Amesos Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: ACE inhibitory a blokátory kalciových kanálů, lisinopril a amlodipin 
ATC kód: C09BB 
Přípravek Amesos obsahuje fixní dávku kombinace léčivých látek lisinoprilu a amlodipinu. 
 
Lisinopril 
Mechanismus účinku
Lisinopril je inhibitor peptidyl dipeptidázy. Inhibuje angiotenzin konvertující enzym (ACE), který 
katalyzuje  přeměnu angiotenzinu  I  na  vasokonstrikční  peptid angiotenzin  II. Angiotenzin  II  také 
stimuluje  sekreci  aldosteronu  kůrou  nadledvin.  Inhibice  ACE  způsobí  pokles  koncentrace 
angiotenzinu II a tím pokles vasopresorní aktivity a snížení sekrece aldosteronu. Snížená koncentrace 
aldosteronu může způsobit zvýšení sérové koncentrace draslíku. 
 
Farmakodynamické účinky
Zatímco  mechanismus,  kterým  lisinopril  snižuje  krevní  tlak  supresí  systému  renin-angiotenzin-
aldosteron  je  považován  za  primární,  lisinopril  působí  antihypertenzivně  dokonce  i  u  pacientů  s 
hypertenzí  s  nízkou  hladinou  reninu.  ACE  je  identický  s  kinázou  II,  enzymem  degradujícím 
bradykinin.  Zda  zvýšené  hladiny  bradykininu,  silného  vasodilatačního  peptidu,  hrají  roli  v 
terapeutickém účinku lisinoprilu, není dosud objasněno. 
 
Klinická účinnost a bezpečnost
Účinek lisinoprilu na mortalitu a morbiditu u pacientů se srdečním selháním byl studován srovnáním 
vysokých (32,5 mg nebo 35 mg jednou denně) a nízkých (2,5 mg nebo 5 mg jednou denně) dávek. Ve 
studii  se  3  164 pacienty, se střední hodnotou přežití pacientů 46 měsíců, způsobily vysoké dávky 
lisinoprilu  ve  srovnání  s  nízkými  dávkami  snížení  rizika  o  12  %  při  kombinovaném  hodnocení 
jakékoli mortality a hospitalizace z jakékoli příčiny (p=0,002) a 8 % snížení rizika jakékoli mortality a 
hospitalizace z kardiovaskulárních důvodů (p=0,036). Byla vysledována redukce mortality z jakékoli 
příčiny (8 %, p=0,128) a z kardiovaskulárního důvodu (10 %, p=0,073). V konečné analýze byl u 
pacientů léčených vysokou dávkou počet hospitalizací pro srdeční selhání snížen o 24 % (p=0,002). 
Symptomatický přínos byl podobný u pacientů léčených vysokými i nízkými dávkami lisinoprilu. 
Výsledky studie prokázaly, že souhrnný profil nežádoucích účinků u pacientů léčených vysokými i 
nízkými dávkami lisinoprilu byl podobný druhem i počtem. Předvídatelné nežádoucí účinky ACE 
inhibitorů,  jako  je  hypotenze  nebo  alterace  renální  funkce,  byly  zvládnutelné  a vzácně vedly  k 
přerušení léčby. Kašel se vyskytoval u pacientů léčených vysokými dávkami méně často ve srovnání 
s pacienty léčenými nízkými dávkami lisinoprilu.  
V GISSI-3 studii byl použit 2x2 faktoriálový plán pro srovnání účinku lisinoprilu a glycerol-trinitrátu 
podávaných samostatně nebo v kombinaci po dobu 6 týdnů s kontrolní skupinou u 19 394 pacientů 
podrobených léčbě během 24 hodin po akutním infarktu myokardu. Lisinopril statisticky významně 
snížil riziko mortality o 11 % oproti kontrole (2p=0,03). Snížení rizika u glycerol-trinitrátu nebylo 
významné, ale jeho kombinace s lisinoprilem snížila významně riziko mortality o 17 % ve srovnání s 
kontrolní skupinou (2p=0,02). V podskupině pacientů starších 70 let a žen, predefinovaných jako 
pacienti  s  vysokým  rizikem  mortality,  byl  významný  benefit  pozorován  při  posuzování 
kombinovaného ovlivnění mortality a srdečních funkcí. Výsledek ukázal pro všechny  pacienty,  i  z 
velmi rizikové podskupiny, významný přínos u pacientů léčených lisinoprilem po dobu 6 měsíců i 
léčených  kombinací  lisinoprilu  s glycerol-trinitrátem  po  dobu  6  týdnů.  To  dokazuje  preventivní 
působení  lisinoprilu.  Jak  se  dá  očekávat  při  každé  vasodilatační  léčbě,  s  léčbou  lisinoprilem  byl 
spojený zvýšený výskyt hypotenze a renálních dysfunkcí, ale nebyl v souvislosti s proporcionálním 
nárůstem mortality. 
Ve  dvojitě zaslepené, randomizované, multicentrické  studii  srovnávající  lisinopril  s  blokátorem 
kalciových kanálů u 335 hypertenzních pacientů s diabetes  mellitus 2. typu s počáteční nefropatií 
charakterizovanou  mikroalbuminurií, lisinopril užívaný v dávce 10-20 mg jednou denně po dobu měsíců snížil systolický/diastolický krevní tlak o 13/10 mmHg a poměr exkrece albuminu do moči o 
40 %. Při srovnání s blokátorem kalciových kanálů, který způsobí stejný pokles krevního tlaku, u 
pacientů léčených lisinoprilem, se ukázala významně větší redukce poměru exkrece albuminu do moči 
prokazující, že ACE inhibiční účinek lisinoprilu redukuje mikroalbuminurii přímým mechanismem na 
renální tkáň spolu s hypotenzivním účinkem. 
Léčba lisinoprilem neovlivňuje kontrolu glykemie, jak bylo prokázáno nesignifikantně významným 
účinkem na hladiny glykovaného hemoglobinu (HbA1c). 
 
