Amlator Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: léčiva ovlivňující hladinu lipidů, inhibitory HMG-CoA reduktázy, jiné 
kombinace (atorvastatin a amlodipin)  
ATC kód: C10BX 
Atorvastatin
Atorvastatin  je  selektivním  a  kompetitivním  inhibitorem  HMG-CoA  reduktázy.  Tento  enzym 
odpovědný za přeměnu z 3-hydroxy-3-methyl-glutaryl-koenzymu A na mevalonát, což je prekurzor 
sterolů včetně cholesterolu. V játrech jsou triglyceridy a cholesterol zabudovány do lipoproteinů o velmi 
nízké hustotě (VLDL) a  uvolňovány do plazmy pro jejich transport do periferních tkání. Lipoproteiny 
o nízké hustotě (LDL) vznikají z VLDL a jsou primárně katabolizovány receptory s vysokou afinitou 
k LDL (LDL receptory). 
Atorvastatin snižuje hladiny cholesterolu a lipoproteinů v plasmě inhibicí HMG-CoA reduktázy a 
následně biosyntézu cholesterolu  v játrech  a  zvyšuje  počet  jaterních  LDL  receptorů  na  buněčném 
povrchu, tím je urychlena absorpce a katabolismus LDL. 
Atorvastatin snižuje tvorbu LDL a počet LDL částic. Zapříčiňuje výrazné a trvalé zvýšení aktivity LDL 
receptorů, spojené s výhodnými změnami kvality cirkulujících LDL částic. Atorvastatin je účinný ve 
snižování hladiny LDL-cholesterolu u pacientů s homozygotní familiární hypercholesterolemií, což je 
populace pacientů, která obvykle nereaguje na léčivé látky snižující lipidy. 
Ve studiích sledujících vliv různých dávek bylo prokázáno, že atorvastatin snížil koncentrace celkového 
cholesterolu (o 30 % - 46 %), LDL-cholesterolu (o 41 % - 61 %), apolipoproteinu B (o 34 % - 50 %) a 
triglyceridů (o 14 % - 33 %), přičemž současně vyvolal ve variabilní míře zvýšení HDL-cholesterolu a 
apolipoproteinu  A1.  Tyto  výsledky  jsou  konzistentní  u  pacientů  s  heterozygotní  familiární 
 
