Atordapin Farmakodynamické vlastnosti
 
Farmakoterapeutická  skupina:  inhibitory  HMG  CoA  reduktázy,  jiné  kombinace  (atorvastatin 
a amlodipin); ATC kód: C10BX03. 
 
Přípravek  Atordapin  má  duální  mechanismus  působení:  amlodipin  působí  jako  dihydropyridinový 
antagonista kalcia (antagonista kalciových iontů/blokátor pomalých kalciových kanálů) a atorvastatin 
inhibuje HMG-CoA reduktázu. Amlodipinová složka přípravku Atordapin inhibuje transmembránový 
transport  kalciových  iontů  do  srdečních  buněk  a  buněk  hladkého  svalstva  cévních  stěn. 
Atorvastatinová složka přípravku Atordapin je kompetitivní selektivní inhibitor HMG-CoA reduktázy, 
enzymu, jenž katalyzuje stupeň přeměny 3-hydroxy-3-methyl-glutaryl-koenzymu A na mevalonát, což 
je prekurzor sterolů včetně cholesterolu. 
 
 
 
 
Při  podání  fixní  kombinace  amlodipin/atorvastatin  nebyly  pozorovány  žádné  rozdíly  v  účinku  na 
snížení systolického krevního tlaku v porovnání s podáváním samotného amlodipinu. 
 
Stejně tak nebyly pozorovány rozdíly v účinku na plazmatické hladiny LDL cholesterolu při podávání 
fixní kombinace amlodipin/atorvastatin v porovnání s podáváním samotného atorvastatinu. 
 
Studie  Anglo-Scandinavian  Cardiac Outcomes  Trial (ASCOT) je  2×2 faktorová, randomizovaná 
studie srovnávající dva antihypertenzní režimy u celkem 19 257 pacientů (rameno snižující krevní tlak 
– ASCOT-BPLA  blood  pressure  lowering  arm),  jakož  i  účinek  přidání  10  mg  atorvastatinu 
v porovnání s placebem  u  10 305 pacientů (rameno snižující lipidy - ASCOT-LLA  Lipid-Lowering 
arm) na vznik fatální a nefatální kardiovaskulární příhody. 
 
Účinek atorvastatinu na fatální a nefatální kardiovaskulární příhody byl sledován v randomizované, 
dvojitě slepé, placebem kontrolované studii (ASCOT-LLA)  s 10 305 pacienty s hypertenzí, ve věku 
40–79  let,  podmínkou  pro  zařazení  do studie  byla absence infarktu myokardu  nebo léčby  anginy 
pectoris  v  anamnéze  a  hladina  celkového  cholesterolu  (TC)  <  6,5  mmol/l  (251  mg/dl). U  všech 
pacientů  byly  diagnostikovány  nejméně  3  z  následujících  kardiovaskulárních  rizikových  faktorů: 
mužské pohlaví, věk (≥ 55 let), kouření, diabetes mellitus, předčasná ICHS u příbuzných prvního 
stupně v anamnéze, poměr celkového cholesterolu a HDL cholesterolu ≥ 6, onemocnění periferních 
tepen,  hypertrofie  levé  komory,  prodělaná  cévní  mozková  příhoda,  abnormality  na  EKG, 
proteinurie/albuminurie. 
 
Pacientům byla denně podávána antihypertenzní léčba založená na amlodipinu (v dávce 5–10  mg) 
nebo  atenololu (v dávce 50–100 mg). K dosažení dalšího snížení krevního tlaku (< 140/90 mmHg 
u nediabetických pacientů, < 130/80 mmHg u diabetických pacientů), mohl být přidán perindopril 
(v dávce 4–8 mg) ve skupině s amlodipinem a kalium-bendroflumethiazid (v dávce 1,25–2,5  mg) 
ve skupině s atenololem. Třetí linií léčby byl doxazosin GITS (v dávce 4–8  mg)  v  obou  ramenech. 
Ve skupině s atorvastatinem bylo 5168 pacientů (2584 pacientů užívalo amlodipin a 2584 pacientů 
užívalo  atenolol)  a  ve  skupině  s  placebem  bylo  5137  pacientů  (2554  pacientů  užívalo  amlodipin 
a 2583 pacientů užívalo atenolol). 
 
Kombinace  amlodipinu  s  atorvastatinem  vedla  k  významnému  snížení  rizika  kombinovaného 
primárního ukazatele - fatální ICHS a nefatálního IM o: 
 
- 53 % (95% CI [31–68 %], p < 0,0001) ve srovnání se skupinou amlodipin+placebo, 
- 39 % (95% CI [8–59 %], p < 0,016) ve srovnání se skupinou atenolol+atorvastatin. 
 
Významný  pokles  krevního  tlaku  byl  zaznamenán  v  obou  léčebných  režimech;  a  výrazně  více 
u režimu  s  amlodipinem  v  kombinaci  s  atorvastatinem  než  v  režimu  s  atenololem  v kombinaci 
s atorvastatinem  (-26,5/-15,6  mmHg  versus -24,7/-13,6  mmHg).  P-hodnoty  rozdílu  mezi  oběma 
skupinami byly 0,036 (u STK) a < 0,0001 (u DTK). 
 
Studie ALLHAT (Antihypertensive and Lipid-Lowering Treatment to Prevent Heart Attack Trial): 
Dvojitě slepá, randomizovaná studie ALLHAT byla koncipována tak, aby porovnala účinek léčby 
přípravků první volby: amlodipinu nebo lisinoprilu vůči chlortalidonu u pacientů s mírnou až střední 
hypertenzí. 
 
