Atomoxetin glenmark Farmakodynamické vlastnosti
 
Farmakoterapeutická skupina: Psychoanaleptika; centrálně působící sympatomimetika  
ATC kód: N06BA09  
 
Mechanismus účinku a farmakodynamické účinky  
Atomoxetin je vysoce selektivní a silný inhibitor presynaptického transportéru noradrenalinu, což je 
jeho  předpokládaný  mechanismus  účinku,  bez  přímého  ovlivnění  transportérů  serotoninu nebo 
dopaminu. Atomoxetin má minimální afinitu k dalším noradrenergním receptorům nebo k ostatním 
transportérům či receptorům neurotransmiterů. Atomoxetin má dva hlavní oxidativní metabolity: 4- 
hydroxyatomoxetin  a  N-desmetylatomoxetin.  4-hydroxyatomoxetin je ekvipotentní atomoxetinu jako 
inhibitor transportu noradrenalinu, ale na rozdíl od atomoxetinu vykazuje určitou inhibiční aktivitu na 
transportér pro serotonin. Účinek na tento transportér je však pravděpodobně minimální vzhledem ke 
skutečnosti, že většina 4-hydroxyatomoxetinu je dále metabolizována a v plazmě cirkuluje v mnohem 
menších koncentracích (1 % plazmatické koncentrace atomoxetinu u rychlých metabolizátorů a 0,1 % 
u pomalých metabolizátorů). N-desmetylatomoxetin má v porovnání s atomoxetinem podstatně menší 
farmakologickou aktivitu. V ustáleném stavu cirkuluje v plazmě u rychlých metabolizátorů v nižších 
koncentracích a u pomalých metabolizátorů v koncentracích srovnatelných s mateřskou látkou.  
 
Atomoxetin není psychostimulans a není derivátem amfetaminu. V randomizované dvojitě zaslepené, 
placebem kontrolované studii sledující potenciál k zneužívání u dospělých, ve které byly porovnávány 
 
účinky atomoxetinu a placeba, nebyla u atomoxetinu zjištěná taková odpověď, která by ukazovala na 
jeho stimulační nebo euforické vlastnosti.  
 
Klinická účinnost a bezpečnost  
 
Pediatrická populace 
Amoxetin byl hodnocen ve studiích, kterých se zúčastnilo více než 5000 dětí a dospívajících s ADHD. 
Akutní účinnost amoxetinu v léčbě ADHD byla původně stanovená v šesti randomizovaných dvojitě 
zaslepených, placebem kontrolovaných studiích trvajících 6 – 9 týdnů. Příznaky a projevy ADHD byly 
hodnoceny porovnáním průměrné změny mezi výchozím a výsledným stavem u pacientů léčených 
amoxetinem nebo placebem. V každé z těchto šesti studií byl atomoxetin statisticky významně účinnější 
než placebo z hlediska snížení příznaků a projevů ADHD.  
 
Účinnost atomoxetinu na udržení symptomatické odpovědi byla dále prokázána v roční, placebem 
kontrolované studii u více než 400 dětí a dospívajících, která byla prováděna hlavně v Evropě (přibližně 
tříměsíční  otevřená  akutní  léčba,  po  které  následovala  devítiměsíční  dvojitě  zaslepená,  placebem 
kontrolovaná udržovací léčba). Podíl pacientů s relapsem po 1 roce byl při léčbě atomoxetinem 18,7 % 
a při léčbě placebem 31,4 %. Po roční léčbě atomoxetinem byla u pacientů, kteří pokračovali v léčbě 
atomoxetinem po dobu dalších 6 měsíců, menší pravděpodobnost relapsu nebo částečného návratu 
symptomů v porovnání s pacienty, u kterých byla ukončena aktivní léčba a byli převedeni na placebo (% resp. 12 %). U dětí a dospívajících se má při dlouhodobé léčbě pravidelně hodnotit její přínos.  
 
Amoxetin byl účinný při podávání 1x denně i při rozdělené dávce podávané ráno a pozdě odpoledne 
nebo  časně  večer.  Amoxetin  podávaný  jednou  denně  prokázal  statisticky  významně  větší  snížení 
závažnosti symptomů ADHD v porovnání s placebem podle posouzení učitelů a rodičů. 
 
