Ampicilin bbp Farmakodynamické vlastnosti
 
Farmakoterapeutická skupina: peniciliny se širokým spektrem,  
ATC kód: J01CA 
Mechanismus účinku
Ampicilin je semisyntetický aminopenicilin, který není odolný vůči beta-laktamázám.  
Mechanismus  účinku  ampicilinu  je  založen  na  inhibici  syntézy  bakteriální  stěny  (ve  fázi  růstu) 
prostřednictvím blokády proteinů vázajících penicilin (PBP), jakými jsou například transpeptidázy. To má 
za následek baktericidní účinek. Ampicilin je rozkládán penicilinázou a dalšími beta-laktamázami bakterií. 
 
Vztah farmakokinetika/farmakodynamika 
 Účinnost závisí hlavně na časovém období, pro které zůstanou hladiny léčivé látky ampicilinu  nad 
minimální inhibiční koncentraci mikroorganismu (MIC). 
 
Mechanismus rezistence
Rezistence na ampicilin může být důsledkem následujících mechanismů: 
Inaktivace  beta-laktamázami: ampicilin nemá dostatečnou účinnost proti bakteriím produkujícím beta-
laktamázu. 
Snížená afinita PBP k ampicilinu: získaná rezistence pneumokoků a jiných streptokoků na ampicilin je 
důsledkem změny stávajících PBP jako výsledek mutace. 
Methicilin (oxacillin) – rezistentní stafylokoky jsou rezistentní kvůli tvorbě dodatečné PBP se sníženou 
afinitou k ampicilinu a všem ostatním beta-laktamovým antibiotikům. 
Nedostatečná penetrace ampicilinu přes vnější buněčné stěny gramnegativní bakterie může mít za následek 
nedostatečnou inhibici PBP. 
Ampicilin může být aktivně vyloučen z buňky efluxní pumpou. 
 
Částečná nebo úplná zkřížená rezistence ampicilinu existuje u penicilinů, cefalosporinů a jiných kombinací 
beta-laktamu a inhibitoru beta-laktamázy. 
 
Hraniční hodnoty
Hraniční hodnoty MIC pro ampicilin definovány Evropskou komisí pro testování antimikrobiální citlivosti 
(EUCAST). 
 
                Agens ≤ senzitivní ≥ rezistentní 
Enterobacteriaceae ≤ 8 mg/l ≥ 8 mg/l
Enterococcus spp.1 ≤ 4 mg/l ≥ 8 mg/l 
Haemophilus influenzae ≤ 1 mg/l ≥ 1 mg/l
Streptococcus A, B, C G2 ≤ 0,25 mg/l ≥ 0,25 mg/l
Streptococcus pneumoniae3 ≤ 0,5 mg/l ≥ 2 mg/l
Skupina viridujících streptokoků1 ≤ 0,5 mg/l ≥ 2 mg/l
Neisseria meningitidis ≤ 0,12 mg/l ≥ 1 mg/l
Gramnegativní anaeroby ≤ 0,5 mg/l ≥ 2 mg/l
Grampozitivní anaeroby ≤ 4 mg/l ≥ 8 mg/l
Hraniční hodnoty nevztahující se k třídám ≤ 2 mg/l ≥ 8 mg/l
Listeria monocytogenes ≤ 1 mg/l ≥ 1 mg/l 
1. V případě endokarditidy je třeba respektovat doporučené postupy ohledně citlivosti 
2. Limity stanoveny na základě citlivosti pro benzylpenicilin 
3. Vztahuje se pouze na klinické izoláty které nepocházejí od pacientů s meningitidou. 
 
Citlivost
Prevalence rezistence se může u vybraných druhů lišit geograficky a s časem a jsou nutné lokální 
informace o rezistenci, zejména při léčbě závažných infekcí. V případě potřeby je třeba vyhledat radu 
odborníka, je-li lokální prevalence rezistence taková, že je použití léčiva minimálně u některých typů 
infekcí sporné. 
 
Spektrum účinku 
Obecně citlivé kmeny: Streptococcus agalactiae (GBS-Group B), Streptococcus pyogenes, Streptococcus 
pneumonie (včetně kmenů středně citlivých na peniciliny), Enterococcus faecalis, viridující streptokoky 
 
  
Kmeny  u  nichž  může  být  získaná  rezistence: Enterococcus   faecium,   Staphylococcus   aureus, 
Staphylococcus  epidermidis,  Staphylococcus  haemolyticus,  Escherichia  coli,  Haemophilus  influenzae, 
Klebsiella oxytoca, Neisseria gonorrhoeae, Proteus mirabilis, Proteus vulgaris 
 
Přirozeně  rezistentní  organismy: Staphylococcus   aureus (rezistentní  na  methicillin), Klebsiella 
pneumoniae,   Morganella   morganii,   Pseudomonas   aeruginosa,   Bacteroides   spp.,   Chlamydia   spp., 
Legionella pneumophila, Mycoplasma spp., Ureaplasma urealyticum