hypercholesterolemií, nefamiliární formou hypercholesterolemie a smíšenou hyperlipidemií, včetně 
pacientů s non-inzulin dependentním diabetes mellitus. 
Bylo prokázáno, že snížení celkového cholesterolu, LDL-cholesterolu a apolipoproteinu B snižuje riziko 
kardiovaskulárních příhod a kardiovaskulární mortality. 
Homozygotní familiární hypercholesterolemie
V 8týdenní multicentrické otevřené studii s volitelnou délkou trvání bylo zařazeno 335 pacientů, z nichž 
89 mělo homozygotní familiární hypercholesterolemii. U těchto 89 pacientů bylo průměrné snížení LDL 
cholesterolu přibližně 20 %. Atorvastatin byl podáván v dávkách do 80 mg/den. 
Ateroskleróza
Ve studii Reversing Atherosclerosis with Aggressive Lipid-Lowering Study (REVERSAL) se hodnotil 
efekt intenzivní hypolipidemické léčby pomocí atorvastatinu 80 mg a standardní hypolipidemické léčby 
pomocí pravastatinu 40 mg na koronární aterosklerózu pomocí IVUS (intravascular ultrasound) během 
angiografie  u  pacientů  s koronárním  onemocněním  srdce. V tomto  randomizovaném,  dvojitě 
zaslepeném, multicentrickém, kontrolovaném klinickém hodnocení byl IVUS proveden při zahájení 
terapie a poté po 18 měsících u 502 pacientů. Ve skupině s atorvastatinem (n=253) nebyla zjištěna žádná 
progrese aterosklerózy. 
Střední změna celkového objemu ateromu (primární kritérium klinického hodnocení) oproti základním 
hodnotám,  vyjádřená  v  procentech,  činila -0,4 % (p=0,98)  ve skupině  s  atorvastatinem  a  +2,7 % 
(p=0,001) ve skupině s pravastatinem (n=249). V porovnání s pravastatinem byly účinky atorvastatinu 
statisticky významné (p=0,02). Účinek intenzivního snižování hladiny lipidů na kardiovaskulární cílové 
ukazatele („endpointy“, např. potřeba revaskularizace, nefatální IM, koronární smrt) nebyl v rámci této 
studie zkoumán. 
Ve skupině s atorvastatinem byla hladina LDL-cholesterolu snížena na střední hodnotu 2,04 mmol/l  
0,8  (78,9  mg/dl  30) oproti základní hladině 3,89 mmol/l  0,7  (150  mg/dl  28) a ve skupině s 
pravastatinem byla hladina LDL-cholesterolu snížena na střední hodnotu 2,85 mmol/l  0,7 (110 mg/dl 
 26) oproti základní hladině 3,89 mmol/l  0,7 (150 mg/dl  26) (p<0,0001). Atorvastatin rovněž vedl 
k významnému snížení střední hodnoty celkového cholesterolu (TC – total  cholesterol)  o  34,1 % 
(pravastatin: -18,4 %,  p<0,0001), středních hladin triglyceridů (TG) o 20 %  (pravastatin: -6,8 %, 
p<0,0009) a střední hladiny apolipoproteinu B o 39,1 % (pravastatin: -22,0 %, p<0,0001). Atorvastatin 
vedl k nárůstu střední hladiny HDL-cholesterolu o 2,9 % (pravastatin: +5,6 %, p=NS). Ve skupině s 
atorvastatinem byl zjištěn střední pokles CRP o 36,4 %, v porovnání se snížením o 5,2 % ve skupině s 
pravastatinem (p<0,0001). 
Výsledky studie byly získány při použití dávky 80 mg. Nelze je tudíž extrapolovat na nižší dávky. 
Profily bezpečnosti a snášenlivosti byly u obou léčebných skupin srovnatelné. 
Účinek intenzivního snižování lipidů na hlavní kardiovaskulární cílové parametry nebyl v této studii 
sledován. Proto není klinický význam těchto výsledků s ohledem na primární a sekundární prevenci 
kardiovaskulárních příhod znám. 
Akutní koronární syndrom
Ve studii MIRACL byl hodnocen atorvastatin 80 mg u 3086 pacientů (atorvastatin n=1538; placebo 
n=1548) s akutním koronárním syndromem (non-Q infarkt myokardu nebo nestabilní angina pectoris). 
Léčba byla zahájena během akutní fáze po přijetí do nemocnice a trvala po dobu 16 týdnů. 
Léčba atorvastatinem 80 mg/den prodloužila dobu do výskytu kombinovaného primárního cílového 
ukazatele (definovaného jako úmrtí ze všech příčin, nefatální IM, resuscitovaná srdeční zástava nebo 
angina pectoris s prokázanou myokardiální ischemií vyžadující hospitalizaci) ukazující na snížení rizika 
o 16 % (p=0,048). K tomuto výsledku přispělo především 26% (p=0,018) snížení re-hospitalizací pro 
anginu  pectoris  s prokázanou  myokardiální  ischemií.  Další  sekundární  cílové  ukazatele  nedosáhly 
statistické významnosti (souhrnně: placebo 22,2 %, atorvastatin: 22,4 %). 
 
Bezpečnostní profil atorvastatinu ve studii MIRACL byl v souladu s popisem v bodu 4.8. 
 
Prevence kardiovaskulárních onemocnění
Účinek atorvastatinu na fatální a nefatální ICHS byl hodnocen v randomizované, dvojitě zaslepené, 
placebem  kontrolované  studii  Anglo-Scandinavian  Cardiac  Outcomes  Trial  Lipid  Lowering  Arm 
(ASCOT-LLA). Pacienti byli hypertonici ve věku 40-79 let, bez předchozího infarktu myokardu nebo 
léčené anginy pectoris a s hladinami TC ≤ 6,5 mmol/l (251 mg/dl). Všichni pacienti měli alespoň předem definované kardiovaskulární rizikové faktory: mužské pohlaví, věk ≥ 55 let, kouření, diabetes, 
pozitivní rodinná anamnéza ICHS u příbuzných 1. stupně, TC: HDL-C > 6, ischemická choroba dolních 
končetin, hypertrofie levé komory, předchozí cerebrovaskulární příhoda, specifické abnormality na 
EKG, proteinurie/albuminurie. Ne u všech pacientů bylo odhadované riziko první kardiovaskulární 
příhody považováno za vysoké. 
Pacienti byli léčeni antihypertenzní terapií (buď režimem založeným na amlodipinu nebo na atenololu) 
a buď atorvastatinem 10 mg denně (n=5168) nebo placebem (n=5137). 
Absolutní a relativní redukce rizika pomocí atorvastatinu byla následující: 
 
