Buvidal Obalová informace
PŘÍLOHA I 
 
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU 
 
Buvidal 8 mg injekční roztok s prodlouženým uvolňováním
Buvidal 16 mg injekční roztok s prodlouženým uvolňováním
Buvidal 24 mg injekční roztok s prodlouženým uvolňováním
Buvidal 32 mg injekční roztok s prodlouženým uvolňováním 
 
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 
 
Buvidal 8 mg injekční roztok s prodlouženým uvolňováním 
Jedna předplněná injekční stříkačka obsahuje buprenorphinum 8 mg. 
 
Buvidal 16 mg injekční roztok s prodlouženým uvolňováním 
Jedna předplněná injekční stříkačka obsahuje buprenorphinum 16 mg. 
 
Buvidal 24 mg injekční roztok s prodlouženým uvolňováním 
Jedna předplněná injekční stříkačka obsahuje buprenorphinum 24 mg. 
 
Buvidal 32 mg injekční roztok s prodlouženým uvolňováním 
Jedna předplněná injekční stříkačka obsahuje buprenorphinum 32 mg. 
 
Pomocná látka se známým účinkem 
Síly 8 mg, 16 mg, 24 mg a 32 mg obsahují 95,7 mg alkoholu 
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.  
 
 
3. LÉKOVÁ FORMA 
 
Injekční roztok s prodlouženým uvolňováním. 
Nažloutlá až žlutá čirá tekutina. 
 
 
4. KLINICKÉ ÚDAJE 
 
4.1 Terapeutické indikace 
 
Léčba závislosti na opioidech v rámci lékařské, sociální a psychologické péče. Léčba je určena pro 
použití u dospělých a dospívajících ve věku od 16 let. 
 
4.2 Dávkování a způsob podání 
 
Podávání přípravku Buvidal je vyhrazeno zdravotnickým odborníkům. Léčba musí být zahájena 
lékařem se zkušenostmi v léčbě závislosti na opioidech a musí zůstat pod jeho dohledem. Při 
předepisování a výdeji buprenorfinu mají být použita vhodná opatření, např. následná kontrolní 
vyšetření s klinickým monitorováním podle pacientových potřeb. Domácí používání nebo vlastní 
podávání přípravku pacienty není povoleno. 
 
Opatření před zahájením léčby  
Pro zabránění vyvolání abstinenčních symptomů má být léčba přípravkem Buvidal zahájena, když 
jsou objektivní a jasné známky středně těžkého až těžkého abstinenčního syndromu zřejmé bod 4.4doba od posledního užití opioidu a stupeň závislosti na opioidu. 
 
• U pacientů závislých na heroinu nebo krátkodobě působících opioidech nesmí být úvodní dávka 
přípravku Buvidal podána nejméně 6 hodin po posledním použití opioidů pacientem. 
• U pacientů užívajících methadon má být dávka methadonu snížena na maximálně 30 mg/den 
před zahájením léčby přípravkem Buvidal, který se nemá podat nejméně 24 hodin po posledním 
užití dávky methadonu. Buvidal může u pacientů závislých na methadonu spustit abstinenční 
syndrom. 
 
Dávkování 
Zahájení léčby u pacientů, kteří dosud nebyli buprenorfinem léčeni 
Pacienti, kteří dosud nebyli vystaveni buprenorfinu, mají dostávat sublingvální buprenorfin v dávce 
mg a mají být sledováni hodinu před prvním podáním týdenní dávky přípravku Buvidal, aby byla 
potvrzena tolerance buprenorfinu. 
 
Doporučená zahajovací dávka přípravku Buvidal je 16 mg s jednou nebo dvěma dalšími dávkami 
mg s odstupem nejméně 1 dne na cílovou dávku 24 mg nebo 32 mg během prvního týdne léčby. 
Doporučená dávka pro druhý týden léčby je celková dávka podávaná během týdne od indukce.  
 