Studie s aktivním komparátorem 
V  randomizované dvojitě  zaslepené,  paralelně  uspořádané  pediatrické  6týdenní  studii,  v  níž  byla 
testována noninferiorita atomoxetinu ve srovnání se standardním komparátorem methylfenidátem s 
prodlouženým uvolňováním, se ukázalo, že komparátor byl spojen s vyšší četností odpovědí ve srovnání 
s atomoxetinem. Procento pacientů klasifikovaných jako reagujících na léčbu bylo 23,5 % (placebo), 
44,6  %  (atomoxetin)  a  56,4  %  (methylfenidát).  Jak  atomoxetin  tak  i  komparátor  byly  statisticky 
superiorní vůči placebu a methylfenidát byl superiorní k atomoxetinu (p=0,016). Nicméně z této studie 
byli vyloučeni pacienti, kteří nereagovali na stimulancia. 
 
Dospělá populace 
Atomoxetin  byl  hodnocen  v  klinických  studiích  u  více  než  4800  dospělých,  kteří  vyhověli 
diagnostickým kritériím DSM-IV pro ADHD. Akutní účinnost atomoxetinu v léčbě dospělých byla 
potvrzena v šesti randomizovaných dvojitě zaslepených placebem kontrolovaných studiích trvajících od 
deseti do šestnácti týdnů. Příznaky a projevy ADHD byly hodnoceny porovnáním průměrné změny mezi 
výchozím a výsledným stavem u pacientů léčených atomoxetinem nebo placebem. V každé z těchto 
šesti studií byl atomoxetin statisticky významně účinnější než placebo ve snížení příznaků a projevů 
ADHD (tabulka X). Ve srovnání s pacienty léčenými placebem došlo u pacientů léčených atomoxetinem 
ve všech 6 studiích ke statisticky významnému zlepšení závažnosti onemocnění dle stupnice CGI-S 
(Clinical Global Improvement of Severity) na konci studie a ve 3 studiích, ve kterých byl tento parametr 
sledován, také ke statisticky signifikantně vyššímu zlepšení fungování spojenému s ADHD (tabulka X). 
Dlouhodobá účinnost byla potvrzena ve 2 šestiměsíčních placebem kontrolovaných studiích, ale nebyla 
prokázána ve třetí studii (tabulka X). 
 
Tabulka X  Průměrné změny parametrů účinnosti v placebem kontrolovaných studiích 
 Změny mezi výchozím a konečným stavem u pacientů s nejméně jednou 
následnou hodnotou (LOCF)  
  CAARS-Inv:SV 
nebo AISRSa 
 
CGI-S 
 
AAQoL 
 
Studie 
 
Léčba  
 
n Průměrná
změna  
 
p- hodnota Průměrná 
změna  
 
p-hodnota Průměrná 
změna  
 
p-hodnota 
 
Akutní studie  
 LYAA ATX 133 -9,5 0,006 -0,8 0,011 - -
PBO 134 -6,0 -0,LYAO ATX 124 -10,5 0,002 -0,9 0,002 - -
PBO 124 -6,7 -0,LYBY ATX 72 -13,6 0,007 -1,0 0,048 - -
PBO 75 -8,3 -0,LYDQ ATX 171 -8,7 <0,001 -0,8 0,022 14,9 0,PBO 158 -5,6 -0,6 11,LYDZ ATX 192 -10,7 <0,001 -1,1 <0,001 15,8 0,PBO 198 -7,2 -0,7 11,LYEE ATX 191 -14,3 <0,001 -1,3 <0,001 12.83 <0,PBO 195 -8,8 -0,8 8.Dlouhodobé studie  
 LYBV ATX 185 -11,6 0,412 -1,0 0,173 13,90 0,PBO 109 -11,5 -0,9 11,LYCU ATX 214 -13,2 0,005 -1,2 0,001 13,14 0,PBO 216 -10,2 -0,9 8,LYCW ATX 113 -14,3 <0,001 -1,2 <0,001 - - 
PBO 120 -8,3 -0,Zkratky: AAQoL = Adult ADHD Quality of Life Total Score; AISRS = Adult ADHD Investigator Symptom 
Rating Scale Total Score; ATX = atomoxetin; CAARS-Inv:SV = Conners Adult ADHD Rating Scale, 
Investigator Rated, screening version Total ADHD Symptom Score; CGI-S = Clinical Global Impression of 
Severity; LOCF = last observation carried forward; PBO = placebo.  
Stupnice příznaků ADHD; výsledky u studie LYBY jsou ze stupnice AISRS; výsledky ostatních studií jsou ze 
stupnice CAARS-Inv:SV.  
 
