie (včetně přechodné ztráty paměti, kómatu,
stuporu, retrográdní amnézie, hemiparézy), motorická
dysfunkce (včetně poruchy řeči, afázie, dysartrie), parestézie,
hypestézie a senzorické poruchy

Poruchy oka
- vzácné - zrakové postižení (včetně diplopie, rozmazaného vidění)
- není známo - přechodná kortikální slepota, fotofobie

Poruchy ucha a labyrintu
- není známo - přechodná ztráta sluchu

Gastrointestinální poruchy
- časté - nevolnost, zvracení

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
- vzácné - bolest krku, bolest zad
- není známo - svalové křeče

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
- vzácné - bolest v končetinách
- není známo - reakce v místě vpichu

Použití v tělních dutinách

Prosím, přečtěte si nejdříve část „Obecně“ výše. Níže jsou popsány pouze nežádoucí účinky s četností
výskytu při použití neiontových monomerních kontrastních látek v tělních dutinách.
Perorální podání

Gastrointestinální poruchy
- velmi časté - průjem
- časté - nevolnost, zvracení
- méně časté - bolest břicha

Hysterosalpingografie (HSG)

Gastrointestinální poruchy
- velmi časté - bolest v podbřišku

Artrografie

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
- není známo - artritida

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
- velmi časté - bolest

Popis vybraných nežádoucích účinků
Tromboembolické komplikace byly hlášeny v souvislosti s použitím kontrastní látky u angiografie
koronárních, mozkových, ledvinných a periferních tepen. Kontrastní látka mohla přispět ke
komplikacím (viz bod 4.4).

Srdeční komplikace, včetně akutního infarktu myokardu, byly hlášeny v průběhu nebo po
koronarografii s použitím kontrastní látky. U starších pacientů nebo pacientů s těžkou ischemickou
chorobou srdeční, nestabilní anginou pectoris a dysfunkcí levé komory bylo riziko vyšší (viz bod
4.4).

Ve velmi vzácných případech může kontrastní látka proniknout přes hematoencefalickou bariéru, což
vede k vychytávání kontrastní látky v mozkové kůře, které může způsobit neurologické reakce.
Mohou zahrnovat křeče, přechodné motorické nebo senzorické poruchy, přechodnou zmatenost,
přechodnou ztrátu paměti a encefalopatii (viz bod 4.4).

Anafylaktická reakce a anafylaktický šok mohou vést k závažné hypotenzi a souvisejícím
symptomům a znakům jako jsou hypoxická encefalopatie, selhání ledvin a jater (viz bod 4.4).

V několika případech extravazace kontrastní látky způsobila lokální bolest a otok, který obvykle
ustoupil bez následků. Došlo i k zánětu, nekróze tkáně a kompartment syndromu (viz bod 4.4).

Pediatrická populace

Přechodný výskyt hypothyreózy byl hlášen u předčasně narozených dětí, novorozenců a ostatních
dětí po podání jodované kontrastní látky. Předčasně narozené děti jsou zvláště citlivé na působení
jodu. U předčasně narozeného a kojeného dítěte byl nahlášen přechodný výskyt hypothyreózy, kojící
matka byla opakovaně vystavena expozici kontrastní látkou Omnipaque (viz bod 4.4).


Zvláště u kojenců a malých dětí má být před a po podání kontrastní látky zajištěna dostatečná
hydratace. Je třeba vysadit nefrotoxické léky. Snížená glomerulární filtrace v závislosti na věku dítěte
může vést k opožděnému vylučování kontrastní látky.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické
pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Výsledky preklinických hodnocení ukazují na velmi vysokou toleranci Omnipaque a pro běžné
intravaskulární podání nebyla stanovena žádná pevná maximální dávka. Příznaky předávkování u
pacientů s normální funkcí ledvin jsou nepravděpodobné, pokud pacient neobdrží během omezeného
časového období dávku vyšší než 2 000 mg I/kg tělesné hmotnosti. Pro ledvinovou toleranci vysokých
dávek kontrastní látky je důležitá délka trvání vyšetření (t½~ 2 hodiny). Náhodné předávkování je
nejpravděpodobnější u dětí při složitých angiografických procedurách, zvláště pokud je aplikováno
větší množství injekcí vysoce koncentrované kontrastní látky.