Léčba měsíční dávkou přípravku Buvidal může být zahájena po indukci léčby týdenní dávkou 
přípravku Buvidal v souladu s konverzí dávky uvedenou v tabulce 1 a poté, co se pacientův stav 
během léčby týdenními dávkami  
Převedení ze sublingválního podávání buprenorfinu na přípravek Buvidal  
Pacienti léčení sublingválním buprenorfinem mohou být převedeni přímo na týdenní nebo měsíční 
dávku přípravku Buvidal počínaje dnem po poslední denní dávce sublingválního buprenorfinu v 
souladu s doporučeními pro dávkování uvedenými v tabulce 1. Během období dávkování po převedení 
je doporučeno pečlivé sledování pacientů. 
 
Tabulka 1.  Konvenční denní léčebné dávky sublingválního buprenorfinu a doporučené 
týdenní a měsíční dávky přípravku Buvidal 
Denní sublingvální dávka 
buprenorfinu
Týdenní dávka přípravku 
Buvidal 
Měsíční dávka přípravku
䈀當2–6 mg 8 mg   
8–10 mg  16 mg  64 mg  
12–16 mg  24 mg  96 mg  
18–24 mg  32 mg  128 mg  
26–32 mg  160 mg 
 
Pacienti mohou být převedeni ze sublingválního buprenorfinu v dávce 26-32 mg přímo na měsíční 
dávku přípravku Buvidal 160 mg za pečlivého sledování během období dávkování po převedení. 
 
Dávka buprenorfinu v mg se může lišit mezi sublingválními přípravky, což je třeba vzít v úvahu u 
jednotlivých přípravků. Farmakokinetické vlastnosti přípravku Buvidal jsou uvedeny v bodě 5.2. 
 
Udržovací léčba a úpravy dávky
Buvidal může být podáván týdně nebo měsíčně. Dávky mohou být zvýšeny nebo sníženy a pacienti 
mohou být převáděni mezi týdně a měsíčně podávanými přípravky podle individuálních potřeb 
pacienta a podle klinického posouzení ošetřujícího lékaře podle doporučení v tabulce 1. Po převedení 
může být nutné pacienty pečlivě sledovat. Vyhodnocení dlouhodobé léčby vychází ze 48týdenních dat. 
 
 
Dodatečné dávkování
Maximální výše jedné dodatečné dávky přípravku Buvidal 8 mg může být podána při neplánované 
návštěvě mezi pravidelnými týdenními a měsíčními dávkami na základě individuálních aktuálních 
potřeb pacienta. Maximální týdenní dávka pro pacienty s týdenními dávkami přípravku Buvidal je 
32 mg s případnou jednou další dávkou 8 mg. Maximální měsíční dávka pro pacienty s měsíčními 
dávkami přípravku Buvidal je 160 mg. 
 
Vynechané dávky
Aby se zabránilo vynechání dávky, může být týdenní dávka podána až 2 dny před nebo po termínu 
podání týdenní dávky a měsíční dávka může být podána až 1 týden před nebo po termínu podání 
měsíční dávky. 
 
Pokud dojde k vynechání dávky, má být další dávka podána co možná nejdříve.  
 
Ukončení léčby
Pokud je léčba přípravkem Buvidal ukončena, je třeba vzít v úvahu jeho charakteristiky týkající se 
prodlouženého uvolňování a je třeba zvážit jakékoliv abstinenční příznaky, které se u pacienta objeví, 
viz bod 4.4. Pokud je pacient převeden na léčbu sublingválním buprenorfinem, má to být provedeno 
jeden týden po poslední týdenní dávce nebo jeden měsíc po poslední měsíční dávce přípravku Buvidal 
podle doporučení v tabulce 1. 
 
Zvláštní populace 
 
Starší pacienti
Bezpečnost a účinnost buprenorfinu u starších pacientů ve věku > 65 let nebyly stanoveny. Není 
možné doporučit žádné dávkování. 
 
Obecně je doporučené dávkování pro starší pacienty s normální funkcí ledvin stejné jako pro mladší 
dospělé pacienty s normální funkcí ledvin. Avšak protože starší pacienti mohou mít sníženou funkci 
ledvin/jater, může být nutná úprava dávkování  
Porucha funkce jater
Buprenorfin má být používán opatrně u pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater bod 5.2bod 4.3 
Porucha funkce ledvin
Úprava dávkování buprenorfinu není nutná u pacientů s poruchou funkce ledvin. Při dávkování u 
pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin  
Pediatrická populace 
Bezpečnost a účinnost buprenorfinu u dětí a dospívajících do 16 let nebyly stanoveny Nejsou dostupné žádné údaje. 
 