V analýzách senzitivity s použitím metody BOCF (baseline observation carried forward) u pacientů, 
kteří neměli žádné následné měření (tj. všichni léčení pacienti), byly výsledky konzistentní s výsledky 
v tabulce X.  
V analýzách klinicky významné odpovědi za použití různých a priori a post hoc definic, měli pacienti 
léčení  atomoxetinem  ve  všech  6  akutních  a  obou  úspěšných  dlouhodobých  studiích  konzistentně 
statisticky signifikantně vyšší míry terapeutické odpovědi než pacienti léčení placebem (tabulka Y). 
 
Tabulka Y  Počet (n) a procento pacientů, kteří splnili kritéria léčebné odpovědi ve 
sloučených placebem kontrolovaných studiích 
 
 
 
 
Léčebná skupina  
 
Odpověď definovaná jako zlepšení
o alespoň 1 bod CGI-S 
Odpověď definovaná jako
40% zlepšení CAARS-
Inv:SV při dosažení cílového 
parametru 
n n (%) p-hodnota n n (%) p-hodnota 
Sloučené akutní studiea  
  
ATX
640 401 <0,001 841 347 <0,652 (62,7 %) 851 (41,3 %) 
PBO 283 (43,4 %) (25,3 %) 
Sloučené dlouhodobé studiea 
ATX 
PBO 
482  
(63,6 %)  
301 (49,%)  
<0,001  
 
663
557  
292  
(44,0 %)  
175 (31,%)  
<0,001  
 
aObsahuje všechny studie z tabulky X kromě: Analýza akutní odpovědi dle stupnice CGI-S neobsahuje 2 studie 
u pacientů s komorbidními poruchami (LYBY, LYDQ); Analýza akutní odpovědi dle stupnice CAARS 
neobsahuje 1 studii, ve které nebyla stupnice CAARS použita (LYBY)  
 
Do dvou z akutních studií byli zařazeni pacienti trpící ADHD a komorbidním alkoholismem nebo 
sociální úzkostnou poruchou a v obou těchto studiích došlo ke zlepšení příznaků ADHD. Ve studii s 
komorbidním alkoholismem nebyl rozdíl mezi atomoxetinem a placebem ve vztahu k užívání alkoholu. 
Ve studii s komorbidní úzkostnou poruchou nedošlo při léčbě atomoxetinem ke zhoršení komorbidní 
úzkosti.  
Účinnost  atomoxetinu  v  udržení  symptomatické  odpovědi  byla  prokázána  ve  studii,  ve  které  po 
počátečním  24týdenním  období  aktivní  léčby  byli  pacienti  splňující  kritéria  klinicky  významné 
odpovědi (definované jak zlepšením stupnice CAARS-Inv:Sv, tak i stupnice CGI-S) randomizováni k 
dvojitě zaslepené léčbě atomoxetinem nebo placebem po dobu dalších 6 měsíců. Na konci 6měsíčního 
období splnila kritéria klinicky významné odpovědi větší část pacientů léčených atomoxetinem než 
placebem  (64,3  %  oproti  50,0  %;  p=0,001).  Pacienti  léčení  atomoxetinem  prokázali  statisticky 
signifikantně lepší udržení funkčnosti oproti pacientům léčeným placebem, což bylo prokázáno menší 
průměrnou změnou celkového skóre stupnice Adult  ADHD  Quality  of  Life  (AAQoL)  v  intervalu  měsíců (p=0,003) a 6 měsíců (p=0,002). 
 
QT/QTc studie 
Důkladná  studie  QT/QTc  provedená  u  zdravých  dospělých  pomalých  metabolizátorů  CYP2D6  s 
dávkami až 60 mg atomoxetinu dvakrát denně prokázala, že se účinek atomoxetinu na QTc interval při 
maximálních koncentracích významně neliší od placeba. K nepatrnému prodloužení QTc intervalu došlo 
při zvýšené koncentraci atomoxetinu.