Amlodipin/valsartan mylan Farmakodynamické vlastnosti
 
Farmakoterapeutická skupina: Léčiva ovlivňující renin-angiotenzinový systém; antagonisté 
angiotenzinu II, kombinace; antagonisté angiotenzinu II a blokátory kalciových kanálů, ATC kód: 
C09DB
Amlodipin/Valsartan Mylan kombinuje dvě antihypertenzní složky s komplementárním mechanismem 
účinku na úpravu krevního tlaku u pacientů s esenciální hypertenzí: amlodipin, který patří do skupiny 
antagonistů kalcia a valsartan, který patří do skupiny antagonistů angiotensinu II. Kombinace těchto 
látek má aditivní antihypertenzní účinek a snižuje krevní tlak více než jejich samotné jednotlivé 
složky. 
 
Amlodipin/Valsartan 
Kombinace amlodipinu a valsartanu má za následek na dávce závislé aditivní snížení krevního tlaku 
napříč terapeutickým dávkovým rozmezím. Antihypertenzivní účinek jedné dávky kombinace 
přetrvává po dobu 24 hodin. 
 
Placebem kontrolované studie
Více než 1 400 pacientů s hypertenzí dostávalo jednou denně amlodipin/valsartan ve dvou placebem 
kontrolovaných studiích. Do studie byli zařazeni dospělí pacienti s mírnou až středně těžkou 
nekomplikovanou esenciální hypertenzí Pacienti s vysokým kardiovaskulárním rizikem – srdeční selhání typu I a nedostatečně kontrolovaným 
diabetem typu II a s anamnézou infarktu myokardu nebo mozkové příhody v posledním roce byli 
vyřazeni. 
 
 
Studie s aktivní kontrolou u pacientů, kteří neodpovídali na monoterapii 
Multicentrická, randomizovaná, dvojitě zaslepená,studie v paralelním uspořádání kontrolovaná aktivní 
léčbou ukázala normalizaci krevního tlaku studiepokud byli léčeni kombinací amlodipin/valsartan 10 mg/160 mg a u 62 % pacientů léčených 
kombinací amlodipin/valsartan v dávce 5 mg/160 mg ve srovnání s 53 % pacientů léčených nadále 
valsartanem v dávce 160 mg. Přidání amlodipinu 10 mg a 5 mg vyvolalo další snížení 
systolického/diastolického tlaku krve o 6,0/4,8 mmHg a 3,9/2,9 mmHg, ve srovnání s pacienty, kterým 
byl i nadále podáván pouze valsartan 160 mg. 
 
Multicentrická, randomizovaná, dvojitě zaslepená, aktivně kontrolovaná paralelní studie ukázala 
normalizaci krevního tlaku pacientů, jejichž krevní tlak nebyl dostatečně kontrolován amlodipinem v dávce 10 mg, pokud byli 
léčeni kombinací amlodipin/valsartan 10 mg/160 mg, oproti 67 % pacientů, kteří byli i nadále léčeni 
pouze amlodipinem 10 mg. Přidání valsartanu 160 mg vyvolalo další snížení 
systolického/diastolického tlaku krve o 2,9/2,1 mmHg ve srovnání s pacienty, kteří zůstali léčeni 
pouze amlodipinem 10 mg. 
 
Amlodipin/valsartan byl také studován v aktivně kontrolované studii u 130 pacientů s hypertenzí 
s průměrným diastolickým krevním tlakem vsedě ≥ 110 mmHg a < 120 mmHg. V této studii krevní tlak 171/113 mmHg10 mg/160 mg, krevní tlak vsedě o 36/29 mmHg ve srovnání se snížením o 32/28 mmHg u kombinace 
lisinopril/hydrochlorothiazid v dávce 10 mg/12,5 mg, titrované na 20 mg/12,5 mg. 
 