Způsob podání 
Buvidal je určený pouze k subkutánnímu podání. Má se podávat pomalu a kompletně do podkožní 
tkáně různých oblastí podkožní tkáně. V každé oblasti může být více míst podání injekce. Místa podání injekce mají být 
měněna u týdenního i měsíčního podávání injekcí. Při podávání týdenních dávek má před opětovným 
podáním injekce do dříve použitého místa vpichu uplynout minimálně 8 týdnů. Nejsou dostupná žádná 
klinická data, která by podporovala opětovné podávání měsíční dávky do stejného místa. Je 
nepravděpodobné, že by to mohlo představovat riziko z hlediska bezpečnosti. Rozhodnutí podat dávku 
znovu do stejného místa  se má řídit také klinickým úsudkem ošetřujícího lékaře. Podaná dávka má 
být ve formě jedné injekce a nemá být dělena. Dávka nesmí být podána intravaskulárně 
bod 6.6. 
 
4.3 Kontraindikace 
 
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. 
Závažná respirační insuficience 
Těžká porucha funkce jater
Akutní alkoholismus nebo delirium tremens 
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití 
 
Podávání 
Je třeba dbát na to, aby nedošlo k neúmyslné injekci přípravku Buvidal. Dávka nesmí být podána 
intravaskulárně  
Intravaskulární, například intravenózní injekce představuje riziko závažného poškození, protože 
přípravek Buvidal vytváří při kontaktu s tělesnými tekutinami pevnou hmotu, která by mohla 
potenciálně způsobit poranění krevní cévy, okluzi nebo tromboembolické příhody. 
 
Při předepisování a výdeji buprenorfinu mají být použita odpovídající opatření pro minimalizaci rizika 
nesprávného použití a zneužití. Zdravotničtí pracovníci mají podávat přípravek Buvidal přímo 
pacientovi. Domácí podávání nebo vlastní podávání přípravku pacienty není povoleno. Jakékoli 
pokusy o odebrání depotu mají být v průběhu léčby monitorovány. 
 
Vlastnosti související s prodlouženým uvolňováním 
Během léčby, včetně zahájení a ukončení, mají být zváženy vlastnosti přípravku s prodlouženým 
uvolňováním komorbiditami mají být monitorováni s ohledem na symptomy toxicity, předávkování nebo příznaky z 
vysazení způsobené zvýšenou nebo sníženou hladinou buprenorfinu  
Respirační deprese 
Bylo hlášeno několik případů úmrtí v důsledku respirační deprese u pacientů léčených buprenorfinem, 
zejména při podání buprenorfinu v kombinaci s benzodiazepiny buprenorfin používán tak, jak je předepsáno. Úmrtí byla také hlášena v souvislosti se současným 
podáváním buprenorfinu a dalších tlumivých látek, jako jsou alkohol, gabapentinoidy pregabalin a gabapentinBuprenorfin má být používán s opatrností u pacientů s astmatem nebo respirační insuficiencí chronická obstrukční plicní nemoc, cor pulmonale, snížená respirační rezerva, hypoxie, hyperkapnie, 
již existující útlum dýchání nebo kyfoskolióza 
Buprenorfin může v případě náhodného nebo úmyslného požití způsobit závažnou, možná fatální, 
respirační depresi u dětí a osob bez závislosti na opioidech.  
 
Tlumivý účinek na CNS 
Buprenorfin může vyvolat ospalost, zvláště pokud je podáván v kombinaci s alkoholem nebo látkami 
tlumícími centrální nervový systém nebo hypnotika 
Závislost 
Buprenofrin je částečný agonista mí-opiátového receptoru a chronické podávání vyvolává opioidní 
závislost.  
 
Serotoninový syndrom  
Souběžné podávání přípravku Buvidal a dalších serotonergních látek, např. inhibitorů MAO, 
selektivních inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu serotoninu a norepinefrinu syndromu, což je potenciálně život ohrožující onemocnění dalšími serotonergními látkami klinicky opodstatněná, doporučuje se pacienta pečlivě sledovat, a to 
zejména při zahájení léčby a zvýšení dávky. 
Symptomy serotoninového syndromu mohou zahrnovat změny duševního stavu, autonomní 
nestabilitu, neuromuskulární abnormality a/nebo gastrointestinální symptomy.V případě podezření na 
serotoninový syndrom je třeba v závislosti na závažnosti symptomů zvážit snížení dávky nebo 
přerušení léčby. 
 
