Bicalutanorm Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antagonista hormonů a příbuzných látek, antiandrogen.
ATC skupina: L02BB

7/11

Mechanismus účinku
Bikalutamid je nesteroidní antiandrogen, který nemá žádnou další endokrinní aktivitu. Váže
se na androgenní receptory, aniž by aktivoval expresi genů, a tím inhibuje androgenní
stimulaci. Výsledkem této inhibice je regrese tumorů prostaty. Z klinického hlediska může
přerušení léčby bikalutamidem u některých pacientů způsobit manifestaci syndromu z
vysazení antiandrogenu (antiandrogen withdrawal syndrome).

Klinická účinnost a bezpečnost
Bikalutamid 150 mg byl studován jako přípravek k léčbě pacientů s lokalizovaným (T1-T2,
N0 nebo NX, M0) nebo lokálně pokročilým (T3-T4, jakékoliv N, M0; T1-T2, N+, M0)
nemetastatickým nádorem prostaty v kombinované analýze tří placebem kontrolovaných,
dvojitě zaslepených studií, provedených celkem na 8113 pacientech, kdy byl
bikalutamid podáván jako okamžitá hormonální léčba nebo jako adjuvantní léčba k radikální
prostatektomii nebo radioterapii (především ozařování vnějším svazkem). Při další době
sledování s mediánem 9,7 roku došlo u 36,6 % resp. 38,17 % pacientů léčených
bikalutamidem resp. placebem k objektivní progresi onemocnění.

Snížení rizika objektivní progrese onemocnění bylo pozorováno ve všech skupinách pacientů,
nejpatrnější však bylo u pacientů s nejvyšším rizikem progrese onemocnění. Proto se mohou
lékaři rozhodnout, že optimální léčebná strategie pro pacienta s nízkým rizikem progrese
onemocnění, především při adjuvantní léčbě po radikální prostatektomii, může spočívat v
odložení hormonální terapie, dokud se neobjeví známky progrese choroby.

Při délce sledování s mediánem 9,7 roku nebyl pozorován rozdíl v celkovém přežití s
mortalitou 31,4 % (HR = 1,01; 95% CI 0,94 až 1,09). Nicméně při analýze podskupin byly
zjevné některé trendy.

Údaje vztahující se k přežití bez progrese onemocnění a k celkovému přežití na základě
Kaplan-Meierových odhadů u pacientů s lokálně pokročilým onemocněním jsou souhrnně
uvedeny v následujících tabulkách:
Tabulka 2: Přežití bez progrese onemocnění u lokálně pokročilého onemocnění podle terapeutických
podskupin
Analyzovaná
populace
Léčebná
skupina
Příhody (%)
za 3 roky
Příhody (%)
za 5 let
Příhody (%)
za 7 let
Příhody (%)
za 10 let
Pečlivé
sledování
(watchful
waiting)
(n=657)
bikalutamid
150 mg 19,7 % 36,3 % 52,1 % 73,2 %
placebo 39,8 % 59,7 % 70,7 % 79,1 %
Radioterapie
(n=305)
bikalutamid
150 mg 13,9 % 33,0 % 42,1 % 62,7 %
placebo 30,7 % 49,4 % 58,6 % 72,2 %
Radikální
prostatektomie
(n=1719)
bikalutamid
150 mg 7,5 % 14,4 % 19,8 % 29,9 %
placebo 11,7 % 19,4 % 23,2 % 30,9 %


8/11

Tabulka 3: Celková míra přežití u lokálně pokročilého onemocnění podle terapeutických podskupin
Analyzovaná
populace
Léčebná
skupina
Příhody (%)
za 3 roky
Příhody (%)
za 5 let
Příhody (%)
za 7 let
Příhody (%)
za 10 let
Pečlivé
sledování
(watchful
waiting)
bikalutamid
150 mg 14,2 % 29,4 % 42,2 % 65,0 %
placebo 17,0 % 36,4 % 53,7 % 67,5 %
Radioterapie
bikalutamid
150 mg 8,2 % 20,9 % 30,0 % 48,5 %
placebo 12,6 % 23,1 % 38,1 % 53,3 %
Radikální
prostatektomie
bikalutamid
150 mg 4,6 % 10,0 % 14,6 % 22,4 %
placebo 4,2 % 8,7 % 12,6 % 20,2 %


U pacientů s lokalizovaným onemocněním užívajících samotný bikalutamid v dávce 150 mg
nebyl žádný významný rozdíl v přežití bez progrese onemocnění. U pacientů s lokalizovaným
onemocněním, kteří dostávali bikalutamid v dávce 150 mg jako adjuvantní léčbu, nedošlo k
významnému rozdílu v celkovém přežití po radioterapii (HR = 0,98, 95% CI 0,80 až 1,20)
nebo radikální prostatektomii (HR = 1,03; 95% CI 0,85 až 1,25). U pacientů s lokalizovaným
onemocněním, kteří by jinak byli léčeni pečlivým sledováním, byl zaznamenán trend směrem
k nižšímu přežití ve srovnání s pacienty léčenými placebem (HR = 1,15, 95% CI 1,00 až
1,32). Vzhledem k tomu se profil přínosu a rizika pro použití bikalutamidu v dávce 150 mg
nepovažuje u pacientů s lokalizovaným onemocněním za příznivý.
V samostatném programu byla prokázána účinnost bikalutamidu v dávce 150 mg v léčbě
pacientů s lokálně pokročilým nemetastatickým karcinomem prostaty, u nichž byla
indikována okamžitá kastrace, v rámci kombinované analýzy dvou studií se 480 dříve
neléčenými pacienty s nemetastatickým (M0) karcinomem prostaty. Při 56% mortalitě a době
sledování 6,3 roku (medián) nebyl mezi bikalutamidem v dávce 150 mg a kastrací žádný
významný rozdíl v přežití (poměr rizika = 1,05 [CI 0,81 až 1,36]); nicméně ekvivalence
těchto dvou léčebných postupů nemohla být statisticky uzavřena.
V kombinované analýze 2 klinických studií, které zahrnovaly 805 dříve neléčených pacientů s
metastatickým (M1) onemocněním při 43% mortalitě bylo prokázáno, že bikalutamid v dávce
150 mg je méně účinný než kastrace, pokud jde o dobu přežívání (HR = 1,30 [CI 1,04 až
1,65]), s numerickým rozdílem v odhadovaném času do úmrtí 42 dnů (6 týdnů) při střední
době přežití 2 roky.

Bikalutamid je racemát a antiandrogenní aktivitu má téměř výhradně R-enantiomer.

Pediatrická populace
U pediatrických pacientů nebyly provedeny žádné studie (viz body 4.3 a 4.6).