Příhoda 
Relativní pokles 
rizika (%) 
Počet příhod
(atorvastatin 
vs. placebo) 
Absolutní 
pokles rizika(%) 
p-hodnota
Fatální ICHS a nefatální IM 36 % 100 vs. 154 1,1 % 0,Celkové kardiovaskulární 
příhody a revaskularizace 
20 % 
 
389 vs.  
1,9 % 
 
0, 
Celkové koronární příhody 29 % 178 vs. 247 1,4 % 0,1Založeno na rozdílu příhod, které se vyskytly v průběhu sledování 3,3 roku. 
ICHS = ischemická choroba srdeční; IM = infarkt myokardu. 
Celková mortalita a kardiovaskulární mortalita nebyly signifikantně sníženy (185 vs. 212 příhod, p=0,a 74 vs. 82 příhod, p=0,51). V analýze podskupin založené na pohlaví (81 % mužů a 19 % žen) bylo 
možno sledovat prospěšný účinek z použití atorvastatinu u mužů, ale nemohl být stanoven u žen, 
pravděpodobně v důsledku malého počtu příhod v ženské podskupině. Celková a kardiovaskulární 
mortalita byly číselně vyšší u žen (38 vs. 30 a 17 vs. 12), ale nedosáhly statistické významnosti. Byla 
nalezena významná interakce v závislosti na použité antihypertenzní terapii. Primární cílový ukazatel 
(fatální ICHS a nefatální IM) byl signifikantně snížen atorvastatinem u pacientů léčených amlodipinem 
(HR 0,47 [0,32 - 0,69], p = 0,00008), ale nikoli u pacientů léčených atenololem (HR 0,83 [0,59 - 1,17], 
p= 0,287). 
Účinek  atorvastatinu  na  fatální  a  nefatální  kardiovaskulární  onemocnění  byl  též  hodnocen  v 
randomizované,  dvojitě  zaslepené,  multicentrické,  placebem  kontrolované  studii  Collaborative 
Atorvastatin  Diabetes  Study  (CARDS)  u  pacientů  s diabetem 2. typu, ve  věku  40-75  let,  bez 
kardiovaskulárního onemocnění v anamnéze a s LDL-C ≤ 4,14 mmol/l (160 mg/dl) a TG ≤ 6,78 mmol/l 
(600  mg/dl).  Všichni  pacienti  měli  přítomen  alespoň  jeden  z  následujících  rizikových  faktorů: 
hypertenze, kouření, retinopatie, mikroalbuminurie a makroalbuminurie. 
Pacienti byli léčeni buď atorvastatinem 10 mg denně (n=1428) nebo placebem (n=1410), medián doby 
sledování byl 3,9 let. 
Absolutní a relativní redukce rizika pomocí atorvastatinu byly následující: 
 
 
Příhoda 
Relativní 
pokles  rizika 
(%) 
Počet příhod
(atorvastatin 
vs. placebo) 
Absolutní 
pokles 
rizika1 (%) 
p-hodnota 
Závažné    kardiovaskulární 
příhody  (fatální  a  nefatální
AIM, němý IM, náhlá srdeční 
smrt,    nestabilní    angina
pectoris,      CABG,      PTCA, 
revaskularizace, CMP) 
37 % 
 
83 vs.  
3,2 % 
 
0, 
IM  (fatální  a  nefatální  AIM, 
němý IM) 
42 % 
38 vs. 64 1,9 % 0,CMP (fatální a nefatální) 48 % 21 vs. 39 1,3 % 0,1Založeno na rozdílu příhod, které se vyskytly v průběhu sledování 3,9 roku. 
ICHS = ischemická choroba srdeční, AIM = akutní infarkt myokardu, CABG = coronary artery 
bypass  graft  (aortokoronární  bypass),  PTCA  =  percutaneous  transluminal  coronary  angioplasty 
(perkutánní transluminální koronární angioplastika), CMP = cévní mozková příhoda. 
Nebyl nalezen rozdíl účinku léčby v závislosti na pohlaví pacienta, věku nebo vstupních hodnotách 
LDL-C. Byl zaznamenán příznivý trend v podílu celkové mortality ve prospěch atorvastatinu (82 úmrtí 
ve skupině užívající placebo vs. 61 úmrtí ve skupině léčené atorvastatinem, p=0,0592). 
 