Hepatitida a poruchy jaterních funkcí 
Před zahájením léčby se doporučuje provést jaterní testy a zdokumentovat stav s ohledem na virovou 
hepatitidu. U pacientů, kteří mají pozitivní výsledky na virovou hepatitidu, je při souběžném užívání 
některých léčivých přípravků poškození jater. Doporučuje se pravidelné sledování funkce jater. 
U léčivých přípravků obsahujících buprenorfin byly hlášeny případy akutního poškození jater u 
pacientů závislých na opioidech jak v klinických studiích, tak v postmarketingových hlášeních o 
nežádoucích účincích. Spektrum abnormalit se pohybovalo od přechodných asymptomatických 
zvýšení hodnot jaterních aminotransferáz až k případům hlášení cytolytické hepatitidy, selhání jater, 
nekrózy jater, hepatorenálního syndromu, hepatální encefalopatie a úmrtí. V mnoha případech může 
mít přítomnost enzymatických abormalit, genetického onemocnění, infekce virem hepatitidy B nebo 
C, zneužívání alkoholu, anorexie, souběžného užívání jiných potenciálně hepatotoxických léků a 
pokračování v injekční aplikaci léku kauzální nebo nápomocnou roli. Tyto výchozí faktory musí být 
zváženy před předepsáním a v průběhu léčby buprenorfinem. V případě podezření na případ jaterního 
poškození se vyžadují další biologická a etiologická vyhodnocení. Podle výsledků může být Buvidal 
vysazen. Může být nutné sledování po týdenním a měsíčním léčebném období. Pokud se v léčbě 
pokračuje, je nutno pečlivě sledovat jaterní funkce. 
 
Vznik abstinenčního syndromu 
Při zahájení léčby buprenorfinem si musí být lékař vědom částečného agonistického profilu 
buprenorfinu. Přípravky obsahující buprenorfin vyvolaly abstinenční symptomy u pacientů závislých 
na opioidech, když byly podávány před vymizením agonistických účinků v důsledku nedávného 
použití nebo zneužití opioidu. Pro zabránění abstinenčního syndromu má být provedena indukce, když 
jsou známky a příznaky mírného až středně těžkého abstinenčního syndromu zřejmé Ukončení léčby může vést k abstinenčnímu syndromu, jehož nástup může být zpožděný. 
 
Porucha funkce jater 
Buprenorfin je rozsáhle metabolizován v játrech. U pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater 
mají být sledovány symptomy vyvolané vysazením opioidů, toxicitou nebo předávkováním 
způsobeným zvýšenými hladinami buprenorfinu. Buprenorfin musí být používán opatrně u pacientů se 
středně těžkou poruchou funkce jater funkce jater. Použití buprenorfinu je kontraindikováno u pacientů s těžkou poruchou funkce jater bod 4.3 
Porucha funkce ledvin 
U pacientů s poruchou funkce ledvin dochází ke kumulaci metabolitů buprenorfinu. Při dávkování 
pacientům s těžkou poruchou funkce ledvin opatrnost  
Prodloužení QT intervalu 
Při souběžném podávání přípravku Buvidal s jinými léčivými přípravky prodlužujícími QT interval a 
u pacientů se syndromem dlouhého QT intervalu v anamnéze nebo s jinými rizikovými faktory pro 
prodloužení QT intervalu je třeba dbát opatrnosti. 
 
Léčba akutní bolesti 
Při léčbě akutní bolesti během kontinuálního používání přípravku Buvidal může být nutné použít 
kombinaci opioidů s vysokou afinitou k mí-opioidnímu receptoru analgetik a lokální anestezie. Titrace perorálně nebo intravenózně podávaných krátkodobě působících 
opioidních analgetik analgetický účinek u pacientů léčených přípravkem Buvidal může vyžadovat vyšší dávky. Během 
léčby mají být pacienti sledováni. 
 