Látky působící na systém renin-angiotenzin (RAS)
Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích (ONTARGET (ONgoing Telmisartan 
Alone  and  in  combination with  Ramipril  Global  Endpoint  Trial)  a  VA  NEPHRON-D  (The  Veterans 
Affairs Nephropathy in Diabetes)) bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru ACE s blokátorem 
receptorů pro angiotenzin II. 
Studie   ONTARGET   byla   vedena   u   pacientů   s   anamnézou   kardiovaskulárního   nebo 
cerebrovaskulárního onemocnění nebo u pacientů s diabetes mellitus 2. typu se známkami poškození 
cílových  orgánů.  Studie  VA  NEPHRON-D  byla  vedena  u  pacientů  s  diabetes  mellitus  2.  typu  a 
diabetickou nefropatií. 
V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární 
ukazatele  a  mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie, 
akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností 
jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II. 
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií 
užívat současně. 
Studie  ALTITUDE  (Aliskiren  Trial  in  Type  2  Diabetes  Using  Cardiovascular  and  Renal  Disease 
Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu k standardní terapii inhibitorem 
ACE nebo blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a chronickým 
onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocněním, nebo obojím. Studie byla předčasně ukončena 
z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní mozková příhoda 
byly numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a zároveň nežádoucí 
účinky a sledované závažné nežádoucí účinky (hyperkalemie, hypotenze a renální dysfunkce) byly 
častěji hlášeny ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině 
 
Pediatrická populace
V klinické studii zahrnující 115 pediatrických pacientů ve věku 6-16 let s hypertenzí dostávali pacienti 
s hmotností pod 50 kg 0,625 mg; 2,5 mg nebo 20 mg lisinoprilu denně a pacienti s hmotností 50 kg a 
více dostávali 1,25 mg, 5 mg nebo 40 mg lisinoprilu jednou denně. Na konci druhého týdne snižoval 
lisinopril  podávaný  jednou  denně  tlak  krve  v závislosti  na  dávce  s konzistentní  antihypertenzní 
účinností při dávkách vyšších než 1,25 mg. 
Účinek byl potvrzený ve fázi vysazení, kde diastolický tlak vzrostl asi o 9 mm Hg více u pacientů 
randomizovaných do placebové skupiny než u pacientů, kteří byly randomizováni k pokračování se 
střední  nebo  vysokou  dávkou  lisinoprilu.  Na  dávce  závislý  antihypertenzní  účinek  lisinoprilu  byl 
konzistentní v několika demografických podskupinách: věk, stupnice Tanner (Tanner fáze), pohlaví a 
rasa. 
Amlodipin
Amlodipin je inhibitorem transportu kalciových iontů dihydropyridinové skupiny (blokátor pomalých 
kalciových kanálů neboli antagonista kalciových iontů) - inhibuje tedy transmembránový transport 
kalciových iontů do srdečních buněk a buněk hladkého svalstva cévních stěn.  
Mechanismus antihypertenzního působení amlodipinu vyplývá z jeho přímého relaxačního účinku na 
hladké svalstvo cévní stěny.  
Přesný mechanismus, jímž amlodipin vede k ústupu anginózních bolestí, nebyl dosud zcela poznán, 
avšak je známo, že amlodipin snižuje rozsah ischemického poškození myokardu dvěma mechanismy: 
- Amlodipin dilatuje periferní arterioly, a tak redukuje celkovou periferní rezistenci (afterload), 
proti níž musí srdce pracovat. Vzhledem k tomu, že srdeční frekvence zůstává stabilní, vede toto 
snížení  dotížení  k odlehčení  práce  srdce  a  snížení  spotřeby  energie  a  kyslíkových  nároků  v 
myokardu. 
- Mechanismus  účinku  amlodipinu  zahrnuje  pravděpodobně  také  dilataci  hlavních  větví 
koronárních tepen a koronárních arteriol, a to jak v normálních, tak i v ischemií postižených 
oblastech. Tato dilatace zvyšuje dodávku kyslíku k myokardu u pacientů s koronárními spasmy 
(Prinzmetalovou čili variantní anginou pectoris). 
 