Ve dvou dlouhodobých následných studiích byl účinek amlodipinu/valsartanu udržován po dobu delší 
než jeden rok. Náhlé vysazení amlodipinu/valsartanu nebylo doprovázeno rychlým vzestupem 
krevního tlaku. 
 
Věk, pohlaví, rasa, nebo body mass index odpověď amlodipinu/valsartanu. 
 
Amlodipin/valsartan nebyl studován u jiné populace pacientů než u pacientů s hypertenzí. Valsartan 
byl studován u pacientů po infarktu myokardu a se srdečním selháním. Amlodipin byl studován 
u pacientů s chronickou stabilní anginou pectoris, vasospastickou anginou a angiograficky prokázanou 
chorobou koronárních cév. 
 
Amlodipin 
Amlodipinová složka přípravku Amlodipin/Valsartan Mylan inhibuje přestup iontů vápníku přes 
membrány do srdečního a cévního hladkého svlastva. Mechanismem antihypertenzního účinku 
amlodipinu je přímý relaxační účinek na hladké svalstvo, který působí snížení periferní vaskulární 
rezistence a tím i krevního tlaku. Experimentální údaje naznačují, že se amlodipin váže jak na 
dihydropyridinová, tak i na nedihydropyridinová vazebná místa. Kontrakce srdečního svalu a 
hladkého svalstva cév jsou závislé na přestupu extracelulárních iontů vápníku do těchto buněk přes 
specifické iontové kanály. 
 
Po podání terapeutické dávky pacientům s hypertenzí vyvolá amlodipin vasodilataci vedoucí ke 
snížení krevního tlaku vestoje a vleže. Tyto poklesy krevního tlaku nejsou při chronickém podávání 
doprovázeny významnou změnou srdečního rytmu nebo změnou hladin katecholaminů v plazmě. 
 
Koncentrace v plazmě jsou v souladu s účinkem jak u mladých, tak i u starších pacientů. 
 
U pacientů s hypertenzí a normální funkcí ledvin působí terapeutické dávky amlodipinu snížení 
renální vaskulární rezistence, zvýšení poměru glomerulární filtrace a efektivního průtoku plazmy 
ledvinami bez změny filtrační frakce nebo proteinurie. 
 
 
Stejně jako u ostatních blokátorů kalciových kanálů bylo hemodynamickými měřeními srdeční funkce 
v klidu nebo během zátěže ventrikulární funkcí obvykle demonstrováno malé zvýšení srdečního indexu bez signifikantního vlivu 
na dP/dt nebo na koncový diastolický tlak v levé komoře a na objem. V hemodynamických studiích 
nebyl amlodipin doprovázen negativním inotropním účinkem, pokud byl podáván v rozmezí 
terapeutických dávek zdravým zvířatům a lidem, i když byl lidem současně podáván s betablokátory. 
 
Amlodipin nepůsobil změnu funkce sinoatriálního uzlu nebo atrioventrikulárního přenosu u zdravých 
zvířat nebo lidí. V klinických studiích, ve kterých byl amlodipin aplikován v kombinaci s 
betablokátory pacientům s hypertenzí nebo anginou pectoris, nebyly pozorovány nežádoucí účinky na 
elektrokardiografické parametry. 
 
Podávání u pacientů s hypertenzí
Randomizovaná dvojitě zaslepená studie zaměřená na morbiditu a mortalitu, zvaná Antihypertensive 
and Lipid-Lowering treatment to prevent Heart Attack Trial dvou novějších možností léčby mírné nebo středně těžké hypertenze: amlodipinu 2,5-10 mg/den 
namísto podávání thiazidových diuretik, s chlorthalidonem 12,5-25 mg/denně. 
 