Použití u dětí a dospívajících 
Bezpečnost a účinnost buprenorfinu u dětí a dospívajících do 16 let nebyly stanoveny Vzhledem k nedostatku údajů u dospívajících skupině během léčby pečlivě sledováni. 
 
Poruchy dýchání spojené se spánkem 
Opioidy mohou způsobovat poruchy dýchání spojené se spánkem včetně centrální spánkové apnoe 
Je třeba zvážit snížení celkové dávky opioidů u pacientů, u nichž se projevuje CSA. 
 
Skupinové účinky opioidů 
Opioidy mohou vyvolat ortostatickou hypotenzi. 
 
Opioidy mohou zvýšit tlak mozkomíšního moku, což může způsobit záchvaty křečí. Proto mají být 
opioidy používány s opatrností u pacientů s úrazem hlavy, intrakraniálními lézemi či za jiných 
okolností, kdy může dojít ke zvýšení tlaku mozkomíšního moku, nebo u pacientů se záchvaty křečí v 
anamnéze. 
 
Opioidy mají být používány s opatrností u pacientů s hypotenzí, hypertrofií prostaty nebo stenózou 
uretry. 
 
Opioidy indukovaná mióza, změny úrovně vědomí nebo změny vnímání bolesti jako příznaku 
onemocnění mohou interferovat se schopností pacienta vyhodnotit svůj stav nebo ztížit diagnózu či 
zastřít klinický průběh souběžného onemocnění. 
Opioidy mají být používány s opatrností u pacientů s myxedémem, hypotyreózou nebo 
adrenokortikální insuficiencí  
U opioidů bylo prokázáno, že zvyšují tlak ve žlučovodu a mají být používány s opatrností u pacientů s 
dysfunkcí žlučových cest. 
 
Latex 
Ve složení krytu jehly není zastoupena žádná přírodní guma ani latex. Nelze však vyloučit přítomnost 
nepatrných stop, a proto existuje potenciální riziko alergických reakcí u osob citlivých na latex, které 
nelze zcela vyloučit. 
 
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 
 
Nebyly provedeny žádné studie interakcí s přípravkem Buvidal. 
 
