Bloxazoc Farmakodynamické vlastnosti
 
Farmakoterapeutická skupina: beta-blokátory selektivní, ATC kód: C07AB02. 
 
Metoprolol je selektivní blokátor beta1-receptorů, tj. ovlivňuje beta1-receptory v myokardu při řádově 
nižších dávkách, než jsou potřebné k ovlivnění beta2-receptorů v periferních cévách a průduškách. 
Selektivita  metoprololu je závislá na dávce, ale jelikož maximální koncentrace v plazmě pro tuto 
lékovou formu je podstatně nižší ve srovnání se stejnou dávkou podanou ve formě běžných tablet, je 
vyšší stupeň beta1-selektivity dosažen u lékové formy s prodlouženým uvolňováním. 
 
Metoprolol nemá beta-stimulační účinek a má nevýznamný membrány stimulující účinek. Blokátory 
beta-receptoru mají negativně inotropní a chronotropní účinek. 
 
Léčba metoprololem snižuje účinek katecholaminů související s fyzickou a psychickou zátěží a snižuje 
tepovou frekvenci, srdeční výkon a krevní tlak. Ve stresových situacích se zvýšeným uvolňováním 
 
epinefrinu z nadledvinek metoprolol nebrání normální fyziologické cévní dilataci. V terapeutických 
dávkách má metoprolol menší vliv na kontrakci bronchiálních svalů než neselektivní beta-blokátory. 
Tato  vlastnost  umožňuje  léčbu metoprololem u pacientů  s  bronchiálním  astmatem  nebo  jinými 
výraznými  obstrukčními  plicními  onemocněními  v  kombinaci  se  stimulanty  beta2-receptorů. 
Metoprolol ovlivňuje uvolňování inzulínu a metabolismus sacharidů v menší míře než neselektivní 
beta-blokátory, a proto může být rovněž podáván pacientům s diabetem mellitem.  Kardiovaskulární 
odpověď na hypoglykemii, např. tachykardie, je metoprololem ovlivněna méně a návrat hladiny cukru 
v krvi na normální množství je rychlejší než v případě neselektivních blokátorů beta-receptoru. 
 
Při hypertenzi metoprolol snižuje krevní tlak významně déle než 24 hodin, a to v poloze vleže i vstoje, 
a rovněž i v průběhu cvičení. Při zahájení léčby metoprololem je pozorován vzestup periferní cévní 
rezistence. U dlouhodobé léčby však může být snížení krevního tlaku důsledkem snížení periferní 
vaskulární rezistence a nezměněného srdečního výdeje. 
 
Pediatrická populace
Podávání metoprololu bylo sledováno ve studii u 144 pediatrických pacientů (6 až 16  let) primárně 
s esenciální  hypertenzí  po  dobu  4  týdnů.  Systolický  krevní  tlak  se  snížil o  5,2  mmHg  při  dávce 
0,2 mg/kg (p=0,145), o 7,7 mmHg při dávce 1,0 mg/kg (p=0,027) a o 6,3 mmHg při dávce 2,0 mg/kg 
(p=0,049), s maximálně 200 mg/den ve srovnání s 1,9 mmHg při placebu. Diastolický krevní tlak se 
snížil o  3,1 mmHg (p=0,655),  4,9 mmHg (p=0,280),  7,5  (p=0,017)  a 2,1  mmHg. Snížení krevního 
tlaku nebylo závislé na věku, stadiu podle Tannera nebo rase. 
 
U mužů se středně těžkou až těžkou hypertenzí snižuje metoprolol riziko úmrtí na kardiovaskulární 
onemocnění. Nevyskytují se žádné poruchy v rovnováze elektrolytů. 
 
Účinek na chronické srdeční selhání 
V MERIT-HF, studii přežití zahrnující 3 991 pacientů se srdečním selháním (NYHA II-IV) a sníženou 
ejekční frakcí (≤ 0,40), bylo prokázáno, že metoprolol zvyšuje přežití a snižuje počet hospitalizací. Při 
dlouhodobé léčbě u pacientů dochází k celkovému zlepšení příznaků (New York Heart Association 
class and Overall Treatment Evaluation score). 
 
Kromě toho bylo prokázáno, že terapie metoprololem zvyšuje ejekční frakci a snižuje objem levé 
srdeční komory na konci systoly i diastoly. 
 
U tachyarytmií je vliv zvýšené sympatolytické aktivity blokován, což vede  k nižší tepové frekvenci 
primárně  sníženou automatizací kardiostimulačních buněk,  ale  také prodlouženou dobou 
supraventrikulárního vedení. Metoprolol snižuje riziko reinfarktů a srdeční smrti, zejména náhlé smrti 
po infarktu myokardu.