Calcium chloratum bbp Poločas rozpadu, Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Neuplatňuje se, jelikož se přípravek podává intravenózně.

Distribuce
U člověka se extracelulárně nachází asi jen 1000 mg vápníku. Největším depotním místem vápníku je
skelet, v němž se nachází asi 1,2 kg tohoto prvku, z čehož je 4000 mg dostupných k rychlé výměně s
extracelulárním prostředím a k pufrování plazmatického vápníku. Kostra je dynamickou tkání, jež
podléhá každodenní transformaci. V tomto procesu se přibližně 500 mg vápníku extrahuje z
extracelulárního depa pro formování nové kostní tkáně a stejné množství staré kostní tkáně se
rozkládá.
Koncentrace iontů vápníku v extracelulární tekutině a v plazmě kolísá jen velmi málo, což umožňuje
udržovat fyziologické hladiny intracelulárního kalcia. Fyziologické hladiny vápníku jsou v plazmě v
rozmezí 8,6 až 10,6 mg/dl. Příbližně polovina z celkové koncentrace vápníku je v plazmě v ionizované
formě: 40 % vápníku se váže na proteiny, hlavně na albumin, a 10 % tvoří neionizované
ultrafiltrovatelné komplexy, například uhličitan vápenatý. Rovnováha mezi ionizovanou formou a
vázanou formou závisí na pH. Alkalózou se zvyšuje vazba vápníku na proteiny a snižuje se
koncentrace ionizovaného vápníku, zatímco při acidóze je pozorován opačný efekt. Hladina vápníku v
krvi se fyziologicky udržuje ve velmi úzkém rozmezí senzitivním zpětným mechanizmem regulace.
Na regulaci homeostázy minerálních látek, ale také vápníku, se podílejí tři hlavní orgány - ledviny,
gastrointestinální trakt a kostra, a tři hlavní hormony - vitamin D, parathormon (PTH) a kalcitonin
(CT).


Eliminace
Vápník se vylučuje především močí, méně stolicí, pankreatickou šťávou, žlučí, slinami, a přechází do
mateřského mléka.