Buprenorfin má být používán s opatrností, je-li podáván společně s: 
• naltrexonem a nalmefenem: Jsou to antagonisté opioidů, kteří mohou blokovat farmakologické 
účinky buprenorfinu. U pacientů se závislostí na opioidech, kteří jsou současně léčeni 
buprenorfinem, může léčba naltrexonem vyvolat náhlý nástup prodloužených a intenzivních 
opioidních abstinenčních příznaků. U pacientů, kteří dostávají současně léčbu naltrexonem, 
mohou být zamýšlené terapeutické účinky buprenorfinu zablokovány naltrexonem. 
• alkoholickými nápoji nebo léčivými přípravky s obsahem alkoholu, protože alkohol zvyšuje 
sedativní účinek buprenorfinu • benzodiazepiny: Tato kombinace může vést k úmrtí v důsledku respirační deprese centrálního 
původu. Proto musí být dávky pečlivě sledovány a tuto kombinaci je nutné vyloučit v případech 
rizika zneužití. Pacienti mají být varováni, že je extrémně nebezpečné užívat nepředepsané 
benzodiazepiny při užívání tohoto přípravku a mají být upozorněni, aby používali 
benzodiazepiny současně s tímto přípravkem pouze podle doporučení svého lékaře bod 4.4.• gabapentinoidy: Tato kombinace může vést k úmrtí v důsledku respirační deprese. Proto musí 
být dávky pečlivě sledovány a tuto kombinaci je nutné vyloučit v případech rizika zneužití. 
Pacienti mají být upozorněni, aby užívali současně gabapentinoidy gabapentin• serotonergními léčivými látkami, např. inhibitory MAO, selektivními inhibitory zpětného 
vychytávání serotoninu syndromu, což je potenciálně život ohrožující onemocnění • ostatními léky tlumícími centrální nervový systém: ostatní opioidní deriváty analgetika a antitusikaanxiolytika jiná než benzodiazepiny, antipsychotika, klonidin a příbuzné látky. Tyto kombinace 
zvyšují útlum centrálního nervového systému. Snížená pozornost může zvýšit riziko při řízení 
motorových vozidel a obsluze strojů • opioidními analgetiky: Dosažení adekvátní analgezie může být obtížné při podávání úplných 
opioidních agonistů u pacientů užívajících buprenorfin. Z tohoto důvodu také existuje riziko 
potenciálního předávkování úplným agonistou, a to zejména při pokusu o překonání částečného 
agonistického účinku buprenorfinu nebo pokud klesá hladina buprenorfinu v plazmě bod 4.4• Buprenorfin je metabolizován na norbuprenorfin primárně enzymem CYP3A4. Interakce se 
současně podávaným induktory nebo inhibitory byly stanoveny ve studiích pomocí 
transmukózně a transdermálně podávaného buprenorfinu. Enzymem UGT1A1 je buprenorfin 
metabolizován také na buprenorfin-3β-glukoronid. 
• Inhibitory CYP3A4 mohou inhibovat metabolismus buprenorfinu, což může vést ke 
zvýšeným hodnotám Cmax a AUC buprenorfinu a norbuprenorfinu. Přípravek Buvidal 
obchází účinek prvního průchodu a očekává se, že inhibitory CYP3A4 proteázy jako ritonavir, nelfinavir nebo indinavir nebo azolová antimykotika, jako je 
ketokonazol nebo itrakonazol nebo makrolidová antibiotikametabolismus buprenorfinu při současném podávání s přípravkem Buvidal ve srovnání se 
současným podáváním se sublingválním buprenorfinem. Při převedení ze sublingválního 
buprenorfinu na přípravek Buvidal může být nutné sledovat pacienty pro zajištění 
dostatečných hladin buprenorfinu v plazmě.  
Pacienti, kteří již jsou léčeni přípravkem Buvidal a kteří zahájili léčbu inhibitory 
CYP3A4, mají být léčeni týdenním přípravkem Buvidal a mají být sledováni s ohledem 
na symptomy nadměrné léčby. Jestliže pacient, který je současně léčen přípravkem 
Buvidal a inhibitorem CYP3A4, naopak ukončí léčbu inhibitorem CYP3A4, má být 
sledován s ohledem na abstinenční příznaky • Induktory CYP3A4 mohou indukovat metabolismus buprenorfinu, což může vést 
k poklesu koncentrace buprenorfinu. Přípravek Buvidal obchází efekt prvního průchodu a 
očekává se, že induktory CYP3A4 rifampicinmetabolismus buprenorfinu ve srovnání se souběžným podáváním se sublingválním 
buprenorfinem. Při převedení ze sublingválního buprenorfinu na přípravek Buvidal může 
být nutné sledovat pacienty, aby se zajistila dostatečná hladina buprenorfinu v plazmě. 
Pacienti, kteří již jsou léčeni přípravkem Buvidal a kteří zahájili léčbu induktory 
CYP3A4, mají být léčeni jednou týdně podávaným přípravkem Buvidal a mají být 
sledováni s ohledem na symptomy abstinenčního syndromu. Jestliže pacient, který je 
současně léčen přípravkem Buvidal a induktorem CYP3A4, naopak ukončí léčbu 
induktorem CYP3A4, má být sledován s ohledem symptomy nadměrné léčby. 
• Inhibitory enzymu UGT1A1 mohou mít vliv na systémovou expozici buprenorfinu. 
• inhibitory monoaminooxidázy zkušeností s morfinem. 
 
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení 
 
Těhotenství 
Údaje o podávání buprenorfinu těhotným ženám jsou omezené nebo nejsou k dispozici. Studie na 
zvířatech neprokazují reprodukční toxicitu těhotenství pouze, pokud potenciální přínos léčby převáží potenciální riziko pro plod. 
 
Ke konci těhotenství může buprenorfin indukovat respirační depresi u novorozence i po krátké době 
podávání. Dlouhodobé podávání během posledních tří měsíců těhotenství může vyvolat abstinenční 
syndrom u novorozence nebo křeče 
Vzhledem k dlouhému poločasu buprenorfinu má být po dobu několika dnů po porodu zváženo 
monitorování novorozence, aby se zabránilo riziku respirační deprese nebo abstinenčního syndromu u 
novorozenců.  
 