Bylo randomizováno celkem 33357 pacientů s hypertenzí ve věku 55 let a starší, kteří byli sledováni 
průměrně po dobu 4,9 let. Tito pacienti vykazovali navíc ještě minimálně jeden rizikový faktor 
koronárního srdečního onemocnění, jako: předchozí infarkt myokardu či cévní mozková příhoda 
aterosklerotického původu < 35 mg/dl nebo < 0,906 mmol/l elektrokardiogramu nebo echokardiogramu  
Primárním cílovým parametrem byl složený parametr fatálního koronárního onemocnění nebo 
nefatální infarkt myokardu. V primárním cílovém parametru nebyl zjištěn významný rozdíl mezi 
terapií založenou na amlodipinu a terapií založenou na chlorthalidonu: poměr rizika 0,98 95 % CI selhání amlodipinem než ve skupině léčené chlorthalidonem [1,25-1,52] p < 0,001terapií založenou na amlodipinu a terapií založenou na chlorthalidonu RR 0,96 95 % CI [0,89-1,02] 
p=0,20. 
 
Valsartan 
Valsartan je perorálně účinný, silný a specifický antagonista receptoru pro angiotensin II. Působí 
selektivně na receptor podtypu AT1, který je odpovědný za známé působení angiotensinu II. Zvýšení 
hladiny angiotensinu II po blokádě AT1 receptoru valsartanem může stimulovat neblokovaný receptor 
AT2, který se zdá mít opačný účinek než AT1 receptor. Valsartan nemá žádný parciálně-agonistický 
účinek na AT1 receptory a má mnohem větší afinitu AT2 receptor. 
 
Valsartan neinhibuje ACE, také známý jako kininasa II, který konvertuje angiotensin I na angiotensin 
II a odbourává bradykinin. Protože nemá žádný účinek na ACE a nepotencuje bradykinin nebo 
substanci P, není pravděpodobné, že by antagonisté angiotensinu II byli doprovázeni kašlem. V 
klinických studiích, ve kterých byl valsartan srovnáván s ACE inhibitory, byla incidence suchého 
kašle významně nižší inhibitory ACE inhibitory suchý kašel, mělo suchý kašel pouze 19,5 % pacientů léčených valsartanem a 19 % 
pacientů léčených thiazidovými diuretiky, zatímco u pacientů léčených ACE inhibitory se suchý kašel 
vyskytoval u 68,5 % iontové kanály, o kterých je známo, že jsou důležité pro kardiovaskulární regulaci. 
 
 
Podávání valsartanu pacientům s hypertenzí vede ke snížení krevního tlaku bez ovlivnění tepové 
frekvence. 
 
U většiny pacientů nastupuje po perorálním jednorázovém podání dávky antihypertenzní účinek 
během 2 hodin a maximálního snížení krevního tlaku je dosaženo za 4 až 6 hodin. Antihypertenzní 
účinek přetrvává po dobu 24 hodin po podání. Při opakovaném podávání je maximálního snížení 
krevního tlaku s jakoukoli dávkou dosaženo obvykle během 2 až 4 týdnů a je udržováno v průběhu 
dlouhodobé léčby. Náhlé vysazení valsartanu nevyvolá následnou hypertenzi nežádoucí klinické účinky. 
 
Další: duální blokáda RAAS 
 
Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích Alone and in combination with Ramipril Global Endpoint TrialAffairs Nephropathy in Diabetes 
Studie ONTARGET byla vedena u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního nebo 
cerebrovaskulárního onemocnění nebo u pacientů s diabetes mellitus 2. typu se známkami poškození 
cílových orgánů. Studie VA NEPHRON-D byla vedena u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a 
diabetickou nefropatií. 
 
V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární 
ukazatele a mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie, 
akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností 
jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II 
 
Inhibitory ACE a ARB proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií užívat současně  
Studie ALTITUDE EndpointsACE nebo ARB u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a chronickým onemocněním ledvin, 
kardiovaskulárním onemocněním, nebo obojím. Studie byla předčasně ukončena z důvodu zvýšení 
rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní mozková příhoda byly numericky 
častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a zároveň nežádoucí účinky a sledované 
závažné nežádoucí účinky skupině s aliskirenem oproti placebové skupině.