Cinacalcet stada Bezpečnost (v těhotenství)

Cinakalcet neměl teratogenní účinky u králíků, kterým byl podáván 0,4násobek (na podkladě AUC)
maximální dávky pro léčbu sekundární HPT u člověka (180 mg denně). U potkanů nevyvolal
teratogenní účinky 4,4násobek (na podkladě AUC) maximální dávky užívané pro sekundární HPT.
Nebyly zjištěny žádné účinky na fertilitu obou pohlaví při podávání až 4násobku maximální dávky pro
člověka, tj. 180 mg/den (bezpečný limit pro malou skupinu pacientů užívajících maximální klinickou
dávku 360 mg denně by byl přibližně poloviční ve srovnání s výše uvedenou podanou dávkou).

U březích samic potkanů byl při nejvyšších dávkách pozorován mírný pokles tělesné hmotnosti
a příjmu potravy. Pokles hmotnosti plodu byl u potkanů zjištěn při dávkách vyvolávajících těžkou
hypokalcemii. Bylo prokázáno, že cinakalcet prochází placentární bariérou u králíků.

Nebyl zjištěn žádný genotoxický nebo karcinogenní potenciál cinakalcetu. Bezpečné hranice podle
toxikologických studií jsou nízké kvůli hypokalcemii, která byla pozorována u zvířat, a která limituje
dávku. V toxikologických studiích s podáváním opakovaných dávek a ve studiích karcinogenity u
hlodavců byl pozorován výskyt katarakty a zakalení čočky. Tento jev však nebyl zaznamenán u psů
ani opic, ani v humánních klinických studiích, ve kterých byl sledován vznik katarakty. Je známo,
že katarakty se mohou u hlodavců vyskytnout jako následek hypokalcemie.

Ve studiích in vitro byly zjištěné hodnoty IC50 pro serotoninový přenašeč 7násobně vyšší a pro KATP
kanály 12násobně vyšší než hodnota EC50 pro receptor citlivý na vápník získaná za stejných
experimentálních podmínek. Klinický význam není znám, avšak možnost účinku cinakalcetu na tyto
sekundární cíle nelze zcela vyloučit.

Ve studiích toxicity u mladých psů byl pozorován tremor v důsledku poklesu sérové hladiny kalcia,
zvracení, snížení a zvýšení tělesné hmotnosti, snížený počet červených krvinek, mírné snížení
parametrů kostní denzitometrie, reverzibilní rozšíření růstových destiček dlouhých kostí a histologické
lymfoidní změny (omezené na hrudní dutinu a připisované chronickému zvracení). Všechny tyto
účinky byly pozorovány při systémové expozici (na podkladě AUC) odpovídající přibližně expozici
pacientů při maximální dávce pro léčbu sekundární HPT.