Opakované cévní mozkové příhody (CMP)
Ve studii Stroke Prevention by Aggressive Reduction in Cholesterol Levels (SPARCL) byl hodnocen 
účinek atorvastatinu 80 mg denně nebo placeba na následný výskyt CMP u 4731 pacientů, kteří prodělali 
CMP nebo transitorní ischemickou ataku (TIA) během předcházejících 6 měsíců a neměli ischemickou 
chorobu srdeční (ICHS) v anamnéze. 60 % pacientů byli muži ve věku 21-92 let (průměrný věk 63 let), 
a  měli  průměrné  vstupní  hodnoty  LDL-C 133 mg/dl (3,4 mmol/l).  Střední  LDL-C  byl 73 mg/dl l 
(1,9 mmol/) během léčby atorvastatinem a 129 mg/dl (3,3 mmol/l) během léčby placebem. Medián doby 
sledování byl 4,9 let. 
Atorvastatin  80 mg snižoval riziko primárního cílového ukazatele (endpointu) fatální nebo nefatální 
CMP o 15 % (HR 0,85; 95% CI, 0,72-1,00; p=0,05 nebo 0,84; 95% CI, 0,71-0,99; p=0,03 po úpravě 
vstupních  faktorů)  v porovnání  s  placebem.  Mortalita  ze  všech  příčin  byla  9,1 %  (216/2365)  u 
atorvastatinu vs. 8,9 % (211/2366) u placeba. 
V post-hoc analýze atorvastatin 80 mg snižoval výskyt ischemické CMP (218/2365, 9,2 % vs. 274/2366, 
11,6 %, p=0,01) a zvyšoval výskyt hemoragické CMP (55/2365, 2,3 % vs. 33/2366, 1,4 %, p=0,02) ve 
srovnání s placebem. 
- Riziko hemoragické CMP bylo zvýšené u pacientů, kteří vstupovali do studie s hemoragickou CMP 
v anamnéze (7/45 u atorvastatinu vs. 2/48 u  placeba;  HR  4,06;  95%  CI,  0,84-19,57), a  riziko 
ischemické CMP bylo mezi skupinami podobné (3/45 u atorvastatinu vs.2/48 u placeba; HR 1,64; 
95% CI, 0,27-9,82). 
14,61), ovšem riziko ischemické CMP bylo u těchto pacientů sníženo  (79/708  u  atorvastatinu 
vs.102/701 u placeba; HR 0,76; 95% CI, 0,57-1,02). Je možné, že riziko CMP je zvýšené u pacientů 
s lakunárním infarktem v anamnéze, kteří užívají atorvastatin 80 mg/den. 
Mortalita ze všech příčin byla 15,6 % (7/45) u atorvastatinu versus 10,4 % (5/48) u podskupiny pacientů 
s dříve prodělanou hemoragickou CMP. Mortalita ze všech příčin byla 10,9 % (77/708) u atorvastatinu 
vs. 9,1 % (64/701) u placeba u podskupiny pacientů s dříve prodělaným lakunárním infarktem. 
Pediatrická populace
Heterozygotní familiární hypercholesterolemie u dětí ve věku 6-17 let 
 
