Asicord Farmakodynamické vlastnosti
 
Farmakoterapeutická skupina: Kardiaka; kardiotonika, kromě srdečních glykosidů; inhibitory 
fosfodiesterázy. 
ATC kód: C01CE 
Mechanismus účinku 
Milrinon patří mezi pozitivně inotropní a vazodilatačně působící látky s malou chronotropní aktivitou. 
Současně zlepšuje uvolnění levé komory při diastole. 
Liší se od digitalisových glykosidových katecholaminů či inhibitorů angiotensin-konvertujícího 
enzymu ve struktuře a mechanismu účinku. 
 
Farmakodynamické účinky
Milrinon je selektivním inhibitorem fosfodiesterázy III (PDE III) v srdečních a cévních svalech. 
Vyvolává mírné zvýšení vodivosti A-V uzlu, ale jinak nemá žádné další signifikantní 
elektrofyziologické účinky. 
 
 
 
 Klinická účinnost a bezpečnost 
V klinických studiích bylo prokázáno, že milrinon vyvolává rychlé zlepšení hemodynamických 
projevů městnavého srdečního selhání včetně srdečního výdeje, plicního kapilárního tlaku v zaklínění 
a cévního odporu bez klinicky signifikantních účinků na srdeční frekvenci nebo spotřebu kyslíku 
myokardem. 
Hemodynamické zlepšení během intravenózní terapie milrinonem je doprovázeno klinickým 
symptomatickým zlepšením městnavého srdečního selhání měřeným změnou klasifikace dle 
Newyorské srdeční společnosti. 
 
Pediatrická populace: 
V literatuře byly nalezeny klinické studie u pacientů léčených z důvodu syndromu nízkého srdečního 
výdeje po srdeční operaci, septickém šoku nebo plicní hypertenzi. Obvyklé dávkování zahrnovalo 
zahajovací dávku 50 až 75 μg/kg podávaných po dobu 30 až 60 minut následovanou intravenózní 
kontinuální infúzí 0,25 až 0,75 μg/kg/min po dobu až 35 hodin. V těchto studiích milrinon prokázal 
zvýšení srdečního výdeje, snížení srdečního plnícího tlaku a snížení systémového a plicního cévního 
odporu s minimálními změnami v srdeční frekvenci a spotřeby kyslíku myokardem. 
Studie dlouhodobějšího používání milrinonu nepostačují k doporučení delšího podávání než 35 hodin. 
Některé studie hodnotily pediatrické použití milrinonu u pacientů s nehyperdynamickým septickým 
šokem (Barton et al., 1996; Lindsay et al., 1998); účinek milrinonu na pulmonální hypertenzi po 
bypassu a po korekci Fallotovy tetralogie (Chu et al., 2000); kombinovaný účinek oxidu dusnatého a 
milrinonu na plicní oběh po zákroku Fontanova typu (Cai et al., 2008). 
Výsledky těchto studií byly nepřesvědčivé. Proto nelze použití milrinonu v těchto indikacích 
doporučit.