Celkem 33 357 pacientů s hypertenzí ve věku 55 či více let bylo randomizováno a následně sledováno 
průměrně 4,9 let. Pacienti měli minimálně jeden další kardiovaskulární rizikový faktor: prodělaný 
infarkt myokardu či cévní mozkovou příhodu (déle než 6 měsíců před vstupem do studie) nebo jiné 
dokumentované aterosklerotické onemocnění (51,5 %), diabetes mellitus 2. typu (36,1 %), hladinu 
HDL cholesterolu < 35 mg/dl (11,6 %), hypertrofii levé komory diagnostikovanou pomocí EKG či 
echokardiografie (20,9 %), kouřili cigarety (21,9 %). 
 
Primárním  ukazatelem  byl  soubor  fatálních  koronárních  příhod  či  nefatálních  infarktů  myokardu. 
 
 
 
Ve skupině léčené amlodipinem dosáhlo tohoto primárního ukazatele 11,3 % pacientů v porovnání 
s 11,5 % pacienty ve skupině s chlortalidonem: RR 0,98, 95% CI [0,90–1,07] p = 0,65. 
 
Sekundární ukazatel: 
- ve skupině léčené chlortalidonem byl zaznamenán počet úmrtí u 17,3 % pacientů, ve skupině 
léčené amlodipinem to pak bylo u 16,8 % pacientů (amlodipin versus chlortalidon: RR 0,96, 
95% CI [0,89–1,02] p = 0,- incidence srdečního  selhání  (část  složeného  kombinovaného  kardiovaskulárního  cílového 
ukazatele)  byla  významně  vyšší  ve  skupině  léčené  amlodipinem  v  porovnání  se  skupinou 
léčenou chlortalidonem (10,2 % vs. 7,7 %, RR 1,38, 95% CI [1,25–1,52] p < 0,001). 
 
Výsledky studie neprokázaly převahu účinku žádného z léků vzhledem k primárnímu ukazateli studie, 
závěry analýzy provedené a posteriori prokázaly, že amlodipin snižuje primární ukazatel - fatální 
ischemickou  chorobu  srdeční  (ICHS)  a  nefatální  infarkt  myokardu  (IM),  a sekundární  ukazatel - 
mortalitu ze všech příčin, na podobné úrovni jako chlortalidon. 
 
Ve  studii  SPARCL  (Stroke  Prevention  by  Aggressive  Reduction  in  Cholesterol  Levels) byl 
hodnocen účinek atorvastatinu v dávce 80 mg denně nebo placeba na CMP u 4731 pacientů, kteří 
prodělali  cévní  mozkovou  příhodu  (CMP)  nebo  tranzitorní  ischemickou  ataku  (TIA)  během 
uplynulých 6 měsíců a neměli ischemickou chorobu srdeční v anamnéze. Pacienty tvořili z 60 % muži 
ve věku 21–92 let (průměrný věk 63 let), s průměrnou výchozí hodnotou LDL 133 mg/dl (3,4 mmol/l). 
Během léčby  atorvastatinem  byl střední  LDL-C  73  mg/dl  (1,9  mmol/l)  a  při užívání  placeba  byl 
střední LDL-C byl 129 mg/dl (3,3 mmol/l). Medián následných kontrol byl 4,9 roku. 
 
Atorvastatin v dávce 80 mg snížil riziko primárního cílového parametru fatální nebo nefatální CMP 
o 15  %  (HR  0,85;  95%  CI  0,72–1,00;  p  =  0,05  nebo  0,84;  95%  CI  0,71–0,99; p = 0,03 po úpravě 
výchozích  faktorů)  v  porovnání  s  placebem.  Mortalita  ze  všech  příčin  byla  9,1  %  (216/2365) 
u atorvastatinu oproti 8,9 % (211/2366) u placeba. 
 
Podle post-hoc analýzy atorvastatin v dávce 80 mg snížil incidenci ischemické CMP (218/2365, 9,2 % 
vs. 274/2366, 11,6 %, p = 0,01) a zvýšil incidenci hemoragické CMP (55/2365, 2,3 % vs. 33/2366, 
1,4 %, p = 0,02) v porovnání s placebem. 
 
- Riziko hemoragické CMP bylo zvýšeno u pacientů, kteří prodělali hemoragickou CMP před 
vstupem  do  studie  (7/45  u  atorvastatinu  oproti  2/48  u  placeba;  HR  4,06;  95%  CI  0,84–19,57) 
a riziko ischemické CMP bylo mezi oběma skupinami obdobné (3/45 u atorvastatinu oproti u placeba; HR 1,64; 95% CI 0,27–9,82). 
 
- Riziko  hemoragické  CMP  bylo  zvýšeno  u  pacientů,  kteří  prodělali  lakunární  infarkt  před 
vstupem  do  studie  (20/708  u  atorvastatinu  oproti  4/701  u  placeba;  HR  4,99;  95%  CI  1,14,61), ale riziko ischemické CMP bylo u těchto pacientů sníženo (79/708 u atorvastatinu oproti 
102/701  u  placeba;  HR  0,76;  95%  CI  0,57–1,02). Je možné, že čisté riziko CMP je zvýšeno 
u pacientů s prodělaným lakunárním infarktem, kteří dostávali atorvastatin 80 mg denně. 
 
Mortalita  ze  všech  příčin  byla  15,6  %  (7/45)  u  atorvastatinu  oproti  10,4  %  (5/48)  u  placeba 
v podskupině  pacientů  s  hemoragickou  CMP  v  anamnéze.  Mortalita ze  všech  příčin  byla  10,9 % 
(77/708)  u  atorvastatinu  oproti  9,1  %  (64/701)  u  placeba  v  podskupině pacientů  s  lakunárním 
infarktem v anamnéze.