U dětí a dospívajících s geneticky potvrzenou heterozygotní familiární hypercholesterolemií a výchozí 
hodnotou   LDL-C ≥ 4  mmol/l  byla  provedena  8týdenní  otevřená  studie  s  cílem  vyhodnotit 
farmakokinetiku,  farmakodynamiku  a  bezpečnost  a  snášenlivost  atorvastatinu. Do  této  studie  bylo 
zahrnuto celkem 39 dětí a dospívajících ve věku 6 až 17 let. V kohortě A bylo 15 dětí ve věku 6 až let, vývojový stupeň 1 dle Tannerovy stupnice. V kohortě B bylo 24 dětí ve věku 10 až-17 let, vývojový 
stupeň 2 dle Tannerovy stupnice. 
Zahajovací dávka atorvastatinu byla 5 mg denně ve formě žvýkacích tablet v kohortě A a 10 mg denně 
ve formě tablet v kohortě B. Bylo umožněno zdvojnásobit dávku atorvastatinu v případě, že subjekt 
nedosáhl cílové hladiny LDL-C <3,35 mmol/l ve 4. týdnu a byl-li atorvastatin dobře snášen. 
Střední hodnoty LDL-C, TC, VLDL-C a Apo B se do 2. týdne snížily u všech subjektů. U subjektů se 
zdvojnásobenou dávkou byl pozorován další pokles již ve 2. týdnu, při prvním vyhodnocení, po zvýšení 
dávky. Střední hodnoty procentuálního snížení lipidových parametrů byly podobné u obou kohort, 
nezávisle na tom, zda subjekt užíval zahajovací dávku nebo zdvojnásobenou dávku. V 8. týdnu se 
hladina LDL cholesterolu snížila v průměru o 40 % ve srovnání s výchozí hodnotou a hladina celkového 
cholesterolu v průměru o 30 % ve srovnání s výchozí hodnotou. 
Ve druhé otevřené studii s jedním ramenem bylo zahrnuto 271 chlapců a děvčat s HeFH ve věku 6-let a léčeno atorvastatinem až po dobu 3 let. Pro zahrnutí do této studie bylo nutné potvrzení HeFH a 
výchozí hladina LDL-C ≥ 4 mmol/l (cca 152 mg/dl). Studie zahrnovala 139 dětí ve vývojovém stupni dle Tannerovy stupnice (obecně v rozmezí 6-10 let). Dávkování atorvastatinu (jednou denně) bylo u dětí 
mladších 10 let zahájeno na 5 mg (žvýkací tableta). U dětí ve věku od 10 let bylo zahájeno na 10 mg 
atorvastatinu (jednou denně). U všech dětí mohla být titrována vyšší dávka k dosažení cíle <3,35 mmol/l 
LDL-C. Průměrná vážená dávka u dětí ve věku 6 až 9 let byla 19,6 mg a průměrná vážená dávka u dětí 
ve věku od 10 let byla 23,9 mg.  
Průměrná výchozí hodnota (+/- SD)  LDL-C byla 6,12 (1,26) mmol/l, což bylo cca 233 (48) mg/dl. 
Konečné výsledky viz níže uvedená tabulka níže.  
Údaje byly konzistentní a bez účinku léčiva na kterýkoli z parametrů růstu a vývoje (tj. tělesná výška, 
tělesná hmotnost, BMI, Tannerova stupnice, hodnocení zkoušejícího stran celkového zrání a vývoje) u 
pediatrických a dospívajících subjektů s HeFH podstupujících léčbu atorvastatinem během 3leté studie. 
Při  návštěvách  nebyl  zkoušejícími  zaznamenán  žádný  účinek  léčiva  na  tělesnou  výšku,  tělesnou 
hmotnost ani BMI podle věku či podle pohlaví.  
Účinky atorvastatinu na snižování lipidů u dospívajících chlapců a dívek s heterozygotní familiární 
hypercholesterolemií (mmol/l)  
Časový bod  N  TC (SD)  LDL-C (SD)  HDL-C (SD)  TG (SD)  Apo B (SD)#  
Výchozí 
hodnota 
271  7,86 (1,30)  6,12 (1,26)  1,314 (0,2663)  0,93 (0,47)  1,42 (0,28)**  
30. měsíc  206  4,(0,77)*  
3,25 (0,67)  1,327 (0,2796)  0,79 (0,38)*  0,90 (0,17)*  
36. měsíc 
/ukončení 
léčby  
240  5,12 (0,86)  3,45 (0,81)  1,308 (0,2739)  0,78 (0,41)  0,93 (0,20)***  
TC  =  celkový  cholesterol,  LDL-C  =  cholesterol  transportovaný  lipoproteiny  s  nízkou  hustotou;  HDL-C  =  cholesterol 
transportovaný lipoproteiny s vysokou hustotou; TG = triglyceridy; Apo B = apolipoprotein B; „36. měsíc/ukončení léčby“ 
zahrnuje data z konečné návštěvy u subjektů, které ukončily účast před naplánovaným časovým bodem za 36 měsíců, a také 
úplná 36měsíční data od subjektů, které dokončily 36měsíční účast; „*“ = N pro 30. měsíc tohoto parametru bylo 207; „**“ = N 
pro výchozí hodnotu tohoto parametru bylo 270; „***“ = N pro 36. měsíc/ukončení léčby tohoto parametru bylo 243; „#“ = g/l 
pro Apo B.  
 
