Arkvimma Bezpečnost (v těhotenství)

Plazmatické koncentrace lakosamidu byly ve studiích toxicity na zvířatech na stejné nebo pouze
o málo vyšší úrovni v porovnání s pacienty, což ponechává velmi malý nebo žádný prostor pro
expozici léku u člověka.

Farmakologická studie bezpečnosti přípravku prokázala u psů v anestezii s intravenózním
podáním lakosamidu přechodné zvýšení PR intervalu a doby trvání QRS, při současném poklesu
krevního tlaku (pravděpodobně kardiodepresivním účinkem). Výskyt těchto přechodných změn
začínal v rozmezí koncentrací na úrovni maximálního doporučeného dávkování u člověka. U psů
a opic makaků jávských v anestezii bylo po intravenózních dávkách 15-60 mg/kg pozorováno
zpomalení atriální a ventrikulární vodivosti, atrioventrikulární blokáda a atrioventrikulární
disociace.
Ve studiích toxicity s opakovaným dávkováním byly u potkanů pozorovány lehké reverzibilní
jaterní změny od dávky 3x vyšší, než je dávka terapeutická. Mezi tyto změny patřily zvýšená
hmotnost orgánu, hypertrofie hepatocytů, zvýšení sérových koncentrací jaterních enzymů a
zvýšení hodnot celkového cholesterolu a triglyceridů. Kromě hypertrofie hepatocytů nebyly
pozorovány žádné jiné histopatologické změny.
Ve studiích reprodukční a vývojové toxicity u hlodavců a králíků nebyly pozorovány žádné
teratogenní účinky. U potkanů ale docházelo po dávkách toxických pro matky, odpovídajících
předpokládaným systémovým hodnotám expozice léku u člověka, k navýšení počtu mrtvě
narozených mláďat a počtu úmrtí mláďat v peripartálním období a k mírnému snížení velikosti i
tělesné hmotnosti živých mláďat. Vyšší hladiny expozice přípravku nemohly být z důvodu
toxicity pro matky u zvířat vyzkoušeny, proto získané údaje nejsou dostatečné pro úplnou
charakteristiku embryofetotoxických nebo teratogenních vlastností lakosamidu.
Jak prokázaly studie u potkanů, lakosamid a/nebo jeho metabolity snadno procházejí placentární
bariérou.
U juvenilních potkanů a psů se typy toxicity kvalitativně neliší od typů toxicity pozorovaných u
dospělých zvířat. U juvenilních potkanů bylo při podobné systémové expozici, jaká se očekává
při klinické expozici, pozorováno snížení tělesné hmotnosti. U juvenilních psů byly pozorovány
přechodné a na dávce závislé CNS klinické příznaky, které se začaly objevovat při systémové
expozici pod očekávanými hladinami klinické expozice.