Amesos Předávkování
Nejsou k dispozici údaje týkající se předávkování přípravkem Amesos. 
 
Vztahující se k předávkování lisinoprilem
Jsou k dispozici omezené údaje o předávkování lisinoprilem u lidí. 
Symptomy  spojené  s  předávkováním  ACE  inhibitory  zahrnují  hypotenzi,  cirkulační  šok, 
elektrolytickou  nerovnováhu,  renální  selhání,  hyperventilaci,  tachykardii,  palpitace,  bradykardii, 
závratě, úzkost a kašel.  
Doporučená léčba při předávkování je intravenózní infúze fyziologického roztoku. V případě výskytu 
hypotenze by měl být pacient uveden do protišokové polohy. V případě dostupnosti je možné zvážit i 
léčbu infúzí angiotenzinem II a/nebo intravenózními katecholaminy. Pokud došlo k předávkování v 
nedávné době, měl by být lisinopril odstraněn z těla (např. zvracením, výplachem žaludku, podáním 
absorbentů a síranu sodného). Lisinopril může být odstraněn z celkového oběhu hemodialýzou (viz 
bod 4.4). Léčba kardiostimulátorem je indikována v případě bradykardie, která odolává léčbě. Životní 
funkce, sérové elektrolyty a koncentrace kreatininu by měly být pravidelně sledovány.  
 
Vztahující se k předávkování amlodipinem
U člověka jsou zkušenosti se záměrným předávkováním omezené.  
Symptomy 
Dostupná data ukazují, že předávkování může způsobit nadměrnou periferní vazodilataci a možnou 
reflexní tachykardii. Byla též hlášena výrazná a pravděpodobně prolongovaná systémová hypotenze 
vedoucí až k šoku a úmrtí.  
Nekardiogenní plicní edém byl vzácně hlášen v důsledku předávkování amlodipinem, nástup se může 
projevit  až  opožděně  (24-48  hodin  po  požití)  a  může  vyžadovat  ventilační  podporu.  Včasná 
resuscitační  opatření  (včetně  hypervolemie)  k  udržení  perfuze  a  srdečního  výdeje  mohou  být 
spouštějící faktory. 
 
Léčba 
Klinicky  významná  hypotenze  v  důsledku  předávkování  amlodipinu  vyžaduje  aktivní  podporu 
kardiovaskulárních funkcí, včetně častého monitorování srdeční a respirační funkce, elevace dolních 
končetin a zvýšenou pozornost cirkulujícímu objemu tekutin a objemu vyloučené moči.  
Při  obnově  vaskulárního  tonu  a  krevního  tlaku  mohou  být  užitečné  vasokonstrikční  látky,  pokud 
ovšem  jejich  aplikace  není  kontraindikována.  K  potlačení  účinku  blokátorů  kalciových  kanálů  je 
užitečné podat intravenózně monohydrát kalcium-glukonátu.  
V některých případech je užitečné provést výplach žaludku. Bylo prokázáno, že podání aktivního uhlí 
zdravým dobrovolníkům během 2 hodin po požití amlodipinu 10 mg snižuje absorpci amlodipinu.  
Vzhledem k tomu, že amlodipin se ve značné míře váže na bílkoviny v plazmě, nepředpokládá se, že 
by dialýza byla účinná.  
 
Předávkování přípravkem Amesos: 
Předávkování  může  vyústit  v nadměrnou  periferní  vazodilataci  s výraznou  hypotenzí,  cirkulačním 
šokem,  poruchami  elektrolytové  rovnováhy,  renálním  selháním,  hyperventilací,  tachykardií, 
palpitacemi, bradykardií, závratěmi, úzkostí a kašlem. Doporučuje se symptomatická léčba (umístění 
pacienta do polohy vleže naznak, sledování – a dle potřeby – podpora srdeční a respirační funkce, 
krevního tlaku  a  rovnováhy  tekutin  a  elektrolytů a  koncentrací kreatininu).  V případě  závažné 
hypotenze musí být zajištěno zvednutí dolních končetin, a pokud intravenózní podání tekutin nevyvolá 
dostatečnou odpověď, možná bude třeba podpůrná léčba periferními vazopresivy, pokud tento postup 
není kontraindikován. Pokud je dostupná, lze také uvážit léčbu infuzí angiotenzinu II. Intravenózní 
podání kalcium-glukonátu může přispět k eliminaci blokády kalciových kanálů. 
Lisinopril lze ze systémové cirkulace odstranit hemodialýzou. Během dialýzy je třeba se vyhnout užití 
vysoce propustných polyakrylonitrilových membrán.