Bufomix easyhaler Farmakodynamické vlastnosti
 
Farmakoterapeutická skupina: Léčiva k terapii onemocnění spojených s obstrukcí dýchacích cest. 
Sympatomimetika v kombinaci s kortikosteroidy nebo jinými léky, s výjimkou anticholinergik.  
 
ATC kód: R03AK 
Mechanismus účinku a farmakodynamické účinky
Bufomix Easyhaler obsahuje formoterol a budesonid, které mají různý mechanismus účinku a vykazují 
aditivní účinky, pokud jde o snížení četnosti exacerbací astmatu. Mechanismy účinku obou léčivých 
látek jsou jednotlivě uvedeny níže. 
 
Budesonid
Budesonid je glukokortikoid a pokud je podáván inhalační cestou má na dávce závislý protizánětlivý 
účinek v dýchacích cestách, který se projevuje zmírněním symptomů a snížením frekvence exacerbací 
 
astmatu.  Inhalační budesonid má méně závažných nežádoucích účinků ve srovnání se systémovým 
podáním kortikosteroidů. Přesný mechanismus protizánětlivého účinku glukokortikoidů není znám. 
 
Formoterol
Formoterol je selektivní β2-sympatomimetikum. Po inhalaci vyvolává rychlou a dlouhodobou relaxaci 
hladkého svalstva bronchů u pacientů s reverzibilní obstrukcí dýchacích cest. Bronchodilatační účinek 
je závislý na podané dávce, nastupuje 1-3 minuty po inhalaci. Přetrvává alespoň 12 hodin po podání 
jednorázové dávky. 
 
Klinická účinnost a bezpečnost 
 
Astma
V klinických  studiích  u dospělých  bylo  prokázáno,  že  přidání  formoterolu  k budesonidu  zlepšuje 
kontrolu příznaků astmatu i hodnoty plicních funkcí a snižuje počet exacerbací. Ve dvou 12týdenních 
studiích byl účinek budesonidu/formoterolu na plicní funkce stejný jako účinek prosté kombinace 
budesonid a formoterol a lepší než účinek samotného budesonidu. Ve všech léčebných ramenech byla 
používána krátkodobě působící β2-sympatomimetika dle potřeby. V průběhu sledování nedošlo ke 
snižování antiastmatického účinku. 
 
Byly provedeny dvě 12týdenní klinické studie u dětí, ve kterých bylo celkem 265 dětí ve věku 6-11 let 
léčeno udržovací dávkou budesonidu/formoterolu (2 inhalace 80 mikrogramů/4,5 mikrogramů v jedné 
inhalaci dvakrát denně) a krátkodobě působícím β2-sympatomimetikem podle potřeby. V obou studiích 
došlo ve srovnání s odpovídající dávkou samotného budesonidu ke zlepšení plicních funkcí a léčba byla 
dobře tolerována.  
 
CHOPN
Ve dvou 12měsíčních klinických studiích byl hodnocen účinek na plicní funkce a frekvenci exacerbací 
(exacerbace  byla  definována  jako  potřeba  podávat  perorálně  steroidy a/nebo  antibiotika a/nebo 
hospitalizace v důsledku exacerbace) u pacientů se středně těžkou až těžkou chronickou obstrukční 
plicní nemocí. V obou studiích bylo zařazovací kritérium FEV1 < 50 % normální předpovědní hodnoty 
před bronchodilatací. Střední hodnota FEV1 po bronchodilataci při vstupu do studií byla 42 % normální 
předpovědní  hodnoty. Průměrný  počet  exacerbací  za  rok  (jak  je  definováno  výše)  při  podávání 
budesonidu/formoterolu byl ve srovnání se samotným formoterolem nebo placebem významně nižší 
(průměrná frekvence exacerbací 1,4 vs. 1,8-1,9 ve skupině placebo/formoterol). Průměrný počet dnů na 
perorální  léčbě kortikosteroidy na  pacienta v  průběhu  12  měsíců  byl  mírně  nižší  ve  skupině 
budesonid/formoterol  (7-8 dnů/pacient/rok  vs.  11-12 dnů, resp. 9-12 dnů ve skupině placebo, resp. 
formoterol). Pokud jde o změny parametrů plicních funkcí, např. FEV1, nebyla léčba kombinací 
budesonid/formoterol lepší než léčba samotným formoterolem.