Heterozygotní familiární hypercholesterolemie u dětí ve věku 10-17 let 
Do dvojitě slepé, placebem kontrolované studie následované otevřenou fází bylo zahrnuto 187 chlapců 
a  dívek  po  menarche ve  věku  10-17  let  (střední  věk  14,1  let)  s  heterozygotní  familiární 
hypercholesterolemií (FH) nebo těžkou hypercholesterolemií. Tito pacienti byli na dobu 26 týdnů 
randomizováni buď do skupiny s atorvastatinem (n=140), nebo placebem (n=47), a poté byl všem po 
 
dobu dalších 26 týdnů podáván atorvastatin. Dávka atorvastatinu (1x denně) byla první 4 týdny 10 mg 
a byla titrována na 20 mg v případě, že hladina LDL-C >3,36 mmol/l. 
Během  26týdenní  dvojitě  zaslepené  fáze  vedlo  podávání  atorvastatinu  k  významnému  snížení 
plazmatické hladiny celkového cholesterolu, LDL-cholesterolu, triglyceridů a apolipoproteinu B. 
Během 26týdenní dvojitě zaslepené fáze byla střední hodnota dosažené hladiny LDL-C  3,38  mmol/l 
(rozmezí: 1,81-6,26 mmol/l) ve skupině užívající atorvastatin, v porovnání s 5,91 mmol/l (rozmezí: 3,9,96 mmol/l) ve skupině užívající placebo. 
Další pediatrická studie, srovnávající atorvastatin s kolestipolem u pacientů s hypercholesterolemií ve 
věku 10-18 let, ukázala, že podávání atorvastatinu (n=25), v porovnání s podáváním kolestipolu (n=31), 
vedlo k významnému snížení LDL-C ve 26. týdnu (p<0,05). 
Program  použití  ze  soucitu  u  pacientů  s  těžkou  hypercholesterolemií  (včetně  homozygotní 
hypercholesterolemie) zahrnoval 46 pediatrických pacientů léčených atorvastatinem titrovaným podle 
odpovědi (některým subjektům byla podávána dávka 80 mg denně). Studie probíhala po dobu 3 let: 
LDL-C byl snížen o 36 %. 
Dlouhodobá účinnost podávání atorvastatinu u dětí na snížení morbidity a mortality v dospělosti nebyla 
stanovena. 
Evropská léková agentura rozhodla o zproštění povinnosti předložit výsledky studií s atorvastatinem u 
dětí ve věku 0-6 let v léčbě heterozygotní hypercholesterolemie a u dětí ve věku 0-18 let v léčbě 
homozygotní   familiární   hypercholesterolemie,   smíšené   hypercholesterolemie,   primární 
hypercholesterolemie a v prevenci kardiovaskulárních příhod (viz bod 4.2). 
 
Amlodipin
Amlodipin jako blokátor vápníkových kanálů dihydropyridinové skupiny (inhibitor pomalých kanálů 
nebo antagonista kalciových iontů) a inhibuje vstup vápníkových iontů membránou do srdeční svaloviny 
a hladké svaloviny cévních stěn. 
Mechanismus antihypertenzního působení amlodipinu vyplývá z jeho přímého relaxačního účinku na 
hladké svalstvo cévní stěny. Přesný mechanismus, jímž amlodipin vede k ústupu anginózních bolestí, 
nebyl  dosud  zcela  poznán,  avšak  je  známo,  že  amlodipin  snižuje  rozsah  ischemického  poškození 
myokardu dvěma mechanismy: 
- Amlodipin  dilatuje periferní arterioly, a tak redukuje celkovou periferní rezistenci (afterload), 
proti níž musí srdce pracovat. Vzhledem k tomu, že srdeční frekvence zůstává stabilní, vede toto 
snížení dotížení k odlehčení práce srdce a snížení spotřeby energie a kyslíkových nároků v 
myokardu. 
- Mechanismus  účinku  amlodipinu zahrnuje  pravděpodobně  také  dilataci  hlavních  větví 
koronárních tepen a koronárních arteriol, a to jak v normálních, tak i v ischemií postižených 
oblastech. Tato dilatace zvyšuje dodávku kyslíku k myokardu u pacientů s koronárními spasmy 
(Prinzmetalovou čili variantní anginou pectoris). 
U nemocných s hypertenzí amlodipin při dávkování jedenkrát denně klinicky významně snižuje krevní 
tlak vleže i vestoje po celých 24 hodin. Vzhledem k pomalému nástupu účinku však podání amlodipinu 
nevede k akutní hypotenzi. 
U nemocných s anginou pectoris zvyšuje jedna denní dávka amlodipinu celkovou dobu tolerance fyzické 
zátěže, dobu do nástupu anginózních bolestí a dobu do vzniku 1 mm depresí úseku ST, a snižuje jak 
frekvenci anginózních atak, tak spotřebu glycerol trinitrátu.  
Amlodipin nebyl spojen s žádnými nežádoucími metabolickými účinky na lipidy ani se změnami jejich 
plasmatických koncentrací; podávání amlodipinu je vhodné i u pacientů s astmatem, diabetem či dnou. 
 