U pacientů s hypertenzí amlodipin při dávkování 1x denně klinicky významně snižuje krevní tlak 
vleže  i  vestoje po  dobu  celých  24  hodin.  Vzhledem  k  pomalému  nástupu  účinku  však  podání 
amlodipinu nevede k akutní hypotenzi.  
U pacientů s anginou pectoris zvyšuje jedna denní dávka amlodipinu celkovou dobu tolerance fyzické 
zátěže, oddaluje nástup anginózních bolestí a dobu do vzniku 1 mm depresí úseku ST na EKG a 
snižuje jak frekvenci anginózních atak, tak spotřebu glycerol trinitrátu.  
Při podání amlodipinu nebyly zjištěny žádné nežádoucí metabolické účinky ani změny koncentrací 
lipidů v plasmě; podávání amlodipinu je vhodné i u pacientů s astmatem, diabetem či dnou.  
 
Srdeční selhání
Hemodynamické studie a kontrolované klinické studie, při nichž pacienti se srdečním selháním třídy II 
IV dle NYHA léčených digoxinem, diuretiky a inhibitory angiotensin konvertujícího enzymu (ACE) 
nedošlo  po  podání  amlodipinu  k  vzestupu  rizika  mortality  nebo  rizika  kombinované  mortality  a 
morbidity u pacientů se srdečním selháním.  
V následující, dlouhodobé, placebem kontrolované studii (PRAISE-2) s amlodipinem u nemocných se 
srdečním selháním NYHA III a IV bez klinických příznaků nebo bez objektivního nálezu svědčícího 
pro  probíhající  ischemickou  chorobu,  kteří  užívali  stabilní  dávky  ACE  inhibitorů,  digitalisu  nebo 
diuretik, neměl amlodipin žádný vliv na celkovou nebo kardiovaskulární mortalitu. Ve stejné skupině 
nemocných bylo užívání amlodipinu spojeno s vyšším výskytem hlášení plicního edému. 
 
Studie hodnotící preventivní léčbu infarktu myokardu (ALLHAT)
Antihypertensive  and  Lipid-Lowering  Treatment to Prevent Heart Attack Trial (ALLHAT), dvojitě 
zaslepená, randomizovaná, mortalitní-morbiditní studie sledovala srovnání léčby novějšími léčivými 
přípravky:  amlodipin  2,5-10  mg/den  (blokátor  kalciového  kanálu),  lisinopril  10-40  mg/den (ACE 
inhibitor), podávanými jako terapie první linie, s léčbou thiazidovým diuretikem chlortalidonem 12,25 mg/den při léčbě mírné až středně těžké hypertenze.  
Celkem 33 357 pacientů s hypertenzí ve věku 55 či více let bylo randomizováno a následně sledováno 
průměrně po dobu 4,9 let. Pacienti měli minimálně jeden další rizikový faktor ICHS, včetně: infarktu 
myokardu nebo cévní mozkové příhody v anamnéze (> 6 měsíců před vstupem do studie) nebo jiného 
dokumentovaného aterosklerotického onemocnění (celkem 51,5 %), diabetu  2.  typu  (36,1  %),  HDL 
cholesterolu  <  35  mg/dl  (11,6  %),  hypertrofie  levé  komory  diagnostikované  na  EKG  či 
echokardiografií (20,9 %), kouření cigaret (21,9 %).  
Primární cílový parametr byl souborem fatálních koronárních příhod či nefatálních infarktů myokardu. 
V tomto sledovaném parametru nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl mezi léčbou amlodipinem a 
chlortalidonem:  RR  0,98  95%  CI  [0,90-1,07]  p=0,65. Mezi  sekundárními  sledovanými  cílovými 
parametry  byl  výskyt  srdečního  selhání  (součást  kombinovaného kardiovaskulárního  cílového 
parametru)  významně  vyšší  ve  skupině  léčené  amlodipinem  ve  srovnání  se  skupinou  léčenou 
chlortalidonem  (10,2 %  vs.  7,7 %,  RR  1,38,  95% CI  [1,25-1,52]  p<0,001). Nicméně, nebyl zjištěn 
žádný statisticky významný rozdíl v celkové mortalitě při léčbě amlodipinem a chlortalidonem. RR 
0,96 95% CI [0,89-1,02] p=0,20. 
 
Pediatrická populace (ve věku 6 let a starších)
Ve studii s 268 dětmi ve věku 6-17 let s predominantní sekundární hypertenzí bylo prokázáno, že obě 
dávky amlodipinu, 2,5 mg a 5 mg, snižovaly systolický krevní tlak významně více než placebo. Rozdíl 
mezi oběma dávkami nebyl statisticky významný.  
Dlouhodobý  účinek  amlodipinu  na  růst,  dospívání  a  celkový  rozvoj  nebyl  studován.  Dlouhodobá 
účinnost léčby amlodipinem v dětství na snížení kardiovaskulární morbidity a mortality v dospělosti 
nebyla rovněž vyhodnocena.