Pokud by došlo k předávkování, je nutné nerovnováhu vody a elektrolytů korigovat infuzí
a nejméně tři následující dny monitorovat funkci ledvin. Je-li to zapotřebí, je možné odstranit
přebytek kontrastní látky z krevního oběhu pacienta dialýzou. Specifické antidotum neexistuje.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: rentgenová kontrastní látka, jodovaná
ATC kód: V08AB
U většiny hemodynamických, biochemických a koagulačních parametrů, sledovaných po injekčním
podání johexolu zdravým dobrovolníkům, nebyly zjištěny významné odchylky od původních hodnot.
Občasné odchylky byly malé a nejsou považovány za klinicky významné.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Biotransformace
Žádné metabolity nebyly nalezeny. Vazba Omnipaque na proteiny je velmi nízká (méně než 2 %).

Eliminace
Téměř sto procent intravenózně podaného johexolu je u pacientů s normální funkcí ledvin vyloučeno
beze změny do 24 hodin po aplikaci. Maximální koncentrace johexolu v moči se objevuje během cca
hodiny po podání. Průměrný poločas eliminace u pacientů s normální ledvinovou funkcí je cca hodiny.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Johexol má u myší a potkanů velmi nízkou intravenózní toxicitu. Studie na zvířatech prokázaly,
že johexol má velmi nízkou vazebnou schopnost na protein a je ledvinami dobře tolerován.

Kardiovaskulární a nervová toxicita jsou rovněž nízké. Schopnost uvolňovat histamin, stejně tak jako
antikoagulační účinek, jsou nižší než u iontových kontrastních látek.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Trometamol
Dihydrát natrium-kalcium-edetátu
Kyselina chlorovodíková 25% (k úpravě pH)
Voda na injekci

pH přípravku je v rozmezí 6,8–7,6.

6.2 Inkompatibility

Protože neexistují studie inkompatibility, nesmí být tento léčivý přípravek mísen s jinými léčivými
přípravky. K podávání se musí používat samostatná injekční stříkačka.

6.3 Doba použitelnosti

roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25 °C.
Uchovávejte vnitřní obal v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem.

6.5 Druh obalu a obsah balení

1) Skleněná lahev z bezbarvého skla třídy I, uzavřená halo-butylovou zátkou a hliníkovým uzávěrem
s plochým plastovým diskem, krabička.

Velikosti balení:
Omnipaque 300 mg I/ml: 10 x 10 ml
x 20 ml
25 x 20 ml
10 x 50 ml
10 x 100 ml
Omnipaque 350 mg I/ml: 6 x 20 ml
25 x 20 ml
10 x 50 ml
10 x 100 ml
6 x 200 ml


2) Bezbarvá polypropylenová lahev uzavřená halo-butylovou pryžovou zátkou a plastovým PP
pojistným šroubovacím uzávěrem, krabička.

Velikosti balení:
Omnipaque 300 mg I/ml: 10 x 50 ml
10 x 75 ml
10 x 100 ml
10 x 150 ml
10 x 175 ml
10 x 200 ml
x 500 ml
Omnipaque 350 mg I/ml: 10 x 50 ml
10 x 75 ml
10 x 100 ml
10 x 150 ml
10 x 175 ml
10 x 200 ml
6 x 500 ml

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Stejně jako všechny parenterální přípravky i Omnipaque je před použitím třeba vizuálně zkontrolovat
na případné částečky v roztoku nebo jeho zbarvení a neporušenost obalu. Látka má být natažena do
injekční stříkačky bezprostředně před použitím. Lahvičky a láhve jsou určeny pouze pro jednorázové
použití. Všechna nepoužitá množství musí být zlikvidována. Před podáním se Omnipaque může
zahřát na tělesnou teplotu (37 °C).

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

GE Healthcare AS
Nycoveien P.O. Box 4220 Nydalen
NO-0401 Oslo
Norsko


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

Omnipaque 300 mg I/ml: 48/103/88-C
Omnipaque 350 mg I/ml: 48/104/88-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 03.01.
Datum posledního prodloužení registrace: 05.03.

10. DATUM REVIZE TEXTU

4. 7.