Ischemická choroba srdeční (coronary artery disease, CAD) 
Účinnost amlodipinu v prevenci klinických příhod u pacientů s ischemickou chorobou srdeční (coronary 
artery  disease,  CAD) byla  hodnocena  v nezávislé, multicentrické, randomizované, dvojitě zaslepené, 
placebem  kontrolované  studii  s 1997  pacienty; Comparison  of  Amlodipine  vs.  Enalapril  to  Limit 
Occurrences  of  Thrombosis  (CAMELOT)  tj. srovnání  amlodipin vs. enalapril  v  omezení  výskytu 
trombózy. Z těchto pacientů bylo 663 léčeno amlodipinem v dávce 5-10 mg, 673 pacientů bylo léčeno 
enalaprilem v dávce 10-20 mg a 655 pacientů bylo léčeno placebem, navíc ke standardní léčbě statiny, 
beta blokátory, diuretiky  a  aspirinem, a to po dobu 2 let. Hlavní výsledky týkající se účinnosti jsou 
uvedeny v následující tabulce. Výsledky naznačují, že u pacientů s ischemickou chorobou srdeční byla 
léčba  amlodipinem spojena s nižším  množstvím  hospitalizací  z důvodu  anginy  pectoris  a  s nižším 
počtem revaskularizačních výkonů. 
 
Výskyt významných klinických závěrů ze studie CAMELOT 
Výskyt kardiovaskulárních příhod, počet (%) amlodipin vs. placebo 
Výsledky amlodipin placebo enalapril poměr rizika 
(95% CI)
hodnota p 
Primární cílový parametr 
Nežádoucí
kardiovaskulární příhody 
110 (16,6) 151 (23,1) 136 (20,2) 0,69 (0,54-0,88) 0,Jednotlivé složky 
Koronární revaskularizace 78 (11,8) 103 (15,7) 95 (14,1) 0,73 (0,54-0,98) 0,Hospitalizace z důvodu 
anginy pectoris 
51 (7,7) 84 (12,8) 86 (12,8) 0,58 (0,41-0,82) 0,Nefatální IM 14 (2,1) 19 (2,9) 11 (1,6) 0,73 (0,37-1,46) 0,CMP nebo TIA 6 (0,9) 12 (1,8) 8 (1,2) 0,50 (0,19-1,32) 0,Kardiovaskulární smrt 5 (0,8) 2 (0,3) 5 (0,7) 2,46 (0,48-12,7) 0,Hospitalizace z důvodu 
městnavého srdečního 
selhání 
(0,5) 5 (0,8) 4 (0,6) 0,59 (0,14-2,47) 0,Resuscitovaná srdeční 
zástava 
4 (0,6) 1 (0,1) NA 0,Nové objevení se 
periferního vaskulárního 
onemocnění 
(0,8) 2 (0,3) 8 (1,2) 2,6 (0,50-13,4) 0,Zkratky: CI, interval spolehlivosti; IM, infarkt myokardu; TIA, tranzitorní ischemická ataka. 
 
