Bigital Předávkování
 
V souvislosti s amlodipinem: 
 
Existují jen omezené zkušenosti s úmyslným předávkováním u lidí. 
 
Příznaky
Dostupné údaje naznačují, že silné předávkování může způsobit nadměrnou periferní vasodilataci a 
pravděpodobně  i  reflexní  tachykardii.  Byl  hlášen  případ  výrazné  a  pravděpodobně  dlouhodobé 
systémové hypotenze se šokem a fatálním koncem. 
 
Nekardiogenní plicní edém byl vzácně hlášen v důsledku předávkování amlodipinem, nástup se může 
projevit až opožděně (24-48 hodin po požití) a může vyžadovat ventilační podporu. Včasná resuscitační 
opatření (včetně hypervolemie) k udržení perfuze a srdečního výdeje mohou být spouštějící faktory. 
 
Léčba
Klinicky  významná  hypotenze  v důsledku  předávkování  amlodipinem  vyžaduje  aktivní  podporu 
kardiovaskulárních funkcí, včetně monitorování srdeční a respirační funkce, elevace dolních končetin a 
zvýšenou pozornost cirkulujícímu objemu tekutin a objemu vyloučené moči. Při obnově vaskulárního 
tonu a krevního tlaku mohou být užitečné vasokonstrikční látky, pokud ovšem jejich aplikace není 
Strana 10 (celkem 14)
kontraindikována. K potlačení účinku blokátorů kalciových kanálů je užitečné podat intravenózně 
glukonan vápenatý. 
V některých případech může být užitečný výplach žaludku. U zdravých dobrovolníků bylo prokázáno, 
že užití živočišného uhlí až do 2 hodin po podání 10 mg amlodipinu snižuje absorpci amlodipinu. 
Vzhledem k tomu, že amlodipin se ve značné míře váže na bílkoviny krevní plazmy, dialýza nemá při 
předávkování větší význam. 
 
V souvislosti s bisoprololem: 
 
Příznaky
Nejčastějšími  příznaky,  které  lze  očekávat  po  předávkování  beta-blokátory,  jsou  bradykardie, 
hypotenze, bronchospasmus, akutní srdeční nedostatečnost a hypoglykémie.  
 
Existuje  široká  interindividuální  variabilita  citlivosti  na  jednorázově  podanou  vysokou dávku 
bisoprololu a pacienti se srdečním onemocněním jsou na účinky bisoprololu samozřejmě citlivější. 
 
Léčba 
Obecně platí, že pokud dojde k předávkování, je třeba ukončit léčbu bisoprololem a zavést podpůrnou 
a symptomatickou léčbu. Omezené údaje naznačují, že bisoprolol je obtížně dialyzovatelný.  
Na základě očekávaných farmakologických účinků a doporučení pro jiné beta-blokátory je třeba uvážit 
následující všeobecná opatření, pokud jsou klinicky oprávněná.  
 
Bradykardie: Podat intravenózně atropin. Není-li reakce dostatečná, je možné opatrně podat isoprenalin 
nebo jinou látku s pozitivně chronotropními vlastnostmi. Za určitých okolností může být nutné zavést 
transvenózně kardiostimulátor. 
 
Hypotenze: Je třeba podat intravenózně tekutiny a vasopresory. Užitečný může být intravenózně podaný 
glukagon. 
 
AV blokáda (druhého a třetího stupně): Pacienty je třeba pečlivě monitorovat a léčit infuzí isoprenalinu 
nebo transvenózním zavedením kardiostimulátoru. 
 
Akutní zhoršení srdečního selhání: Je třeba podat i. v. diuretika, látky s pozitivně inotropním účinkem, 
vazodilatancia. 
 
Bronchospasmus: Je  třeba  zavést  terapii  bronchodilatátory,  např.  isoprenalinem,  betasympatomimetiky a/nebo aminofylinem.  
 
Hypoglykémie: Je třeba podat i. v. glukosu.