Bisoprolol pmcs Farmakodynamické vlastnosti
 
Farmakoterapeutická skupina: beta-blokátor, selektivní, ATC kód: C07AB07. 
 
Bisoprolol-fumarát je  vysoce  selektivní blokátor beta1-adrenergních  receptorů bez    vnitřní 
sympatomimetické  aktivity (ISA) a membrány stabilizujícího efektu   (MSA). Afinita k betareceptorům hladké svaloviny bronchů a cév a beta2-receptorům ovlivňujícím metabolickou regulaci je 
nízká.  Proto  se obecně neočekává, že by bisoprolol-fumarát ovlivnil rezistenci dýchacích cest anebo 
metabolické  účinky  zprostředkované  beta2-receptory.  Jeho  beta1-selektivita  přesahuje terapeutické 
rozmezí dávkování. 
Bisoprolol-fumarát nemá výrazný negativně inotropní účinek. 
Bisoprolol-fumarát dosahuje maximálního účinku za 3 – 4 hodiny po perorálním podání. Eliminační 
poločas 10 – 12 hodin poskytuje 24hodinový účinek po dávkování v jedné denní dávce. 
Maximálního antihypertenzního účinku bisoprolol-fumarátu je obecně dosaženo po 2 týdnech. 
 
Chronické srdeční selhání
Celkem 2 647 pacientů bylo zařazeno do studie CIBIS II. 83 % (n = 2 202) mělo srdeční selhání třídy 
NYHA  III a  17 %  (n =  445) třídy NYHA IV.  Všichni měli stabilizované chronické srdeční selhání 
(ejekční  frakce  ≤ 35 %,  na základě  echokardiografie). Celková  mortalita  se  snížila  ze  17,3 %  na 
11,8 % (relativní snížení o 34 %). Bylo pozorováno snížení počtu náhlých úmrtí (3,6 % oproti 6,3 %, 
relativní snížení o 44 %) a snížení počtu episod srdečního selhání vyžadujících hospitalizaci  (12 % 
oproti  17,6 %, relativní snížení o 36 %). Bylo též zjištěno významné zlepšení funkčního stavu podle 
klasifikace  NYHA.  V průběhu  zahájení léčby  a  během  titrační  fáze se  vyskytly  hospitalizace  pro 
bradykardii  (0,53 %),  hypotenzi  (0,23 %)  a  akutní dekompenzaci (4,97 %),  nebyly však častější než 
v placebové  skupině  (0 %, 0,3 %   a   6,74 %). Počet  cévních  mozkových příhod  fatálních nebo 
s trvalými následky během celkové doby studie byl 20 ve skupině léčených bisoprolol-fumarátem a ve skupině s placebem. 
Studie  CIBIS III sledovala 1 010 pacientů ve věku ≥ 65 let s mírným až středně těžkým chronickým 
srdečním selháním (NYHA třídy II nebo III) a s ejekční frakcí levé komory ≤ 35 %, kteří dosud nebyli 
léčeni ACE  inhibitory, beta-blokátory ani blokátory angiotensinového receptoru. Pacienti byli léčeni 
kombinací bisoprolol-fumarátu  a  enalaprilu  po dobu 6–24 měsíců po předchozí úvodní šestiměsíční 
léčbě bisoprolol-fumarátem nebo enalaprilem. 
Byl zaznamenán trend směrem k vyššímu výskytu zhoršení srdečního selhání, když byl bisoprolol-
fumarát podáván jako úvodní šestiměsíční léčba. V analýze „per protocol“ nebyly prokázány horší 
výsledky, když bisoprolol-fumarát byl použit jako první, oproti výsledkům, kdy jako první byl použit 
enalapril, obě strategie zahájení léčby chronického srdečního selhávání vykázaly podobnou frekvenci 
primárního kombinovaného kritického bodu hodnocení, úmrtí a hospitalizace, ke konci studie (32,4 % 
ve  skupině s bisoprolol-fumarátem  oproti  33,1 %  ve  skupině  s enalaprilem  jako  prvním  léčivem, 
v populaci  „per  protocol“).  Studie  ukázala,  že  bisoprolol-fumarát se  může  použít  také  u starších 
pacientů s mírným až středním stupněm chronického srdečního selhávání. 
 
Hypertenze nebo angina pectoris
Tak  jako  u ostatních  beta1-sympatolytik  je  mechanismus  působení  u hypertenze nejasný.  Je  však 
známo, že bisoprolol-fumarát výrazně snižuje aktivitu reninu v plazmě. 
Bisoprolol-fumarát snižuje odpověď na sympatoadrenální aktivitu prostřednictvím blokády srdečních 
beta-receptorů. To vyvolává snížení srdeční frekvence a kontraktility, čímž se sníží nároky srdečního 
svalu na přívod kyslíku, což je požadovaný účinek u anginy pectoris (ischemické choroby srdeční). 
Při akutním podání pacientům s ischemickou chorobou srdeční bez chronického srdečního selhání 
bisoprolol-fumarát snižuje  tepovou  frekvenci  a  tepový  objem,  a  tím  i  minutový  srdeční  objem  a 
spotřebu kyslíku. Při dlouhodobém podávání se snižuje počáteční zvýšená periferní rezistence.