Kojení 
Buprenorfin a jeho metabolity se vylučují do lidského mateřského mléka a přípravek Buvidal má být 
používán s opatrností během kojení. 
 
Fertilita 
Údaje o účincích buprenorfinu na lidskou fertilitu nejsou k dispozici nebo jsou omezené. 
Účinek buprenorfinu na fertilitu u zvířat nebyl pozorován  
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 
 
Buprenorfin má malý až střední vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje, pokud je podáván 
pacientům závislým na opioidech. Buprenorfin může vyvolat ospalost, závrať nebo poruchu myšlení, 
zvláště při zahájení a úpravě léčby. Pokud je používán spolu s alkoholem nebo léky tlumícími 
centrální nervový systém, může dojít k zesílení účinku  
Pacient musí být upozorněn, že by během používání tohoto léku nemá řídit ani obsluhovat nebezpečné 
stroje, dokud nebude známo, jaký vliv na něj léčivý přípravek má. Ošetřující lékař pak má dát 
pacientovi individuální doporučení. 
 
4.8 Nežádoucí účinky 
 
Shrnutí bezpečnostního profilu 
Nejčastěji hlášené nežádoucí účinky buprenorfinu jsou bolest hlavy, nauzea, hyperhidróza, insomnie, 
abstinenční syndrom a bolest. 
 
Tabulkový přehled nežádoucích účinků 
Tabulka 2 uvádí nežádoucí účinky hlášené u buprenorfinu, včetně přípravku Buvidal. Jsou použity 
následující pojmy a frekvence: velmi časté  
Tabulka 2. Nežádoucí účinky uvedené podle tělesného systému 
Třídy orgánových 
systémů 
Velmi časté 
 
Časté 
Méně časté 
 
Není známo 
Infekce a infestace  Infekce
Chřipka 
Faryngitida 
Rinitida 
flegmóna v místě
 
 
Poruchy krve a 
lymfatického 
systému 
 Lymfadenopatie  
Poruchy imunitního 
systému  
 Hypersenzitivita   
Poruchy
metabolismu a 
výživy  
 Snížení chuti k jídlu   
Psychiatrické 
poruchy 
Insomnie Úzkost 
Agitovanost
Deprese 
Hostilita 
Nervozita 
Abnormální myšlení
Paranoia 
Závislost na léku 
 Halucinace 
Euforická nálada
Poruchy nervového 
systému 
Bolest hlavy 
 
Somnolence
Závrať 
Migréna 
Parestezie 
Synkopa 
Třes 
Hypertonie
Porucha řeči 
Poruchy oka  Porucha tvorby slz 
Mydriáza
Mióza 
  
Poruchy ucha a 
labyrintu 
 
 
Vertigo 
Srdeční poruchyCévní poruchy  Vazodilatace 
Hypotenze 
 
Respirační, hrudní a 
mediastinální 
poruchy 
 Kašel
Dyspnoe 
Zívání 
Bronchiální astma  
Bronchitida 
 
Gastrointestinální 
poruchy 
Nauzea 
 
Zácpa 
Zvracení
Bolest břicha 
Flatulence 
 
Tabulka 2. Nežádoucí účinky uvedené podle tělesného systému 
Třídy orgánových 
systémů 
Velmi časté 
 
Časté 
Méně časté 
 
Není známo 
Dyspepsie 
Sucho v ústech
Průjem 
Gastrointestinální 
porucha 
Poruchy jater
a žlučových cest 
  Zvýšená 
koncentrace alanin- 
aminotransferázy 
Zvýšená 
koncentrace 
aspartátamino-
transferázy 
Zvýšená
koncentrace 
jaterních enzymů 
 
Poruchy kůže a 
podkožní tkáně  
 Vyrážka 
Svědění
Kopřivka 
䴀癹䔀特Poruchy svalové a 
kosterní soustavy a
pojivové tkáně  
 Artralgie 
Bolest zad 
Myalgie 
Svalové křeče 
Bolest krku
Bolest kostí 
  
Poruchy ledvin a 
močových cest
   Retence moči 
Poruchy 
reprodukčního 
systému a prsu 
 Dysmenorea  
Celkové poruchy a