 
Srdeční selhání: Hemodynamické studie a kontrolované klinické studie, při nichž pacienti se srdečním 
selháním třídy II-IV podle NYHA podstoupili zátěžový test, ukázaly, že amlodipin nevede ke zhoršení 
klinického stavu, hodnoceného pomocí tolerance fyzické zátěže, ejekční frakce levé komory a klinické 
symptomatologie.  
Z placebem kontrolované studie (PRAISE) vyplynulo, že u pacientů se srdečním selháním stupně III-
IV dle NYHA léčených digoxinem, diuretiky a inhibitory angiotensin konvertujícího enzymu (ACE) 
nedošlo po  podání  amlodipinu  k  vzestupu  rizika  mortality  nebo  rizika  kombinované  mortality  a 
morbidity u pacientů se srdečním selháním.  
 
V následující, dlouhodobé, placebem kontrolované studii (PRAISE-2) s amlodipinem u nemocných se 
srdečním selháním NYHA III a IV bez klinických příznaků nebo bez objektivního nálezu svědčícího 
pro  probíhající  ischemickou  chorobu,  kteří  užívali  stabilní  dávky  ACE  inhibitorů,  digitalisu  nebo 
diuretik,  neměl  amlodipin  žádný  vliv  na  celkovou  kardiovaskulární  mortalitu. Ve  stejné  skupině 
nemocných bylo užívání amlodipinu spojeno s vyšším výskytem hlášení plicního edému. 
 
Studie sledující léčbu jako prevenci srdečních záchvatů (ALLHAT): Randomizovaná, dvojitě slepá 
mortalitní-morbiditní studie ALLHAT  (Antihypertensive  and  Lipid-Lowering  Treatment  to  Prevent 
Heart Attack Trial) sledovala srovnání léčby novějšími léky jako první volby amlodipin 2,5 - 10 mg/den 
(blokátor  kalciového  kanálu)  nebo  lisinopril  10-40  mg/den  (ACE  inhibitor)  s léčbou  thiazidovým 
diuretikem chlortalidonem 12,5 – 25 mg/den při léčbě mírné až střední hypertenze.  
Celkem 33 357 pacientů s hypertenzí ve věku 55 či více let bylo randomizováno a následně sledováno 
průměrně 4,9 let. Pacienti měli minimálně jeden další rizikový faktor ICHS, včetně: IM nebo CMP v 
anamnéze (> 6 měsíců před vstupem do studie) nebo jiné dokumentované aterosklerotické onemocnění 
(celkem  51,5  %),  diabetes  2. typu (36,1 %), HDL cholesterol <35 mg/dl (11,6 %), hypertrofii levé 
komory diagnostikovanou na EKG či echokardiografií (20,9 %), kouření cigaret (21,9 %). 
Hlavní sledovaný cílový parametr byl souborem fatálních koronárních příhod či nefatálních infarktů 
myokardu. V tomto  sledovaném  parametru  nebyl  významný  rozdíl  mezi  léčbou  amlodipinem  a 
chlortalidonem (RR: 0,98; 95%  CI: 0,90-1,07; p=0,65). Mezi sekundárními sledovanými cílovými 
parametry  byl  výskyt  srdečního  selhání  (součást  kombinovaného  kardiovaskulárního cílového 
parametru)  významně  vyšší  ve  skupině  léčené  amlodipinem  ve  srovnání  se  skupinou  léčenou 
chlortalidonem  (10,2 %  vs. 7,7 %; RR: 1,38; 95%CI: 1,25-1,52; p<0,001). Nicméně nebyl žádný 
významný rozdíl v celkové mortalitě při léčbě amlodipinem a chlortalidonem (RR: 0,96; 95% CI: 0,1,02; p=0,20). 
 
Pediatrická populace 
Použití u dětí (ve věku 6 let a více)
Studie, která zahrnovala 268 dětí ve věku 6-17 let trpících převážně sekundární hypertenzí, porovnávala 
dávku 2,5 mg a 5 mg amlodipinu s placebem a ukázala, že obě uvedené dávky snížily systolický krevní 
tlak významně více než placebo. Rozdíl mezi uvedenými dávkami nebyl statisticky významný. 
Dlouhodobé  účinky  amlodipinu  na  růst,  pohlavní  dospívání  a  celkový  vývoj  nebyly  studovány. 
Dlouhodobý vliv léčby amlodipinem v dětství na kardiovaskulární morbiditu a mortalitu v dospělosti 
také dosud nebyl stanoven.